Sloka 24
Text 24
Verš
Texto
iti pādāḥ kṛte kṛtāḥ
adharmāṁśais trayo bhagnāḥ
smaya-saṅga-madais tava
iti pādāḥ kṛte kṛtāḥ
adharmāṁśais trayo bhagnāḥ
smaya-saṅga-madais tava
Synonyma
Palabra por palabra
tapaḥ — odříkání; śaucam — čistota; dayā — milostivost; satyam — pravdivost; iti — takto; pādāḥ — nohy; kṛte — ve věku Satya; kṛtāḥ — ustálené; adharma — bezbožnost; aṁśaiḥ — částmi; trayaḥ — tři společně; bhagnāḥ — zlomené; smaya — pýcha; saṅga — přílišná společnost se ženami; madaiḥ — požívání omamných látek; tava — tvé.
tapaḥ — austeridad; śaucam — limpieza; dayā — misericordia; satyam — veracidad; iti — así pues; pādāḥ — patas; kṛte — en la era de Satya; kṛtāḥ — constituidas; adharma — irreligiosidad; aṁśaiḥ — por las partes; trayaḥ — tres juntas; bhagnāḥ — rotas; smaya — orgullo; saṅga — excesiva relación con mujeres; madaiḥ — embriaguez; tava — tus.
Překlad
Traducción
Ve věku Satya (pravdivosti) jsi stál pevně na čtyřech nohách díky čtyřem zásadám, jimiž bylo odříkání, čistota, milostivost a pravdivost. Vypadá to však, že máš tři nohy zlomené působením bezbožnosti v podobě pýchy, chtíče po ženách a požívání omamných látek.
En la era de Satya [de la veracidad], tus cuatro patas estaban constituidas por los cuatro principios de austeridad, limpieza, misericordia y veracidad. Pero parece que tres de tus patas están rotas debido a la irreligión que se ha difundido por doquier en la forma de orgullo, la lujuria y la embriaguez.
Význam
Significado
Iluzorní energie neboli hmotná příroda může působit na živé bytosti úměrně tomu, nakolik tyto živé bytosti podléhají iluzorní přitažlivosti māyi. Můry jsou okouzleny jasnou září světla a stávají se tak obětí ohně. Podobně iluzorní energie stále okouzluje podmíněné duše, a pobízí je, aby se staly obětí ohně klamu, a védská literatura varuje tyto podmíněné duše, aby této iluzi nepodléhaly a zbavily se jí. Vedy nás varují, abychom se nevydávali do temnoty nevědomosti, ale na světlou cestu pokroku. I Pán Samotný nás varuje, že iluzorní moc hmotné energie je příliš mocná na to, abychom ji překonali, ale že ten, kdo se zcela odevzdá Pánovi, to snadno dokáže. Odevzdat se lotosovým nohám Pána ovšem také není nikterak snadné. Takto se odevzdat mohou lidé, kteří jsou odříkaví, čistotní, milostiví a pravdiví. Tyto čtyři zásady pokročilé civilizace byly význačnými rysy věku Satya. V tomto věku byl každý člověk prakticky kvalifikovaným brāhmaṇou nejvyšší úrovně a co se týče společenských životních stavů, všichni byli na úrovni paramahaṁsů neboli nejvyššího řádu odříkání. V takovém kulturním postavení lidské bytosti vůbec nepodléhaly iluzorní energii. Tito lidé silného charakteru byli dostatečně způsobilí k tomu, aby se vyprostili ze sevření māyi. Postupně však s oslabováním hlavních zásad bráhmanské kultury — odříkání, čistoty, milostivosti a pravdivosti — úměrně s rozvojem pýchy, připoutanosti k ženám a omamným látkám, se cesta spasení neboli cesta transcendentální blaženosti vzdálila daleko od lidské společnosti. S pokrokem věku Kali začínají být lidé velice pyšní a připoutaní k ženám a požívání omamných látek. Vlivem věku Kali je i chuďas pyšný na své drobné, ženy se vždy oblékají tak, aby svojí přitažlivostí zaujaly mysl mužů, a muži propadli pití vína a čaje, kouření, žvýkání tabáku atd. Všechny tyto zlozvyky, takzvaný pokrok civilizace, jsou hlavní příčinou veškeré bezbožnosti, a proto není možné zabránit mravní zkáze, úplatkářství a korupci. Všechna tato zla nelze zastavit pouhým vydáváním zákonů a policejním dozorem. Je však možné vyléčit nemoc mysli správným lékem, kterým je rozvíjení zásad bráhmanské kultury: odříkání, čistoty, milostivosti a pravdivosti. Moderní civilizace a hospodářský rozvoj vytvářejí novou podobu bídy a nedostatku, ve které jsou lidé vydíráni při zaopatřování svých potřeb. Jakmile vůdčí představitelé společnosti a její bohaté vrstvy milostivě utratí padesát procent svého nahromaděného majetku v zájmu svedeného lidstva a poskytnou lidem vzdělání o vědomí Boha neboli poznání Bhāgavatamu, věk Kali bude jistě poražen při svém pokusu zajmout podmíněné duše. Musíme mít vždy na paměti, že falešná pýcha neboli příliš vysoké oceňování svých vlastních životních hodnot, přílišná připoutanost k ženám nebo k jejich společnosti a požívání omamných látek odvádějí lidskou civilizaci od mírové cesty, přestože lidé hlasitě volají po míru. Kázání zásad Bhāgavatamu přinese automaticky všem lidem odříkání, vnitřní i vnější čistotu, milostivost k trpícím a čestnost v každodenním jednání. To je způsob, jakým napravit nedostatky lidské společnosti, které se v současnosti tak zřetelně projevují.
La energía ilusoria, o la naturaleza material, puede actuar sobre los seres vivientes, en la medida en que ellos se vuelvan víctimas de la ilusoria atracción de māyā. Algunos insectos voladores son cautivados por la deslumbrante refulgencia de la luz, y por ello son víctimas del fuego. De igual modo, la energía ilusoria siempre está cautivando a las almas condicionadas para que se vuelvan víctimas del fuego de la ilusión, y las Escrituras védicas les advierten a las almas condicionadas que no se vuelvan víctimas de la ilusión, sino que se deshagan de ella. Los Vedas nos advierten que no vayamos a la oscuridad de la ignorancia, sino a la progresiva senda de la luz. El propio Señor también nos advierte que el poder ilusorio de la energía material es demasiado poderoso como para poderlo superar, pero aquel que se entrega al Señor por completo, puede hacerlo fácilmente. Pero entregarse a los pies de loto del Señor tampoco es muy fácil. Esa entrega les resulta posible a personas que poseen las cualidades de austeridad, limpieza, misericordia y veracidad. Estos cuatro principios de una civilización adelantada eran características sobresalientes de la era de Satya. En esa era, cada ser humano era prácticamente un brāhmaṇa capacitado del más alto orden, y desde el punto de vista de las órdenes sociales de la vida, todos eran paramahaṁsas, o lo máximo de la orden de renuncia. En cuanto a la situación cultural, los seres humanos no estaban sometidos en absoluto a la energía ilusoria. Esos hombres fuertes y de carácter eran lo suficientemente competentes como para apartarse de las garras de māyā. Pero gradualmente, a medida que los principios básicos de la cultura brahmínica, a saber, la austeridad, la limpieza, la misericordia y la veracidad, fueron cercenados por un desarrollo proporcional del orgullo, el apego a las mujeres y la embriaguez, la senda de la salvación o la senda de la dicha trascendental se apartó y se fue muy lejos de la sociedad humana. Con el progreso de la era de Kali, la gente se está volviendo muy orgullosa, y apegada a las mujeres y a la embriaguez. Por influencia de la era de Kali, hasta un pobre se enorgullece de un centavo que tenga, las mujeres siempre se visten de un modo excesivamente atractivo para capturar la mente de los hombres, y el hombre es adicto a beber vino, fumar, tomar té y masticar tabaco, etc. Todos estos hábitos, o supuestos adelantos de la civilización, constituyen las causas fundamentales de todas las irreligiosidades, y, por consiguiente, no es posible impedir la corrupción, el soborno y el nepotismo. El hombre no puede impedir todos estos males simplemente mediante la promulgación de estatutos y la vigilancia policial, pero puede curar la enfermedad de la mente mediante la medicina indicada, es decir, divulgando los principios de la cultura brahmínica, o los principios de la austeridad, la limpieza, la misericordia y la veracidad. La civilización moderna y el desarrollo económico están creando una nueva situación de pobreza y escasez, cuyo resultado es el chantaje en la venta de productos al consumidor. Si los líderes y hombres ricos de la sociedad emplean de un modo misericordioso el cincuenta por ciento de sus riquezas para las masas de gente desencaminada, y las educan en el proceso de la conciencia de Dios —que es el conocimiento que se presenta en el Bhāgavatam—, ciertamente que la era de Kali será vencida en su intento de atrapar a las almas condicionadas. Siempre hemos de recordar que el orgullo falso, o la excesiva estimación que uno haga de los valores que tiene en la vida, el excesivo apego a las mujeres o a relacionarse con ellas, y la bebida, las drogas y los estimulantes, van a apartar a la civilización humana de la senda de la paz, por mucho que la gente clame por la paz del mundo. La prédica de los principios delBhāgavatam hará que automáticamente todos los hombres se vuelvan austeros, limpios tanto interna como externamente, compasivos con los que sufren y veraces en el trato diario. Esa es la manera de corregir las fallas de la sociedad humana, que en los actuales momentos se exhiben de un modo muy manifiesto.