Skip to main content

Sloka 20

Text 20

Verš

Texto

pādair nyūnaṁ śocasi maika-pādam
ātmānaṁ vā vṛṣalair bhokṣyamāṇam
āho surādīn hṛta-yajña-bhāgān
prajā uta svin maghavaty avarṣati
pādair nyūnaṁ śocasi maika-pādam
ātmānaṁ vā vṛṣalair bhokṣyamāṇam
āho surādīn hṛta-yajña-bhāgān
prajā uta svin maghavaty avarṣati

Synonyma

Palabra por palabra

pādaiḥ — o tři nohy; nyūnam — připraven; śocasi — naříkáš-li proto; — má; eka-pādam — pouze jedna noha; ātmānam — vlastní tělo; — nebo; vṛṣalaiḥ — protizákonnými jedlíky masa; bhokṣyamāṇam — vykořisťována; āhoḥ — v oběti; sura-ādīn — autorizovaní polobozi; hṛta-yajña — připraveni o obětní; bhāgān — podíl; prajāḥ — živé bytosti; uta — zvyšující; svit — zdali; maghavati — v hladomoru a nouzi; avarṣati — pro nedostatek deště.

pādaiḥ — por tres patas; nyūnam — menos; śocasi — si te estás lamentando por eso; — mi; eka-pādam — solo una pata; ātmānam — el cuerpo de uno; — o; vṛṣalaiḥ — por los consumidores de carne ilegales; bhokṣyamāṇam — ser explotada; āhoḥ — en el sacrificio; sura-ādīn — los semidioses autorizados; hṛta-yajña — despojados del sacrificio; bhāgān — ración; prajāḥ — los seres vivientes; uta — creciente; svit — si; maghavati — con hambre y escasez; avarṣati — por la falta de lluvia.

Překlad

Traducción

Ztratil jsem tři nohy a stojím teď jen na jedné. Naříkáš snad nad mým stavem? Nebo cítíš velikou úzkost proto, že od nynějška tě budou vykořisťovat hříšní jedlíci masa? Nebo lituješ toho, že polobozi přišli o svůj podíl na obětinách, jelikož se už žádné oběti nevykonávají? Nebo jsi smutná pro živé bytosti, které musí trpět hladomorem a suchem?

He perdido tres patas, y ahora estoy parado en una sola. ¿Se está usted lamentando por el estado de mi existencia? ¿O será que está muy angustiada porque de ahora en adelante los consumidores de carne ilegales la van a explotar? ¿O quizá se encuentra usted en una situación lamentable, porque ahora los semidioses están privados de su ración de las ofrendas de los sacrificios, debido a que actualmente estos no se celebran? ¿O será que está usted afligida por los seres vivientes, a causa de los sufrimientos que a estos les infligen el hambre y la sequía?

Význam

Significado

S rozvojem věku Kali bude postupně ubývat zvláště čtyř věcí, a to délky života, milosti, paměti a mravních neboli náboženských zásad. Jelikož zásady náboženství, Dharma, se ze tří čtvrtin vytratí, symbolický býk stál pouze na jedné noze. Když jsou tři čtvrtiny obyvatelstva celého světa bezbožné, situace pro zvířata se mění v peklo. Ve věku Kali vytváří bezbožná civilizace mnoho takzvaných náboženských společností, které přímo či nepřímo popírají Osobnost Boha, a společnosti bez víry tak činí pro zdravější složku lidí svět neobyvatelným. Existují různé třídy lidských bytostí podle jejich víry v Nejvyšší Osobnost Božství. Prvotřídní věřící lidé jsou vaiṣṇavové a brāhmaṇové, potom následují kṣatriyové, dále vaiśyové, śūdrové, mlecchové, yavanové a nakonec caṇḍālové. Degradace lidských kvalit začíná u mlecchů a životní stav caṇḍālů je tím nejhorším stupněm lidské degradace. Žádný z těchto termínů, které uvádí védská literatura, není určen pro nějakou zvláštní společnost nebo pro narození v určité rodině. Jsou to různé obecné kvalifikace lidských bytostí. Nikdy se nejedná o rodné právo nebo o společnost. Člověk může získat příslušné kvalifikace vlastní snahou, a tak se ze syna vaiṣṇavy může stát mleccha a ze syna caṇḍāly se může stát osobnost na vyšším stupni než je brāhmaṇa. Vše záleží na úrovni jejich styku a důvěrného vztahu s Nejvyšším Pánem.

Con el progreso de la era de Kali, cuatro cosas en particular van disminuyendo gradualmente, a saber: la duración de la vida, la misericordia, la capacidad de recordar y los principios morales y religiosos. Como Dharma, o los principios religiosos, se perderían en la proporción de tres a cuatro, el toro simbólico estaba parado solo sobre una pata. Cuando las tres cuartas partes de la población del mundo entero se vuelve irreligiosa, la situación se convierte en un infierno para los animales. En la era de Kali, las civilizaciones ateas crearán muchísimas sociedades supuestamente religiosas, en las que se desafiará directa o indirectamente a la Personalidad de Dios. Y, de ese modo, unas sociedades de hombres infieles harán que el mundo les resulte inhabitable a la sección más cuerda de la gente. Entre los seres humanos hay diferentes gradaciones, en proporción a la fe que tienen en la Suprema Personalidad de Dios. Los hombres fieles de primera clase son los vaiṣṇavas y los brāhmaṇas, luego están los kṣatriyas, luego los vaiśyas, luego los śūdras, luego los mlecchas, los yavanas y, por último, los caṇḍālas. La degradación de los instintos humanos comienza a partir de los mlecchas, y el estado de vida caṇḍāla es la última palabra en degradación humana. Todos los términos antedichos que se mencionan en las Escrituras védicas no son para ninguna comunidad o tipo de nacimiento en particular. Se trata de diferentes cualidades de los seres humanos en general. Esto no tiene nada que ver con un derecho de nacimiento o una comunidad. Uno puede adquirir las respectivas cualidades mediante sus propios esfuerzos, y, en consecuencia, el hijo de un vaiṣṇava puede convertirse en un mleccha, o el hijo de un caṇḍālapuede ser más que un brāhmaṇa, todo en función de su asociación e íntima relación con el Señor Supremo.

Jedlíci masa se obvykle nazývají mlecchové. Ale ne každý, kdo jí maso, je mleccha. Ti, kteří jedí maso v souladu s příkazy písem, nejsou mlecchové, ale ti, kteří jedí maso bez omezení, mlecchové jsou. Hovězí maso je v písmech zakázané, a býkům a kravám poskytují následovníci Ved zvláštní ochranu. V tomto věku Kali však lidé zneužívají těl býků a krav jak se jim zlíbí a tím si přivozují různá utrpení.

A la gente que come carne, por lo general se la denomina mleccha. Pero no todos los que comen carne son mlecchas. Aquellos que comen carne en términos de las disposiciones de las Escrituras no son mlecchas, pero los que lo hacen sin restricción sí reciben ese nombre. El comer carne de vaca se prohíbe en las Escrituras, y los seguidores de los Vedas les brindan una especial protección a los toros y a las vacas. Pero en esta era de Kali, la gente va a explotar a su antojo el cuerpo del toro y el de la vaca, con lo cual provocarán diversos tipos de sufrimientos.

Lidé tohoto věku nevykonávají žádné oběti. Obyvatelstvo mlecchů se pramálo zajímá o vykonávání obětí, přestože tato činnost je nezbytná pro osoby, které se věnují hmotnému smyslovému požitku. Bhagavad-gītā (3.14-16) vykonávání obětí silně doporučuje.

La gente de esta época no ejecutará ningún sacrificio. A la población mleccha le importarán muy poco las celebraciones de sacrificios, aunque ello es esencial para las personas que están dedicadas al disfrute de los sentidos de un modo material. En el Bhagavad-gītā se recomienda enfáticamente la ejecución de sacrificios (Bg. 3.14-16).

Stvořitel Brahmā stvořil živé bytosti, a aby je vedl po cestě zpátky k Bohu, stvořil také systém vykonávání obětí. Systém je takový, že živé bytosti mají žít z obilí a zeleniny, a tím, že budou jíst takovou potravu, získají životní sílu v těle v podobě krve a símě. Z krve a símě pak jedna živá bytost může vytvářet další živé bytosti. Produkci obilí, trávy atd. však umožňuje déšť, a déšť přichází zásluhou vykonávání doporučených obětí. Tyto oběti se řídí podle VedSāma, Yajur, Ṛg a Atharva. V Manu-smṛti je uvedeno, že obětováním na oltáři ohně je potěšen bůh Slunce. Je-li bůh Slunce potěšen, pak náležitě shromažďuje vodu z moří a na nebi se tak tvoří dostatečné mraky a padá déšť. Když dostatečně prší, produkce obilí uspokojí lidi i všechna zvířata, a živá bytost tak má dostatek energie k progresívním činnostem. Mlecchové ovšem plánují, jak stavět jatka pro zabíjení býků a krav a dalších zvířat a myslí si, že budou prosperovat tím, když zvýší počet továren a budou žít ze zvířecí stravy, aniž by se starali o vykonávání obětí a produkci obilí. Určitě však vědí, že i pro zvířata musí pěstovat trávu a zeleninu; jinak zvířata nemohou žít. A aby získali trávu pro zvířata, potřebují dostatečný déšť. Nakonec tedy nutně závisejí na milosti polobohů, jako jsou bůh Slunce, Indra a Candra, a tyto polobohy je nutné uspokojit vykonáváním obětí.

A los seres vivientes los crea Brahmā, el creador, y para que el ser viviente creado se mantenga de un modo progresivo en la senda que va de vuelta a Dios, él también creó el sistema de ejecutar sacrificios. El sistema consiste en que los seres vivientes viven de la producción de granos y vegetales, y, por el hecho de comer esa clase de alimentos, obtienen el poder vital del cuerpo en la forma de sangre y semen, y con la sangre y el semen un ser viviente es capaz de crear a otros seres vivientes. Pero la producción de granos, pasto, etc., la hace posible la lluvia, y la ejecución de los sacrificios recomendados hace que esa lluvia caiga adecuadamente. Esos sacrificios los dirigen los ritos de los Vedas, es decir, SāmaYajurṚg y Atharva. En el Manu-smṛti se indica que al dios del sol se lo complace mediante los sacrificios que se ofrecen en el altar del fuego. Cuando el dios del sol está complacido, él recoge el agua del mar debidamente, y de ese modo se forman suficientes nubes en el cielo y cae la lluvia. Después de que caen suficientes lluvias, hay suficiente producción de granos para los hombres y para todos los animales, y eso hace que haya energía en el ser viviente para la actividad progresiva. Los mlecchas, sin embargo, hacen planes para instalar mataderos en los que se maten a los toros y las vacas junto con otros animales, creyendo que van a prosperar por el hecho de aumentar el número de fábricas, y que vivirán a base de comida de origen animal, sin preocuparse por la ejecución de sacrificios y la producción de granos. Pero ellos han de saber que incluso para los animales deben producir pasto y vegetales, pues de lo contrario los animales no pueden vivir. Y para producir pasto para los animales, requieren de suficientes lluvias. Por lo tanto, en fin de cuentas tienen que depender de la misericordia de los semidioses tales como el dios del sol, Indra y Candra, y a esos semidioses se les debe satisfacer mediante las ejecuciones de sacrificios.

Jak jsme již několikrát uvedli, tento hmotný svět je druhem vězení. Polobozi jsou služebníci Pána, kteří dohlížejí na správný chod vězení. Tito polobozi chtějí vidět, aby se vzpurné živé bytosti, které chtějí žít bez víry, postupně obracely ke svrchované moci Pána. Proto písma doporučují systém obětí.

Este mundo material es una clase de prisión, tal como lo hemos mencionado varias veces. Los semidioses son los sirvientes del Señor que velan por el buen mantenimiento de la prisión. Estos semidioses quieren ver que los seres vivientes rebeldes, que desean sobrevivir sin fe, vuelvan su atención gradualmente hacia el poder supremo del Señor. Por eso en las Escrituras se recomienda el sistema de ofrecer sacrificios.

Materialističtí lidé chtějí tvrdě pracovat a užívat výsledků své práce pro smyslový požitek. Proto se na každém svém kroku v životě dopouštějí mnoha různých hříchů. Ti, kdo se však vědomě zaměstnávají oddanou službou Pánu, jsou vůči všem hříchům a ctnostem transcendentální. Jejich činnosti nejsou poznamenané znečištěním tří kvalit hmotné přírody. Oddaný nemusí vykonávat žádné předepsané oběti, protože jeho samotný život je symbolem oběti. Ale lidé, kteří se zaměstnávají plodonosnými činnostmi pro smyslový požitek, musí vykonávat předepsané oběti, protože to je jediný způsob, jak se mohou osvobodit od reakcí na všechny hříchy, kterých se při své ploduchtivé práci dopustili. Oběť je prostředkem jak zneutralizovat tyto nahromaděné hříchy. Polobohy těší vykonávání takových obětí, stejně jako vězeňské dozorce těší, když se vězňové chovají jako poslušní poddaní. Pán Caitanya ovšem doporučil pouze jedinou yajñu neboli oběť, zvanou saṅkīrtana-yajña, zpívání Hare Kṛṣṇa, kterého se může zúčastnit každý. Oddaní i ploduchtiví pracovníci tak mohou z vykonávání saṅkīrtana-yajñi vytěžit stejný prospěch.

Los hombres materialistas quieren trabajar duro y disfrutar de resultados fruitivos en aras del disfrute de los sentidos. Debido a ello, cometen muchas clases de pecados a cada paso que dan en la vida. No obstante, aquellos que están dedicados conscientemente al servicio devocional del Señor, son trascendentales a todas las variedades de pecados y virtudes. Sus actividades están exentas de la contaminación de las tres modalidades de la naturaleza material. Los devotos no tienen ninguna necesidad de realizar los sacrificios prescritos, porque la vida misma del devoto es un símbolo de sacrificio. Pero las personas que están dedicadas a las actividades fruitivas en aras del disfrute de los sentidos, deben ejecutar los sacrificios prescritos, porque este es el único medio de liberarse de la reacción de todos los pecados cometidos por los ejecutores fruitivos. El sacrificio es el medio para contrarrestar esos pecados acumulados. Los semidioses se complacen cuando se celebran esos sacrificios, de la misma manera en que los funcionarios de una prisión se satisfacen cuando los prisioneros se vuelven súbditos obedientes. Sin embargo, el Señor Caitanya ha recomendado únicamente un yajña, o sacrificio, llamado el saṅkīrtana-yajña, el canto de Hare Kṛṣṇa, en el que todo el mundo puede participar. Así pues, tanto los devotos como los ejecutores fruitivos pueden obtener el mismo beneficio de las ejecuciones de saṅkīrtana-yajña.