Sloka 30
Text 30
Verš
Text
yat tat saṅgrāma-mūrdhani
kāla-karma-tamo-ruddhaṁ
punar adhyagamat prabhuḥ
yat tat saṅgrāma-mūrdhani
kāla-karma-tamo-ruddhaṁ
punar adhyagamat prabhuḥ
Synonyma
Synonyms
gītam — instructed; bhagavatā — by the Personality of Godhead; jñānam — transcendental knowledge; yat — which; tat — that; saṅgrāma-mūrdhani — in the midst of battle; kāla-karma — time and actions; tamaḥ-ruddham — enwrapped by such darkness; punaḥ adhyagamat — revived them again; prabhuḥ — the lord of his senses.
Překlad
Translation
Zdálo se, že kvůli zábavám a činnostem Pána, a kvůli Jeho nepřítomnosti, Arjuna zapomněl na pokyny, které obdržel od Osobnosti Božství. Ve skutečnosti tomu tak ale nebylo a on se znovu stal pánem svých smyslů.
Because of the Lord’s pastimes and activities and because of His absence, it appeared that Arjuna forgot the instructions left by the Personality of Godhead. But factually this was not the case, and again he became lord of his senses.
Význam
Purport
Podmíněná duše je zahalená silou věčného času do svých plodonosných činností. Když ale Nejvyšší Pán sestupuje na Zemi, neovlivňuje ho kāla neboli hmotné pojetí minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Činnosti Pána jsou věčné a jsou to projevy Jeho vnitřní síly ātma-māyi. Všechny zábavy nebo činnosti Pána jsou svojí podstatou duchovní, ale nezasvěcenému člověku se zdají být na stejné úrovni jako hmotné činnosti. Vypadalo to, jako že Arjuna a Pán bojují na Kurukṣetře stejně jako jejich protivníci, ale ve skutečnosti Pán plnil Své poslání inkarnace a sdružoval se se Svým věčným přítelem Arjunou. Takové zdánlivě hmotné činnosti proto nevyvedly Arjunu z jeho transcendentálního postavení, ale naopak oživily jeho vědomí o písních Pána, které Pán Osobně zpíval. Toto oživení vědomí zaručuje Pán v Bhagavad-gītě (18.65) následujícími slovy:
A conditioned soul is enwrapped in his fruitive activities by the force of eternal time. But the Supreme Lord, when He incarnates on the earth, is not influenced by kāla, or the material conception of past, present and future. The activities of the Lord are eternal, and they are manifestations of His ātma-māyā, or internal potency. All pastimes or activities of the Lord are spiritual in nature, but to the laymen they appear to be on the same level with material activities. It so appeared that Arjuna and the Lord were engaged in the Battle of Kurukṣetra as the other party was also engaged, but factually the Lord was executing His mission of incarnation and association with His eternal friend Arjuna. Therefore such apparently material activities of Arjuna did not drive him away from his transcendental position, but on the contrary revived his consciousness of the songs of the Lord, as He sang them personally. This revival of consciousness is assured by the Lord in the Bhagavad-gītā (18.65) as follows:
mad-yājī māṁ namaskuru
mām evaiṣyasi satyaṁ te
pratijāne priyo 'si me
mad-yājī māṁ namaskuru
mām evaiṣyasi satyaṁ te
pratijāne priyo ’si me
Člověk by měl neustále myslet na Pána a neměl by na Něj nikdy zapomenout. Měl by se stát Jeho oddaným a skládat Mu poklony. Žije-li tímto způsobem, dostane bezpochyby od Pána požehnání a získá útočiště u Jeho lotosových nohou. O této věčné pravdě není třeba pochybovat. Jelikož Arjuna byl důvěrným přítelem Pána, bylo mu vyjeveno toto tajemství.
One should think of the Lord always; the mind should not forget Him. One should become a devotee of the Lord and offer obeisances unto Him. One who lives in that fashion becomes undoubtedly endowed with the blessing of the Lord by achieving the shelter of His lotus feet. There is nothing to doubt about this eternal truth. Because Arjuna was His confidential friend, the secret was disclosed to him.
Arjuna nikterak netoužil po boji proti svým příbuzným, ale bojoval v zájmu Pánova poslání. Byl vždy zaměstnaný pouze tím, že plnil Jeho misi, a proto po odchodu Pána zůstal v tomtéž transcendentálním postavení, přestože se zdálo, že zapomněl všechny pokyny Bhagavad-gīty. Měli bychom tedy sladit činnosti svého života s posláním Pána a když to učiníme, zaručí nám to, že se vrátíme zpátky domů, zpátky k Bohu. To je nejvyšší dokonalostí života.
Arjuna had no desire to fight with his relatives, but he fought for the mission of the Lord. He was always engaged in the execution of His mission only, and therefore after the Lord’s departure he remained in the same transcendental position, even though it appeared that he forgot all the instructions of the Bhagavad-gītā. One should, therefore, adjust the activities of life in pace with the mission of the Lord, and by doing this one is sure to return back home, back to Godhead. This is the highest perfection of life.