Skip to main content

Sloka 37

Text 37

Verš

Texto

yat-pāda-śuśrūṣaṇa-mukhya-karmaṇā
satyādayo dvy-aṣṭa-sahasra-yoṣitaḥ
nirjitya saṅkhye tri-daśāṁs tad-āśiṣo
haranti vajrāyudha-vallabhocitāḥ
yat-pāda-śuśrūṣaṇa-mukhya-karmaṇā
satyādayo dvy-aṣṭa-sahasra-yoṣitaḥ
nirjitya saṅkhye tri-daśāṁs tad-āśiṣo
haranti vajrāyudha-vallabhocitāḥ

Synonyma

Palabra por palabra

yat — jehož; pāda — nohy; śuśrūṣaṇa — zřizování pohodlí; mukhya — nejdůležitější; karmaṇā — jednáním; satya-ādayaḥ — královny vedené Satyabhāmou; dvi-aṣṭa — dvakrát osm; sahasra — tisíc; yoṣitaḥ — něžné pohlaví; nirjitya — podmaněním; saṅkhye — v bitvě; tri-daśān — s obyvateli nebes; tat-āśiṣaḥ — to, čeho užívají polobozi; haranti — odebraly; vajra-āyudha-vallabhā — manželky vládce blesku; ucitāḥ — zasluhující.

yat — cuyos; pāda — pies; śuśrūṣaṇa — suministro de comodidades; mukhya — el más importante; karmaṇā — por los actos de; satya-ādayaḥ — reinas encabezadas por Satyabhāmā; dvi-aṣṭa — dos veces ocho; sahasra — mil; yoṣitaḥ — el sexo bello; nirjitya — por vencer; saṅkhye — en la batalla; tri-daśān — de los ciudadanos del cielo; tat-āśiṣaḥ — de lo que disfrutan los semidioses; haranti — se lleva; vajra-āyudha-vallabhā — las esposas de la personalidad que controla el relámpago; ucitāḥ — que merece.

Překlad

Traducción

Pouze dohlížením na pohodlí u lotosových nohou Pána, což je nejdůležitější ze všech služeb, přiměly královny ve Dvārace vedené Satybhāmou Pána k tomu, aby porazil polobohy. Tak mohly užívat věcí, které jsou výsadou manželek vládce blesku.

Por el simple hecho de ofrecer comodidades a los pies de loto del Señor, que es el más importante de todos los servicios, las reinas de Dvārakā, encabezadas por Satyabhāmā, indujeron al Señor a conquistar a los semidioses. Por eso las reinas disfrutan de cosas que son prerrogativas de las esposas del controlador de los rayos.

Význam

Significado

Satyabhāmā: Jedna z hlavních královen Pána Śrī Kṛṣṇy ve Dvārace. Poté, co Pán Kṛṣṇa zabil Narakāsuru, prohlédl si v doprovodu Satyabhāmy jeho palác. Navštívil se Satyabhāmou také Indraloku, kde ji přivítala Śacīdevī a představila ji matce polobohů Aditi. Aditi měla ze Satyabhāmy velikou radost a požehnala jí věčným mládím po celou dobu, kdy bude Pán Kṛṣṇa pobývat na Zemi. Vzala ji rovněž na prohlídku výsadních bohatství polobohů na nebeských planetách. Když Satyabhāmā viděla pārijātový květ, přála si ho mít ve svém paláci ve Dvārace. Po návratu se s touto svojí touhou svěřila manželovi. Palác Satybhāmy byl zvláštně vyzdoben drahokamy a i během nejteplejšího léta uvnitř zůstával chlad, jako kdyby tam byla zavedená klimatizace. Různé vlajky, které vyvěšovala nad palácem, zvěstovaly zprávu, že její velký manžel je přítomný. Jednou se v doprovodu svého manžela setkala s Draupadī a vyzvídala od ní rady, jak potěšit svého manžela. Draupadī měla v tomto ohledu veliké zkušenosti, jelikož byla ženou pěti Pāṇḍuovců, pěti mužů zároveň, a všichni s ní byli velice spokojení. Když Satyabhāmā vyslechla její rady, měla velkou radost a popřála Draupadī všechno nejlepší a vrátila se do Dvāraky. Byla dcerou Satrājita. Po odchodu Pána Kṛṣṇy, když Arjuna navštívil Dvāraku, všechny královny včetně Satyabhāmy a Rukmiṇī pro Pána velice truchlily. Na konci svého života odešla do lesa, aby se podrobila přísnému pokání.

Satyabhāmā: Una de las principales reinas que el Señor Kṛṣṇa tenía en Dvārakā. Después de matar a Narakāsura, el Señor Kṛṣṇa visitó el palacio de este acompañado por Satyabhāmā. Él también fue con ella a Indraloka, y allí fue recibida por Śacīdevī, quien se la presentó a Aditi, la madre de los semidioses. Aditi se sintió muy complacida con Satyabhāmā, y le dio la bendición de tener una juventud permanente mientras el Señor permaneciera en la Tierra. Aditi también la llevó consigo para enseñarle las prerrogativas especiales que en los planetas celestiales tienen los semidioses. Cuando Satyabhāmā vio la flor pārijāta, deseó tenerla en su palacio de Dvārakā. Después de eso, regresó a Dvārakā junto con su esposo, y le expresó a Este su deseo de tener en su palacio la flor pārijāta. El palacio de Satyabhāmā estaba especialmente adornado con valiosas joyas, e incluso en la época más calurosa del verano el interior del palacio permanecía fresco‚ como si tuviera aire acondicionado. Ella adornaba su palacio con diversas banderas, para pregonar la noticia de la presencia ahí de su gran esposo. Una vez, junto con Él, se encontró con Draupadī, y estuvo ansiosa de que ella la instruyera en lo referente a las maneras de complacerlo. Draupadī era experta en esto, porque tenía cinco esposos, los Pāṇḍavas, y todos estaban muy complacidos con ella. Al recibir las instrucciones de Draupadī, se sintió muy complacida, le ofreció sus buenos deseos y regresó a Dvārakā. Ella era la hija de Satrājit. Después de la partida del Señor Kṛṣṇa, cuando Arjuna visitó Dvārakā, todas las reinas, incluso Satyabhāmā y Rukmiṇī, se lamentaron por el Señor con gran sentimiento. En la última etapa de su vida, se fue al bosque a someterse a una severa penitencia.

Satyabhāmā přiměla svého manžela k tomu, aby jí přinesl květinu pārijāta z nebeských planet, a Pán použil dokonce násilí, aby ji od polobohů získal. Zachoval se jako obyčejný manžel, který dělá vše pro radost své ženy. Jak jsme již vysvětlili, Pán měl jen pramálo společného s tím, aby plnil příkazy Svých manželek jako obyčejný muž. Jelikož se však královny ujaly té nejhodnotnější oddané služby a staraly se o Pánovo pohodlí, Pán hrál roli věrného a dokonalého manžela. Žádný pozemský tvor nemůže chtít věci z nebeského království, a zvláště pak pārijātové květy, které jsou určeny jen polobohům. Jelikož se však staly věrnými ženami Pána, mohly všechny Kṛṣṇovy manželky užívat i zvláštních výsad velkých manželek nebeských polobohů. Jinak řečeno, Pán vlastní vše ve Svém stvoření, a proto nebylo nic zvláštního, že královny z Dvāraky dostaly jakoukoliv vzácnou věc z kterékoliv části vesmíru.

Satyabhāmā instigó a su esposo a que obtuviera la flor pārijāta de los planetas celestiales, y el Señor se la quitó a los semidioses a la fuerza, tal como un esposo común consigue cosas para complacer a su esposa. Según ya se explicó, el Señor tenía muy poco que buscar con todas esas esposas, como para tener que cumplir sus órdenes al igual que un hombre ordinario. Pero como las reinas adoptaron el servicio devocional de alta calidad, es decir, el proveerle al Señor de todas las comodidades, el Señor hizo el papel de un esposo fiel y completo. Ninguna criatura terrestre puede contar con tener cosas del reino celestial, especialmente las flores pārijāta, que solo pueden ser usadas por los semidioses. Pero como las reinas se volvieron fieles esposas del Señor, todas disfrutaron de las prerrogativas especiales de las grandes esposas de los ciudadanos del cielo. En otras palabras, como el Señor es el propietario de todo lo que hay en Su creación, no es muy sorprendente que las reinas de Dvārakā tuvieran cualquier cosa excepcional de cualquier parte del universo.