Sloka 34
Text 34
Verš
Text
brahmaṇyo bhakta-vatsalaḥ
kaccit pure sudharmāyāṁ
sukham āste suhṛd-vṛtaḥ
brahmaṇyo bhakta-vatsalaḥ
kaccit pure sudharmāyāṁ
sukham āste suhṛd-vṛtaḥ
Synonyma
Synonyms
bhagavān — Osobnost Božství, Kṛṣṇa; api — též; govindaḥ — ten, který oživuje krávy a smysly; brahmaṇyaḥ — oddaný oddaným nebo brāhmaṇům; bhakta-vatsalaḥ — laskavý k oddaným; kaccit — zdali; pure — ve Dvārace Purī; sudharmāyām — zbožná společnost; sukham — štěstí; āste — užívá; suhṛt-vṛtaḥ — obklopen přáteli.
bhagavān — the Personality of Godhead, Kṛṣṇa; api — also; govindaḥ — one who enlivens the cows and the senses; brahmaṇyaḥ — devoted to the devotees or the brāhmaṇas; bhakta-vatsalaḥ — affectionate to the devotees; kaccit — whether; pure — in Dvārakā Purī; sudharmāyām — pious assembly; sukham — happiness; āste — does enjoy; suhṛt-vṛtaḥ — surrounded by friends.
Překlad
Translation
Je Pán Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, který těší krávy, smysly a brāhmaṇy, a který má velice rád Své oddané, šťastný ve zbožné společnosti Dvāraky Purī, obklopen Svými přáteli?
Is Lord Kṛṣṇa, the Supreme Personality of Godhead, who gives pleasure to the cows, the senses and the brāhmaṇas, who is very affectionate towards His devotees, enjoying the pious assembly at Dvārakā Purī surrounded by friends?
Význam
Purport
V tomto verši je Pán pojmenován slovy bhagavān, govinda, brahmaṇya a bhakta-vatsala. On je bhagavān svayam, původní Nejvyšší Osobnost Božství; má veškeré bohatství, veškerou moc, veškeré poznání, veškerou krásu, veškerou slávu a veškeré odříkání. Nikdo Mu není roven a nikdo není větší než On. Je Govinda, protože je potěšením krav a smyslů. Ti, kteří očistili své smysly oddanou službou Pánu, Mu mohou skutečně sloužit a tak získat prostřednictvím svých očištěných smyslů transcendentální radost. Pouze nečistá podmíněná živá bytost nemůže získat od smyslů žádnou radost, a jelikož je oklamána falešným požitkem smyslů, stává se jejich služebníkem. Ve vlastním zájmu tedy potřebujeme ochranu Pána. Pán je ochráncem krav a bráhmanské kultury. Společnost, která neochraňuje krávy a bráhmanskou kulturu, není pod přímou ochranou Pána, stejně jako vězňové v celách nejsou pod ochranou krále, ale jeho přísného zástupce. Bez ochrany krav a rozvoje bráhmanských vlastností v lidské společnosti, alespoň u určité části jejích členů, nemůže žádná lidská civilizace dlouho prosperovat. Prostřednictvím bráhmanské kultury neboli rozvíjením dřímajících vlastností kvality dobra, jako je pravdomluvnost, vyrovnanost, ovládání smyslů, snášenlivost, jednoduchost, obecné poznání, transcendentální poznání a pevná víra ve védskou moudrost, se člověk může stát brāhmaṇou a tak vidět Pána takového, jaký je. A po překonání bráhmanské dokonalosti je třeba stát se oddaným Pána, aby bylo možné transcendentálně dosáhnout Jeho láskyplné náklonnosti vlastníka, pána, přítele, syna a milence. Člověk se nemůže dostat na úroveň oddaného, která přitahuje transcendentální náklonnost Pána, dokud předtím nerozvine výše uvedené vlastnosti brāhmaṇy. Pán přeje brāhmaṇovi podle jeho vlastností a nikoliv podle falešné prestiže. Ti, kteří jsou podle svých vlastností nižší než brāhmaṇové, nemohou navázat žádný vztah s Pánem, stejně jako nelze rozdělat oheň pouze z hlíny, dokud nemáme dřevo, třebaže mezi hlínou a dřevem existuje úzký vztah. Jelikož Pán je všedokonalý Sám v Sobě, není nutné se ptát jak se Mu daří a Mahārāja Yudhiṣṭhira se proto neptal. Tázal se jen na Jeho královské sídlo ve Dvārace Purī, kde žijí zbožní lidé. Pán zůstává jedině tam, kde se shromažďují zbožní lidé, a těší se z toho, jak oslavují Nejvyšší Pravdu. Mahārāja Yudhiṣṭhira se zajímal o zbožné lidi a jejich zbožné činy ve Dvārace.
Here in this particular verse the Lord is described as bhagavān, govinda, brahmaṇya and bhakta-vatsala. He is bhagavān svayam, or the original Supreme Personality of Godhead, full with all opulences, all power, all knowledge, all beauty, all fame and all renunciation. No one is equal to or greater than Him. He is Govinda because He is the pleasure of the cows and the senses. Those who have purified their senses by the devotional service of the Lord can render unto Him real service and thereby derive transcendental pleasure out of such purified senses. Only the impure conditioned living being cannot derive any pleasure from the senses, but being illusioned by false pleasures of the senses, he becomes servant of the senses. Therefore, we need His protection for our own interest. The Lord is the protector of cows and the brahminical culture. A society devoid of cow protection and brahminical culture is not under the direct protection of the Lord, just as the prisoners in the jails are not under the protection of the king but under the protection of a severe agent of the king. Without cow protection and cultivation of the brahminical qualities in human society, at least for a section of the members of society, no human civilization can prosper at any length. By brahminical culture, the development of the dormant qualities of goodness, namely truthfulness, equanimity, sense control, forbearance, simplicity, general knowledge, transcendental knowledge and firm faith in the Vedic wisdom, one can become a brāhmaṇa and thus see the Lord as He is. And after surpassing the brahminical perfection, one has to become a devotee of the Lord so that His loving affection in the form of proprietor, master, friend, son and lover can be transcendentally achieved. The stage of a devotee, which attracts the transcendental affection of the Lord, does not develop unless one has developed the qualities of a brāhmaṇa as above mentioned. The Lord is inclined to a brāhmaṇa of quality and not of false prestige. Those who are less than a brāhmaṇa by qualification cannot establish any relation with the Lord, just as fire cannot be kindled from the raw earth unless there is wood, although there is a relation between wood and the earth. Since the Lord is all-perfect in Himself, there could not be any question of His welfare, and Mahārāja Yudhiṣṭhira refrained from asking this question. He simply inquired about His residential place, Dvārakā Purī, where pious men assemble. The Lord stays only where pious men assemble and takes pleasure in their glorifying the Supreme Truth. Mahārāja Yudhiṣṭhira was anxious to know about the pious men and their pious acts in the city of Dvārakā.