Skip to main content

Sloka 48

Text 48

Verš

Texto

tad idaṁ bhagavān rājann
eka ātmātmanāṁ sva-dṛk
antaro ’nantaro bhāti
paśya taṁ māyayorudhā
tad idaṁ bhagavān rājann
eka ātmātmanāṁ sva-dṛk
antaro ’nantaro bhāti
paśya taṁ māyayorudhā

Synonyma

Palabra por palabra

tat — proto; idam — tato manifestace; bhagavān — Osobnost Božství; rājan — ó králi; ekaḥ — jeden jediný; ātmā — Nadduše; ātmanām — Svými energiemi; sva-dṛk — kvalitativně stejné jako On; antaraḥ — vně; anantaraḥ — uvnitř a Sám; bhāti — se projevuje; paśya — pohlížej; tam — pouze na Něho; māyayā — projevy různých energií; urudhā — vypadá být mnoha.

tat — en consecuencia; idam — esta manifestación; bhagavān — la Personalidad de Dios; rājan — ¡oh, rey!; ekaḥ — aquel que no tiene igual; ātmā — la Superalma; ātmanām — mediante Sus energías; sva-dṛk — como Él cualitativamente; antaraḥ — sin; anantaraḥ — dentro y por Él Mismo; bhāti — se manifiesta así; paśya — mira; tam — solo hacia Él; māyayā — mediante las manifestaciones de diferentes energías; urudhā — parece ser muchos.

Překlad

Traducción

Proto, ó králi, hleď pouze na Nejvyššího Pána, který je jeden jediný, který se projevuje různými energiemi a je uvnitř i vně.

En consecuencia, ¡oh, rey!, debes recurrir únicamente al Señor Supremo, quien no tiene igual, y quien se manifiesta por medio de diferentes energías y está tanto dentro como fuera.

Význam

Significado

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je jeden jediný, ale projevuje se prostřednictvím různých energií, jelikož je přirozeně blažený. Živé bytosti jsou rovněž jakožto projevy Jeho okrajové energie kvalitativně totožné s Pánem, a existuje bezpočet živých bytostí uvnitř i vně jak vnější, tak vnitřní energie Pána. Jelikož duchovní svět je projevem Pánovy vnitřní energie, živé bytosti náležící do této vnitřní síly jsou kvalitativně totožné s Pánem a nejsou znečištěny vnější silou. Přestože je živá bytost kvalitativně totožná s Pánem, kvůli znečištění hmotného světa se projevuje zvráceným způsobem, a proto zažívá v hmotném světě takzvané štěstí a neštěstí. Všechny tyto zážitky jsou vesměs pomíjivé a nemají na duchovní duši vliv. To, že duše vnímá toto pomíjivé štěstí a neštěstí, je způsobeno pouze tím, že zapomíná na své vlastnosti, které jsou stejné jako má Pán. Od Pána Samotného ovšem neustále přicházejí popudy zevnitř i zvenku, podle kterých může živá bytost napravit svoji pokleslou situaci. Zevnitř Pán usměrňuje toužící živé bytosti jako lokalizovaná Paramātmā a zvenku je usměrňuje Svými projevy v podobě duchovního mistra a zjevených písem. Člověk má hledět na Pána; nemá být znepokojen takzvanými projevy štěstí a neštěstí, ale má se snažit spolupracovat s Pánem na Jeho vnějších činnostech určených pro nápravu pokleslých duší. Pouze na Jeho nařízení se má člověk stát duchovním mistrem a spolupracovat s Pánem. Nikdo se nemá stát duchovním mistrem pro vlastní prospěch a pro nějaký hmotný zisk; dělat si z toho obchod nebo si tak vydělávat na živobytí. Praví duchovní mistři, kteří vzhlížejí k Nejvyššímu Pánu a chtějí s Ním spolupracovat, jsou ve skutečnosti s Pánem kvalitativně totožní, a ti, kteří zapomínají, jsou pouze převráceným odrazem. Yudhiṣṭhirovi Mahārājovi tedy Nārada radí, aby nebyl zneklidněný otázkami takzvaného štěstí a neštěstí, ale aby pouze vzhlížel k Pánovi a snažil se naplňovat poslání, pro které Pán sestoupil. To bylo jeho prvořadou povinností.

El Señor y Suprema Personalidad de Dios es sin igual, pero se manifiesta mediante diferentes energías, porque es dichoso por naturaleza. Los seres vivientes son manifestaciones de Su energía marginal, cualitativamente iguales al Señor, y hay infinidad de seres vivientes tanto dentro como fuera de las energías externa e interna del Señor. Como el mundo espiritual es una manifestación de la energía interna del Señor, los seres vivientes que se encuentran dentro de esa potencia interna son cualitativamente iguales al Señor, sin contaminación de la potencia externa. Aunque el ser viviente es cualitativamente igual que el Señor, debido a la contaminación del mundo material se manifiesta de una manera desvirtuada y, por consiguiente, experimenta en el mundo material una supuesta felicidad y aflicción. Esas experiencias son todas efímeras y no afectan al alma espiritual. La percepción que el ser viviente tiene de esa felicidad y aflicción efímeras se debe únicamente al olvido de sus cualidades, que son iguales a las del Señor. Sin embargo, existe una corriente constante, desde dentro y desde fuera, procedente del Señor, para corregir la caída condición del ser viviente. Desde dentro, Él, en la forma del Paramātmā localizado, corrige a los seres vivientes anhelantes, y desde fuera corrige mediante Sus manifestaciones: el maestro espiritual y las Escrituras reveladas. Uno debe recurrir al Señor; no hay que dejarse perturbar por las presuntas manifestaciones de felicidad o aflicción, sino que hay que tratar más bien de cooperar con el Señor en las actividades externas que tiene para la corrección de las almas caídas. Solo porque el Señor lo ordena, uno debe convertirse en maestro espiritual y cooperar con Él. No hay que volverse maestro espiritual en aras de un beneficio personal o de alguna ganancia material, ni como una vía para hacer negocios, ni como ocupación para ganarse la vida. Los maestros espirituales genuinos que recurren al Señor Supremo para cooperar con Él, son de hecho cualitativamente iguales al Señor, y los olvidadizos son únicamente un reflejo desvirtuado. Por lo tanto, Nārada le aconseja a Yudhiṣṭhira Mahārāja que no se deje perturbar por las vicisitudes de la supuesta felicidad y aflicción, y más bien recurra solo al Señor para que ejecute la misión por la cual ha descendido. Ese era su deber principal.