Sloka 47
Text 47
Verš
Text
apadāni catuṣ-padām
phalgūni tatra mahatāṁ
jīvo jīvasya jīvanam
apadāni catuṣ-padām
phalgūni tatra mahatāṁ
jīvo jīvasya jīvanam
Synonyma
Synonyms
ahastāni — those who are devoid of hands; sa-hastānām — of those who are endowed with hands; apadāni — those who are devoid of legs; catuḥ-padām — of those who have four legs; phalgūni — those who are weak; tatra — there; mahatām — of the powerful; jīvaḥ — the living being; jīvasya — of the living being; jīvanam — subsistence.
Překlad
Translation
Bezrucí jsou kořistí těch, kteří mají ruce; beznozí jsou kořistí těch, kteří mají čtyři nohy. Slabí jsou zdrojem výživy silných, a obecně platí zákon, že jedna živá bytost je potravou druhé.
Those who are devoid of hands are prey for those who have hands; those devoid of legs are prey for the four-legged. The weak are the subsistence of the strong, and the general rule holds that one living being is food for another.
Význam
Purport
Systematický zákon obživy v boji o existenci je ustanoven svrchovanou vůlí a nikdo mu neunikne žádným množstvím plánů. Živé bytosti, které přicházejí do hmotného světa proti vůli Nejvyšší Bytosti, jsou plně pod vládou svrchované moci zvané māyā-śakti, pověřeného zprostředkovatele Pána, a tato daivī māyā má sužovat podmíněné duše trojím utrpením, z něhož jedno je popsané v tomto verši: slabí jsou zdrojem potravy silných. Nikdo není natolik silný, aby se ochránil před útokem silnějšího, a vůlí Pána existují systematické kategorie slabých, silnějších a nejsilnějších. Není nad čím naříkat, jestliže tygr sežere slabší zvíře nebo i člověka, neboť to je zákon Nejvyššího Pána. Přestože však zákon říká, že lidská bytost se musí živit na úkor jiné živé bytosti, je nutné vzít v úvahu také zákon zdravého rozumu, neboť lidská bytost je určena k tomu, aby se řídila zákony písem. To není možné pro jiná zvířata. Smyslem lidského života je seberealizace a z toho důvodu člověk nemá jíst nic, co předtím nebylo obětováno Pánovi. Pán od Svého oddaného přijímá všechna možná jídla připravená ze zeleniny, ovoce, listů a obilí. Můžeme Pánovi nabídnout rozmanitě připravené ovoce, lístky a mléko, a poté, co Pán potravu přijme, oddaný může přijmout prasādam, čímž postupně zmírní veškeré utrpení v boji o existenci. To potvrzuje Bhagavad-gītā (9.26). I ti, kteří jsou zvyklí jíst zvířata, mohou svoji potravu obětovat. Nemohou ji nabídnout přímo Pánovi, ale za stanovených podmínek ji prostřednictvím určitých náboženských obřadů mohou obětovat Jeho zprostředkovateli. Příkazy písem nikdy nepovzbuzují k jedení zvířat, ale jsou určeny k tomu, aby jedlíky zvířat omezily usměrňovacími zásadami.
A systematic law of subsistence in the struggle for existence is there by the supreme will, and there is no escape for anyone by any amount of planning. The living beings who have come to the material world against the will of the Supreme Being are under the control of a supreme power called māyā-śakti, the deputed agent of the Lord, and this daivī māyā is meant to pinch the conditioned souls by threefold miseries, one of which is explained here in this verse: the weak are the subsistence of the strong. No one is strong enough to protect himself from the onslaught of a stronger, and by the will of the Lord there are systematic categories of the weak, the stronger and the strongest. There is nothing to be lamented if a tiger eats a weaker animal, including a man, because that is the law of the Supreme Lord. But although the law states that a human being must subsist on another living being, there is the law of good sense also, for the human being is meant to obey the laws of the scriptures. This is impossible for other animals. The human being is meant for self-realization, and for that purpose he is not to eat anything which is not first offered to the Lord. The Lord accepts from His devotee all kinds of food preparations made of vegetables, fruits, leaves and grains. Fruits, leaves and milk in different varieties can be offered to the Lord, and after the Lord accepts the foodstuff, the devotee can partake of the prasāda, by which all suffering in the struggle for existence will be gradually mitigated. This is confirmed in the Bhagavad-gītā (9.26). Even those who are accustomed to eat animals can offer foodstuff, not to the Lord directly, but to an agent of the Lord, under certain conditions of religious rites. Injunctions of the scriptures are meant not to encourage the eaters of animals, but to restrict them by regulative principles.
Živá bytost je zdrojem obživy pro jiné, silnější živé bytosti. Nikdo by se neměl za žádných okolností příliš obávat o svoji obživu, jelikož živé bytosti jsou všude a žádná živá bytost nikde nehladoví nedostatkem jídla. Nārada radí Mahārājovi Yudhiṣṭhirovi, aby se neobával, že jeho strýcové trpí nedostatkem jídla, neboť mohou žít ze zeleniny, která roste v džunglích jako prasādam Nejvyššího Pána, a tak mohou realizovat cestu spasení.
The living being is the source of subsistence for other, stronger living beings. No one should be very anxious for his subsistence in any circumstances because there are living beings everywhere, and no living being starves for want of food at any place. Mahārāja Yudhiṣṭhira is advised by Nārada not to worry about his uncles’ suffering for want of food, for they could live on vegetables available in the jungles as prasāda of the Supreme Lord and thus realize the path of salvation.
To, že silnější živá bytost vykořisťuje slabší, je přirozený zákon existence; v různých královstvích živých bytostí se vždy silnější snaží pohltit slabší. Těmto sklonům nelze v hmotných podmínkách zabránit žádnými umělými prostředky. Jediným možným způsobem, jak toho docílit, je probudit duchovní vědomí lidské bytosti prostřednictvím dodržování duchovních zásad. Duchovní usměrňovací zásady ovšem člověku nedovolují, aby zabíjel slabší zvířata a přitom učil ostatní o mírumilovném soužití. Když člověk neumožňuje zvířatům mírumilovné soužití, jak může očekávat mírumilovný život v lidské společnosti? Slepí vůdci tedy musí pochopit Nejvyšší Bytost a potom se snažit vytvořit království Boha. Boží království, Rāma-rājya, není možné bez toho, aby se probudilo vědomí Boha v mysli lidí celého světa.
Exploitation of the weaker living being by the stronger is the natural law of existence; there is always an attempt to devour the weak in different kingdoms of living beings. There is no possibility of checking this tendency by any artificial means under material conditions; it can be checked only by awakening the spiritual sense of the human being by practice of spiritual regulations. The spiritual regulative principles, however, do not allow a man to slaughter weaker animals on one side and teach others peaceful coexistence. If man does not allow the animals peaceful coexistence, how can he expect peaceful existence in human society? The blind leaders must therefore understand the Supreme Being and then try to implement the kingdom of God. The kingdom of God, or Rāma-rājya, is impossible without the awakening of God consciousness in the mass mind of the people of the world.