Sloka 22

Text 22

Verš

Text

andhaḥ puraiva vadhiro
manda-prajñāś ca sāmprataṁ
viśīrṇa-danto mandāgniḥ
sarāgaḥ kapham udvahan

Synonyma

Synonyms

andhaḥ — slepý; purā — od začátku; eva — jistě; vadhiraḥ — nedoslýchavý; manda-prajñāḥ — krátká paměť; ca — a; sāmpratam — nedávno; viśīrṇa — uvolněné; dantaḥ — zuby; manda-agniḥ — činnost jater se snížila; sa-rāgaḥ — hlasitě; kapham — kašel s hlenem; udvahan — vychází.

andhaḥ — blind; purā — from the beginning; eva — certainly; vadhiraḥ — hard of hearing; manda-prajñāḥ — memory shortened; ca — and; sāmpratam — recently; viśīrṇa — loosened; dantaḥ — teeth; manda-agniḥ — liver action decreased; sa-rāgaḥ — with sound; kapham — coughing much mucus; udvahan — coming out.

Překlad

Translation

Jsi slepý už od narození a začínáš být nedoslýchavý. Tvá paměť už je krátká a inteligence narušená. Zuby máš uvolněné, tvá játra nepracují a vykašláváš hlen.

You have been blind from your very birth, and recently you have become hard of hearing. Your memory is shortened, and your intelligence is disturbed. Your teeth are loose, your liver is defective, and you are coughing up mucus.

Význam

Purport

Vidura postupně upozorňuje Dhṛtarāṣṭru na všechny příznaky stáří, které se u něho už vyvinuly, aby ho upozornil na to, že smrt se velice rychle blíží a on se stále jako blázen nestará o svoji budoucnost. Uvedené znaky charakterizují stádium apakṣaya neboli postupné ochabování hmotného těla před poslední smrtelnou ranou. Tělo se narodí, vyvíjí se, zůstává, vytváří další těla, ochabuje a pak zaniká. Pošetilí lidé však chtějí v pomíjivém těle dosáhnout stálého postavení a myslí si, že jejich jmění, děti, společnost, země atd. je ochrání. S těmito bláhovými myšlenkami propadají svým dočasným zaměstnáním a zcela zapomínají na to, že se tohoto dočasného těla budou muset vzdát a že budou muset přijmout nové, aby si opět zaopatřovali společnost, přátelství a lásku a opět nakonec zahynuli. Zapomínají na svoji stálou totožnost a bláhově se angažují v nestálých zaměstnáních, přičemž zcela zapomínají na svou prvořadou povinnost. Světci a mudrci jako Vidura za těmito pošetilými lidmi přicházejí, aby je probudili z jejich snu, ale oni považují takové sādhuy a světce za příživníky na společnosti a téměř všichni odmítají naslouchat jejich slovům, i když naopak vítají pouťové sādhuy a takzvané světce, kteří mohou uspokojit jejich smysly. Vidura nebyl takový sādhu, který by chtěl uspokojovat Dhṛtarāṣṭrovy nemístné city. Správně poukazoval na životní realitu a na to, jak se lze před takovými pohromami zachránit.

The symptoms of old age, which had already developed in Dhṛtarāṣṭra, were all one after another pointed out to him as warning that death was nearing very quickly, and still he was foolishly carefree about his future. The signs pointed out by Vidura in the body of Dhṛtarāṣṭra were signs of apakṣaya, or dwindling of the material body before the last stroke of death. The body is born, it develops, stays, creates other bodies, dwindles and then vanishes. But foolish men want to make a permanent settlement of the perishable body and think that their estate, children, society, country, etc., will give them protection. With such foolish ideas, they become overtaken by such temporary engagements and forget altogether that they must give up this temporary body and take a new one, again to arrange for another term of society, friendship and love, again to perish ultimately. They forget their permanent identity and become foolishly active for impermanent occupations, forgetting altogether their prime duty. Saints and sages like Vidura approach such foolish men to awaken them to the real situation, but they take such sādhus and saints as parasites of society, and almost all of them refuse to hear the words of such sādhus and saints, although they welcome show-bottle sādhus and so-called saints who can satisfy their senses. Vidura was not a sādhu to satisfy the ill-gotten sentiment of Dhṛtarāṣṭra. He was correctly pointing out the real situation of life, and how one can save oneself from such catastrophies.