Skip to main content

Sloka 19

Text 19

Verš

Texto

brāhmaṇā ūcuḥ
pārtha prajāvitā sākṣād
ikṣvākur iva mānavaḥ
brahmaṇyaḥ satya-sandhaś ca
rāmo dāśarathir yathā
brāhmaṇā ūcuḥ
pārtha prajāvitā sākṣād
ikṣvākur iva mānavaḥ
brahmaṇyaḥ satya-sandhaś ca
rāmo dāśarathir yathā

Synonyma

Palabra por palabra

brāhmaṇāḥ — dobří brāhmaṇové; ūcuḥ — řekli; pārtha — ó synu Pṛthy (Kuntī); prajā — ti, kteří se narodili; avitā — udržovatel; sākṣāt — přímo; ikṣvākuḥ iva — přesně tak, jako král Ikṣvāku; mānavaḥ — syn Manua; brahmaṇyaḥ — lidé, kteří jsou poslušní a uctiví k brāhmaṇům; satya-sandhaḥ — věrný svému slibu; ca — také; rāmaḥ — Osobnost Božství Rāma; dāśarathiḥ — syn Mahārāje Daśarathy; yathā — jako On.

brāhmaṇāḥ — los buenos brāhmaṇas; ūcuḥ — dijeron; pārtha — ¡oh, hijo de Pṛthā (Kuntī)!; prajā — aquellos que han nacido; avitā — sustentador; sākṣāt — directamente; ikṣvākuḥ iva — tal como el rey Ikṣvāku; mānavaḥ — hijo de Manu; brahmaṇyaḥ — seguidores de los brāhmaṇas y respetuosos con ellos; satya-sandhaḥ — fiel a su promesa; ca — también; rāmaḥ — Rāma, la Personalidad de Dios; dāśarathiḥ — el hijo de Mahārāja Daśaratha; yathā — como Él.

Překlad

Traducción

Učení brāhmaṇové řekli: Ó synu Pṛthy, toto dítě se bude starat o všechny, kteří se narodili, stejně dobře jako král Ikṣvāku, syn Manua. A v dodržování bráhmanských zásad — zvláště věrností svému slibu—se bude přesně podobat Rāmovi, Osobnosti Božství, synovi Mahārāje Daśarathy.

Los eruditos brāhmaṇas dijeron: ¡Oh, hijo de Pṛthā!, este niño será tal como el rey Ikṣvāku, el hijo de Manu, en lo referente a mantener a todos los que han nacido. Y en lo que respecta a los principios brahmínicos, especialmente a ser fiel a su promesa, será tal como Rāma, la Personalidad de Dios, el hijo de Mahārāja Daśaratha.

Význam

Significado

Slovo prajā označuje živou bytost, která se narodila v hmotném světě. Živá bytost se ve skutečnosti nerodí a neumírá, ale jakmile se nezajímá o službu Pánu a touží panovat hmotné přírodě, dostává vhodné tělo pro splnění svých hmotných tužeb. Od té chvíle začíná být podmíněna zákony hmotné přírody a její hmotné tělo se mění podle její vlastní činnosti. Živá bytost tak transmigruje z jednoho těla do druhého v rámci 8 400 000 životních druhů. Jelikož je však nedílnou částí Pána, Pán ji zásobí všemi životními potřebami a zároveň také chrání — jak Sám, tak prostřednictvím Svých zástupců, svatých králů. Tito svatí králové chrání všechny živé bytosti (prajā), aby mohly žít a završit doby svého uvěznění. Mahārāja Parīkṣit byl ideální svatý král. Při objížďce svého království jednou uviděl, jak se zosobněný Kali chystal zabít nebohou krávu, a ihned Kaliho začal trestat jako vraha. To poukazuje na skutečnost, že svatí vládci chránili i zvířata, a to nikoliv ze sentimentálních důvodů, ale proto, že všichni, kteří se narodili v hmotném světě, mají právo žít. Všechny svaté krále, od krále Slunce až po krále na Zemi, k takovému jednání vede védská literatura. Védskému poznání se vyučuje i na vyšších planetách, což dokazuje Bhagavad-gītā (4.1) zmínkou o tom, jak Pán učil boha Slunce (Vivasvāna). Tyto lekce pak byly předávány učednickou posloupností, jako tomu bylo v případě boha Slunce, který je předal svému synu Manuovi a Manu potom Mahārājovi Ikṣvākuovi. V jednom dni Brahmy se vystřídá čtrnáct Manuů a zde se hovoří o sedmém Manuovi, který je jedním z prajāpatiů (což jsou ti, kteří vytvářejí potomstvo) a je synem boha Slunce. Jeho jméno je Vaivasvata Manu. Měl deset synů a Mahārāja Ikṣvāku je jedním z nich. Mahārāja Ikṣvāku se také od svého otce Manua učil bhakti-yogu, jak ji podává Bhagavad-gītā, a Manu toto poznání získal od svého otce, boha Slunce. Dále sestupovalo učení Bhagavad-gīty učednickou posloupností od Mahārāje Ikṣvākua, ale během času byl řetězec nesvědomitými osobami přerušen, a proto bylo vyřčeno znovu Arjunovi na Kuruovském bitevním poli. Všechna védská literatura je tedy přítomná od samotného počátku stvoření hmotného světa, a proto se védská písma nazývají apauruṣeya (“nevytvořená člověkem”). Védské poznání pronesl Pán a jako první ho vyslechl Brahmā, který je první stvořenou živou bytostí ve vesmíru.

Prajā significa el ser viviente que ha nacido en el mundo material. En realidad, el ser viviente no nace ni muere, pero debido a su separación del servicio del Señor y a su deseo de enseñorearse de la naturaleza material, se le ofrece un cuerpo idóneo para satisfacer sus deseos materiales. Al hacerlo, uno queda condicionado por las leyes de la naturaleza material, y cambia de cuerpo material en términos de su propio trabajo. La entidad viviente transmigra así de un cuerpo a otro en 8 400 000 especies de vida. Pero, por ser parte integral del Señor, Este no solo la mantiene con todo lo que necesita en la vida, sino que, además, Él y Sus representantes, los reyes santos, la protegen. Esos reyes santos les brindan protección a todos los prajās, o seres vivientes, para que puedan vivir y cumplir sus períodos de encarcelamiento. Mahārāja Parīkṣit era de hecho un rey santo ideal, porque, mientras recorría su reino, vio que una pobre vaca estaba a punto de ser matada por la personificación de Kali, a quien de inmediato reprendió como a un asesino. Esto significa que los administradores santos protegían incluso a los animales, y no desde el punto de vista sentimental, sino porque aquellos que han nacido en el mundo material tienen el derecho de vivir. Todos los reyes santos, comenzando con el rey del globo solar y descendiendo hasta el rey de la Tierra, tienen esa clase de inclinaciones por influencia de las Escrituras védicas. También en los planetas superiores se enseñan las Escrituras védicas, tal como se indica en el Bhagavad-gītā (4.1) en relación con las enseñanzas que el Señor le impartió al dios del sol (Vivasvān). Dichas lecciones se transmiten por sucesión discipular, tal como el dios del sol lo hizo con su hijo Manu, y tal como de Manu pasó a Mahārāja Ikṣvāku. En un día de Brahmā hay catorce manus, y el manu que aquí se indica es el séptimo de ellos, quien además es uno de los prajāpatis (aquellos que engendran progenie) e hijo del dios del sol. A él se le conoce como el Vaivasvata Manu. Él tuvo diez hijos, y Mahārāja Ikṣvāku es uno de ellos. Mahārāja Ikṣvāku también aprendió el bhakti-yoga tal como se enseña en el Bhagavad-gītā, y lo aprendió con su padre, Manu, el cual lo recibió a su vez de su propio padre, el dios del sol. Posteriormente, la enseñanza del Bhagavad-gītā descendió de Mahārāja Ikṣvāku por sucesión discipular, pero en el transcurso del tiempo algunas personas inescrupulosas rompieron la cadena y, por lo tanto, tuvo que impartírsele de nuevo a Arjuna en el campo de batalla de Kurukṣetra. De manera que todas las Escrituras védicas están vigentes desde el mismo comienzo de la creación del mundo material, y por eso se las conoce como apauruṣeya (que no las hizo el hombre). El conocimiento védico lo habló el Señor, y lo oyó por vez primera Brahmā, el primer ser viviente que se creó en el universo.

Mahārāja Ikṣvāku: Jeden ze synů Vaivasvaty Manua. Sám měl sto synů. Zakázal jedení masa. Dalším králem po jeho smrti se stal jeho syn Śaśāda.

Mahārāja Ikṣvāku: Uno de los hijos de Vaivasvata Manu. Tuvo cien hijos. Prohibió el comer carne. Al morir, su hijo Śaśāda pasó a ser el siguiente rey.

Manu: Manu uvedený v tomto verši jako otec Ikṣvākua je sedmý Manu jménem Vaivasvata Manu, syn boha Slunce Vivasvāna, kterému Pán Kṛṣṇa vyložil učení Bhagavad-gīty dříve nežli je vyložil Arjunovi. Lidstvo je Manuovým potomstvem. Tento Vaivasvata Manu měl deset synů, kteří se jmenovali Ikṣvāku, Nabhaga, Dhṛṣṭa, Śaryāti, Nariṣyanta, Nābhāga, Diṣṭa, Karūṣa, Pṛṣadhra a Vasumān. Inkarnace Pána Matsya (obrovská ryba) sestoupila na začátku vlády Vaivasvaty Manua. Naučil se zásady Bhagavad-gīty od svého otce Vivasvāna, boha Slunce, a o tomtéž pak poučil svého syna Mahārāje Ikṣvākua. Bůh Slunce učil Manua oddané službě na začátku Tretā-yugy a Manu, když přišel jeho čas, poučil Ikṣvākua pro dobro celé lidské společnosti.

Manu: El manu que se menciona en este verso como padre de Ikṣvāku es el séptimo manu, de nombre Vaivasvata Manu, el hijo del dios del sol, Vivasvān, a quien el Señor Kṛṣṇa le impartió las enseñanzas del Bhagavad-gītā antes que a Arjuna. La humanidad desciende de Manu. Este Vaivasvata Manu tuvo diez hijos, cuyos nombres son: Ikṣvāku, Nabhaga, Dhṛṣṭa, Śaryāti, Nariṣyanta, Nābhāga, Diṣṭa, Karūṣa, Pṛṣadhra y Vasumān. La encarnación Matsya del Señor (el pez gigante) hizo Su advenimiento durante el comienzo del reinado de Vaivasvata Manu. Él aprendió con su padre Vivasvān —el dios del sol— los principios del Bhagavad-gītā, y a su vez le impartió los mismos a su hijo Mahārāja Ikṣvāku. Al principio de Tretā-yuga, el dios del sol le enseñó a Manu el servicio devocional, y Manu a su vez se lo enseñó a Ikṣvāku para beneficio de toda la sociedad humana.

Pán Rāma: Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, se inkarnoval jako Śrī Rāma. Stal se tak synem Svého čistého oddaného Mahārāje Daśarathy, krále Ayodhyi. Pán Rāma sestoupil společně se Svými úplnými částmi, které se zjevily jako Jeho mladší bratři. Pán se zjevil v Tretā-yuze v měsíci Caitra na devátý den po nově a učinil tak jako obvykle proto, aby stanovil zásady náboženství a zničil rušivé prvky. Když byl ještě mladý chlapec, pomohl velkému mudrci Viśvāmitrovi tím, že zabil Subāhua a polapil Mārīcu, démonici, která rušila mudrce v plnění jejich každodenních povinností. Brāhmaṇové a kṣatriyové mají správně spolupracovat pro dobro lidu. Bráhmanští mudrci se snaží osvítit lid dokonalým poznáním a kṣatriyové jsou od toho, aby je ochraňovali. Pán Rāmacandra je ideálním králem, který udržoval a ochraňoval nejvyšší lidskou kulturu, zvanou brahmaṇya-dharma. Pán zvláště ochraňuje krávy a brāhmaṇy, a tím zvyšuje prosperitu světa. Prostřednictvím Viśvāmitry dával vládnoucím polobohům účinné zbraně pro potírání démonů. Byl přítomný na oběti krále Janaky, a když zlomil Šivův nepřemožitelný luk, oženil se s Janakovou dcerou Sītou.

El Señor Rāma: La Suprema Personalidad de Dios se encarnó como Śrī Rāma, aceptando ser el hijo de Su devoto puro Mahārāja Daśaratha, el rey de Ayodhyā. El Señor Rāma descendió junto con Sus porciones plenarias, y todas ellas aparecieron como hermanos menores de Él. En Tretā-yuga, en el noveno día de la luna creciente del mes de caitra, el Señor apareció, como de costumbre, para establecer los principios de la religión y aniquilar los elementos perturbadores. Cuando apenas era un niño, ayudó al gran sabio Viśvāmitra al matar a Subāhu y golpear a Mārīcā, los dos demonios que perturbaban a los sabios en el desempeño diario de sus deberes. Los brāhmaṇas y kṣatriyas deben cooperar con el bienestar de las masas. Los sabios brāhmaṇas se esfuerzan por iluminar a la gente mediante el conocimiento perfecto, y los kṣatriyas tienen la función de protegerla. El Señor Rāmacandra es el rey ideal en lo referente a la conservación y protección de la cultura más elevada de la humanidad, conocida como brahmaṇya-dharma. El Señor es específicamente el protector de las vacas y de los brāhmaṇas, y con ello aumenta la prosperidad del mundo. Por intermedio de Viśvāmitra, Él recompensó a los semidioses administradores con armas eficaces para conquistar a los demonios. Él estaba presente en el sacrificio del arco que el rey Janaka celebró, y por el hecho de romper el invencible arco de Śiva, se casó con Sītādevī, la hija de Mahārāja Janaka.

Po svatbě se podle nařízení Svého otce, Mahārāje Daśarathy, odebral na čtrnáct let do vyhnanství v lese. Aby pomohl vládě polobohů, zabil čtrnáct tisíc démonů, a trikem démonů se Rāvaṇovi podařilo unést Jeho ženu Sītu. Spřátelil se se Sugrīvou, kterému pomohl zabít jeho bratra Valiho. S pomocí Pána Rāmy se Sugrīva stal králem Vānarů (gorilí rasy). Pán postavil v Indickém oceánu plovoucí most z kamenů a dostal se tak na Laṅku, do království Rāvaṇy, který unesl Sītu. Později Rāvaṇu zabil a na trůn Laṅky byl dosazen Rāvaṇův bratr Vibhīṣaṇa. Vibhīṣaṇa byl jeden z bratrů Rāvaṇy a tedy démon, ale požehnání Pána Rāmy mu přineslo nesmrtelnost. Po vypršení čtrnácti let a urovnání situace na Laṅce se Pán vrátil do Svého království Ayodhyi v květinovém letadle. Dal pokyny Svému bratrovi Śatrughnovi aby napadl Lavaṇāsuru, který vládl v Mathuře, a démon byl zabit. Vykonal deset obětí aśvamedha a později odešel z tohoto světa při koupeli v řece Śarayu. Velký epos Rāmāyaṇa je dějinami skutků Pána Rāmy na Zemi; je to autoritativní dílo, které sepsal velký básník Vālmīki.

Después de Su matrimonio aceptó exiliarse en el bosque durante catorce años, por orden de Su padre, Mahārāja Daśaratha. Para ayudar a los semidioses en la administración, mató a catorce mil demonios, y debido a las intrigas de los demonios, Su esposa, Sītādevī, fue raptada por Rāvaṇa. Él hizo amistad con Sugrīva, y lo ayudó a matar a su hermano Vali. Con la ayuda del Señor Rāma, Sugrīva se convirtió en el rey de los vāṇaras (una raza de gorilas). El Señor construyó sobre el océano Índico un puente de piedras flotantes, y llegó hasta Laṅkā, el reino de Rāvaṇa, quien había raptado a Sītā. Más adelante mató a Rāvaṇa, y Vibhīṣaṇa, el hermano de Rāvaṇa, fue ascendido al trono de Laṅkā. Vibhīṣaṇa era uno de los hermanos de Rāvaṇa, es decir, era un demonio, pero el Señor Rāma lo hizo inmortal con Sus bendiciones. Al finalizar los catorce años y después de estabilizar la situación en Laṅkā, el Señor regresó a Su reino, Ayodhyā, en un avión de flores. Él le indicó a Su hermano Śatrughna que atacara a Lavaṇāsura, quien reinaba en Mathurā, y el demonio fue matado. Él realizó diez sacrificios aśvamedha y, posteriormente, desapareció mientras se bañaba en el río Śarayu. El Rāmāyaṇa, la gran obra épica, constituye la historia de las actividades del Señor Rāma en el mundo, y el Rāmāyaṇa autoritativo lo escribió el gran poeta Vālmīki.