Skip to main content

Sloka 36

Text 36

Verš

Texto

uddāma-bhāva-piśunāmala-valgu-hāsa-
vrīḍāvaloka-nihato madano ’pi yāsām
sammuhya cāpam ajahāt pramadottamās tā
yasyendriyaṁ vimathituṁ kuhakair na śekuḥ
uddāma-bhāva-piśunāmala-valgu-hāsa-
vrīḍāvaloka-nihato madano ’pi yāsām
sammuhya cāpam ajahāt pramadottamās tā
yasyendriyaṁ vimathituṁ kuhakair na śekuḥ

Synonyma

Palabra por palabra

uddāma — velice vážný; bhāva — výraz; piśuna — vzrušující; amala — neposkvrněný; valgu-hāsa — nádherně se usmívající; vrīḍa — koutkem oka; avaloka — pohlížející; nihataḥ — přemohly; madanaḥ — Amor (nebo amadana–velice snášenlivý Śiva); api — rovněž; yāsām — jejichž; sammuhya — přemožený; cāpam — luky; ajahāt — odložil; pramada — žena, která může pobláznit; uttamāḥ — vysokého stupně; — všechny; yasya — jehož; indriyam — smysly; vimathitum — znepokojit; kuhakaiḥ — magickými kouzly; na — nikdy; śekuḥ — byla schopná.

uddāma — muy grave; bhāva — expresión; piśuna — apasionantes; amala — inmaculadas; valgu-hāsa — hermosa sonrisa; vrīḍa — el rabillo del ojo; avaloka — mirando; nihataḥ — conquistaron; madanaḥ — Cupido (o amadana: el muy tolerante Śiva); api — también; yāsām — cuyos; sammuhya — siendo dominado por; cāpam — arcos; ajahāt — abandonar; pramada — mujer que enloquece; uttamāḥ — de alto grado; — todos; yasya — cuyos; indriyam — sentidos; vimathitum — perturbar; kuhakaiḥ — mediante actos de magia; na — nunca; śekuḥ — pudo.

Překlad

Traducción

Přestože všechny nádherné úsměvy královen a jejich kradmé pohledy byly neposkvrněné a vzrušující a přestože samotného Amora mohly donutit, aby přemožen odložil luk, a i snášenlivý Śiva jim mohl padnout za oběť, přesto žádná jejich magická kouzla a žádné půvaby nemohly vzrušit smysly Pána.

Aunque las hermosas sonrisas y miradas furtivas de las reinas eran todas inmaculadas y apasionantes, aunque ellas podían conquistar al propio Cupido y hacerlo abandonar su arco por la frustración, y aunque hasta el tolerante Śiva podía ser víctima de ellas, aun así, pese a todos sus atractivos y actos mágicos, no pudieron agitarle los sentidos al Señor.

Význam

Significado

Cesta spasení, cesta zpátky k Bohu, nikdy nepřipouští společnost žen a celý systém sanātana-dharma nebo varṇāśrama-dharma spolčování se ženami zakazuje či alespoň omezuje. Jak lze potom přijmout za Nejvyšší Osobnost Božství někoho, kdo se oddává více než šestnácti tisícům manželek? Takovou otázku může někdy položit zvídavý člověk, který chce skutečně poznat transcendentální povahu Nejvyššího Pána. Jako odpověď na takové otázky mudrci v Naimiṣāraṇyi probrali transcendentální charakter Pána v tomto a dalších verších. Jasně se zde říká, že přitažlivé ženské rysy, které mohou přemoci Amora nebo i nanejvýš snášenlivého Pána Śivu, nemohly přemoci smysly Pána. Zaměstnáním Amora je podněcovat světský chtíč. Celý vesmír se pohybuje na popud Amorových šípů. Všechny činnosti na světě se točí kolem přitažlivosti mezi mužem a ženou. Muž hledá partnerku podle svého vkusu a žena hledá vhodného partnera; to jsou hmotné pohnutky. Jakmile se muž se ženou spojí, hmotné otroctví živé bytosti je ihned pevně uzamčené pohlavním vztahem, a v důsledku toho se jejich sladký domov, rodná zem, tělesní potomci, společnost, přátelství a hromadění majetku stává iluzorním polem jejich činností a takto se projevuje nezdolná připoutanost k dočasné hmotné existenci, která je plná strádání. Těm, kteří jsou na cestě spasení a kteří chtějí zpátky domů, zpátky k Bohu, tedy všechny pokyny písem obzvláště doporučují osvobodit se od všech těchto druhů hmotné připoutanosti. A to je možné jedině ve společnosti oddaných Pána, kterým se říká mahātmové. Amor vystřeluje své šípy na živé bytosti, aby začaly šílet po opačném pohlaví, bez ohledu na krásu příslušného protějšku. Amorovo dráždění probíhá i ve zvířecí společnosti, jejíž členové se očím civilizovaných národů jeví jako oškliví. Vliv Amora se tedy uplatňuje i v těch nejošklivějších podobách, o dokonale krásných tvorech ani nemluvě. Pán Śiva, který je uznávaný jako nejtolerantnější, byl také zasažen Amorovým šípem, neboť i on začal šílet po Mohinī, inkarnaci Pána, a sám uznal, že byl poražen. Tento Amor ovšem podlehl vážnému a vzrušujícímu chování bohyní štěstí a s pocitem porážky dobrovolně odložil svůj luk a šíp. Tak krásné a přitažlivé byly královny Pána Kṛṣṇy. Přesto však nemohly vzrušit transcendentální smysly Pána. Je tomu tak proto, že Pán je naprosto dokonalý ātmārāma, neboli soběstačný. Pro Své osobní uspokojení nepotřebuje žádnou vnější pomoc. Královny tedy nemohly uspokojit Pána svojí ženskou přitažlivostí, ale uspokojovaly Ho svojí upřímnou láskou a službou. Čistá transcendentální láskyplná služba byla jediným způsobem, jak mohly Pána uspokojit, a Pán se k nim na oplátku s radostí choval jako ke Svým manželkám. Takto uspokojený jejich čistou službou a ničím jiným jim jejich službu opětoval jako věrný manžel. Neměl jinak žádný důvod přijímat tolik manželek. Je manželem každého, ale k tomu, kdo Ho tak přijímá, se chová příslušným způsobem. Tuto čistou lásku k Pánu nelze nikdy srovnávat se světským chtíčem. Je ryze transcendentální. A důstojné jednání královen, které projevovaly přirozeně ženským způsobem, bylo také transcendentální, neboť své pocity vyjadřovaly v transcendentální extázi. Již v předchozím verši bylo vysvětleno, že Pán sice vypadal jako obyčejný manžel, ale ve skutečnosti byly Jeho vztahy s Jeho manželkami transcendentální, čisté a nepodmíněné kvalitami hmotné přírody.

El sendero de la salvación o el sendero que va de vuelta a Dios prohíbe siempre la relación con mujeres, y el esquema completo del sanātana-dharma o varṇāśrama-dharma prohíbe o restringe esa relación. ¿Cómo, entonces, puede aceptarse como Suprema Personalidad de Dios a alguien que está entregado a más de dieciséis mil esposas? Esta pregunta la pueden hacer con propiedad las personas inquisitivas que están verdaderamente ansiosas de conocer la naturaleza trascendental del Señor Supremo, y para responder dichas preguntas los sabios de Naimiṣāraṇya han discutido en este verso y en los siguientes el carácter trascendental del Señor. Aquí queda claro que los atractivos rasgos femeninos que pueden conquistar a Cupido o incluso al supremamente tolerante Señor Śiva, no pudieron conquistar los sentidos del Señor. Cupido tiene la tarea de invocar la lujuria mundana. Al universo entero lo mueve la agitación que le produce la flecha de Cupido. Las actividades del mundo se están llevando a cabo en virtud de la atracción central que hay entre el varón y la hembra. El varón busca una compañera de su agrado, y la hembra busca un varón idóneo. Ese es el camino del estímulo material. Y tan pronto como el varón se une a la hembra, el cautiverio material del ser viviente queda de inmediato firmemente trabado mediante la relación sexual y, como resultado de ello, la atracción que tanto el varón como la hembra sienten por el dulce hogar, la patria, los hijos, la sociedad, la amistad y la acumulación de riquezas, se convierte en el campo ilusorio de las actividades, y de ese modo se manifiesta una falsa pero infatigable atracción por la existencia material temporal. En consecuencia, a aquellos que se encuentran en la senda de la salvación para ir de vuelta a Dios, todas las instrucciones de las Escrituras les aconsejan especialmente que se libren de esa clase de enseres de la atracción material. Y eso es posible solo por medio de la relación con los devotos del Señor, los cuales reciben el nombre de mahātmās. Cupido les lanza sus flechas a los seres vivientes para volverlos locos por el sexo opuesto, sin que importe si el candidato es en realidad bello o no. Las provocaciones de Cupido ocurren incluso entre las sociedades de las bestias, que en opinión de las naciones civilizadas son todas de un aspecto horrible. De modo que, si la influencia de Cupido se ejerce incluso entre las formas más feas de todas, ni qué hablar de las bellezas más perfectas que existen. Al Señor Śiva, a quien se le considera de lo más tolerante, también lo hirió la flecha de Cupido, porque él también se volvió loco por la encarnación Mohinī del Señor y admitió su derrota. Al propio Cupido, sin embargo, lo cautivaron los graves y apasionantes tratos de la diosa de la fortuna, y él abandonó voluntariamente su arco y sus flechas, con un espíritu de frustración. Tal era la belleza y la atracción de las reinas del Señor Kṛṣṇa. Empero, ellas no pudieron perturbar los trascendentales sentidos del Señor. Esto se debe a que el Señor es ātmārāma totalmente perfecto, o sea autosuficiente. Él no requiere de la ayuda externa de nadie para Su satisfacción personal. Por lo tanto, las reinas no pudieron satisfacer al Señor con su atractivo femenino, pero lo satisficieron con su sincero afecto y servicio. Únicamente mediante el trascendental servicio amoroso pudieron ellas satisfacer al Señor, y Él sintió el agrado de tratarlas como esposas, correspondiendo con ellas de esa manera. Así pues, satisfecho solo por el servicio puro que ellas le prestaban, el Señor correspondió con dicho servicio tal como un esposo dedicado. De no ser por eso, Él no tenía por qué convertirse en el esposo de tantas mujeres. Él es el esposo de todo el mundo, pero Él corresponde con aquel que lo acepta como tal. Este afecto puro por el Señor nunca debe compararse con la lujuria mundana. Es puramente trascendental. Y los tratos serios que las reinas exhibieron mediante hábitos femeninos naturales, también eran trascendentales, porque ellas expresaban los sentimientos movidas por el éxtasis trascendental. Ya se explicó en el verso anterior que el Señor parecía un esposo mundano, pero en realidad Su relación con Sus esposas era trascendental, pura y no estaba condicionada por las modalidades de la naturaleza material.