Skip to main content

Sloka 36

Text 36

Verš

Text

uddāma-bhāva-piśunāmala-valgu-hāsa-
vrīḍāvaloka-nihato madano ’pi yāsām
sammuhya cāpam ajahāt pramadottamās tā
yasyendriyaṁ vimathituṁ kuhakair na śekuḥ
uddāma-bhāva-piśunāmala-valgu-hāsa-
vrīḍāvaloka-nihato madano ’pi yāsām
sammuhya cāpam ajahāt pramadottamās tā
yasyendriyaṁ vimathituṁ kuhakair na śekuḥ

Synonyma

Synonyms

uddāma — velice vážný; bhāva — výraz; piśuna — vzrušující; amala — neposkvrněný; valgu-hāsa — nádherně se usmívající; vrīḍa — koutkem oka; avaloka — pohlížející; nihataḥ — přemohly; madanaḥ — Amor (nebo amadana–velice snášenlivý Śiva); api — rovněž; yāsām — jejichž; sammuhya — přemožený; cāpam — luky; ajahāt — odložil; pramada — žena, která může pobláznit; uttamāḥ — vysokého stupně; — všechny; yasya — jehož; indriyam — smysly; vimathitum — znepokojit; kuhakaiḥ — magickými kouzly; na — nikdy; śekuḥ — byla schopná.

uddāma — very grave; bhāva — expression; piśuna — exciting; amala — spotless; valgu-hāsa — beautiful smiling; vrīḍa — corner of the eye; avaloka — looking; nihataḥ — conquered; madanaḥ — Cupid (or amadana – the greatly tolerant Śiva); api — also; yāsām — whose; sammuhya — being overpowered by; cāpam — bows; ajahāt — gave up; pramada — woman, who maddens; uttamāḥ — of high grade; — all; yasya — whose; indriyam — senses; vimathitum — to perturb; kuhakaiḥ — by magical feats; na — never; śekuḥ — was able.

Překlad

Translation

Přestože všechny nádherné úsměvy královen a jejich kradmé pohledy byly neposkvrněné a vzrušující a přestože samotného Amora mohly donutit, aby přemožen odložil luk, a i snášenlivý Śiva jim mohl padnout za oběť, přesto žádná jejich magická kouzla a žádné půvaby nemohly vzrušit smysly Pána.

Although the queens’ beautiful smiles and furtive glances were all spotless and exciting, and although they could conquer Cupid himself by making him give up his bow in frustration, and although even the tolerant Śiva could fall victim to them, still, despite all their magical feats and attractions, they could not agitate the senses of the Lord.

Význam

Purport

Cesta spasení, cesta zpátky k Bohu, nikdy nepřipouští společnost žen a celý systém sanātana-dharma nebo varṇāśrama-dharma spolčování se ženami zakazuje či alespoň omezuje. Jak lze potom přijmout za Nejvyšší Osobnost Božství někoho, kdo se oddává více než šestnácti tisícům manželek? Takovou otázku může někdy položit zvídavý člověk, který chce skutečně poznat transcendentální povahu Nejvyššího Pána. Jako odpověď na takové otázky mudrci v Naimiṣāraṇyi probrali transcendentální charakter Pána v tomto a dalších verších. Jasně se zde říká, že přitažlivé ženské rysy, které mohou přemoci Amora nebo i nanejvýš snášenlivého Pána Śivu, nemohly přemoci smysly Pána. Zaměstnáním Amora je podněcovat světský chtíč. Celý vesmír se pohybuje na popud Amorových šípů. Všechny činnosti na světě se točí kolem přitažlivosti mezi mužem a ženou. Muž hledá partnerku podle svého vkusu a žena hledá vhodného partnera; to jsou hmotné pohnutky. Jakmile se muž se ženou spojí, hmotné otroctví živé bytosti je ihned pevně uzamčené pohlavním vztahem, a v důsledku toho se jejich sladký domov, rodná zem, tělesní potomci, společnost, přátelství a hromadění majetku stává iluzorním polem jejich činností a takto se projevuje nezdolná připoutanost k dočasné hmotné existenci, která je plná strádání. Těm, kteří jsou na cestě spasení a kteří chtějí zpátky domů, zpátky k Bohu, tedy všechny pokyny písem obzvláště doporučují osvobodit se od všech těchto druhů hmotné připoutanosti. A to je možné jedině ve společnosti oddaných Pána, kterým se říká mahātmové. Amor vystřeluje své šípy na živé bytosti, aby začaly šílet po opačném pohlaví, bez ohledu na krásu příslušného protějšku. Amorovo dráždění probíhá i ve zvířecí společnosti, jejíž členové se očím civilizovaných národů jeví jako oškliví. Vliv Amora se tedy uplatňuje i v těch nejošklivějších podobách, o dokonale krásných tvorech ani nemluvě. Pán Śiva, který je uznávaný jako nejtolerantnější, byl také zasažen Amorovým šípem, neboť i on začal šílet po Mohinī, inkarnaci Pána, a sám uznal, že byl poražen. Tento Amor ovšem podlehl vážnému a vzrušujícímu chování bohyní štěstí a s pocitem porážky dobrovolně odložil svůj luk a šíp. Tak krásné a přitažlivé byly královny Pána Kṛṣṇy. Přesto však nemohly vzrušit transcendentální smysly Pána. Je tomu tak proto, že Pán je naprosto dokonalý ātmārāma, neboli soběstačný. Pro Své osobní uspokojení nepotřebuje žádnou vnější pomoc. Královny tedy nemohly uspokojit Pána svojí ženskou přitažlivostí, ale uspokojovaly Ho svojí upřímnou láskou a službou. Čistá transcendentální láskyplná služba byla jediným způsobem, jak mohly Pána uspokojit, a Pán se k nim na oplátku s radostí choval jako ke Svým manželkám. Takto uspokojený jejich čistou službou a ničím jiným jim jejich službu opětoval jako věrný manžel. Neměl jinak žádný důvod přijímat tolik manželek. Je manželem každého, ale k tomu, kdo Ho tak přijímá, se chová příslušným způsobem. Tuto čistou lásku k Pánu nelze nikdy srovnávat se světským chtíčem. Je ryze transcendentální. A důstojné jednání královen, které projevovaly přirozeně ženským způsobem, bylo také transcendentální, neboť své pocity vyjadřovaly v transcendentální extázi. Již v předchozím verši bylo vysvětleno, že Pán sice vypadal jako obyčejný manžel, ale ve skutečnosti byly Jeho vztahy s Jeho manželkami transcendentální, čisté a nepodmíněné kvalitami hmotné přírody.

The path of salvation or the path going back to Godhead always forbids the association of women, and the complete sanātana-dharma or varṇāśrama-dharma scheme forbids or restricts association with women. How then can one be accepted as the Supreme Personality of Godhead who is addicted to more than sixteen thousand wives? This question may be relevantly raised by inquisitive persons really anxious to know about the transcendental nature of the Supreme Lord. And to answer such questions, the sages at Naimiṣāraṇya have discussed the transcendental character of the Lord in this and in following verses. It is clear herein that the feminine attractive features which can conquer Cupid or even the supermost tolerant Lord Śiva could not conquer the senses of the Lord. Cupid’s business is to invoke mundane lust. The whole universe is moving, being agitated by Cupid’s arrow. The activities of the world are being carried on by the central attraction of male and female. A male is searching after a mate to his liking, and the female is looking after a suitable male. That is the way of material stimulus. And as soon as a male is combined with a female, the material bondage of the living being is at once tightly interlocked by sex relation, and as a result of this, both the male’s and female’s attraction for sweet home, motherland, bodily offspring, society and friendship and accumulation of wealth becomes the illusory field of activities, and thus a false but indefatigable attraction for the temporary material existence, which is full of miseries, is manifest. Those who are, therefore, on the path of salvation for going back home, back to Godhead, are especially advised by all scriptural instruction to become free from such paraphernalia of material attraction. And that is possible only by the association of the devotees of the Lord, who are called the mahātmās. Cupid throws his arrow upon the living beings to make them mad after the opposite sex, whether the party is actually beautiful or not. Cupid’s provocations are going on, even among beastly societies who are all ugly-looking in the estimation of the civilized nations. Thus Cupid’s influence is exerted even amongst the ugliest forms, and what to speak of the most perfect beauties. Lord Śiva, who is considered to be most tolerant, was also struck by Cupid’s arrow because he also became mad after the Mohinī incarnation of the Lord and acknowledged himself to be defeated. Cupid, however, was himself captivated by the grave and exciting dealings of the goddesses of fortune, and he voluntarily gave up his bow and arrow in a spirit of frustration. Such was the beauty and attraction of the queens of Lord Kṛṣṇa. Yet they could not disturb the transcendental senses of the Lord. This is because the Lord is all-perfect ātmārāma, or self-sufficient. He does not require anyone’s extraneous help for His personal satisfaction. Therefore, the queens could not satisfy the Lord by their feminine attractiveness, but they satisfied Him by their sincere affection and service. Only by unalloyed transcendental loving service could they satisfy the Lord, and the Lord was pleased to treat them as wives in reciprocation. Thus being satisfied by their unalloyed service only, the Lord reciprocated the service just like a devout husband. Otherwise He had no business becoming the husband of so many wives. He is the husband of everyone, but to one who accepts Him as such, He reciprocates. This unalloyed affection for the Lord is never to be compared to mundane lust. It is purely transcendental. And the grave dealings, which the queens displayed in natural feminine ways, were also transcendental because the feelings were expressed out of transcendental ecstasy. It is already explained in the previous verse that the Lord appeared like a mundane husband, but factually His relation with His wives was transcendental, pure and unconditioned by the modes of material nature.