Śrīmad-bhāgavatam 1.11.1
Verš
ānartān sa upavrajya
svṛddhāñ jana-padān svakān
dadhmau daravaraṁ teṣāṁ
viṣādaṁ śamayann iva
Synonyma
sūtaḥ uvāca — Sūta Gosvāmī řekl; ānartān — zem známá jako Ānartān (Dvārakā); saḥ — On; upavrajya — když dojel na hranice; svṛddhān — kvetoucího; jana-padān — velkoměsta; svakān — Svého vlastního; dadhmau — zadul; daravaram — na lasturu přinášející štěstí (Pāñcajanya); teṣām — jejich; viṣādam — sklíčenost; śamayan — utišil; iva — zjevně.
Překlad
Sūta Gosvāmī řekl: Jakmile Pán dojel na hranice Své kvetoucí metropole, známé jako zem Ānartů (Dvārakā), ohlásil Svůj příjezd zadutím na lasturu přinášející štěstí, což okamžitě zahnalo sklíčenost všech tamních obyvatel.
Význam
Milovaný Pán odjel ze Své vzkvétající metropole Dvāraky kvůli bitvě na Kurukṣetře a byl pryč již povážlivě dlouhou dobu, a všech obyvatel se proto zmocnil smutek z odloučení. Když Pán sestupuje na Zemi, přicházejí s Ním také Jeho věční společníci, stejně jako krále doprovází jeho družina. Tito společníci Pána jsou věčně osvobozené duše a pro svoji intenzívní lásku k Němu nesnesou odloučení od Pána ani na chvíli. Obyvatelé Dvāraky proto byli sklíčeni a očekávali Pánův příjezd každým okamžikem. Zvuk Jeho lastury ohlašující Pánův příjezd jim přinesl velikou úlevu a nadšení. Ještě více toužili po tom, aby už Pána viděli mezi sebou a všichni začali připravovat náležité přivítání. To jsou známky spontánní lásky k Bohu.