Skip to main content

Sloka 28

Text 28

Verš

Texto

nūnaṁ vrata-snāna-hutādineśvaraḥ
samarcito hy asya gṛhīta-pāṇibhiḥ
pibanti yāḥ sakhy adharāmṛtaṁ muhur
vraja-striyaḥ sammumuhur yad-āśayāḥ
nūnaṁ vrata-snāna-hutādineśvaraḥ
samarcito hy asya gṛhīta-pāṇibhiḥ
pibanti yāḥ sakhy adharāmṛtaṁ muhur
vraja-striyaḥ sammumuhur yad-āśayāḥ

Synonyma

Palabra por palabra

nūnam — jistě v předchozím životě; vrata — slib; snāna — koupel; huta — oběť v ohni; ādinā — tím vším; īśvaraḥ — Osobnost Božství; samarcitaḥ — dokonale uctívaný; hi — jistě; asya — Jeho; gṛhīta-pāṇibhiḥ — řádnými manželkami; pibanti — vychutnávají; yāḥ — ti, kdo; sakhi — ó přítelkyně; adhara-amṛtam — nektar z Jeho rtů; muhuḥ — znovu a znovu; vraja-striyaḥ — dívky z Vrajabhūmi; sammumuhuḥ — často omdlévaly; yat-āśayāḥ — v očekávání této přízně.

nūnam — ciertamente en el nacimiento anterior; vrata — voto; snāna — baño; huta — sacrificio en el fuego; ādinā — mediante todos esos; īśvaraḥ — la Personalidad de Dios; samarcitaḥ — adorado perfectamente; hi — ciertamente; asya — Su; gṛhīta-pāṇibhiḥ — por las esposas; pibanti — disfruta; yāḥ — aquellas que; sakhi — ¡oh, amiga!; adhara-amṛtam — el néctar de Sus labios; muhuḥ — una y otra vez; vraja-striyaḥ — las doncellas de Vrajabhūmi; sammumuhuḥ — se desmayaban frecuentemente; yat-āśayāḥ — esperando ser favorecidas de esa manera.

Překlad

Traducción

Ó přítelkyně, jen pomyslete na Jeho ženy, které přijal za manželky. Kolik musely složit slibů, provést očistných koupelí a ohňových obětí a jak dokonale musely uctívat Pána vesmíru, aby nyní mohly neustále vychutnávat nektar z Jeho rtů (polibky). Dívky z Vrajabhūmi často omdlévaly v pouhém očekávání takové přízně.

¡Oh, amigas!, piensen solo en las mujeres que ha aceptado por esposas. Cómo han debido ellas de someterse a votos, baños, sacrificios de fuego y a la adoración perfecta del Señor del universo, para ahora disfrutar constantemente del néctar de Sus labios [en los besos]. Las doncellas de Vrajabhūmi a menudo se desmayaban con solo esperar tales favores.

Význam

Significado

Náboženské rituály předepsané v písmech jsou určeny k tomu, aby očistily podmíněné duše od světských vlastností a připravily je tak k postupnému povýšení na úroveň transcendentální služby Nejvyššímu Pánu. Dosažení tohoto stupně čistého duchovního života je tou nejvyšší dokonalostí a tento stupeň se nazývá svarūpa neboli skutečná totožnost živé bytosti. Osvobození znamená obnovení této svarūpy. Živá bytost na dokonalé úrovni svarūpa poskytuje láskyplnou službu pěti druhů, z nichž jedním je mādhurya-rasa neboli nálada milostné lásky. Pán je vždy dokonalý Sám v Sobě a nikdy po ničem netouží. Aby však naplnil silnou lásku Svých oddaných, stává se pánem, přítelem, synem či manželem. Tato sloka hovoří o dvou skupinách oddaných Pána na úrovni milostné lásky. Jednou skupinou je svakīya, druhou je parakīya, a obě mají s Osobností Božství Kṛṣṇou vztah milostné lásky. Královny ve Dvārace byly svakīya neboli řádně provdané Pánovy manželky, ale dívky z Vraji byly mladými přítelkyněmi Pána v době, kdy byl ještě svobodný. Pán žil ve Vṛndāvanu do Svých šestnácti let a Jeho přátelské vztahy s dívkami ze sousedství spadaly do kategorie parakīya. Tyto dívky podstoupily stejně jako královny přísná pokání a dodržovaly sliby a koupele a prováděly oběti ohni, jak předepisují písma. Tyto rituály jako takové ovšem nejsou cílem samy o sobě a stejně tak plodonosné činy, rozvoj poznání či dokonalost mystických sil nejsou konečným cílem. Jsou to vše prostředky k dosažení nejvyšší úrovně zvané svarūpa — vykonávat přirozenou transcendentální službu Pánu. Každá živá bytost má své individuální postavení v jednom z pěti výše uvedených druhů vzájemného vztahu s Pánem, a v čisté duchovní podobě svarūpa se tento vztah projevuje bez hmotných sklonů. Polibky Pánových manželek či mladých přítelkyň, které chtěly, aby se Pán stal jejich snoubencem, nemají zvrácený světský charakter. Kdyby se jednalo o světské záležitosti, jistě by se jimi nezaobíral Śukadeva Gosvāmī, což je zcela osvobozená duše, a Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu by po zřeknutí se světského života neměl žádný zájem mít s těmito tématy cokoliv společného. Je to stupeň, kterého je možno dosáhnout po mnoha životech pokání.

Los ritos religiosos que se prescriben en las Escrituras tienen por objeto purificar las cualidades mundanas de las almas condicionadas, para permitirles ser promovidas gradualmente a la etapa en que le presten servicio trascendental al Señor Supremo. Lograr esa etapa de vida espiritual pura es la perfección máxima, y esa etapa se denomina svarūpa, o la identidad verdadera del ser viviente. Liberación significa renovación de esa etapa de svarūpa. En esa etapa perfecta de svarūpa, el ser viviente se establece en cinco fases de servicio amoroso, una de las cuales es la etapa de mādhurya-rasa, o el humor de amor conyugal. El Señor siempre es perfecto en Sí Mismo y, en consecuencia, Él no anhela nada para Sí. Sin embargo, Él se vuelve un amo, un amigo, un hijo o un esposo, para satisfacer el intenso amor del devoto en cuestión. Aquí se mencionan dos clases de devotos del Señor que se hallan en la etapa de amor conyugal. Uno es el svakīya, y el otro el parakīya. Ambos poseen una relación de amor conyugal con la Personalidad de Dios Kṛṣṇa. Las reinas de Dvārakā eran svakīya, o esposas debidamente casadas, pero las doncellas de Vraja eran jóvenes amigas del Señor mientras Él estaba soltero. El Señor permaneció en Vṛndāvana hasta la edad de dieciséis años, y Sus relaciones amistosas con las muchachas vecinas eran a la manera de parakīya. Esas muchachas, así como las reinas, se sometieron a severas penitencias, haciendo votos, bañándose y ofreciendo sacrificios en el fuego, tal como se prescribe en las Escrituras. Los ritos, tal como son, no son un fin en sí mismos, ni tampoco lo son la acción fruitiva, el cultivo de conocimiento ni el logro de la perfección de los poderes místicos. Todos ellos son medios para alcanzar la máxima etapa del svarūpa, prestarle al Señor servicio trascendental y constitucional. Todos y cada uno de los seres vivientes tienen su posición individual en una de las cinco clases diferentes de medios de correspondencia con el Señor que se mencionaron anteriormente, y en la forma espiritual y pura del svarūpa, la relación de uno se manifiesta sin atracción mundana. Los besos del Señor, bien sea con Sus esposas o con las jóvenes amigas que aspiraban a tenerlo como novio, no son de ninguna pervertida cualidad mundana. De esas cosas haber sido mundanas, un alma liberada como Śukadeva no se hubiera tomado la molestia de saborearlas, ni el Señor Śrī Caitanya Mahāprabhu se hubiera sentido inclinado a participar en esos asuntos después de renunciar a la vida mundana. Esa etapa se llega a merecer después de muchas vidas de penitencia