Skip to main content

Sloka 16

Text 16

Verš

Texto

prāsāda-śikharārūḍhāḥ
kuru-nāryo didṛkṣayā
vavṛṣuḥ kusumaiḥ kṛṣṇaṁ
prema-vrīḍā-smitekṣaṇāḥ
prāsāda-śikharārūḍhāḥ
kuru-nāryo didṛkṣayā
vavṛṣuḥ kusumaiḥ kṛṣṇaṁ
prema-vrīḍā-smitekṣaṇāḥ

Synonyma

Palabra por palabra

prāsāda — palác; śikhara — střecha; ārūḍhāḥ — vystoupily; kuru-nāryaḥ — ženy kuruovského královského rodu; didṛkṣayā — když viděly; vavṛṣuḥ — shazovaly; kusumaiḥ — květiny; kṛṣṇam — na Pána Kṛṣṇu; prema — z náklonnosti a lásky; vrīḍā-smita-īkṣaṇāḥ — hleděly se stydlivými úsměvy.

prāsāda — palacio; śikhara — la azotea; ārūḍhāḥ — ascendiendo; kuru-nāryaḥ — las damas de la familia real de los Kurus; didṛkṣayā — viendo; vavṛṣuḥ — rociaron; kusumaiḥ — por flores; kṛṣṇam — sobre el Señor Kṛṣṇa; prema — por el afecto y el amor; vrīḍā-smita-īkṣaṇāḥ — lanzando miradas con sonrisas recatadas.

Překlad

Traducción

S láskyplnou touhou vidět Pána vystoupily ženy královského rodu Kuruovců na střechu paláce a s úsměvy plnými náklonnosti a studu zasypávaly Pána květinami.

Debido a un amoroso deseo del ver al Señor, las damas de la familia real de los Kurus subieron a la azotea del palacio y, sonriendo con afecto y recato, dejaron caer sobre el Señor una lluvia de flores.

Význam

Significado

Stud je mimořádnou krásou něžného pohlaví a vyvolává úctu mužů. To bylo zvykem i v době Mahābhāraty, tedy před více než pěti tisíci lety. Pouze méně inteligentní lidé, kteří nemají mnoho znalostí o světových dějinách, mohou říkat, že oddělování žen od mužů je v Indii novinkou zavedenou za mohamedánské vlády. Tento příklad z období Mahābhāraty jasně dokazuje, že dámy z paláce dodržovaly ohledně společnosti mužů přísná omezení (pardā). Namísto aby sešly na otevřené prostranství, kde stálo shromáždění okolo Pána Kṛṣṇy, vyšly na střechu paláce a vzdávaly Pánu Kṛṣṇovi úctu deštěm květů. Jasně se zde uvádí, že dámy na střeše paláce se usmívaly, pozastavené studem. Tento stud je darem přírody něžnému pohlaví, který zvyšuje krásu a prestiž žen, i když pocházejí z méně významné rodiny nebo když jsou méně přitažlivé. O tom jsme se prakticky přesvědčili. Pouhými projevy ženského studu si i žena metaře získá úctu od mnoha slušných mužů. Polonahé slečny na ulicích k žádné úctě nevybízejí, ale stydlivá žena metaře nabádá k úctě každého.

El recato es un encanto particular y extranatural del sexo bello, e infunde respeto en el sexo opuesto. Esa costumbre se observaba incluso durante los días del Mahābhārata, es decir, hace más de cinco mil años. Solo las personas poco inteligentes que no están versadas en la historia del mundo, dicen que la observación de separación entre las mujeres y los hombres es una costumbre que se introdujo en la India durante el período mahometano. Este incidente de la época del Mahābhārata, prueba de modo categórico que las damas del palacio observaban estricto pardā (restringida relación con hombres), y en vez de bajar y salir al aire libre a donde estaban reunidos el Señor Kṛṣṇa y los demás, las damas del palacio subieron a la azotea del mismo, y desde allí le ofrecieron sus respetos al Señor Kṛṣṇa con lluvias de flores. Aquí se afirma claramente que las damas estaban sonriendo allí, en la azotea del palacio, contenidas por la timidez. Esa timidez es un don que la naturaleza le da al sexo bello, y realza la belleza y prestigio de este último, incluso si las mujeres provienen de una familia poco importante o son poco atractivas. Nosotros tenemos experiencia práctica de este hecho. Una barrendera mereció el respeto de muchos caballeros respetables, con simplemente exhibir el recato propio de una dama. Las damas que andan por la calle semidesnudas no infunden ningún respeto, mientras que la tímida esposa de un barrendero infunde respeto a todo el mundo.

Lidská civilizace, která odpovídá představám indických mudrců, má pomáhat živé bytosti, aby se osvobodila ze spárů iluze. Hmotná krása ženy je iluzí, neboť tělo se ve skutečnosti skládá ze země, vody, ohně, vzduchu atd. Pouze když je hmota ve společnosti živé jiskry, vypadá zdánlivě krásná. Hliněná panna nikoho nepřitahuje; a může být nalíčená sebedokonaleji, aby upoutala naši pozornost. Mrtvé tělo není nikdy krásné — nikoho nepřitahuje mrtvé tělo takzvaně krásné ženy. Závěr je takový, že krásná je duchovní jiskra. Krása vnějšího těla nás přitahuje proto, že duše je krásná. Védská moudrost proto zakazuje podléhat kouzlu nepravé krásy. Jelikož se však nyní nalézáme v temnotě nevědomosti, védská civilizace připouští velice omezené směšování mužů a žen. Říká se, že žena je jako oheň a muž je jako máslo. Máslo se v blízkosti ohně rozteče, a proto ke vzájemným setkáním by mělo docházet, jen když je to opravdu nutné. A stydlivost je ochranou před neomezenou společností mužů. Je to dar přírody, kterého je třeba využít.

La civilización humana, tal como la conciben los sabios de la India, tiene por objeto ayudarlo a uno a liberarse de las garras de la ilusión. La belleza material de una mujer es una ilusión, porque, a decir verdad, el cuerpo está hecho de tierra, agua, fuego, aire, etc. Pero, como la chispa vivientes se asocia con la materia, esta parece ser hermosa. A nadie lo atrae una muñeca de barro, aunque esté hecha de la manera más perfecta para atraer la atención de los demás. El cuerpo muerto no tiene belleza alguna, ya que nadie aceptaría el cadáver de una supuesta mujer hermosa. Por lo tanto, se concluye que la chispa espiritual es hermosa, y en virtud de la belleza del alma a uno lo atrae la belleza del cuerpo externo. La sabiduría védica nos prohíbe, pues, dejarnos atraer por la belleza falsa. Mas, debido a que ahora nos hallamos en la oscuridad de la ignorancia, la civilización védica permite el acercamiento entre el hombre y la mujer de una manera muy restringida. En dicha civilización se dice que la mujer es como el fuego y el hombre como la mantequilla. La mantequilla tiene que derretirse al asociarse con el fuego y, en consecuencia, solo se les debe juntar cuando sea necesario. Y la timidez es un freno al acercamiento sin restricción. Es un regalo de la naturaleza y debe utilizarse.