Sloka 14

Text 14

Verš

Text

nyarundhann udgalad bāṣpam
autkaṇṭhyād devakī-sute
niryāty agārān no ’bhadram
iti syād bāndhava-striyaḥ

Synonyma

Synonyms

nyarundhan — stěží ovládající; udgalat — zaplavující; bāṣpam — slzy; autkaṇṭhyāt — z veliké úzkosti; devakī-sute — o syna Devakī; niryāti — které vyšly; agārāt — z paláce; naḥ — ne; abhadram — něco nepříznivého; iti — takto; syāt — mohlo by se stát; bāndhava — příbuzné; striyaḥ — ženy.

nyarundhan — checking with great difficulty; udgalat — overflowing; bāṣpam — tears; autkaṇṭhyāt — because of great anxiety; devakī-sute — unto the son of Devakī; niryāti — having come out; agārāt — from the palace; naḥ — not; abhadram — inauspiciousness; iti — thus; syāt — may happen; bāndhava — relative; striyaḥ — ladies.

Překlad

Translation

Příbuzné ženy vyšly z paláce s očima plnýma slz úzkosti o Kṛṣṇu. S velkým přemáháním tyto slzy zadržovaly, neboť se obávaly, že by v době odjezdu mohly přivodit nějaké neštěstí.

The female relatives, whose eyes were flooded with tears out of anxiety for Kṛṣṇa, came out of the palace. They could stop their tears only with great difficulty. They feared that tears would cause misfortune at the time of departure.

Význam

Purport

V hastināpurském paláci žily stovky žen. Všechny měly ke Kṛṣṇovi citové pouto a všechny také byly Jeho příbuzné. Když viděly, že Kṛṣṇa odchází z jejich paláce do Svého domova, cítily velikou úzkost a jako obvykle jim po tvářích začaly téci slzy. Zároveň si však myslely, že slzy by v takové chvíli mohly Kṛṣṇovi přivodit nějaké neštěstí, a proto je chtěly zadržet. Bylo to pro ně těžké, protože slzy nelze zastavit. Utíraly si je z očí a srdce jim bušila. Manželky a snachy zemřelých bojovníků z toho důvodu nikdy nepřišly s Kṛṣṇou do přímého styku. Všechny tyto ženy však o Něm a o Jeho velkých činech slyšely, a tak na Něho myslely, hovořily o Něm, o Jeho jménu, slávě atd., a vytvořily si stejná citová pouta jako ti, kteří se s Ním přímo stýkali. To znamená, že každý, kdo myslí na Kṛṣṇu, mluví o Kṛṣṇovi nebo uctívá Kṛṣṇu, k Němu bude přímo či nepřímo připoutaný. Jelikož Kṛṣṇa je absolutní, není žádný rozdíl mezi Jeho jménem, podobou, vlastnostmi atd. K důvěrnému oživení našeho osobního vztahu s Kṛṣṇou může dojít tím, že o Něm hovoříme, nasloucháme nebo na Něho vzpomínáme. Dochází k tomu díky duchovní energii.

There were hundreds of ladies in the palace of Hastināpura. All of them were affectionate to Kṛṣṇa. All of them were relatives also. When they saw that Kṛṣṇa was going away from the palace for His native place, they were very anxious for Him, and as usual tears began to roll down their cheeks. They thought, at the same time, that tears at that moment might be a cause of misfortune for Kṛṣṇa; therefore they wanted to check them. This was very difficult for them because the tears could not be checked. Therefore, they smeared their tears in their eyes, and their hearts throbbed. Therefore ladies who were the wives and daughters-in-law of those who died in the battlefield never came in direct contact with Kṛṣṇa. But all of them heard of Him and His great activities, and thus they thought of Him, talked of Him — His name, fame, etc. — and became affectionate also, like those who were in direct contact. Therefore directly or indirectly anyone who thinks of Kṛṣṇa, talks of Kṛṣṇa or worships Kṛṣṇa becomes attached to Him. Because Kṛṣṇa is absolute, there is no difference between His name, form, quality, etc. Our intimate relation with Kṛṣṇa can be confidentially revived by our talking of, hearing of, or remembering Him. It is so done due to spiritual potency.