Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 1.1.4

Verš

naimiṣe ’nimiṣa-kṣetre
ṛṣayaḥ śaunakādayaḥ
satraṁ svargāya lokāya
sahasra-samam āsata

Synonyma

naimiṣe — v lese známém pod jménem Naimiṣāraṇya; animiṣa-kṣetre — zvláště oblíbené místo Viṣṇua (který nezavírá Svá víčka); ṛṣayaḥ — mudrci; śaunaka-ādayaḥ — vedení mudrcem Śaunakou; satram — obětování; svargāya — pro Pána, který je oslavován v ráji; lokāya — a pro oddané, kteří jsou stále ve styku s Pánem; sahasra — tisíc; samam — roků; āsata — vykonávali.

Překlad

Stalo se jednou, že na posvátném místě v lese Naimiṣāraṇyi se shromáždili velcí mudrci vedení mudrcem Śaunakou, aby po tisíc let vykonávali velkolepou oběť pro uspokojení Pána a Jeho oddaných.

Význam

Předešlé tři śloky jsou úvodem ke Śrīmad-Bhāgavatamu, a nyní se představuje hlavní námět tohoto významného díla. Poté, co ho poprvé přednesl Śukadeva Gosvāmī, byl Śrīmad-Bhāgavatam v Naimiṣāraṇyi přednesen podruhé.

Z Vāyavīya Tantry se dozvídáme, že Brahmā, strůjce našeho vesmíru, dumal o obrovském kole, které by obepínalo celý vesmír. Osa tohoto velikého kruhu prochází bodem, který se nazývá Naimiṣāraṇya. Další pojednání o lese Naimiṣāraṇyi najdeme ve Varāha Purāṇě, kde je řečeno, že vykonáváním oběti na tomto místě lze zmenšit sílu démonských lidí. Brāhmaṇové proto k vykonávání těchto obřadů a obětování využívají nejraději tohoto místa.

Oddaní Viṣṇua vykonávají pro Jeho potěšení různé obřady a obětování. Oddaní lpí na službě, kterou pro Pána vykonávají, zatímco pokleslé duše lpí na štěstí v hmotné existenci. V Bhagavad-gītě je řečeno, že vše, co v tomto hmotném světě vykonáme s jiným cílem, nežli je uspokojení Viṣṇua, způsobuje jen poddanství. V tomto smyslu je tu i přikázání, abychom veškeré činy vykonávali jako obětování pro uspokojení Viṣṇua a Jeho oddaných. Tak lze pro všechny docílit míru a blahobytu.

Velcí světci se stále snaží dělat dobro pro celé lidstvo, a z tohoto důvodu se tito mudrci pod vedením Śaunaky shromáždili na posvátném místě Naimiṣāraṇyi s předsevzetím vykonat nepřetržitou oběť. Zapomnětliví lidé neznají správnou cestu, která by je dovedla k míru a blahobytu. Mudrci však tuto cestu dobře znají, a pro všeobecné blaho se neustále snaží vykonávat činnosti, které by na světě nastolily mír. Jsou to dobrodinci a přátelé všech živých bytostí. Na úkor vlastního pohodlí se pro blaho všech lidí neustále zaměstnávají ve službě Pánu. Viṣṇu je jako strom, zatímco všichni — polobozi, lidé, Siddhové, Cāraṇové, Vidyādharové a ostatní živé bytosti — jsou jako větve, výhonky a listy tohoto stromu. Zalévání kořene stromu automaticky prospěje také všem ostatním částem stromu. Jen ty větve a listy, které jsou od stromu odděleny, nemohou být uspokojené. Oddělené větve a listy časem usychají, přes veškerou snahu, kterou vynaložíme na jejich zalévání. Stejně je to s lidskou společností, která je oddělená od Osobnosti Božství jako větve a listy od stromu. Takováto společnost není schopna oživení, a kdokoli se o to pokouší, ztrácí jak energii, tak i prostředky.

Moderní materialistická společnost se Svrchovanému Pána zcela odcizila a veškeré plánování jejích ateistických vůdců se setkává s neúspěchem na každém kroku. Ani to je ale neprobudí.

Předepsaným postupem k probuzení je v tomto věku zpěv svatých jmen Pána. Śrī Caitanya Mahāprabhu vědecky předložil, jak toho docílit. Inteligentní lidé by k dosažení opravdového míru a blahobytu měli Jeho učení využít. Śrīmad-Bhāgavatam nyní předkládáme za stejným účelem, což bude náležitě vysvětleno později.