Skip to main content

Sloka 19

Text 19

Verš

Texto

vayaṁ tu na vitṛpyāma
uttama-śloka-vikrame
yac-chṛṇvatāṁ rasa-jñānāṁ
svādu svādu pade pade
vayaṁ tu na vitṛpyāma
uttama-śloka-vikrame
yac-chṛṇvatāṁ rasa-jñānāṁ
svādu svādu pade pade

Synonyma

Palabra por palabra

vayam — my; tu — ale; na — ne; vitṛpyāmaḥ — budeme odpočívat; uttama-śloka — Osobnost Božství Śrī Kṛṣṇa, oslavovaný v transcendentálních modlitbách; vikrame — dobrodružství; yat — která; śṛṇvatām — nepřetržitým nasloucháním; rasa — chuť; jñānām — ti, kteří mají zkušenost s; svādu — vychutnat; svādu — chutný; pade pade — na každém kroku.

vayam — nosotros; tu — pero; na — no; vitṛpyāmaḥ — estará descansando; uttama-śloka — la Personalidad de Dios, a quien se le glorifica mediante oraciones trascendentales; vikrame — aventuras; yat — las cuales; śṛṇvatām — por oír continuamente; rasa — humor; jñānām — aquellos que están versados en; svādu — saboreando; svādu — sabroso; pade pade — a cada paso.

Překlad

Traducción

Naslouchání transcendentálním zábavám Osobnosti Božství Śrī Kṛṣṇy, kterého oslavují hymny a modlitby, nás nikdy neunaví. Však ten, kdo vyvinul chuť pro transcendentální vztahy s Ním, nemůže jinak, než se znovu a znovu těšit z poslechu líčení Jeho zábav.

Nosotros nunca nos cansamos de oír hablar de los pasatiempos trascendentales de la Personalidad de Dios, a quien se le glorifica mediante himnos y oraciones. Aquellos que han desarrollado un gusto por las relaciones trascendentales que se tienen con Él, disfrutan de oír hablar de Sus pasatiempos en todo momento.

Význam

Significado

Mezi všedními příběhy a historkami a mezi transcendentálními skutky Pána je velký rozdíl. V popisech dějin vesmíru se často setkáváme s odkazy na skutky jednotlivých inkarnací Pána. Rāmāyaṇa, Mahābhārata a Purāṇy jsou vlastně záznamy toho, co se dělo v dávných dobách v souvislosti se zábavami těchto inkarnací. Proto jsou tato díla stále svěží; i když jsme je četli již několikrát. Čteme-li si například po celý život z Bhagavad-gīty nebo ze Śrīmad-Bhāgavatamu, stále budeme v této četbě nacházet nové a nové informace. Všední věci mají stále stejnou povahu—jsou statické. Avšak transcendentální věci jsou svojí samotnou podstatou dynamické; duch je totiž dynamický, zatímco hmota je statická. Kdo tedy jednou vyvine chuť pro pochopení transcendentálních věcí, není poslechem těchto vyprávění nikdy unaven. Pozemské náměty nás brzy unaví, zatímco náměty transcendentální nebo náměty o oddané službě jsou stále čerstvé. Slovo uttama-śloka se vztahuje na literaturu, která není zdrojem nevědomosti. Světská literatura se vyznačuje kvalitou nevědomosti, ale transcendentální literatura je jiná, neboť je nad touto kvalitou temna. A její světlo září čím dál více, čím více ji budeme číst a získávat duchovní realizace. Osoby, které mají za to, že jsou již osvobozené, nikdy neuspokojí, když si budou pouze opakovat ahaṁ brahmāsmi. Takto si uměle namlouvat totožnost s Brahmanem se časem změní v otřepanou frázi, a tak pro opravdové uspokojení se tyto osoby obracejí k vyprávění Śrīmad-Bhāgavatamu. Ti, kteří nemají toto štěstí, většinou obracejí svou pozornost na dobrodinství a lidumilnost. Z toho plyne, že māyāvādská filozofie je světská, zatímco filozofie Bhagavad-gīty a Śrīmad-Bhāgavatamu jsou vskutku transcendentální.

Existe una gran diferencia entre los cuentos mundanos, la ficción mundana o la historia mundana, y los pasatiempos trascendentales del Señor. Las historias de todo el universo contienen referencias acerca de los pasatiempos de las encarnaciones del Señor. El Rāmāyaṇa, el Mahābhārata y los Purāṇas son historias de épocas pasadas que se han escrito en relación con los pasatiempos de las encarnaciones del Señor y, en consecuencia, permanecen frescas aun después de repetidas lecturas. Por ejemplo, cualquiera puede leer el Bhagavad-gītā o el Śrīmad-Bhāgavatam repetidamente a lo largo de toda su vida, y, aun así, encontrará en ellos nueva información iluminadora. Las noticias mundanas son estáticas, mientras que las noticias trascendentales son dinámicas, ya que el espíritu es dinámico y la materia es estática. Aquellos que han desarrollado un gusto por llegar a comprender los asuntos trascendentales, nunca se cansan de oír esas narraciones. Uno se sacia rápidamente con las actividades mundanas, pero nadie se sacia con las actividades trascendentales o devocionales. Uttama-śloka se refiere a aquella literatura que no va dirigida a la nesciencia. La literatura mundana se halla bajo el control de la modalidad de la oscuridad o ignorancia, mientras que la literatura trascendental es muy diferente. La literatura trascendental se encuentra por encima de la modalidad de la oscuridad, y su luz se vuelve más luminosa con lectura y vivencia progresivas acerca de los asuntos trascendentales. Las supuestas personas liberadas nunca logran la satisfacción mediante la repetición de las palabras ahaṁ brahmāsmi. Esa comprensión artificial del Brahman se vuelve trillada, y por ello, para disfrutar de verdadero placer, se dirigen hacia las narraciones del Śrīmad-Bhāgavatam. Aquellos que no son tan afortunados, pasan al altruismo y la filantropía mundana. Esto significa que la filosofía māyāvāda es mundana, mientras que la filosofía del Bhagavad-gītā y el Śrīmad-Bhāgavatam es trascendental.