Sloka 19
Text 19
Verš
Text
uttama-śloka-vikrame
yac-chṛṇvatāṁ rasa-jñānāṁ
svādu svādu pade pade
uttama-śloka-vikrame
yac-chṛṇvatāṁ rasa-jñānāṁ
svādu svādu pade pade
Synonyma
Synonyms
vayam — my; tu — ale; na — ne; vitṛpyāmaḥ — budeme odpočívat; uttama-śloka — Osobnost Božství Śrī Kṛṣṇa, oslavovaný v transcendentálních modlitbách; vikrame — dobrodružství; yat — která; śṛṇvatām — nepřetržitým nasloucháním; rasa — chuť; jñānām — ti, kteří mají zkušenost s; svādu — vychutnat; svādu — chutný; pade pade — na každém kroku.
vayam — we; tu — but; na — not; vitṛpyāmaḥ — shall be at rest; uttama-śloka — the Personality of Godhead, who is glorified by transcendental prayers; vikrame — adventures; yat — which; śṛṇvatām — by continuous hearing; rasa — humor; jñānām — those who are conversant with; svādu — relishing; svādu — palatable; pade pade — at every step.
Překlad
Translation
Naslouchání transcendentálním zábavám Osobnosti Božství Śrī Kṛṣṇy, kterého oslavují hymny a modlitby, nás nikdy neunaví. Však ten, kdo vyvinul chuť pro transcendentální vztahy s Ním, nemůže jinak, než se znovu a znovu těšit z poslechu líčení Jeho zábav.
We never tire of hearing the transcendental pastimes of the Personality of Godhead, who is glorified by hymns and prayers. Those who have developed a taste for transcendental relationships with Him relish hearing of His pastimes at every moment.
Význam
Purport
Mezi všedními příběhy a historkami a mezi transcendentálními skutky Pána je velký rozdíl. V popisech dějin vesmíru se často setkáváme s odkazy na skutky jednotlivých inkarnací Pána. Rāmāyaṇa, Mahābhārata a Purāṇy jsou vlastně záznamy toho, co se dělo v dávných dobách v souvislosti se zábavami těchto inkarnací. Proto jsou tato díla stále svěží; i když jsme je četli již několikrát. Čteme-li si například po celý život z Bhagavad-gīty nebo ze Śrīmad-Bhāgavatamu, stále budeme v této četbě nacházet nové a nové informace. Všední věci mají stále stejnou povahu—jsou statické. Avšak transcendentální věci jsou svojí samotnou podstatou dynamické; duch je totiž dynamický, zatímco hmota je statická. Kdo tedy jednou vyvine chuť pro pochopení transcendentálních věcí, není poslechem těchto vyprávění nikdy unaven. Pozemské náměty nás brzy unaví, zatímco náměty transcendentální nebo náměty o oddané službě jsou stále čerstvé. Slovo uttama-śloka se vztahuje na literaturu, která není zdrojem nevědomosti. Světská literatura se vyznačuje kvalitou nevědomosti, ale transcendentální literatura je jiná, neboť je nad touto kvalitou temna. A její světlo září čím dál více, čím více ji budeme číst a získávat duchovní realizace. Osoby, které mají za to, že jsou již osvobozené, nikdy neuspokojí, když si budou pouze opakovat ahaṁ brahmāsmi. Takto si uměle namlouvat totožnost s Brahmanem se časem změní v otřepanou frázi, a tak pro opravdové uspokojení se tyto osoby obracejí k vyprávění Śrīmad-Bhāgavatamu. Ti, kteří nemají toto štěstí, většinou obracejí svou pozornost na dobrodinství a lidumilnost. Z toho plyne, že māyāvādská filozofie je světská, zatímco filozofie Bhagavad-gīty a Śrīmad-Bhāgavatamu jsou vskutku transcendentální.
There is a great difference between mundane stories, fiction, or history and the transcendental pastimes of the Lord. The histories of the whole universe contain references to the pastimes of the incarnations of the Lord. The Rāmāyaṇa, the Mahābhārata, and the Purāṇas are histories of bygone ages recorded in connection with the pastimes of the incarnations of the Lord and therefore remain fresh even after repeated readings. For example, anyone may read Bhagavad-gītā or the Śrīmad-Bhāgavatam repeatedly throughout his whole life and yet find in them new light of information. Mundane news is static whereas transcendental news is dynamic, inasmuch as the spirit is dynamic and matter is static. Those who have developed a taste for understanding the transcendental subject matter are never tired of hearing such narrations. One is quickly satiated by mundane activities, but no one is satiated by transcendental or devotional activities. Uttama-śloka indicates that literature which is not meant for nescience. Mundane literature is in the mode of darkness or ignorance, whereas transcendental literature is quite different. Transcendental literature is above the mode of darkness, and its light becomes more luminous with progressive reading and realization of the transcendental subject matter. The so-called liberated persons are never satisfied by the repetition of the words ahaṁ brahmāsmi. Such artificial realization of Brahman becomes hackneyed, and so to relish real pleasure they turn to the narrations of the Śrīmad-Bhāgavatam. Those who are not so fortunate turn to altruism and worldly philanthropy. This means the Māyāvāda philosophy is mundane, whereas the philosophy of Bhagavad-gītā and Śrīmad-Bhāgavatam is transcendental.