Skip to main content

Text 8

Text Eight

Verš

Text

tan-nāma-rūpa-caritādi-sukīrtanānu-
smṛtyoḥ krameṇa rasanā-manasī niyojya
tiṣṭhan vraje tad-anurāgi-janānugāmī
kālaṁ nayed akhilam ity upadeśa-sāram
tan-nāma-rūpa-caritādi-sukīrtanānu-
smṛtyoḥ krameṇa rasanā-manasī niyojya
tiṣṭhan vraje tad-anurāgi-janānugāmī
kālaṁ nayed akhilam ity upadeśa-sāram

Synonyma

Synonyms

tat — Pána Kṛṣṇy; nāma — svaté jméno; rúpa — podoba; carita-ādi — povaha, zábavy a tak dále; su-kīrtana — pěkným opěvováním nebo diskuzí; anusmṛtyoḥ — a vzpomínáním; krameṇa — postupně; rasanā — jazyk; manasī — a mysl; niyojya — zaměstnávající; tiṣṭhan — sídlící; vraje — ve Vraji; tat — Pánu Kṛṣṇovi; anurāgi — připoután; jana — osoby; anugāmī — následuje; kālam — čas; nayet — měl by využít; akhilam — zcela; iti — tak; upadeśa — rady nebo pokynu; sāram — tresť.

tat — of Lord Kṛṣṇa; nāma — the holy name; rūpa — form; carita-ādi — character, pastimes and so on; su-kīrtana — in discussing or chanting nicely; anusmṛtyoḥ — and in remembering; krameṇa — gradually; rasanā — the tongue; manasī — and one’s mind; niyojya — engaging; tiṣṭhan — residing; vraje — in Vraja; tat — to Lord Kṛṣṇa; anurāgi — attached; jana — persons; anugāmī — following; kālam — time; nayet — should utilize; akhilam — full; iti — thus; upadeśa — of advice or instruction; sāram — the essence.

Překlad

Translation

Trestí všech rad je, že člověk by měl využít všeho svého času – dvaceti čtyř hodin denně – k pěknému opěvování a připomínání si Pánova božského jména, transcendentální podoby, vlastností a věčných zábav a postupně tím zaměstnat jazyk a mysl. Tímto způsobem by měl sídlit ve Vraji (Goloce Vṛndāvan dhāmu) a sloužit Kṛṣṇovi pod vedením oddaných. Měl by následovat ve stopách milovaných oddaných Pána, kteří jsou hluboce připoutáni k Jeho oddané službě.

The essence of all advice is that one should utilize one’s full time – twenty-four hours a day – in nicely chanting and remembering the Lord’s divine name, transcendental form, qualities and eternal pastimes, thereby gradually engaging one’s tongue and mind. In this way one should reside in Vraja [Goloka Vṛndāvana-dhāma] and serve Kṛṣṇa under the guidance of devotees. One should follow in the footsteps of the Lord’s beloved devotees, who are deeply attached to His devotional service.

Význam

Purport

Jelikož mysl může být naším přítelem nebo nepřítelem, musíme ji vycvičit, aby se stala naším přítelem. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je zvláště určeno ke cvičení mysli, aby se neustále věnovala činnostem určeným pro Kṛṣṇu. Mysl obsahuje stovky a tisíce dojmů nejen z tohoto, ale i z mnoha minulých životů. Tyto dojmy se někdy prolínají a vytvářejí protichůdné obrazy. Takto může být mysl pro podmíněnou duši nebezpečná. Studenti psychologie si jsou vědomi různých psychologických změn mysli. V Bhagavad-gītě (8.6) je řečeno:

Since the mind may be one’s enemy or one’s friend, one has to train the mind to become his friend. The Kṛṣṇa consciousness movement is especially meant for training the mind to be always engaged in Kṛṣṇa’s business. The mind contains hundreds and thousands of impressions, not only of this life but also of many, many lives of the past. These impressions sometimes come in contact with one another and produce contradictory pictures. In this way the mind’s function can become dangerous for a conditioned soul. Students of psychology are aware of the mind’s various psychological changes. In Bhagavad-gītā (8.6) it is said:

yaṁ yaṁ vāpi smaran bhāvaṁ
tyajaty ante kalevaram
taṁ taṁ evaiti kaunteya
sadā tad-bhāva-bhāvitaḥ
yaṁ yaṁ vāpi smaran bhāvaṁ
tyajaty ante kalevaram
taṁ taṁ evaiti kaunteya
sadā tad-bhāva-bhāvitaḥ

„Ó synu Kuntī, každý naprosto jistě dosáhne právě toho stavu bytí, na který vzpomíná, když opouští své tělo.“

“Whatever state of being one remembers when he quits his body, that state he will attain without fail.”

V okamžiku smrti vytvářejí mysl a inteligence živé bytosti jemnou podobu určitého druhu těla pro příští život. Když mysl najednou pomyslí na něco nepříliš pěkného, čeká člověka odpovídající zrození v příštím životě. Dokáže-li naproti tomu myslet v okamžiku smrti na Kṛṣṇu, může být přenesen do duchovního světa, Goloky Vṛndāvanu. Proces převtělování je velmi jemný, a Śrīla Rūpa Gosvāmī proto radí oddaným, aby cvičili svou mysl, aby nemysleli na nic jiného než na Kṛṣṇu. Jazyk by měli podobně cvičit, aby hovořil jen o Kṛṣṇovi a jedl pouze kṛṣṇa-prasādam. Śrīla Rūpa Gosvāmī dále radí, tiṣṭhan vraje: oddaný by měl žít ve Vṛndāvanu nebo v nějaké části Vrajabhūmi. Vrajabhūmi neboli vṛndāvanská země má rozlohu osmdesát čtyři kroś. Krośa odpovídá pěti čtverečním kilometrům. Když se člověk usadí ve Vṛndāvanu, měl by se uchýlit k pokročilému oddanému. Neustále by tak měl myslet na Kṛṣṇu a Jeho zábavy. Śrīla Rūpa Gosvāmī to dále objasňuje v Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.2.294):

At the time of death, the mind and intelligence of a living entity create the subtle form of a certain type of body for the next life. If the mind suddenly thinks of something not very congenial, one has to take a corresponding birth in the next life. On the other hand, if one can think of Kṛṣṇa at the time of death, he can be transferred to the spiritual world, Goloka Vṛndāvana. This process of transmigration is very subtle; therefore Śrīla Rūpa Gosvāmī advises devotees to train their minds in order that they will be unable to remember anything other than Kṛṣṇa. Similarly, the tongue should be trained to speak only of Kṛṣṇa and to taste only kṛṣṇa-prasāda. Śrīla Rūpa Gosvāmī further advises, tiṣṭhan vraje: one should live in Vṛndāvana or any part of Vrajabhūmi. Vrajabhūmi, or the land of Vṛndāvana, is supposed to be eighty-four krośas in area. One krośa equals two square miles. When one makes Vṛndāvana his residence, he should take shelter of an advanced devotee there. In this way one should always think of Kṛṣṇa and His pastimes. This is further elucidated by Śrīla Rūpa Gosvāmī in his Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.2.294):

kṛṣṇaṁ smaran janaṁ cāsya
preṣṭhaṁ nija-samīhitam
tat-tat-kathā-rataś cāsau
kuryād vāsaṁ vraje sadā
kṛṣṇaṁ smaran janaṁ cāsya
preṣṭhaṁ nija-samīhitam
tat-tat-kathā-rataś cāsau
kuryād vāsaṁ vraje sadā

„Oddaný by měl vždy sídlit v transcendentální oblasti Vraji a neustále se věnovat kṛṣṇaṁ smaran janaṁ cāsya preṣṭham, vzpomínání na Śrī Kṛṣṇu a Jeho milované společníky. Následováním ve stopách těchto společníků a pod jejich věčným vedením získá silnou touhu sloužit Nejvyšší Osobnosti Božství.“

“A devotee should always reside in the transcendental realm of Vraja and always engage in kṛṣṇaṁ smaran janaṁ cāsya preṣṭham, the remembrance of Śrī Kṛṣṇa and His beloved associates. By following in the footsteps of such associates and by entering under their eternal guidance, one can acquire an intense desire to serve the Supreme Personality of Godhead.”

Šríla Rúpa Gósvámí uvádí v Bhakti-rasámrta-sindhu (1.2.295):

Again Śrīla Rūpa Gosvāmī states in Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.2.295):

sevā sādhaka-rūpeṇa
siddha-rūpeṇa cātra hi
tad-bhāva-lipsunā kāryā
vraja-lokānusārataḥ
sevā sādhaka-rūpeṇa
siddha-rūpeṇa cātra hi
tad-bhāva-lipsunā kāryā
vraja-lokānusārataḥ

„V transcendentální oblasti Vraji (Vraja-dhāmu) by měl člověk sloužit Nejvyššímu Pánu, Śrī Kṛṣṇovi, s podobným cítěním jako Jeho společníci, uchýlit se pod přímé vedení určitého společníka Kṛṣṇy a následovat v jeho stopách. Tato metoda platí jak pro stádium sādhany (duchovních praktik prováděných ve stavu spoutanosti), tak pro stádium sādhyi (realizace Boha), kdy je osoba siddha-puruṣa neboli duchovně dokonalá duše.“

“In the transcendental realm of Vraja [Vraja-dhāma] one should serve the Supreme Lord, Śrī Kṛṣṇa, with a feeling similar to that of His associates, and one should place himself under the direct guidance of a particular associate of Kṛṣṇa and should follow in his footsteps. This method is applicable both in the stage of sādhana [spiritual practices executed while in the stage of bondage] and in the stage of sādhya [God realization], when one is a siddha-puruṣa, or a spiritually perfect soul.”

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura tento verš komentoval: „Ten, kdo ještě nevyvinul zájem o vědomí Kṛṣṇy, by se měl vzdát všech hmotných motivů a cvičit svoji mysl dodržováním usměrňujících zásad, jmenovitě opěvováním Kṛṣṇy a vzpomínáním na Něho, Jeho jméno, podobu, vlastnosti, zábavy a tak dále. Když v nich získá zálibu, měl by se snažit žít ve Vṛndāvanu a trávit čas neustálým vzpomínáním na Kṛṣṇovo jméno, slávu, zábavy a vlastnosti pod vedením a ochranou zkušeného oddaného. To je podstata všech pokynů týkajících se rozvíjení oddané služby.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura has commented as follows upon this verse: “One who has not yet developed interest in Kṛṣṇa consciousness should give up all material motives and train his mind by following the progressive regulative principles, namely chanting and remembering Kṛṣṇa and His name, form, quality, pastimes and so forth. In this way, after developing a taste for such things, one should try to live in Vṛndāvana and pass his time constantly remembering Kṛṣṇa’s name, fame, pastimes and qualities under the direction and protection of an expert devotee. This is the sum and substance of all instruction regarding the cultivation of devotional service.

Na počáteční úrovni by měl neustále naslouchat kṛṣṇa-kathā. Říká se tomu śravaṇa-daśā, stádium naslouchání. Neustálým nasloucháním transcendentálnímu svatému jménu Kṛṣṇy a vyprávění o Jeho transcendentální podobě, vlastnostech a zábavách může dosáhnout úrovně přijetí nazvané varaṇa-daśā. Když dosáhne této úrovně, začne ho poutat naslouchání kṛṣṇa-kathā. Je-li schopen zpívat v extázi, dosáhne úrovně smaraṇāvasthā, úrovně vzpomínání. Vzpomínání, pohroužení, meditace, neustálá meditace a tranz je pět fází, ze kterých se skládá postupně se rozvíjející kṛṣṇa-smaraṇa. Zpočátku může být vzpomínání na Kṛṣṇu občas přerušeno, ale později zůstává nepřerušeno. Je-li nepřerušeno, soustředí se a nazývá se meditace. Když se meditace rozvine a začne být trvalá, nazývá se anusmṛti. Nepřerušovanou a neustálou anusmṛti se oddaný dostane do stavu samādhi neboli duchovního tranzu. Když se smaraṇa-daśā neboli samādhi plně vyvine, duše dospěje k porozumění svého původního přirozeného postavení. V tom okamžiku může dokonale a jasně porozumět svému věčnému vztahu s Kṛṣṇou. To se nazývá sampatti-daśā, dokonalost života.

“In the neophyte stage one should always engage in hearing kṛṣṇa-kathā. This is called śravaṇa-daśā, the stage of hearing. By constantly hearing the transcendental holy name of Kṛṣṇa and hearing of His transcendental form, qualities and pastimes, one can attain to the stage of acceptance called varaṇa-daśā. When one attains this stage, he becomes attached to the hearing of kṛṣṇa-kathā. When one is able to chant in ecstasy, he attains the stage of smaraṇāvasthā, the stage of remembering. Recollection, absorption, meditation, constant remembrance and trance are the five items of progressive kṛṣṇa-smaraṇa. At first, remembrance of Kṛṣṇa may be interrupted at intervals, but later remembrance proceeds uninterrupted. When remembrance is uninterrupted, it becomes concentrated and is called meditation. When meditation expands and becomes constant, it is called anusmṛti. By uninterrupted and unceasing anusmṛti one enters the stage of samādhi, or spiritual trance. After smaraṇa-daśā or samādhi has fully developed, the soul comes to understand his original constitutional position. At that time he can perfectly and clearly understand his eternal relationship with Kṛṣṇa. That is called sampatti-daśā, the perfection of life.

Caitanya-caritāmṛta radí začátečníkům vzdát se všech druhů motivovaných žádostí a jednoduše se věnovat usměrněné oddané službě Pánu podle příkazů písem. Tímto způsobem může začátečník postupně vyvinout pouto ke Kṛṣṇovu jménu, slávě, podobě, vlastnostem a tak dále. Když toto pouto vyvinul, může sloužit lotosovým nohám Kṛṣṇy spontánně, i bez dodržování usměrňujících zásad. Tato úroveň se nazývá rāga-bhakti neboli oddaná služba na úrovni spontánní lásky. Na této úrovni může oddaný následovat ve stopách jednoho z věčných společníků Kṛṣṇy ve Vṛndāvanu. Tomu se říká rāgānuga-bhakti. Rāgānuga-bhakti neboli spontání oddaná služba se může provádět ve vztahu śānta-rasa, kdy oddaný touží sloužit Kṛṣṇovi jako kráva, jako hůlka či flétna v Jeho ruce nebo jako květy kolem Kṛṣṇova krku. Ve vztahu dāsya-rasa následuje ve stopách služebníků jako Citraka, Patraka nebo Raktaka. V přátelském vztahu sakhya-rasa je možné stát se přítelem jako Baladeva, Śrīdāmā nebo Sudāmā. Vātsalya-rasa se vyznačuje rodičovskou náklonností a oddaný může být jako Nanda Mahārāja a Yaśodā a v mādhurya-rase, která se vyznačuje mileneckou láskou, může být jako Śrīmatī Rādhārāṇī nebo Její přítelkyně jako Lalitā a Její služebnice (mañjarī) jako Rūpa a Rati. To je podstata všech pokynů týkajících se oddané služby.“

“Caitanya-caritāmṛta advises those who are neophytes to give up all kinds of motivated desires and simply engage in the regulative devotional service of the Lord according to the directions of scripture. In this way a neophyte can gradually develop attachment for Kṛṣṇa’s name, fame, form, qualities and so forth. When one has developed such attachment, he can spontaneously serve the lotus feet of Kṛṣṇa even without following the regulative principles. This stage is called rāga-bhakti, or devotional service in spontaneous love. At that stage the devotee can follow in the footsteps of one of the eternal associates of Kṛṣṇa in Vṛndāvana. This is called rāgānuga-bhakti. Rāgānuga-bhakti, or spontaneous devotional service, can be executed in the śānta-rasa when one aspires to be like Kṛṣṇa’s cows or the stick or flute in the hand of Kṛṣṇa, or the flowers around Kṛṣṇa’s neck. In the dāsya-rasa one follows in the footsteps of servants like Citraka, Patraka or Raktaka. In the friendly sakhya-rasa one can become a friend like Baladeva, Śrīdāmā or Sudāmā. In the vātsalya-rasa, characterized by parental affection, one can become like Nanda Mahārāja and Yaśodā, and in the mādhurya-rasa, characterized by conjugal love, one can become like Śrīmatī Rādhārāṇī or Her lady friends such as Lalitā and Her serving maids (mañjarīs) like Rūpa and Rati. This is the essence of all instruction in the matter of devotional service.”