Skip to main content

Text 8

Achter Vers

Verš

Text

tan-nāma-rūpa-caritādi-sukīrtanānu-
smṛtyoḥ krameṇa rasanā-manasī niyojya
tiṣṭhan vraje tad-anurāgi-janānugāmī
kālaṁ nayed akhilam ity upadeśa-sāram
tan-nāma-rūpa-caritādi-sukīrtanānu-
smṛtyoḥ krameṇa rasanā-manasī niyojya
tiṣṭhan vraje tad-anurāgi-janānugāmī
kālaṁ nayed akhilam ity upadeśa-sāram

Synonyma

Synonyms

tat — Pána Kṛṣṇy; nāma — svaté jméno; rúpa — podoba; carita-ādi — povaha, zábavy a tak dále; su-kīrtana — pěkným opěvováním nebo diskuzí; anusmṛtyoḥ — a vzpomínáním; krameṇa — postupně; rasanā — jazyk; manasī — a mysl; niyojya — zaměstnávající; tiṣṭhan — sídlící; vraje — ve Vraji; tat — Pánu Kṛṣṇovi; anurāgi — připoután; jana — osoby; anugāmī — následuje; kālam — čas; nayet — měl by využít; akhilam — zcela; iti — tak; upadeśa — rady nebo pokynu; sāram — tresť.

tat — Śrī Kṛṣṇas; nāma — der heilige Name; rūpa — Gestalt; carita-ādi — Charakter, Spiele und so fort; su-kīrtana — darin, aufmerksam zu erörtern oder zu chanten; anusmṛtyoḥ — und darin, sich zu erinnern; krameṇa — allmählich; rasanā — die Zunge; manasī — und der Geist; niyojya — beschäftigend; tiṣṭhan — wohnend; vraje — in Vraja; tat — zu Śrī Kṛṣṇa; anurāgi — zugeneigt; jana — Menschen; anugāmī — folgend; kālam — Zeit; nayet — soll nutzen; akhilam — voll; iti — so; upadeśa — des Rats oder der Unterweisung; sāram — die Essenz.

Překlad

Translation

Trestí všech rad je, že člověk by měl využít všeho svého času – dvaceti čtyř hodin denně – k pěknému opěvování a připomínání si Pánova božského jména, transcendentální podoby, vlastností a věčných zábav a postupně tím zaměstnat jazyk a mysl. Tímto způsobem by měl sídlit ve Vraji (Goloce Vṛndāvan dhāmu) a sloužit Kṛṣṇovi pod vedením oddaných. Měl by následovat ve stopách milovaných oddaných Pána, kteří jsou hluboce připoutáni k Jeho oddané službě.

Die Essenz aller Unterweisung lautet, daß man seine ganze Zeit – vierundzwanzig Stunden am Tag – dazu benutzen solle, den göttlichen Namen des Herrn, Seine transzendentale Gestalt, Seine Eigenschaften und ewigen Spiele aufmerksam zu besingen und sich an sie zu erinnern, wodurch man nach und nach die Zunge und den Geist beschäftigt. Auf diese Weise soll man in Vraja [Goloka Vṛndāvana-dhāma] leben und Kṛṣṇa unter der Anleitung von Gottgeweihten dienen. Man soll in die Fußstapfen der geliebten Geweihten des Herrn treten, die sehr an Seinem hingebungsvollen Dienst hängen.

Význam

Purport

Jelikož mysl může být naším přítelem nebo nepřítelem, musíme ji vycvičit, aby se stala naším přítelem. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je zvláště určeno ke cvičení mysli, aby se neustále věnovala činnostem určeným pro Kṛṣṇu. Mysl obsahuje stovky a tisíce dojmů nejen z tohoto, ale i z mnoha minulých životů. Tyto dojmy se někdy prolínají a vytvářejí protichůdné obrazy. Takto může být mysl pro podmíněnou duši nebezpečná. Studenti psychologie si jsou vědomi různých psychologických změn mysli. V Bhagavad-gītě (8.6) je řečeno:

ERLÄUTERUNG: Da der Geist sowohl unser Freund als auch unser Feind sein kann, müssen wir den Geist schulen, unser Freund zu werden. Die Bewegung für Kṛṣṇa-Bewußtsein ist insbesondere dafür bestimmt, den Geist darin zu schulen, stets für Kṛṣṇa tätig zu sein. Der Geist enthält Hunderttausende von Eindrücken, nicht nur aus diesem Leben, sondern auch aus vielen, vielen Leben der Vergangenheit. Diese Eindrücke kommen bisweilen miteinander in Verbindung und erzeugen widersprüchliche Bilder. Auf diese Weise kann die Funktion des Geistes einer bedingten Seele sehr gefährlich werden. Psychologiestudenten sind sich dieser vielfältigen psychologischen Veränderungen bewußt. In der Bhagavad-gītā (8.6) heißt es:

yaṁ yaṁ vāpi smaran bhāvaṁ
tyajaty ante kalevaram
taṁ taṁ evaiti kaunteya
sadā tad-bhāva-bhāvitaḥ
yaṁ yaṁ vāpi smaran bhāvaṁ
tyajaty ante kalevaram
taṁ taṁ evaiti kaunteya
sadā tad-bhāva-bhāvitaḥ

„Ó synu Kuntī, každý naprosto jistě dosáhne právě toho stavu bytí, na který vzpomíná, když opouští své tělo.“

„Was auch immer der Daseinszustand ist, an den man sich erinnert, wenn man seinen Körper verläßt, o Sohn Kuntīs, diesen Zustand wird man ohne Zweifel erreichen.“

V okamžiku smrti vytvářejí mysl a inteligence živé bytosti jemnou podobu určitého druhu těla pro příští život. Když mysl najednou pomyslí na něco nepříliš pěkného, čeká člověka odpovídající zrození v příštím životě. Dokáže-li naproti tomu myslet v okamžiku smrti na Kṛṣṇu, může být přenesen do duchovního světa, Goloky Vṛndāvanu. Proces převtělování je velmi jemný, a Śrīla Rūpa Gosvāmī proto radí oddaným, aby cvičili svou mysl, aby nemysleli na nic jiného než na Kṛṣṇu. Jazyk by měli podobně cvičit, aby hovořil jen o Kṛṣṇovi a jedl pouze kṛṣṇa-prasādam. Śrīla Rūpa Gosvāmī dále radí, tiṣṭhan vraje: oddaný by měl žít ve Vṛndāvanu nebo v nějaké části Vrajabhūmi. Vrajabhūmi neboli vṛndāvanská země má rozlohu osmdesát čtyři kroś. Krośa odpovídá pěti čtverečním kilometrům. Když se člověk usadí ve Vṛndāvanu, měl by se uchýlit k pokročilému oddanému. Neustále by tak měl myslet na Kṛṣṇu a Jeho zábavy. Śrīla Rūpa Gosvāmī to dále objasňuje v Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.2.294):

Zur Zeit des Todes schaffen der Geist und die Intelligenz eines Lebewesens die feinstoffliche Form eines bestimmten Körpers für das nächste Leben. Wenn der Geist unversehens an etwas nicht sehr Vorteilhaftes denkt, muß man im nächsten Leben einen entsprechenden Körper annehmen. Wenn man auf der anderen Seite zur Zeit des Todes an Kṛṣṇa denken kann, wird man zur spirituellen Welt, Goloka Vṛndāvana, erhoben. Dieser Vorgang der Seelenwanderung ist sehr subtil; Śrīla Rūpa Gosvāmī rät daher den Gottgeweihten, ihren Geist zu schulen, so daß sie sich an nichts anderes als Kṛṣṇa werden erinnern können. Ebenso soll die Zunge geschult werden, nur über Kṛṣṇa zu sprechen und nur kṛṣṇa-prasāda zu kosten. Śrīla Rūpa Gosvāmī rät des Weiteren, tiṣṭhan vraje: man soll in Vṛndāvana oder irgendeinem Teil Vrajabhūmis leben. Vrajabhūmi oder das Land von Vṛndāvana umfaßt ein Gebiet von etwa vierundachtzig krośas. Ein krośa entspricht 3,2 Quadratkilometern. Wenn man Vṛndāvana zu seinem Wohnort macht, sollte man bei einem ansässigen fortgeschrittenen Gottgeweihten Zuflucht suchen und so ständig an Kṛṣṇa und Seine Spiele denken. Im Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.2.294) führt Śrīla Rūpa Gosvāmī dies weiter aus:

kṛṣṇaṁ smaran janaṁ cāsya
preṣṭhaṁ nija-samīhitam
tat-tat-kathā-rataś cāsau
kuryād vāsaṁ vraje sadā
kṛṣṇaṁ smaran janaṁ cāsya
preṣṭhaṁ nija-samīhitam
tat-tat-kathā-rataś cāsau
kuryād vāsaṁ vraje sadā

„Oddaný by měl vždy sídlit v transcendentální oblasti Vraji a neustále se věnovat kṛṣṇaṁ smaran janaṁ cāsya preṣṭham, vzpomínání na Śrī Kṛṣṇu a Jeho milované společníky. Následováním ve stopách těchto společníků a pod jejich věčným vedením získá silnou touhu sloužit Nejvyšší Osobnosti Božství.“

„Ein Gottgeweihter sollte stets im transzendentalen Reich von Vraja leben und sich ständig mit kṛṣṇaṁ smaran janaṁ cāsya preṣṭham, der Erinnerung an Kṛṣṇa und Seine geliebten Gefährten beschäftigen. Indem man den Fußspuren solcher Gefährten folgt und sich unter ihre ewige Führung stellt, kann man den starken Wunsch entwickeln, dem Höchsten Persönlichen Gott zu dienen.“

Šríla Rúpa Gósvámí uvádí v Bhakti-rasámrta-sindhu (1.2.295):

Weiter sagt Śrīla Rūpa Gosvāmī im Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.2.295):

sevā sādhaka-rūpeṇa
siddha-rūpeṇa cātra hi
tad-bhāva-lipsunā kāryā
vraja-lokānusārataḥ
sevā sādhaka-rūpeṇa
siddha-rūpeṇa cātra hi
tad-bhāva-lipsunā kāryā
vraja-lokānusārataḥ

„V transcendentální oblasti Vraji (Vraja-dhāmu) by měl člověk sloužit Nejvyššímu Pánu, Śrī Kṛṣṇovi, s podobným cítěním jako Jeho společníci, uchýlit se pod přímé vedení určitého společníka Kṛṣṇy a následovat v jeho stopách. Tato metoda platí jak pro stádium sādhany (duchovních praktik prováděných ve stavu spoutanosti), tak pro stádium sādhyi (realizace Boha), kdy je osoba siddha-puruṣa neboli duchovně dokonalá duše.“

„Im transzendentalen Reich von Vraja [Vraja-dhāma] sollte man dem Höchsten Herrn, Śrī Kṛṣṇa, mit einem Gefühl dienen, das dem Seiner Gefährten gleicht, und man sollte sich unter die unmittelbare Führung eines bestimmten Gefährten Kṛṣṇas stellen und in dessen Fußstapfen treten. Dieses Verfahren ist sowohl auf der Stufe des sādhana (spirituelle Übung, während man noch auf der Stufe der Gebundenheit steht) als auch auf der Stufe des sādhya (der Gotteserkenntnis) anwendbar, wenn man ein siddha-puruṣa oder eine spirituell vollkommene Seele ist.“

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura tento verš komentoval: „Ten, kdo ještě nevyvinul zájem o vědomí Kṛṣṇy, by se měl vzdát všech hmotných motivů a cvičit svoji mysl dodržováním usměrňujících zásad, jmenovitě opěvováním Kṛṣṇy a vzpomínáním na Něho, Jeho jméno, podobu, vlastnosti, zábavy a tak dále. Když v nich získá zálibu, měl by se snažit žít ve Vṛndāvanu a trávit čas neustálým vzpomínáním na Kṛṣṇovo jméno, slávu, zábavy a vlastnosti pod vedením a ochranou zkušeného oddaného. To je podstata všech pokynů týkajících se rozvíjení oddané služby.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura gab zu diesem Vers folgenden Kommentar: „Wer noch kein Interesse am Kṛṣṇa-Bewußtsein entwickelt hat, sollte alle materiellen Motive aufgeben und seinen Geist schulen, indem er den zum Fortschritt verhelfenden regulierenden Prinzipien folgt, nämlich zu chanten und sich an Kṛṣṇa und Seinen Namen, Seine Gestalt, Seine Eigenschaften, Seine Spiele und so fort zu erinnern. Auf diese Weise sollte man, nachdem man einen Geschmack für solche Dinge entwickelt hat, versuchen, in Vṛndāvana zu leben und seine Zeit ständig damit zu verbringen, sich an Kṛṣṇas Namen, Seinen Ruhm, Seine Spiele und Eigenschaften unter der Führung und dem Schutz eines erfahrenen Gottgeweihten zu erinnern. Das ist die Summe und Substanz aller Unterweisungen in Bezug auf die Kultivierung hingebungsvollen Dienstes.

Na počáteční úrovni by měl neustále naslouchat kṛṣṇa-kathā. Říká se tomu śravaṇa-daśā, stádium naslouchání. Neustálým nasloucháním transcendentálnímu svatému jménu Kṛṣṇy a vyprávění o Jeho transcendentální podobě, vlastnostech a zábavách může dosáhnout úrovně přijetí nazvané varaṇa-daśā. Když dosáhne této úrovně, začne ho poutat naslouchání kṛṣṇa-kathā. Je-li schopen zpívat v extázi, dosáhne úrovně smaraṇāvasthā, úrovně vzpomínání. Vzpomínání, pohroužení, meditace, neustálá meditace a tranz je pět fází, ze kterých se skládá postupně se rozvíjející kṛṣṇa-smaraṇa. Zpočátku může být vzpomínání na Kṛṣṇu občas přerušeno, ale později zůstává nepřerušeno. Je-li nepřerušeno, soustředí se a nazývá se meditace. Když se meditace rozvine a začne být trvalá, nazývá se anusmṛti. Nepřerušovanou a neustálou anusmṛti se oddaný dostane do stavu samādhi neboli duchovního tranzu. Když se smaraṇa-daśā neboli samādhi plně vyvine, duše dospěje k porozumění svého původního přirozeného postavení. V tom okamžiku může dokonale a jasně porozumět svému věčnému vztahu s Kṛṣṇou. To se nazývá sampatti-daśā, dokonalost života.

Auf der Stufe des Neulings sollte man stets kṛṣṇa-kathā hören. Man nennt dies śravaṇa-daśā, die Stufe des Hörens. Durch das ständige Hören von Kṛṣṇas transzendentalem heiligen Namen und durch das Hören über Seine transzendentale Gestalt, Seine Eigenschaften und Spiele, kann man die Stufe des Annehmens erreichen, die varaṇa-daśā genannt wird. Wenn man auf diese Stufe gelangt, entwickelt man die starke Neigung, kṛṣṇa-kathā zu hören. Wenn man imstande ist, in Ekstase zu chanten, erreicht man die Stufe der smaraṇāvasthā, die Stufe der Erinnerung. Rückbesinnung, Versenkung, Meditation, ständige Erinnerung und Trance sind die fünf Stufen fortschreitender kṛṣṇa-smaraṇa. Zunächst mag die Erinnerung an Kṛṣṇa in gewissen Abständen unterbrochen werden, doch später setzt sich die Erinnerung unabläßig fort. Wenn die Erinnerung nicht mehr unterbrochen wird, konzentriert sie sich und wird als Meditation bezeichnet. Wenn sich die Meditation erweitert und beständig wird, nennt man dies anusmṛti. Durch ununterbrochene und unaufhörliche anusmṛti erreicht man die Stufe des samādhi oder der spirituellen Trance. Nachdem sich smaraṇa-daśā oder samādhi voll entwickelt hat, gelangt die Seele zum Verständnis ihrer ursprünglichen, wesenseigenen Stellung. Zu dieser Zeit kann man seine ewige Beziehung zu Kṛṣṇa vollkommen und klar verstehen. Dies wird als sampatti-daśā oder die Vollkommenheit des Lebens bezeichnet.

Caitanya-caritāmṛta radí začátečníkům vzdát se všech druhů motivovaných žádostí a jednoduše se věnovat usměrněné oddané službě Pánu podle příkazů písem. Tímto způsobem může začátečník postupně vyvinout pouto ke Kṛṣṇovu jménu, slávě, podobě, vlastnostem a tak dále. Když toto pouto vyvinul, může sloužit lotosovým nohám Kṛṣṇy spontánně, i bez dodržování usměrňujících zásad. Tato úroveň se nazývá rāga-bhakti neboli oddaná služba na úrovni spontánní lásky. Na této úrovni může oddaný následovat ve stopách jednoho z věčných společníků Kṛṣṇy ve Vṛndāvanu. Tomu se říká rāgānuga-bhakti. Rāgānuga-bhakti neboli spontání oddaná služba se může provádět ve vztahu śānta-rasa, kdy oddaný touží sloužit Kṛṣṇovi jako kráva, jako hůlka či flétna v Jeho ruce nebo jako květy kolem Kṛṣṇova krku. Ve vztahu dāsya-rasa následuje ve stopách služebníků jako Citraka, Patraka nebo Raktaka. V přátelském vztahu sakhya-rasa je možné stát se přítelem jako Baladeva, Śrīdāmā nebo Sudāmā. Vātsalya-rasa se vyznačuje rodičovskou náklonností a oddaný může být jako Nanda Mahārāja a Yaśodā a v mādhurya-rase, která se vyznačuje mileneckou láskou, může být jako Śrīmatī Rādhārāṇī nebo Její přítelkyně jako Lalitā a Její služebnice (mañjarī) jako Rūpa a Rati. To je podstata všech pokynů týkajících se oddané služby.“

Der Caitanya-caritāmṛta rät den Neulingen, alle Arten motivierter Wünsche aufzugeben und sich einfach den Anweisungen der Schriften gemäß im regulierten hingebungsvollen Dienst für den Herrn zu betätigen. So kann ein Neuling allmählich Anhaftung an Kṛṣṇas Namen, Ruhm, Gestalt, Eigenschaften und so fort entwickeln. Wenn man solche Anhaftung entwickelt hat, kann man spontan den Lotosfüßen Kṛṣṇas dienen, auch ohne den regulierenden Prinzipien zu folgen. Diese Stufe wird rāga-bhakti oder hingebungsvoller Dienst in spontaner Liebe genannt. Auf dieser Stufe kann der Gottgeweihte in die Fußstapfen eines der ewigen Gefährten Kṛṣṇas in Vṛndāvana treten. Dies wird als rāgānuga-bhakti bezeichnet. Rāgānuga-bhakti oder spontaner hingebungsvoller Dienst kann im śānta-rasa ausgeführt werden, wenn man danach strebt, wie Kṛṣṇas Kühe, der Stab oder die Flöte in der Hand Kṛṣṇas oder wie die Blumen um Kṛṣṇas Hals zu werden. Im dāsya-rasa folgt man den Fußspuren von Dienern wie Citraka, Patraka oder Raktaka. Im freundschaftlichen sakhya-rasa kann man ein Freund wie Baladeva, Śrīdhāmā oder Sudāmā werden. Im vātsalya-rasa, der sich durch elterliche Zuneigung auszeichnet, kann man wie Nanda Mahārāja und Yaśodā werden, und im mādhurya-rasa, der durch eheliche Liebe charakterisiert wird, kann man wie Śrīmatī Rādhārāṇī oder Ihre Freundinnen (sakhīs) wie Lalitā und ihre Dienerinnen (mañjarīs) wie Rūpa und Rati werden. Dies ist die Essenz aller Unterweisung hinsichtlich der Thematik des hingebungsvollen Dienstes.“