Text 7

Sedmi verz

Verš

Besedilo

syāt kṛṣṇa-nāma-caritādi-sitāpy avidyā-
pittopatapta-rasanasya na rocikā nu
kintv ādarād anudinaṁ khalu saiva juṣṭā
svādvī kramād bhavati tad-gada-mūla-hantrī

Synonyma

Synonyms

syāt — je; kṛṣṇa — Pána Kṛṣṇy; nāma — svaté jméno; carita-ādi — povaha, zábavy a tak dále; sitā — cukrkandl; api — ačkoliv; avidyā — nevědomosti; pitta — žlučí; upatapta — postižen; rasanasya — jazyka; na — ne; rocikā — chutná; nu — ó, jak úžasné to je; kintu — ale; ādarāt — pečlivě; anudinam — každý den neboli dvacet čtyři hodin denně; khalu — přirozeně; sā — ten (cukrkandl svatého jména); eva — zajisté; juṣṭā — jíst neboli zpívat; svādvī — lahodná; karmāt — postupně; bhavati — stane se; tat-gada — této nemoci; múla — kořene; hantrī — ničitelem.

syāt — je; kṛṣṇa — Gospoda Kṛṣṇe; nāma — sveto ime; carita-ādi — značaj, zabave in tako naprej; sitā — kandis sladkor; api — čeprav; avidyā — nevednosti; pitta — zaradi žolča; upatapta — bolnemu; rasanasya — jeziku; na — ne; rocikā — okusno; nu — kako je čudovito; kintu — toda; ādarāt — pozorno; anudinam — vsak dan oziroma štiriindvajset ur na dan; khalu — naravno; sā — ta (sladkor svetega imena); eva — vsekakor; juṣṭā — z okušanjem oziroma petjem; svādvī — okusen; kramāt — postopoma; bhavati — postane; tat-gada — te bolezni; mūla — korenine; hantrī — uničevalec.

Překlad

Translation

Svaté jméno, povaha, zábavy a činnosti Kṛṣṇy jsou všechny transcendentálně sladké jako cukrkandl. Ačkoliv jazyk člověka postiženého žloutenkou avidyi (nevědomosti) nemůže ochutnat nic sladkého, je úžasné, že pouhým pečlivým zpíváním těchto sladkých jmen denně se v jazyku probudí přirozená chuť a jeho nemoc se postupně vymýtí i s kořeny.

Kṛṣṇovo sveto ime, značaj, zabave in dejanja so duhovno sladki kot kandis. Človek, ki ima zlatenico avidye (nevednosti), ne more okušati ničesar sladkega, čudovito pa je, da z vsakodnevnim pozornim petjem teh sladkih imen obudi naravno zmožnost okušanja in postopoma izkorenini bolezen.

Význam

Purport

Svaté jméno Śrī Kṛṣṇy, Jeho vlastnosti, zábavy atd. mají všechny povahu absolutní pravdy, krásy a blaženosti. Jsou přirozeně velmi sladké, jako cukrkandl, což se líbí všem. Nevědomost se však přirovnává k nemoci zvané žloutenka, kterou způsobují žlučové výměšky. Jazyk člověka nemocného žloutenkou si nemůže vychutnat sladkost cukrkandlu. Člověk postižený žloutenkou naopak považuje něco sladkého za velmi hořké. Avidyā (nevědomost) podobně přemění schopnost vychutnávat si Kṛṣṇovo transcendentálně lahodné jméno, vlastnosti, podobu a zábavy. Když se však člověk navzdory této nemoci s velkou péčí a pozorností začne rozvíjet vědomí Kṛṣṇy, zpívat svaté jméno a poslouchat o transcendentálních zábavách Kṛṣṇy, jeho nevědomost bude zničena a jeho jazyk získá schopnost vychutnat si sladkost transcendentální povahy Kṛṣṇy a Jeho doprovodu. Takto se duchovně uzdravit je možné pouze pravidelným rozvojem vědomí Kṛṣṇy.

KOMENTAR: Sveto ime Gospoda Kṛṣṇe, Njegove lastnosti, zabave in vse drugo imajo naravo absolutne resnice, lepote in blaženosti. Sami po sebi so zelo sladki, tako kot kandis, ki je všeč vsakomur. Nevednost pa je kot zlatenica, ki jo povzroči moten odtok žolča. Zlatenični bolnik ne more uživati v okusu sladkorja. Ravno nasprotno, sladke jedi se mu zdijo zelo grenke. Tako nam tudi avidyā (nevednost) preprečuje okušanje Kṛṣṇovih duhovno sladkih imen, lastnosti, podob in zabav. Če pa se bomo kljub tej bolezni zelo pozorno posvetili razvijanju zavesti Kṛṣṇe, tako da bomo peli sveto ime in poslušali o Kṛṣṇovih duhovnih zabavah, se bo naša nevednost razpršila in bomo lahko okušali sladkost Njegove duhovne narave in vsega drugega, kar je povezano z Njim. Tako duhovno ozdravitev lahko dosežemo le z rednim razvijanjem zavesti Kṛṣṇe.

Když se člověk v hmotném světě zajímá více o materialistický způsob života než o vědomí Kṛṣṇy, je považován za nemocného. Normální stav je zůstat věčným služebníkem Pána (jīvera`svarūpa' haya kṛṣṇera`nitya-dāsa'). Toto zdraví se ztratí, když živá bytost zapomene na Kṛṣṇu, neboť ji přitahují vnější rysy Kṛṣṇovy iluzorní energie māyi. Svět māyi se nazývá durāśraya, což znamená „falešný nebo špatný úkryt“. Ten, kdo vkládá důvěru v durāśraya, se upíná k marným nadějím. V hmotném světě se všichni snaží být šťastní, a přestože jsou jejich materialistické pokusy kvůli jejich nevědomosti zmařeny v každém ohledu, nejsou schopni poznat své chyby. Lidé se snaží napravit jednu chybu tím, že udělají novou. Tímto způsobem probíhá v hmotném světě boj o existenci. Když někdo v této situaci dostane radu, aby se věnoval rozvoji vědomí Kṛṣṇy a byl šťastný, tak tento pokyn nepřijme.

Ljudje, ki v materialnem svetu raje živijo posvetno kot pa zavestno Kṛṣṇe, veljajo za bolne. Za živo bitje je naravno, da je Kṛṣṇov večni služabnik (jīvera ’svarūpa’ haya – kṛṣṇera ’nitya-dāsa’). Ko pa zaradi privlačnosti do Kṛṣṇove zunanje energije māye pozabi Nanj, ni več v zdravem stanju. Svet māye je durāśraya, kar pomeni lažno oziroma slabo zavetje. Kdor zaupa v durāśrayo, je v brezupnem položaju. V materialnem svetu bi vsi radi našli srečo, vendar zaradi nevednosti kljub neštetim neuspelim posvetnim poskusom ne razumejo svojih napak in jih poskušajo popraviti z novimi napakami. To je boj za obstanek v materialnem svetu. Ko pa ljudem v takem položaju svetujemo, naj stopijo na pot zavesti Kṛṣṇe in postanejo srečni, ne sprejmejo naših napotkov.

Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy se rozšiřuje po celém světě, jen aby odstranilo tuto hrubou nevědomost. Lidé jsou svedeni slepými vůdci. Vůdci společnosti – politikové, filozofové a vědci – jsou slepí, protože si nejsou vědomí Kṛṣṇy. Kvůli svému ateistickému způsobu života postrádají veškeré skutečné poznání, a proto jsou to podle Bhagavad-gīty hříšní darebáci a nejnižší z lidí.

Gibanje za zavest Kṛṣṇe širimo po vsem svetu samo zato, da bi ljudi ozdravili te velike nevednosti. Množice zavajajo slepi družbeni voditelji – politiki, filozofi in znanstveniki. Slepi so, ker se ne zavedajo Kṛṣṇe. Bhagavad-gītā pravi, da so grešni ničvredneži in najnižji med ljudmi, saj jih je brezbožno življenje oropalo vsega pravega znanja.

na māṁ duṣkṛtino mūḍhāḥ
prapadyante narādhamāḥ
māyayāpahṛta jñānā
āsuraṁ bhāvam āśritāḥ

„Ničemové, kteří jsou naprosto hloupí, nejníže stojící z lidí, ti, jež o poznání připravila iluze, a ti, kdo přijímají ateistickou povahu démonů, se Mi neodevzdávají.“ (Bg. 7.15)

»Tisti brezbožniki, ki so skrajno neumni, ki so najnižji med ljudmi, ki jim je iluzija ukradla znanje in ki imajo ateistično demonsko naravo, se Mi ne predajo.« (Bhagavad-gītā, 7.15)

Tito lidé se Kṛṣṇovi nikdy neodevzdávají a odporují snahám těch, kteří si přejí uchýlit se pod Kṛṣṇovu ochranu. Když se z těchto ateistů stanou vůdci společnosti, celá atmosféra se přetíží nevědomostí a za těchto podmínek nejsou lidé příliš nadšení přijmout hnutí pro vědomí Kṛṣṇy, tak jako nemocný trpící žloutenkou neokusí chuť cukrkandlu. Musíme však vědět, že na žloutenku je cukrkandl jediným vhodným lékem. Podobně je pro dnešní zmatené lidstvo vědomí Kṛṣṇy, zpívání svatého jména Pána – Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare – jediným lékem, jak uvést svět do pořádku. Vědomí Kṛṣṇy sice nemusí příliš chutnat nemocnému, ale Śrīla Rūpa Gosvāmī přesto radí, že když se člověk chce vyléčit z hmotné nemoci, musí se léčit s velkou péčí a pozorností. Léčení začíná pronášením Hare Kṛṣṇa mahā-mantry, protože pronášením svatého jména Pána bude člověk nacházející se v hmotných podmínkách zbaven všech falešných představ (ceto-darpaṇa-mārjanam). Avidyā, mylná představa o své vlastní duchovní totožnosti, poskytuje základ pro falešné ego v srdci (ahaṅkāra).

Taki ljudje se nikoli ne predajo Kṛṣṇi in nasprotujejo tistim, ki se hočejo zateči k Njemu. Ko takšni brezbožniki postanejo družbeni voditelji, je celotno ozračje nasičeno z nevednostjo. Ljudje v takem stanju niso ravno navdušeni nad gibanjem za zavest Kṛṣṇe, tako kot zlatenični bolniki ne uživajo v okusu sladkorja. Vedeti pa moramo, da je sladkor edino pravo zdravilo za zlatenico. Edino zdravilo, ki lahko pomaga zmedenemu sodobnemu človeštvu in svet spravi na pravi tir, pa je zavedanje Kṛṣṇe, petje Gospodovega svetega imena – Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Čeprav bolnikov z materialno boleznijo zavest Kṛṣṇe morda ne mika najbolj, jim Śrīla Rūpa Gosvāmī vseeno svetuje, naj se ji pozorno posvetijo, če hočejo ozdraveti. Zdravljenje človeka, ki je pod vplivom materije, se začne s petjem Gospodovega svetega imena, mahā-mantre Hare Kṛṣṇa, saj se s tem osvobodi vseh zmotnih predstav (ceto-darpaṇa-mārjanam). Avidyā je temelj ahaṅkāre oziroma lažnega jaza v srcu in pomeni, da ne razumemo svoje duhovne narave.

Skutečná choroba je v srdci. Je-li však mysl očištěna, je-li očištěno vědomí, člověk nemůže být sužován žádnou hmotnou chorobou. Chceme-li očistit mysl a srdce ode všech falešných pojetí, měli bychom se věnovat pronášení Hare Kṛṣṇa mahā-mantry. Je to snadné a prospěšné. Pronášením svatého jména Pána se okamžitě osvobodíme z planoucího ohně hmotné existence.

Resnično bolezen nosimo v srcu. Ko pa očistimo um in zavest, postanemo odporni proti materialni bolezni. Da bi iz misli in srca pregnali vse zgrešene predstave, moramo peti mahā-mantro Hare Kṛṣṇa. To je preprosto in koristno. S petjem Gospodovega svetega imena se takoj rešimo iz plamtečega ognja materialnega obstoja.

Existují tři úrovně pronášení svatého jména Pána – s přestupky, úroveň, kdy přestupků ubývá, a čistá úroveň. Když se začátečník začne věnovat pronášení Hare Kṛṣṇa mantry, obvykle se dopouští mnoha přestupků. Existuje deset základních přestupků, a když se jich oddaný vyvaruje, může se dostat na následující úroveň, která se nachází mezi pronášením s přestupky a čistým pronášením. Když dosáhne čisté úrovně, je okamžitě vysvobozen. Říká se tomu bhava-mahā-dāvāgni-nirvāpanam. Jakmile je osvobozen z planoucího ohně hmotné existence, může okusit chuť transcendentálního života.

Obstajajo tri stopnje petja ali mantranja Gospodovega svetega imena: žaljivo, vse manj žaljivo in čisto petje. Začetnik mantro Hare Kṛṣṇa navadno poje žaljivo. Če se izogiba desetim osnovnim žalitvam, lahko preide na stopnjo med žaljivim in čistim petjem. Ko pa doseže raven čistega petja, se takoj osvobodi. To se imenuje bhava-mahā-dāvāgni-nirvāpanam. Takoj ko se iztrgamo iz plamtečega ognja materialnega obstoja, lahko okusimo transcendentalno življenje.

Závěr je, že chceme-li se zbavit hmotné nemoci, musíme se věnovat pronášení Hare Kṛṣṇa mantry. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je zvláště určeno k vytvoření atmosféry, ve které se lidé mohou věnovat pronášení Hare Kṛṣṇa mantry. Člověk musí začít s vírou, a když jeho víra pronášením vzroste, může se stát členem společnosti. Posíláme saṅkīrtanové skupiny do celého světa a jejich zkušeností je, že i v nejzazších částech světa, kde neexistuje poznání o Kṛṣṇovi, k nám Hare Kṛṣṇa mahā-mantra přitahuje tisíce lidí. V některých oblastech lidé začínají napodobovat oddané tím, že si holí hlavy a pronášejí Hare Kṛṣṇa mantru jen několik dní poté, co ji zaslechli. Může to být napodobování, ale napodobování dobré věci je žádoucí. Někteří imitátoři se postupně začnou zajímat o zasvěcení od duchovního učitele a požádají o zasvěcení.

Končni sklep je, da moramo za ozdravitev od materialne bolezni peti mantro Hare Kṛṣṇa. Gibanje za zavest Kṛṣṇe je še posebej namenjeno ustvarjanju okolja, ki ljudi spodbuja k petju te mantre. Človek mora najprej imeti vero in ko jo s petjem še okrepi, lahko postane član naše skupnosti. Povsod po svetu pošiljamo skupine saṅkīrtane, in njihova izkušnja je, da mahā-mantra Hare Kṛṣṇa k nam privablja na tisoče ljudi celo na najbolj odročnih koncih sveta, kjer ničesar ne vedo o Kṛṣṇi. Ponekod ljudje začnejo posnemati bhakte, tako da si obrijejo glavo in pojejo mahā-mantro Hare Kṛṣṇa že nekaj dni potem, ko jo prvič slišijo. Morda je to le oponašanje, ampak zaželeno je oponašati kaj dobrega. Nekateri posnemovalci si sčasoma zaželijo, da bi jih posvetil duhovni učitelj in ga zaprosijo za to.

Je-li člověk upřímný, dostane zasvěcení a této úrovni se říká bhajana-kriyā. Pak se věnuje službě Pánu pravidelným pronášením šestnácti kol Hare Kṛṣṇa mahā-mantry denně a vyhýbá se nedovolenému pohlavnímu styku, omamným látkám, jedení masa a hazardování. Pomocí bhajana-kriyā se osvobodí od znečištění materialistickým životem. Přestane chodit do restaurací a hotelů, aby jedl takzvaná chutná jídla připravená z masa a cibule, ani se nezajímá o kouření nebo pití čaje a kávy. Vyhýbá se nejen nedovolenému pohlavnímu styku, ale pohlavnímu životu úplně. Nemá ani zájem ztrácet čas spekulováním a hazardem. Měli bychom vědět, že tímto způsobem se očišťuje od nežádoucích věcí (anartha-nivṛtti). Slovo anartha označuje nežádoucí věci. Anarthy se zničí, když se člověk připojí k hnutí pro vědomí Kṛṣṇy.

Kdor je iskren, prejme posvetitev, in ta stopnja se imenuje bhajana-kriyā. Takrat začne zares služiti Gospodu, tako da vsak dan izgovarja šestnajst krogov mahā-mantre Hare Kṛṣṇa in se vzdržuje zunajzakonske spolnosti, opojnih sredstev, uživanja mesa in iger na srečo. Z bhajana-kriyo se reši nečistega posvetnega življenja. Ne hodi več v restavracije in hotele, da bi užival tako imenovane okusne jedi iz mesa in čebule, pa tudi cigarete, čaj in kava ga ne mikajo več. Ne vzdržuje se le zunajzakonskih spolnih odnosov, temveč se spolnosti v celoti izogiba. Noče pa niti zapravljati časa z denarnim špekuliranjem ali igrami na srečo. To kaže, da se očiščuje vseh nezaželenih navad (anartha-nivṛtti). Beseda anartha pomeni nezaželene reči, ki jih človek premaga, ko se poveže z gibanjem za zavest Kṛṣṇe.

Když se oddaný zbaví nežádoucích věcí, ustálí se v činnostech určených pro Kṛṣṇu. Ve skutečnosti na nich začne lpět a zakouší extázi v oddané službě. To se nazývá bhāva, předběžný stav probuzení lásky k Bohu. Tak se podmíněná duše vysvobodí z hmotné existence a ztratí zájem o tělesné pojetí života včetně hmotného bohatství, hmotného poznání a hmotné přitažlivosti všeho druhu. Tehdy může porozumět, kdo je Nejvyšší Pán a co je Jeho māyā.

Ko se rešimo nezaželenih stvari, začnemo stanovitno služiti Kṛṣṇi. Navežemo se na vdano služenje in ob njem doživljamo zanos. To je bhāva, začetek prebujanja speče ljubezni do Boga. Tako se pogojena duša osvobodi materialnega obstoja in izgubi zanimanje za telesno pojmovanje življenja, med drugim tudi za gmotno obilje, posvetno znanje in raznovrstne zemeljske privlačnosti. Takrat lahko razume, kdo je Vsevišnji Gospod in kaj je Njegova māyā.

Māyā sice může být přítomna, ale nemůže rozrušit oddaného, který dosáhl stavu bhāva, protože je schopen vidět skutečné postavení māyi. Māyā znamená zapomnění Kṛṣṇy a zapomnění Kṛṣṇy a vědomí Kṛṣṇy stojí vedle sebe jako světlo a stín. Zůstává-li člověk ve stínu, nemůže využívat výhod, které nabízí světlo, a setrvá-li na světle, nemůže ho vyrušit temnota stínu. Rozvojem vědomí Kṛṣṇy se postupně vysvobodí a zůstane na světle. Temnoty se ani nedotkne. V Caitanya-caritāmṛtě (Madhya 22.31) je to potvrzeno:

Bhakte, ki je na ravni bhāve, māyā ne more vznemiriti, saj pozna njeno pravo vlogo. Zavest Kṛṣṇe in māyā, pozaba Kṛṣṇe, stojita druga ob drugi kot svetloba in senca. Kdor je v senci, ne more uživati koristi, ki jo ponuja svetloba, kdor pa je na svetlobi, ga tema sence ne more vznemiriti. Tisti, ki stopi na pot zavedanja Kṛṣṇe, se postopoma osvobodi in ostane na svetlobi. Teme se niti dotakne več ne. To potrjuje Caitanya-caritāmṛta (Madhya 22.31):

kṛṣṇa – sūrya-sama; māyā haya andhakāra
yāhāṅ kṛṣṇa, tāhāṅ nāhi māyāra adhikāra

„Kṛṣṇa je přirovnáván ke slunci a māyā k temnotě. Kde je slunce, nemůže být temnota. Jakmile člověk začne s rozvojem vědomí Kṛṣṇy, temnota iluze (vliv vnější energie) okamžitě zmizí.“

»Kṛṣṇa je kot sonce, māyā pa kot tema. Kjer sije sonce, ne more biti teme. Takoj ko začnemo razvijati zavest Kṛṣṇe, se tema iluzije – vpliv zunanje energije – razblini.«