Text 7

Text Seven

Verš

Text

syāt kṛṣṇa-nāma-caritādi-sitāpy avidyā-
pittopatapta-rasanasya na rocikā nu
kintv ādarād anudinaṁ khalu saiva juṣṭā
svādvī kramād bhavati tad-gada-mūla-hantrī

Synonyma

Synonyms

syāt — je; kṛṣṇa — Pána Kṛṣṇy; nāma — svaté jméno; carita-ādi — povaha, zábavy a tak dále; sitā — cukrkandl; api — ačkoliv; avidyā — nevědomosti; pitta — žlučí; upatapta — postižen; rasanasya — jazyka; na — ne; rocikā — chutná; nu — ó, jak úžasné to je; kintu — ale; ādarāt — pečlivě; anudinam — každý den neboli dvacet čtyři hodin denně; khalu — přirozeně; sā — ten (cukrkandl svatého jména); eva — zajisté; juṣṭā — jíst neboli zpívat; svādvī — lahodná; karmāt — postupně; bhavati — stane se; tat-gada — této nemoci; múla — kořene; hantrī — ničitelem.

syāt — is; kṛṣṇa — of Lord Kṛṣṇa; nāma — the holy name; carita-ādi — character, pastimes and so forth; sitā — sugar candy; api — although; avidyā — of ignorance; pitta — by the bile; upatapta — afflicted; rasanasya — of the tongue; na — not; rocikā — palatable; nu — oh, how wonderful it is; kintu — but; ādarāt — carefully; anudinam — every day, or twenty-four hours daily; khalu — naturally; sā — that (sugar candy of the holy name); eva — certainly; juṣṭā — taken or chanted; svādvī — relishable; kramāt — gradually; bhavati — becomes; tat-gada — of that disease; mūla — of the root; hantrī — the destroyer.

Překlad

Translation

Svaté jméno, povaha, zábavy a činnosti Kṛṣṇy jsou všechny transcendentálně sladké jako cukrkandl. Ačkoliv jazyk člověka postiženého žloutenkou avidyi (nevědomosti) nemůže ochutnat nic sladkého, je úžasné, že pouhým pečlivým zpíváním těchto sladkých jmen denně se v jazyku probudí přirozená chuť a jeho nemoc se postupně vymýtí i s kořeny.

The holy name, character, pastimes and activities of Kṛṣṇa are all transcendentally sweet like sugar candy. Although the tongue of one afflicted by the jaundice of avidyā [ignorance] cannot taste anything sweet, it is wonderful that simply by carefully chanting these sweet names every day, a natural relish awakens within his tongue, and his disease is gradually destroyed at the root.

Význam

Purport

Svaté jméno Śrī Kṛṣṇy, Jeho vlastnosti, zábavy atd. mají všechny povahu absolutní pravdy, krásy a blaženosti. Jsou přirozeně velmi sladké, jako cukrkandl, což se líbí všem. Nevědomost se však přirovnává k nemoci zvané žloutenka, kterou způsobují žlučové výměšky. Jazyk člověka nemocného žloutenkou si nemůže vychutnat sladkost cukrkandlu. Člověk postižený žloutenkou naopak považuje něco sladkého za velmi hořké. Avidyā (nevědomost) podobně přemění schopnost vychutnávat si Kṛṣṇovo transcendentálně lahodné jméno, vlastnosti, podobu a zábavy. Když se však člověk navzdory této nemoci s velkou péčí a pozorností začne rozvíjet vědomí Kṛṣṇy, zpívat svaté jméno a poslouchat o transcendentálních zábavách Kṛṣṇy, jeho nevědomost bude zničena a jeho jazyk získá schopnost vychutnat si sladkost transcendentální povahy Kṛṣṇy a Jeho doprovodu. Takto se duchovně uzdravit je možné pouze pravidelným rozvojem vědomí Kṛṣṇy.

The holy name of Lord Kṛṣṇa, His quality, pastimes and so forth are all of the nature of absolute truth, beauty and bliss. Naturally they are very sweet, like sugar candy, which appeals to everyone. Nescience, however, is compared to the disease called jaundice, which is caused by bilious secretions. Attacked by jaundice, the tongue of a diseased person cannot palatably relish sugar candy. Rather, a person with jaundice considers something sweet to taste very bitter. Avidyā (ignorance) similarly perverts the ability to relish the transcendentally palatable name, quality, form and pastimes of Kṛṣṇa. Despite this disease, if one with great care and attention takes to Kṛṣṇa consciousness, chanting the holy name and hearing Kṛṣṇa’s transcendental pastimes, his ignorance will be destroyed and his tongue enabled to taste the sweetness of the transcendental nature of Kṛṣṇa and His paraphernalia. Such a recovery of spiritual health is possible only by the regular cultivation of Kṛṣṇa consciousness.

Když se člověk v hmotném světě zajímá více o materialistický způsob života než o vědomí Kṛṣṇy, je považován za nemocného. Normální stav je zůstat věčným služebníkem Pána (jīvera`svarūpa' haya kṛṣṇera`nitya-dāsa'). Toto zdraví se ztratí, když živá bytost zapomene na Kṛṣṇu, neboť ji přitahují vnější rysy Kṛṣṇovy iluzorní energie māyi. Svět māyi se nazývá durāśraya, což znamená „falešný nebo špatný úkryt“. Ten, kdo vkládá důvěru v durāśraya, se upíná k marným nadějím. V hmotném světě se všichni snaží být šťastní, a přestože jsou jejich materialistické pokusy kvůli jejich nevědomosti zmařeny v každém ohledu, nejsou schopni poznat své chyby. Lidé se snaží napravit jednu chybu tím, že udělají novou. Tímto způsobem probíhá v hmotném světě boj o existenci. Když někdo v této situaci dostane radu, aby se věnoval rozvoji vědomí Kṛṣṇy a byl šťastný, tak tento pokyn nepřijme.

When a man in the material world takes more interest in the materialistic way of life than in Kṛṣṇa consciousness, he is considered to be in a diseased condition. The normal condition is to remain an eternal servant of the Lord (jīvera ‘svarūpa’ haya – kṛṣṇera ‘nitya-dāsa’). This healthy condition is lost when the living entity forgets Kṛṣṇa due to being attracted by the external features of Kṛṣṇa’s māyā energy. This world of māyā is called durāśraya, which means “false or bad shelter.” One who puts his faith in durāśraya becomes a candidate for hoping against hope. In the material world everyone is trying to become happy, and although their material attempts are baffled in every way, due to their nescience they cannot understand their mistakes. People try to rectify one mistake by making another mistake. This is the way of the struggle for existence in the material world. If one in this condition is advised to take to Kṛṣṇa consciousness and be happy, he does not accept such instructions.

Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy se rozšiřuje po celém světě, jen aby odstranilo tuto hrubou nevědomost. Lidé jsou svedeni slepými vůdci. Vůdci společnosti – politikové, filozofové a vědci – jsou slepí, protože si nejsou vědomí Kṛṣṇy. Kvůli svému ateistickému způsobu života postrádají veškeré skutečné poznání, a proto jsou to podle Bhagavad-gīty hříšní darebáci a nejnižší z lidí.

This Kṛṣṇa consciousness movement is being spread all over the world just to remedy this gross ignorance. People in general are misled by blind leaders. The leaders of human society – the politicians, philosophers and scientists – are blind because they are not Kṛṣṇa conscious. According to Bhagavad-gītā, because they are bereft of all factual knowledge due to their atheistic way of life, they are actually sinful rascals and are the lowest among men.

na māṁ duṣkṛtino mūḍhāḥ
prapadyante narādhamāḥ
māyayāpahṛta jñānā
āsuraṁ bhāvam āśritāḥ

„Ničemové, kteří jsou naprosto hloupí, nejníže stojící z lidí, ti, jež o poznání připravila iluze, a ti, kdo přijímají ateistickou povahu démonů, se Mi neodevzdávají.“ (Bg. 7.15)

“Those miscreants who are grossly foolish, lowest among mankind, whose knowledge is stolen by illusion, and who partake of the atheistic nature of demons, do not surrender unto Me.” (Bg. 7.15)

Tito lidé se Kṛṣṇovi nikdy neodevzdávají a odporují snahám těch, kteří si přejí uchýlit se pod Kṛṣṇovu ochranu. Když se z těchto ateistů stanou vůdci společnosti, celá atmosféra se přetíží nevědomostí a za těchto podmínek nejsou lidé příliš nadšení přijmout hnutí pro vědomí Kṛṣṇy, tak jako nemocný trpící žloutenkou neokusí chuť cukrkandlu. Musíme však vědět, že na žloutenku je cukrkandl jediným vhodným lékem. Podobně je pro dnešní zmatené lidstvo vědomí Kṛṣṇy, zpívání svatého jména Pána – Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare – jediným lékem, jak uvést svět do pořádku. Vědomí Kṛṣṇy sice nemusí příliš chutnat nemocnému, ale Śrīla Rūpa Gosvāmī přesto radí, že když se člověk chce vyléčit z hmotné nemoci, musí se léčit s velkou péčí a pozorností. Léčení začíná pronášením Hare Kṛṣṇa mahā-mantry, protože pronášením svatého jména Pána bude člověk nacházející se v hmotných podmínkách zbaven všech falešných představ (ceto-darpaṇa-mārjanam). Avidyā, mylná představa o své vlastní duchovní totožnosti, poskytuje základ pro falešné ego v srdci (ahaṅkāra).

Such people never surrender to Kṛṣṇa, and they oppose the endeavor of those who wish to take Kṛṣṇa’s shelter. When such atheists become leaders of society, the entire atmosphere is surcharged with nescience. In such a condition, people do not become very enthusiastic to receive this Kṛṣṇa consciousness movement, just as a diseased person suffering from jaundice does not relish the taste of sugar candy. However, one must know that for jaundice, sugar candy is the only specific medicine. Similarly, in the present confused state of humanity, Kṛṣṇa consciousness, the chanting of the holy name of the Lord – Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare/ Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare – is the only remedy for setting the world aright. Although Kṛṣṇa consciousness may not be very palatable for a diseased person, Śrīla Rūpa Gosvāmī nonetheless advises that if one wants to be cured of the material disease, he must take to it with great care and attention. One begins his treatment by chanting the Hare Kṛṣṇa mahā-mantra because by chanting this holy name of the Lord a person in the material condition will be relieved from all misconceptions (ceto-darpaṇa-mārjanam). Avidyā, a misconception about one’s spiritual identity, provides the foundation for ahaṅkāra, or false ego within the heart.

Skutečná choroba je v srdci. Je-li však mysl očištěna, je-li očištěno vědomí, člověk nemůže být sužován žádnou hmotnou chorobou. Chceme-li očistit mysl a srdce ode všech falešných pojetí, měli bychom se věnovat pronášení Hare Kṛṣṇa mahā-mantry. Je to snadné a prospěšné. Pronášením svatého jména Pána se okamžitě osvobodíme z planoucího ohně hmotné existence.

The real disease is in the heart. If the mind is cleansed, however, if consciousness is cleansed, a person cannot be harmed by the material disease. To cleanse the mind and heart from all misconceptions, one should take to this chanting of the Hare Kṛṣṇa mahā-mantra. This is both easy and beneficial. By chanting the holy name of the Lord, one is immediately freed from the blazing fire of material existence.

Existují tři úrovně pronášení svatého jména Pána – s přestupky, úroveň, kdy přestupků ubývá, a čistá úroveň. Když se začátečník začne věnovat pronášení Hare Kṛṣṇa mantry, obvykle se dopouští mnoha přestupků. Existuje deset základních přestupků, a když se jich oddaný vyvaruje, může se dostat na následující úroveň, která se nachází mezi pronášením s přestupky a čistým pronášením. Když dosáhne čisté úrovně, je okamžitě vysvobozen. Říká se tomu bhava-mahā-dāvāgni-nirvāpanam. Jakmile je osvobozen z planoucího ohně hmotné existence, může okusit chuť transcendentálního života.

There are three stages in chanting the holy name of the Lord – the offensive stage, the stage of lessening offenses, and the pure stage. When a neophyte takes to the chanting of the Hare Kṛṣṇa mantra, he generally commits many offenses. There are ten basic offenses, and if the devotee avoids these, he can glimpse the next stage, which is situated between offensive chanting and pure chanting. When one attains the pure stage, he is immediately liberated. This is called bhava-mahā-dāvāgni-nirvāpanam. As soon as one is liberated from the blazing fire of material existence, he can relish the taste of transcendental life.

Závěr je, že chceme-li se zbavit hmotné nemoci, musíme se věnovat pronášení Hare Kṛṣṇa mantry. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je zvláště určeno k vytvoření atmosféry, ve které se lidé mohou věnovat pronášení Hare Kṛṣṇa mantry. Člověk musí začít s vírou, a když jeho víra pronášením vzroste, může se stát členem společnosti. Posíláme saṅkīrtanové skupiny do celého světa a jejich zkušeností je, že i v nejzazších částech světa, kde neexistuje poznání o Kṛṣṇovi, k nám Hare Kṛṣṇa mahā-mantra přitahuje tisíce lidí. V některých oblastech lidé začínají napodobovat oddané tím, že si holí hlavy a pronášejí Hare Kṛṣṇa mantru jen několik dní poté, co ji zaslechli. Může to být napodobování, ale napodobování dobré věci je žádoucí. Někteří imitátoři se postupně začnou zajímat o zasvěcení od duchovního učitele a požádají o zasvěcení.

The conclusion is that in order to get freed from the material disease, one must take to the chanting of the Hare Kṛṣṇa mantra. The Kṛṣṇa consciousness movement is especially meant for creating an atmosphere in which people can take to the chanting of the Hare Kṛṣṇa mantra. One must begin with faith, and when this faith is increased by chanting, a person can become a member of the Society. We are sending saṅkīrtana parties all over the world, and they are experiencing that even in the remotest part of the world, where there is no knowledge of Kṛṣṇa, the Hare Kṛṣṇa mahā-mantra attracts thousands of men to our camp. In some areas, people begin to imitate the devotees by shaving their heads and chanting the Hare Kṛṣṇa mahā-mantra, only a few days after hearing the mantra. This may be imitative, but imitation of a good thing is desired. Some imitators gradually become interested in being initiated by the spiritual master and offer themselves for initiation.

Je-li člověk upřímný, dostane zasvěcení a této úrovni se říká bhajana-kriyā. Pak se věnuje službě Pánu pravidelným pronášením šestnácti kol Hare Kṛṣṇa mahā-mantry denně a vyhýbá se nedovolenému pohlavnímu styku, omamným látkám, jedení masa a hazardování. Pomocí bhajana-kriyā se osvobodí od znečištění materialistickým životem. Přestane chodit do restaurací a hotelů, aby jedl takzvaná chutná jídla připravená z masa a cibule, ani se nezajímá o kouření nebo pití čaje a kávy. Vyhýbá se nejen nedovolenému pohlavnímu styku, ale pohlavnímu životu úplně. Nemá ani zájem ztrácet čas spekulováním a hazardem. Měli bychom vědět, že tímto způsobem se očišťuje od nežádoucích věcí (anartha-nivṛtti). Slovo anartha označuje nežádoucí věci. Anarthy se zničí, když se člověk připojí k hnutí pro vědomí Kṛṣṇy.

If one is sincere, he is initiated, and this stage is called bhajana-kriyā. One then actually engages in the service of the Lord by regularly chanting the Hare Kṛṣṇa mahā-mantra, sixteen rounds daily, and refraining from illicit sex, intoxicants, meat-eating and gambling. By bhajana-kriyā one attains freedom from the contamination of materialistic life. He no longer goes to a restaurant or hotel to taste so-called palatable dishes made with meat and onions, nor does he care to smoke or drink tea or coffee. He not only refrains from illicit sex, but avoids sex life entirely. Nor is he interested in wasting his time in speculating or gambling. In this way it is to be understood that one is becoming cleansed of unwanted things (anartha-nivṛtti). The word anartha refers to unwanted things. Anarthas are vanquished when one becomes attached to the Kṛṣṇa consciousness movement.

Když se oddaný zbaví nežádoucích věcí, ustálí se v činnostech určených pro Kṛṣṇu. Ve skutečnosti na nich začne lpět a zakouší extázi v oddané službě. To se nazývá bhāva, předběžný stav probuzení lásky k Bohu. Tak se podmíněná duše vysvobodí z hmotné existence a ztratí zájem o tělesné pojetí života včetně hmotného bohatství, hmotného poznání a hmotné přitažlivosti všeho druhu. Tehdy může porozumět, kdo je Nejvyšší Pán a co je Jeho māyā.

When a person is relieved from unwanted things, he becomes fixed in executing his Kṛṣṇa activities. Indeed, he becomes attached to such activities and experiences ecstasy in executing devotional service. This is called bhāva, the preliminary awakening of dormant love of Godhead. Thus the conditioned soul becomes free from material existence and loses interest in the bodily conception of life, including material opulence, material knowledge and material attraction of all variety. At such a time one can understand who the Supreme Personality of Godhead is and what His māyā is.

Māyā sice může být přítomna, ale nemůže rozrušit oddaného, který dosáhl stavu bhāva, protože je schopen vidět skutečné postavení māyi. Māyā znamená zapomnění Kṛṣṇy a zapomnění Kṛṣṇy a vědomí Kṛṣṇy stojí vedle sebe jako světlo a stín. Zůstává-li člověk ve stínu, nemůže využívat výhod, které nabízí světlo, a setrvá-li na světle, nemůže ho vyrušit temnota stínu. Rozvojem vědomí Kṛṣṇy se postupně vysvobodí a zůstane na světle. Temnoty se ani nedotkne. V Caitanya-caritāmṛtě (Madhya 22.31) je to potvrzeno:

Although māyā may be present, it cannot disturb a devotee once he attains the bhāva stage. This is because the devotee can see the real position of māyā. Māyā means forgetfulness of Kṛṣṇa, and forgetfulness of Kṛṣṇa and Kṛṣṇa consciousness stand side by side like light and shadow. If one remains in shadow, he cannot enjoy the facilities offered by light, and if one remains in light, he cannot be disturbed by the darkness of shadow. By taking to Kṛṣṇa consciousness, one gradually becomes liberated and remains in light. Indeed, he does not even touch the darkness. As confirmed in the Caitanya-caritāmṛta (Madhya 22.31):

kṛṣṇa – sūrya-sama; māyā haya andhakāra
yāhāṅ kṛṣṇa, tāhāṅ nāhi māyāra adhikāra

„Kṛṣṇa je přirovnáván ke slunci a māyā k temnotě. Kde je slunce, nemůže být temnota. Jakmile člověk začne s rozvojem vědomí Kṛṣṇy, temnota iluze (vliv vnější energie) okamžitě zmizí.“

“Kṛṣṇa is compared to sunshine, and māyā is compared to darkness. Wherever there is sunshine, there cannot be darkness. As soon as one takes to Kṛṣṇa consciousness, the darkness of illusion, the influence of the external energy, will immediately vanish.”