Skip to main content

Text 4

TEXTO CUATRO

Verš

Texto

dadāti pratigṛhṇāti
guhyam ākhyāti pṛcchati
bhuṅkte bhojayate caiva
ṣaḍ-vidhaṁ prīti-lakṣaṇam
dadāti pratigṛhṇāti
guhyam ākhyāti pṛcchati
bhuṅkte bhojayate caiva
ṣaḍ-vidhaṁ prīti-lakṣaṇam

Synonyma

Palabra por palabra

dadāti — dává milodary; pratigṛhṇāti — přijímá na oplátku; guhyam — důvěrné náměty; ākhyāti — vysvětluje; pṛcchati — dotazuje se; bhuṅkte — jí; bhojayate — podává jídlo; ca — také; eva — zajisté; ṣaṭ-vidham — šest druhů; prīti — lásky; lakṣaṇam — znaků.

dadāti — da caridad; pratigṛhṇāti — acepta a cambio; guhyam — temas confidenciales; ākhyāti — explica; pṛcchati — pregunta; bhuṅkte — come; bhojayate — da de comer; ca — también; eva — ciertamente; ṣat-vidhaṁ — seis tipos; prīti — de amor; lakṣaṇam — sintomas.

Překlad

Traducción

Dávat a přijímat milodary, důvěrně vyjevovat svou mysl a důvěrně se dotazovat, přijímat prasādam a nabízet prasādam – to je šest znaků lásky, kterou si oddaní navzájem projevují.

Los seis síntomas del amor que comparte un devoto con otro son: ofrecer regalos como caridad, aceptar regalos caritativos, revelar la mente en forma confidencial, preguntar confidencialmente, aceptar prasāda y ofrecer prasāda.

Význam

Significado

Śrīla Rūpa Gosvāmī v tomto verši vysvětluje, jak konat oddané činnosti ve společnosti ostatních oddaných. Jedná se o šest druhů činností: (1) dávat milodary oddaným, (2) přijímat od nich cokoliv nabídnou na oplátku, (3) vyjevovat svou mysl oddaným, (4) dotazovat se jich na důvěrnou službu Pánu, (5) přijímat od oddaných prasādam neboli duchovní jídlo a (6) rozdávat oddaným prasādam. Zkušení oddaní vysvětlují a nezkušení oddaní se od nich učí. To je guhyam ākhyāti pṛcchati. Když oddaný rozdává prasādam, zbytky jídla obětovaného Nejvyšší Osobnosti Božství, musíme prasādam přijmout jako Pánovu milost získanou skrze čisté oddané, abychom udrželi náš duch oddané služby. Měli bychom také pozvat čisté oddané domů, nabídnout jim prasādam a být připraveni je potěšit ve všech ohledech. To se nazývá bhuṅkte bhojayate caiva.

En este verso Śrīla Rūpa Gosvāmī explica cómo realizar actividades devocionales en compañía de otros devotos. Hay seis tipos de actividades: (1) dar caridad a los devotos, (2) aceptar todo lo que los devotos puedan ofrecer a cambio, (3) abrir la mente a los devotos, (4) preguntarles sobre el servicio confidencial del Señor, (5) aceptar respetuosamente el prasāda, o sea el alimento espiritual, que dan los devotos, y (6) alimentar a los devotos con prasāda. El devoto de experiencia explica algo, y el devoto inexperto aprende de él.

Estos es guhyam ākhyāti pṛcchati. Cuando el devoto distribuye prasāda, que son los remanentes del alimento ofrecido a la Suprema Personalidad de Dios, debemos aceptar este prasāda, para mantener el espíritu de nuestro servicio devocional, considerándolo la gracia del Señor recibida a través de los devotos puros. También debemos invitar a los devotos puros a nuestra casa, ofrecerles prasāda, y estar preparados para complacerlos en todo sentido. Esto es llamado bhuṅkte bhojayate caiva.

Dokonce i v běžném společenském styku je těchto šest způsobů jednání mezi dvěma milými přáteli naprostou nezbytností. Když si obchodník například přeje spojit se s jiným obchodníkem, zařídí hostinu v hotelu a při hostině otevřeně řekne, co chce podniknout. Pak se zeptá svého přítele obchodníka, jak by měl jednat, a někdy si vymění dárky. Kdykoliv tedy dochází k jednání v duchu prīti, láskyplné důvěrnosti, provádí se těchto šest činností. Śrīla Rūpa Gosvāmī nám v předchozím verši poradil, že bychom se měli zříci světské společnosti a držet se ve společnosti oddaných (saṅga-tyāgāt sato vṛtteḥ). Mezinárodní společnost pro vědomí Kṛṣṇy byla založena, aby umožnila těchto šest láskyplných výměn mezi oddanými. Založili jsme ji sami, ale jelikož lidé nabízejí pomoc a jednají podle zásady „dej a přijmi“, rozrůstá se nyní po celém světě. Jsme rádi, že lidé velmi štědře přispívají na její rozvoj a také nadšeně přijímají jakýkoliv skromný příspěvek, který jim dáme v podobě knih a časopisů, jež pojednávají pouze o vědomí Kṛṣṇy. Někdy pořádáme Hare Kṛṣṇa festivaly a zveme životní členy a přátele, aby se zúčastnili hostiny a přijali prasādam. Většina členů pochází z vyšších společenských kruhů, ale přesto přicházejí a přijímají jakoukoliv trochu prasādam, kterou jsme schopni jim nabídnout. Někdy se členové i podporovatelé velmi důvěrně dotazují na způsoby provádění oddané služby a my se jim to snažíme vysvětlit. Tímto způsobem se naše společnost úspěšně rozrůstá po celém světě a inteligentní lidé ze všech zemí postupně oceňují naše činnosti určené k potěšení Śrī Kṛṣṇy. Těchto šest láskyplných vztahů mezi členy hnutí pro vědomí Kṛṣṇy udržuje jeho život. Lidé proto musí dostat příležitost stýkat se s oddanými v ISKCONu, neboť těmito šesti zmíněnými výměnami může obyčejný člověk zcela obnovit své neprojevené vědomí Kṛṣṇy. V Bhagavad-gītě (2.62) je uvedeno: saṅgāt sañjāyate kāmaḥ: naše touhy a přání se vyvinou podle společnosti, se kterou se stýkáme. Často se říká, že člověka poznáme podle jeho společnosti, a když se obyčejný člověk stýká s oddanými, jistě rozvine své neprojevené vědomí Kṛṣṇy. Porozumění vědomí Kṛṣṇy je vrozené každé živé bytosti a do určité míry je již vyvinuto, když živá bytost dostane lidské tělo. V Caitanya-caritāmṛtě (Madhya 22.107) je řečeno:

Incluso en las actividades sociales ordinarias, son imprescindibles estas seis clases de tratos entre dos amigos íntimos. Por ejemplo, cuando un hombre de negocios quiere ponerse en contacto con otro, organiza un banquete en un hotel, y durante el banquete expresa abiertamente lo que desea hacer. Luego le pregunta a su amigo de negocios cómo actuar, y a veces intercambian regalos. Así, siempre se llevan a cabo estas seis actividades cuando hay un trato de prīti, o sea amor en tratos íntimos. En el verso anterior Śrīla Rūpa Gosvāmī recomendó renunciar a la compañía mundana, y mantenerse en compañía de devotos (saṅga-tyāgāt sato vṛtteḥ). La Sociedad Internacional para la Conciencia de Kṛṣṇa ha sido establecida para facilitar esas seis clases de intercambios amorosos entre devotos. Esta Sociedad fue empezada sin ninguna ayuda, pero ahora se está respondiendo a la llamada, y está siguiendo este sistema de tratos mutuos. Nos alegra que la gente esté ayudando generosamente condonaciones para el desarrollo de las actividades de la sociedad, y también esté aceptando ávidamente cualquier humilde contribución que les estamos brindando en la forma de libros y revistas que tratan estrictamente sobre el tema del cultivo de conciencia de Kṛṣṇa. A veces celebramos festivales Hare Kṛṣṇa e invitamos a miembros vitalicios y amigos a que participen en el banquete aceptando prasāda. Aunque la mayoría de nuestros miembros proviene de los estratos superiores de la sociedad, no obstante vienen y toman el poco prasāda que podamos ofrecerles. Nuestros miembros y partidarios a veces preguntan muy confidencialmente sobre los métodos para practicar servicio devocional, y nosotros tratamos de explicárselo. Nuestra Sociedad está expandiéndose así exitosamente en todo el mundo, y la intelectualidad de todos los países está apreciando gradualmente nuestras actividades conscientes de Kṛṣṇa. La vida de la sociedad de conciencia de Kṛṣṇa se nutre con esas seis clases de intercambio amorosos entre sus miembros; por eso la gente debe recibir la oportunidad de asociarse con los devotos de ISKCON, pues el simple hecho de reciprocar de las seis maneras ya mencionadas, permite que el hombre ordinario reviva totalmente su conciencia de Kṛṣṇa latente. En El Bhagavad-gītā (2.62) se afirma, saṅgāt sañjāyate kāmaḥ: los deseos y aspiraciones de uno se desarrollan según la compañía que mantenga. A menudo se dice: "Dime con quién andas y te diré quién eres"; si el hombre ordinario se asocia con devotos, revivirá sin falta su conciencia de Kṛṣṇa, latente. Toda entidad viviente tiene innato el poder para comprender qué es conciencia de Kṛṣṇa, y dicha comprensión se encuentra desarrollada hasta cierto punto cuando la entidad viviente recibe un cuerpo humano. Se dice en El Caitanya-caritāmṛta (Madhya 22.107):

nitya-siddha kṛṣṇa-prema ‘sādhya’ kabhu naya
śravaṇādi-śuddha-citte karaye udaya
nitya-siddha kṛṣṇa-prema ‘sādhya’ kabhu naya
śravaṇādi-śuddha-citte karaye udaya

„Čistá láska ke Kṛṣṇovi je věčně ustanovena v srdcích živých bytostí. Není to něco, co by se dalo získat odjinud. Tato láska se přirozeně probouzí, když je srdce očištěno nasloucháním a zpíváním.“ Každý by měl dostat příležitost naslouchat o Kṛṣṇovi, protože vědomí Kṛṣṇy je vrozeno každé živé bytosti. Pouhým nasloucháním a opěvováním – śravaṇaṁ kīrtanam – se naše srdce přímo očišťuje a naše původní vědomí Kṛṣṇy se okamžitě probouzí. Vědomí Kṛṣṇy není srdci uměle vnucováno, již tam existuje. Zpíváme-li svaté jméno Nejvyšší Osobnosti Božství, srdce se očišťuje ode všeho světského znečištění. V první sloce Śrī Śikṣāṣṭaky Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu říká:

"El amor puro por Kṛṣṇa está asentado eternamente en el corazón de las entidades vivientes. No es algo que se tenga que adquirir de otra fuente. La entidad viviente se despierta con naturalidad cuando el corazón se purifica al oír y cantar”. Ya que la conciencia de Kṛṣṇa es inherente en todas las entidades vivientes, éstas deben recibir la oportunidad de oír acerca de Kṛṣṇa. Por sólo oír cantar - śravaṇaṁ kīrtanam - uno purifica su corazón directamente, y su conciencia original de Kṛṣṇa se despierta de inmediato. Esta conciencia de Kṛṣṇa no es impuesta artificialmente en el corazón, sino que ya existe allí. Cuando uno canta el santo nombre de la Suprema Personalidad de Dios, limpia el corazón de toda la contaminación mundana. El Señor Śrī Caitanya Mahāprabhu dice en la primera estrofa de Su Śrī Śikśāṣṭaka:

ceto-darpaṇa-mārjanam bhava-mahā-dāvāgni-nirvāpaṇaṁ
śreyaḥ-kairava-candrikā-vitaraṇaṁ vidyā-vadhū-jīvanam
ānandāmbudhi-vardhanaṁ prati-padaṁ pūrṇāmṛtāsvādanaṁ
sarvātma-snapanaṁ paraṁ vijayate śrī-kṛṣṇa-saṅkīrtanam
ceto-darpaṇa-mārjanam bhava-mahā-dāvāgni-nirvāpaṇaṁ
śreyaḥ-kairava-candrikā-vitaraṇaṁ vidyā-vadhū-jīvanam
ānandāmbudhi-vardhanaṁ prati-padaṁ pūrṇāmṛtāsvādanaṁ
sarvātma-snapanaṁ paraṁ vijayate śrī-kṛṣṇa-saṅkīrtanam

„Sláva saṅkīrtanu Śrī Kṛṣṇy, který očišťuje srdce ode všeho prachu nashromážděného po mnoho let a hasí žár podmíněného života, opakovaného rození a umírání. Toto saṅkīrtanové hnutí je největší požehnání celému lidstvu, protože šíří paprsky žehnajícího měsíce. Je to život veškerého transcendentálního poznání. Zvětšuje oceán transcendentální blaženosti a umožňuje nám plně si vychutnat nektar, po kterém vždy toužíme.“

"Todas las glorias al Śrī Kṛṣṇa saṅkīrtana, el cual limpia el corazón de todo el polvo acumulado por muchos años y extingue el fuego de la vida condicionada, de repetidos nacimientos y muertes. Este movimiento de saṅkīrtana es la bendición principal para la humanidad en general porque difunde los rayos de la luna de la bendición. Es la vida de todo el conocimiento trascendental, y nos permite saborear completamente el néctar que siempre estamos ansiando".

Očistí se nejen ten, kdo zpívá mahā-mantru, ale srdce kohokoliv, kdo zaslechne její transcendentální vibraci Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare, se také očistí. Duše v tělech nižších zvířat, hmyzu, stromů a ostatních druhů života se také očišťují a připravují se stát se plně vědomými si Kṛṣṇy pouhým posloucháním transcendentální vibrace. To vysvětlil Ṭhākura Haridāsa, když se ho Caitanya Mahāprabhu zeptal, jak mohou být živé bytosti nižší než lidské bytosti osvobozeny z pout hmoty. Haridāsa Ṭhākura řekl, že zpívání svatých jmen je tak mocné, že dokonce i když člověk zpívá v nejodlehlejších částech džungle, stromy a zvířata udělají pokrok v rozvoji vědomí Kṛṣṇy pouhým nasloucháním této vibraci. Sám Śrī Caitanya Mahāprabhu to ve skutečnosti dokázal, když procházel lesem Jhārikhaṇḍa. Tygři, hadi, jeleni a všechna ostatní zvířata zanechala svého přirozeného nepřátelství a začala zpívat a tančit v saṅkīrtanu. Ovšemže nemůžeme napodobovat činnosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua, ale měli bychom následovat v Jeho stopách. Nejsme natolik mocní, abychom mohli nadchnout nižší zvířata jako tygry, hady, kočky a psy nebo je přimět k tanci, ale zpíváním svatých jmen Pána můžeme opravdu přivést mnoho lidí na světě k vědomí Kṛṣṇy. Přispívání nebo rozdávání svatého jména Pána je vznešený příklad dobročinnosti (zásada dadāti). Stejným způsobem musíme také následovat princip pratigṛhṇāti a být připraveni přijímat transcendentální dary. Měli bychom se dotazovat na hnutí pro vědomí Kṛṣṇy a otevřít svou mysl, abychom porozuměli situaci v hmotném světě. Tak mohou být splněny principy guhyam ākhyāti pṛcchati.

No únicamente se purifica el que canta el mahā-mantra, sino que también se limpia el corazón de cualquiera que llegue a oír la vibración trascendental de Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare/ Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Incluso las almas encarnadas en otras especies de vida, también quedan purificadas y listas para volverse completamente conscientes de Kṛṣṇa, por el solo hecho de oír la vibración trascendental. Ṭhākura Haridāsa explicó esto cuando Caitanya Mahāprabhu le preguntó cómo pueden ser salvadas del cautiverio material las entidades viviente inferiores a los seres humanos. Haridāsa Ṭhākura dijo que el canto de los santos nombres es tan poderoso que, incluso si uno los canta en las partes más remotas de la jungla, los árboles y animales avanzarán en el sendero de conciencia de Kṛṣṇa por sólo oír la vibración. El Mismo Śrī Caitanya Mahāprabhu efectivamente comprobó esto cuando pasó por el bosque de Jhārikhaṇḍa. En esa ocasión los tigres, las serpientes, los venados los demás animales, abandonaron su animosidad natural y comenzaron a cantar y a bailar en saṅkīrtana. Por supuesto que nosotros no podemos imitar las actividades de Śrī Caitanya Mahāprabhu, pero debemos seguir Sus pasos. No somos suficientemente poderosos para encantar animales inferiores tales como tigres, serpientes, gatos, y perros, o atraerlos para que bailen, pero al cantar los santos nombres del Señor, podemos realmente volver consciente de Kṛṣṇa a mucha gente de todo el mundo. Un ejemplo sublime de contribuir o dar caridad (el principio dadāti) es contribuir o distribuir el santo nombre del Señor. Por la misma razón, uno también debe seguir el principio de pratigṛhṇāti, y estar dispuesto y deseoso de recibir el regalo trascendental, Se debe indagar sobre el movimiento de conciencia de Kṛṣṇa y abrir la mente para comprender la situación de este mundo material. Así se cumple los principios de guhyam ākhyāti pṛcchati.

Členové Mezinárodní společnosti pro vědomí Kṛṣṇy pořádají každou neděli ve všech svých střediscích hostiny lásky, na které zvou členy společnosti i podporovatele. Mnoho zájemců chodí uctívat prasādam a kdykoliv je to možné, zvou členy společnosti do svých domovů a předkládají jim hojné množství prasādam. Prospívá to členům společnosti i široké veřejnosti. Lidé by měli opustit společnost takzvaných yogīch, jñānīch, karmīch a filantropů, protože jejich společnost nemůže prospět nikomu. Chce-li člověk skutečně dosáhnout cíle lidského života, měl by se stýkat s oddanými z hnutí pro vědomí Kṛṣṇy, neboť je to jediné hnutí, které učí, jak rozvinout lásku k Bohu. Náboženství je zvláštní součástí lidské společnosti a odlišuje ji od společnosti zvířecí. Zvířata nemají kostel, mešitu ani náboženský systém. Ve všech částech světa, v jakkoliv pokleslé lidské společnosti, existuje nějaký náboženský systém. Dokonce i domorodé kmeny v džungli mají nějaký náboženský systém. Když se náboženství rozvine a promění se v lásku k Bohu, je úspěšné. V prvním zpěvu Śrīmad Bhāgavatamu (1.2.6) je uvedeno:

Los miembros de la Sociedad Internacional para la Conciencia de Kṛṣṇa invitan a sus miembros y partidarios a que coman con ellos cuando celebran convites en todos sus centros cada domingo. Mucha gente interesada viene y acepta respetuosamente el prasāda, y cuando es posible invitan a los miembros de la Sociedad a sus casas y los alimentan suntuosamente con prasāda. De esta forma se benefician tanto los miembros de la Sociedad como el público en general. La gente debe abandonar la compañía de los supuestos yogīs, jñānīs, karmīs, y filántropos pues nadie se beneficiara al relacionarse con ellos. Si uno realmente quiere alcanzar la meta de la vida humana, debe asociarse con devotos del movimiento de conciencia de Kṛṣṇa, pues es el único movimiento que enseña a desarrollar amor por Dios. La religión es la función específica da la sociedad humana, y constituye la diferencia entre la sociedad humana y la sociedad animal. La sociedad animal no tiene iglesias, ni mesquitas, ni sistemas religiosos. En todas partes del mundo existe algún sistema religioso, sin importar lo oprimida que se encuentre la sociedad humana. Incluso los aborígenes de tribus de la jungla poseen sistemas de religión. Un sistema religioso es exitoso cuando evoluciona y produce amor por Dios. Tal como se afirma en el Primer Canto de El Śrīmad-Bhāgavatam ( 1.2.6):

sa vai puṁsāṁ paro dharmo
yato bhaktir adhokṣaje
ahaituky apratihatā
yayātmā suprasīdati
sa vai puṁsāṁ paro dharmo
yato bhaktir adhokṣaje
ahaituky apratihatā
yayātmā suprasīdati

„Vrcholná činnost (dharma) pro celé lidstvo je ta, která vede člověka k dosažení láskyplné oddané služby transcendentálnímu Pánu. Aby úplně uspokojila vlastní já, musí být tato oddaná služba bezpodmínečná a nepřerušovaná.“

"La ocupación suprema {dharma} para toda la humanidad es ésta mediante la cual los hombres puedan alcanzar el servicio devocional amoroso al Señor trascendente. Tal servicio devocional debe ser inmotivado e interrumpido para poder satisfacerlo completamente a uno".

Chtějí-li příslušníci lidské společnosti skutečně klidnou mysl, vyrovnanost a přátelské vztahy mezi lidmi a národy, musí následovat náboženský systém vědomí Kṛṣṇy, pomocí kterého mohou rozvinout neprojevenou lásku ke Kṛṣṇovi, Nejvyšší Osobnosti Božství. Jakmile to lidé udělají, jejich mysl se ihned naplní klidem a vyrovnaností.

Si los miembros de la sociedad humana realmente quieren paz mental, tranquilidad, y relaciones amistosas entre hombres y naciones, entonces deben seguir el sistema de religión consciente de Kṛṣṇa, con el cual pueden perfeccionar su amor latente por Kṛṣṇa, la Suprema Personalidad de Dios. Tan pronto como la gente haga esto, su mente se llenará de inmediato con paz y tranquilidad.

V této souvislosti Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura varoval všechny oddané, kteří rozšiřují hnutí pro vědomí Kṛṣṇy, aby nemluvili s impersonalistickými māyāvādīmi, kteří jsou vždy odhodláni oponovat teistickým hnutím. Svět je plný māyāvādīch a ateistů a politické strany světa využívají māyāvādské a jiné ateistické filozofie k prosazování materialismu. Někdy dokonce podporují silnou politickou stranu, aby se postavila proti hnutí pro vědomí Kṛṣṇy. Māyāvādī a ostatní ateisté nechtějí, aby se hnutí pro vědomí Kṛṣṇy rozvinulo, protože učí lidi o vědomí Boha. To je politika ateistů. Tím, že krmíme hada mlékem a banány, nezískáme žádný užitek, protože nebude nikdy spokojen. Dostane-li had mléko a banány, stane se pouze ještě jedovatějším (kevalaṁ viṣa-vardhanam). Mlékem jeho jed zesílí. Z podobných důvodů bychom neměli vyjevovat svou mysl hadům podobným māyāvādīm a karmīm. Nepřinese to žádný užitek. Nejlepší je úplně se vyhýbat jejich společnosti a nikdy je nežádat o nic důvěrného, protože nemohou dát žádnou dobrou radu. Neměli bychom māyāvādī a ateisty zvát ani přijímat jejich pozvání, neboť tyto důvěrné styky nás mohou ovlivnit jejich ateistickou mentalitou (saṅgāt sañjāyate kāmaḥ). Tento verš nám zakazuje cokoliv dávat māyāvādīṁ a ateistům a cokoliv od nich přijímat. Śrī Caitanya Mahāprabhu také varoval viṣayīra anna khāile duṣṭa haya mana: „Sníme-li jídlo připravené světským člověkem, otráví nám to mysl.“ Dokud nejsme velmi pokročilí, nemůžeme použít příspěvky od kohokoliv pro rozvoj hnutí pro vědomí Kṛṣṇy. Je třeba se držet pravidla, že bychom neměli přijímat milodary od māyāvādīch či ateistů. Śrī Caitanya Mahāprabhu zakázal oddaným stýkat se dokonce i s obyčejnými lidmi, kteří jsou příliš navyklí hmotnému smyslového požitku.

Al respecto Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura advierte a todos los devotos dedicados a difundir el movimiento de conciencia de Kṛṣṇa, que no hablen con los māyāvādīs impersonalistas, quienes siempre están determinados a oponerse a tales movimiento teístas. El mundo está lleno de māyāvādīs y ateos, y los partidos políticos del mundo se aprovechan de la filosofía māyāvāda y de otras filosofías ateas, para promover el materialismo. A veces incluso respaldan a un partido poderoso para que se oponga al moviento de conciencia de Kṛṣṇa. Los māyāvādīs y otros ateos no desean el desarrollo de conciencia de Kṛṣṇa, pues educa a la gente cómo desarrollar conciencia de Dios. Así es la política de los ateos. No se logra ningún beneficio al alimentar a una serpiente con leche y plátanos, debido a que ella nunca estará satisfecha. Al contrario, al tomar leche y plátanos la serpiente sólo se vuelve más venenosa (kevalaṁ viṣa-vardhanam). El veneno de una serpiente simplemente aumenta si se le da a beber leche. Por un motivo similar, no debemos revelar nuestras mentes a los serpentinos māyāvādīs y karmīs. Tales revelaciones nunca servirán. Es mejor evitar asociarse con ellos por completos y nunca preguntarles nada confidencial, ya que no pueden aconsejarnos bien. Tampoco debemos hacer invitaciones a los māyāvādīs ni a los ateos, ni aceptar sus invitaciones, pues con dicho intercambio íntimo, puede afectarnos su mentalidad atea (saṅgāt sañjayate kāmaḥ). El mandato negativo de este verso es que debemos abstenernos de darles cualquier cosa o aceptar cualquier cosa de los māyāvādīs y ateos. Śrī Caitanya Mahāprabhu también ha advertido, viṣayīra anna khāile duṣṭa haya mana: " Nuestra mente se vuelve perversa si comemos alimentos preparados por materialistas".

A menos que alguien sea muy avanzado, no podrá utilizar la aportación de todos para promover el movimiento de conciencia de Kṛṣṇa; por lo tanto, por principio, uno no debe aceptar la caridad de los māyāvādīs ni de los ateos. En realidad, Śrī Caitanya Mahāprabhu ha prohibido que los devotos se asocien incluso con hombres ordinarios demasiados adictos a la complacencia material de los sentidos.

Závěr je, že bychom vždy měli vyhledávat společnost oddaných, dodržovat usměrňující zásady oddané služby, následovat ve stopách ācāryů a naprosto poslušně plnit pokyny duchovního učitele. Tímto způsobem budeme schopni rozvíjet svoji oddanou službu a neprojevené vědomí Kṛṣṇy. Od oddaného, který není ani začátečník ani mahābhāgavata (vysoce pokročilý oddaný), nýbrž se nachází na střední úrovni oddané služby, se očekává, že bude milovat Nejvyšší Osobnost Božství, přátelit se s oddanými, bude laskavý k nevědomým a bude se vyhýbat závistivým a démonským osobám. V tomto verši je krátká zmínka jak vytvořit láskyplné vztahy s Nejvyšší Osobnosti Božství a jak se přátelit s oddanými. Podle zásady dadāti by měl pokročilý oddaný utratit alespoň padesát procent svého příjmu pro službu Pánu a Jeho oddaným. Śrīla Rūpa Gosvāmī dal tento příklad ve svém životě. Když se rozhodl opustit své zaměstnání, věnoval padesát procent svého příjmu na službu Kṛṣṇovi, dvacet pět procent svým příbuzným a dvacet pět procent si ponechal na své osobní nutné výdaje. Tento příklad by měli následovat všichni oddaní. Ať je náš příjem jakýkoliv, padesát procent bychom měli věnovat Kṛṣṇovi a Jeho oddaným, což splní požadavky dadāti.

La compañía es que siempre debemos mantenernos en compañía de devotos, observar los principios regulativos devocionales, seguir los pasos de los ācāryas, y cumplir las órdenes del maestro espiritual con completa obediencia. De esta forma podremos desarrollar nuestro servicio devocional y nuestra conciencia de Kṛṣṇa latente. Se espera que el devoto que no es un neófito ni un mahā-bhāgavata (un devoto altamente avanzado), sino que ésta en la posición intermedia del servicio devocional, ame a la Suprema Personalidad de Dios, haga amistad con los devotos, favorezca a los ignorantes y rechace a los envidiosos y a los demoníacos. En este verso se menciona con brevedad el proceso para llevar a cabo transacciones amorosas con la Suprema Personalidad de Dios, y para hacer amistad con los devotos. Según el principio de dadāti, se espera que el devoto avanzado gaste por lo menos el cincuenta por ciento de sus ingresos en el servicio del Señor y de Sus devotos. Śrīla Rūpa Gosvāmī dio ese ejemplo en su vida. Cuando decidió retirarse, distribuyó el cincuenta por ciento de las ganancias de su vida al servicio de Kṛṣṇa, y el veinticinco por ciento a sus familiares, y guardó el veinticinco por ciento para emergencias personales. Todos los devotos deben seguir este ejemplo. No importa cuánto ganemos, el cincuenta por ciento debe gastarse en beneficio de Kṛṣṇa y Sus devotos, y esto satisfará los requerimientos de dadāti.

V dalším verši Śrīla Rūpa Gosvāmī učí, jakého vaiṣṇavu bychom si měli vybrat za přítele a jak vaiṣṇavům sloužit.

En el siguiente verso, Śrīla Rūpa Gosvāmī nos informa qué tipo de vaiṣṇava debemos seleccionar como amigo, y cómo se debe servir a los vaiṣṇavas.