Skip to main content

Text 2

Verso Dois

Verš

Texto

atyāhāraḥ prayāsaś ca
prajalpo niyamāgrahaḥ
jana-saṅgaś ca laulyaṁ ca
ṣaḍbhir bhaktir vinaśyati
atyāhāraḥ prayāsaś ca
prajalpo niyamāgrahaḥ
jana-saṅgaś ca laulyaṁ ca
ṣaḍbhir bhaktir vinaśyati

Synonyma

Sinônimos

ati-āhāraḥ — přejídání nebo přílišné shromažďování; prayāsaḥ — přílišná snaha; ca — a; prajalpaḥ — plané mluvení; niyama — pravidla písem; āgrahaḥ — přílišná připoutanost k (nebo agrahaḥ  –  přílišné zanedbávání); jana-saṅgaḥ — společnost světských lidí; ca — a; laulyam — planoucí touha či chamtivost; ca — a; ṣaḍbhiḥ — těmito šesti; bhaktiḥ — oddaná služba; vinaśyati — je zničena.

prayāsaḥ — esforçar-se excessivamente; ca — e; prajalpaḥ — conversa inútil; niyama — regras e regulações; āgrahaḥ — demasiado apego a (ou agrahaḥ - demasiado desprezo a); jana-saṅgaḥ — associação com pessoas de mentalidade mundana

Překlad

Tradução

Oddaná služba je zničena, jestliže se příliš zapleteme do těchto šesti činností: (1) jíme více, než je nutné, a shromažďujeme více peněz, než je třeba; (2) příliš se snažíme získat světské věci, které jsou těžko dosažitelné; (3) zbytečně mluvíme o světských tématech; (4) dodržujeme pravidla písem jen kvůli tomu, abychom je dodržovali a ne kvůli duchovnímu pokroku, nebo je odmítáme a jednáme nezávisle a náladově; (5) stýkáme se se světskými lidmi, kteří se nezajímají o vědomí Kṛṣṇy a (6) toužíme po hmotných výsledcích.

Tem seu serviço devocional destruído aquele que se envolve demais nas seis seguintes atividades: (1) comer mais do que o necessário ou arrecadar mais fundos do que o essencial; (2) esforçar-se em demasia por conseguir coisas mundanas que sejam muito difíceis de obter; (3) conversar desnecessariamente a respeito de assuntos mundanos; (4) praticar as regras e regulações das escrituras só por segui-las e não pelo avanço espiritual, ou rejeitar as regras e regulações das escrituras e trabalhar independente ou caprichosamente; (5) associar-se com pessoas de mentalidade mundana, que não estão interessadas na consciência de Kṛṣṇa; e (6) estar ávido por realizações mundanas.

Význam

Comentário

Život člověka je určen k jednoduchému žití a hlubokému myšlení. Všechny podmíněné živé bytosti podléhají Pánově třetí energii, a proto je hmotný svět uspořádán tak, že jsme nuceni pracovat. Nejvyšší Osobnost Božství má tři hlavní energie. První se nazývá antaraṅga-śakti neboli vnitřní energie, druhá se nazývá taṭastha-śakti neboli okrajová energie a třetí se nazývá bahiraṅga-śakti neboli vnější energie. Živé bytosti tvoří okrajovou energii a setrvávají mezi vnitřní a vnější energií. Jīvātmy, nepatrné živé bytosti, jsou jako věčné služebnice podřízeny Nejvyšší Osobnosti Božství a musí zůstat pod kontrolou vnitřní nebo vnější energie. Jsou-li pod vlivem vnitřní energie, projevují svou přirozenou činnost – neustále oddaně slouží Pánu. To je potvrzeno v Bhagavad-gītě (9.13):

A vida humana foi feita para que se possa viver de maneira simples com o pensamento elevado. Como todos os seres vivos condicionados estão sob o controle da terceira energia do Senhor, este mundo material é planejado de tal forma que todos são obrigados a trabalhar. A Suprema Personalidade de Deus tem três energias, ou potências básicas. A primeira se chama antaraṅga-śakti, ou potência interna. A segunda se denomina taṭastha-śakti, ou potência marginal. A terceira é chamada bahiraṅga-śakti, ou potência externa. As entidades vivas constituem a potência marginal, estando situadas entre as potências interna e externa. Sendo subordinadas na sua qualidade de servas eternas da Suprema Personalidade de Deus, as jīvātmās, ou entidades vivas atômicas, tem de permanecer sob o controle ou da potência interna ou da potência externa. Quando estão sob o controle da energia interna, manifestam sua atividade ocupacional natural – isto é, a ocupação constante no serviço devocional ao Senhor. Afirma-se isto no Bhagavad-gītā (9.13):

mahātmānas tu māṁ pārtha
daivīṁ prakṛtim āśritāḥ
bhajanty ananya-manaso
jñātvā bhūtādim avyayam
mahātmānas tu māṁ pārtha
daivīṁ prakṛtim āśritāḥ
bhajanty ananya-manaso
jñātvā bhūtādim avyayam

„Ó synu Pṛthy, ti, kdo nejsou zmateni – velké duše – jsou pod ochranou božské přirozenosti. Plně se zaměstnávají oddanou službou, protože Mě znají jako původní nepomíjivou Nejvyšší Osobnost Božství.“

“Ó filho de Pṛthā, aqueles que não se iludem, as grandes almas, estão sob a proteção da natureza divina. Eles se ocupam completamente em serviço devocional, pois sabem que Eu sou a original e inexaurível Suprema Personalidade de Deus.”

Slovo mahātmā se vztahuje na velkomyslné osoby, ne na duševně omezené. Omezené osoby se neustále věnují uspokojování smyslů a někdy své činnosti rozšíří a udělají něco dobrého pro ostatní prostřednictvím nějakého „ismu“ jako je nacionalismus, humanismus nebo altruismus. Mohou se vzdát svého smyslového požitku pro uspokojení smyslů ostatních, jako například členů rodiny, obce či společnosti v národním či v mezinárodním měřítku. Ve skutečnosti se jedná o rozšířené uspokojování smyslů z osobního na společenské. Tyto činnosti mohou být velmi dobré z materialistického hlediska, ale postrádají duchovní hodnotu. Jejich podstatou je smyslový požitek, osobní nebo rozšířený. Pouze když člověk uspokojuje smysly Nejvyššího Pána, může být nazýván mahātmā neboli velkomyslný člověk.

A palavra mahātmā se refere àqueles que são atinados, de mente aberta, e não àqueles de mente limitada. Estes, sempre ocupados em satisfazer os sentidos, às vezes expandem suas atividades a fim de fazer o bem aos outros por meio de algum “ismo” como, por exemplo, o nacionalismo, o humanitarismo ou o altruísmo. Pode ser que rejeitem a satisfação pessoal dos sentidos em nome da satisfação dos sentidos de outras pessoas, como, por exemplo, os membros de sua família, comunidade ou sociedade - seja nacional, seja internacional. Na realidade, tudo isto é gozo dos sentidos estendido, do pessoal ao comunal e ao social. Do ponto de vista material, isto pode parecer muito bom, mas semelhantes atividades não têm nenhum valor espiritual. A base de tais atividades é o gozo dos sentidos, ou pessoal ou estendido. Uma pessoa só pode ser chamada de mahātmā, ou atinada, de mente aberta, quando satisfaz os sentidos do Senhor Supremo.

Ve výše citovaném verši Bhagavad-gīty se slova daivīṁ prakṛtim vztahují na vliv vnitřní energie neboli energii blaženosti Nejvyšší Osobnosti Božství. Tato energie blaženosti se projevuje jako Śrīmatī Rādhārāṇī nebo Její expanze Lakṣmí, bohyně štěstí. Je-li individuální jīva pod kontrolou vnitřní energie, její jedinou činností je uspokojování Kṛṣṇy neboli Viṣṇua. To je postavení mahātmy. Ten, kdo není mahātmā, je durātmā, omezený člověk. Mentálně omezený durātmā je postaven pod kontrolu Pánovy vnější energie, mahāmāyi.

No verso supracitado do Bhagavad-gītā, as palavras daivīṁ prakṛtim se referem ao controle exercido pela potência interna, ou potência de prazer, da Suprema Personalidade de Deus. Esta potência de prazer se manifesta como Śrīmatī Rādhārāṇī, ou Sua expansão, Lakṣmī, a deusa da fortuna. Quando as almas jīvas individuais se encontram sob o controle da energia interna, seu único interesse é satisfazer a Kṛṣṇa, ou Viṣṇu. Esta é a posição do mahātmā. Quem não é mahātmā é durātmā, ou limitado mentalmente. Tais durātmās mentalmente atrofiados são colocados sob o controle da energia externa do Senhor, mahāmāyā.

Všechny živé bytosti v hmotném světě jsou pod kontrolou mahāmāyi, která má za úkol je vystavovat vlivu trojího utrpení: adhidaivika-kleśa (utrpení způsobená polobohy, například sucho, zemětřesení a bouře), adhibhautika-kleśa (utrpení způsobená jinými živými bytostmi, například hmyzem či nepřáteli) a adhyātmika-kleśa (utrpení způsobená vlastním tělem a myslí, například mentálními a fyzickými nemocemi). Daiva-bhūtātma-hetavaḥ: podmíněné duše vystavené těmto třem utrpením vlivem vnější energie trpí různými těžkostmi.

De fato, todas as entidades vivas neste mundo material estão sob o controle de mahāmāyā, cuja ocupação é sujeitá-las à influência das três espécies de misérias: adhidaivika-kleśa (sofrimentos provocados pelos semideuses, tais como: secas, terremotos e tempestades), adhibhautika-kleśa (sofrimentos provocados por outras entidades vivas, tais como: insetos ou inimigos) e adhyātmika-kleśa (sofrimentos provocados por nosso próprio corpo e mente, tais como: as doenças mentais e físicas). Daiva-bhūtātma-hetavaḥ: as almas condicionadas, sujeitas a estas três misérias, por intermédio do controle exercido pela energia externa, passam por diversas dificuldades.

Hlavním problémem, se kterým se podmíněné duše střetávají, je opakované rození, stáří, nemoc a smrt. V hmotném světě musí člověk pracovat pro zachování těla a duše, ale jak je možné konat tuto práci způsobem prospěšným rozvoji vědomí Kṛṣṇy?

Všichni potřebujeme jídlo, oblečení, peníze a ostatní věci nezbytné pro zachování těla, ale neměli bychom shromažďovat více, než představují naše skutečné základní potřeby. Dodržujeme-li toto základní pravidlo, nebudeme mít potíže se zachováním těla.

O principal problema enfrentado pelas almas condicionadas é a repetição de nascimento, velhice, doença e morte. No mundo material, é preciso trabalhar para o sustento do corpo e da alma, mas como é que se pode realizar tal trabalho de maneira que seja favorável para a execução da consciência de Kṛṣṇa? Todos necessitam de posses, como grãos alimentícios, roupas, dinheiro e outras coisas necessárias para o sustento do corpo. Porém, não se deve arrecadar mais do que o necessário para as reais necessidades básicas. Se seguirmos este princípio natural, não teremos dificuldades em manter o corpo.

Živé bytosti na nižším vývojovém stupni podle zákonů přírody nejí a neshromažďují více, než je nezbytné. Následkem toho v říši zvířat neexistují ekonomické problémy či nedostatek. Vysypeme-li na otevřeném prostranství pytel zrní, ptáci přiletí, sezobnou několik zrn a odletí. Člověk si však odnese celý pytel. Nají se tolik, kolik jeho žaludek snese, a zbytek se snaží uschovat ve spíži. Shromažďovat více než je třeba (atyāhāra) je podle písem zakázáno. Nyní kvůli tomu trpí celý svět.

De acordo com o arranjo da natureza, as entidades vivas inferiores na escala evolutiva não comem nem arrecadam mais do que o necessário. Consequentemente, de um modo geral, não há problema econômico nem escassez de necessidades no reino animal. Se um saco de arroz é colocado num logradouro público, os pássaros vêm, comem alguns grãos e vão embora. Um ser humano, porém, vem e leva consigo todo o saco. Ele comerá até não poder mais e depois tentará armazenar o resto em algum lugar. De acordo com as escrituras, esta arrecadação em excesso sobre o necessário (atyāhāra) é proibida. Hoje em dia, o mundo inteiro sofre por causa disto.

Snaha hromadit a jíst více než je třeba také způsobuje zbytečné úsilí (prayāsa). Bůh vše zařídil tak, že kdokoliv v kterékoliv části světa může žít velmi klidně, má-li kousek země a krávu, kterou může dojit. Nemusí se stěhovat za živobytím, protože si může vypěstovat obilí a získat mléko od krav kdekoliv. To může vyřešit všechny ekonomické problémy. Člověk naštěstí dostal vyšší inteligenci pro rozvíjení vědomí Kṛṣṇy neboli poznání Boha, vztahu k Němu a konečného cíle života, lásky k Bohu. Takzvaní civilizovaní lidé se bohužel nestarají o realizaci Boha, používají svou inteligenci k nadbytečnému hromadění a jedí jen kvůli uspokojování jazyka. Bůh vše zařídil tak, že lidé na celém světě mají dostatečné možnosti k získání mléka a obilí, ale místo aby takzvaní inteligentní lidé použili své vyšší inteligence k rozvíjení duchovního vědomí, zneužívají ji k výrobě mnoha zbytečných a nežádoucích věcí. Proto jsou otvírány továrny, jatka, veřejné domy a obchody s lihovinami. Poradíme-li lidem, aby neshromažďovali příliš mnoho majetku, aby se nepřejídali či nepracovali nadbytečně kvůli umělému blahobytu, myslí si, že jim radíme, aby se vrátili k primitivnímu způsobu života. Lidé většinou neradi přijímají jednoduchý život a hluboké myšlení. To je jejich neštěstí.

Arrecadar e comer mais do que o necessário também provocam prayāsa, ou esforço desnecessário. Segundo os desígnios de Deus, qualquer pessoa em toda parte do mundo pode viver mui pacificamente caso tenha uma terra e uma vaca leiteira. Para que o homem ganhe a vida, não é necessário mudar de um lugar para outro, pois ele pode produzir grãos alimentícios em sua própria terra e obter o leite das vacas. Isto pode resolver todos os problemas econômicos. Felizmente, o homem é dotado de inteligência superior para cultivar a consciência de Kṛṣṇa, ou seja, compreender Deus, sua relação com Ele e o objetivo último da vida: o amor a Deus. Infelizmente, o dito homem civilizado, não lhe importando compreender Deus, utiliza sua inteligência para obter mais do que o necessário e comer só para satisfazer a língua. Segundo os desígnios de Deus, há campo de ação suficiente para a produção de leite e cereais para os seres humanos em todo o mundo. Porém, em vez de utilizarem sua inteligência superior para cultivarem a consciência de Deus, os assim chamados homens astutos utilizam incorretamente a sua inteligência e produzem muitas coisas desnecessárias e indesejadas. Deste modo, abrem-se fábricas, matadouros, bordéis e lojas de bebidas. Ao serem aconselhadas a não arrecadarem bens em demasia, a não comerem em excesso ou a não trabalharem desnecessariamente visando conseguir amenidades artificiais, as pessoas pensam que estão sendo recomendadas a voltar a um modo de vida primitivo. Geralmente, ninguém gosta da ideia de viver uma vida simples com um pensamento elevado. Esta é a posição desafortunada em que se encontram as pessoas.

Lidský život je určen k realizaci Boha a k tomuto účelu člověk dostal vyšší inteligenci. Ti, kdo věří, že tato vyšší inteligence je určena k dosažení vyššího stavu, by měli dodržovat pokyny védských písem. Přijetím těchto pokynů od vyšších autorit můžeme skutečně nabýt dokonalého poznání a dát životu skutečný smysl.

A vida humana é destinada à compreensão de Deus, sendo o ser humano dotado de inteligência superior para este propósito. Quem acredita que esta inteligência elevada foi feita para se alcançar um estado superior, deve seguir as instruções dos textos védicos. Adotando tais instruções da parte de autoridades superiores, a pessoa pode realmente situar-se em conhecimento perfeito e dar um sentido verdadeiro à vida.

Ve Śrīmad Bhāgavatamu (1.2.9.) Śrī Sūta Gosvāmī popisuje správnou dharmu člověka takto:

No Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.9), Śrī Sūta Gosvāmī descreve o dharma humano correto desta maneira:

dharmasya hy āpavargyasya
nārtho ’rthāyopakalpate
nārthasya dharmaikāntasya
kāmo lābhāya hi smṛtaḥ
dharmasya hy āpavargyasya
nārtho ’rthāyopakalpate
nārthasya dharmaikāntasya
kāmo lābhāya hi smṛtaḥ

„Všechny předepsané činnosti (dharma) jsou zajisté určeny ke konečnému vysvobození. Nikdy bychom je neměli konat kvůli hmotnému zisku. Navíc člověk, který je zaměstnán nejvyšší předepsanou službou (dharmou), by nikdy neměl používat hmotného zisku k rozvíjení smyslového požitku.“

“Todos os compromissos ocupacionais [dharma] se destinam, certamente, à liberação última. Nunca devem ser executados em troca de ganhos materiais. Além disso, uma pessoa que se dedique ao serviço ocupacional último [dharma] nunca deve utilizar seus ganhos materiais para cultivar o gozo dos sentidos.”

První stupeň civilizace spočívá v povinnostech konaných podle předpisů písem. Vyšší inteligence lidské bytosti by měla být rozvíjena v zájmu porozumění základní dharmy. Ve společnosti existují různá náboženská pojetí označovaná jako hinduistická, křesťanská, židovská, muslimská, buddhistická atd., neboť bez náboženství není lidská společnost o nic lepší než zvířecí.

O primeiro passo na civilização humana consiste nos compromissos ocupacionais realizados segundo os preceitos das escrituras. O ser humano deve treinar sua inteligência superior para poder compreender o dharma básico. Na sociedade humana, há vários conceitos religiosos, caracterizados como hindu, cristão, judeu, muçulmano, budista e assim por diante, pois, sem religião, a sociedade humana não passa de sociedade animal.

Náboženství je určeno k dosažení osvobození, ne k získání chleba (dharmasya hy āpavargyasya nārtho 'rthāyopakalpate). Lidská společnost někdy vytvoří systém takzvaného náboženství za účelem hmotného pokroku, ale to má do cílů skutečné dharmy daleko. Náboženství vyžaduje porozumění Božím zákonům, protože jejich náležité dodržování nás nakonec vyprostí z pout hmoty. To je skutečným účelem náboženství. Atyāhāra neboli přílišná touha po blahobytu způsobuje, že lidé bohužel přijímají náboženství kvůli tomuto hmotnému blahobytu. Skutečné náboženství však učí lidi, aby byli spokojeni se základními životními nezbytnostmi a přitom rozvíjeli vědomí Kṛṣṇy. I když potřebujeme ekonomický rozvoj, skutečné náboženství ho dovoluje jen k zajištění základních nezbytností hmotné existence. Jīvasya tattva-jijñāsā: skutečným smyslem života je dotazovat se na Absolutní Pravdu. Nesnažíme-li se (prayāsa) dotazovat se na Absolutní Pravdu, budeme pouze zvyšovat snahu uspokojit naše umělé potřeby. Člověk, který chce žít duchovním životem, by se měl vyvarovat světských snah.

Como se declarou anteriormente (dharmasya hy āpavargyasya nārtho ‘rthāyopakalpate), o objetivo da religião é alcançar a emancipação, e não conseguir pão. Às vezes, a sociedade humana cria um sistema de pseudorreligião voltado para o avanço material, mas isso está distante do objetivo do dharma verdadeiro. Religião implica em compreender as leis de Deus, porque, em última análise, é a execução correta destas leis que livra alguém do enredamento material. É este o verdadeiro objetivo da religião. Infelizmente, as pessoas aceitam a religião em troca de prosperidade material devido ao atyāhāra, ou desejo excessivo de obter tal prosperidade. A verdadeira religião, no entanto, instrui as pessoas a ficarem saciadas com as necessidades básicas da vida, enquanto cultivam a consciência de Kṛṣṇa. Embora necessitemos de desenvolvimento econômico, a religião verdadeira permite tal desenvolvimento apenas para o suprimento das necessidades mínimas da existência material. Jīvasya tattva jijñāsā: o real objetivo da vida é indagar a respeito da Verdade Absoluta. Se não empregarmos nosso esforço (prayāsa) em indagar a respeito da Verdade Absoluta, simplesmente aumentaremos nosso empenho em satisfazer nossas necessidades artificiais. Um aspirante ao caminho espiritual deve evitar o esforço mundano.

Další překážkou je prajalpa, zbytečné mluvení. Setkáme-li se s několika přáteli, okamžitě začneme zbytečně tlachat, jako když kvákají žáby. Musíme-li mluvit, měli bychom mluvit o hnutí pro vědomí Kṛṣṇy. Lidé, kteří nejsou jeho členy, se zajímají o čtení mnoha novin, časopisů, románů, luštění křížovek a mnoho podobných nesmyslných věcí. Tímto způsobem pouze maří svůj cenný čas a energii. Staří lidé v západních zemích, kteří odešli z aktivního života, hrají karty, chytají ryby, dívají se na televizi a debatují o zbytečných společensko-politických záležitostech. Všechny tyto pošetilé činnosti se řadí do kategorie prajalpa. Inteligentní člověk, který se zajímá o vědomí Kṛṣṇy, by se nikdy neměl účastnit podobných činností.

Outro obstáculo é a prajalpa: a conversa desnecessária. Numa reunião entre amigos, começamos imediatamente a falar sobre coisas dispensáveis, que soam como o coaxar dos sapos. Se temos que conversar, devemos fazê-lo sobre o movimento da consciência de Kṛṣṇa. Aqueles que não estão no movimento da consciência de Kṛṣṇa se interessam em ler uma porção de jornais, revistas e romances, em preencher palavras cruzadas e em muitas outras coisas sem propósito. Dessa maneira, as pessoas simplesmente desperdiçam seu tempo e energia valiosos. Nos países ocidentais, os idosos aposentados jogam cartas, pescam, assistem televisão e discutem sobre inúteis esquemas sócio-políticos. Todas estas e outras atividades frívolas estão incluídas na categoria de prajalpa. Pessoas inteligentes e interessadas na consciência de Kṛṣṇa não devem participar em tais atividades.

Jana-saṅga označuje sdružování se s osobami, které se nezajímají o vědomí Kṛṣṇy. Této společnosti bychom se měli přísně vyhýbat. Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura nám poradil, abychom žili pouze ve společnosti oddaných vědomých si Kṛṣṇy (bhakta-sane vāsa). Měli bychom se vždy věnovat službě Pánu ve společnosti Jeho oddaných. Společnost osob se stejným zaměstnáním velmi pomáhá v něm pokročit. Kvůli tomu materialističtí lidé zakládají různé společnosti a kluby, aby zkvalitnili své snahy. Ve světě obchodu například najdeme takové instituce jako burzy a obchodní komory. Proto jsme založili Mezinárodní společnost pro vědomí Kṛṣṇy, abychom dali lidem možnost stýkat se s těmi, kteří na Kṛṣṇu nezapomněli. Duchovní společnost, kterou nabízí hnutí Hare Kṛṣṇa, se zvětšuje den ode dne. Mnoho lidí z různých částí světa se připojuje k této společnosti, aby probudilo své neprojevené vědomí Kṛṣṇy.

Jana-saṅga se refere à associação com pessoas que não estão interessadas na consciência de Kṛṣṇa. Devemos evitar estritamente tal associação. É por isso que Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura nos aconselha a só viver na companhia de devotos conscientes de Kṛṣṇa (bhakta-sane vāsa). Devemos sempre ocupar-nos no serviço ao Senhor na companhia de devotos dEle. O contato com pessoas ocupadas numa especialidade semelhante de trabalho é muito conducente para o avanço neste. Consequentemente, os materialistas criam diversas associações e clubes para intensificar seus esforços. No mundo dos negócios, por exemplo, encontramos instituições, como a bolsa de valores e a câmara de comércio. De forma semelhante, estabelecemos a Sociedade Internacional Para a Consciência de Krishna com o propósito de dar às pessoas a oportunidade de se associarem com aqueles que não se esqueceram de Kṛṣṇa. Esta associação espiritual oferecida por nosso movimento da ISKCON tem aumentado dia a dia. Muitas pessoas de diferentes partes do mundo estão aderindo a esta Sociedade para despertar sua adormecida consciência de Kṛṣṇa.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura napsal ve svém komentáři Anuvṛtti, že přílišná snaha mentálních spekulantů či suchopárných filozofů získat poznání spadá do kategorie atyāhāra (shromažďování více, než je třeba). Podle Śrīmad Bhāgavatamu je snaha filozofických spekulantů psát mnoho knih o suchopárné filozofii postrádající vědomí Kṛṣṇy naprosto zbytečná. Práce karmīch psát spousty knih o ekonomickém rozvoji spadá také do kategorie atyāhāra. Podobně ty, kdo netouží po vědomí Kṛṣṇy a chtějí pouze vlastnit více a více hmotných věcí – ať v podobě vědeckého poznání nebo finančních zisků – ovládá atyāhāra.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura escreve em seu comentário Anuvṛtti que o esforço em demasia feito por especuladores mentais ou filósofos secos para adquirir conhecimento se enquadra na categoria de atyāhāra (arrecadar mais do que o necessário). Segundo o Śrīmad-Bhāgavatam, o esforço feito por especuladores filosóficos ao escreverem volumes de livros sobre filosofia insípida, desprovida de consciência de Kṛṣṇa, é inteiramente fútil. O trabalho de karmīs que escrevem volumes de livros sobre desenvolvimento econômico também se enquadra na categoria de atyāhāra. De modo semelhante, aqueles que não têm desejo de alcançar a consciência de Kṛṣṇa e cujo único interesse é possuir coisas materiais de maneira crescente, seja sob a forma de conhecimento científico ou lucro monetário, estão todos incluídos na categoria de atyāhāra.

Karmī shromažďují prací více a více peněz pro budoucí pokolení jen proto, že neznají své budoucí postavení. Tito pošetilí lidé se zajímají jen o získávání většího a většího množství peněz pro své syny a vnuky a ani nevědí, jaké bude jejich postavení v příštím životě. Existuje mnoho případů, které to dokládají. Velký karmī jednou shromáždil pro své syny a vnuky velké bohatství, ale později se podle své karmy narodil v ševcově domě poblíž budovy, kterou ve svém předchozím životě postavil pro své děti. Když přišel do svého dřívějšího domu, jeho dřívější synové a vnuci ho zbili botami. Dokud se karmī a jñānī nezačnou zajímat o vědomí Kṛṣṇy, budou pouze promarňovat svůj život bezvýslednými činnostmi.

Os karmīs se esforçam para acumular cada vez mais dinheiro para as gerações futuras só porque não sabem qual posição terão no futuro. Interessados apenas em conseguir cada vez mais recursos financeiros para seus filhos e netos, tais pessoas tolas nem sequer sabem qual será sua posição na próxima vida. Há muitos incidentes que ilustram este fato. Certa vez, um karmī eminente acumulou vasta fortuna para seus filhos e netos, mas, posteriormente, de acordo com seu karma, ele nasceu na casa de um sapateiro, localizada próxima ao prédio que, em sua vida anterior, construíra para seus filhos. Então, quando este mesmo sapateiro apareceu em sua antiga casa, seus filhos e netos anteriores espancaram-no com seus sapatos. Se não se interessarem pela consciência de Kṛṣṇa, os karmīs e jñānīs simplesmente continuarão desperdiçando suas vidas com atividades infrutíferas.

Přijímat nějaká pravidla písem kvůli okamžitému prospěchu, jak prosazují stoupenci utilitarismu, se nazývá niyama-āgraha a zanedbávat pravidla śāster, které jsou určeny k duchovnímu rozvoji, se nazývá niyama-agraha. Slovo āgraha znamená „dychtivost přijmout“ a agraha znamená „neschopnost přijmout“. Přidáním slova niyama („pravidla“) ke každému z těchto slov vznikne slovo niyamāgraha. Niyamāgraha má tedy dvojí význam podle konkrétní kombinace slov. Lidé zajímající se o vědomí Kṛṣṇy by neměli dychtit přijímat pravidla kvůli ekonomickému pokroku, nýbrž by měli s pevnou vírou přijímat pravidla písem pro pokrok v rozvoji vědomí Kṛṣṇy. Měli by přísně dodržovat usměrňující zásady, tj. vyhýbat se nedovolenému sexu, jedení masa, hazardu a omamným látkám.

Aceitar algumas das regras e regulações das escrituras em troca de benefício imediato, como advogam os partidários do utilitarismo, chama-se niyama-āgraha. Menosprezar as regras e regulações dos śastras, que se destinam ao desenvolvimento espiritual, chama-se niyama-agraha. A palavra āgraha significa “ansiedade por aceitar”, e agraha, “deixar de aceitar”. Adicionando-se qualquer uma dessas duas palavras à palavra niyama (“regras e regulações”), forma-se a palavra niyamāgraha. Assim, niyamā-graha tem um significado duplo, que é compreendido conforme as palavras forem combinadas. As pessoas interessadas na consciência de Kṛṣṇa não devem ansiar por aceitar as regras e regulações em troca de avanço econômico. Porém, devem aceitar com muita fé as regras e regulações das escrituras, visando o avanço em consciência de Kṛṣṇa. Necessitam seguir estritamente os princípios reguladores, evitando o sexo ilícito, o consumo de carne, o jogo de azar e a intoxicação.

Také bychom se měli vyhýbat společnosti māyāvādīch, kteří pouze pomlouvají vaiṣṇavy (oddané). Bhukti-kāmī se zajímá o hmotné štěstí, mukti-kāmī touží po osvobození splynutím s beztvarým Absolutnem (Brahmanem) a siddhi-kāmī touží po dokonalosti mystické yogové praxe – každý z nich může být označen jako atyāhārī. Stýkat se s těmito lidmi není vůbec žádoucí.

Deve-se, também, evitar a associação com māyāvādīs, que só blasfeman os vaiṣṇavas (devotos). Os bhukti-kāmīs, interessados em felicidade material, os mukti-kāmīs, que desejam se libertar se fundindo na existência do Absoluto (Brahman) sem forma, e os siddhi-kāmīs, que desejam a perfeição na prática do yoga místico, são classificados com atyāhārīs. Associar-se com pessoas desse tipo não é absolutamente desejável.

Touhy rozšířit mysl dovršením mystické yogy, splynout s Brahmanem či dosáhnout rozmarného hmotného prospěchu jsou všechny zahrnuty v kategorii chamtivosti (laulya). Všechny pokusy získat tyto hmotné výhody nebo takzvaný duchovní pokrok jsou překážkami na cestě rozvoje vědomí Kṛṣṇy.

Os desejos de expandir a mente com o aperfeiçoamento do yoga místico, com a fusão na existência do Brahman ou com a consecução de prosperidade material caprichosa estão todos incluídos na categoria da cobiça (laulya). Todas as tentativas de adquirir tais benefícios materiais ou um suposto avanço espiritual constituem obstáculos no caminho da consciência de Kṛṣṇa.

Novodobé spory o moc mezi kapitalisty a komunisty jsou následkem vyhýbání se radě Śrīly Rūpy Gosvāmīho, jež se týká atyāhāry. Moderní kapitalisté hromadí více bohatství, než je třeba, a komunisté jim závidí jejich blahobyt a snaží se všechno bohatství a majetek znárodnit. Komunisté naneštěstí nevědí, jak vyřešit problém majetku a jeho rozdělení. To má za následek, že když bohatství kapitalistů padne do rukou komunistů, nevzejde z toho žádné řešení. Proti oběma filozofiím stojí filozofie vědomí Kṛṣṇy, podle níž všechno bohatství patří Kṛṣṇovi. Dokud správa všeho bohatství nepřipadne Kṛṣṇovi, ekonomický problém lidstva nebude vyřešen. Tím, že se majetek předá do rukou komunistů nebo kapitalistů, se nemůže nic vyřešit. Bude-li ležet na ulici stokoruna, někdo ji může sebrat a strčit ji do kapsy. Tento člověk není poctivý. Někdo jiný zahlédne peníze a rozhodne se je tam nechat ležet, protože si myslí, že by neměl sahat na majetek druhých. Neukradne peníze pro své účely, ale není si vědom jejich náležitého užití. Třetí člověk uvidí stokorunu, sebere ji, vyhledá člověka, který ji ztratil, a odevzdá mu ji. Neukradne peníze pro sebe, ani je úmyslně nepřehlédne, když leží na ulici. Sebere je a odevzdá je člověku, který je ztratil, a proto je čestný a moudrý zároveň.

A guerra moderna travada entre capitalistas e comunistas* se deve ao fato deles evitarem o conselho de Śrīla Rūpa Gosvāmī com relação à atyāhāra. Os capitalistas modernos acumulam mais bens do que os necessários, e os comunistas, invejosos de sua prosperidade, querem nacionalizar todos os bens e toda a propriedade. Infelizmente, os comunistas não sabem como resolver o problema da riqueza e sua distribuição. Em consequência disto, quando a riqueza dos capitalistas cai nas mãos dos comunistas, não se chega a nenhuma resolução. Em oposição a estas duas filosofias, a ideologia consciente de Kṛṣṇa declara que toda a riqueza pertence a Kṛṣṇa. Assim, a menos que ela seja administrada por Kṛṣṇa, não pode haver solução para o problema econômico da humanidade. Não é colocando a riqueza nas mãos dos comunistas ou dos capitalistas que vai se resolver alguma coisa. Se uma cédula de cem dólares cair na rua, alguém poderá pegá-la e colocá-la em seu bolso. Uma pessoa assim não é honesta. Outra pessoa verá o dinheiro e decidirá deixá-lo ali, considerando que não deve tocar na propriedade alheia. Apesar desta segunda pessoa não roubar o dinheiro para seus próprios fins, ela não sabe como usá-lo adequadamente. Uma terceira pessoa, ao avistar a nota, poderá pegá-la, encontrar a pessoa que a perdeu e entregar-lhe o dinheiro. Este indivíduo não rouba o dinheiro para gastar consigo mesmo, nem o despreza, deixando-o jogado na rua. Pelo fato de pegá-lo e entregá-lo a quem o perdeu, esta pessoa é tanto honesta quanto sábia.

Pouhé přemístění bohatství od kapitalistů ke komunistům nemůže vyřešit potíže moderní politiky, neboť se ukázalo, že když komunisté získají peníze, použijí je pro svůj smyslový požitek. Světové bohatství ve skutečnosti patří Kṛṣṇovi a všechny živé bytosti, lidé i zvířata, mají právo využít Božího majetku pro svoji obživu. Když si někdo, ať kapitalista nebo komunista, přivlastní více, než potřebuje k obživě, je zloděj a přírodní zákony ho potrestají.

O simples ato de transferir a riqueza dos capitalistas para os comunistas não pode resolver o problema da política moderna, pois tem sido demonstrado que quando um comunista consegue dinheiro ele o usa para o gozo de seus próprios sentidos. Na realidade, a riqueza do mundo pertence a Kṛṣṇa, e cada entidade viva, homem ou animal, tem o direito inato de usar a propriedade de Deus para o seu sustento. Quem pega mais do que requer o seu sustento, seja ele capitalista ou comunista, é um ladrão e, como tal, fica sujeito a ser castigado pelas leis da natureza.

Světové bohatství by mělo být použito ve prospěch všech živých bytostí, protože to je záměr matky přírody. Každý má právo žít používáním Pánova bohatství. Až se lidé naučí, jak vědecky používat Pánův majetek, nebudou již poškozovat práva druhých. Pak může být vytvořena ideální společnost. Základní princip této duchovní společnosti popisuje první mantra Śrī Īśopaniṣady:

A riqueza do mundo deve ser utilizada para o bem-estar de todas as entidades vivas, pois este é o plano da Mãe Natureza. Todos têm o direito de viver se valendo da riqueza do Senhor. Quando os homens aprenderem a arte de como utilizar cientificamente a propriedade do Senhor, não irão mais usurpar os direitos mútuos. Então, poderá se formar uma sociedade ideal. O princípio básico para uma sociedade espiritual deste tipo é estabelecido no primeiro mantra do Śrī Īśopaniṣad:

īśāvāsyam idaṁ sarvaṁ
yat kiñca jagatyāṁ jagat
tena tyaktena bhuñjīthā
mā gṛdhaḥ kasya svid dhanam
īśāvāsyam idaṁ sarvaṁ
yat kiñca jagatyāṁ jagat
tena tyaktena bhuñjīthā
mā gṛdhaḥ kasya svid dhanam

„Všechno živé i neživé ve vesmíru řídí a vlastní Pán. Člověk by měl tedy přijímat pouze ty nezbytné věci, jež mu byly vyhrazeny jako jeho podíl a nepřijímat jiné věci, věda dobře, komu patří.“

“Todas as coisas animadas ou inanimadas existentes no Universo são controladas pelo Senhor e Lhe pertencem. Deve-se, portanto, aceitar apenas as coisas que são necessárias, que são reservadas como a sua cota, não devendo aceitar outras coisas, sabendo bem a quem pertencem.”

Oddaní vědomí si Kṛṣṇy vědí velmi dobře, že Pán hmotný svět zcela dokonale uspořádal, aby zabezpečil všechny životní potřeby všech živých bytostí, aniž by jedna musela poškozovat práva druhé či si navzájem ohrožovaly život. Toto dokonalé uspořádání poskytuje spravedlivý podíl na bohatství každému podle jeho skutečných potřeb a tak každý může žít klidně podle zásady jednoduchého žití a hlubokého myšlení. Materialisté však naneštěstí nemají ani víru v Boží záměr, ani touhu po vyšším duchovním rozvoji a tak zneužívají svou inteligenci, kterou jim dal Bůh, jen ke zvětšování svého hmotného vlastnictví. Zřizují mnohé systémy – jako kapitalismus a materialistický komunismus – aby zlepšili své hmotné postavení. Nezajímají je Boží zákony ani vyšší cíl. Stále usilují o splnění svých nekonečných tužeb po smyslovém požitku a vyznačují se schopností vykořisťovat své bližní živé bytosti.

Os devotos conscientes de Kṛṣṇa sabem muito bem que este mundo material é projetado pelo arranjo perfeito do Senhor de modo a satisfazer todas as necessidades da vida de todos os seres vivos, sem que estes precisem usurpar a vida ou o direito uns dos outros. Este arranjo perfeito proporciona o quinhão adequado de riqueza para cada um, de acordo com as suas reais necessidades, e assim todos podem viver em paz em conformidade com o princípio de vida simples com o pensamento elevado. Infelizmente, os materialistas, que não tem fé no plano de Deus, tampouco aspiram ao desenvolvimento espiritual superior, abusam da inteligência que Deus lhes deu e buscam apenas ampliar suas posses materiais. Eles inventam muitos sistemas, tais como o capitalismo e o comunismo materialista, a fim de melhorar sua posição material. Não mostram interesse pelas leis de Deus nem objetivos superiores. Sempre ansiosos por satisfazer seus ilimitados desejos de gozo dos sentidos, eles se destacam pela habilidade em explorar seus semelhantes: os seres vivos.

Až se lidská společnost zbaví těchto základních nedostatků, které vyjmenoval Śrīla Rūpa Gosvāmī (atyāhāra, atd.), skončí veškeré nepřátelství mezi lidmi a zvířaty, kapitalisty a komunisty a tak dále. Navíc to vyřeší všechny ekonomické nebo politické nesrovnalosti a nestabilitu. Toto čisté vědomí se probudí náležitou duchovní výchovou a praxí, jak je vědecky nabízí hnutí pro vědomí Kṛṣṇy.

Se a sociedade humana desistir destes erros elementares enumerados por Śrīla Rūpa Gosvāmī (atyāhāra, etc.), toda a inimizade que existe entre os homens e os animais, os capitalistas e os comunistas, e assim por diante, acabará. Além disso, serão resolvidos todos os problemas de desajuste e instabilidade político-econômicos. Esta consciência pura é desperta com a adequada educação espiritual e práticas, oferecidas cientificamente pelo movimento da consciência de Kṛṣṇa.

Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy poskytuje duchovní společenství, které může vytvořit mír na světě. Každý inteligentní člověk by se měl upřímně zapojit do tohoto hnutí pro vědomí Kṛṣṇy a tím očistit své vědomí a zbavit se šesti výše zmíněných překážek oddané služby.

Este movimento da consciência de Kṛṣṇa apresenta uma comunidade espiritual que pode trazer uma condição de paz no mundo. Toda pessoa inteligente deve purificar sua consciência e livrar-se dos seis obstáculos ao serviço devocional supracitados, refugiando-se de todo o coração neste movimento da consciência de Kṛṣṇa.