Skip to main content

Text 10

Deseti verz

Verš

Besedilo

karmibhyaḥ parito hareḥ priyatayā vyaktiṁ yayur jñāninas
tebhyo jñāna-vimukta-bhakti-paramāḥ premaika-niṣṭhās tataḥ
tebhyas tāḥ paśu-pāla-paṅkaja-dṛśas tābhyo ’pi sā rādhikā
preṣṭhā tadvad iyaṁ tadīya-sarasī tāṁ nāśrayet kaḥ kṛtī
karmibhyaḥ parito hareḥ priyatayā vyaktiṁ yayur jñāninas
tebhyo jñāna-vimukta-bhakti-paramāḥ premaika-niṣṭhās tataḥ
tebhyas tāḥ paśu-pāla-paṅkaja-dṛśas tābhyo ’pi sā rādhikā
preṣṭhā tadvad iyaṁ tadīya-sarasī tāṁ nāśrayet kaḥ kṛtī

Synonyma

Synonyms

karmibhyaḥ — než všichni lidé pracující pro plody své práce; paritaḥ — ve všech ohledech; hareḥ — Nejvyšší Osobností Božství; priyatayā — protože jim prokázal přízeň; vyaktim yayuḥ — uvádí se v śāstrāch; jñāninaḥ — ti, kdo jsou pokročilí v poznání; tebhyaḥ — jim nadřazení; jñāna-vimukta — osvobozeni poznáním; bhakti-paramāḥ — ti, kdo se věnují oddané službě; prema-eka-niṣṭāḥ — ti, kteří dosáhli čisté lásky k Bohu; tataḥ — nadřazenější než oni; tebhyaḥ — lepší než oni; tāḥ — oni; paśu-pāla-paṅkaja-dṛśaḥgopī, které neustále závisejí na Kṛṣṇovi, pasáčkovi krav; tābhyaḥ — nade všemi; api — zajisté; — Ona; rādhikā — Śrīmatī Rādhikā; preṣṭā — velmi drahé; tadvat — podobně; iyam — toto; tadīya-sarasī — Její jezírko, Śrī Rādhākuṇḍ; tām — Rādhākuṇḍ; na — ne; āśrayet — by se uchýlil; kaḥ — kdo; kṛtī — nanejvýš požehnaný.

karmibhyaḥ — med vsemi, ki si želijo sadov svojega dela; paritaḥ — v vsakem pogledu; hareḥ — Vsevišnje Božanske Osebnosti; priyatayā — zaradi naklonjenosti; vyaktim yayuḥ — pravijo śāstre; jñāninaḥ — tisti, ki imajo poglobljeno znanje; tebhyaḥ — višji od njih; jñāna-vimukta — tisti, ki so se osvobodili z znanjem; bhakti-paramāḥ — tisti, ki vdano služijo Kṛṣṇi; prema-eka-niṣṭhāḥ — tisti, ki so razvili čisto ljubezen do Boga; tataḥ — višji od njih; tebhyaḥ — boljše od njih; tāḥ — one; paśu-pāla-paṅkaja-dṛśaḥ — gopīje, ki so zmeraj odvisne od pastirja Kṛṣṇe; tābhyaḥ — nad vsemi njimi; api — vsekakor; — Ona; rādhikā — Śrīmatī Rādhikā; preṣṭhā — zelo pri srcu; tadvat — podobno; iyam — to; tadīya-sarasī — Njeno jezero, Śrī Rādhā-kuṇḍa; tām — k Rādhā-kuṇḍi; na — ne; āśrayet — se bi zatekel; kaḥ — kdo; kṛtī — najsrečnejši.

Překlad

Translation

V śāstrāch se uvádí, že ze všech druhů lidí, kteří pracují pro plody své práce, prokazuje Nejvyšší Pán Hari přízeň tomu, kdo je pokročilý v poznání vyšších hodnot života. Z mnoha těchto lidí s pokročilý poznáním (jñānī) může začít oddaně sloužit ten, kdo je díky svému poznání prakticky osvobozen. Je nadřazen ostatním. Ten, kdo však dosáhl premy, čisté lásky ke Kṛṣṇovi, je na vyšší úrovni než on. Gopī se nacházejí nade všemi pokročilými oddanými, protože vždy zcela závisejí na Śrī Kṛṣṇovi, transcendentálnímu pasáčkovi krav. Z gopī je Śrīmatī Rādhārāṇī Kṛṣṇovi nejdražší. Její jezírko (kuṇḍ) je Kṛṣṇovi stejně drahé jako tato nejmilovanější z gopī. Kdo by potom nežil u Rādhākuṇḍu a v duchovním těle plném extatických pocitů oddanosti (aprākṛta-bhāva) neprokazoval láskyplnou službu božskému páru Śrī Śrī Rādhā-Govindovi při jejich věčných osmerých denních zábavách (aṣṭakālīya-līlā)? Ti, kteří se věnují oddané službě na březích Rādhākuṇḍu, jsou nejpožehnanější lidé ve vesmíru.

Śāstre pravijo, da je Vsevišnjemu Gospodu Hariju med vsemi, ki si želijo sadov svojega dela, najljubši tisti, ki dobro pozna višje življenjske vrednote. Med številnimi takimi, ki imajo poglobljeno znanje (jñānīji), lahko začne Gospodu vdano služiti tisti, ki se je tako rekoč osvobodil z znanjem. Ta je višji od drugih, nad njim pa je tisti, ki je zares razvil premo, čisto ljubezen do Kṛṣṇe. Gopīje so bolj vzvišene od vseh naprednih bhakt, ker so ves čas popolnoma odvisne od transcendentalnega pastirja Śrī Kṛṣṇe. Med njimi ima Kṛṣṇa najraje Śrīmatī Rādhārāṇī. Njena kuṇḍa (jezero) Mu je izjemno pri srcu, tako kot Ona sama, ki je Njegova najljubša gopīja. Kdo torej ne bi prebival ob Rādhā-kuṇḍi in v duhovnem telesu, preplavljenem z zanosnimi vdanimi čustvi (aprākṛta-bhāvo), z ljubeznijo služil Božanskemu paru Śrī Śrī Rādhi in Govindi, ki uprizarjata aṣṭakālīya-līlo, večne zabave, razdeljene na osem delov dneva. Tisti, ki Jima vdano služijo na bregovih Rādhā-kuṇḍe, so resnično najsrečnejši v vesolju.

Význam

Purport

V současné době se téměř každý zabývá nějakým druhem plodonosné činnosti. Ti, kteří touží získat hmotný zisk prací, se nazývají karmī neboli lidé toužící po plodech své práce. Všechny živé bytosti v hmotném světě podléhají vlivu māyi. Popisuje to Viṣṇu Purāṇa (6.7.61):

KOMENTAR: Dandanes skoraj vsak opravlja tako ali drugačno delo in si želi njegovih sadov. Tistim, ki delajo za posvetno korist, pravimo karmīji oziroma koristoljubni delavci. Vsa živa bitja v materialnem svetu so pod urokom māye. To opisuje Viṣṇu Purāṇa (6.7.61):

viṣṇu-śaktiḥ parā proktā
kṣetrajñākhyā tathā parā
avidyā-karma-saṁjñānyā
tṛtīyā śaktir iṣyate
viṣṇu-śaktiḥ parā proktā
kṣetrajñākhyā tathā parā
avidyā-karma-saṁjñānyā
tṛtīyā śaktir iṣyate

Mudrci rozdělili energii Nejvyšší Osobnosti Božství do tří skupin – duchovní energie, okrajová energie a hmotná energie. Hmotná energie se považuje za energii třetího řádu (tṛtīyā śaktiḥ). Živé bytosti podléhající hmotné energii se někdy jako psi a prasata tvrdě namáhají pro pouhé uspokojení smyslů. V tomto životě nebo po vykonání zbožných činností v příštím začnou však některé karmī silně přitahovat různé druhy obětí popsaných ve Vedách. Díky svým zbožným zásluhám jsou povýšeni na nebeské planety. Ti, kteří provádějí oběti přesně podle védských příkazů, jsou ve skutečnosti povýšeni na Měsíc a na planety nad Měsícem. O tom se zmiňuje Bhagavad-gītā (9.21), kṣīṇe puṇye martya-lokaṁ viśanti: po vyčerpání výsledků svých takzvaných zbožných činností se opět vracejí na Zemi, která se nazývá martya-loka, místo smrti. Tito lidé sice mohou být za své zbožné činnosti povýšeni na nebeské planety a užívat si zde života po mnoho tisíc let, ale přesto se musí vrátit na tuto planetu, až se vyčerpají výsledky jejich zbožných činností.

Modreci so energije Vsevišnje Božanske Osebnosti razdelili na tri vrste: duhovno, mejno in materialno. Materialna energija velja za tretjerazredno (tṛtīyā śaktiḥ). Živa bitja, ki so pod njeno oblastjo, včasih garajo kot psi in prašiči, samo da bi zadovoljila čute. Nekatere karmīje pa zaradi pobožnih dejanj že v tem ali naslednjem življenju močno pritegnejo razna žrtvovanja, opisana v Vedah. Tako po zaslugi pobožnosti odidejo na rajske planete. Tisti, ki se pri žrtvovanjih dosledno držijo vedskih napotkov, se dvignejo na Mesec ali planete nad njim. Bhagavad-gītā (9.21) pravi: kṣīṇe puṇye martya-lokaṁ viśanti. »Ko izkoristijo sadove tako imenovanih pobožnih dejanj, se vrnejo na Zemljo, ki se imenuje martya-loka, planet smrti.« Čeprav lahko pobožni ljudje dosežejo rajske planete in tam uživajo na tisoče let, se morajo vseeno vrniti na Zemljo, ko izkoristijo sadove pobožnega delovanja.

To je postavení všech karmīch, včetně těch, kteří jednají zbožně a těch, kteří jednají bezbožně. Na této planetě najdeme mnoho obchodníků, politiků a jiných, které zajímá pouhé hmotné štěstí. Snaží se vydělat peníze jakýmikoliv prostředky a neberou v úvahu, zda jsou zbožné nebo bezbožné. Nazývají se karmī neboli hrubí materialisté. Někteří z karmīch jsou vikarmī – lidé, kteří se ve svém jednání neřídí védským poznáním. Ti, kteří jednají na základě védského poznání, provádějí oběti pro uspokojení Pána Viṣṇua a aby od Něho dostávali požehnání. Tímto způsobem jsou povýšeni na vyšší planetární soustavy. Tito karmī jsou nadřazeni vikarmīm, protože důvěřují příkazům Ved a jsou jistě drazí Kṛṣṇovi. V Bhagavad-gītě (4.11) Kṛṣṇa říká: ye yathā māṁ prapadyante tāṁs tathaiva bhajāmy aham. „Každého odměňuji podle toho, jak se Mi odevzdává.“ Kṛṣṇa je tak laskavý, že plní touhy karmīch i jñānīch, o bhaktech nemluvě. Karmī jsou někdy povýšeni na vyšší planetární soustavy, ale dokud lpí na plodonosných činnostech, musí po smrti přijmout nová hmotná těla. Když člověk jedná zbožně, může získat nové tělo mezi polobohy ve vyšších planetárních soustavách nebo může dosáhnout jiného postavení, ve kterém si může užívat vyšší úrovně hmotného štěstí. Naproti tomu ti, kdo jednají bezbožně, jsou degradováni a narodí se jako zvířata, stromy a rostliny. Učení světci proto neoceňují lidi pracující pro plody své práce, kteří se nestarají o védské příkazy (vikarmī). Ve Śrīmad Bhāgavatamu je uvedeno (5.5.4):

To čaka vse karmīje, tako pobožne kot brezbožne. Na svetu je veliko poslovnežev, politikov in drugih, ki jih zanima samo posvetna sreča. Za vsako ceno hočejo zaslužiti in se ne ozirajo na to, ali pri tem ravnajo pobožno ali ne. To so karmīji oziroma grobi materialisti. Med karmīji so tudi vikarmīji, ljudje, ki se ne ravnajo po vedskem znanju. Tisti, ki se ravnajo po njem, pa opravljajo žrtvovanja zato, da bi zadovoljili Gospoda Viṣṇuja in dobili Njegove blagoslove. Tako se dvignejo na višje planetne sisteme. Taki karmīji so nad vikarmīji, saj se držijo vedskih napotkov in so prav gotovo pri srcu Kṛṣṇi, ki v Bhagavad-gīti (4.11) pravi: ye yathā māṁ prapadyante tāṁs tathaiva bhajāmy aham. »Vsakogar nagradim tako, kakor se Mi preda.« Kṛṣṇa je tako dober, da izpolni želje tudi karmījem in jñānījem, kaj šele bhaktam. Čeprav karmīji včasih odidejo na višje planetne sisteme, morajo po smrti sprejeti novo materialno telo, vse dokler so navezani na sadove svojega dela. Kdor deluje pobožno, se lahko rodi med polbogovi na višjih planetih ali pa v kakšnih drugih okoliščinah, ki mu omogočijo višjo raven posvetne sreče. Tisti, ki ravnajo brezbožno, pa nazadujejo in se rodijo kot živali, drevesa ali druge rastline. Učeni svetniki ne odobravajo ravnanja takih ljudi (vikarmījev), ki si želijo sadov svojega dela in ne upoštevajo vedskih napotkov. Śrīmad-Bhāgavatam (5.5.4) pravi:

nūnaṁ pramattaḥ kurute vikarma
yad indriya-prītaya āpṛṇoti
na sādhu manye yata ātmano ’yam
asann api kleśada āsa dehaḥ
nūnaṁ pramattaḥ kurute vikarma
yad indriya-prītaya āpṛṇoti
na sādhu manye yata ātmano ’yam
asann api kleśada āsa dehaḥ

„Když někdo považuje smyslový požitek za životní cíl, pak nepochybně zešílí touhou po materialistickém životě a začne páchat všemožné hříšné činnosti. Neví, že již za své minulé hříšné jednání získal tělo, které – třebaže je dočasné – je příčinou jeho utrpení. Živá bytost ve skutečnosti nemá mít hmotné tělo, ale dostává ho pro smyslový požitek. Proto si myslím, že inteligentnímu člověku nepřísluší znovu se zaplétat do činností zaměřených na uspokojování smyslů, za něž neustále dostává jedno hmotné tělo za druhým.“ Účelem lidského života je dostat se z podmínek trojího utrpení, které jsou průvodním jevem hmotné existence. Lidé toužící po plodech své práce naneštěstí šílí po vydělávání peněz a zařizování si pomíjivého hmotného pohodlí jakýmikoliv způsoby a tak riskují, že budou degradováni do nižších živočišných druhů. Materialisté pošetile plánují, jak být šťastní v hmotném světě. Nezastaví se, aby uvážili, že se dožijí jen určitého počtu let, které z velké části musí strávit vyděláváním peněz pro uspokojování smyslů. Tyto činnosti končí smrtí. Materialisté neberou v úvahu, že po opuštění těla se mohou narodit v tělech nízkých zvířat, rostlin nebo stromů. Všechny jejich činnosti se pouze příčí naplnění smyslu života. Nejenže se narodí nevědomí, ale také na úrovni nevědomosti jednají a myslí si, že získávají hmotný užitek v podobě mrakodrapů, velkých aut, váženého postavení a tak dále. Netuší, že v příštím životě budou degradováni, a že všechny jejich činnosti slouží pouze jako parābhava, jejich porážka. To je výrok Śrīmad Bhāgavatamu (5.5.5): parābhavas tāvad abodha-jātaḥ.

»Materialisti, ki garajo kot psi in prašiči, samo da bi zadovoljevali čute, so res nori. Za zadovoljitev čutov počnejo vsemogoče odvratne reči. Posvetno življenje ni niti najmanj primerno za razumnega človeka, saj mu prinese materialno telo, polno trpljenja.« Namen človeškega življenja je, da se rešimo treh vrst nadlog, ki spremljajo materialni obstoj. Tisti, ki si želijo sadov svojega dela, pa se žal obsedeno pehajo za denarjem in začasnim materialnim udobjem ter tako tvegajo padec v nižje življenjske vrste. Materialisti nespametno kujejo številne načrte za srečo v tem svetu. Ne ustavijo se in ne pomislijo, da bodo živeli samo določeno število let in da bodo morali večino časa služiti denar za zadovoljevanje čutov. Nazadnje pa se vsa njihova prizadevanja končajo s smrtjo. Taki ljudje ne razmišljajo o tem, da se lahko potem, ko zapustijo telo, utelesijo kot živali, drevesa ali druge rastline. Tako ves čas delujejo v nasprotju z življenjskim smislom. Že rodijo se nevedni, potem pa še nevedno ravnajo in mislijo, da jim stolpnice, veliki avtomobili, ugleden položaj in drugo prinašajo materialno korist. Ne zavedajo se, da bodo v naslednjem življenju nazadovali in da jih vsa dejanja vodijo le v poraz, parābhavo. Tako pravi Śrīmad-Bhāgavatam (5.5.5): parābhavas tāvad abodha-jātaḥ.

Člověk by měl proto dychtit porozumět nauce o duši (ātma-tattva). Dokud se nedostane na úroveň ātma-tattva, na které rozumí, že je duše a ne tělo, zůstane na úrovni nevědomosti. Z tisíců a dokonce miliónů nevědomých lidí, kteří ztrácejí svůj čas pouhým uspokojováním smyslů, se jeden může dostat na úroveň poznání a porozumět vyšším hodnotám života. Tento člověk se nazývá jñānī. Ví, že plodonosné činnosti ho budou poutat k hmotné existenci a zapříčiní jeho převtělování z jednoho druhu těla do druhého. Ve Śrīmad Bhāgavatamu je termínem śarīra-bandha (poután k tělesné existenci) naznačeno, že dokud si člověk udržuje jakékoliv pojetí smyslového požitku, jeho mysl bude pohroužena v karmě, plodonosné činnosti, a to ho přinutí převtělovat se z jednoho těla do druhého.

Zato bi si morali vsi prizadevati, da bi razumeli znanost o duši (ātma-tattvo). Kdor se ne dvigne na raven ātma-tattve, na kateri razume, da je duša in ne telo, ostaja v nevednosti. Eden med tisoči ali celo milijoni nevednih ljudi, ki samo zapravljajo čas z zadovoljevanjem čutov, si morda pridobi znanje in razume višje življenjske vrednote. Tak človek je jñānī. Zaveda se, da ga bo delovanje z željo po posvetni koristi vklenilo v materialni obstoj in ga prisililo k seljenju iz enega telesa v drugo. Śrīmad-Bhāgavatam z izrazom śarīra-bandha (ujetost v telesni obstoj) nakazuje, da se bomo morali tako dolgo seliti iz telesa v telo, dokler bomo zaradi še tako majhne želje po čutnem uživanju zatopljeni v karmo, delovanje za posvetno korist.

Jñānī se tedy považuje za nadřazeného karmīmu, protože se alespoň vyhýbá slepým činnostem smyslového požitku. To je výrok Nejvyšší Osobnosti Božství. Jñānī sice může být osvobozen od nevědomosti karmīch, ale dokud nepokročí na úroveň oddané služby, stále se považuje za nevědomého (avidyā). I když člověk může být přijímán jako jñānī neboli pokročilý v poznání, jeho poznání se považuje za nečisté, protože nemá informace o oddané službě a zanedbává přímé uctívání lotosových nohou Nejvyšší Osobnosti Božství.

Jñānī je na višji stopnji kot karmī, ker se vsaj odreka slepemu čutnemu uživanju. Tako pravi Vsevišnja Božanska Osebnost. Čeprav jñānī ni v taki nevednosti (avidyi) kot karmī, pa vseeno velja za nevednega, če ne začne vdano služiti Kṛṣṇi. Tudi če ga drugi priznavajo za jñānīja oziroma zelo učenega, nima čistega znanja, saj ničesar ne ve o vdanem služenju in zato zanemarja čaščenje lotosovih stopal Vsevišnje Božanske Osebnosti.

Když se jñānī zapojí do oddané služby, velmi rychle získá postavení nadřazenější obyčejnému jñānīmu. Je popsán jako jñāna-vimukta-bhakti-parama. Jak se jñānī zapojí do oddané služby, je uvedeno v Bhagavad-gītě (7.19), kde Kṛṣṇa říká:

Jñānī, ki začne vdano služiti Kṛṣṇi, se hitro dvigne nad navadnega jñānīja. Tak napreden človek je jñāna-vimukta-bhakti-parama. Kṛṣṇa v Bhagavad-gīti (7.19) opisuje, kako Mu jñānī začne vdano služiti:

bahūnāṁ janmanām ante
jñānavān māṁ prapadyate
vāsudevaḥ sarvam iti
sa mahātmā sudurlabhaḥ
bahūnāṁ janmanām ante
jñānavān māṁ prapadyate
vāsudevaḥ sarvam iti
sa mahātmā sudurlabhaḥ

„Ten, kdo má opravdu poznání – po mnoha zrozeních a smrtích – se Mi odevzdá, když ví, že jsem příčinou všech příčin a vším, co existuje. Taková velká duše je nesmírně vzácná.“ Člověk je moudrý, když se odevzdá lotosovým nohám Kṛṣṇy, ale takový mahātmā, velká duše, je velmi vzácný.

»Kdor si po številnih rojstvih in smrtih pridobi pravo znanje, se preda Meni, saj ve, da sem vzrok vseh vzrokov in vse, kar obstaja. Taka velika duša je zelo redka.« Res moder je tisti, ki se preda Kṛṣṇovim lotosovim stopalom, vendar je taka velika duša, mahātmā, zelo redka.

Poté, co se člověk zapojí do oddané služby podle usměrňujících zásad, může se dostat na úroveň spontánní lásky k Bohu díky následování ve stopách velkých oddaných jako jsou Nārada, Sanaka a Sanātana. Nejvyšší Osobnost Božství ho pak uznává jako nadřazeného. Oddaní, kteří vyvinuli lásku k Bohu, jsou jistě ve vznešeném postavení.

Kdor po predpisanih načelih vdano služi Bogu in gre po stopinjah velikih bhakt, kot so Nārada, Sanaka in Sanātana, Ga lahko začne spontano ljubiti. Takrat je v očeh Vsevišnje Božanske Osebnosti nad drugimi. Bhakte, ki so razvili ljubezen do Boga, so vsekakor vzvišeni.

Ze všech těchto oddaných jsou gopī uznány za nejvznešenější, protože neznají nic jiného než uspokojování Kṛṣṇy. Gopī od Kṛṣṇy ani neočekávají žádnou odplatu. Kṛṣṇa jim někdy přivodí velké utrpení tím, že se od nich odloučí. Ony však přesto na Kṛṣṇu nemohou zapomenout. Gopī velmi zarmoutilo, když Kṛṣṇa odjel z Vṛndāvanu do Mathury, a strávily zbytek svých životů naříkáním v odloučení od Kṛṣṇy. To znamená, že v určitém smyslu od Kṛṣṇy ve skutečnosti nikdy odloučeny nebyly. Mezi myšlením na Kṛṣṇu a stýkáním se s Ním není rozdíl. Vipralambha-sevā, myšlení na Kṛṣṇu v odloučení, jak to dělal Śrī Caitanya Mahāprabhu, je daleko lepší než přímá služba Kṛṣṇovi. Ze všech oddaných, kteří vyvinuli ryzí oddanou lásku ke Kṛṣṇovi, jsou gopī nejvznešenější a mezi nimi je nejvznešenější Śrīmatī Rādhārāṇī. Nikdo nepředčí oddanou službu Śrīmatī Rādhārāṇī. Dokonce ani Kṛṣṇa nemůže porozumět postoji Śrīmatī Rādhārāṇī, a proto přijal Její postavení a zjevil se jako Śrī Caitanya Mahāprabhu, aby porozuměl Jejím transcendentálním pocitům.

Med vsemi takimi bhaktami gopīje veljajo za najvišje, saj jim je pomembno le to, da ugodijo Kṛṣṇi, v zameno pa ničesar ne pričakujejo od Njega. Kṛṣṇa jih včasih zapusti in neznansko trpijo, vendar Ga vseeno ne morejo pozabiti. Ko je iz Vṛndāvane odšel v Mathuro, so bile močno potrte in so preostanek življenja prejokale, ker ni bil z njimi. Tako pravzaprav nikoli niso bile ločene od Njega, saj je razmišljanje o Njem enakovredno druženju z Njim. Še več, po zgledu Śrī Caitanye Mahāprabhuja je vipralambha-sevā oziroma premišljevanje o Kṛṣṇi, ko nismo z Njim, veliko boljša kot to, da Mu neposredno služimo. Gopīje so torej najbolj vzvišene med vsemi bhaktami, ki so razvili čisto ljubezen do Kṛṣṇe. Najvišja med njimi pa je Śrīmatī Rādhārāṇī. Nihče je ne prekaša v vdanem služenju. Celo Kṛṣṇa ne more razumeti Njenega razpoloženja, zato se je postavil v Njeno vlogo in na ta svet prišel kot Śrī Caitanya Mahāprabhu, samo da bi razumel Njena duhovna čustva.

Śrīla Rūpa Gosvāmī takto postupně dospěl k závěru, že Śrīmatī Rādhārāṇī je Kṛṣṇova nejvznešenější oddaná a Její kuṇḍ, jezírko, Śrī Rādhākuṇḍ, je nejvznešenější místo. Potvrzuje to Laghu-bhāgavatāmṛta [Padma Purāṇa] (Uttara-khaṇḍa 1.45) citovaná v Caitanya-caritāmṛtě:

Tako nas Śrīla Rūpa Gosvāmī postopoma pripelje do sklepa, da je Śrīmatī Rādhārāṇī najbolj vzvišena Kṛṣṇova služabnica in da je Njena kuṇḍa (jezero), Śrī Rādhā-kuṇḍa, najbolj vzvišen kraj. To potrjuje tudi citat iz Laghu-bhāgavatāmṛte (Uttara-khaṇḍa 45), ki ga navaja Caitanya-caritāmṛta:

yathā rādhā priyā viṣṇos
tasyāḥ kuṇḍaṁ priyaṁ tathā
sarva-gopīṣu saivaikā
viṣṇor atyanta-vallabhā
yathā rādhā priyā viṣṇos
tasyāḥ kuṇḍaṁ priyaṁ tathā
sarva-gopīṣu saivaikā
viṣṇor atyanta-vallabhā

„Místo, kde se Śrīmatī Rādhārāṇī koupe (Rādhākuṇḍ), je Nejvyššímu Pánu Kṛṣṇovi (Viṣṇuovi) stejně drahé jako Śrīmatī Rādhārāṇī samotná. Mezi všemi gopīmi stojí nejvýše jako Kṛṣṇova nejmilovanější.“

»Vsevišnjemu Gospodu Kṛṣṇi (Viṣṇuju) je tako kot Śrīmatī Rādhārāṇī pri srcu tudi Njeno kopališče (Rādhā-kuṇḍa). Ona pa je najbolj vzvišena med vsemi gopījami, saj jo ima Gospod najraje.«

Každý, kdo se zajímá o vědomí Kṛṣṇy, by se proto měl nakonec uchýlit k Rādhākuṇḍu a věnovat tam celý svůj život oddané službě. To je závěr Rūpy Gosvāmīho v desátém verši Upadeśāmṛty.

Zato bi se moral vsak, ki hoče razviti zavest Kṛṣṇe, nazadnje zateči k Rādhā-kuṇḍi in tam vse življenje vdano služiti Rādhi in Kṛṣṇi. To je sklepna misel Rūpe Gosvāmīja v desetem verzu Upadeśāmṛte.