Skip to main content

Text 10

Verso Dez

Verš

Texto

karmibhyaḥ parito hareḥ priyatayā vyaktiṁ yayur jñāninas
tebhyo jñāna-vimukta-bhakti-paramāḥ premaika-niṣṭhās tataḥ
tebhyas tāḥ paśu-pāla-paṅkaja-dṛśas tābhyo ’pi sā rādhikā
preṣṭhā tadvad iyaṁ tadīya-sarasī tāṁ nāśrayet kaḥ kṛtī
karmibhyaḥ parito hareḥ priyatayā vyaktiṁ yayur jñāninas
tebhyo jñāna-vimukta-bhakti-paramāḥ premaika-niṣṭhās tataḥ
tebhyas tāḥ paśu-pāla-paṅkaja-dṛśas tābhyo ’pi sā rādhikā
preṣṭhā tadvad iyaṁ tadīya-sarasī tāṁ nāśrayet kaḥ kṛtī

Synonyma

Sinônimos

karmibhyaḥ — než všichni lidé pracující pro plody své práce; paritaḥ — ve všech ohledech; hareḥ — Nejvyšší Osobností Božství; priyatayā — protože jim prokázal přízeň; vyaktim yayuḥ — uvádí se v śāstrāch; jñāninaḥ — ti, kdo jsou pokročilí v poznání; tebhyaḥ — jim nadřazení; jñāna-vimukta — osvobozeni poznáním; bhakti-paramāḥ — ti, kdo se věnují oddané službě; prema-eka-niṣṭāḥ — ti, kteří dosáhli čisté lásky k Bohu; tataḥ — nadřazenější než oni; tebhyaḥ — lepší než oni; tāḥ — oni; paśu-pāla-paṅkaja-dṛśaḥgopī, které neustále závisejí na Kṛṣṇovi, pasáčkovi krav; tābhyaḥ — nade všemi; api — zajisté; — Ona; rādhikā — Śrīmatī Rādhikā; preṣṭā — velmi drahé; tadvat — podobně; iyam — toto; tadīya-sarasī — Její jezírko, Śrī Rādhākuṇḍ; tām — Rādhākuṇḍ; na — ne; āśrayet — by se uchýlil; kaḥ — kdo; kṛtī — nanejvýš požehnaný.

tāḥ — elas; tāmRādhā-kuṇḍa

Překlad

Tradução

V śāstrāch se uvádí, že ze všech druhů lidí, kteří pracují pro plody své práce, prokazuje Nejvyšší Pán Hari přízeň tomu, kdo je pokročilý v poznání vyšších hodnot života. Z mnoha těchto lidí s pokročilý poznáním (jñānī) může začít oddaně sloužit ten, kdo je díky svému poznání prakticky osvobozen. Je nadřazen ostatním. Ten, kdo však dosáhl premy, čisté lásky ke Kṛṣṇovi, je na vyšší úrovni než on. Gopī se nacházejí nade všemi pokročilými oddanými, protože vždy zcela závisejí na Śrī Kṛṣṇovi, transcendentálnímu pasáčkovi krav. Z gopī je Śrīmatī Rādhārāṇī Kṛṣṇovi nejdražší. Její jezírko (kuṇḍ) je Kṛṣṇovi stejně drahé jako tato nejmilovanější z gopī. Kdo by potom nežil u Rādhākuṇḍu a v duchovním těle plném extatických pocitů oddanosti (aprākṛta-bhāva) neprokazoval láskyplnou službu božskému páru Śrī Śrī Rādhā-Govindovi při jejich věčných osmerých denních zábavách (aṣṭakālīya-līlā)? Ti, kteří se věnují oddané službě na březích Rādhākuṇḍu, jsou nejpožehnanější lidé ve vesmíru.

Os śāstras dizem que, de todas as classes de trabalhadores fruitivos, aquele que é avançado em conhecimento dos valores superiores da vida é favorecido pelo Supremo Senhor Hari. Dentre muitas de tais pessoas avançadas em conhecimento [jñānīs], aquela que está praticamente liberada, em virtude de seu conhecimento, talvez adote o serviço devocional. Esta é superior às outras. Contudo, a que realmente alcançou prema, amor puro por Kṛṣṇa, é superior àquela. As gopīs são mais elevadas que todos os devotos avançados, porque sempre dependem totalmente de Śrī Kṛṣṇa, o vaqueirinho transcendental. Entre as gopīs, a mais querida de Kṛṣṇa é Śrīmati Rādhārāṇī. Seu kuṇḍa [lago] é tão profundamente querido para o Senhor Kṛṣṇa quanto Ela, Rādhārāṇī, a mais querida entre as gopīs. Quem, então, não residiria no Rādhā-kuṇḍa e, com um corpo espiritual sobrecarregado por sentimentos devocionais extáticos [aprākṛta-bhāva], não prestaria serviço devocional ao casal divino Śrī Śrī Rādhā-Govinda, que realizam o Seu aṣṭakālīya-līlā, Seus oito eternos passatempos diários? Na realidade, as pessoas que realizam serviço devocional às margens do Rādhā-kuṇḍa são as mais afortunadas do Universo.

Význam

Comentário

V současné době se téměř každý zabývá nějakým druhem plodonosné činnosti. Ti, kteří touží získat hmotný zisk prací, se nazývají karmī neboli lidé toužící po plodech své práce. Všechny živé bytosti v hmotném světě podléhají vlivu māyi. Popisuje to Viṣṇu Purāṇa (6.7.61):

Atualmente, quase todos se dedicam a alguma espécie de atividade fruitiva. Os que desejam obter lucros materiais através do trabalho são chamados karmīs, ou trabalhadores fruitivos. Todas as entidades vivas neste mundo material estão dominadas pelo encanto de māyā. Descreve-se isto no Viṣṇu Purāṇa (6.7.61):

viṣṇu-śaktiḥ parā proktā
kṣetrajñākhyā tathā parā
avidyā-karma-saṁjñānyā
tṛtīyā śaktir iṣyate
viṣṇu-śaktiḥ parā proktā
kṣetrajñākhyā tathā parā
avidyā-karma-saṁjñānyā
tṛtīyā śaktir iṣyate

Mudrci rozdělili energii Nejvyšší Osobnosti Božství do tří skupin – duchovní energie, okrajová energie a hmotná energie. Hmotná energie se považuje za energii třetího řádu (tṛtīyā śaktiḥ). Živé bytosti podléhající hmotné energii se někdy jako psi a prasata tvrdě namáhají pro pouhé uspokojení smyslů. V tomto životě nebo po vykonání zbožných činností v příštím začnou však některé karmī silně přitahovat různé druhy obětí popsaných ve Vedách. Díky svým zbožným zásluhám jsou povýšeni na nebeské planety. Ti, kteří provádějí oběti přesně podle védských příkazů, jsou ve skutečnosti povýšeni na Měsíc a na planety nad Měsícem. O tom se zmiňuje Bhagavad-gītā (9.21), kṣīṇe puṇye martya-lokaṁ viśanti: po vyčerpání výsledků svých takzvaných zbožných činností se opět vracejí na Zemi, která se nazývá martya-loka, místo smrti. Tito lidé sice mohou být za své zbožné činnosti povýšeni na nebeské planety a užívat si zde života po mnoho tisíc let, ale přesto se musí vrátit na tuto planetu, až se vyčerpají výsledky jejich zbožných činností.

Os sábios dividem as energias da Suprema Personalidade de Deus em três categorias: espiritual, marginal e material. A material é considerada de terceira classe (tṛtīyā śaktiḥ). Os seres vivos dentro da jurisdição da energia material às vezes se empenham como cães e porcos a trabalhar arduamente em troca, simplesmente, de gratificação dos sentidos. Contudo, nesta vida ou, após realizar atividades piedosas, na próxima, alguns karmīs se sentem fortemente atraídos pela realização de várias classes de sacrifícios mencionados nos Vedas. Assim, devido ao seu mérito piedoso, eles são elevados aos planetas celestiais. Na realidade, aqueles que executam sacrifícios estritamente de acordo com os preceitos védicos são elevados à Lua e a planetas acima dela. Como se menciona no Bhagavad-gītā (9.21), kṣīṇe puṇye martya-lokaṁ viśanti: depois de se esgotarem os resultados de suas ditas atividades piedosas, eles voltam novamente à Terra, que é chamada martya-loka, o lugar da morte. Mesmo que tais pessoas sejam elevadas aos planetas celestiais por causa de suas atividades piedosas e mesmo que gozem da vida ali por muitos milhares de anos, não obstante, elas são obrigadas a regressar a este planeta quando se esgotam os resultados de suas atividades piedosas.

To je postavení všech karmīch, včetně těch, kteří jednají zbožně a těch, kteří jednají bezbožně. Na této planetě najdeme mnoho obchodníků, politiků a jiných, které zajímá pouhé hmotné štěstí. Snaží se vydělat peníze jakýmikoliv prostředky a neberou v úvahu, zda jsou zbožné nebo bezbožné. Nazývají se karmī neboli hrubí materialisté. Někteří z karmīch jsou vikarmī – lidé, kteří se ve svém jednání neřídí védským poznáním. Ti, kteří jednají na základě védského poznání, provádějí oběti pro uspokojení Pána Viṣṇua a aby od Něho dostávali požehnání. Tímto způsobem jsou povýšeni na vyšší planetární soustavy. Tito karmī jsou nadřazeni vikarmīm, protože důvěřují příkazům Ved a jsou jistě drazí Kṛṣṇovi. V Bhagavad-gītě (4.11) Kṛṣṇa říká: ye yathā māṁ prapadyante tāṁs tathaiva bhajāmy aham. „Každého odměňuji podle toho, jak se Mi odevzdává.“ Kṛṣṇa je tak laskavý, že plní touhy karmīch i jñānīch, o bhaktech nemluvě. Karmī jsou někdy povýšeni na vyšší planetární soustavy, ale dokud lpí na plodonosných činnostech, musí po smrti přijmout nová hmotná těla. Když člověk jedná zbožně, může získat nové tělo mezi polobohy ve vyšších planetárních soustavách nebo může dosáhnout jiného postavení, ve kterém si může užívat vyšší úrovně hmotného štěstí. Naproti tomu ti, kdo jednají bezbožně, jsou degradováni a narodí se jako zvířata, stromy a rostliny. Učení světci proto neoceňují lidi pracující pro plody své práce, kteří se nestarají o védské příkazy (vikarmī). Ve Śrīmad Bhāgavatamu je uvedeno (5.5.4):

Esta é a posição de todos os karmīs, incluindo os que atuam piedosamente e os que atuam impiamente. Neste planeta, encontramos muitos homens de negócios, políticos e outros cujo único interesse é a felicidade material. Eles tentam ganhar dinheiro de qualquer modo, sem levar em consideração se estão usando métodos piedosos ou impiedosos. Pessoas assim são chamadas karmīs, ou materialistas grosseiros. Entre os karmīs, há alguns vikarmīs, pessoas que agem sem a orientação do conhecimento védico. Os que atuam com base no conhecimento védico realizam sacrifícios para a satisfação do Senhor Viṣṇu, bem como receber bençãos dEle. Dessa maneira, são elevados aos sistemas planetários superiores. Tais karmīs são superiores aos vikarmīs, pois são fiéis às orientações dos Vedas e, certamente, são queridos por Kṛṣṇa. No Bhagavad-gītā (4.11), Kṛṣṇa declara: ye yathā māṁ prapadyante tāṁs tathaiva bhajāmy aham. “Eu recompenso alguém na proporção de sua rendição a Mim.” Kṛṣṇa é tão bondoso que satisfaz os desejos dos karmīs e dos jñānīs, isto para não falar dos bhaktas. Embora os karmīs sejam às vezes elevados aos sistemas planetários superiores, enquanto permanecem apegados às atividades fruitivas, são obrigados a aceitar novos corpos materiais após a morte. Quem age piedosamente pode obter um corpo novo entre os semideuses nos sistemas planetários superiores, ou, então, pode alcançar outra posição, na qual desfruta de um maior padrão de felicidade material. Por outro lado, aqueles que se ocupam em atividades ímpias são degradados e nascem como animais, árvores e plantas. Assim, as pessoas santas e eruditas não apreciam os trabalhadores fruitivos que não ligam para as orientações vedicas (vikarmīs). Como se afirma no Śrīmad-Bhāgavatam (5.5.4):

nūnaṁ pramattaḥ kurute vikarma
yad indriya-prītaya āpṛṇoti
na sādhu manye yata ātmano ’yam
asann api kleśada āsa dehaḥ
nūnaṁ pramattaḥ kurute vikarma
yad indriya-prītaya āpṛṇoti
na sādhu manye yata ātmano ’yam
asann api kleśada āsa dehaḥ

„Když někdo považuje smyslový požitek za životní cíl, pak nepochybně zešílí touhou po materialistickém životě a začne páchat všemožné hříšné činnosti. Neví, že již za své minulé hříšné jednání získal tělo, které – třebaže je dočasné – je příčinou jeho utrpení. Živá bytost ve skutečnosti nemá mít hmotné tělo, ale dostává ho pro smyslový požitek. Proto si myslím, že inteligentnímu člověku nepřísluší znovu se zaplétat do činností zaměřených na uspokojování smyslů, za něž neustále dostává jedno hmotné tělo za druhým.“ Účelem lidského života je dostat se z podmínek trojího utrpení, které jsou průvodním jevem hmotné existence. Lidé toužící po plodech své práce naneštěstí šílí po vydělávání peněz a zařizování si pomíjivého hmotného pohodlí jakýmikoliv způsoby a tak riskují, že budou degradováni do nižších živočišných druhů. Materialisté pošetile plánují, jak být šťastní v hmotném světě. Nezastaví se, aby uvážili, že se dožijí jen určitého počtu let, které z velké části musí strávit vyděláváním peněz pro uspokojování smyslů. Tyto činnosti končí smrtí. Materialisté neberou v úvahu, že po opuštění těla se mohou narodit v tělech nízkých zvířat, rostlin nebo stromů. Všechny jejich činnosti se pouze příčí naplnění smyslu života. Nejenže se narodí nevědomí, ale také na úrovni nevědomosti jednají a myslí si, že získávají hmotný užitek v podobě mrakodrapů, velkých aut, váženého postavení a tak dále. Netuší, že v příštím životě budou degradováni, a že všechny jejich činnosti slouží pouze jako parābhava, jejich porážka. To je výrok Śrīmad Bhāgavatamu (5.5.5): parābhavas tāvad abodha-jātaḥ.

“Na verdade, os materialistas que, como cães e porcos, trabalham arduamente para a mera satisfação dos sentidos, são loucos. Eles realizam atividades abomináveis de toda espécie apenas para satisfazer os sentidos. As atividades materialistas não são em absoluto dignas de um homem inteligente, pois, o resultado dessas ações é a obtenção de um corpo material, o qual é cheio de misérias.” O objetivo da vida humana é escapar das três espécies de condições miseráveis, que são concomitantes com a existência material. Infelizmente, os trabalhadores fruitivos estão loucos para ganhar dinheiro e adquirir confortos materiais temporários de qualquer modo. Por conseguinte, correm o risco de serem degradados às espécies inferiores de vida. Tolamente, os materialistas fazem muitos planos para poderem tornar-se felizes neste mundo material. Eles não param para pensar que só viverão por um determinado número de anos, a maior parte dos quais terão que passar lutando para conseguir dinheiro em busca de gratificação dos sentidos. Em última análise, tais atividades terminam em morte. Os materialistas não levam em consideração que, após abandonarem o corpo, talvez tenham que encarnar em corpos de animais inferiores, plantas e árvores. De tal modo, todas as suas atividades só fazem destruir o objetivo da vida. Eles não apenas nascem ignorantes, como também agem na plataforma da ignorância, julgando estarem obtendo benefícios materiais sob a forma de arranha-céus, carros bonitos, posições de prestígio etc. Os materialistas não sabem que serão degradados na próxima vida e que todas as suas atividades só contribuem para a sua derrota final (parābhava). Este e o veredicto do Śrīmad-Bhāgavatam (5.5.5): parābhavas tāvad abodha-jātaḥ.

Člověk by měl proto dychtit porozumět nauce o duši (ātma-tattva). Dokud se nedostane na úroveň ātma-tattva, na které rozumí, že je duše a ne tělo, zůstane na úrovni nevědomosti. Z tisíců a dokonce miliónů nevědomých lidí, kteří ztrácejí svůj čas pouhým uspokojováním smyslů, se jeden může dostat na úroveň poznání a porozumět vyšším hodnotám života. Tento člověk se nazývá jñānī. Ví, že plodonosné činnosti ho budou poutat k hmotné existenci a zapříčiní jeho převtělování z jednoho druhu těla do druhého. Ve Śrīmad Bhāgavatamu je termínem śarīra-bandha (poután k tělesné existenci) naznačeno, že dokud si člověk udržuje jakékoliv pojetí smyslového požitku, jeho mysl bude pohroužena v karmě, plodonosné činnosti, a to ho přinutí převtělovat se z jednoho těla do druhého.

Devemos, portanto, ansiar por compreender a ciência da alma (ātma-tattva). A menos que cheguemos à plataforma de ātma-tattva, por meio da qual compreendemos que somos a alma e não o corpo, permaneceremos na plataforma da ignorância. Dentre milhares e até mesmo milhões de pessoas ignorantes, que estão desperdiçando seu tempo simplesmente tentando satisfazer seus sentidos, pode ser que uma chegue à plataforma do conhecimento e compreenda os valores superiores da vida. Semelhante pessoa se chama jñānī, que sabe que as atividades fruitivas prendê-lo-ão à existência material e farão com que ele transmigre de uma espécie de corpo a outra. Como indica no Śrīmad-Bhāgavatam o termo śarīra-bandha (atado à existência corpórea), enquanto mantivermos qualquer conceito de gozo dos sentidos, nossa mente estará absorta em karma, ou atividades fruitivas, o que nos obrigará a transmigrar de um corpo a outro.

Jñānī se tedy považuje za nadřazeného karmīmu, protože se alespoň vyhýbá slepým činnostem smyslového požitku. To je výrok Nejvyšší Osobnosti Božství. Jñānī sice může být osvobozen od nevědomosti karmīch, ale dokud nepokročí na úroveň oddané služby, stále se považuje za nevědomého (avidyā). I když člověk může být přijímán jako jñānī neboli pokročilý v poznání, jeho poznání se považuje za nečisté, protože nemá informace o oddané službě a zanedbává přímé uctívání lotosových nohou Nejvyšší Osobnosti Božství.

Assim, o jñānī é considerado superior ao karmī, porque, pelo menos, ele se abstém das atividades cegas de gozo dos sentidos. Este é o veredito da Suprema Personalidade de Deus. Contudo, mesmo que o jñānī se liberte da ignorância em que estão os karmīs, se não chegar à plataforma de serviço devocional, ainda é considerado que ele está na ignorância (avidyā). Apesar de ser aceito como jñānī, ou avançado em conhecimento, seu saber é tido como impuro por ele não ter informação sobre o serviço devocional, negligenciando, assim, a adoração direta aos pés de lótus da Suprema Personalidade de Deus.

Když se jñānī zapojí do oddané služby, velmi rychle získá postavení nadřazenější obyčejnému jñānīmu. Je popsán jako jñāna-vimukta-bhakti-parama. Jak se jñānī zapojí do oddané služby, je uvedeno v Bhagavad-gītě (7.19), kde Kṛṣṇa říká:

Ao adotar o serviço devocional, este jñānī se torna rapidamente superior a um jñānī comum. Uma pessoa avançada assim é descrita como jñāna-vimukta-bhakti-parama. No Bhagavad-gītā (7.19), Kṛṣṇa explica como o jñānī adota o serviço devocional:

bahūnāṁ janmanām ante
jñānavān māṁ prapadyate
vāsudevaḥ sarvam iti
sa mahātmā sudurlabhaḥ
bahūnāṁ janmanām ante
jñānavān māṁ prapadyate
vāsudevaḥ sarvam iti
sa mahātmā sudurlabhaḥ

„Ten, kdo má opravdu poznání – po mnoha zrozeních a smrtích – se Mi odevzdá, když ví, že jsem příčinou všech příčin a vším, co existuje. Taková velká duše je nesmírně vzácná.“ Člověk je moudrý, když se odevzdá lotosovým nohám Kṛṣṇy, ale takový mahātmā, velká duše, je velmi vzácný.

“Após muitos nascimentos e mortes, aquele que tem verdadeiro conhecimento se rende a Mim, sabendo que sou a causa de todas as causas e de tudo o que existe. É muito raro encontrar semelhante grande alma.” Na realidade, é sábia a pessoa que se rende aos pes de lótus de Kṛṣṇa, só que é muito raro encontrar um mahātmā (grande alma) assim.

Poté, co se člověk zapojí do oddané služby podle usměrňujících zásad, může se dostat na úroveň spontánní lásky k Bohu díky následování ve stopách velkých oddaných jako jsou Nārada, Sanaka a Sanātana. Nejvyšší Osobnost Božství ho pak uznává jako nadřazeného. Oddaní, kteří vyvinuli lásku k Bohu, jsou jistě ve vznešeném postavení.

Após adotar o serviço devocional sob os princípios reguladores, pode ser que alguém chegue ao estágio de amor espontâneo por Deus, seguindo os passos de grandes devotos como Nārada, Sanaka e Sanātana. Então, a Suprema Personalidade de Deus o reconhece como superior. Sem dúvida, os devotos que desenvolvem amor por Deus se encontram em posição de destaque.

Ze všech těchto oddaných jsou gopī uznány za nejvznešenější, protože neznají nic jiného než uspokojování Kṛṣṇy. Gopī od Kṛṣṇy ani neočekávají žádnou odplatu. Kṛṣṇa jim někdy přivodí velké utrpení tím, že se od nich odloučí. Ony však přesto na Kṛṣṇu nemohou zapomenout. Gopī velmi zarmoutilo, když Kṛṣṇa odjel z Vṛndāvanu do Mathury, a strávily zbytek svých životů naříkáním v odloučení od Kṛṣṇy. To znamená, že v určitém smyslu od Kṛṣṇy ve skutečnosti nikdy odloučeny nebyly. Mezi myšlením na Kṛṣṇu a stýkáním se s Ním není rozdíl. Vipralambha-sevā, myšlení na Kṛṣṇu v odloučení, jak to dělal Śrī Caitanya Mahāprabhu, je daleko lepší než přímá služba Kṛṣṇovi. Ze všech oddaných, kteří vyvinuli ryzí oddanou lásku ke Kṛṣṇovi, jsou gopī nejvznešenější a mezi nimi je nejvznešenější Śrīmatī Rādhārāṇī. Nikdo nepředčí oddanou službu Śrīmatī Rādhārāṇī. Dokonce ani Kṛṣṇa nemůže porozumět postoji Śrīmatī Rādhārāṇī, a proto přijal Její postavení a zjevil se jako Śrī Caitanya Mahāprabhu, aby porozuměl Jejím transcendentálním pocitům.

De todos esses devotos, as gopīs são reconhecidas como superiores, visto que tudo o que elas sabem fazer é satisfazer a Kṛṣṇa. Tampouco as gopīs esperam alguma recompensa de Kṛṣṇa. Na verdade, em certas oportunidades, Kṛṣṇa faz com que elas sofram muito, distanciando-Se. Mesmo assim, elas não conseguem se esquecer dEle. Quando Kṛṣṇa partiu de Vṛndāvana para Mathurā, as gopīs ficaram muito deprimidas e passaram o resto de suas vidas chorando, com saudades dEle. Isto quer dizer que, em certo sentido, elas jamais estiveram realmente separadas de Kṛṣṇa. Não há diferença entre pensar em Kṛṣṇa e associar-se com Ele. Pelo contrário, vipralambha-sevā, ou seja, pensar em Kṛṣṇa sentindo saudades, como fazia Śrī Caitanya Mahāprabhu, é muito melhor que servir a Kṛṣṇa diretamente. Assim, de todos os devotos que desenvolveram puro amor devocional por Kṛṣṇa, as gopīs são as mais elevadas, sendo que, de todas estas gopīs elevadas, Śrīmatī Rādhārāṇī é quem mais Se destaca. Ninguém pode exceder o serviço devocional de Śrīmatī Rādhārāṇī. Na realidade, nem o próprio Kṛṣṇa é capaz de compreender a atitude de Śrīmatī Rādhārāṇī. Por isso, Ele assumiu a posição dEla e apareceu como Śrī Caitanya Mahāprabhu, somente para poder entender Seus sentimentos transcendentais.

Śrīla Rūpa Gosvāmī takto postupně dospěl k závěru, že Śrīmatī Rādhārāṇī je Kṛṣṇova nejvznešenější oddaná a Její kuṇḍ, jezírko, Śrī Rādhākuṇḍ, je nejvznešenější místo. Potvrzuje to Laghu-bhāgavatāmṛta [Padma Purāṇa] (Uttara-khaṇḍa 1.45) citovaná v Caitanya-caritāmṛtě:

Dessa maneira, palmo a palmo, Śrīla Rūpa Gosvāmī conclui que Śrīmatī Rādhārāṇī é a devota mais elevada de Kṛṣṇa e que Seu kuṇḍa (lago), Śrī Rādhā-kuṇḍa, é o lugar mais elevado. Isto é confirmado numa citação do Laghu-bhāgavatāmṛta (Uttara-khaṇḍa 45), como citado no Caitanya-caritāmṛta:

yathā rādhā priyā viṣṇos
tasyāḥ kuṇḍaṁ priyaṁ tathā
sarva-gopīṣu saivaikā
viṣṇor atyanta-vallabhā
yathā rādhā priyā viṣṇos
tasyāḥ kuṇḍaṁ priyaṁ tathā
sarva-gopīṣu saivaikā
viṣṇor atyanta-vallabhā

„Místo, kde se Śrīmatī Rādhārāṇī koupe (Rādhākuṇḍ), je Nejvyššímu Pánu Kṛṣṇovi (Viṣṇuovi) stejně drahé jako Śrīmatī Rādhārāṇī samotná. Mezi všemi gopīmi stojí nejvýše jako Kṛṣṇova nejmilovanější.“

“Assim como Śrīmatī Rādhārāṇī é querida pelo Supremo Senhor Kṛṣṇa [Viṣṇu], da mesma forma, o lugar onde Ela Se banha [Rādhā-kuṇḍa] é igualmente querido por Kṛṣṇa. Entre todas as gopīs, Ela sozinha goza da posição suprema de a mais querida do Senhor.”

Každý, kdo se zajímá o vědomí Kṛṣṇy, by se proto měl nakonec uchýlit k Rādhākuṇḍu a věnovat tam celý svůj život oddané službě. To je závěr Rūpy Gosvāmīho v desátém verši Upadeśāmṛty.

Portanto, todos os interessados na consciência de Kṛṣṇa devem, por fim, refugiar-se no Rādhā-kuṇḍa e ali executar serviço devocional por toda a vida. Esta é a conclusão de Rūpa Gosvāmī no décimo verso do Upadeśāmṛta.