Skip to main content

Kapitola čtyřicátá

CHAPTER FORTY

Uctivá oddanost synů a ostatních podřízených

Reverential Devotion of Sons and Other Subordinates

Skutečnou uctivou oddanost projevují lidé, kteří si myslí, že jsou Kršnovi podřízení nebo Jeho synové. Nejlepšími příklady podřízených jsou Sárana, Gada a Subhadrá. Všichni to jsou členové jaduovské dynastie a vždy považovali Kršnu za svého ochránce. Kršnovi synové jako Pradjumna, Čárudéšna a Sámba měli podobné pocity. Kršna měl ve Dvárace mnoho synů. S každou ze 16 108 královen jich měl deset a všichni v čele s Pradjumnou, Čárudéšnou a Sámbou měli Kršnu vždy za svého ochránce. Když s Ním Jeho synové obědvali, otevírali někdy ústa, aby je Kršna nakrmil. Když Kršna hladil jednoho ze svých synů, který Mu seděl na klíně, a žehnal mu přičichnutím k hlavě, ostatní synové plakali a přemýšleli, kolik zbožných činností musel tento syn vykonat ve svém předešlém životě. Pradjumna, syn Kršny s hlavní královnou Rukminí, je mezi Jeho syny považován za vůdce. Pradjumnovy tělesné rysy připomínají přesně rysy Kršny. Čistí oddaní Kršny Pradjumnu oslavují, protože se mu dostalo velikého štěstí: jaký otec, takový syn.

True reverential devotion is exhibited by persons who think themselves subordinate to Kṛṣṇa and by persons who think themselves sons of Kṛṣṇa. The best examples of this subordination are Sāraṇa, Gada and Subhadrā. They were all members of the Yadu dynasty, and they always used to think themselves protected by Kṛṣṇa. Similarly, Kṛṣṇa’s sons, such as Pradyumna, Cārudeṣṇa and Sāmba, felt the same way. Kṛṣṇa had many sons in Dvārakā. He begot ten sons by each of His 16,108 queens, and all of these sons, headed by Pradyumna, Cārudeṣṇa and Sāmba, used to think themselves always protected by Kṛṣṇa. When Kṛṣṇa’s sons dined with Him, they would sometimes open their mouths for Kṛṣṇa to feed them. Sometimes when Kṛṣṇa would pat one of His sons, the son would sit on Kṛṣṇa’s lap, and while Kṛṣṇa was blessing the son’s head by smelling it, the others would shed tears, thinking how many pious activities he must have performed in his previous life. Out of Kṛṣṇa’s many sons, Pradyumna, a son of Kṛṣṇa’s chief queen, Rukmiṇī, is considered the leader. Pradyumna’s bodily features resemble Kṛṣṇa’s exactly. Pure devotees of Kṛṣṇa glorify Pradyumna because he is so fortunate: like father, like son.

V Hari-vanše je popis Pradjumnových činů když unesl Prabhávatí. Pradjumna ji tehdy oslovil: „Má drahá Prabhávatí, jen se podívej na hlavu naší rodiny, Šrí Kršnu. On je samotný Višnu, který létá na Garudovi, a náš nejvyšší pán. Protože jsme zpyšněli a máme naprostou důvěru v Jeho ochranu, nestaráme se někdy ani o boj s Tripurárim (Šivou).“

There is a description in the Hari-vaṁśa of Pradyumna’s activities when he kidnapped Prabhāvatī. Pradyumna addressed Prabhāvatī at that time and said, “My dear Prabhāvatī, just look at the head of our family, Śrī Kṛṣṇa. He is Viṣṇu Himself, the supreme driver of Garuḍa, and He is our supreme master. Because we have become so proud and confident of His protecting us, we sometimes do not even care about fighting with Tripurāri [Lord Śiva].”

Existují dva druhy oddaných, kteří oddaně slouží s úctou a respektem — Pánovi podřízení a Jeho synové. Služebníci ve Dvárace neustále uctívají Kršnu jako nejctihodnější a nejváženější Osobnost Božství. Kršna je okouzluje svými mimořádnými vlastnostmi. Ti, kteří považovali Kršnu vždy za svého ochránce, si mohli své přesvědčení snadno ověřit v praxi, neboť Kršnovi synové jednali mnohokrát zcela nezákonně, ale přesto se jim od Kršny a Balarámy dostalo naprosté ochrany.

There are two kinds of devotees engaged in devotional service with awe and veneration – the Lord’s subordinates and His sons. The servitors in the abode of Dvārakā always worship Kṛṣṇa as the most respectable and revered Personality of Godhead. They are captivated by Kṛṣṇa because of His superexcellent opulences. The members who always thought themselves protected by Kṛṣṇa could readily convert their conviction into practical demonstration, because it was sometimes found that the sons of Kṛṣṇa acted very unlawfully in various places but were nonetheless given full protection by Kṛṣṇa and Balarāma.

I Kršnův starší bratr Balaráma Mu někdy nevědomky vzdal úctu. Kršna jednou stál před Balarámou a chtěl se svému staršímu bratrovi poklonit, avšak Balarámův kyj poklesl ke Kršnovým lotosovým nohám. Jinými slovy, kyj v Balarámových rukách složil Kršnovi své poklony. Výše popsané pocity podřízenosti se někdy projevují jako anubhāva.

Even Balarāma, the elder brother of Kṛṣṇa, sometimes unknowingly offered respect to Him. Once when Kṛṣṇa came before Lord Balarāma, Kṛṣṇa was anxious to offer His respects to His elder brother, but at that time Balarāma’s club was lowered down upon Kṛṣṇa’s lotus feet. In other words, the club in Balarāma’s hand offered its own respects to Kṛṣṇa. These feelings of subordination, as explained above, are sometimes manifested as anubhāva.

Když za Šrí Kršnou přišli polobozi z nebeských planet, všichni Kršnovi synové je následovali a Brahmá je pokropil vodou ze svého kamaṇḍalu. Když polobozi předstoupili před Kršnu, synové místo aby si sedli na zlaté židle, se posadili na podlahu, která byla pokryta jelení kůží.

When demigods from the heavenly planets came to Śrī Kṛṣṇa, all of Kṛṣṇa’s sons followed them, and Lord Brahmā sprinkled water from his kamaṇḍalu upon them. When the demigods came before Kṛṣṇa, the sons, instead of sitting on golden chairs, sat down on the floor, which was covered with deerskin.

Chování Kršnových synů se někdy podobá chování Jeho osobních služebníků. Synové se například klaněli, byli tiší, pokorní a vlídní a vždy připraveni splnit Kršnova nařízení i za cenu života. Když byli před Ním, vždy se poklonili až k zemi. Byli velice tiší a vyrovnaní a vždy se snažili zadržovat před Pánem kašel a smích. Také nikdy nemluvili o Kršnových zábavách v milostné lásce. To znamená, že oddaní, věnující se uctivé oddané službě, by neměli hovořit o Kršnově milostné lásce. Nikdo by neměl prohlašovat, že má věčný vztah ke Kršnovi, není-li osvobozený. V podmíněném životním stavu musí oddaní plnit předepsané povinnosti podle pravidel oddané služby. Když je člověk vyspělý v oddané službě a je realizovanou duší, může znát svůj vztah ke Kršnovi. Neměl by se uměle snažit nějaký vztah navodit. Na nedozrálé úrovni se někdy stává, že chtivý podmíněný člověk se snaží uměle navodit vztah s Kršnou v milostné lásce. Výsledkem toho je, že se z něj stane prākṛta-sahajiyā neboli ten, kdo bere vše velice levně. Třebaže tito lidé velice touží navodit vztah s Kršnou v milostné lásce, jejich podmíněný život v hmotném světě je i nadále nanejvýš odporný. Člověk, který má s Kršnou skutečný vztah, už nemůže jednat na hmotné úrovni a jeho osobní povahu nelze kritizovat.

Sometimes the behavior of Kṛṣṇa’s sons appears similar to the behavior of His personal servants. For example, the sons used to offer their obeisances, they were silent, submissive and gentle, and they were always ready to carry out Kṛṣṇa’s orders, even at the risk of life. When present before Kṛṣṇa, they bowed down on the ground. They were very silent and steady, and they used to restrain coughing and laughing before the Lord. Also, they never discussed Kṛṣṇa’s pastimes in conjugal love. In other words, devotees who are engaged in reverential devotional service should not discuss the conjugal love affairs of Kṛṣṇa. No one should claim his eternal relationship with Kṛṣṇa unless he is liberated. In the conditioned state of life, the devotees have to execute the prescribed duties as recommended in the codes of devotional service. When one is mature in devotional service and is a realized soul, he can know his own eternal relationship with Kṛṣṇa. One should not artificially try to establish some relationship. In the premature stage it is sometimes found that a lusty, conditioned person will artificially try to establish some relationship with Kṛṣṇa in conjugal love. The result of this is that one becomes prākṛta-sahajiyā, or one who takes everything very cheaply. Although such persons may be very anxious to establish a relationship with Kṛṣṇa in conjugal love, their conditioned life in the material world is still most abominable. A person who has actually established his relationship with Kṛṣṇa can no longer act on the material plane, and his personal character cannot be criticized.

Když Amor při jedné příležitosti přišel navštívit Pána Kršnu, jeden oddaný Ho oslovil: „Můj drahý Amore, protože se ti dostalo takového štěstí, že tvůj pohled spočinul na lotosových nohách Kršny, kapky potu na tvém těle zamrzly a připomínají plody kaṇṭakī (malé ovoce rostoucí na trnitých keřích).“ To jsou znaky extáze a úcty k Nejvyšší Osobnosti Božství. Když princové jaduovské dynastie slyšeli zvuk Kršnovy lastury Paňčadžanja, okamžitě jim v extatické radosti vstaly vlasy na hlavě. Vypadalo to tehdy, jako by všechny vlasy na hlavách princů tančily v extázi.

When Cupid came on one occasion to visit Lord Kṛṣṇa, some devotee addressed him thus: “My dear Cupid, because you have been so fortunate as to have placed your eyesight on the lotus feet of Kṛṣṇa, the drops of perspiration on your body have become frozen, and they resemble kaṇṭakī fruits [a kind of small fruit found in thorny bushes].” These are signs of ecstasy and veneration for the Supreme Personality of Godhead. When the princes of the Yadu dynasty heard the vibration of Kṛṣṇa’s Pāñcajanya conch shell, the hairs on their bodies immediately stood up in ecstatic jubilation. It seemed at that time that all the hairs on the bodies of the princes were dancing in ecstasy.

K radosti se někdy připojují příznaky zklamání. Pradjumna jednou oslovil Sámbu slovy: „Můj drahý Sámbo, ty jsi tak slavná osobnost! Viděl jsem jednou, jak sis hrál na zemi a tvé tělo bylo celé zaprášené, ale tvůj otec, Pán Kršna, si tě přesto vzal na klín. Já jsem zato úplný nešťastník; mně se od našeho otce nikdy takové lásky nedostalo!“ Tento citát je příkladem zklamání v extatické lásce.

In addition to jubilation, there are sometimes symptoms of disappointment. Pradyumna once addressed Sāmba with these words: “My dear Sāmba, you are such a glorified personality! I have seen that once when you were playing on the ground, your body became covered with dust; yet our father, Lord Kṛṣṇa, still took you up on His lap. But I am so unfortunate that I could never get such love from our father!” This statement is an example of disappointment in love.

Když někdo pohlíží na Kršnu jako na svého nadřízeného, říká se tomu pocit úcty, a když oddaný navíc cítí, že Kršna je jeho ochránce, jeho transcendentální láska ke Kršnovi vzroste a jeho sloučeným pocitům se pak říká uctivá oddanost. Když tato stálá uctivá oddanost vzroste dále, říká se jí láska k Bohu, která vychází z uctivé oddanosti. Připoutanost a náklonnost jsou dvěma předními příznaky tohoto stavu. Pradjumna s tímto uctivým oddaným přístupem nikdy nemluvil se svým otcem příliš hlasitě. Ve skutečnosti ani neotvíral ústa, a nikdy se neukázal s obličejem plným slz. Hleděl vždy jen na lotosové nohy svého otce.

To regard Kṛṣṇa as one’s superior is called reverential feeling, and when, in addition to this, a devotee feels that Kṛṣṇa is his protector, his transcendental love for Kṛṣṇa is increased, and his combined feelings are called reverential devotion. When this steady reverential devotion increases further, it is called love of Godhead in reverential devotion. Attraction and affection are two prominent symptoms of this stage. In this reverential devotional attitude, Pradyumna never talked to his father in a loud voice. In fact, he never so much as unlocked the lips of his mouth, nor did he ever show his face filled with tears. He would always glance only at the lotus feet of his father.

Dalším příkladem vyrovnané a stálé lásky ke Kršnovi je epizoda, kdy Mu Ardžuna sdělil, že zemřel jeho syn Abhimanju, jenž byl Kršnovým synovcem. Abhimanju byl synem Subhadry, Kršnovy mladší sestry. Byl zabit v bitvě na Kurukšétře společným úsilím všech velitelů v armádě krále Durjódhany — Karny, Ašvatthámy, Džajadrathy, Bhíšmy, Krpáčárji a Drónáčárji. Na ujištění, že láska ze strany Subhadry se nemění, Ardžuna Kršnovi řekl: „Ačkoliv byl Abhimanju zabit téměř v Tvé přítomnosti, Subhadřinu lásku k Tobě to ani trochu neoslabilo a ani v nejmenším to nezměnilo její původní barvu.“

There is another example of steady and fixed love for Kṛṣṇa in the instance of Arjuna’s informing Him of the death of Arjuna’s son, Abhimanyu, who was also the nephew of Kṛṣṇa. Abhimanyu was the son of Subhadrā, Kṛṣṇa’s younger sister. He was killed at the Battle of Kurukṣetra by the combined efforts of all the commanders in King Duryodhana’s army – namely, Karṇa, Aśvatthāmā, Jayadratha, Bhīṣma, Kṛpācārya and Droṇācārya. In order to assure Kṛṣṇa that there was no change of love on Subhadrā’s part, Arjuna informed Him, “Although Abhimanyu was killed almost in Your presence, Subhadrā’s love for You is not agitated at all, nor has it even slightly changed its original color.”

Svou náklonnost ke svým oddaným Kršna vyjádřil, když žádal Pradjumnu, aby se před Ním nestyděl. Oslovil ho následovně: „Můj drahý chlapče, zbav se svých pocitů podřazenosti a nesvěšuj hlavu. Mluv se mnou jasným hlasem a neplač. Můžeš se na Mě podívat zpříma a bez okolků si můžeš položit ruce na Mé tělo. Není třeba, abys před svým otcem projevoval tolik úcty.“

The affection that Kṛṣṇa has for His devotees was expressed by Him when He asked Pradyumna not to feel so bashful before Him. He addressed Pradyumna thus: “My dear boy, just give up your feeling of inferiority, and do not hang your neck. Just talk with Me in a clear voice and do not shed tears. You may look straight at Me, and you may place your hands on My body without any hesitation. There is no need of exhibiting so much reverence before your father.”

Pradjumna své pouto ke Kršnovi vždy projevoval činy. Kdykoliv ho otec požádal, aby něco udělal, okamžitě příkaz splnil. Přijímal každý úkol jako nektar, i kdyby to byl jed. Podobně kdykoliv shledal, že jeho otec s něčím nesouhlasí, okamžitě to zamítl jako jed, i kdyby to byl nektar.

Pradyumna’s attachment for Kṛṣṇa was always exhibited by his action. Whenever he was ordered by his father to execute something, he would immediately execute the order, taking the task as nectarean even though it may have been poison. Similarly, whenever he would find something to be disapproved of by his father, he would immediately reject it as poison, even though it may have been nectarean.

Pradjumnovo pouto ve strachu o Kršnu se projevilo, když řekl své ženě Rati: „Nepřátelský Šambara je již zabit. Nyní velice toužím spatřit svého otce, který je mým duchovním mistrem, a který vždy nosí lasturu, známou jako Páňčadžanja.“ Pradjumna cítil od Kršny velké odloučení, když Kršna nebyl během bitvy na Kurukšétře přítomen ve Dvárace. Řekl: „Od té doby, co můj otec opustil Dváraku, mě netěší cvičit se v boji ani se nezajímám o žádné sportovní zábavy. A proč je o těchto věcech třeba vůbec mluvit? V nepřítomnosti mého otce nechci ve Dvárace ani zůstat.“

Pradyumna’s attachment in anxiety for Kṛṣṇa was expressed when he said to his wife Rati, “The enemy, Śambara, is already killed. Now I am very anxious to see my father, who is my spiritual master and who always carries the conch shell known as Pāñcajanya.” Pradyumna felt great separation from Kṛṣṇa when He was absent from Dvārakā at the Battlefield of Kurukṣetra. He said, “Since my father has left Dvārakā, I do not take much pleasure in practicing fighting, nor am I interested in any kind of sporting pastimes. And what need is there to speak of these things? I do not even wish to stay at Dvārakā in the absence of my father.”

Když se Pradjumna vrátil domů po zabití Šambarásury a spatřil svého otce, Kršnu, před sebou, byl tak přešťastný, že sám nemohl své radosti porozumět. To je příklad úspěchu v odloučení. Podobné uspokojení bylo vidět, když se Kršna vrátil z Kuruovského bitevního pole do svého domova ve Dvárace. Všichni Jeho synové byli tak šťastní, že z extáze dělali opakovaně mnoho chyb. Jejich chyby byly příznaky úplné spokojenosti.

When Pradyumna came back home after killing Śambarāsura and saw his father, Kṛṣṇa, before him, he at once became so overjoyed that he himself could not understand his joy on that occasion. This is an instance of success in separation. A similar satisfaction was observed when Kṛṣṇa returned from the Battlefield of Kurukṣetra to His home at Dvārakā. All of His sons were so overjoyed that out of ecstasy they repeatedly made many mistakes. These mistakes were a sign of complete satisfaction.

Pradjumna se každý den díval na Kršnovy lotosové nohy se slzami v očích. Jeho projevy uctivé oddanosti mohou být popsány stejným způsobem, kterým byly popsány v případech ostatních oddaných.

Every day Pradyumna looked over Kṛṣṇa’s lotus feet with tears in his eyes. These signs of reverential devotion on the part of Pradyumna may be described in the same way they have been described in the cases of other devotees.