Jakmile zesílí čistá touha milovat Pána v určitém vztahu, říká se tomu čistá láska k Bohu. Na začátku je oddaný zaměstnán usměrňujícími zásadami oddané služby podle nařízení duchovního mistra. Když se zcela očistí od všeho hmotného znečištění, vyvine pouto a chuť oddaně sloužit. Chuť a pouto postupem doby zesílí a stane se z nich láska. Slovo láska můžeme ve skutečnosti použít pouze ve vztahu s Osobností Božství. V hmotném světě se o lásce vůbec nedá mluvit. To, čemu se v hmotném světě říká láska, není nic jiného než chtíč. Mezi láskou a chtíčem je propastný rozdíl, jako mezi zlatem a železem. V Nárada-paňčarátře se jasně říká, že když se chtíč zcela nasměruje k Nejvyššímu Pánu a člověk se cítí spřízněný pouze s Ním, velké autority jako Bhíšma, Prahláda, Uddhava a Nárada to přijímají jako čistou lásku k Bohu.

Velké autority jako Bhíšma vysvětlily, že milovat Boha znamená zcela se vzdát takzvané lásky ke komukoli jinému. Podle Bhíšmy se láskou rozumí věnovat svou náklonnost zcela jedné osobě a odpoutat svou spřízněnost ode všech ostatních. Čistá láska může být nasměrována k Nejvyšší Osobnosti Božství dvojím způsobem — z extáze a z bezpříčinné milosti Nejvyšší Osobnosti Božství.

Extatická láska k Bohu může být probuzena pouhým dodržováním usměrňujících zásad oddané služby, které jsou popsány v písmech, pod vedením pravého duchovního mistra. V jedenáctém zpěvu, druhé kapitole, 40. verši Šrímad Bhágavatamu se o extatické lásce, rozvinuté vykonáváním zásad oddané služby píše: „Oddaný při dodržování usměrňujících zásad oddané služby vyvine přirozené vědomí Kršny, jeho srdce změkne, a tak zpívá a tančí jako blázen. Při zpívání svatého jména Pána někdy křičí, někdy divoce mluví, někdy zpívá a někdy tančí jako blázen aniž se stará o své okolí.“

Padma Purána se zmiňuje o extatické lásce ze spontánní náklonnosti. Čandrakánti, slavná krásná dívka, žila v přísném celibátu, aby obdržela Kršnu za svého manžela. Neustále meditovala o transcendentální podobě Pána a neustále opěvovala Jeho slávu. Nechtěla za muže nikoho jiného než Jeho. Pevně se rozhodla, že jedině Pán Kršna bude jejím manželem.

Stýká-li se oddaný neustále s Pánem v extatické lásce, měli bychom vědět, že toto postavení získal od samotného Pána z Jeho zvláštní bezpříčinné milosti. Takový příklad je uveden v 7. verši dvanácté kapitoly jedenáctého zpěvu Šrímad Bhágavatamu, kde Pán Kršna říká Uddhavovi: „Gópí z Vrndávany nestudovaly Védy, aby Mě získaly, a nikdy nebyly na žádných posvátných poutních místech. Nevěnovaly se žádnému zbožnému dodržování usměrňujících zásad ani nepodstupovaly žádné odříkání. Nejvyšší dokonalost oddané služby získaly jednoduše Mojí společností.“

Na příkladu Čandrakánti z Padma Purány a gópí ze Šrímad Bhágavatamu je vidět, že oddaný, který neustále myslí na Kršnu a v extatické lásce opěvuje Jeho slávu bez ohledu na své postavení, dosáhne nejvyšší dokonalosti ryzí oddané lásky zvláštní milostí Pána Kršny. Šrímad Bhágavatam to potvrzuje: „Měli bychom vědět, že když člověk uctívá a miluje Hariho, Nejvyššího Pána, završil již všechna pokání, odříkání a podobné způsoby seberealizace. Když naproti tomu někdo ani po všemožném odříkání, pokání a vykonávání mystické jógy nevyvine lásku k Harimu, všechno jeho snažení je jen zbytečná ztráta času. Vidí-li nějaký člověk Kršnu uvnitř i vně, měli bychom vědět, že již překonal všechna odříkání a pokání určená pro seberealizaci. A jestliže někdo po všemožném pokání a odříkání nemůže vidět Kršnu uvnitř i vně, pak dělal vše zbytečně.“

Spontánní pouto ke Kršnovi ze zvláštní milosti Pána můžeme zařadit do dvou skupin: první je hluboká úcta k velikosti Pána a druhou je samočinná připoutanost ke Kršnovi bez jakéhokoli vnějšího podnětu. V Nárada-paňčarátře se říká, že když díky hluboké úctě k velikosti Nejvyššího Pána člověk dosáhne velké náklonnosti a stálé lásky k Němu, jistě dosáhne čtyř druhů vaišnavského osvobození — získá stejné tělesné rysy jako má Pán, získá stejné bohatství jako má Pán, bude pobývat na stejné planetě jako sídlí Pán, a dosáhne věčné Pánovy společnosti. Vaišnavské osvobození se zcela liší od májávádského osvobození, kterým je pouhé splynutí se září Pána.

V Nárada-paňčarátře je vysvětleno, že čistou ryzí oddanou službu nemotivuje žádný osobní prospěch. Miluje-li oddaný Pána Kršnu neustále s myslí na Něho upřenou, pak se takový oddaný přístup ukáže jako jediný způsob, jak upoutat Pánovu pozornost. Jinými slovy vaišnava, který neustále myslí na podobu Pána Kršny, je čistý vaišnava.

Oddaného, který dodržováním přísných pravidel a příkazů oddané služby získal Pánovu bezpříčinnou milost, začne přitahovat svrchovaná velikost Pána, transcendentální krása Pána a spontánní oddaná služba. Abychom byli jasnější: dodržováním usměrňujících zásad oddané služby lze plně ocenit transcendentální krásu Pána. V každém případě je možné dosáhnout vznešeného postavení pouze tehdy, když Pán oddanému udělí svoji zvláštní milost.

Šríla Rúpa Gósvámí vysvětlil mnoho různých způsobů, jak vyvinout lásku k Bohu, ale nyní nám obecně popíše, jak tohoto vysokého postavení dosáhnout nejlépe. Začátkem extatické lásky k Bohu je v podstatě víra. Existuje mnoho skupin a společností čistých oddaných, a začne-li se s nimi stýkat člověk vybavený alespoň trochou víry, udělá rychlý pokrok k čisté oddané službě. Vliv čistého oddaného je tak velký, že přijde-li s ním někdo s trochou víry do styku, získá možnost naslouchat o Pánovi z autoritativních spisů, jako je Bhagavad-gítá a Šrímad Bhágavatam. Milostí Pána sídlícího v srdcích všech postupně vyvine víru ve výpovědi autorizovaných písem. To je první úroveň styku s čistými oddanými. Na druhé úrovni, když člověk trochu pokročí a dospěje, přirozeně svolí dodržovat zásady oddané služby pod vedením čistého oddaného a přijme ho za svého duchovního mistra. Na další úrovni oddaný pod vedením duchovního mistra vykonává usměrněnou oddanou službu a výsledkem toho se zbaví všech nechtěných činností. Když se jich zbaví, pevně ustálí svoji víru a vyvine transcendentální chuť pro oddanou službu, pak přijde pouto, po něm extáze a na poslední úrovni čistá láska k Bohu. To jsou různé stupně rozvoje čisté lásky.

Pouze ti nejšťastnější lidé mohou dosáhnout takového životního úspěchu. Akademičtí studenti védských písem nemohou poznat, jak k takovému rozvoji dojde. Šiva říká v Nárada-paňčarátře Párvatí: „Má drahá nejvyšší bohyně, věz ode mě, že žádný člověk, který vyvinul extázi lásky k Nejvyšší Osobnosti Božství a který je díky tomu neustále v transcendentální blaženosti, nemůže vůbec ani vnímat hmotné strasti nebo radosti pocházející z těla a mysli.“

Náklonnosti a láskyplnému jednání, což jsou různé větve původního stromu lásky, předchází mnoho různých projevů citových vztahů, které zde probírat nebudeme. Vylíčil je Sanátana Gósvámí ve své Bhágavatámrtě. Láskyplné vztahy a jednání jsou velice důvěrná témata, avšak Sanátana Gósvámí je i přesto popsal velice otevřeně.

Šrí Rúpa Gósvámí uzavírá první část Bhakti-rasámrta-sindhu obětováním svého díla transcendentálnímu potěšení Sanátany Gósvámího, který položil základy transcendentální krásy, Gópály Bhatty Gósvámího, Šrí Raghunáthy Bhatty Gósvámího a Raghunáthy dásy Gósvámího. Z toho je zjevné, že Šríla Džíva Gósvámí v době, kdy Rúpa Gósvámí Bhakti-rasámrta-sindhu psal, nebyl ještě činný.

Takto končí Bhaktivédantova souhrnná studie první části Bhakti-rasámrta-sindhu docházející až k popisům extatické lásky k Bohu, které následují v části další.