Kapitola sedmnáctá

Capítulo Dezessete

Extatická láska

Amor Extático

Provádění usměrněné oddané služby člověka skutečně povýší na transcendentální úroveň, mimo dosah kvalit hmotné přírody. Tehdy začne jeho srdce zářit jako slunce. Slunce je vysoko nad hvězdnými soustavami a žádný mrak ho nemůže zakrýt. Je-li oddaný také čistý jako slunce, z jeho čistého srdce se šíří extatická láska, která je slavnější než sluneční záře. Teprve tehdy je jeho pouto ke Kršnovi dokonalé. Oddaný ve své extatické lásce začne spontánně toužit po tom, aby sloužil Pánu. V tomto stavu je na úrovni uttama-adhikārī, dokonalé oddanosti. Takového oddaného nerozrušuje hmotná náklonnost a zajímá ho pouze služba Rádě a Kršnovi.

Com o processo através do qual se executa serviço devocional regulado, elevamo-nos verdadeiramente à fase transcendental, além dos modos da natureza material. Nesse momento, nosso coração se ilumina como o Sol. O Sol encontra-se muito acima dos sistemas planetários, não sendo possível que nenhuma espécie de nuvem o encubra; de maneira similar, quando um devoto está purificado como o Sol, irradia de seu coração puro um amor extático mais resplandecente que a luz solar. Unicamente em tal estágio o apego a Kṛṣṇa é perfeito. Espontaneamente, em seu amor extático, o devoto fica ansioso por servir o Senhor. Nesta fase, o devoto está na plataforma de uttama-adhikārī, devoção perfeita. Semelhante devoto não se agita com afeições materiais e se interessa apenas pelo serviço a Rādhā e Kṛṣṇa.

V předchozích kapitolách jsou vysvětleny příznaky oddané služby společně s pokyny, jak můžeme provádět oddanou službu se svými současnými smysly a postupně se povýšit na úroveň extáze spontánní lásky. Mluvili jsme o dvou druzích oddané služby — totiž o oddané službě podle usměrňujících zásad atd. a o službě spontánní láskou. Na úrovni usměrňujících zásad oddané služby existují dvě kategorie: exekutivní a efektivní. Efektivní neboli účinná část oddané služby se nazývá bhāva neboli extáze. Tantry v této souvislosti říkají, že extáze je prvním příznakem čisté lásky k Osobnosti Božství a že v tomto stavu se člověk někdy třese nebo mu tečou slzy. Takové příznaky se neprojevují vždy, ale jen příležitostně. Když Durvásá přivedl krále Ambaríšu do nesnází, král Ambaríša začal myslet na lotosové nohy Pána a na jeho těle se objevily určité změny a z očí mu tekly slzy. Tyto věci způsobuje extáze. Projeví se třesením těla a slzami. Vnější projevy extatických příznaků pak zůstanou stále v mysli a pokračování extáze se nazývá samādhi. Tento stav vědomí se stane příčinou budoucích láskyplných vztahů s Kršnou.

A fim de esclarecer, explicaram-se nos capítulos anteriores os sintomas do serviço devocional juntamente com as instruções de como podemos executá-los com estes nossos sentidos elevando-nos gradualmente à plataforma do êxtase de amor espontâneo. Também foram discutidas as duas espécies de serviço devocional, a saber, o serviço devocional através de princípios reguladores e o serviço devocional por amor espontâneo. Na fase dos princípios reguladores do serviço devocional, há duas divisões, a saber, executiva e efetiva. A seção efetiva do serviço devocional chama-se bhāva, ou êxtase. A este respeito, declara-se nos Tantras que o êxtase é o primeiro sintoma de amor puro pela Personalidade de Deus, e que, algumas vezes, verifica-se que uma pessoa nessa fase verte lágrimas e se arrepia. Não é sempre que tais sintomas se manifestam, senão que o fazem apenas ocasionalmente. Quando Durvāsā colocou o rei Ambarīṣa em dificuldade, este se colocou a pensar nos pés de lótus do Senhor, em virtude do que seu corpo sofreu transformações e lágrimas caíram de seus olhos. Estes sintomas são atividades de êxtase, visíveis no arrepiar do corpo e no verter de lágrimas. Depois que estes sintomas extáticos manifestam-se externamente, eles permanecem dentro da mente, e a continuação do êxtase chama-se samādhi. Esta fase de apreciação torna-se causa de futuras trocas de aventuras amorosas com Kṛṣṇa.

Do tohoto stavu je možné se povýšit dvěma způsoby. Jedním je neustálý styk s čistými oddanými, druhým je zvláštní milost Kršny nebo milost čistého oddaného Kršny. Obvykle se na extatickou životní úroveň člověk povýší prostřednictvím společnosti čistých oddaných; zvláštní milostí Kršny nebo Jeho oddaného je to velice vzácné. To znamená, že bychom měli oddaně sloužit ve společnosti oddaných, a tak se jistě dostaneme na extatickou úroveň. Ve zvláštních případech od Kršny zvláštní přízeň samozřejmě přichází a třebaže bychom ji měli očekávat neustále, neměli bychom nečinně sedět a pouze čekat, až dostaneme Kršnovu zvláštní milost. Musíme vykonávat pravidelné povinnosti. Je to jako v případě, že člověk je uznán jako velký učenec nebo dostane diplom a čestné tituly od významných univerzit, aniž kdy chodil do nějaké školy. To však neznamená, že bychom se měli škole vyhýbat a očekávat, že automaticky dostaneme diplom od nějaké univerzity. Podobně bychom měli upřímně dodržovat usměrňující zásady oddané služby a současně doufat v přízeň Kršny nebo Jeho oddaného.

A elevação a esse estágio de êxtase é possível de duas maneiras. Uma das maneiras é associar-se constantemente com devotos puros. A outra maneira é por misericórdia especial de Kṛṣṇa ou pela misericórdia de um devoto puro de Kṛṣṇa. Em geral, aufere-se a elevação à fase extática da vida associando-se com devotos puros, ao passo que é muito rara a elevação a esta fase pela misericórdia especial de Kṛṣṇa ou de Seu devoto. Isto quer dizer que devemos executar serviço devocional rigidamente na companhia de devotos para que certamente nos elevemos a essa posição extática. É claro que, em casos especiais, Kṛṣṇa concede Sua graça especial, e, apesar de sempre devermos esperar pela mesma, não devemos nos sentar ociosamente e apenas esperar pela misericórdia especial de Kṛṣṇa; devemos, antes, executar as obrigações regulares. Esta situação é similar à situação em que, certas vezes, verificamos que uma pessoa que jamais frequentou a escola ou a faculdade pode ser reconhecida como um grande intelectual, ou pode receber um título honorífico de grandes universidades. Isto, entretanto, não significa que devemos evitar a escola e esperar receber automaticamente um título honorífico de alguma universidade. Similarmente, devemos executar com devoção os princípios reguladores do serviço devocional e, ao mesmo tempo, esperar pela graça de Kṛṣṇa ou pela graça de Seu devoto.

Příkladem povýšení na úroveň extatické lásky dodržováním usměrňujících zásad oddané služby je životní příběh Nárady, který sám líčí Vjásadévovi ve Šrímad Bhágavatamu. Nárada vypráví o svém předchozím životě a o tom, jak pokročil na úroveň extatické lásky. Sloužil čistým oddaným a naslouchal jejich rozhovorům a písním. Jelikož mohl naslouchat zábavám a písním o Kršnovi z úst čistých oddaných, v jeho srdci se vyvinulo velké pouto. Velice toužil naslouchat těmto příběhům, a proto se v něm postupně rozvíjela extatická láska ke Kršnovi. Tato extatická láska předchází čisté lásce ke Kršnovi a v dalším verši Nárada potvrzuje, že pravidelným nasloucháním velkým světcům postupně vyvinul lásku k Bohu. V prvním zpěvu, páté kapitole, 28. verši Bhágavatamu Nárada dále říká: „Nejprve jsem pobýval ve společnosti velkých světců během období dešťů. Každé ráno a každý večer jsem je slyšel zpívat a odříkávat Haré Kršna mantru a tak se mé srdce postupně očistilo. Poslouchal jsem je s velkou pozorností, a tehdy vliv kvalit hmotné nevědomosti a vášně zmizel a já jsem se pevně ustálil v oddané službě Pánu.“

Na história da vida de Nārada, que é relatada a Vyāsadeva no Śrīmad-Bhāgavatam, apresenta-se um exemplo de elevação à fase de amor extático por intermédio da execução dos princípios reguladores do serviço devocional. Ali, Nārada fala de sua vida anterior e de como se desenvolveu até a fase do amor extático. Ele estava ocupado servindo grandes devotos e costumava ouvir-lhes as conversas e canções. Devido à oportunidade de ouvir das bocas de devotos puros aqueles passatempos e canções de Kṛṣṇa, ele se sentiu muito atraído no íntimo de seu coração. Em razão de ter desenvolvido forte ânsia por ouvir aqueles tópicos, ele gradualmente desenvolveu dentro de si amor extático por Kṛṣṇa. Este amor extático antecede o amor puro a Kṛṣṇa, porque, no verso seguinte, Nārada confirma que desenvolveu amor por Deus através do processo gradual de ouvir os grandes sábios. No atinente a isso, Nārada continua dizendo no Bhāgavatam (1.5.28): “Primeiro, passei meus dias na companhia dos grandes sábios durante a chuvosa estação de outono. Eu os ouvia todas as manhãs e todas as noites enquanto cantavam e entoavam o mantra Hare Kṛṣṇa, e, desta forma, gradualmente meu coração se purificou. Logo que os ouvi com grande atenção, a influência dos modos da ignorância e da paixão materiais desapareceu, após o que me fixei firmemente no serviço devocional ao Senhor”.

Existují praktické příklady toho, jak se může člověk pouhou společností čistých oddaných pozvednout na úroveň extatické lásky. Je proto nezbytné, abychom se neustále stýkali s čistými oddanými, kteří ráno a večer zpívají Haré Kršna mantru. Člověk tím dostane možnost očistit své srdce a rozvíjet extatickou čistou lásku ke Kršnovi.

Estes são exemplos práticos que mostram como podemos nos desenvolver até a fase do amor extático simplesmente por nos associarmos com devotos puros. É essencial, por conseguinte, que nos associemos constantemente com devotos puros que, de manhã e à noite, dedicam-se a cantar o mantra Hare Kṛṣṇa. Dessa maneira, teremos a oportunidade de purificar nosso coração e desenvolver amor extático e puro por Kṛṣṇa.

Ve třetím zpěvu, dvacáté páté kapitole, 25. verši Šrímad Bhágavatamu to Pán Kapila potvrzuje: „Má drahá matko, stýká-li se člověk skutečně s čistými oddanými, může okusit vznešenou sílu Mojí oddané služby.“ Mluví-li čistý oddaný, jeho slova budou působit na srdce posluchačů. Jaké je tajemství naslouchání a zpívání? Profesionální přednašeč nemůže v srdcích posluchačů vzbudit transcendentální extázi. Mluví-li však realizovaná duše oddaně sloužící Pánu, má sílu přinést posluchačům duchovní život. Měli bychom proto vyhledávat společnost čistých, ryzích oddaných a v této společnosti začínající oddaný jistě vyvine pouto, lásku a oddanost k Nejvyšší Osobnosti Božství.

Esta declaração também é confirmada no Śrīmad-Bhāgavatam (3.25.25), onde o Senhor Kapila diz: “Minha querida mãe, quando alguém está realmente na companhia de devotos puros, ele pode experimentar a potência sublime de Meu serviço devocional”. Em outras palavras, quando um devoto puro fala, suas palavras atuam sobre os corações da audiência. Qual é o segredo de se ouvir e cantar? Um orador profissional não é capaz de incutir êxtase transcendental nos corações dos ouvintes. Entretanto, quando uma alma realizada que se dedica ao serviço do Senhor toma a palavra, ela possui potência para injetar vida espiritual na audiência. Devemos, portanto, buscar a companhia de tais devotos puros e imaculados, e não resta dúvida de que, com tais companhia e serviço, um devoto neófito desenvolverá apego, amor e devoção à Suprema Personalidade de Deus.

V Padma Puráně je příběh o začínající oddané, která se chtěla povznést na extatickou úroveň a tančila celou noc, aby si vyprosila Pánovu milost.

No Padma Purāṇa, conta-se a história de um devoto neófito que, a fim de se elevar à plataforma extática, dançou a noite inteira de modo a invocar a graça do Senhor para com ele.

Někdy se však stane, že se u člověka oddanost ke Kršnovi objeví znenadání, aniž se podroboval procesu oddanosti. Měli bychom vědět, že tento náhlý rozvoj oddaného přístupu je zvláštní milostí Kršny nebo Jeho oddaného. Zdánlivě náhodný rozvoj extatických pocitů díky bezpříčinné milosti Kršny můžeme rozdělit na tři skupiny: pouhou řečí (slovy), pouhým pohledem a pouhým přáním dobrého.

Às vezes, entretanto, verificamos que, repentinamente, uma pessoa, sem ter-se submetido a nenhum processo devocional, desenvolve devoção pelo Senhor Kṛṣṇa. Devemos concluir que esse desenvolvimento súbito da atitude devocional em uma pessoa é uma misericórdia especial de Kṛṣṇa ou de Seu devoto. Pode-se dividir o desenvolvimento aparentemente acidental de sentimentos extáticos, através da misericórdia sem causa de Kṛṣṇa, em três grupos: simplesmente por falar, simplesmente por lançar o olhar e simplesmente pelo desejo de sucesso.

V Náradíja Puráně se píše o rozvoji extatické lásky pouhou řečí. Pán Kršna říká Náradovi: „Ó nejlepší z bráhmanů, přeji si, abys mohl vyvinout Mou ryzí oddanou službu, která je plná transcendentální blaženosti a příznivá po všech stránkách.

No Nāradīya Purāṇa, há uma declaração acerca de se desenvolver amor extático simplesmente por falar. O Senhor Kṛṣṇa diz a Nārada: “Ó melhor dos brāhmaṇas, desejo que desenvolvas serviço devocional imaculado a Mim, que sou pleno de bem-aventurança transcendental e de toda auspiciosidade”.

Skanda Purána hovoří o rozvinutí extatické lásky ke Kršnovi pouhým pohledem: „Když obyvatelé provincie Džángala zahlédli Kršnu, Osobnost Božství, zmocnily se jich takové pocity, že z Něj nemohli spustit oči.“

No Skanda Purāṇa, há uma declaração acerca de se desenvolver amor extático por Kṛṣṇa pelo simples fato de olhar. Ali, declara-se: “Quando os habitantes da província Jāṅgala viram Kṛṣṇa, a Suprema Personalidade de Deus, eles se viram tão dominados pela emoção que não conseguiram afastar seu olhar dEle”.

A o srdečném přání říká Nárada v Šuka-sanhitě Šrílovi Vjásadévovi: „Máš syna, který je největším oddaným Osobnosti Božství, a vidím, že aniž dodržoval usměrňující zásady oddané služby, provází ho již mnoho příznaků dosažených oddanou službou po mnoha a mnoha zrozeních.“

Quanto aos desejos sinceros, há uma declaração no Śuka-saṁhitā em que Nārada diz a Śrīla Vyāsadeva: “Tens um filho que é o maior dos devotos da Personalidade de Deus, e posso observar que, sem ter seguido nenhum dos princípios reguladores do serviço devocional, já possui a riqueza dos muitos sintomas que se alcançam após muitos e muitos nascimentos prestando serviço devocional”.

V sedmém zpěvu, čtvrté kapitole, 36. verši Šrímad Bhágavatamu říká Nárada o extatické lásce ke Kršnovi králi Judhišthirovi: „Můj drahý králi, je velice těžké popsat Prahládovu povahu. Vyvinul přirozené pouto ke Kršnovi a cokoliv o jeho povaze řeknu, bude pouhé seskupení slov; jeho povahu není možné vylíčit.“ Znamená to, že samotný Nárada uznal, že Prahládova extatická láska se vyvinula Kršnovou milostí.

Quanto ao amor extático por Kṛṣṇa, há uma declaração no Śrīmad-Bhāgavatam (7.4.36) em que Nārada se dirige ao rei Yudhiṣṭhira: “Meu querido rei, é muito difícil descrever o caráter de Prahlāda. Ele desenvolveu atração natural por Kṛṣṇa e tudo que eu puder explicar sobre seu caráter será mera combinação de palavras; é impossível descrever verdadeiramente seu caráter”. Isto significa que o próprio Nārada admitiu que foi pela graça do Senhor Kṛṣṇa que se deu o desenvolvimento natural de amor extático em Prahlāda.

Prahládovo přirozené pouto ke Kršnovi vzniklo čistě milostí Nárady. Když byl Prahláda Mahárádža v lůně své matky, Nárada ji soucitně učil vědu oddané služby a přál si, aby dítě v jejím lůně mohlo také využít jeho pokynů. Jelikož Nárada, autorizovaný oddaný a velký společník Osobnosti Božství, si přál dobro Prahlády Mahárádži, vyvinuly se v něm všechny vlastnosti vznešeného oddaného. Říká se tomu přirozené pouto, a jeho příčinou je zvláštní milost Osobnosti Božství nebo zvláštní milost velkého oddaného, jako je Nárada.

Esta atração natural de Prahlāda por Kṛṣṇa desenvolveu-se simplesmente pela misericórdia de Nārada. Quando Prahlāda Mahārāja encontrava-se no ventre de sua mãe, Nārada a estava instruindo complacentemente acerca da ciência do serviço devocional, e, ao mesmo tempo, Nārada desejava que a criança dentro do ventre também pudesse beneficiar-se das instruções. Como Nārada, um devoto autorizado e grande companheiro da Personalidade de Deus, estava desejando bons auspícios a Prahlāda Mahārāja, este desenvolveu todas as características de um devoto de alta classe. Isto se chama atração natural, a qual é causada pela graça especial da Personalidade de Deus ou pela graça especial de um grande devoto como Nārada.

Parvata Muni ve Skanda Puráně Náradovi říká: „Můj drahý Nárado, mezi světci jsi velký a slavný a jen díky tvému přání se z nízko narozeného lovce stal velký oddaný Pána Kršny.“

Há uma declaração no Skanda Purāṇa em que Parvata Muni diz a Nārada: “Meu querido Nārada, de todas as pessoas santas, és tão grandioso e glorioso que simplesmente por teus desejos de sucesso um caçador de nascimento humilde também se transformou em um devoto grandioso e elevado do Senhor Kṛṣṇa”.

Extatická láska ke Kršnovi může být rozdělena na pět oddílů, které Šrí Rúpa Gósvámí později vysvětlí.

Pode-se dividir o amor extático por Kṛṣṇa em cinco divisões, as quais Śrī Rūpa Gosvāmī descreverá mais adiante.