Skip to main content

Kapitola první

Capítulo Um

Příznaky čisté oddané služby

Características do Serviço Devocional Puro

Ve třetím zpěvu, dvacáté deváté kapitole, 12. a 13. verši Šrímad Bhágavatamu Šríla Kapiladéva poučuje svou matku o následujících příznacích čisté oddané služby: „Má drahá matko, mysl Mých čistých oddaných, kteří netouží po hmotném prospěchu nebo filozofické spekulaci, je tak zaměstnána v Mé službě, že Mě nechtějí o nic žádat — kromě toho, aby Mi mohli sloužit. Neprosí dokonce ani o to, aby se Mnou mohli žít v Mém sídle.“

No Śrīmad-Bhāgavatam (3.29.12-13), Śrīla Kapiladeva, enquanto instrui Sua mãe, fornece as seguintes características do serviço devocional puro: “Minha querida mãe, aqueles que são Meus devotos puros, que não têm nenhum desejo nem de obter benefícios materiais nem de especular filosoficamente, têm suas mentes tão ocupadas em Meu serviço que jamais se interessam em pedir-Me algo – com exceção de poderem estar ocupados nesse serviço. Tais devotos sequer pedem para viver coMigo em Minha morada”.

Existuje pět druhů osvobození: splynout s Pánem, žít s Nejvyšším Pánem na stejné planetě, mít stejné rysy jako Pán, užívat stejného bohatství jako Pán a žít jako společník Pána. Oddaný nechce ani žádný z pěti druhů osvobození, o hmotném smyslovém požitku ani nemluvě. Je spokojený jednoduše tím, že s láskou slouží Pánu. To je příznak čisté oddanosti.

Existem cinco tipos de liberação, a saber, tornar-se uno com o Senhor, viver com o Senhor Supremo no mesmo planeta, ter os mesmos traços fisionômicos que o Senhor, gozar das mesmas opulências que o Senhor e viver como companheiro do Senhor. O devoto não quer nem mesmo algum dos cinco tipos de liberação, para não falar do gozo material dos sentidos. Ele fica satisfeito com o simples fato de estar prestando serviço amoroso ao Senhor. Esta é a característica da devoção pura.

Citát Kapiladévy ze Šrímad Bhágavatamu popisuje skutečné postavení čistého oddaného a také definuje základní příznaky čisté oddané služby. Rúpa Gósvámí popisuje další příznaky oddané služby a dokládá je citáty z různých písem. Uvedl, že existuje šest následujících příznaků čisté oddané služby:

Na afirmação de Kapiladeva mencionada acima, extraída do Śrīmad-Bhāgavatam, descreve-se a verdadeira posição de um devoto puro, e, além disso, são definidas as características primárias do serviço devocional. Rūpa Gosvāmī descreve outras características do serviço devocional fornecendo evidências de diferentes escrituras. Ele declara que o servi­ço devocional puro possui seis características, que são as seguintes: (1) o serviço devocional puro traz alívio imediato para todos os tipos de aflição ma­terial, (2) o serviço devocional puro é o começo de todas as perspectivas favoráveis, (3) o serviço devocional puro põe-nos automaticamente em prazer transcendental, (4) o serviço devocional puro é raramente alcançado, (5) aqueles no serviço devocional puro ridicularizam até mesmo a concepção de liberação, (6) o serviço devocional puro é o único meio para se atrair Kṛṣṇa.

1) Čistá oddaná služba okamžitě odstraňuje všechny druhy hmotného utrpení.

1.  O serviço devocional puro traz alívio imediato para todos os tipos de aflição material.

2) Čistá oddaná služba je počátkem všeho příznivého.

2.  O serviço devocional puro é o começo de todas as perspectivas favoráveis.

3) Čistá oddaná služba přinese člověku automaticky transcendentální radost.

3.  O serviço devocional puro põe-nos automaticamente em prazer transcendental.

4) Čistá oddaná služba je vzácně dosažitelná.

4.  O serviço devocional puro é raramente alcançado.

5) Ti, kteří čistě oddaně slouží, se vysmívají dokonce i vysvobození.

5.  Aqueles no serviço devocional puro ridicularizam até mesmo a concepção de liberação.

6) Čistá oddaná služba je jediným způsobem, jak připoutat pozornost Kršny.

6.  O serviço devocional puro é o único meio para se atrair Kṛṣṇa.

Kršna je všepřitahující, ale čistá oddaná služba přitahuje dokonce i Jeho. To znamená, že je transcendentálně silnější než samotný Kršna, protože je to Kršnova vnitřní síla.

Kṛṣṇa é todo-atrativo, mas o serviço devocional puro atrai inclusive o próprio Kṛṣṇa, o que significa que o serviço devocional puro é transcendentalmente mais forte do que o próprio Kṛṣṇa, porque é a potência interna de Kṛṣṇa.

Odstranění hmotného utrpení

Alívio da aflição material

V Bhagavad-gítě Pán říká, že člověk by měl zanechat všeho ostatního a odevzdat se Jemu. Také zde slibuje, že odevzdanou duši ochrání před reakcemi za všechny hříšné činy. Šríla Rúpa Gósvámí říká, že utrpení vyplývající z hříšných činností jsou následkem těchto hříchů a též hříchů spáchaných v našich dřívějších životech. Člověk se obvykle dopouští hříšných činností následkem nevědomosti, ale nevědomost neomlouvá a následků za hříšné činnosti nás nezbavuje. Hříšné činnosti jsou dvojího druhu: zralé a nezralé. Hříšné činnosti, za které v současnosti trpíme, se nazývají zralé a hříšné činnosti, které jsou v nás uschovány a za které jsme ještě netrpěli, se považují za nezralé. Člověk může například spáchat zločin, ale nebýt za něj ještě uvězněn. Jakmile je však vypátrán, okamžitě ho čeká trest. Podobně za některé hříšné činnosti na nás čeká utrpení v budoucnosti a za jiné, které jsou zralé, trpíme v současnosti.

No Bhagavad-gītā, o Senhor diz que devemos nos render a Ele abandonando todas as outras ocupações. O Senhor também dá Sua palavra de que protegerá tais almas rendi­das das reações de todas as atividades pecaminosas. Śrīla Rūpa Gosvāmī diz que as aflições resultantes de atividades pecaminosas devem-se tanto aos pecados em si quanto aos pecados cometidos em nossas vidas passadas. Em geral, cometemos atividades pecaminosas por ignorância, mas a ignorância não é desculpa para se fugir da reação das atividades peca­minosas. Há dois tipos de atividades pecaminosas: aquelas que estão maduras e aquelas que não estão maduras. As atividades pecaminosas por causa das quais estamos sofrendo no mo­mento atual são chamadas maduras, ao passo que as muitas atividades pecaminosas armazenadas dentro de nós, pelas quais ainda não sofremos, são consideradas imaturas. Por exemplo, um homem pode ter cometido ações criminosas, mas ainda não ter sido preso por causa das mesmas. Porém, tão logo seja descoberto, a prisão estará esperando por ele. De forma similar, devido a algumas de nossas atividades pecaminosas, há aflições esperando por nós no futuro, e, devido a outras, que estão maduras, estamos sofrendo no momento atual.

Existuje tedy řetěz hříšných činností a je doprovázejícího utrpení. Podmíněné duše trpí za tyto hříchy život za životem. V současném životě trpí následky hříšných činností ze svého minulého života a mezitím si vytváří další utrpení pro svůj budoucí život. Zralé hříšné činnosti se projeví, když člověk trpí nějakou chronickou nemocí, když trpí nějakým právním postihem, když se narodí v nízké a degradované rodině nebo když je nevzdělaný či velice ošklivý.

Dessa maneira, há uma cadeia de atividades pecaminosas e suas aflições concomitan­tes, e a alma condicionada sofre vida após vida por causa desses pecados. Nesta vida, ela está sofrendo os resultados das atividades pecaminosas de sua vida passada, e, entrementes, está criando outros sofrimentos para sua vida futura. As atividades pecaminosas maduras se exibem se sofremos de alguma doença crônica, se sofremos de alguma implicação legal, se nascemos em uma família de classe inferior ou degradada ou se somos incultos ou muito feios.

V současnosti trpíme za mnoho předešlých hříšných činností, a v budoucnosti můžeme trpět za současné, ale všechny reakce hříšných činů lze okamžitě zastavit, zapojíme-li se do uvědomování si Kršny. Důkazem toho je citát Rúpy Gósvámího z jedenáctého zpěvu, čtrnácté kapitoly, 19. verše Šrímad Bhágavatamu. V tomto verši dává Pán Kršna pokyny Uddhavovi: „Můj drahý Uddhavo, oddaná služba je jako žhnoucí oheň, který může spálit na popel neomezené množství paliva, které do něho přiložíme.“ To znamená, že stejně jako planoucí oheň může spálit na popel jakékoliv množství paliva, tak oddaná služba Pánu může spálit veškeré hříšné činnosti. V Gítě si Ardžuna například myslel, že bojování je hříšná činnost, ale Kršna ho zaměstnal na bojišti pod svým vedením a bojování se tak stalo oddanou službou. Ardžuna proto nepodléhal žádné hříšné reakci.

Por causa de muitos resultados de atividades pecaminosas passadas, estamos sofrendo no momento presente, e, no futuro, poderemos sofrer por causa de nossas atividades peca­minosas atuais. Caso, no entanto, adotemos a consciência de Kṛṣṇa, todas essas reações a atos peca­minosos podem ser impedidas de imediato. Para atestar isto, Rūpa Gosvāmī cita um verso do Śrīmad-Bhāgavatam (11.14.19) relacionado à instrução que o Senhor Kṛṣṇa apresenta a Uddhava, onde Ele diz: “Meu querido Uddhava, o serviço devocio­nal prestado a Mim é tal qual um ardente incêndio que pode reduzir a cinzas o combustí­vel ilimitado que se lhe supre”.

Isto significa que assim como o fogo ardente pode reduzir a cinzas qualquer quantidade de combustível, o serviço devocional ao Senhor em consciência de Kṛṣṇa pode queimar todo o combustível de atividades pecami­nosas. No Gītā, por exemplo, Arjuna pensou que lutar fosse uma atividade pecaminosa, mas Kṛṣṇa ocupou-o na batalha sob Sua ordem, em decorrência do que a luta transformou-se em ser­viço devocional e Arjuna não se sujeitou a nenhuma reação pecami­nosa.

Šríla Rúpa Gósvámí cituje další verš ze třetího zpěvu Šrímad Bhágavatamu, 6. verš třicáté třetí kapitoly, ve kterém Dévahúti oslovuje svého syna Kapiladévu a říká: „Můj drahý Pane, existuje devět různých druhů oddané služby, počínaje nasloucháním a opěvováním. Každý, kdo naslouchá Tvým zábavám, opěvuje Tvou slávu, kdo se Ti klaní, kdo na Tebe myslí a tímto způsobem provádí nějaký z devíti druhů oddané služby — dokonce i když je narozen v rodině pojídačů psů (nejnižší třída lidstva) — se okamžitě kvalifikuje pro vykonávání obětí.“ Jak by tedy bylo možné, aby někdo oddaně sloužil, byl si zcela vědom Kršny a nebyl přitom očištěn? To není možné. Člověk zaměstnaný v oddané službě je bezpochyby očištěn od všeho znečištění hmotnými hříšnými činnostmi. Oddaná služba má skutečně sílu smazat všechny druhy reakcí za hříšné skutky. Oddaný se má nicméně neustále na pozoru, aby se nedopustil nějakých hříšných činností. To je zvláštní kvalifikace oddaného. Šrímad Bhágavatam říká, že díky vykonávání oddané služby se i člověk, který se narodil v rodině pojídačů psů, může zúčastnit provádění obřadů doporučených ve Védách. Předpokládá se, že člověk narozený v rodině pojídačů psů většinou není způsobilý k provádění oběti (yajña). Kasta kněží, která se stará o vykonávání obřadů předepsaných ve Védách, se nazývá bráhmanská kasta. Dokud člověk není bráhmanem, nemůže tyto obřady provádět.

Śrīla Rūpa Gosvāmī cita outro verso do Śrīmad-Bhāgavatam (3.33.6), no qual Devahūti se dirige a seu filho Kapiladeva com os seguintes dizeres: “Meu querido Senhor, há nove diferentes tipos de serviço devocional, começando pelos processos de ouvir e cantar. Qualquer pessoa que ouça sobre Teus passatempos, que celebre Tuas glórias cantando, que Te ofereça reverências, que pense em Ti e, dessa maneira, execute qualquer um dos nove tipos de serviço devocional – mesmo que tenha nascido em uma família de comedores de cachorro (a classe mais baixa da humanidade) – torna-se imediatamente competente para executar sacrifícios”. Desse modo, como é possível que uma pessoa que esteja realmente se dedicando ao serviço devocional, em completa consciência de Kṛṣṇa, não tenha se purificado? Não é possível. Não resta dúvida de que aquele que se dedica à consciên­cia de Kṛṣṇa e ao serviço devocional já está livre de todas as contaminações de atividades materiais pecaminosas. Portanto, o serviço devocional tem o poder de realmente anular todos os tipos de reações a atos pecaminosos. Não obstante, um devoto está sempre vi­gilante para não cometer nenhuma atividade pecaminosa – esta é a sua qualificação especí­fica como devoto. Assim, o Śrīmad-Bhāgavatam declara que uma pessoa que executa serviço devocional, mesmo que tenha nascido em uma família de comedores de ca­chorro, pode se tornar apta a participar da execução das cerimônias ritualísticas reco­mendadas nos Vedas. Fica implícito nesta declaração que, de uma maneira geral, uma pessoa nascida em uma família de comedores de cachorro não está apta para executar yajña, ou sacrifício. A casta sacerdotal encarregada de executar essas cerimônias ritualísticas recomendadas nos Vedas é chamada a ordem dos brāhmaṇas. A menos que o indivíduo seja brāhmaṇa, ele não pode executar tais cerimônias.

Člověk se narodí v bráhmanské rodině nebo v rodině pojídačů psů podle svých předchozích činností. Narodí-li se člověk v rodině pojídačů psů, znamená to, že všechny jeho předchozí činnosti byly hříšné. Když se však dokonce i takový člověk vydá na cestu oddané služby a začne zpívat svatá jména Pána — Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare — je okamžitě způsobilý provádět obřady. Znamená to, že jeho hříšné reakce byly smazány.

Uma pessoa nasce em uma família brāhmaṇa ou em uma família de comedores de cachorro devido a suas atividades passadas. Se uma pessoa nasce em uma família de comedo­res de cachorro, isso quer dizer que todas as suas atividades passadas são pecaminosas. Contudo, mesmo se semelhante pessoa adota o caminho do serviço devocional e começa a cantar os santos nomes do Senhor – Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare/ Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare –, ela está imediatamente apta para exe­cutar as cerimônias ritualísticas, o que significa que suas reações pecaminosas são imediatamente neutralizadas.

V Padma Puráně stojí, že existují čtyři druhy následků za hříšné činnosti: (1) následek, který ještě nedozrál, (2) následek v podobě semene, (3) následek, který již dozrál a (4) následek, který je téměř zralý. Je také psáno, že všechny čtyři následky jsou u těch, kteří se odevzdají Nejvyšší Osobnosti Božství, Višnuovi, a s plným vědomím Kršny se zaměstnají v Jeho oddané službě, okamžitě zničeny.

No Padma Purāṇa se declara que há quatro tipos de efeitos decorrentes das atividades pe­caminosas, os quais são listados como segue: (1) o efeito que ainda não frutificou, (2) o efeito que se encontra em estado de semente, (3) o efeito que já está maduro, e (4) o efeito que está quase maduro. Também se declara que todos esses quatro efeitos são imediatamente superados por aqueles que se rendem a Viṣṇu, a Suprema Personali­dade de Deus, e se ocupam em prestar-Lhe serviço devocional em completa consciên­cia de Kṛṣṇa.

Následky označené jako „téměř zralé“ se vztahují na utrpení, které člověka sužuje v současnosti, a následky „v podobě semene“ jsou v srdci, kde je jistá zásoba hříšných tužeb v podobě semen. Sanskrtské slovo kūṭam znamená, že tyto tužby jsou téměř připraveny vytvořit semeno nebo výsledek semene. „Nezralý následek“ poukazuje na případ, kdy ještě nezačalo klíčení. Z tohoto výroku Padma Purány můžeme chápat, že hmotné znečištění je velice jemné. Jeho počátek, dozrávání, výsledky a to, jak je člověk těmito výsledky postižen v podobě utrpení, jsou částí velkého řetězu. Když člověk onemocní, je často velice těžké zjistit příčinu nemoci; odkud pochází a jak postupuje. Utrpení z nemoci se však neobjeví znenadání. Vždy to nějakou dobu trvá. Ve zdravotnictví lékař z opatrnosti preventivně očkuje proti vzrůstajícímu znečištění, a podobně praktickou injekcí na zastavení všech dozrávajících semen našich hříšných činností je jednoduše zapojit se do uvědomování si Kršny.

Os efeitos descritos como “quase maduros” referem-se à aflição de que sofremos no momento presente; e, quanto aos efeitos “que se encontram em estado de semente”, isso significa que, no fundo do coração, há certo estoque de desejos pecaminosos que são como sementes. A palavra sânscrita kūṭam significa que esses desejos estão quase prestes a produzir a semente, ou o efeito da semente. Um “efeito imaturo” refere-se ao caso em que a semeadura ainda não começou. Com esta declaração do Padma Purāṇa, compreen­de-se que a contaminação material é muito sutil. Seu começo, sua frutificação, seus resulta­dos e como se sofre tais resultados na forma de aflição fazem parte de uma grande ca­deia. Quando contraímos alguma doença, muitas vezes é muito difícil determinar a causa da mesma, onde se originou e como está amadurecendo. Contudo, o sofrimento de uma doença não aparece de maneira repentina, senão que demora algum tempo. E, assim como no campo da Medicina, por precaução, o médico injeta uma vacina de maneira a impedir que a contaminação cresça, a injeção prática para se acabar com todas as frutificações das sementes de nossas atividades pecaminosas é sim­plesmente a ocupação na consciência de Kṛṣṇa.

V této souvislosti uvádí Šukadéva Gósvámí v šestém zpěvu, druhé kapitole, 17. verši Šrímad Bhágavatamu příběh o Adžámilovi, který začal svůj život jako dobrý a svědomitý bráhman, ale v mladistvém věku ho zcela zkazila prostitutka. Na konci zpustlého života ho i navzdory tolika hříchům zachránilo pouhé volání jména „Nárájana“ (Kršna). Šukadéva poukazuje na to, že odříkání, dobročinnost a vykonávání obřadů pro zastavení následků hříšných činností se doporučuje, ale to samotné nemůže odstranit semeno hříšné touhy, jako tomu bylo v případě Adžámily v jeho mládí. Semeno hříšné touhy může být odstraněno pouze dosažením vědomí Kršny, čehož lze velice snadno dosáhnout zpíváním mahá-mantry neboli Haré Kršna mantry, jak doporučil Šrí Čaitanja Maháprabhu. Jinými slovy — dokud člověk nepřijme cestu oddané služby, nemůže se zcela zbavit všech následků za hříšné činnosti.

Em relação a isso, no Śrīmad-Bhāgavatam (6.2.17), Śukadeva Gosvāmī fala sobre a histó­ria de Ajāmila, que, no começo da vida, foi um brāhmaṇa puro e respeitador, mas que, em sua juventude, corrompeu-se inteiramente com uma prostituta. Apesar dos muitos pecados que cometeu, ele, no fim de sua vida imoral, foi salvo simplesmente por chamar pelo nome de “Nārāyaṇa [Kṛṣṇa]”. Śukadeva chama a atenção para o fato de que a austeridade, a caridade e a execução de cerimônias ritualísticas para se neutralizar atividades pecamino­sas são processos recomendados, mas que a pessoa que os executa não consegue remover a semente do desejo pecaminoso do coração, como aconteceu com Ajāmila em sua mocidade. Podemos remover tal semente do desejo pecaminoso unicamente quando alcançamos a consciência de Kṛṣṇa, o que podemos compreender com muita facilidade cantando o mahā-mantra ou mantra Hare Kṛṣṇa, como Śrī Caitanya Mahāprabhu recomenda. Em outras palavras, a menos que se adote o caminho do serviço devocional, não se pode estar cem por cento limpo de todas as reações a atividades pecaminosas.

Prováděním védských obřadů, rozdáváním peněz na dobročinné účely a odříkáním se člověk může dočasně osvobodit od reakcí za hříšné činnosti, ale v příštím okamžiku se musí hříšnými činnostmi opět zaměstnat. Člověk trpící nějakou pohlavní chorobou kvůli přílišnému holdování pohlavnímu životu musí podstoupit velké bolesti při léčbě, a pak je na čas vyléčen. Jelikož však nebyl schopen odstranit sexuální touhu ze svého srdce, musí se opět oddávat stejným věcem a stát se obětí stejné nemoci. Léčení může poskytnout dočasnou úlevu z utrpení, které tato pohlavní nemoc způsobuje, ale dokud člověk nedostane potřebné vzdělání a nepochopí, že pohlavní život je odporný a hodný zavržení, není možné, aby se před opakovaným utrpením zachránil. Podobně oběti, dobročinnost a odříkání, které jsou doporučeny ve Védách, mohou u člověka dočasně zastavit hříšné jednání, ale dokud není jeho srdce čisté, bude muset opakovat hříšné činnosti znovu a znovu.

Uma pessoa que executa atividades ritualísticas védicas, que dá dinheiro em caridade e se submete a austeridades pode livrar-se temporariamente das reações a atividades pecaminosas, mas, logo a seguir, é forçada a se envolver novamente em atividades pecaminosas.

Uma pessoa, por exemplo, que sofre de doença venérea por ter-se entregado excessivamente à vida sexual tem que se submeter a dores severas no tratamento médico, após o que fica curada por ora. Contudo, como não foi capaz de remover o desejo sexual de seu coração, ela é forçada a se entregar novamente ao mesmo tipo de ato tornando-se vítima da mesma doença. Assim, o tratamento médico é capaz de dar alívio tem­porário para a aflição de tal doença venérea, mas, a menos que nos ensinem a compreen­der que a vida sexual é abominável, é impossível que nos salvemos dessas aflições repe­tidas. De maneira similar, as execuções ritualísticas, a caridade e a austeridade que são recomendadas nos Vedas podem fazer com que a pessoa pare temporariamente de atuar de modo pecaminoso, mas, se o coração não estiver limpo, ela será forçada a executar atividades pecaminosas repetidamente.

Další příklad ze Šrímad Bhágavatamu je o slonu, který přijde k jezeru, velice důkladně se vykoupe a řádně si očistí celé tělo. Jakmile pak vyjde na břeh, znovu vezme prach ze země a rozpráší si ho po čistém těle. Člověk, který nemá rozvinuté vědomí Kršny, nemůže být zcela zbaven touhy po hříšných činnostech. Ani metody jógy, ani filozofická spekulace a ani plodonosné činnosti nemohou člověka zachránit před semeny hříšných tužeb. Toho lze dosáhnout pouze tehdy, když se člověk zaměstná v oddané službě.

No Śrīmad-Bhāgavatam, apresenta-se ainda o exemplo do elefante que entra em um lago e se banha com muita seriedade limpando todo o corpo. Então, logo que chega à margem, ele pega novamente um pouco de poeira da terra e joga-a sobre o corpo. Similarmente, uma pessoa que não está treinada em consciência de Kṛṣṇa não pode se livrar completa­mente do desejo de executar atividades pecaminosas. Nem o processo de yoga, nem as es­peculações filosóficas, nem as atividades fruitivas podem nos salvar das sementes dos desejos pecaminosos, senão que apenas a ocupação em serviço devocional pode fazê-lo.

Další zmínka je ve čtvrtém zpěvu, dvacáté druhé kapitole, 39. verši Šrímad Bhágavatamu, kde Sanat-kumára říká: „Můj drahý králi, falešné ego lidské bytosti je tak silné, že ji drží v hmotném bytí jakoby staženou silným provazem. Pouze oddaní mohou velice snadno přeseknout uzel tohoto silného provazu tím, že se zaměstnají ve vědomí Kršny. Ostatní, kteří si nejsou vědomi Kršny, ale kteří se snaží stát velkými mystiky nebo dělat velké obřady, nemohou dělat pokroky jako oddaní. Je proto povinností všech zaměstnat se v činnostech ve vědomí Kršny a osvobodit se z pevného pouta falešného ega a materialistických činností.“

Há outra evidência no Śrīmad-Bhāgavatam (4.22.37), onde Sanat-kumāra diz: “Meu caro rei, o falso ego de um ser humano é tão forte que o retém na existência material como se estivesse amarrado por uma forte corda. Unicamente os devotos conseguem cortar com muita facilidade o nó dessa forte corda ocupando-se na consciência de Kṛṣṇa. As outras pessoas, que não estão em consciência de Kṛṣṇa mas que estão tentan­do se tornar grandes místicos ou grandes executores de rituais, não conseguem avançar como os devotos. Por conseguinte, todos têm a obrigação de se dedicar às atividades da consciência de Kṛṣṇa para poderem livrar-se do nó apertado do falso ego e da ocupação em atividades materiais”.

Pouto falešného ega je způsobeno nevědomostí. Dokud si člověk není vědom své vlastní totožnosti, bude jistě jednat chybně a zaplete se do hmotného znečištění. Nevědomost o skutečném poznání může být odstraněna vědomím Kršny, jak je potvrzeno v Padma Puráně: „Čistá oddaná služba ve vědomí Kršny je nejvyšší osvícení, a přijde-li osvícení, je jako planoucí lesní požár, který zabíjí všechny nepříznivé hady tužeb.“ Zde je uveden příklad s lesním požárem, kdy šířící se žár okamžitě zabije všechny hady. V lese je na zemi mnoho hadů, a když dojde k požáru, spálí se suché listí, což hady okamžitě zničí. Zvířata, která mají čtyři nohy, mohou před ohněm utéci nebo se o to alespoň pokusit, ale hady to okamžitě zabije. Podobně žhnoucí oheň vědomí Kršny je tak silný, že okamžitě zabije hady nevědomosti.

Esse nó apertado do falso ego deve-se à ignorância. Enquanto ignorarmos nossa iden­tificação, certamente agiremos indevidamente e, desse modo, ficaremos envolvidos na con­taminação material. A consciência de Kṛṣṇa também pode dissipar a ignorância do verdadeiro conhecimento, como confirma o Padma Purāṇa da seguinte maneira: “O ser­viço devocional puro em consciência de Kṛṣṇa é a iluminação máxima, e, quando se dá tal iluminação, é como um incêndio ardente na floresta que mata todas as serpentes inauspiciosas do desejo”. O exemplo que se dá a este respeito é que, quando há um incêndio florestal, o vasto incêndio mata automaticamente todas as serpentes da flores­ta. No solo da floresta, há muitíssimas serpentes, e, quando ocorre um incêndio, queimando a folhagem seca, as serpentes são imediatamente atacadas. Os animais que têm quatro patas podem fugir do incêndio ou, ao menos, tentar, mas as serpentes são mortas de imediato. De maneira similar, o fogo ardente da consciência de Kṛṣṇa é tão forte que as serpentes da ignorância são imediatamente mortas.

Vědomí Kršny je příznivé po všech stránkách

A consciência de Kṛṣṇa é inteiramente auspiciosa

Šríla Rúpa Gósvámí podal definici, co je vlastně příznivé. Řekl, že za skutečně příznivé je možné považovat jen činnosti blahodárné pro všechny lidi na světě. V současné době se různé skupiny lidí zaměstnávají činnostmi pro blaho obce, společnosti nebo národa. Existuje dokonce pokus v podobě Organizace spojených národů, který má pomoci celému světu. Ale národnostní činnosti jsou velice omezené a mají takové nedostatky, že všeobecný masový program pro blaho celého světa není prakticky možný. Hnutí pro vědomí Kršny je však tak pěkné, že může přinést ten největší prospěch celému lidstvu. Může k němu být přitahován každý a každý může pocítit výsledek. Rúpa Gósvámí a ostatní vzdělaní učenci jsou zajedno v tom, že široká celosvětová propagace hnutí pro vědomí Kršny, které učí oddanou službu, je nejvyšší humanitní činností pro veřejné blaho.

Śrīla Rūpa Gosvāmī apresenta uma definição para auspiciosidade. Ele diz que verda­deira auspiciosidade significa atividades beneficentes para todas as pessoas do mundo. Atualmente, há grupos de pessoas ocupados em atividades beneficentes em termos de sociedade, comunidade ou nação. Existe até mesmo uma tentativa de assis­tência mundial na forma das Nações Unidas. Porém, devido às deficiências das atividades nacionais limitadas, esse programa beneficente para a massa em geral no mundo inteiro é praticamente impossível. O movimento da consciência de Kṛṣṇa, em contraste, é tão bom que pode prestar o benefício máximo para toda a raça humana. Todos podem sentir-se atraídos por este movimento e todos podem sentir o resultado. Por isso, Rūpa Gosvāmī e outros sábios eruditos concordam que a máxima atividade beneficente e humanitária é um programa de extensa propaganda para o movimento de serviço devocional da consciência de Kṛṣṇa em todo o mundo.

To, jak hnutí pro vědomí Kršny může připoutat pozornost celého světa a jak každý člověk, který si je vědom Kršny, může cítit radost, je uvedeno v Padma Puráně následovně: „O člověku, který je zaměstnán v oddané službě, plně si vědom Kršny, by se mělo vědět, že prokazuje celému světu tu nejlepší službu, a že těší každého na světě. Spolu s lidskou společností přináší potěšení dokonce i stromům a zvířatům, protože takové hnutí je také začne přitahovat.“ Šrí Čaitanja to prakticky ukázal, když cestoval přes lesy Džhárikhanda ve střední Indii a rozšiřoval své sankírtanové hnutí. Tygři, sloni, srnci a všechna ostatní divoká zvířata se k Němu připojili a každý po svém tancoval a zpíval Haré Kršna.

Como o movimento da consciência de Kṛṣṇa pode atrair a atenção do mundo inteiro e como todo e cada homem pode sentir pra­zer nesta consciência de Kṛṣṇa é declarado no Padma Purāṇa como segue: “Deve-se concluir que uma pes­soa que se dedica ao serviço devocional em completa consciência de Kṛṣṇa está prestando o melhor serviço para o mundo inteiro e está agradando todas as pessoas do mundo. Além da sociedade humana, ela está agradando até mesmo as árvores e os animais, porque estes também se sentem atraídos por tal movimento”. O Senhor Caitanya deu um exem­plo prático disto enquanto viajava pelas florestas de Jhārikhaṇḍa, situadas na Índia Central, para espalhar Seu movimento de saṅkīrtana. Os tigres, os elefantes, os veados e todos os ou­tros animais selvagens juntaram-se a Ele e participaram, a seu próprio modo, dançando e cantando Hare Kṛṣṇa.

Člověk vědomý si Kršny, zapojený do oddané služby, navíc může vyvinout všechny dobré vlastnosti, které můžeme vidět u polobohů. Šukadéva Gósvámí v pátém zpěvu, osmnácté kapitole, 12. verši Šrímad Bhágavatamu říká: „Můj drahý králi, lidé, kteří mají neochvějnou víru v Kršnu a kteří jsou prosti veškeré dvojakosti, mohou vyvinout všechny dobré vlastnosti polobohů. S oddaným, který má vysoké vědomí Kršny, žijí rádi i polobozi a z toho můžeme poznat, že se v jeho těle vyvinuly jejich vlastnosti.“

Ademais, uma pessoa que se dedica à consciência de Kṛṣṇa, que atua em serviço devocional, pode desenvolver todas as boas qualidades que geralmente encontramos nos semideuses. No Śrīmad-Bhāgavatam (5.18.12), Śukadeva Gosvāmī diz: “Meu querido rei, as pessoas que têm fé inabalável em Kṛṣṇa e nenhuma duplicidade podem desenvolver todas as boas qualidades dos semideuses. Até os semideuses gostam de viver com um devoto cuja consciência de Kṛṣṇa seja de alta qualidade, em virtude do que se pode concluir que dentro do corpo de tal devoto desenvolveram-se as qualidades dos semideuses”.

Člověk, který si není vědom Kršny, naproti tomu nemá žádné dobré vlastnosti. Může být z akademického hlediska vysoce vzdělaný, ale ve svém skutečném jednání může být níže než zvířata. Dokonce i když je člověk akademicky vysoce vzdělán, nedokáže-li se dostat nad oblast mentálních činností, je jisté, že bude vykonávat pouze materialistické činnosti, a tím pádem zůstane nečistý. V dnešní době existuje mnoho lidí, kteří dostali vysoké vzdělání na materialistických univerzitách, ale ukazuje se, že nejsou schopni zapojit se do hnutí pro vědomí Kršny a vyvinout vyšší vlastnosti polobohů.

Por outro lado, uma pessoa que não é consciente de Kṛṣṇa não tem boas qualidades. Do ponto de vista acadêmico, pode ser que ela seja altamente instruída, mas, no verdadei­ro campo de suas atividades, pode-se ver que ela é inferior aos animais. Mesmo que academicamente uma pessoa seja muito instruída, se ela não consegue ir além da esfera das ati­vidades mentais, é certo que só executa atividades materiais e, desse modo, perma­nece impura. Há muitíssimas pessoas no mundo moderno que foram altamente instruídas em universidades materialistas, mas percebe-se que elas não conseguem adotar o mo­vimento da consciência de Kṛṣṇa para desenvolverem as elevadas qualidades dos semi­deuses.

Kršny si vědomý chlapec, i když podle univerzitní úrovně nemá příliš dobré vzdělání, může například okamžitě zanechat veškerého nedovoleného pohlavního života, hazardování, jedení masa a požívání omamných látek; zatímco ti, kteří si nejsou vědomi Kršny, třebaže velice vzdělaní, jsou často opilci, pojídači masa, sexuální zhýralci a hazardéři. To jsou praktické důkazy, jak člověk vědomý si Kršny získá lepší vlastnosti, zatímco člověk, který si není vědom Kršny, je nezíská. Vidíme, že ani mladíka ve vědomí Kršny nelákají kina, noční podniky, představení nahých tanečnic, restaurace, prodejny s lihovinami atd. Zcela se od nich oprostí. Šetří svůj cenný čas a nepromrhá ho kouřením, pitím, navštěvováním divadel a tancem.

Um jovem consciente de Kṛṣṇa, por exemplo, mesmo que não seja muito bem instruído segundo o padrão universitário, é capaz de abandonar imediatamente a vida sexual ilícita, os jogos de azar, o comer de carne e a intoxicação, ao passo que aqueles que não são conscientes de Kṛṣṇa, mesmo que sejam muito instruídos, são, muitas vezes, beberrões, comedores de carne, depravados sexuais e praticantes de jogos de azar. Estas são provas práticas de como uma pessoa consciente de Kṛṣṇa torna-se altamente desenvolvida em boas qualida­des, ao passo que uma pessoa que não é consciente de Kṛṣṇa não consegue se desenvolver assim. Temos experiência de que mesmo os jovens na consciência de Kṛṣṇa são desapegados de ci­nemas, boates, apresentações de striptease, restaurantes, lojas de bebidas alcoólicas, etc. Ele se torna completamente livre. Ele evita passar seu tempo precioso extravagantemente a fumar, a beber, a frequentar teatros e a dançar.

Člověk, který si není vědom Kršny, nemůže obvykle sedět v tichosti ani půl hodiny. Systém jógy učí, že když ztichneš, poznáš, že jsi Bůh. Tento systém se může zdát dobrý materialistickým lidem, ale jak dlouho vydrží být ticho? Naoko se mohou posadit k takzvané meditaci, ale ihned po svém jógovém cvičení opět začnou s nedovoleným pohlavním životem, hazardováním, pojídáním masa a ostatními nesmysly. Člověk vědomý si Kršny se však postupně povýší beze snahy o takzvanou tichou meditaci. Jednoduše tím, že je zaměstnaný ve vědomí Kršny, okamžitě zanechá celého toho nesmyslu a vyvine vyšší charakter. Člověk vyvine nejvyšší charakter tím, že se stane čistým oddaným Kršny. Závěr je tedy takový, že nikdo nemůže mít žádné dobré vlastnosti, nedostává-li se mu vědomí Kršny.

De maneira geral, alguém que não está em consciência de Kṛṣṇa não é capaz de ficar sentado em silêncio sequer ao longo de meia hora. O sistema de yoga ensina que, caso você fique em silêncio, perceberá que é Deus. Pode ser que, para as pessoas materialistas, este sistema seja muito bom, mas por quanto tempo conseguirão se manter em silêncio? Artificial­mente, pode ser que se sentem para praticar a assim chamada meditação, mas, logo após suas proezas ióguicas, vão se envolver novamente em atividades tais como a vida se­xual ilícita, os jogos de azar, o comer de carne e muitas outras coisas sem sentido. Uma pessoa consciente de Kṛṣṇa, por outro lado, eleva-se gradualmente, sem se esforçar por essa assim chama­da meditação silenciosa. Pelo simples fato de estar se dedicando à consciência de Kṛṣṇa, ela automaticamente abandona todos esses contrassensos e desenvolve um caráter superior. Desenvolvemos o caráter mais elevado quando nos tornamos devotos puros de Kṛṣṇa. A conclusão é que ninguém pode ter verdadeiramente alguma boa qualidade caso careça de consciên­cia de Kṛṣṇa.

Štěstí ve vědomí Kršny

Felicidade em consciência de Kṛṣṇa

Šríla Rúpa Gósvámí analyzoval různé zdroje štěstí. Rozdělil štěstí na tři skupiny: (1) štěstí získané z hmotného požitku, (2) štěstí získané ze ztotožňování se s nejvyšším Brahmanem a (3) štěstí získané z vědomí Kršny.

Śrīla Rūpa Gosvāmī analisa as diferentes fontes de felicidade. Ele divide a felicida­de em três categorias, que são (1) a felicidade que se obtém do desfrute material, (2) a felicidade que conseguimos quando nos identificamos com o Brahman Supremo, e (3) a felicidade que provém da consciência de Kṛṣṇa.

V Tantra-šástře říká Šiva své ženě Satí: „Má drahá choti, člověk, který se odevzdal lotosovým nohám Góvindy, a který tak vyvinul čisté vědomí Kršny, může velice snadno obdržet všechny dokonalosti, po kterých touží impersonalisté, a navíc může užívat štěstí čistých oddaných.“

No tantra-śāstra, o Senhor Śiva dirige a palavra à sua esposa Satī da seguinte maneira: “Minha querida esposa, uma pessoa que tenha se rendido aos pés de lótus de Govinda e que tenha dessa maneira desenvolvido consciência de Kṛṣṇa pura pode ganhar muito facilmente todas as perfei­ções que os impersonalistas desejam; além disso, pode usufruir da felicidade que os de­votos puros alcançam”.

Štěstí získané z čisté oddané služby je ze všeho největší, protože je věčné. Štěstí z hmotné dokonalosti nebo z toho, že člověk pozná, že je Brahman, je nižší, protože je pomíjivé. Není možné zabránit ztrátě hmotného štěstí a je i velká pravděpodobnost, že člověk ztratí duchovní štěstí získané ze ztotožňování se s neosobním Brahmanem.

A felicidade que se obtém do serviço devocional puro é a mais elevada porque é eterna. Em contrapartida, a felicidade que provém da perfeição material ou da compreensão de que somos Brahman é inferior por ser temporária. Não há como se evitar de cair da felicidade material, e há também toda chance de se cair da felicidade espiritual que obtemos por nos identificar com o Brahman impessoal.

Můžeme vidět, že velcí májávádští (neosobní) sannjásíni — vysoce vzdělané a téměř realizované duše — se někdy začínají věnovat politickým nebo společensky prospěšným činnostem. Je to způsobeno tím, že neosobní pojetí jim ve skutečnosti nepřináší nejvyšší transcendentální štěstí, a proto musejí sestoupit na hmotnou úroveň a zapojit se do světských činností. Existuje mnoho příkladů, zvláště v Indii, kdy májávádští sannjásíni znovu poklesli na hmotnou úroveň. Člověk, který si je plně vědomý Kršny, se však nikdy na žádnou z hmotných úrovní nevrátí. Je si vědom toho, že žádné hmotně prospěšné činnosti, ať jsou jakkoli lákavé a přitažlivé, se nemohou srovnávat s duchovními činnostmi ve vědomí Kršny.

Tem-se visto que grandes sannyāsīs māyāvādīs (impersonalistas) – altamente educados e quase almas realizadas – dedicam-se, algumas vezes, a atividades políticas ou de beneficência social. O motivo é que, na verdade, a compreensão impessoal que têm não lhes proporciona nenhuma felicidade transcendental última, devido a que são forçados a descer à plataforma material para se dedicarem a tais afazeres mundanos. Muitos são os exemplos, especialmente na Índia, de tais sannyāsīs māyāvādīs que descem nova­mente à plataforma material. Uma pessoa que está totalmente em consciência de Kṛṣṇa, porém, jamais regressará a nenhuma espécie de plataforma material. Por mais sedutoras e atrativas que sejam as diferentes plataformas materiais, o devoto sempre sabe que não se pode comparar nenhuma atividade beneficente material à atividade espiritual da consciência de Kṛṣṇa.

Mystických dokonalostí, kterých dosahují úspěšní jógíni, je celkem osm. Aṇimā-siddhi je síla, pomocí které se člověk může tak zmenšit, že vstoupí do kamene. Pokrok moderní vědy nám také umožnil vstoupit do kamene, protože nám umožňuje hloubit mnoho podzemních drah procházejících kopci atd. Mystické dokonalosti — snahy proniknout do kamene (aṇimā-siddhi) — dosáhla tedy materialistická věda také. Podobně každá yoga-siddhi neboli dokonalost je hmotné umění. Pomocí jedné yoga-siddhi se může například člověk stát tak lehkým, že je schopen vznášet se ve vzduchu nebo ve vodě. Moderní vědci to dělají také. Létají ve vzduchu, plují na vodní hladině a cestují pod vodou.

As perfeições místicas que os yogīs realmente bem-sucedidos alcançam são em número de oito. Aṇimā-siddhi refere-se ao poder através do qual podemos ficar tão pequenos que podemos entrar em uma pedra. Os progressos da ciência moderna também nos ca­pacitam a entrar na pedra, porque nos dão a oportunidade de fazer muitíssimos metrôs, de penetrar as colinas, etc. Portanto, a ciência material também já alcançou o aṇimā-siddhi, a perfeição mística em que se experimenta entrar na pedra. Similarmente, todos os yoga-siddhis, ou perfeições, são artes materiais. Em um yoga-siddhi, por exemplo, desenvolve-se o poder de se tornar tão leve que se pode flutuar no ar ou na água. Os cientistas modernos também estão realizando isso. Eles estão voando pelo ar, flutuando na superfí­cie da água e viajando por baixo d’água.

Srovnáme-li všechny mystické jógové dokonalosti (yoga-siddhi) se hmotnými dokonalostmi, zjistíme, že materialističtí vědci usilují o stejné věci. Ve skutečnosti tedy není rozdíl mezi mystickou dokonalostí a materialistickou dokonalostí. Jeden německý učenec řekl, že takzvaných jógových dokonalostí již moderní vědci dosáhli a proto se jimi nezabýval. Byl natolik inteligentní, že se vydal do Indie, aby se naučil, jak porozumět svému věčnému vztahu k Nejvyššímu Pánu pomocí bhakti-jógy, oddané služby.

Depois de comparar todos esses yoga-siddhis místicos com perfeições materialistas, verificamos que os cientistas materialistas procuram conseguir as mesmas perfeições. Na realidade, portanto, não há diferença alguma entre perfeição mística e perfeição materialista. Um intelectual alemão disse certa vez que as assim chamadas perfeições do yoga já foram alcançadas pelos cientistas modernos, em razão do que não estava interessado nelas. Ele inteligentemente dirigiu-se à Índia para aprender como poderia compreender sua re­lação eterna com o Senhor Supremo por meio da bhakti-yoga (serviço devocional).

V oblasti mystických dokonalostí jsou určité procesy, kterých materialističtí vědci ještě nebyli schopni dosáhnout. Mystický jógí se může například dostat na sluneční planetu po slunečních paprscích. Tato dokonalost se nazývá laghimā. Podobně se jógí může dotknout svým prstem Měsíce. Moderní vědci sice létají na Měsíc za pomoci vesmírných lodí, ale mají s tím mnoho potíží, zatímco lidé s mystickou dokonalostí mohou natáhnout ruku a dotknout se Měsíce prstem. Tato siddhi se nazývá prāpti, neboli přivlastňování. S prāpti-siddhi se může dokonalý mystický jógín dotknout nejen Měsíce, ale může natáhnout ruku kamkoliv a vzít si cokoliv chce. Může sedět na jednom místě, a chce-li, může ze zahrady tisíce kilometrů vzdálené utrhnout ovoce. To je prāpti-siddhi.

É claro que, dentre as categorias de perfeição mística, há determinados proces­sos que os cientistas materialistas ainda não conseguiram desenvolver. Por exemplo, um yogī místico pode entrar no planeta Sol simplesmente por usar os raios do brilho solar. Esta perfeição chama-se laghimā. De forma similar, um yogī pode tocar a Lua com seu de­do. Apesar dos astronautas modernos irem à Lua com a ajuda de naves espaciais, eles pas­sam por muitas dificuldades, ao passo que uma pessoa que tenha perfeição mística pode estender a mão e tocar a Lua com seu dedo. Este siddhi chama-se prāpti, ou aquisição. Com o prāpti-siddhi, o yogī místico perfeito pode não somente tocar o planeta Lua, mas também estender sua mão até qualquer parte e adquirir qualquer coisa que queira. Pode ser que esteja sentado a milhares de quilômetros de distância de determinado local, mas, querendo, ele pode colher frutas de um jardim situado nesse lugar. Isto é prāpti-siddhi.

Moderní vědci vytvořili nukleární zbraně, se kterými mohou zničit nepatrnou část této planety, ale pomocí jógové siddhi, známé jako īśitā, může člověk stvořit a zničit celou planetu pouhým přáním. Další dokonalost se nazývá vaśitā a s touto dokonalostí může člověk přivést kohokoliv pod svou kontrolu. Je to druh hypnózy, které je téměř nemožné odolat. Někdy shledáme, že jógín, který se trochu naučil této mystické síle (vaśitā), vyjde mezi lidi a mluví různé nesmysly, ovládne jejich mysl, zneužije je, vezme jim peníze a pak odejde.

Os cientistas modernos têm manufaturado armas nucleares com as quais podem des­truir uma parte insignificante deste planeta, mas, através do yoga-siddhi conhecido como īśitva, pode-se criar e destruir todo um planeta simplesmente por assim desejar. Há outra perfeição chamada vaśitva, por intermédio da qual podemos sujeitar qualquer pessoa a nosso controle. Esta perfeição consiste em um tipo de hipnotismo quase irre­sistível. Descobre-se, algumas vezes, que um yogī que tenha alcançado um pouco da perfeição deste poder místico vaśitva aparece em público e fala contrassensos de todas as espécies, con­trola as mentes das pessoas, explora-as, rouba-lhes o dinheiro e, então, vai embora.

Existuje další mystická dokonalost, která je známá jako prākāmya (magie). Pomocí síly prākāmya může člověk dosáhnout všeho, čeho se mu zachce. Může si například nechat do oka vtéci vodu a pak ji opět nechat vytéci z oka ven. Pouze svým přáním může provádět takové úžasné činnosti.

Há outra perfeição mística que é conhecida como prākāmya (mágica). Com este poder prākāmya, pode-se conseguir tudo o que se deseje. Pode-se, por exemplo, fazer entrar água no olho e, em seguida, fazê-la sair. Simplesmente por sua vontade, a pessoa pode realizar tais atividades maravilhosas.

Nejvyšší dokonalost mystické síly se nazývá kāmāvasāyitā. Je to také magie, ale zatímco síla prākāmya umožňuje vyvolat úžasné jevy v rámci přírodních zákonů, kāmāvasāyitā umožňuje člověku odporovat přírodě — jinými slovy dělat nemožné. Dosažením těchto jógových materialistických dokonalostí může člověk získat mnoho pomíjivého štěstí.

A perfeição máxima de poder místico que se pode atingir chama-se kāmāvasāyitā. Esta perfeição também é um tipo de mágica, mas, enquanto o poder prākāmya atua para criar efeitos maravilhosos dentro do alcance da natureza, a kāmāvasāyitā permite que se contradiga a natureza – em outras palavras, permite que se faça o impossível. Por certo que uma pessoa pode conseguir muita felicidade temporária caso alcance tais perfeições ióguicas materialistas.

Lidé pošetile zamilovaní do třpytu moderního materialistického pokroku si myslí, že hnutí pro vědomí Kršny je pro méně inteligentní lidi. Myslí si: „Jsem na tom se svým hmotným pohodlím lépe, když mám hezký byt, rodinu a užívám pohlavního života.“ Tito lidé nevědí, že každým okamžikem mohou o své postavení přijít. Pro svou nevědomost nevědí, že skutečný život je věčný. Pomíjivé pohodlí těla není životním cílem. Je to pouze temná nevědomost, že se lidé zamilují do lesku hmotného pohodlí. Šríla Bhaktivinóda Thákura proto řekl, že rozvoj hmotného poznání udělá z člověka ještě většího hlupáka, než byl předtím, protože svým třpytem způsobí, že člověk zapomene na svou skutečnou totožnost. Je to naše záhuba, protože lidská životní podoba je určena k osvobození z hmotného znečištění. S rozvojem hmotného poznání se lidé stále více a více zaplétají do hmotného bytí. Nemají před touto katastrofou naději na záchranu.

Aqueles que estão tolamente enamorados do bruxuleio do avanço materialista moderno acham que o movimento da consciência de Kṛṣṇa é para pessoas menos inteligentes. “Estou em uma situação melhor, ocupado com meu bem-estar material – mantendo um belo apartamento, sustentando a família e dando-me à vida sexual”. Essas pessoas não sa­bem que, a qualquer momento, podem ser expulsas de sua situação material. Por igno­rância, não sabem que a vida verdadeira é eterna. Os confortos temporários do corpo não são o objetivo da vida, e é unicamente por causa da mais escura ignorância que as pessoas fi­cam enamoradas do avanço bruxuleante dos confortos materiais.

Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura, portanto, diz que o avanço do conhecimento mate­rial torna o indivíduo mais tolo, porque, com sua luz fraca e vacilante, faz com que a pes­soa se esqueça de sua verdadeira identificação. Para o indivíduo, isso é a ruína, porque esta forma de vida humana destina-se a sairmos da contaminação material. Com o avanço do conhecimento material, as pessoas estão ficando cada vez mais enredadas na existência material, sem esperança alguma de se libertarem desta catástrofe.

V Hari-bhakti-sudhódaji stojí, že Prahláda Mahárádža, velký oddaný Pána, se modlil k Nrsinhadévovi (inkarnace napůl člověk, napůl lev) následovně: „Můj drahý Pane, znovu se modlím k Tvým lotosovým nohám pouze o to, abych mohl být pevnější v oddané službě. Modlím se pouze, aby mé vědomí Kršny mohlo být silnější a stálejší, protože štěstí získané z vědomí Kršny a oddané služby je tak mocné, že zahrnuje všechny ostatní dokonalosti náboženství, hospodářského rozvoje, smyslového požitku a dokonce i osvobození z hmotného bytí.“

No Hari-bhakti-sudhodaya, declara-se que Prahlāda Mahārāja, um grande devoto do Senhor, orou a Nṛsiṁhadeva (a encarnação metade leão, metade homem) da seguinte maneira: “Meu querido Senhor, oro repetidamente a Seus pés de lótus para que eu possa simplesmente ficar mais forte em serviço devocional. Oro apenas para que minha consciência de Kṛṣṇa fique mais forte e constante, porque a felicidade que conseguimos com a consciência de Kṛṣṇa e com o serviço devocional é tão poderosa que, com ela, pode-se ter todas as outras perfeições da religiosidade, do desenvolvimento econômico, da gratificação dos sentidos e, até mesmo, da consecução do libertar-se da existência material”.

Čistý oddaný ve skutečnosti neusiluje o žádnou z těchto dokonalostí, protože štěstí získané z oddané služby je tak transcendentální a tak neomezené, že se s ním jiné štěstí nedá srovnat. Říká se, že kapka štěstí z vědomí Kršny je neporovnatelná s oceánem štěstí získaného z jiných činností. Každý, kdo vykonal byť jen trochu čisté oddané služby, může všechny ostatní druhy štěstí získané z náboženství, hospodářského rozvoje, smyslového požitku a osvobození velice snadno odvrhnout.

Na realidade, o devoto puro não ambiciona nenhuma dessas perfeições, porque a felicidade que provém do serviço devocional em consciência de Kṛṣṇa é tão transcenden­tal e tão ilimitada que não se pode comparar nenhuma outra felicidade a ela. Diz-se que mesmo uma gota de felicidade em consciência de Kṛṣṇa não tem sequer termos de comparação com um oceano de felicidade que se obtenha de qualquer outra atividade. Assim, qualquer pessoa que tenha desenvolvido uma pequena quantidade de serviço devo­cional puro pode muito facilmente desfazer-se de todos os outros tipos de felicidade que deri­vam da religiosidade, do desenvolvimento econômico, do gozo dos sentidos e da liberação.

Jeden velký oddaný Šrí Čaitanji se jmenoval Khólávéčá Šrídhara. Byl velice chudý. Měl malý obchod — prodával kelímky vyrobené z banánovníkových listů a jeho příjem byl téměř nulový; přesto utrácel padesát procent svého malého příjmu na uctívání Gangy a s druhými padesáti procenty nějakým způsobem žil. Šrí Čaitanja se jednou svému důvěrnému oddanému Khólávéčovi Šrídharovi zjevil a nabídl mu všechno bohatství, jaké bude chtít. Šrídhara však řekl Pánovi, že nechce nic hmotného. S tím, co měl, byl docela šťastný a chtěl získat pouze neochvějnou víru a oddanost lotosovým nohám Šrí Čaitanji. Takový je postoj čistých oddaných. Mohou-li být zaměstnáni dvacet čtyři hodiny denně v oddané službě, nechtějí nic jiného, ani štěstí plynoucí z osvobození nebo splynutí s Nejvyšším.

Um grande devoto do Senhor Caitanya, conhecido como Kholāvecā Śrīdhara, era um homem muito pobre. Ele tinha um pequeno negócio de venda de copos feitos com folhas de bananeira, e quase não tinha renda alguma. Mesmo assim, gastava cinquen­ta por cento de sua pequena renda na adoração ao Ganges, e, com os outros cinquenta por cento, vivia de algum modo. Certa vez, o Senhor Caitanya Se revelou a esse de­voto confidencial, Kholāvecā Śrīdhara, e ofereceu-lhe toda opulência que quisesse. Śrīdhara, todavia, informou ao Senhor que não queria nenhuma opulência material. Ele estava mui­to feliz na posição em que se encontrava e só queria conseguir fé e devoção inabaláveis aos pés de lótus do Senhor Caitanya. Esta é a posição dos devotos puros. Se, a cada dia, conseguem estar ocupados vinte e quatro horas em serviço devocional, não querem nada mais, nem mesmo a felicidade da liberação ou de se tornar uno com o Supremo.

V Nárada-paňčarátře je také řečeno, že každý, kdo i jen trochu oddaně slouží, nedbá ani za mák o žádný druh štěstí získaný z náboženství, hospodářského rozvoje, smyslového požitku a všech pěti druhů osvobození. Jakýkoliv druh štěstí získaný z náboženství, hospodářského rozvoje, osvobození a smyslového požitku se ani neodváží proniknout čistému oddanému do srdce. Stejně jako osobní družky a služebnice královny ji se vší úctou následují, podobně radosti náboženství, hospodářského rozvoje, smyslového požitku a osvobození následují oddanou službu Pánu. Jinými slovy, čistý oddaný nepostrádá žádný druh štěstí získaného z nějakého jiného zdroje. Nechce nic jiného než službu Kršnovi, ale i kdyby nějakou jinou touhu měl, Pán mu ji vyplní aniž o to oddaný žádá.

No Nārada-pañcarātra, também se diz que qualquer pessoa que tenha desenvolvido uma pequena quantidade de serviço devocional em nada se importa com nenhum tipo de felicidade que se consiga com a religiosidade, com o desenvolvimento econômico, com o gozo dos sentidos ou com os cinco tipos de liberação. Qual­quer tipo de felicidade que se obtenha da religiosidade, do desenvolvimento econômico, da liberação ou do gozo dos sentidos não é sequer capaz de se atrever a entrar no coração de um devoto puro. Declara-se que, assim como os criados e criadas pessoais de uma rainha acompanham a rainha com todo o respeito e reverências; as alegrias da religiosidade, do desenvolvimento econômico, do gozo dos sentidos e da liberação acompanham o serviço devocional ao Senhor. Em outras palavras, o devoto puro não carece de nenhum tipo de felicidade obtenível de qualquer fonte. O devoto não quer nada senão o serviço a Kṛṣṇa, mas, mesmo que tenha algum outro desejo, o Senhor satisfaz esse desejo sem que ele peça.

Vzácnost čisté oddané služby

A raridade do serviço devocional puro

K přípravnému stádiu duchovního života patří různé druhy odříkání, pokání a podobné procesy pro dosažení seberealizace. Ovšem i když jejich vykonavatel nemá žádnou hmotnou touhu, nemůže dosáhnout čisté oddané služby. Snažit se dosáhnout oddané služby sám není také příliš nadějné, protože Kršna neobdaří oddanou službou jen tak někoho. Kršna může snadno poskytnout člověku hmotné štěstí nebo dokonce osvobození, ale nijak lacino nesouhlasí s tím, aby někoho zaměstnal ve své oddané službě. Oddané služby je možné dosáhnout pouze milostí čistého oddaného. V Čaitanja-čaritámrtě (Madhja 19.151) se říká: „Milostí duchovního mistra, který je čistým oddaným, a milostí Kršny může člověk dosáhnout úrovně oddané služby. Žádný jiný způsob neexistuje.“

Na fase preliminar da vida espiritual, há diferentes tipos de austeridades, penitências e processos similares para se alcançar a autorrealização. Contudo, mesmo que uma pessoa execute esses processos e não tenha nenhum desejo material, ela não pode alcançar o serviço devocional. E uma pessoa que aspira a alcançar o serviço devocional sozinha também não tem grandes esperanças, porque Kṛṣṇa não concorda em conceder o serviço devocional indiscriminadamente a qualquer pessoa. Kṛṣṇa pode facilmente oferecer a uma pessoa felicidade material ou até mesmo liberação, mas não é com muita faci­lidade que Ele concorda em conceder a ocupação em Seu serviço devocional a uma pessoa. Na realidade, só se pode conseguir o serviço devocional mediante a mise­ricórdia de um devoto puro. No Caitanya-caritāmṛta, afirma-se: “Pela misericórdia do mestre espiritual que é um devoto puro e pela misericórdia de Kṛṣṇa pode-se alcançar a plataforma do serviço devocional. Inexiste outro caminho”.

Vzácnost oddané služby také potvrzuje Tantra-šástra, kde Šiva říká Satí: „Má drahá Satí, je-li někdo velmi dobrým filozofem a analyzuje různé procesy poznání, může dosáhnout osvobození z hmotného zapletení. Prováděním obětí doporučených ve Védách se může povýšit na úroveň zbožných činností a tak si užívat hmotného pohodlí v plné míře. Všechny tyto snahy však mohou těžko přinést oddanou službu Pánu, byť se o ni pomocí takových procesů člověk pokouší po mnoho tisíc zrození.“

No tantra-śāstra, o Senhor Śiva também corrobora a raridade do serviço devocional quando diz a Satī: “Minha querida Satī, um ótimo filósofo pode conseguir libertar-se do enredamento material analisando os diferentes processos de conhecimento. Por execu­tar os sacrifícios ritualísticos recomendados nos Vedas, a pessoa pode se elevar à pla­taforma de atividades piedosas e, desse modo, usufruir ao máximo dos confortos materiais da vida. Todos esses esforços, entretanto, não podem oferecer a alguém o serviço devocional ao Senhor, nem mesmo caso o indivíduo busque consegui-lo por intermédio desses processos ao longo de muitíssimos milhares de nascimentos”.

Prahláda Mahárádža také potvrzuje ve Šrímad Bhágavatamu, že vlastní snaha nebo pokyny vyšších autorit nemohou přinést oddanou službu. Člověk musí být požehnán prachem z lotosových nohou čistého oddaného, který nemá ani jedinou hmotnou touhu.

Prahlāda Mahārāja também confirma no Śrīmad-Bhāgavatam que uma pessoa não pode atingir a fase do serviço devocional simplesmente por seus esforços pessoais ou com as instruções de autoridades superiores, senão que é preciso que ela seja abençoada pela poei­ra dos pés de lótus de um devoto puro que esteja completamente livre da contaminação de desejos materiais.

V pátém zpěvu, šesté kapitole, 18. verši Šrímad Bhágavatamu říká také Nárada Judhišthirovi: „Můj drahý králi, Kršna, známý jako Mukunda, je věčným ochráncem Pánduovců a Jaduovců. Je také tvým duchovním mistrem a rádcem v každém ohledu. On je tvým jediným Bohem hodným uctívání. Je velice laskavý a drahý a řídí všechny tvé činnosti; jak osobní, tak rodinné. A nejen to, někdy nosí tvé vzkazy, jako by byl tvůj posel! Můj drahý králi, dostalo se ti velkého štěstí, protože všem ostatním se o přízních, kterými tě Nejvyšší Pán obdařil, ani nesní.“ Z tohoto verše vyplývá, že Pán snadno poskytne osvobození, ale jen zřídkakdy souhlasí s tím, aby poskytl nějaké duši oddanou službu, protože oddanou službou oddaný získává Pána samotného.

No Śrīmad-Bhāgavatam (5.6.18), Nārada também diz a Yudhiṣṭhira: “Meu querido rei, é o Senhor Kṛṣṇa, conhecido como Mukunda, quem é o protetor eterno dos Pāṇḍavas e dos Yadus. Ele é também seu mestre e instrutor espiritual sob todos os aspectos. Para ti, Ele é o único Deus digno de adoração. Ele é muito querido e afetuoso, e é Ele quem orienta todas as tuas atividades, tanto individuais quanto familiares. E, o mais notável, Ele às vezes leva a cabo tuas ordens como se fosse teu mensageiro! Meu querido rei, és muitíssimo afortunado, pois outras pessoas sequer sonha­riam com todas essas boas graças que o Senhor Supremo deu a ti”. O significado deste ver­so é que, embora facilmente ofereça a liberação, o Senhor raramente concorda em ofe­recer o serviço devocional a uma alma, o que se dá porque, por intermédio do serviço devocional, o devoto adquire o próprio Senhor.

Štěstí pocházející ze splynutí s Nejvyšším

A felicidade de tornar-se uno com o Supremo

Šríla Rúpa Gósvámí řekl, že když se brahmānanda neboli štěstí ze splynutí s Nejvyšším znásobí bilionkrát, stále se nemůže srovnat s nepatrným zlomkem štěstí získaného z oceánu oddané služby.

Śrīla Rūpa Gosvāmī diz que, se a brahmānanda, ou a felicidade de tornar-se uno com o Supremo, for multiplicada por um trilhão, ainda assim não poderá ser comparada a sequer uma fração atômica da felicidade que se obtém do oceano do serviço devocional.

V Hari-bhakti-sudhódaji říká Prahláda Mahárádža, když uspokojuje svými modlitbami Šrí Nrsinhadévu: „Můj drahý Pane vesmíru, ve Tvé přítomnosti pociťuji transcendentální potěšení a splynul jsem s oceánem štěstí. Ve srovnání s tímto oceánem blaženosti nyní nepovažuji štěstí brahmánandy za nic většího, než je množství vody v otisku kravského kopyta.“ Podobně je to potvrzeno v Bhávártha-dípice, komentáři Šrídhary Svámího ke Šrímad Bhágavatamu: „Můj drahý Pane, někteří ze šťastných lidí, kteří plavou v oceánu nektaru oddanosti, a kteří vychutnávají nektar z vyprávění o Tvých zábavách, jistě znají extáze, které okamžitě zmenší hodnotu štěstí získaného z náboženství, hospodářského rozvoje, smyslového požitku a osvobození. Takový transcendentální oddaný nepovažuje žádný jiný druh štěstí kromě oddané služby za nic lepšího, než je stéblo slámy na ulici.“

No Hari-bhakti-sudhodaya, enquanto agrada o Senhor Nṛsiṁhadeva com suas ora­ções, Prahlāda Mahārāja diz: “Meu querido Senhor do universo, estou sentindo prazer transcendental em Sua presença e fundi-me no oceano de felicidade. Agora considero que a felicidade da brahmānanda, comparada com este oceano de bem-aventurança, nada mais é do que a água contida na pegada de uma vaca”. De maneira similar, está confirmado no Bhāvārtha-dīpikā, o comentário de Śrīdhara Svāmī ao Śrīmad-Bhāgavatam: “Meu querido Senhor, algumas das pessoas afortunadas que estão nadando no oceano de Seu néctar da devoção e que estão saboreando o néctar da narra­ção de Seus passatempos certamente conhecem êxtases que imediatamente minimizam o valor da felicidade obtenível da religiosidade, do desenvolvimento econômico, do gozo dos sentidos e da liberação. Tais devotos transcendentais consideram que qualquer tipo de felicidade diferente da felicidade do serviço devocional não passa de palha na rua”.

Oddaná služba přitahuje Kršnu

O poder de atrair Kṛṣṇa

Šríla Rúpa Gósvámí řekl, že oddaná služba přitahuje dokonce i Kršnu. Kršna přitahuje všechny, ale oddaná služba přitahuje Kršnu. Symbolem oddané služby na nejvyšším stupni je Rádhárání. Kršna se nazývá Madana-móhana, což znamená, že je přitažlivější než tisíce Amorů, ale Rádhárání je přesto ještě přitažlivější, protože přitahuje i Kršnu. Oddaní Jí proto říkají Madana-móhana-móhiní — ta, která přitahuje toho, jenž přitahuje Amora.

Śrīla Rūpa Gosvāmī declara que o serviço devocional atrai até mesmo o próprio Kṛṣṇa. Kṛṣṇa atrai todos, mas o serviço devocional atrai Kṛṣṇa. O símbolo do serviço devocional no mais alto nível é Rādhārāṇī. Kṛṣṇa é chamado Madana-mohana, que significa que Ele é tão atrativo que pode derrotar a atração de milhares de Cupidos. Rādhārāṇī, no entanto, é ainda mais atrativa, pois é capaz de atrair até mesmo Kṛṣṇa, em razão do que os devotos chamam-nA de Madana-mohana-mohanī, “aquela que atrai aquele que atrai o Cupido”.

Vykonávat oddanou službu znamená jít ve stopách Rádhárání. Oddaní ve Vrndávaně se utíkají pod ochranu Rádhárání, aby ve své oddané službě dosáhli dokonalosti. Oddaná služba není činností hmotného světa; ovládá ji přímo Rádhárání. Bhagavad-gítá potvrzuje, že mahátmové neboli velké duše jsou pod ochranou daivī prakṛti, vnitřní energie — Rádhárání. Jelikož je oddaná služba pod přímou vládou vnitřní energie Kršny, přitahuje dokonce i Kršnu samotného.

Prestar serviço devocional significa seguir os passos de Rādhārāṇī, e, em Vṛndāvana, os devotos colocam-se sob os cuidados de Rādhārāṇī para alcançar a perfeição em seu serviço devocional. Em outras palavras, o serviço devocional não é uma atividade do mundo material, senão que está diretamente sob o controle de Rādhārāṇī. No Bhagavad-gītā, confirma-se que os mahātmās, ou as grandes almas, estão sob a proteção de daivī prakṛti, a energia interna – Rādhārāṇī. Assim, como se encontra diretamente sob o controle da potência interna de Kṛṣṇa, o serviço devocional atrai até mesmo o próprio Kṛṣṇa.

Kršna tuto skutečnost potvrzuje v jedenáctém zpěvu, čtrnácté kapitole, 20. verši Šrímad Bhágavatamu, kde říká: „Můj drahý Uddhavo, věz, že přitažlivost, kterou cítím k oddané službě Mých oddaných, nelze vzbudit ani prováděním mystické jógy, ani filozofickou spekulací, oběťmi, studiem Védánty, prováděním přísného odříkání či rozdáním všeho na dobročinné účely. To jsou zajisté velice pěkné činnosti, ale tolik, jako transcendentální láskyplná služba, kterou Mi prokazují Moji oddaní, Mě nepřitahují.“

Kṛṣṇa corrobora tal fato no Śrīmad-Bhāgavatam (11.12.1) ao dizer: “Meu querido Uddhava, saiba que a atração que sinto pelo serviço devocional prestado por Meus devotos não pode ser alcançada nem pela execução do yoga místico, nem pela especulação filosófica, nem por sacrifícios ritualísticos, nem pelo estudo do Vedānta, nem pela prática de austeridades severas, nem por se dar tudo em caridade. Por certo que essas atividades são muito satisfatórias; para Mim, porém, não são tão atrativas quanto o serviço transcendental amoroso prestado por Meus devotos”.

Jak Kršnu přitahuje oddaná služba Jeho oddaných popisuje Nárada v sedmém zpěvu, desáté kapitole, 48. a 49. verši Šrímad Bhágavatamu. Nárada zde oslovuje krále Judhišthiru, který opěvoval charakter Prahlády Mahárádži. Oddaný vždy oceňuje činnosti ostatních oddaných. Judhišthira Mahárádža oceňoval vlastnosti Prahlády, a to je příznak čistého oddaného. Čistý oddaný si o sobě nikdy nemyslí, že je velkým oddaným; vždy si myslí, že ostatní oddaní jsou větší než on. Král si myslel: „Prahláda Mahárádža je skutečný oddaný Pána; já nejsem nic“, a když takto uvažoval, Nárada mu řekl: „Můj drahý králi Judhišthiro, vy (Pánduovští bratři) jste jediní šťastní lidé v tomto světě. Kršna, Nejvyšší Osobnost Božství, se zjevil na této planetě a chová se k vám jako obyčejná lidská bytost. Je za všech okolností neustále s vámi. Žije s vámi a skrývá se před zraky ostatních. Ostatní nemohou pochopit, že je Nejvyšší Pán, ale s vámi žije jako váš bratranec, jako váš přítel a dokonce jako váš posel. Musíš tedy vědět, že nikdo v tomto světě není šťastnější než vy.“

No Śrīmad-Bhāgavatam (7.10.37), Nārada descreve como Kṛṣṇa Se sente atraído pe­lo serviço devocional de Seus devotos. Nessa passagem, Nārada se dirige ao rei Yudhiṣṭhira enquanto o rei está apreciando as glórias do caráter de Prahlāda Mahārāja. Um devoto sempre aprecia as atividades de outros devotos. Yudhiṣṭhira Mahārāja estava apreciando as qualidades de Prahlāda, o que é um dos sintomas de um devoto puro. Um devoto puro jamais se julga eminente, senão que sempre acha que há outros devotos superiores a si. O rei pensava: “Prahlāda Mahārāja é um verdadeiro devoto do Senhor, ao passo que eu não sou nada”, e, enquanto pensava dessa maneira, Nārada falou-lhe como segue: “Meu querido rei Yudhiṣṭhira, vocês [os irmãos Pāṇḍavas] são as únicas pessoas afortunadas neste mundo. A Suprema Personalidade de Deus apareceu neste planeta e está Se exibindo diante de vocês como um ser humano comum. Ele está sempre com vocês em todas as circunstâncias. Ele está vivendo com vocês e Se ocultando dos olhos dos outros. Os outros não são capazes de compreender que Ele é o Senhor Supremo, mas, ainda assim, Ele está vivendo com vocês na qualidade de seu primo, amigo e até mesmo mensa­geiro. Por isso, saibam que, neste mundo, não há ninguém mais afortunado do que vocês”.

Když se Kršna v Bhagavad-gítě zjevil ve své vesmírné podobě, Ardžuna se modlil: „Můj drahý Kršno, považoval jsem Tě za svého bratrance a druha, a proto jsem k Tobě byl mnohokrát neuctivý, a nazýval Tě ,Kršnò nebo ,přítelì. Ty jsi však tak veliký, že tomu nemohu porozumět.“ Takové bylo postavení Pánduovců; ačkoliv je Kršna Nejvyšší Osobnost Božství, největší ze všech velikých, přesto s těmito královskými bratry zůstával. Přitahovala Ho jejich oddanost, přátelství a láska. To dokazuje velikost oddané služby. Může přitahovat dokonce i Nejvyšší Osobnost Božství. Bůh je velký, ale oddaná služba je větší než Bůh, protože Ho přitahuje. Lidé, kteří oddaně neslouží, nemohou nikdy pochopit, jak velkou má prokazování služby Pánu cenu.

No Bhagavad-gītā, quando Kṛṣṇa apareceu em Sua forma universal, Arjuna orou: “Meu querido Kṛṣṇa, eu achava que Vós éreis meu primo-irmão, devido a que Vos desrespeitei de muitíssimas maneiras, chamando-Vos de Kṛṣṇa ou de amigo. Sois tão grandioso que não fui capaz de compreender”. Esta era a posição dos Pāṇḍavas: embora Kṛṣṇa seja a Suprema Personalidade de Deus, o mais grandioso entre todos os grandiosos, Ele permaneceu com esses irmãos reais por Se sentir atraído pela devoção, pela amizade e pelo amor deles. Isto serve para mostrar quão grandioso é este processo de serviço devocional, o qual pode atrair até mesmo a Suprema Personalidade de Deus. Deus é grande, mas o serviço devocional é maior que Deus porque O atrai. As pessoas que não estão em serviço devocional não podem de modo algum compreender o grande valor que há em prestar serviço ao Senhor.