Skip to main content

9. KAPITOLA

Capítulo 9

Matka Jašódá svazuje Pána Krišnu

Mãe Yaśodā Amarra o Senhor Kṛṣṇa

Jednou matka Jašódá viděla, že její služebná je zaneprázdněna různými domácími pracemi, a proto začala sama stloukat máslo. Zpívala přitom písně o Krišnových dětských zábavách a radovala se z myšlenek na svého syna.

Certa vez, vendo que sua criada estava ocupada em diferentes trabalhos domésticos, mãe Yaśodā encarregou-se pessoalmente de fazer manteiga. E, enquanto batia a manteiga, ela cantava os passatempos infantis de Kṛṣṇa e sentia prazer pensando em seu filho.

Konec sárí měla pevně utažený kolem těla. Když oběma rukama usilovně stloukala máslo, její ňadra se pohupovala a byla vlhká od mléka, které z nich samo od sebe vytékalo díky její silné lásce ke Krišnovi. Přívěšky a náramky na jejích rukách o sebe navzájem cinkaly a náušnice i ňadra se houpaly. Na tváři se jí objevily kapky potu a květinový věnec, který měla na hlavě, se roztrhl a rozsypal kolem. V tu chvíli se před ní objevil Pán Krišna ve své dětské podobě. Byl hladový, a aby zesílil její mateřskou lásku, snažil se jí zabránit v práci. Naznačil, že její první povinností je Ho nakojit, a až pak, někdy později, může stloukat máslo.

A ponta de seu sārī estava bem amarrada enquanto ela batia a nata, e, nesse trabalho árduo, leite pingava automaticamente de seus seios por causa do amor intenso por seu filho. Seus seios moviam-se enquanto ela trabalhava com muito esforço batendo a nata com as duas mãos. As pulseiras e braceletes de seus braços retiniam ao se tocarem, e seus brincos e seios balançavam. Em seu rosto, havia gotas de suor, e a guirlanda de flores que estava em sua cabeça esparramou-se por toda parte. O Senhor Kṛṣṇa apareceu diante dessa cena pitoresca, no papel de um menino. Ele estava com fome e, para aumentar o amor que Sua mãe sentia por Ele, queria que ela parasse de bater. Kṛṣṇa indicou que o primeiro dever dela era deixá-lO mamar para, só então, bater a manteiga.

Matka Jašódá si posadila syna na klín a vsunula Mu prsní bradavku do pusy. Usmívala se, když sál její mléko, a těšila se pohledem na krásnou tvářičku svého dítěte. Najednou začalo kypět mléko na plotně. Aby nepřeteklo, matka Jašódá postavila Krišnu na zem a utíkala ke kamnům. Krišnu velice rozzlobilo, že Ho tam jen tak nechala, a rtíky i oči Mu zrudly zlostí. Zaťal zuby a kusem kamene rozbil nádobu s máslem. Trochu si z ní nabral a s falešnými slzami v očích začal v ústraní máslo pojídat.

Mãe Yaśodā pegou o filho no colo e colocou-Lhe na boca o bico de seu seio. E, enquanto Kṛṣṇa mamava, ela sorria, apreciando a beleza do rosto dEle. De repente, o leite que estava fervendo no fogão começou a transbordar. Para impedir que o leite derramasse, mãe Yaśodā logo colocou Kṛṣṇa de lado e foi para o fogão. Deixado daquele jeito por Sua mãe, Kṛṣṇa ficou muito zangado, e Seus lábios e olhos ficaram vermelhos de raiva. Ele mordeu os lábios e, pegando uma pedra, quebrou o pote de manteiga. Com lágrimas falsas nos olhos, Kṛṣṇa começou a comer manteiga em um lugar escondido.

Matka Jašódá mezitím odstavila přetékající mléko a vrátila se na místo, kde předtím stloukala smetanu. Tam uviděla rozbitý hrnec, a jelikož nemohla najít svého syna, došla k závěru, že to byla Jeho práce. Usmála se a v duchu si říkala: “To dítě je ale mazané! Nejdřív rozbije hrnec a pak se někde schová, aby se vyhnulo trestu.” Hledala Ho všude, až Ho našla, jak sedí na velkém dřevěném hmoždíři, který stál dnem vzhůru. Z nádoby zavěšené u stropu Krišna vytahoval máslo a rozdával ho opicím. Úzkostlivě se rozhlížel na všechny strany, protože věděl, že dělá něco, co by neměl. Jakmile Ho Jašódá našla, potichu se k Němu zezadu přiblížila. Krišna ale zahlédl, jak k Němu přichází s proutkem v ruce, okamžitě seskočil z hmoždíře a ve strachu se dal na útěk. Matka Jašódá se rozběhla za Ním a snažila se chytit Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, ke kterému se nemohou přiblížit ani velcí jógí ve své meditaci. Jinými slovy: Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, jehož nemohou postihnout jógí a spekulanti, hrál pro svou velkou oddanou, matku Jašódu, roli malého dítěte. Ani pro matku Jašódu však nebylo snadné Ho chytit, protože utíkal rychle a ona měla útlý pas a těžké tělo. Přesto za Ním běžela, jak nejrychleji mohla. Vlasy se jí rozpustily a květy zdobící její hlavu padaly na zem. Už byla unavená, ale nakonec se jí nějak podařilo svého darebu dohonit a chytit. Dopadený Krišna měl slzy na krajíčku. Rukama si mnul oči a roztíral okolo černé líčidlo, kterým je měl nalíčené. Díval se do tváře své matky, která nad ním stála, a bojácně uhýbal očima.

Nesse ínterim, mãe Yaśodā voltou para o lugar onde estava batendo a manteiga, depois de ajeitar a panela com o leite que havia derramado. Ela viu que o pote onde se guardava o iogurte batido estava quebrado. Como não podia encontrar o menino, concluiu que o pote quebrado era obra dEle. Começou a sorrir enquanto pensava: “O menino é muito esperto. Depois de quebrar o pote, Ele saiu daqui com medo do castigo”. Depois de procurar por toda parte, ela encontrou seu filho sentado em um grande pilão de madeira que estava de cabeça para baixo. Kṛṣṇa, tirando a manteiga de um pote pendurado no teto, estava dando a manteiga aos macacos. Mãe Yaśodā viu que Kṛṣṇa olhava de um lado para o outro com medo dela, porque sabia que estava agindo mal. Ao ver seu filho tão absorto, ela silenciosamente se aproximou dEle por trás. Kṛṣṇa, porém, vendo que ela vinha em Sua direção com uma vara na mão, desceu imediatamente do pilão e começou a fugir amedrontado. Mãe Yaśodā perseguiu-O em todos os cantos tentando capturar a Suprema Personalidade de Deus, que nem as meditações dos grandes yogīs podem alcançar. Em outras palavras, a Suprema Personalidade de Deus, Kṛṣṇa, a quem jamais alcançam os yogīs e especuladores, estava brincando como uma criança pequena com uma devota tão elevada como mãe Yaśodā. Mãe Yaśodā, porém, por causa de sua cintura fina e corpo pesado, não podia pegar facilmente o menino que corria. Mesmo assim, ela tentava segui-lO tão rápido quanto possível. Seu cabelo soltou-se, e as flores que o enfeitavam caíram pelo chão. Embora estivesse cansada, ela, de algum modo, alcançou e capturou seu menino travesso. Quando foi pego, Kṛṣṇa estava a ponto de chorar e sujou as mãos nos olhos que estavam ungidos com cosmético negro para os olhos. O menino viu o rosto de Sua mãe enquanto ela se inclinava, e Seus olhos ficaram inquietos por causa do medo.

Matka Jašódá viděla, že Krišna má zbytečné obavy, a chtěla zmírnit Jeho úzkost. Vždyť přála svému dítěti jen to nejlepší, a proto si myslela: “Má-li ze mne příliš velký strach, kdo ví, jaké následky by to na Něm mohlo zanechat.” Zahodila tedy proutek, ale rozhodla se, že Mu za trest sváže ruce nějakými provazy. Netušila, že ve skutečnosti nemůže svázat Nejvyšší Osobnost Božství. Matka Jašódá považovala Krišnu za své malé dítě; nevěděla, že její dítě nemá meze. Krišna nemá vnitřek ani vnějšek, počátek ani konec. Je neomezený a všeprostupující, ve skutečnosti je celým vesmírným stvořením. Matka Jašódá si přesto myslela, že je Krišna její dítě, a přestože je mimo dosah všech smyslů, snažila se Ho připoutat k dřevěnému hmoždíři. Když se o to ale pokoušela, zjistila, že provaz je o dva palce kratší, než potřebovala. Přinesla z domu víc provazů, které na něj navázala, ale i potom jí stále stejný kousek chyběl. Tak pospojovala všechny provazy, které byly v domě, ale když udělala poslední uzel, stále ještě chyběly dva palce. Matka Jašódá se usmívala, ale přitom se divila. Jak je to možné?

Mãe Yaśodā pôde entender que seu filho estava com medo sem necessidade e, para Seu benefício, ela quis acalmá-lO. Sendo a pessoa que mais queria o bem de seu filho, mãe Yaśodā começou a pensar: “Se o menino ficar com muito medo de mim, não sei o que pode acontecer”. Mãe Yaśodā, então, jogou fora a vara. Para castigá-lO, ela pensou em amarrar as mãos dEle com algumas cordas, mas não sabia que de fato era impossível amarrar a Suprema Personalidade de Deus. Mãe Yaśodā pensava que Kṛṣṇa era seu menininho e não sabia que, para Ele, não havia limitações. Kṛṣṇa não tem lado de dentro nem de fora, nem começo nem fim. Ele é ilimitado e onipenetrante. De fato, Ele é a manifestação cósmica total em pessoa. Assim mesmo, mãe Yaśodā pensava em Kṛṣṇa como seu filho. Embora Ele estivesse fora do alcance de todos os sentidos, mãe Yaśodā esforçava-se para atá-lO a um pilão de madeira. Mas, ao tentar amarrá-lo, ela descobriu que a corda era curta demais – faltavam cinco centímetros. Ela juntou mais algumas cordas da casa e amarrou-as juntas, mas, no final, ela viu que ainda faltava corda. Dessa forma, ela amarrou todas as cordas que havia em casa, mas, quando deu o último nó, ela viu que ainda faltavam cinco centímetros. Mãe Yaśodā sorria, mas estava espantada. Como aquilo era possível?

Ve snaze spoutat svého syna se unavila. Potila se a věnec jí spadl z hlavy na zem. Tehdy Pán Krišna ocenil těžkou práci své matky a slitoval se nad ní; dovolil jí, aby Ho svázala provazem. Krišna, který si hrál jako lidské dítě v domě matky Jašódy, předváděl zábavy, které sám chtěl. Je jasné, že nikdo nedokáže ovládat Nejvyšší Osobnost Božství. Čistý oddaný se odevzdává lotosovým nohám Pána, jenž ho může buď ochránit, nebo zničit, nikdy však nezapomíná na své podřízené postavení. Také Pán cítí transcendentální štěstí, když se svěří pod ochranu oddaného. To Krišna ukázal tím, jak se odevzdal matce Jašódě.

Tentando amarrar seu filho, ela se cansou. Estava suando, e a guirlanda tinha caído de sua cabeça. Então, o Senhor Kṛṣṇa apreciou o árduo trabalho de Sua mãe e, tendo compaixão dela, concordou em ser amarrado pelas cordas. Kṛṣṇa, fazendo o papel de uma criança na casa de mãe Yaśodā, estava, na verdade, representando Seus passatempos seletos. É claro que ninguém pode controlar a Suprema Personalidade de Deus. O devoto puro rende-se aos pés de lótus do Senhor, que pode tanto proteger quanto subjugar o devoto. Todavia, de sua parte, o devoto nunca esquece sua posição de rendição. De maneira semelhante, o Senhor Kṛṣṇa também sente prazer transcendental em Se submeter à proteção do devoto. Isso foi exemplificado pela rendição de Kṛṣṇa à Sua mãe Yaśodā.

Krišna je svrchovanou osobou, která dává svým oddaným všechny druhy osvobození, ale takové požehnání, jaké dostala matka Jašódá, nikdy nezískal ani Pán Brahmá nebo Pán Šiva či bohyně štěstí.

Kṛṣṇa é o outorgador supremo de todas as espécies de libertação a Seus devotos, mas a bênção que foi concedida a mãe Yaśodā jamais foi experimentada nem mesmo pelo senhor Brahmā, nem pelo senhor Śiva ou pela deusa da fortuna.

Jogí a spekulanti nikdy nemohou takto úplně poznat Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, jenž je známý jako syn Jašódy a Nandy Mahárádže, ale pro oddané je snadno dostupný. Jogí a spekulanti také nedovedou Pána rozpoznat jako nejvyšší zdroj veškeré radosti.

A Suprema Personalidade de Deus, que é conhecido como o filho de Yaśodā e Nanda Mahārāja, jamais é conhecido tão completamente pelos yogīs e especuladores, que não conseguem apreciá-lO como o reservatório supremo de todo o prazer. Contudo, Kṛṣṇa é facilmente acessível a Seus devotos.

Jašódá přivázala svého syna k dřevěnému hmoždíři a věnovala se domácím povinnostem. Krišna před sebou viděl dvojici stromů, kterým se říká ardžuna. Zdroj radosti, Pán Šrí Krišna, si pomyslel: “Moje máma Mě nejdřív opustila, aniž by Mě dostatečně nakojila, a proto jsem rozbil hrnec s jogurtem a rozdával máslo opicím. A teď Mě přivázala k dřevěnému hmoždíři. Provedu tedy ještě větší nezbednost než předtím.” Tak se Krišna rozhodl, že vyvrátí dva vysoké ardžunové stromy.

Depois de amarrar seu filho, mãe Yaśodā ocupou-se com os deveres domésticos. Naquele momento, amarrado ao pilão de madeira, Kṛṣṇa pôde ver, à Sua frente, duas árvores conhecidas como árvores arjuna. O Senhor Śrī Kṛṣṇa, que é o grande reservatório de prazer, pensou assim conSigo mesmo: “Mãe Yaśodā primeiro foi embora sem Me dar leite suficiente, e, por causa disso, quebrei o pote e distribuí a manteiga em caridade aos macacos. Então, agora que ela Me amarrou a um pilão de madeira, vou fazer uma travessura ainda maior”. Foi assim que Kṛṣṇa pensou em derrubar as duas altíssimas árvores arjuna.

S těmito dvěma stromy se pojí následující příběh. V předešlém životě se narodily jako lidé, synové Kuvéry, kteří se jmenovali Nalakúvara a Manigríva. Měli to štěstí, že upoutali pozornost Pána. Velký mudrc Nárada je v jejich předešlém životě proklel, aby se jim dostalo nejvyššího požehnání a mohli vidět Pána Krišnu. Prokletí, které se ukázalo být požehnáním, jim bylo uděleno za jejich zapomnětlivost způsobenou opilostí. Tento příběh bude vylíčen v příští kapitole.

Existe uma história por trás das duas árvores arjuna. Em sua vida anterior, as árvores tinham nascido como os filhos humanos de Kuvera, e seus nomes eram Nalakūvara e Maṇigrīva. Por sorte, eles foram vistos pelo Senhor. Em sua vida anterior, eles tinham sido amaldiçoados pelo grande sábio Nārada, com o intuito de que, depois, recebessem a maior das bênções: ver o Senhor Kṛṣṇa. Essa bênção-maldição foi-lhes concedida devido a seu esquecimento causado pela embriaguez. Essa história será narrada no próximo capítulo.

Takto končí Bhaktivédántův výklad 9. kapitoly knihy Krišna, nazvané “Matka Jašódá svázuje Pána Krišnu”.

Neste ponto, encerram-se os significados Bhaktivedanta do capítulo nove de Kṛṣṇa, intitulado “Mãe Yaśodā Amarra o Senhor Kṛṣṇa”.