Skip to main content

9. KAPITOLA

Capítulo 9

Matka Jašódá svazuje Pána Krišnu

Madre Yaśodā ata al Señor Kṛṣṇa

Jednou matka Jašódá viděla, že její služebná je zaneprázdněna různými domácími pracemi, a proto začala sama stloukat máslo. Zpívala přitom písně o Krišnových dětských zábavách a radovala se z myšlenek na svého syna.

Una vez, viendo que su doncella de servicio estaba ocupada en diferentes deberes domésticos, madre Yaśodā se puso la batir la mantequilla ella misma. Y mientras la batía, cantaba los pasatiempos infantiles de Kṛṣṇa y gozaba pensando en su hijo.

Konec sárí měla pevně utažený kolem těla. Když oběma rukama usilovně stloukala máslo, její ňadra se pohupovala a byla vlhká od mléka, které z nich samo od sebe vytékalo díky její silné lásce ke Krišnovi. Přívěšky a náramky na jejích rukách o sebe navzájem cinkaly a náušnice i ňadra se houpaly. Na tváři se jí objevily kapky potu a květinový věnec, který měla na hlavě, se roztrhl a rozsypal kolem. V tu chvíli se před ní objevil Pán Krišna ve své dětské podobě. Byl hladový, a aby zesílil její mateřskou lásku, snažil se jí zabránit v práci. Naznačil, že její první povinností je Ho nakojit, a až pak, někdy později, může stloukat máslo.

Mientras ella batía la mantequilla, sujetó firmemente el extremo de su sārī y debido al intenso amor que ella sentía por su hijo, de sus pechos brotaban automáticamente gotas de leche. Sus pechos se movían mientras ella trabajaba muy arduamente batiendo con las dos manos. Las esclavas y pulseras de sus brazos producían un alegre tintineo al chocar entre sí, y sus aretes y pechos se estremecían. Había gotas de sudor en su rostro, y la guirnalda de flores que tenía sobre la cabeza se esparció de un lado a otro. Ante aquel cuadro tan pintoresco, el Señor Kṛṣṇa apareció como un niño. Tenía hambre, y, debido al amor que sentía por Su madre, quiso que esta dejara de batir la mantequilla. Él indicó que la ocupación principal de Yaśodā era darle de mamar, y que batiera mantequilla más tarde.

Matka Jašódá si posadila syna na klín a vsunula Mu prsní bradavku do pusy. Usmívala se, když sál její mléko, a těšila se pohledem na krásnou tvářičku svého dítěte. Najednou začalo kypět mléko na plotně. Aby nepřeteklo, matka Jašódá postavila Krišnu na zem a utíkala ke kamnům. Krišnu velice rozzlobilo, že Ho tam jen tak nechala, a rtíky i oči Mu zrudly zlostí. Zaťal zuby a kusem kamene rozbil nádobu s máslem. Trochu si z ní nabral a s falešnými slzami v očích začal v ústraní máslo pojídat.

Madre Yaśodā puso a Kṛṣṇa en su regazo, y le metió el pezón de su pecho en la boca. Mientras Kṛṣṇa chupaba la leche, Yaśodā sonreía, disfrutando de la belleza del rostro de su hijo. De pronto, la leche que se encontraba en el fuego comenzó a hervir. Para evitar que la leche se derramase, madre Yaśodā puso a Kṛṣṇa a un lado y se dirigió hacia el fogón. Abandonado por Su madre en esa condición, Kṛṣṇa se disgustó mucho, y la furia enrojeció Sus ojos y Sus labios. Entonces, apretando Sus dientes y Sus labios, el Señor tomó una piedra e inmediatamente rompió la olla de mantequilla, cogió un poco de mantequilla, y, con lágrimas fingidas en Sus ojos, se puso a comérsela en un lugar apartado. 

Matka Jašódá mezitím odstavila přetékající mléko a vrátila se na místo, kde předtím stloukala smetanu. Tam uviděla rozbitý hrnec, a jelikož nemohla najít svého syna, došla k závěru, že to byla Jeho práce. Usmála se a v duchu si říkala: “To dítě je ale mazané! Nejdřív rozbije hrnec a pak se někde schová, aby se vyhnulo trestu.” Hledala Ho všude, až Ho našla, jak sedí na velkém dřevěném hmoždíři, který stál dnem vzhůru. Z nádoby zavěšené u stropu Krišna vytahoval máslo a rozdával ho opicím. Úzkostlivě se rozhlížel na všechny strany, protože věděl, že dělá něco, co by neměl. Jakmile Ho Jašódá našla, potichu se k Němu zezadu přiblížila. Krišna ale zahlédl, jak k Němu přichází s proutkem v ruce, okamžitě seskočil z hmoždíře a ve strachu se dal na útěk. Matka Jašódá se rozběhla za Ním a snažila se chytit Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, ke kterému se nemohou přiblížit ani velcí jógí ve své meditaci. Jinými slovy: Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, jehož nemohou postihnout jógí a spekulanti, hrál pro svou velkou oddanou, matku Jašódu, roli malého dítěte. Ani pro matku Jašódu však nebylo snadné Ho chytit, protože utíkal rychle a ona měla útlý pas a těžké tělo. Přesto za Ním běžela, jak nejrychleji mohla. Vlasy se jí rozpustily a květy zdobící její hlavu padaly na zem. Už byla unavená, ale nakonec se jí nějak podařilo svého darebu dohonit a chytit. Dopadený Krišna měl slzy na krajíčku. Rukama si mnul oči a roztíral okolo černé líčidlo, kterým je měl nalíčené. Díval se do tváře své matky, která nad ním stála, a bojácně uhýbal očima.

Mientras tanto, madre Yaśodā regresó a batir la mantequilla después de evitar que la leche se derramara. Ella vio que la olla en la cual se guardaba la mantequilla batida estaba rota. Y al no encontrar a su hijo, llegó a la conclusión de que aquello era obra de Él. Yaśodā sonrió al pensar: «Este niño es muy listo. Después de romper la olla, se ha ido por temor al castigo». Luego de buscar por todas partes, Yaśodā encontró a Kṛṣṇa sentado sobre un mortero de madera que estaba volteado. El Señor tomaba mantequilla de una olla que colgaba del techo, y con ella alimentaba a los monos. Yaśodā vio que Kṛṣṇa, consciente de Su travesura, miraba para todos lados por temor a Su madre. Al ver a su hijo haciendo eso, Yaśodā se le acercó muy silenciosamente por detrás. Kṛṣṇa, no obstante, la vio acercarse con una vara en la mano, e inmediatamente se bajó del mortero y huyó temerosamente.
Madre Yaśodā persiguió al Señor por todos los rincones, tratando de capturar a la Suprema Personalidad de Dios, a quien nunca se le acercan ni siquiera las meditaciones de los grandes yogīs. En otras palabras, Kṛṣṇa, la Suprema Personalidad de Dios, a quien nunca atrapan los yogīs y especuladores, actuaba tal como un niño pequeño, para una gran devota como madre Yaśodā. Madre Yaśodā, sin embargo, debido a su delgada cintura y a su pesado cuerpo, no pudo atrapar con facilidad al niño, el cual corría rápidamente. Aun así, Yaśodā trató de seguirlo tan rápidamente como le fue posible. Su cabello se soltó y la flor que adornaba su cabeza cayó al suelo. A pesar de estar cansada, Yaśodā alcanzó y capturó a su travieso niño. Una vez capturado, Kṛṣṇa estaba a punto de llorar, y con Sus manos se restregaba los ojos, que estaban ungidos con cosmético negro. El niño vio el rostro de Su madre cuando ella se paró frente a Él, y Sus ojos se pusieron inquietos por el temor. 

Matka Jašódá viděla, že Krišna má zbytečné obavy, a chtěla zmírnit Jeho úzkost. Vždyť přála svému dítěti jen to nejlepší, a proto si myslela: “Má-li ze mne příliš velký strach, kdo ví, jaké následky by to na Něm mohlo zanechat.” Zahodila tedy proutek, ale rozhodla se, že Mu za trest sváže ruce nějakými provazy. Netušila, že ve skutečnosti nemůže svázat Nejvyšší Osobnost Božství. Matka Jašódá považovala Krišnu za své malé dítě; nevěděla, že její dítě nemá meze. Krišna nemá vnitřek ani vnějšek, počátek ani konec. Je neomezený a všeprostupující, ve skutečnosti je celým vesmírným stvořením. Matka Jašódá si přesto myslela, že je Krišna její dítě, a přestože je mimo dosah všech smyslů, snažila se Ho připoutat k dřevěnému hmoždíři. Když se o to ale pokoušela, zjistila, že provaz je o dva palce kratší, než potřebovala. Přinesla z domu víc provazů, které na něj navázala, ale i potom jí stále stejný kousek chyběl. Tak pospojovala všechny provazy, které byly v domě, ale když udělala poslední uzel, stále ještě chyběly dva palce. Matka Jašódá se usmívala, ale přitom se divila. Jak je to možné?

Madre Yaśodā pudo comprender que el temor de Kṛṣṇa era innecesario, y para Su beneficio quiso mitigar Sus temores. Madre Yaśodā, la más elevada bienqueriente de su hijo, se puso a pensar: «Si el niño me teme demasiado, no sé qué podrá ocurrirle». Madre Yaśodā entonces arrojó lejos la vara que llevaba. Mas, para castigar a su hijo, decidió atarle las manos con unas cuerdas. Ella lo ignoraba, pero en realidad era imposible que ella atara a la Suprema Personalidad de Dios. Madre Yaśodā creía que Kṛṣṇa era su pequeño hijo. Ella no sabía que el niño no tenía ninguna limitación. No hay interior ni exterior de Él, ni principio ni fin. Él es ilimitado y omnipresente. En efecto, Él Mismo es toda la manifestación cósmica. Sin embargo, madre Yaśodā creía que Kṛṣṇa era su hijo. Aunque el Señor se encuentra más allá del alcance de los sentidos, Yaśodā intentó atarlo al mortero de madera, pero cuando ella trató de amarrarlo, se encontró con que la cuerda que estaba usando era muy corta: le faltaban cinco centímetros. Por consiguiente, recogió más cuerdas en la casa y las unió, pero siempre encontró que faltaba lo mismo. Después de unir todas las cuerdas que había en la casa, al hacer el nudo final, a la cuerda todavía le faltaban cinco centímetros. Yaśodā sonrió maravillada. ¿Cómo ocurría eso?

Ve snaze spoutat svého syna se unavila. Potila se a věnec jí spadl z hlavy na zem. Tehdy Pán Krišna ocenil těžkou práci své matky a slitoval se nad ní; dovolil jí, aby Ho svázala provazem. Krišna, který si hrál jako lidské dítě v domě matky Jašódy, předváděl zábavy, které sám chtěl. Je jasné, že nikdo nedokáže ovládat Nejvyšší Osobnost Božství. Čistý oddaný se odevzdává lotosovým nohám Pána, jenž ho může buď ochránit, nebo zničit, nikdy však nezapomíná na své podřízené postavení. Také Pán cítí transcendentální štěstí, když se svěří pod ochranu oddaného. To Krišna ukázal tím, jak se odevzdal matce Jašódě.

En el intento de amarrar a su hijo, Yaśodā se cansó; ella transpiraba y la guirnalda que estaba sobre su cabeza cayó al suelo. Entonces, el Señor Kṛṣṇa apreció la ardua labor de Su madre, y, compadecido, accedió a ser atado con esas cuerdas. Kṛṣṇa, actuando como un niño humano en la casa de madre Yaśodā, llevaba a cabo Sus propios y selectos pasatiempos. Por supuesto que nadie puede controlar a la Suprema Personalidad de Dios. El devoto puro se rinde a los pies de loto del Señor, el cual puede protegerlo o destruirlo. Pero, por su parte, los devotos jamás olvidan su propia posición de entrega. En forma similar, el Señor también siente un placer trascendental al someterse a la protección del devoto. Kṛṣṇa dio ejemplo de esto al rendirse a Su madre, Yaśodā.

Krišna je svrchovanou osobou, která dává svým oddaným všechny druhy osvobození, ale takové požehnání, jaké dostala matka Jašódá, nikdy nezískal ani Pán Brahmá nebo Pán Šiva či bohyně štěstí.

Kṛṣṇa es para Sus devotos el supremo otorgador de todas las clases de liberación; pero ni el Señor Brahmā, ni el Señor Śiva, ni la diosa de la fortuna experimentaron jamás una bendición tal como la que Kṛṣṇa le otorgó a madre Yaśodā.

Jogí a spekulanti nikdy nemohou takto úplně poznat Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, jenž je známý jako syn Jašódy a Nandy Mahárádže, ale pro oddané je snadno dostupný. Jogí a spekulanti také nedovedou Pána rozpoznat jako nejvyšší zdroj veškeré radosti.

La Suprema Personalidad de Dios, a quien se conoce como el hijo de Yaśodā y Nanda Mahārāja, jamás es conocido en forma muy completa por los yogīs y especuladores. Pero Él les resulta fácilmente asequible a Sus devotos. Los yogīs y especuladores tampoco aprecian al Señor como la fuente suprema de todos los placeres.

Jašódá přivázala svého syna k dřevěnému hmoždíři a věnovala se domácím povinnostem. Krišna před sebou viděl dvojici stromů, kterým se říká ardžuna. Zdroj radosti, Pán Šrí Krišna, si pomyslel: “Moje máma Mě nejdřív opustila, aniž by Mě dostatečně nakojila, a proto jsem rozbil hrnec s jogurtem a rozdával máslo opicím. A teď Mě přivázala k dřevěnému hmoždíři. Provedu tedy ještě větší nezbednost než předtím.” Tak se Krišna rozhodl, že vyvrátí dva vysoké ardžunové stromy.

Después de atar a su hijo, madre Yaśodā se entregó a sus quehaceres domésticos. En ese momento, Kṛṣṇa, atado al mortero de madera, pudo ver tras de Él dos árboles conocidos como árboles arjuna. El Señor Śrī Kṛṣṇa, la gran fuente de todos los placeres, pensó para Sí: «En primer lugar, mamá Yaśodā se fue sin darme suficiente leche, y por eso rompí la olla de yogur y a manera de caridad les distribuí a los monos la provisión de mantequilla. Ahora, Me ha atado a este mortero de madera. Mi siguiente travesura será todavía peor». Y así, el Señor pensó en derribar los dos árboles arjuna, los cuales eran muy altos.

S těmito dvěma stromy se pojí následující příběh. V předešlém životě se narodily jako lidé, synové Kuvéry, kteří se jmenovali Nalakúvara a Manigríva. Měli to štěstí, že upoutali pozornost Pána. Velký mudrc Nárada je v jejich předešlém životě proklel, aby se jim dostalo nejvyššího požehnání a mohli vidět Pána Krišnu. Prokletí, které se ukázalo být požehnáním, jim bylo uděleno za jejich zapomnětlivost způsobenou opilostí. Tento příběh bude vylíčen v příští kapitole.

Hay una historia detrás del par de árboles arjuna. En sus vidas anteriores, esos árboles habían sido seres humanos, hijos de Kuvera, y sus nombres eran Nalakūvara y Maṇigrīva. Ahora, por fortuna, el Señor los había visto. En su vida anterior, el gran sabio Nārada Muni los había maldecido para que un día recibieran la bendición más elevada de todas: ver al Señor Kṛṣṇa. Esta maldición-bendición se les otorgó como resultado de su olvido, causado por la embriaguez. El capítulo siguiente narra esta historia.

Takto končí Bhaktivédántův výklad 9. kapitoly knihy Krišna, nazvané “Matka Jašódá svázuje Pána Krišnu”.

Así termina el significado de Bhaktivedanta, del capítulo noveno del libro Kṛṣṇa, titulado: «Madre Yaśodā ata al Señor Kṛṣṇa».