Skip to main content

80. KAPITOLA

QUATRE-VINGTIÈME CHAPITRE

Setkání Pána Krišny s bráhmanou Sudámou

La rencontre de Śrī Kṛṣṇa et du brāhmaṇa Sudāmā

Král Paríkšit poslouchal vyprávění Šukadévy Gósvámího o Krišnových a Balarámových zábavách. Naslouchání o všech těchto zábavách přináší transcendentální radost a Mahárádž Paríkšit oslovil Šukadévu Gósvámího následovně: “Můj drahý pane, Nejvyšší Osobnost Božství, Krišna, uděluje osvobození i lásku k Bohu současně. Každý, kdo se stane Jeho oddaným, získá automaticky osvobození, aniž by na to musel vynakládat zvláštní úsilí. Jelikož Pán je neomezený, Jeho zábavy a činnosti v rámci tvoření, udržování a ničení celého vesmírného projevu jsou také neomezené. Přeji si proto naslouchat o Jeho dalších zábavách, o kterých jsi zatím ještě nemluvil. Můj milý pane, podmíněné duše v hmotném světě jsou znechucené hledáním štěstí v uspokojování smyslů. Touhy po hmotném požitku stále bodají srdce podmíněných duší. Já však na vlastní kůži zažívám, jak mohou transcendentální popisy zábav Pána Krišny osvobozovat od nepříznivého vlivu hmotných činností konaných pro smyslový požitek. Myslím, že tuto metodu opakovaného naslouchání o Pánových zábavách nemůže odmítnout žádný inteligentní člověk; pouhé naslouchání stačí k tomu, aby zůstával neustále pohroužený v transcendentální blaženosti. Hmotné uspokojování smyslů ho pak nebude přitahovat.”

Le roi Parīkṣit écoutait des lèvres de Śukadeva Gosvāmī le récit des Divertissements de Śrī Kṛṣṇa et de Śrī Balarāma. Toutes ces narrations procurent un plaisir sublime à quiconque les entend ; aussi Mahārāja Parīkṣit s’adressa-t-il en ces termes à Śukadeva Gosvāmī : « Mon Seigneur aimé, Dieu, la Personne Suprême, nul autre que Śrī Kṛṣṇa, confère aux êtres et la libération et l’amour de Dieu, simultanément. Quiconque devient dévot du Seigneur atteint tout naturellement la libération, sans avoir à fournir d’efforts séparés dans ce but. Le Seigneur est sans limites, si bien que Ses Divertissements et Ses Actes, liés à la création, au maintien et à la destruction de la manifestation cosmique tout entière, le sont également. Je désire donc entendre le récit d’autres de Ses Divertissements, dont tu ne m’aurais point encore parlé. Ô maître, les âmes conditionnées en ce monde connaissent toutes la frustration dans leur recherche du bonheur à travers la satisfaction des sens. Ces désirs de jouissance matérielle transpercent continuellement leur cœur ; mais me voilà aujourd’hui à même de comprendre comment l’écoute des Divertissements de Śrī Kṛṣṇa a le pouvoir de mettre fin à l’emprise des influences matérielles, qui incitent l’être à poursuivre le plaisir des sens dans toutes ses activités. Je pense qu’aucun homme d’intelligence ne peut rejeter cette voie, celle de l’écoute répétée des Divertissements absolus du Seigneur Suprême ; car cette pratique toute simple donne de baigner à jamais dans le bonheur spirituel, effaçant toute trace d’attrait pour la satisfaction des sens matériels. »

V tomto prohlášení použil Mahárádž Paríkšit dvě významná slova: viṣaṇṇa a viśeṣa-jña. Viṣaṇṇa znamená “mrzutý”. Materialisté vynalézají mnoho způsobů a prostředků, jak dosáhnout úplné spokojenosti, ale ve skutečnosti zůstávají mrzutí. Někdo může namítnout, že i transcendentalisté jsou někdy mrzutí. Paríkšit Mahárádž však použil slovo viśeṣa-jña. Existují dva druhy transcendentalistů: impersonalisté a personalisté. Viśeṣa-jña poukazuje na stoupence osobní filosofie, které zajímá transcendentální rozmanitost. Oddaní jsou šťastní, když slyší popisy osobních činností Nejvyššího Pána, zatímco impersonalisté, které více přitahuje neosobní rys Pána, jsou Jeho osobními činnostmi přitahováni jen povrchně. Kvůli tomu nemohou, ani když přijdou do styku s Pánovými zábavami, plně poznat prospěch, který je možné získat, a proto jsou mrzutí stejně jako materialisté při provádění svých plodonosných činností.

Dans ces propos, adressés à Śukadeva Gosvāmī, Mahārāja Parīkṣit a fait usage de deux mots particulièrement importants : viṣaṇṇa et viśeṣa-jña. Viṣaṇṇa signifie « morose. » Les matérialistes inventent mille et mille moyens de trouver la satisfaction totale, mais en vérité, ils demeurent tous moroses. Certains rétorqueront qu’on voit aussi des spiritualistes demeurer moroses, et c’est pourquoi Parīkṣit Mahārāja a précisément utilisé le mot viśeṣa-jña. On distingue deux sortes de spiritualistes : les impersonnalistes et les personnalistes ; or, viśeṣa-jña désigne les personnalistes, qui portent leur intérêt vers la variété spirituelle. Les bhaktas deviennent jubilants en écoutant les descriptions des Actes personnels du Seigneur Suprême, alors que les impersonnalistes, en vérité davantage attirés par l’aspect impersonnel du Seigneur, ne connaissent qu’un attrait superficiel pour Ses Actes personnels. De sorte que même s’ils viennent au contact des Divertissements de Kṛṣṇa, parce qu’ils manquent de réaliser tout le bénéfice s’attachant à leur écoute, ils demeurent moroses, au même titre que les matérialistes enlisés dans leurs actes intéressés.

Král Paríkšit pokračoval: “Schopnost mluvit se dokonale využívá jedině při popisování transcendentálních vlastností Pána. Schopnost pracovat svýma rukama může být úspěšná jedině tehdy, když jimi člověk dělá něco ve službě Pánu. Podobně mysl může být klidná jedině tehdy, když člověk myslí na Krišnu a je si plně vědom Krišny. To neznamená, že musí mít velké mentální schopnosti; stačí jen vědět, že Krišna neboli Absolutní Pravda prostřednictvím svého lokalizovaného aspektu, Paramátmy, prostupuje vším. Pokud je někdo jednoduše schopný myslet na to, že Krišna je jako Paramátmá přítomný všude, dokonce i v atomu, pak může dovést činnosti své mysli — myšlení, cítění a chtění — k dokonalosti. Dokonalý oddaný nevidí hmotný svět tak, jak se jeví hmotným očím, neboť všude vidí přítomnost svého uctívaného Pána v Jeho aspektu Paramátmy.”

Le roi Parīkṣit poursuivit : « L’aptitude à la parole ne peut être parfaite que par la description des Attributs spirituels et absolus du Seigneur. L’aptitude à se servir de ses mains n’est féconde que dans la mesure où on l’utilise pour le service du Seigneur. Et de même, le mental ne peut être apaisé que lorsqu’on l’emplit de pensées de Kṛṣṇa, en pleine conscience de Sa Personne. Il ne s’agit nullement de devenir un grand penseur, mais tout simplement de comprendre que Kṛṣṇa, la Vérité Absolue, Se trouve partout présent, sous Son aspect « localisé » de Paramātmā. Il suffit que l’on songe à l’omniprésence de Kṛṣṇa en tant que le Paramātmā, jusqu’au cœur de l’atome, pour conférer la plénitude à toutes les fonctions du mental : le penser, le sentir et le vouloir. Le parfait dévot du Seigneur ne voit pas l’Univers de la matière tel qu’il apparaît aux yeux matériels, mais perçoit partout la présence de Son Seigneur adoré dans Sa Forme de Paramātmā « .

Mahárádž Paríkšit dále řekl, že funkce uší může být přivedena k dokonalosti prostým nasloucháním o transcendentálních činnostech Pána a hlavu lze plně využít, když se klaní před Pánem a Jeho představitelem. Skutečností je, že Pán je zastoupen v srdci každého, a proto vysoce pokročilý oddaný vzdává úctu každé živé bytosti, neboť její tělo je pro něho chrámem Pána. Všichni lidé se však nemohou dostat na tuto úroveň okamžitě, neboť to je úroveň prvotřídního oddaného. Oddaný druhé třídy může za Krišnovy představitele považovat vaišnavy neboli oddané Pána a oddaný, který je teprve na začátku, začátečník neboli oddaný třetí třídy, může sklánět hlavu před Božstvem v chrámu a před duchovním učitelem, který je přímým projevem Nejvyšší Osobnosti Božství. Jak v začátečním stádiu, tak v prostředním i dokonalém, plně rozvinutém stádiu lze tedy dokonale využít funkci hlavy poklonami před Pánem či Jeho představitelem. Podobně funkci očí lze dovést k dokonalosti díváním se na Pána a Jeho představitele. Takto může každý využívat různých částí svého těla na nejvyšší úrovni dokonalosti jednoduše tím, že je zaměstná ve službě Pánu nebo Jeho představiteli. Není-li člověk schopný dělat nic víc, může se jen klanět Pánu a Jeho představiteli a pít caraṇāmṛtu, vodu, která omývala lotosové nohy Pána či Jeho oddaného.

Mahārāja Parīkṣit dit encore que la fonction de l’oreille se trouve parfaitement remplie lorsqu’on l’engage dans l’écoute des Actes sublimes du Seigneur. Et que la tête trouve sa pleine utilité lorsqu’elle s’incline devant le Seigneur et Son représentant. En vérité, le Seigneur est représenté dans le cœur de chacun, c’est un fait ; aussi le bhakta hautement réalisé offre-t-il ses respects à chaque être vivant, tenant chaque corps pour un temple du Seigneur. Mais il n’est pas possible à tous les hommes d’acquérir dès l’abord une telle vision, en propre celle du bhakta de premier ordre. Le bhakta de second ordre peut, quant à lui, considérer les autres vaiṣṇavas, ou dévots du Seigneur, comme des représentants de Kṛṣṇa ; et le néophyte, le bhakta de troisième ordre, au seuil de la réalisation spirituelle, peut se prosterner devant la Mūrti dans le temple et devant le maître spirituel, qui est une manifestation directe du Seigneur Suprême. Mais aux trois niveaux – néophyte, intermédiaire et parfait –, on peut faire le meilleur usage de sa tête en l’inclinant devant le Seigneur ou Ses représentants, et de même des yeux, en voyant le Seigneur et Son représentant. Ainsi, chacun peut élever les fonctions des différentes parties de son corps jusqu’au niveau de la plus haute perfection, simplement en les engageant au service de Dieu ou de Ses agents. Même si l’on est incapable d’en faire plus, on aura tout avantage à se prosterner devant eux, et à boire le caraṇāmṛta, l’eau qui a baigné les pieds pareils-au-lotus du Seigneur ou de Son dévot.

Když Šukadéva Gósvámí slyšel, jak Mahárádž Paríkšit mluví, královo pokročilé pochopení vaišnavské filosofie ho uvedlo do extáze oddanosti. Šukadéva Gósvámí již vyprávěl o Pánových činnostech, a když ho Mahárádž Paríkšit požádal, aby o nich hovořil dále, pokračoval v přednášení Śrīmad-Bhāgavatamu s velkým potěšením.

À ces mots de Mahārāja Parīkṣit, traduisant sa profonde réalisation de la philosophie vaiṣṇava, Śukadeva Gosvāmī fut envahi par l’extase dévotionnelle. Il se trouvait déjà engagé à décrire les Activités du Seigneur, si bien que lorsque Mahārāja Parīkṣit le pria de poursuivre sa narration, c’est avec grand plaisir qu’il s’exécuta, continuant le récit du Śrīmad-Bhāgavatam.

Pán Krišna měl jednoho pěkného bráhmanského přítele. Jako dokonalý bráhmana byl velice pokročilý v transcendentálním poznání, a díky tomu nebyl ani trochu připoutaný k hmotnému požitku. Byl proto velice klidný a nabyl naprosté vlády nad svými smysly. To znamená, že tento bráhmana byl dokonalý oddaný, protože nikdo jiný nemůže dosáhnout nejvyšší úrovně poznání. V Bhagavad-gītě je řečeno, že člověk, který dosáhl dokonalosti poznání, se odevzdá Nejvyšší Osobnosti Božství. Jinými slovy — každý, kdo odevzdal svůj život službě Nejvyšší Osobnosti Božství, dospěl k dokonalému poznání. Výsledkem dokonalého poznání je, že se člověk odpoutá od materialistického způsobu života. Být odpoutaný znamená zcela ovládat své smysly, které jsou vždy přitahované k hmotnému požitku. Smysly oddaného se očistí, a na této úrovni se zaměstnají službou Pánu. To je úplná podoba oddané služby.

Kṛṣṇa avait un très bon ami brāhmaṇa. Parfait dans son statut, il jouissait d’un très haut savoir spirituel, et de ce fait, n’éprouvait aucun attrait pour les plaisirs de ce monde. Ainsi avait-il atteint la suprême maîtrise de ses sens et vivait-il dans la plus parfaite sérénité. Ce qui revient à dire qu’il était un bhakta accompli, car à moins d’être établi dans la dévotion absolue, nul n’a accès au plus haut niveau du savoir, où, selon la Bhagavad-gītā, l’être s’abandonne à Dieu, la Personne Suprême. En d’autres mots, quiconque a abandonné sa vie au service du Seigneur est parvenu au niveau du savoir parfait, dont le fruit réside dans le détachement des voies matérialistes de l’existence. Ce dénuement implique une parfaite maîtrise des sens, qui d’ordinaire se tournent toujours vers les plaisirs matériels. Les sens du bhakta deviennent ainsi purifiés, et engagés au service du Seigneur. Voilà qui couvre le champ complet du service de dévotion.

I když byl bráhmanský přítel Pána Krišny hospodář, nedbal na hromadění majetku, aby mohl žít v pohodlí; spokojil se s tím, co k němu přicházelo automaticky podle jeho osudu. To je známka dokonalého poznání. Člověk s dokonalým poznáním ví, že nikdo nemůže mít více štěstí, než kolik je mu dáno osudem. V hmotném světě je každému předurčeno zakoušet určité množství utrpení a těšit se z určitého množství štěstí. Kolik toho štěstí a utrpení bude, je každé živé bytosti předem dáno. Nikdo nemůže zvětšit nebo zmenšit štěstí materialistického způsobu života. Bráhmana se proto nesnažil získat více hmotného štěstí; místo toho využíval svůj čas pro rozvoj vědomí Krišny. Navenek vypadal velice chudý, protože neměl žádné honosné šaty a nemohl je opatřit ani své ženě. Jelikož nebyli po hmotné stránce příliš bohatí, neměli ani dostatek jídla, a proto byli oba velice hubení. Ženě nešlo o to, aby měla pohodlí pro sebe, ale dělala si starosti o svého manžela, který byl tak zbožným bráhmanou. Kvůli chatrnému zdraví se celá třásla, a přestože nerada manželovi něco nařizovala, promluvila následovně.

Bien que l’ami brāhmaṇa de Śrī Kṛṣṇa fût un gṛhastha, il ne s’affairait point à amasser des biens en vue d’une existence confortable ; il se trouvait satisfait de ce qui lui venait naturellement selon sa destinée. Et tel est bien le signe du parfait savoir. L’homme à la connaissance achevée sait que nul ne peut connaître un bonheur supérieur à celui qui lui est dévolu. En ce monde, chacun se voit appelé à souffrir dans une certaine mesure et à jouir de la vie dans une autre. La somme de joies et peines que chacun doit connaître est déterminée à l’avance, et nul ne peut accroître ou décroître les plaisirs ou les souffrances liés à l’existence matérielle. Notre brāhmaṇa, donc, ne s’employait pas à rechercher un plus grand bonheur matériel, mais utilisait son temps pour progresser dans la Conscience de Kṛṣṇa. Selon toute apparence, il vivait dans la pauvreté, sans les moyens de s’offrir, à lui-même ou à sa femme, des vêtements respectables, ni de se nourrir convenablement ; ils étaient tous deux plutôt maigres. La femme n’accordait pas une grande importance à son confort personnel, mais se sentait concernée par son époux, un brāhmaṇa si vertueux. Elle tremblait du fait de sa santé fragile, et bien que répugnant à dicter sa conduite à son époux, elle lui adressa ces mots :

“Můj milý pane, vím, že Pán Krišna, manžel bohyně štěstí, je tvůj osobní přítel. Jsi také Jeho oddaný a On je vždy připravený svým oddaným pomáhat. Dokonce i když si myslíš, že Pánu neprokazuješ žádnou oddanou službu, jsi Mu odevzdaný a Pán je ochránce odevzdaných duší. Navíc vím, že Pán Krišna ideálně ztělesňuje védskou kulturu. Vždy přeje bráhmanské kultuře a je velice laskavý ke kvalifikovaným bráhmanům. Jsi nejšťastnější člověk, protože Nejvyšší Osobnost Božství je tvým přítelem. Pán Krišna je jediným útočištěm pro osoby, jako jsi ty, protože ses Mu úplně odevzdal. Jsi zbožný, učený a zcela ovládáš své smysly. Pán Krišna je tedy tvé jediné útočiště. Proto tě prosím, jdi za Ním. Jsem si jistá, že okamžitě pochopí, v jaké žiješ chudobě. Jsi hospodář, a bez peněz máš proto nouzi. Jakmile však On pozná, v jakém jsi postavení, jistě ti dá dostatek bohatství, abys byl zajištěný. Pán Krišna je nyní králem dynastií Bhódžů, Vrišniovců a Andhaků a slyšela jsem, že nikdy neopouští své hlavní město Dváraku. Žije tam a za žádnými povinnostmi nikam nevyjíždí. Je tak laskavý a štědrý, že komukoliv, kdo se Mu odevzdá, dá okamžitě všechno, dokonce i Sám Sebe. Jelikož je připravený dát oddanému Sebe Samotného, není nic podivuhodného na tom, když dá nějaké hmotné bohatství. Ovšemže neposkytne mnoho hmotného bohatství oddanému, který není příliš stálý, ale myslím, že v tvém případě dobře ví, jak jsi stálý v oddané službě. Nebude se proto zdráhat poskytnout ti nějakou hmotnou výpomoc, abys měl základní věci, které potřebuješ k životu.”

« Mon cher seigneur, je sais que Śrī Kṛṣṇa, l’Époux de la déesse de la fortune, est ton ami intime. Tu es en outre Son dévot, et Il est toujours prêt à aider Son fidèle serviteur. Même si tu penses n’offrir en réalité aucun service dévotieux au Seigneur, tu Lui es quand même tout entier soumis, et Il protège toujours les âmes soumises. De plus, je sais que Śrī Kṛṣṇa représente le modèle personnifié de la culture védique. Il Se montre toujours favorable à la culture brahmanique et couvre de Sa bonté les brāhmaṇas qualifiés. Tu es l’homme le plus fortuné, car tu as pour ami le Seigneur Souverain. Śrī Kṛṣṇa représente le seul refuge pour ceux qui comme toi se sont tout entiers abandonnés à Lui. Tu es un saint, un érudit, et maître de tes sens. Dans ces circonstances, Śrī Kṛṣṇa est ton seul refuge. Va donc vers Lui, je t’en prie. Je suis certaine qu’Il comprendra aussitôt dans quel état de pauvreté tu te trouves. N’oublie pas que tu es également un chef de famille : sans moyens financiers, ta condition est en détresse. Mais sitôt que le Seigneur comprendra ta position, Il t’offrira certes des richesses suffisantes pour vivre confortablement. Śrī Kṛṣṇa gouverne maintenant les dynasties Bhoja, Vṛṣṇi et Andhaka et j’ai entendu dire qu’Il ne quitte jamais Sa capitale, Dvārakā, aucune de Ses occupations ne L’appelant à l’extérieur. Il est si bon et si libéral qu’aussitôt Il donne tout, Sa propre Personne même, à quiconque s’abandonne à Lui. Et s’Il Se montre ainsi prêt à Se donner en Personne à Son dévot, il n’y a certes rien d’extraordinaire pour Lui à accorder quelques richesses matérielles ! Certes, Il n’accorde point grande richesse à Son dévot si celui-ci n’est pas bien établi dans la voie dévotionnelle, mais je crois qu’Il doit bien savoir avec quelle fermeté tu pratiques le service de dévotion. Il n’hésitera donc pas à t’accorder quelques bénéfices matériels pour te permettre de faire face aux besoins de l’existence. »

Takto bráhmanova žena znovu a znovu naléhala, velice pokorně a skromně, aby šel za Pánem Krišnou. Bráhmana si myslel, že není potřeba žádat Pána Šrí Krišnu o nějaké hmotné věci, ale žena ho svými opakovanými prosbami přemluvila. Kromě toho uvažoval: “Když tam půjdu, budu mít možnost vidět Pána osobně. To bude jedinečná příležitost, i když Ho o žádný hmotný majetek nepožádám.” Jakmile byl rozhodnutý za Krišnou jít, zeptal se své ženy, zda má něco v domě, co by mohl Krišnovi věnovat, protože musí mít pro svého přítele nějaký dárek. Manželka ihned sehnala od přátelských sousedek čtyři hrstě rýžových vloček, svázala je do uzlíčku a dala je svému manželovi jako dárek pro Krišnu. Bráhmana už na nic nečekal, vzal dárek s sebou a vydal se do Dváraky navštívit svého Pána. Byl pohroužený v myšlenkách na to, jak bude moci spatřit Pána Krišnu. V srdci nemyslel na nic jiného než na Krišnu.

Ainsi, l’épouse du brāhmaṇa l’implora encore et encore, avec beaucoup d’humilité et de soumission, de se rendre chez Kṛṣṇa. Le brāhmaṇa se disait qu’il n’avait nul besoin de demander quelque bienfait matériel que ce soit à Kṛṣṇa, mais il était poussé par les sollicitations répétées de son épouse. De plus, il songea : « Si je vais là-bas, je pourrai voir le Seigneur en Personne. Ce sera une grande chance, même si je ne Lui demande rien. » Lorsqu’il se fut décidé à aller voir Kṛṣṇa, il demanda à son épouse si elle avait quelque chose dans la maison qu’il puisse offrir au Seigneur, son ami. L’épouse réunit aussitôt quatre poignées de riz en lamelle auprès de ses amies voisines et les emballa dans un petit carré de tissu, une espèce de mouchoir, qu’elle ferma par un nœud. Sans attendre, le brāhmaṇa prit le présent et se dirigea vers Dvārakā pour voir son Seigneur. Tout au long du chemin, il était absorbé dans la pensée qu’il allait pouvoir contempler l’habitat de Śrī Kṛṣṇa ; rien d’autre n’occupait son cœur que Kṛṣṇa.

Dostat se do paláců králů jaduovské dynastie bylo samozřejmě velice těžké, ale bráhmanům byly návštěvy dovoleny. Když tam Krišnův bráhmanský přítel přišel, musel společně s dalšími bráhmany projít třemi vojenskými tábory. V každém táboře stály velké brány, jimiž musel také projít. Za branami a tábory stálo šestnáct tisíc velkých paláců, jež obývalo šestnáct tisíc Krišnových královen. Bráhmana vstoupil do jednoho paláce, který byl nádherně vyzdobený, a pocítil, že plave v oceánu transcendentální blaženosti. Měl pocit, že se neustále potápí do tohoto transcendentálního oceánu a opět vynořuje na hladinu.

Il était bien sûr difficile de pénétrer dans les palais des rois de la dynastie Yadu, mais les brāhmaṇas avaient droit de visite. Lorsque l’ami brāhmaṇa de Śrī Kṛṣṇa parvint à destination, il dut, avec d’autres brāhmaṇas, traverser trois camps militaires, chacun protégé de grands portails. Il se trouva ensuite devant seize mille grands palais, quartiers résidentiels des reines de Śrī Kṛṣṇa. Le brāhmaṇa pénètre dans l’un, absolument somptueux. Il se sent aussitôt nager dans l’océan de la félicité spirituelle, plongeant puis remontant à la surface de cet océan sublime dans un mouvement ininterrompu.

Pán Krišna právě seděl na posteli královny Rukminí. Už z dálky viděl, že do Jeho domu přichází bráhmana, a poznal v něm svého přítele. Okamžitě vstal a vyšel mu naproti, aby ho přivítal. Jakmile se setkali, oběma pažemi bráhmanu obejmul. Pán Krišna je zdrojem veškeré transcendentální radosti, a přesto sám pocítil velkou radost, když chudého bráhmanu objímal, protože se setkal se svým drahým přítelem. Usadil ho na vlastní postel a osobně mu přinesl různé druhy ovoce a nápojů, jak se sluší při vítání ctihodných hostů. Pán Šrí Krišna je svrchovaně čistý, ale jelikož hrál úlohu obyčejné lidské bytosti, ihned omyl bráhmanovi nohy a pro své očištění si touto vodou pokropil hlavu. Pak potřel bráhmanovo tělo různými druhy vonných mastí — ze santálu, aguru a šafránu. Zapálil několik druhů vonných tyčinek, a jak je zvykem, uctil ho obřadem ārati s hořícími lampičkami. Poté, co ho takto náležitě přivítal, a poté, co se bráhmana najedl a napil, Pán Krišna řekl: “Můj milý příteli, je velkým požehnáním, že jsi sem přišel.”

À ce moment, Kṛṣṇa Se trouvait assis sur le lit de la reine Rukmiṇī. Bien qu’une distance considérable les sépare encore, le Seigneur peut voir au loin le brāhmaṇa et reconnaître en lui Son intime. Il quitte aussitôt Son siège et S’avance pour recevoir Son ami brāhmaṇa. Parvenu auprès de lui, Il l’étreint de Ses deux bras. Śrī Kṛṣṇa est le Réservoir de tous les plaisirs spirituels, et pourtant Il éprouve à ce moment une satisfaction profonde à étreindre le pauvre brāhmaṇa, lui Son ami très cher. Śrī Kṛṣṇa le fait asseoir sur Son propre divan et lui apporte personnellement toutes sortes de fruits et de boissons, comme l’exige la réception d’un invité vénérable. Le Seigneur Śrī Kṛṣṇa est infiniment pur, mais jouant le rôle d’un homme ordinaire, Il lave sans hésiter les pieds du brāhmaṇa, puis, pour Sa propre purification, asperge Sa tête de l’eau ainsi utilisée. Le Seigneur enduit ensuite le corps du brāhmaṇa de différentes sortes de pulpes parfumées, celles du santal, de l’aguru, du safran… Il fait brûler plusieurs sortes d’encens odorants, puis, comme le veut la coutume, offre l’ārati au brāhmaṇa, au moyen de lampes allumées. Après cet accueil approprié, et après que le brāhmaṇa eut honoré nourriture et boisson, Kṛṣṇa dit : « Mon cher ami, quelle heureuse fortune que tu sois venu ici ! »

Jelikož byl bráhmana chudý, nebyl dobře oblečený; měl děravé a špinavé šaty, byl hubený a slabý. Nevypadal příliš čistě a na vyzáblém těle mu zřetelně vystupovaly kosti. Bohyně štěstí Rukminídéví ho začala osobně ovívat čámarou, ale ostatní ženy v paláci žasly nad Krišnovým chováním, že toho bráhmanu přijímá takovým způsobem. S údivem hleděly na dychtivost Pána Krišny, se kterou tohoto bráhmanu vítal. Divily se, že Pán Krišna osobně vítá chudého, nepříliš čistého a nuzně oblečeného bráhmanu, ale zároveň chápaly, že tento bráhmana není obyčejná lidská bytost. Věděly, že jistě musel vykonat neobyčejné zbožné činnosti — proč by se o něho jinak Pán Krišna, manžel bohyně štěstí, tak staral? Ještě více žasly, když viděly bráhmanu sedět na Krišnově posteli, a zvláště je udivilo, když ho Pán Krišna objal, jako by objímal svého staršího bratra Balarámadžího. Pán Krišna totiž obvykle objímal pouze Rukminí nebo Balarámu, a nikoho jiného.

Le brāhmaṇa, vu sa pauvreté, n’était pas bien vêtu : ses habits étaient déchirés et sales, et son corps bien maigre. Il ne semblait pas très propre, et de par sa faible constitution, on voyait distinctement ses os. La déesse de la fortune, Rukmiṇī-devī, se mit en personne à l’éventer d’un cāmara, mais les autres femmes du palais furent quant à elles surprises de voir comment Śrī Kṛṣṇa recevait ce brāhmaṇa. Elles s’étonnaient devant l’ardeur déployée par le Seigneur en vue d’accueillir ce visiteur particulier.

Elles s’interrogèrent donc sur les raisons qui pouvaient pousser Śrī Kṛṣṇa à recevoir personnellement un brāhmaṇa si pauvre, mal vêtu, ni bien mis ni très propre ; mais dans un même temps, elles réalisaient qu’il ne pouvait être un homme du commun. Elles savaient qu’il avait dû accomplir dans le passé de glorieux actes de vertu ; sinon, pourquoi Śrī Kṛṣṇa, l’Époux de la déesse de la fortune, prenait-Il tant soin de lui ? Elles étaient encore plus ébahies de voir le brāhmaṇa assis sur le divan du Seigneur, et combien plus encore de voir Kṛṣṇa l’étreindre comme Il étreint Son Frère aîné, Balarāmajī, car Il n’avait coutume d’étreindre que Rukmiṇī ou Balarāma, et nul autre.

Poté, co se bráhmanovi dostalo pěkného uvítání a byl usazen na loži Pána Krišny, obloženém polštáři, vzali se s Krišnou za ruce a začali mluvit o svém dětství, kdy oba žili v gurukule (internátní škole). Pán Krišna řekl: “Můj milý bráhmanský příteli, jsi velice inteligentní osobnost a dobře znáš zásady náboženského života. Věřím, že poté, co jsi ukončil studium v domě našeho učitele a dostatečně ses mu odměnil, ses jistě vrátil do svého domova a přijal způsobilou ženu za manželku. Dobře vím, že od samého začátku jsi vůbec nebyl připoutaný k materialistickému způsobu života, ani sis nepřál být po hmotné stránce příliš bohatý, a proto máš málo peněz. Osoby nepřipoutané k hmotnému bohatství jsou v tomto hmotném světě velice vzácné. Takoví nepřipoutaní lidé nemají nejmenší touhu hromadit majetek a zajistit si blahobyt pro smyslový požitek, ale někdy je možné je vidět, jak shánějí peníze, jen aby předvedli ukázkový život hospodáře. Ukazují, jak se náležitým rozdělováním majetku může člověk stát ideálním hospodářem a zároveň velkým oddaným. O takových ideálních hospodářích je třeba vědět, že kráčejí v Mých stopách. Doufám, můj milý bráhmanský příteli, že se pamatuješ na všechny ty dny našeho školního života, které jsme trávili společně v gurukule. Veškeré poznání, které jsme oba dva v životě získali, jsme ve skutečnosti nahromadili během našeho studentského života.

Après avoir bien reçu le brāhmaṇa, et l’avoir assis sur Son propre divan, garni de coussins moelleux, Śrī Kṛṣṇa dit : « Mon cher ami, tu es doué d’une intelligence des plus élevées, et tu connais fort bien les principes de la vie spirituelle. J’imagine qu’à la fin de tes études à l’āśrama de notre maître, après que tu l’aies suffisamment rémunéré, tu es retourné chez toi pour prendre une épouse digne de ta personne. Je sais très bien que tu n’as jamais été attaché aux voies matérialistes de l’existence, non plus que tu n’aspirais à la richesse, en sorte que tu te trouves aujourd’hui dans le besoin. Rares en ce monde ceux qui n’éprouvent aucun attrait pour l’opulence matérielle. Ceux-là ne manifestent pas le moindre désir d’accumuler des richesses ou de prospérer dans la satisfaction des sens ; néanmoins, ils amassent parfois de l’argent à seule fin de vivre en gṛhasthas exemplaires, et de montrer, en distribuant leurs richesses comme il convient, comment devenir un chef de famille modèle en même temps qu’un grand bhakta. Il faut voir ces gṛhasthas exemplaires comme marchant sur Mes traces. J’espère, cher ami, que tu te souviens de tous ces jours de notre vie écolière, lorsque toi et Moi vivions ensemble à l’āśrama de notre maître. En vérité, tout le savoir que toi et Moi avons reçu dans notre vie nous fut donné lors de nos études.

Pokud během studentského života pod vedením pravého učitele člověk nabude dostatečného vzdělání, jeho život bude v budoucnosti úspěšný. Dokáže velice snadno překonat oceán nevědomosti a nebude podléhat vlivu klamné energie. Můj milý příteli, každý by měl považovat svého otce za svého prvního učitele, protože jeho milostí dostal toto tělo. Otec je proto přirozený duchovní učitel. Naším dalším duchovním učitelem je ten, kdo nás zasvětí do transcendentálního poznání, a toho je třeba uctívat stejně jako Mě. Duchovní učitel nemusí být jen jeden. Duchovní učitel, který poučuje žáka o duchovních záležitostech, se nazývá śikṣā-guru a duchovní učitel, který dá žákovi zasvěcení, se nazývá dīkṣā-guru. Oba jsou Mými představiteli. Může být mnoho duchovních učitelů, kteří dávají pokyny, ale zasvěcující duchovní učitel je jeden. Pokud člověk využije těchto duchovních učitelů, získá od nich náležité poznání, a tak překoná oceán hmotné existence, znamená to, že náležitě využil své lidské životní podoby. Má praktické poznání, že konečným životním zájmem, který lze naplnit pouze v tomto lidském těle, je dosáhnout duchovní dokonalosti, a tak se dostat zpátky domů, zpátky k Bohu.

« Si un homme reçoit une éducation suffisante au cours de ses études sous la direction d’un maître qualifié, sa vie se verra couronnée de succès. Il pourra aisément traverser l’océan de l’ignorance et surmonter l’emprise de l’énergie illusoire. Mon cher ami, chacun doit tenir son père pour son premier maître, car par la miséricorde du père on obtient ce corps. Le père est donc le précepteur naturel. Le guide suivant est le maître spirituel, celui qui nous initie au savoir absolu, et il doit être adoré au même titre que Moi.

« La personne du maître spirituel n’est pas forcément unique. Le précepteur qui instruit le disciple porte le nom de śikṣā-guru, et celui qui l’initie de dīkṣā-guru. Tous deux Me représentent. Plusieurs maîtres spirituels peuvent instruire un même disciple, mais un seul doit l’initier. L’être humain qui sait tirer profit de ces guides et qui, ayant reçu de leurs lèvres une connaissance adéquate, franchit l’océan de l’existence matérielle, de cet homme on dira qu’il a fait bon usage de sa forme humaine. Il réalise de façon tangible que l’intérêt ultime de l’existence, perceptible seulement à travers la forme humaine, consiste à atteindre la perfection spirituelle pour pouvoir être promu au Royaume de Dieu, en notre demeure originelle.

Můj milý příteli, Já jsem Paramátmá, Nadduše sídlící v srdci každého, a Mým přímým nařízením je, aby se lidská společnost řídila zásadami jednotlivých varen a ášramů. Jak jsem prohlásil v Bhagavad-gītě, lidská společnost má být rozdělená do čtyř varen podle vlastností a činností. Podobně by si měl každý rozdělit svůj život do čtyř stádií. První stádium by měl využít k tomu, aby se stal řádným studentem, získal přiměřené poznání a dodržoval slib brahmacaryi, aby mohl svůj život plně zasvětit službě duchovnímu učiteli bez holdování smyslovému požitku. Brahmačárí má vést asketický život. Hospodář má vést život usměrněného smyslového požitku, ale nikdo by neměl zůstat hospodářem i ve třetím životním stádiu. Tehdy se má člověk navrátit k askezi, kterou praktikoval jako brahmačárí, a tak se zbavit připoutanosti k životu hospodáře. Poté, co se oprostí od svých pout k materialistickému způsobu života, může přijmout sannyās.

« Cher ami, Je suis le Paramātmā, l’Âme Suprême sise dans le cœur de chacun, et c’est Ma volonté expresse que les hommes observent les principes du varṇāśrama-dharma. Comme Je l’ai enseigné dans la Bhagavad-gītā, la société doit être divisée en quatre varṇas, selon les attributs et les actes de chacun. Et de même, chaque homme doit diviser sa vie en quatre parties. La première sera consacrée aux études, l’étudiant devant se qualifier par l’assimilation de connaissances adéquates et l’observance du vœu de brahmacarya, tout entier dévoué au service du maître spirituel et renonçant aux plaisirs des sens. Le brahmacārī doit mener une vie d’austérité et de pénitence.

« La seconde tranche de la vie est celle du gṛhastha, de la vie conjugale, qui permet de jouir de façon restreinte des plaisirs de ce monde. Mais nul ne doit pour autant passer le troisième quart de sa vie au sein de la famille ; il faut alors reprendre les austérités pratiquées lors du brahmacarya, et ainsi trancher ses attaches à la vie de famille. Puis, une fois dégagé de ces liens matériels, on doit pénétrer dans la quatrième phase de l’existence, et accepter le sannyāsa.

Jako Nadduše živých bytostí sídlím v srdcích všech a sleduji činnosti každého v každém životním stádiu. Bez ohledu na to, v jakém stádiu se člověk nachází, je Mi nanejvýš drahý ten, kdo vážně a upřímně plní svoje povinnosti, jež mu uložil jeho duchovní učitel, a tak zasvěcuje svůj život službě duchovnímu učiteli. Co se týče brahmacaryi — dokáže-li někdo pokračovat v životě brahmačárího pod vedením duchovního mistra, je to výborné; pokud však při takovém životě cítí sexuální nutkání, měl by svého duchovního mistra opustit. Předtím by ho však měl ještě uspokojit podle toho, jaké má guru přání. Védský systém je dát duchovnímu učiteli dar zvaný guru-dakṣiṇā. Pak by měl žák přijmout život hospodáře a s náboženským obřadem se oženit.”

« En tant qu’Âme Suprême de tous les êtres, sis en leur cœur, J’observe chacun de leurs actes à chaque étape de leur vie. Quel que soit l’āśrama où il se situe, celui que Je vois remplir avec sérieux et sincérité les devoirs désignés par son maître spirituel, et dédier ainsi son existence à le servir, celui-là Me devient infiniment cher. Quant au brahmacarya, si l’on peut s’y fixer sous les directives du maître spirituel, c’est une excellente chose ; mais si le brahmacārī ressent l’appel de la chair, il doit prendre congé de son guru après l’avoir satisfait suivant ses nobles désirs. La coutume védique veut qu’un présent soit alors offert au maître spirituel : le guru-dakṣiṇā. Le disciple adoptera ensuite la vie de famille, et prendra épouse selon les rites religieux. »

Tyto pokyny, které dal Pán Krišna během rozhovoru se svým přítelem, učeným bráhmanou, jsou velice dobré pro vedení celé lidské společnosti. Lidská civilizace, která nepodporuje existenci varen a ášramů, není ničím jiným než naleštěnou zvířecí civilizací. V lidské společnosti je nepřijatelné, aby svobodný muž či svobodná žena žili pohlavním životem. Muž má striktně dodržovat zásady života brahmačárího, nebo se má se svolením duchovního učitele oženit. Život s nedovoleným sexem bez uzavření manželství je zvířecí život, neboť zvířata žádnou takovou instituci jako manželství nemají.

Ces instructions données par Śrī Kṛṣṇa au cours de Son entretien avec Son ami le brāhmaṇa érudit sont précieuses pour l’humanité. Toute civilisation qui néglige de promouvoir l’institution des varṇas et āśramas n’est en fait qu’une société animale, si sophistiquée soit-elle ! L’assouvissement des désirs charnels entre partenaires non mariés n’est jamais acceptable dans la société humaine. Car, l’homme doit ou adhérer rigoureusement aux principes du brahmacarya, ou bien, avec la permission de son maître spirituel, se marier. Le célibat souillé de rapports sexuels n’est rien moins que de l’animalité. Les animaux, en effet, ne connaissent point l’institution du mariage.

Moderní společnost nemá za cíl naplnit poslání lidského života, kterým je vrátit se domů, zpátky k Bohu. Aby toto poslání mohlo být naplněno, je nutné uplatňovat systém varen a ášramů. Je-li tento systém následován důsledně a vědomě, zajistí naplnění životního poslání, ale je-li následován s odchylkami, bez vedení vyšší autority, pak jen vytvoří rozruch ve společnosti a po klidu a blahobytu není ani památky.

Or, la société moderne ne favorise certes pas l’accomplissement de la mission humaine, qui n’est autre que de retourner à Dieu, en notre demeure éternelle. Afin de répondre à cette mission, il nous faut adhérer avec conscience et rigueur aux principes du varṇāśrama-dharma. Lorsque les hommes modèlent indirectement leur existence sur cette institution, sans être guidés par une autorité spirituelle, ils sèment le désordre, et privent la société de toute paix ou prospérité.

Krišna pokračoval v rozhovoru se svým bráhmanským přítelem: “Můj milý příteli, myslím, že si pamatuješ, co jsme dělali za dnů, kdy jsme žili jako studenti. Možná si vzpomeneš, že jsme jednou na nařízení ženy našeho gurua šli do lesa na dříví. Jak jsme sbírali suché dřevo, vešli jsme do hustého lesa, a tam jsme se ztratili. Nečekaně se zvedla písečná bouře, přihnaly se mraky, na nebi se blýskalo a burácely hromy. Pak zapadlo slunce a my jsme bloudili v tmavé džungli. Nato se spustil prudký liják; celá země byla zaplavená vodou a my nemohli najít cestu zpátky do ášramu našeho gurua. Pamatuješ se na ten prudký déšť? Tomu se ani nedalo říkat déšť, ale spoušť. Písečná bouře a prudký déšť nám začaly působit velkou trýzeň, a ať jsme se vydali kterýmkoliv směrem, nikam to nevedlo. V té tísnivé situaci jsme se vzali za ruce a snažili se najít cestu ven. Tak jsme strávili celou noc a brzy ráno, když náš gurudéva zjistil naši nepřítomnost, poslal své další žáky, aby nás šli hledat. Sám šel také a našli nás v džungli celé vystrašené.

Śrī Kṛṣṇa poursuivit : « Cher ami, tu te souviens, Je pense, des activités qui marquèrent notre vie étudiante. Ainsi, peut-être te rappelles-tu du jour où sur l’ordre de l’épouse de notre guru, nous allâmes ramasser du bois. Ramassant le bois sec, nous pénétrâmes dans l’épaisse forêt et nous y perdîmes. Un tourbillon de poussière nous surprit, puis survinrent les nuages, les éclairs, et le tonnerre retentissant. Se coucha alors le soleil, nous laissant égarés dans la jungle ténébreuse. Des pluies torrentielles inondèrent le sol, et nous fûmes incapables de retrouver le chemin de l’āśrama. Tu te souviens sans doute de cette pluie d’orage – plutôt un déluge en fait –, des gouttes acérées et des volées de poussière, qui nous infligèrent tant de souffrances. Quelque direction que nous prissions s’avérait accroître notre égarement. Dans cette condition de détresse, nous nous prîmes par la main, et tentèrent de retrouver notre chemin. C’est ainsi que s’écoula la nuit entière. Tôt le matin, lorsque notre gurudeva apprit notre absence, il se mit à notre recherche en compagnie d’autres de ses disciples, et lorsqu’ils nous trouvèrent dans la jungle, nous sombrions dans une profonde désolation.

Náš gurudéva řekl s velkým soucitem: ,Moji milí hoši, je obdivuhodné, že jste pro mě tolik trpěli. Každý se rád stará především o svoje tělo, ale vy jste tak dobří a věrní svému guruovi, že bez ohledu na tělesné pohodlí jste pro mě podstoupili takové těžkosti. Rád vidím, když upřímní žáci, jako jste vy, podstupují jakékoliv nesnáze pro uspokojení duchovního učitele. To je způsob, jak se pravý žák může zbavit dluhu vůči svému duchovnímu učiteli. Žák má povinnost odevzdat svůj život službě duchovnímu učiteli. Moji drazí, nejlepší z dvojzrozených, vaše jednání mě velice těší a žehnám vám: Nechť se naplní všechny vaše touhy a přání. Nechť poznání Véd, jemuž jste se ode mne naučili, zůstane navždy ve vaší paměti, abyste si v každém okamžiku dokázali vzpomenout na to, co Védy učí, a bez potíží mohli citovat jejich pokyny. Tak nikdy nepoznáte zklamání, v tomto životě ani v příštím.`”

« Animé d’une grande compassion, notre gurudeva dit : “Mes chers garçons, il est merveilleux que vous ayez pour moi enduré tant de tourments. Le commun des hommes préfère prendre soin de son propre corps d’abord et avant tout, mais si puissantes votre foi et votre bonté pour votre guru que, négligeant tout souci de confort personnel, vous avez pour lui pris tant de peine. Grande est ma joie de voir que de vrais disciples comme vous sont prêts à tolérer toutes sortes de désagréments pour la satisfaction de leur maître spirituel. Car c’est bien ainsi qu’un disciple qualifié s’acquitte de sa dette envers lui. Il va par ailleurs du devoir du disciple de vouer sa vie au service de son maître spirituel. Ô chers disciples, meilleurs des deux-fois-nés, mon bonheur ne connaît pas de bornes devant vos actions. Je vous bénis : puissent tous vos désirs et ambitions être comblés. Puisse le savoir des Vedas, dont je vous ai livré la clé, demeurer à jamais en vos mémoires afin qu’à chaque instant vous puissiez vous souvenir de leurs enseignements et les citer sans difficulté. Vous ne connaîtrez ainsi de déception ni dans cette vie ni dans l’autre.”

Krišna pokračoval: “Můj milý příteli, možná si vzpomínáš na mnoho takových událostí, které se přihodily, když jsme žili v ášramu našeho gurua. Oba víme, že bez požehnání duchovního učitele nemůže být nikdo šťastný. Milostí duchovního učitele a díky jeho požehnání může člověk dosáhnout spokojenosti a blahobytu a být schopen naplnit poslání lidského života.”

Śrī Kṛṣṇa poursuivit : « Mon cher ami, tu te souviens peut-être que survinrent bon nombre de tels incidents alors que nous demeurions à l’āśrama de notre guru. Nous pouvons tous deux réaliser que privé des bénédictions du maître spirituel, nul ne peut connaître le bonheur. Par sa miséricorde ainsi que par ses bénédictions, on peut obtenir paix et prospérité, et remplir sa mission d’homme. »

Když to učený bráhmana slyšel, odpověděl: “Můj milý Krišno, jsi Nejvyšší Pán a nejvyšší duchovní učitel každého, a jelikož jsem měl to štěstí, že jsem s Tebou mohl žít v domě našeho gurua, myslím, že už se nemusím zabývat předepsanými védskými povinnostmi. Můj milý Pane, védské hymny, rituální obřady, náboženské činnosti a vše ostatní, co je nezbytné k tomu, aby byl lidský život dokonalý, včetně ekonomického rozvoje, smyslového požitku a osvobození, to vše pochází z jednoho zdroje: z Tvojí svrchované osobnosti. Všechny různé životní procesy jsou v konečném smyslu určeny k pochopení Tvé osobnosti. Jsou to, jinými slovy, různé části Tvého transcendentálního těla. A přesto jsi hrál roli žáka a žil s námi v domě gurua. To znamená, že jsi všechny tyto zábavy prováděl jen pro Své potěšení; jinak nemáš zapotřebí hrát úlohu lidské bytosti.”

À ces mots de Kṛṣṇa, l’érudit brāhmaṇa répondit : « Ô cher Kṛṣṇa, Tu es le Seigneur Suprême, et de tous le Maître spirituel. Pour avoir eu l’immense fortune de vivre en Ta compagnie sous le toit de notre guru, j’estime à présent n’avoir à répondre à aucun des devoirs prescrits par les Vedas. Ô Seigneur, les hymnes védiques, les cérémonies rituelles, les actes de piété, ainsi que toute autre nécessité liée à la poursuite de la perfection humaine, et comprenant l’acquisition des richesses, la satisfaction des sens et la libération, tous tirent leur origine d’une même source : Ta Personne Souveraine. Toutes les différentes voies d’existence n’ont pour but ultime que de connaître Ta Personne. Pour ainsi dire, elles représentent les différentes parties de Ta Forme spirituelle et absolue. Et pourtant, Tu jouas le rôle d’un brahmacārī et vécus en notre compagnie sous le toit du guru. Si Tu T’es ainsi livré à ces Divertissements, ce n’est que pour Ton plaisir ; sinon, rien ne T’obligeait à accepter la position d’un être humain. »

Takto končí Bhaktivédántův výklad 80. kapitoly knihy Krišna, nazvané “Setkání Pána Krišny s bráhmanou Sudámou”.

Ainsi s’achèvent les enseignements de Bhaktivedanta pour le quatre-vingtième chapitre du Livre de Kṛṣṇa, intitulé: « La rencontre de Śrī Kṛṣṇa et du brāhmaṇa Sudāmā  ».