Skip to main content

80. KAPITOLA

CHAPTER 80

Setkání Pána Krišny s bráhmanou Sudámou

The Meeting of Lord Kṛṣṇa with Sudāmā Brāhmaṇa

Král Paríkšit poslouchal vyprávění Šukadévy Gósvámího o Krišnových a Balarámových zábavách. Naslouchání o všech těchto zábavách přináší transcendentální radost a Mahárádž Paríkšit oslovil Šukadévu Gósvámího následovně: “Můj drahý pane, Nejvyšší Osobnost Božství, Krišna, uděluje osvobození i lásku k Bohu současně. Každý, kdo se stane Jeho oddaným, získá automaticky osvobození, aniž by na to musel vynakládat zvláštní úsilí. Jelikož Pán je neomezený, Jeho zábavy a činnosti v rámci tvoření, udržování a ničení celého vesmírného projevu jsou také neomezené. Přeji si proto naslouchat o Jeho dalších zábavách, o kterých jsi zatím ještě nemluvil. Můj milý pane, podmíněné duše v hmotném světě jsou znechucené hledáním štěstí v uspokojování smyslů. Touhy po hmotném požitku stále bodají srdce podmíněných duší. Já však na vlastní kůži zažívám, jak mohou transcendentální popisy zábav Pána Krišny osvobozovat od nepříznivého vlivu hmotných činností konaných pro smyslový požitek. Myslím, že tuto metodu opakovaného naslouchání o Pánových zábavách nemůže odmítnout žádný inteligentní člověk; pouhé naslouchání stačí k tomu, aby zůstával neustále pohroužený v transcendentální blaženosti. Hmotné uspokojování smyslů ho pak nebude přitahovat.”

King Parīkṣit was hearing the narrations of the pastimes of Lord Kṛṣṇa and Lord Balarāma from Śukadeva Gosvāmī. These pastimes are all transcendentally pleasurable to hear, and Mahārāja Parīkṣit addressed Śukadeva Gosvāmī as follows: “My dear lord, the Supreme Personality of Godhead, Kṛṣṇa, is the bestower of both liberation and love of God simultaneously. Anyone who becomes a devotee of the Lord automatically attains liberation without having to make a separate attempt. Because the Lord is unlimited, His pastimes and activities for creating, maintaining and destroying the whole cosmic manifestation are also unlimited. I therefore wish to hear about other pastimes of His which you may not have described as yet. My dear master, the conditioned souls within this material world are frustrated by searching out the pleasure of happiness derived from sense gratification. Such desires for material enjoyment are always piercing the hearts of conditioned souls. But I am actually experiencing how the transcendental topics of Lord Kṛṣṇa’s pastimes can relieve one from being affected by such material activities of sense gratification. I think that no intelligent person can reject this method of hearing the transcendental pastimes of the Lord again and again; simply by hearing, one can remain always steeped in transcendental pleasure. Thus one will not be attracted by material sense gratification.”

V tomto prohlášení použil Mahárádž Paríkšit dvě významná slova: viṣaṇṇa a viśeṣa-jña. Viṣaṇṇa znamená “mrzutý”. Materialisté vynalézají mnoho způsobů a prostředků, jak dosáhnout úplné spokojenosti, ale ve skutečnosti zůstávají mrzutí. Někdo může namítnout, že i transcendentalisté jsou někdy mrzutí. Paríkšit Mahárádž však použil slovo viśeṣa-jña. Existují dva druhy transcendentalistů: impersonalisté a personalisté. Viśeṣa-jña poukazuje na stoupence osobní filosofie, které zajímá transcendentální rozmanitost. Oddaní jsou šťastní, když slyší popisy osobních činností Nejvyššího Pána, zatímco impersonalisté, které více přitahuje neosobní rys Pána, jsou Jeho osobními činnostmi přitahováni jen povrchně. Kvůli tomu nemohou, ani když přijdou do styku s Pánovými zábavami, plně poznat prospěch, který je možné získat, a proto jsou mrzutí stejně jako materialisté při provádění svých plodonosných činností.

In this statement, Mahārāja Parīkṣit has used two important words: viṣaṇṇa and viśeṣa-jña. Viṣaṇṇa means “morose.” Materialistic people invent many ways and means to become fully satisfied, but actually they remain morose. The point may be raised that sometimes transcendentalists also remain morose. Parīkṣit Mahārāja, however, has used the word viśeṣa-jña. There are two kinds of transcendentalists, namely the impersonalists and the personalists. Viśeṣa-jña refers to the personalists, who are interested in transcendental variegatedness. The devotees become jubilant by hearing the descriptions of the personal activities of the Supreme Lord, whereas the impersonalists, who are actually more attracted by the impersonal feature of the Lord, are only superficially attracted by the Lord’s personal activities. As such, in spite of coming in contact with the pastimes of the Lord, the impersonalists do not fully realize the benefit to be derived, and thus they become just as morose as the materialists do in pursuing their fruitive activities.

Král Paríkšit pokračoval: “Schopnost mluvit se dokonale využívá jedině při popisování transcendentálních vlastností Pána. Schopnost pracovat svýma rukama může být úspěšná jedině tehdy, když jimi člověk dělá něco ve službě Pánu. Podobně mysl může být klidná jedině tehdy, když člověk myslí na Krišnu a je si plně vědom Krišny. To neznamená, že musí mít velké mentální schopnosti; stačí jen vědět, že Krišna neboli Absolutní Pravda prostřednictvím svého lokalizovaného aspektu, Paramátmy, prostupuje vším. Pokud je někdo jednoduše schopný myslet na to, že Krišna je jako Paramátmá přítomný všude, dokonce i v atomu, pak může dovést činnosti své mysli — myšlení, cítění a chtění — k dokonalosti. Dokonalý oddaný nevidí hmotný svět tak, jak se jeví hmotným očím, neboť všude vidí přítomnost svého uctívaného Pána v Jeho aspektu Paramátmy.”

King Parīkṣit continued, “The ability to talk can be perfected only by describing the transcendental qualities of the Lord. The ability to work with one’s hands can be successful only when one engages himself in the service of the Lord with those hands. Similarly, one’s mind can be peaceful only when one simply thinks of Kṛṣṇa in full Kṛṣṇa consciousness. This does not mean that one has to have very great thinking power: one has to understand simply that Kṛṣṇa, the Absolute Truth, is all-pervasive by His localized aspect of Paramātmā. If one can simply think that Kṛṣṇa, as Paramātmā, is everywhere, even within the atom, then one can perfect the thinking, feeling and willing functions of his mind. The perfect devotee does not see the material world as it appears to material eyes, for he sees everywhere the presence of his worshipable Lord in His Paramātmā feature.”

Mahárádž Paríkšit dále řekl, že funkce uší může být přivedena k dokonalosti prostým nasloucháním o transcendentálních činnostech Pána a hlavu lze plně využít, když se klaní před Pánem a Jeho představitelem. Skutečností je, že Pán je zastoupen v srdci každého, a proto vysoce pokročilý oddaný vzdává úctu každé živé bytosti, neboť její tělo je pro něho chrámem Pána. Všichni lidé se však nemohou dostat na tuto úroveň okamžitě, neboť to je úroveň prvotřídního oddaného. Oddaný druhé třídy může za Krišnovy představitele považovat vaišnavy neboli oddané Pána a oddaný, který je teprve na začátku, začátečník neboli oddaný třetí třídy, může sklánět hlavu před Božstvem v chrámu a před duchovním učitelem, který je přímým projevem Nejvyšší Osobnosti Božství. Jak v začátečním stádiu, tak v prostředním i dokonalém, plně rozvinutém stádiu lze tedy dokonale využít funkci hlavy poklonami před Pánem či Jeho představitelem. Podobně funkci očí lze dovést k dokonalosti díváním se na Pána a Jeho představitele. Takto může každý využívat různých částí svého těla na nejvyšší úrovni dokonalosti jednoduše tím, že je zaměstná ve službě Pánu nebo Jeho představiteli. Není-li člověk schopný dělat nic víc, může se jen klanět Pánu a Jeho představiteli a pít caraṇāmṛtu, vodu, která omývala lotosové nohy Pána či Jeho oddaného.

Mahārāja Parīkṣit continued by saying that the function of the ear can be perfected simply by engagement in hearing the transcendental activities of the Lord, and the function of the head can be fully utilized when the head is engaged in bowing down before the Lord and His representative. That the Lord is represented in everyone’s heart is a fact, and therefore the highly advanced devotee offers his respects to every living entity, considering that the body is the temple of the Lord. But it is not possible for all men to come to that stage of life immediately, because that stage is for the first-class devotee. The second-class devotee can consider the Vaiṣṇavas, or the devotees of the Lord, to be representatives of Kṛṣṇa, and the devotee who is just beginning, the neophyte or third-class devotee, can bow his head before the Deity in the temple and before the spiritual master, who is the direct manifestation of the Supreme Personality of Godhead. Therefore, in the neophyte stage, in the intermediate stage or in the fully advanced, perfected stage, one can make the function of the head perfect by bowing down before the Lord or His representative. Similarly, one can perfect the function of the eyes by seeing the Lord and His representative. In this way, everyone can elevate the functions of the different parts of his body to the highest perfectional stage simply by engaging them in the service of the Lord or His representative. If one is able to do nothing more, he can simply bow down before the Lord and His representative and drink the caraṇāmṛta, the water which has washed the lotus feet of the Lord or His devotee.

Když Šukadéva Gósvámí slyšel, jak Mahárádž Paríkšit mluví, královo pokročilé pochopení vaišnavské filosofie ho uvedlo do extáze oddanosti. Šukadéva Gósvámí již vyprávěl o Pánových činnostech, a když ho Mahárádž Paríkšit požádal, aby o nich hovořil dále, pokračoval v přednášení Śrīmad-Bhāgavatamu s velkým potěšením.

On hearing these statements of Mahārāja Parīkṣit’s, Śukadeva Gosvāmī was overwhelmed with devotional ecstasy because of King Parīkṣit’s advanced understanding of the Vaiṣṇava philosophy. Śukadeva Gosvāmī was already engaged in describing the activities of the Lord, and when asked by Mahārāja Parīkṣit to describe them further, he continued to narrate Śrīmad-Bhāgavatam with great pleasure.

Pán Krišna měl jednoho pěkného bráhmanského přítele. Jako dokonalý bráhmana byl velice pokročilý v transcendentálním poznání, a díky tomu nebyl ani trochu připoutaný k hmotnému požitku. Byl proto velice klidný a nabyl naprosté vlády nad svými smysly. To znamená, že tento bráhmana byl dokonalý oddaný, protože nikdo jiný nemůže dosáhnout nejvyšší úrovně poznání. V Bhagavad-gītě je řečeno, že člověk, který dosáhl dokonalosti poznání, se odevzdá Nejvyšší Osobnosti Božství. Jinými slovy — každý, kdo odevzdal svůj život službě Nejvyšší Osobnosti Božství, dospěl k dokonalému poznání. Výsledkem dokonalého poznání je, že se člověk odpoutá od materialistického způsobu života. Být odpoutaný znamená zcela ovládat své smysly, které jsou vždy přitahované k hmotnému požitku. Smysly oddaného se očistí, a na této úrovni se zaměstnají službou Pánu. To je úplná podoba oddané služby.

There was a very nice brāhmaṇa friend of Lord Kṛṣṇa. As a perfect brāhmaṇa, he was very elevated in transcendental knowledge, and because of his advanced knowledge, he was not at all attached to material enjoyment. Therefore he was very peaceful and had achieved supreme control over his senses. This means that the brāhmaṇa was a perfect devotee, because unless one is a perfect devotee he cannot achieve the highest standard of knowledge. It is stated in the Bhagavad-gītā that a person who has come to the perfection of knowledge surrenders unto the Supreme Personality of Godhead. In other words, any person who has surrendered his life for the service of the Supreme Personality of Godhead has come to the point of perfect knowledge. The result of perfect knowledge is that one becomes detached from the materialistic way of life. This detachment means complete control of the senses, which are always attracted by material enjoyment. The senses of the devotee become purified, and in that stage the senses are engaged in the service of the Lord. That is the complete field of devotional service.

I když byl bráhmanský přítel Pána Krišny hospodář, nedbal na hromadění majetku, aby mohl žít v pohodlí; spokojil se s tím, co k němu přicházelo automaticky podle jeho osudu. To je známka dokonalého poznání. Člověk s dokonalým poznáním ví, že nikdo nemůže mít více štěstí, než kolik je mu dáno osudem. V hmotném světě je každému předurčeno zakoušet určité množství utrpení a těšit se z určitého množství štěstí. Kolik toho štěstí a utrpení bude, je každé živé bytosti předem dáno. Nikdo nemůže zvětšit nebo zmenšit štěstí materialistického způsobu života. Bráhmana se proto nesnažil získat více hmotného štěstí; místo toho využíval svůj čas pro rozvoj vědomí Krišny. Navenek vypadal velice chudý, protože neměl žádné honosné šaty a nemohl je opatřit ani své ženě. Jelikož nebyli po hmotné stránce příliš bohatí, neměli ani dostatek jídla, a proto byli oba velice hubení. Ženě nešlo o to, aby měla pohodlí pro sebe, ale dělala si starosti o svého manžela, který byl tak zbožným bráhmanou. Kvůli chatrnému zdraví se celá třásla, a přestože nerada manželovi něco nařizovala, promluvila následovně.

Although the brāhmaṇa friend of Lord Kṛṣṇa was a householder, he was not busy accumulating wealth for very comfortable living; therefore he was satisfied by the income which automatically came to him according to his destiny. This is the sign of perfect knowledge. A man in perfect knowledge knows that one cannot be happier than he is destined to be. In this material world, everyone is destined to suffer a certain amount of distress and enjoy a certain amount of happiness. The amount of happiness and distress is already predestined for every living entity. No one can increase or decrease the happiness of the materialistic way of life. The brāhmaṇa, therefore, did not exert himself for more material happiness; instead, he used his time for advancement of Kṛṣṇa consciousness. Externally he appeared very poor because he had no rich clothes and could not provide rich clothes for his wife. Because their material condition was not very opulent, they were not even eating sufficiently, and thus both he and his wife appeared very thin. The wife was not anxious for her personal comfort, but she felt concerned for her husband, who was such a pious brāhmaṇa. She trembled due to her weak health, and although she did not like to dictate to her husband, she spoke as follows.

“Můj milý pane, vím, že Pán Krišna, manžel bohyně štěstí, je tvůj osobní přítel. Jsi také Jeho oddaný a On je vždy připravený svým oddaným pomáhat. Dokonce i když si myslíš, že Pánu neprokazuješ žádnou oddanou službu, jsi Mu odevzdaný a Pán je ochránce odevzdaných duší. Navíc vím, že Pán Krišna ideálně ztělesňuje védskou kulturu. Vždy přeje bráhmanské kultuře a je velice laskavý ke kvalifikovaným bráhmanům. Jsi nejšťastnější člověk, protože Nejvyšší Osobnost Božství je tvým přítelem. Pán Krišna je jediným útočištěm pro osoby, jako jsi ty, protože ses Mu úplně odevzdal. Jsi zbožný, učený a zcela ovládáš své smysly. Pán Krišna je tedy tvé jediné útočiště. Proto tě prosím, jdi za Ním. Jsem si jistá, že okamžitě pochopí, v jaké žiješ chudobě. Jsi hospodář, a bez peněz máš proto nouzi. Jakmile však On pozná, v jakém jsi postavení, jistě ti dá dostatek bohatství, abys byl zajištěný. Pán Krišna je nyní králem dynastií Bhódžů, Vrišniovců a Andhaků a slyšela jsem, že nikdy neopouští své hlavní město Dváraku. Žije tam a za žádnými povinnostmi nikam nevyjíždí. Je tak laskavý a štědrý, že komukoliv, kdo se Mu odevzdá, dá okamžitě všechno, dokonce i Sám Sebe. Jelikož je připravený dát oddanému Sebe Samotného, není nic podivuhodného na tom, když dá nějaké hmotné bohatství. Ovšemže neposkytne mnoho hmotného bohatství oddanému, který není příliš stálý, ale myslím, že v tvém případě dobře ví, jak jsi stálý v oddané službě. Nebude se proto zdráhat poskytnout ti nějakou hmotnou výpomoc, abys měl základní věci, které potřebuješ k životu.”

“My dear lord, I know that Lord Kṛṣṇa, the husband of the goddess of fortune, is your personal friend. You are also a devotee of Lord Kṛṣṇa, and He is always ready to help His devotee. Even if you think that you are not rendering any devotional service to the Lord, still you are surrendered to Him, and the Lord is the protector of the surrendered soul. Moreover, I know that Lord Kṛṣṇa is the ideal personality of Vedic culture. He is always in favor of brahminical culture and is very kind to the qualified brāhmaṇas. You are the most fortunate person because you have as your friend the Supreme Personality of Godhead. Lord Kṛṣṇa is the only shelter for personalities like you because you are fully surrendered unto Him. You are saintly, learned and fully in control of your senses. Under the circumstances, Lord Kṛṣṇa is your only shelter. Please, therefore, go to Him. I am sure that He will immediately understand your impoverished position. You are a householder; therefore without money you are in distress. But as soon as He understands your position, He will certainly give you sufficient riches so that you can live very comfortably. Lord Kṛṣṇa is now the king of the Bhoja, Vṛṣṇi and Andhaka dynasties, and I have heard that He never leaves His capital city, Dvārakā. He is living there without outside engagements. He is so kind and liberal that He immediately gives everything, even His personal self, to any person who surrenders unto Him. Since He is prepared to give Himself personally to His devotee, there is nothing wonderful in giving some material riches. Of course, He does not give much material wealth to His devotee if the devotee is not very much fixed, but I think that in your case He knows perfectly well how much you are fixed in devotional service. Therefore He will not hesitate to award you some material benefit for the bare necessities of life.”

Takto bráhmanova žena znovu a znovu naléhala, velice pokorně a skromně, aby šel za Pánem Krišnou. Bráhmana si myslel, že není potřeba žádat Pána Šrí Krišnu o nějaké hmotné věci, ale žena ho svými opakovanými prosbami přemluvila. Kromě toho uvažoval: “Když tam půjdu, budu mít možnost vidět Pána osobně. To bude jedinečná příležitost, i když Ho o žádný hmotný majetek nepožádám.” Jakmile byl rozhodnutý za Krišnou jít, zeptal se své ženy, zda má něco v domě, co by mohl Krišnovi věnovat, protože musí mít pro svého přítele nějaký dárek. Manželka ihned sehnala od přátelských sousedek čtyři hrstě rýžových vloček, svázala je do uzlíčku a dala je svému manželovi jako dárek pro Krišnu. Bráhmana už na nic nečekal, vzal dárek s sebou a vydal se do Dváraky navštívit svého Pána. Byl pohroužený v myšlenkách na to, jak bude moci spatřit Pána Krišnu. V srdci nemyslel na nic jiného než na Krišnu.

In this way, the wife of the brāhmaṇa again and again requested, in great humility and submission, that he go to Lord Kṛṣṇa. The brāhmaṇa thought that there was no need to ask any material benefit from Lord Śrī Kṛṣṇa, but he was induced by the repeated requests of his wife. Moreover, he thought, “If I go there I shall be able to see the Lord personally. That will be a great opportunity, even if I don’t ask any material benefit from Him.” When he had decided to go to Kṛṣṇa, he asked his wife if she had anything in the home that he could offer to Kṛṣṇa, because he must take some presentation for his friend. The wife immediately collected four palmfuls of chipped rice from her neighborhood friends and tied it in a small cloth, like a handkerchief, and gave it to her husband to present to Kṛṣṇa. Without waiting any longer, the brāhmaṇa took the presentation and proceeded toward Dvārakā to see his Lord. He was absorbed in the thought of how he would be able to see Lord Kṛṣṇa. He had no thought within his heart other than Kṛṣṇa.

Dostat se do paláců králů jaduovské dynastie bylo samozřejmě velice těžké, ale bráhmanům byly návštěvy dovoleny. Když tam Krišnův bráhmanský přítel přišel, musel společně s dalšími bráhmany projít třemi vojenskými tábory. V každém táboře stály velké brány, jimiž musel také projít. Za branami a tábory stálo šestnáct tisíc velkých paláců, jež obývalo šestnáct tisíc Krišnových královen. Bráhmana vstoupil do jednoho paláce, který byl nádherně vyzdobený, a pocítil, že plave v oceánu transcendentální blaženosti. Měl pocit, že se neustále potápí do tohoto transcendentálního oceánu a opět vynořuje na hladinu.

It was of course very difficult to reach the palaces of the kings of the Yadu dynasty, but brāhmaṇas were allowed to visit. When the brāhmaṇa friend of Lord Kṛṣṇa went there, he, along with other brāhmaṇas, had to pass through three military encampments. In each camp there were very big gates, and he also had to pass through them. After the gates and the camps, there were sixteen thousand big palaces, the residential quarters of the sixteen thousand queens of Lord Kṛṣṇa. The brāhmaṇa entered one palace which was very gorgeously decorated. When he entered this beautiful palace, he felt that he was swimming in the ocean of transcendental pleasure. He felt himself constantly diving and surfacing in that transcendental ocean.

Pán Krišna právě seděl na posteli královny Rukminí. Už z dálky viděl, že do Jeho domu přichází bráhmana, a poznal v něm svého přítele. Okamžitě vstal a vyšel mu naproti, aby ho přivítal. Jakmile se setkali, oběma pažemi bráhmanu obejmul. Pán Krišna je zdrojem veškeré transcendentální radosti, a přesto sám pocítil velkou radost, když chudého bráhmanu objímal, protože se setkal se svým drahým přítelem. Usadil ho na vlastní postel a osobně mu přinesl různé druhy ovoce a nápojů, jak se sluší při vítání ctihodných hostů. Pán Šrí Krišna je svrchovaně čistý, ale jelikož hrál úlohu obyčejné lidské bytosti, ihned omyl bráhmanovi nohy a pro své očištění si touto vodou pokropil hlavu. Pak potřel bráhmanovo tělo různými druhy vonných mastí — ze santálu, aguru a šafránu. Zapálil několik druhů vonných tyčinek, a jak je zvykem, uctil ho obřadem ārati s hořícími lampičkami. Poté, co ho takto náležitě přivítal, a poté, co se bráhmana najedl a napil, Pán Krišna řekl: “Můj milý příteli, je velkým požehnáním, že jsi sem přišel.”

At that time, Lord Kṛṣṇa was sitting on the bedstead of Queen Rukmiṇī. Even from a considerable distance He could see the brāhmaṇa coming to His home, and He could recognize him as His friend. Lord Kṛṣṇa immediately left His seat and came forward to receive His brāhmaṇa friend and, upon reaching him, embraced the brāhmaṇa with His two arms. Lord Kṛṣṇa is the reservoir of all transcendental pleasure, yet He Himself felt great pleasure upon embracing the poor brāhmaṇa because He was meeting His very dear friend. Lord Kṛṣṇa had him seated on His own bedstead and personally brought all kinds of fruits and drinks to offer him, as is proper in receiving a worshipable guest. Lord Śrī Kṛṣṇa is the supreme pure, but because He was playing the role of an ordinary human being, He immediately washed the brāhmaṇa’s feet and, for His own purification, sprinkled the water onto His head. After this the Lord smeared the body of the brāhmaṇa with different kinds of scented pulp, such as sandalwood, aguru and saffron. He immediately burned several kinds of scented incense and, as is usual, offered him ārati with burning lamps. After thus offering him an adequate welcome and after the brāhmaṇa had taken food and drink, Lord Kṛṣṇa said, “My dear friend, it is a great fortune that you have come here.”

Jelikož byl bráhmana chudý, nebyl dobře oblečený; měl děravé a špinavé šaty, byl hubený a slabý. Nevypadal příliš čistě a na vyzáblém těle mu zřetelně vystupovaly kosti. Bohyně štěstí Rukminídéví ho začala osobně ovívat čámarou, ale ostatní ženy v paláci žasly nad Krišnovým chováním, že toho bráhmanu přijímá takovým způsobem. S údivem hleděly na dychtivost Pána Krišny, se kterou tohoto bráhmanu vítal. Divily se, že Pán Krišna osobně vítá chudého, nepříliš čistého a nuzně oblečeného bráhmanu, ale zároveň chápaly, že tento bráhmana není obyčejná lidská bytost. Věděly, že jistě musel vykonat neobyčejné zbožné činnosti — proč by se o něho jinak Pán Krišna, manžel bohyně štěstí, tak staral? Ještě více žasly, když viděly bráhmanu sedět na Krišnově posteli, a zvláště je udivilo, když ho Pán Krišna objal, jako by objímal svého staršího bratra Balarámadžího. Pán Krišna totiž obvykle objímal pouze Rukminí nebo Balarámu, a nikoho jiného.

The brāhmaṇa, being very poor, was not dressed nicely; his clothing was torn and dirty, and his body was very lean and thin. He appeared not very clean, and because of his weak body, his bones were distinctly visible. The goddess of fortune Rukmiṇī-devī personally began to fan him with the cāmara fan, but the other women in the palace were astonished at Lord Kṛṣṇa’s behavior in receiving the brāhmaṇa in that way. They were surprised to see how eager Lord Kṛṣṇa was to welcome this particular brāhmaṇa. They wondered how Lord Kṛṣṇa could personally receive a brāhmaṇa who was poor, not very neat or clean, and poorly dressed; but at the same time they could realize that the brāhmaṇa was not an ordinary living being. They knew that he must have performed great pious activities; otherwise why was Lord Kṛṣṇa, the husband of the goddess of fortune, taking care of him so much? They were still more surprised to see that the brāhmaṇa was seated on the bedstead of Lord Kṛṣṇa. They were especially surprised to see that Lord Kṛṣṇa had embraced him exactly as He embraced His elder brother, Balarāmajī, because Lord Kṛṣṇa used to embrace only Rukmiṇī or Balarāma, and no one else.

Poté, co se bráhmanovi dostalo pěkného uvítání a byl usazen na loži Pána Krišny, obloženém polštáři, vzali se s Krišnou za ruce a začali mluvit o svém dětství, kdy oba žili v gurukule (internátní škole). Pán Krišna řekl: “Můj milý bráhmanský příteli, jsi velice inteligentní osobnost a dobře znáš zásady náboženského života. Věřím, že poté, co jsi ukončil studium v domě našeho učitele a dostatečně ses mu odměnil, ses jistě vrátil do svého domova a přijal způsobilou ženu za manželku. Dobře vím, že od samého začátku jsi vůbec nebyl připoutaný k materialistickému způsobu života, ani sis nepřál být po hmotné stránce příliš bohatý, a proto máš málo peněz. Osoby nepřipoutané k hmotnému bohatství jsou v tomto hmotném světě velice vzácné. Takoví nepřipoutaní lidé nemají nejmenší touhu hromadit majetek a zajistit si blahobyt pro smyslový požitek, ale někdy je možné je vidět, jak shánějí peníze, jen aby předvedli ukázkový život hospodáře. Ukazují, jak se náležitým rozdělováním majetku může člověk stát ideálním hospodářem a zároveň velkým oddaným. O takových ideálních hospodářích je třeba vědět, že kráčejí v Mých stopách. Doufám, můj milý bráhmanský příteli, že se pamatuješ na všechny ty dny našeho školního života, které jsme trávili společně v gurukule. Veškeré poznání, které jsme oba dva v životě získali, jsme ve skutečnosti nahromadili během našeho studentského života.

After the brāhmaṇa had been received nicely and seated on Lord Kṛṣṇa’s own cushioned bed, he and Kṛṣṇa took each other’s hands and began to talk about their early life, when they had both lived under the protection of the gurukula (a boarding school). Lord Kṛṣṇa said, “My dear brāhmaṇa friend, you are a most intelligent personality, and you know very well the principles of religious life. I believe that after you finished your education at the house of our teacher and after you sufficiently remunerated him, you must have gone back to your home and accepted a suitable wife. I know very well that from the beginning you were not at all attached to the materialistic way of life, nor did you desire to be very opulent materially, and therefore you are in need of money. In this material world, persons who are not attached to material opulence are very rarely found. Such unattached persons haven’t the least desire to accumulate wealth and prosperity for sense gratification, but sometimes they are found to collect money just to exhibit the exemplary life of a householder. They show how by proper distribution of wealth one can become an ideal householder and at the same time a great devotee. Such ideal householders are to be considered followers of My footsteps. I hope, My dear brāhmaṇa friend, that you remember all those days of our school life when you and I were living together at the boarding school. Actually, whatever knowledge you and I received in life was accumulated in our student life.

Pokud během studentského života pod vedením pravého učitele člověk nabude dostatečného vzdělání, jeho život bude v budoucnosti úspěšný. Dokáže velice snadno překonat oceán nevědomosti a nebude podléhat vlivu klamné energie. Můj milý příteli, každý by měl považovat svého otce za svého prvního učitele, protože jeho milostí dostal toto tělo. Otec je proto přirozený duchovní učitel. Naším dalším duchovním učitelem je ten, kdo nás zasvětí do transcendentálního poznání, a toho je třeba uctívat stejně jako Mě. Duchovní učitel nemusí být jen jeden. Duchovní učitel, který poučuje žáka o duchovních záležitostech, se nazývá śikṣā-guru a duchovní učitel, který dá žákovi zasvěcení, se nazývá dīkṣā-guru. Oba jsou Mými představiteli. Může být mnoho duchovních učitelů, kteří dávají pokyny, ale zasvěcující duchovní učitel je jeden. Pokud člověk využije těchto duchovních učitelů, získá od nich náležité poznání, a tak překoná oceán hmotné existence, znamená to, že náležitě využil své lidské životní podoby. Má praktické poznání, že konečným životním zájmem, který lze naplnit pouze v tomto lidském těle, je dosáhnout duchovní dokonalosti, a tak se dostat zpátky domů, zpátky k Bohu.

“If a man is sufficiently educated in student life under the guidance of a proper teacher, his life becomes successful in the future. He can very easily cross over the ocean of nescience, and he is not subject to the influence of the illusory energy. My dear friend, everyone should consider his father to be his first teacher because by the mercy of one’s father one gets this body. The father is therefore the natural spiritual master. Our next spiritual master is he who initiates us into transcendental knowledge, and he is to be worshiped as much as I am. The spiritual master may be more than one. The spiritual master who instructs the disciple about spiritual matters is called the śikṣā-guru, and the spiritual master who initiates the disciple is called the dīkṣā-guru. Both of them are My representatives. There may be many spiritual masters who instruct, but the initiator spiritual master is one. A human being who takes advantage of these spiritual masters and, receiving proper knowledge from them, crosses the ocean of material existence is to be understood as having properly utilized his human form of life. He has practical knowledge that the ultimate interest of life, which is to be gained only in this human form, is to achieve spiritual perfection and thus be transferred back home, back to Godhead.

Můj milý příteli, Já jsem Paramátmá, Nadduše sídlící v srdci každého, a Mým přímým nařízením je, aby se lidská společnost řídila zásadami jednotlivých varen a ášramů. Jak jsem prohlásil v Bhagavad-gītě, lidská společnost má být rozdělená do čtyř varen podle vlastností a činností. Podobně by si měl každý rozdělit svůj život do čtyř stádií. První stádium by měl využít k tomu, aby se stal řádným studentem, získal přiměřené poznání a dodržoval slib brahmacaryi, aby mohl svůj život plně zasvětit službě duchovnímu učiteli bez holdování smyslovému požitku. Brahmačárí má vést asketický život. Hospodář má vést život usměrněného smyslového požitku, ale nikdo by neměl zůstat hospodářem i ve třetím životním stádiu. Tehdy se má člověk navrátit k askezi, kterou praktikoval jako brahmačárí, a tak se zbavit připoutanosti k životu hospodáře. Poté, co se oprostí od svých pout k materialistickému způsobu života, může přijmout sannyās.

“My dear friend, I am Paramātmā, the Supersoul present in everyone’s heart, and it is My direct order that human society follow the principles of varṇa and āśrama. As I have stated in the Bhagavad-gītā, human society should be divided into four varṇas, according to quality and action. Similarly, everyone should divide his life into four parts. One should utilize the first part of life in becoming a bona fide student, receiving adequate knowledge and keeping oneself in the vow of brahmacarya, so that one may completely devote his life for the service of the spiritual master without indulging in sense gratification. A brahmacārī is meant to lead a life of austerities and penance. The householder is meant to live a regulated life of sense gratification, but no one should remain a householder for the third stage of life. In that stage, one has to return to the austerities and penances formerly practiced in brahmacārī life and thus relieve himself of the attachment to household life. After being relieved of his attachments to the materialistic way of life, one may accept the order of sannyāsa.

Jako Nadduše živých bytostí sídlím v srdcích všech a sleduji činnosti každého v každém životním stádiu. Bez ohledu na to, v jakém stádiu se člověk nachází, je Mi nanejvýš drahý ten, kdo vážně a upřímně plní svoje povinnosti, jež mu uložil jeho duchovní učitel, a tak zasvěcuje svůj život službě duchovnímu učiteli. Co se týče brahmacaryi — dokáže-li někdo pokračovat v životě brahmačárího pod vedením duchovního mistra, je to výborné; pokud však při takovém životě cítí sexuální nutkání, měl by svého duchovního mistra opustit. Předtím by ho však měl ještě uspokojit podle toho, jaké má guru přání. Védský systém je dát duchovnímu učiteli dar zvaný guru-dakṣiṇā. Pak by měl žák přijmout život hospodáře a s náboženským obřadem se oženit.”

“As the Supersoul of the living entities, I sit in everyone’s heart and observe everyone’s activity in every stage and order of life. Regardless of which stage one is in, when I see that one is engaged seriously and sincerely in discharging the duties ordered by the spiritual master and is thus dedicating his life to the service of the spiritual master, that person becomes most dear to Me. As far as the life of brahmacarya is concerned, if one can continue the life of a brahmacārī under the direction of a spiritual master, that is extremely good; but if in brahmacārī life one feels sex impulses, he should take leave of his spiritual master, satisfying him according to the guru’s desire. According to the Vedic system, a gift is offered to the spiritual master, which is called guru-dakṣiṇā. Then the disciple should take to householder life and accept a wife according to religious rites.”

Tyto pokyny, které dal Pán Krišna během rozhovoru se svým přítelem, učeným bráhmanou, jsou velice dobré pro vedení celé lidské společnosti. Lidská civilizace, která nepodporuje existenci varen a ášramů, není ničím jiným než naleštěnou zvířecí civilizací. V lidské společnosti je nepřijatelné, aby svobodný muž či svobodná žena žili pohlavním životem. Muž má striktně dodržovat zásady života brahmačárího, nebo se má se svolením duchovního učitele oženit. Život s nedovoleným sexem bez uzavření manželství je zvířecí život, neboť zvířata žádnou takovou instituci jako manželství nemají.

These instructions given by Lord Kṛṣṇa while talking with His friend the learned brāhmaṇa are very good for the guidance of human society. A system of human civilization that does not promote varṇa and āśrama is nothing but a polished animal society. Indulgence in sex life by a man or woman living single is never acceptable in human society. A man should strictly follow the principles of brahmacārī life or, with the permission of the spiritual master, should get married. Single life with illicit sex is animal life, for the animals have no such institution as marriage.

Moderní společnost nemá za cíl naplnit poslání lidského života, kterým je vrátit se domů, zpátky k Bohu. Aby toto poslání mohlo být naplněno, je nutné uplatňovat systém varen a ášramů. Je-li tento systém následován důsledně a vědomě, zajistí naplnění životního poslání, ale je-li následován s odchylkami, bez vedení vyšší autority, pak jen vytvoří rozruch ve společnosti a po klidu a blahobytu není ani památky.

Modern society does not aim at fulfilling the mission of human life, which is to go back home, back to Godhead. To fulfill this mission, the system of varṇa and āśrama must be followed. When the system is followed rigidly and consciously, it fulfills this mission, but when followed indirectly, without the guidance of superior authority, it simply creates a disturbing condition in human society, and there is no peace and prosperity.

Krišna pokračoval v rozhovoru se svým bráhmanským přítelem: “Můj milý příteli, myslím, že si pamatuješ, co jsme dělali za dnů, kdy jsme žili jako studenti. Možná si vzpomeneš, že jsme jednou na nařízení ženy našeho gurua šli do lesa na dříví. Jak jsme sbírali suché dřevo, vešli jsme do hustého lesa, a tam jsme se ztratili. Nečekaně se zvedla písečná bouře, přihnaly se mraky, na nebi se blýskalo a burácely hromy. Pak zapadlo slunce a my jsme bloudili v tmavé džungli. Nato se spustil prudký liják; celá země byla zaplavená vodou a my nemohli najít cestu zpátky do ášramu našeho gurua. Pamatuješ se na ten prudký déšť? Tomu se ani nedalo říkat déšť, ale spoušť. Písečná bouře a prudký déšť nám začaly působit velkou trýzeň, a ať jsme se vydali kterýmkoliv směrem, nikam to nevedlo. V té tísnivé situaci jsme se vzali za ruce a snažili se najít cestu ven. Tak jsme strávili celou noc a brzy ráno, když náš gurudéva zjistil naši nepřítomnost, poslal své další žáky, aby nás šli hledat. Sám šel také a našli nás v džungli celé vystrašené.

Kṛṣṇa continued to talk with His brāhmaṇa friend: “My dear friend, I think you remember our activities during the days when we were living as students. You may remember that once we went to collect fuel from the forest on the order of the guru’s wife. While collecting the dried wood, we entered the dense forest and by chance became lost. There was an unexpected dust storm and then clouds and lightning in the sky and the explosive sound of thunder. Then sunset came, and we were lost in the dark jungle. After this, there was severe rainfall; the whole ground was overflooded with water, and we could not trace out the way to return to our guru’s āśrama. You may remember that heavy rainfall – it was not actually rainfall but a sort of devastation. On account of the dust storm and the heavy rain, we began to feel greatly pained, and in whichever direction we turned we were bewildered. In that distressed condition, we took each other’s hand and tried to find our way out. We passed the whole night in that way, and early in the morning, when our absence became known to our gurudeva, he sent his other disciples to search us out. He also came with them, and when they reached us in the jungle they found us very much distressed.

Náš gurudéva řekl s velkým soucitem: ,Moji milí hoši, je obdivuhodné, že jste pro mě tolik trpěli. Každý se rád stará především o svoje tělo, ale vy jste tak dobří a věrní svému guruovi, že bez ohledu na tělesné pohodlí jste pro mě podstoupili takové těžkosti. Rád vidím, když upřímní žáci, jako jste vy, podstupují jakékoliv nesnáze pro uspokojení duchovního učitele. To je způsob, jak se pravý žák může zbavit dluhu vůči svému duchovnímu učiteli. Žák má povinnost odevzdat svůj život službě duchovnímu učiteli. Moji drazí, nejlepší z dvojzrozených, vaše jednání mě velice těší a žehnám vám: Nechť se naplní všechny vaše touhy a přání. Nechť poznání Véd, jemuž jste se ode mne naučili, zůstane navždy ve vaší paměti, abyste si v každém okamžiku dokázali vzpomenout na to, co Védy učí, a bez potíží mohli citovat jejich pokyny. Tak nikdy nepoznáte zklamání, v tomto životě ani v příštím.`”

“With great compassion our gurudeva said, ‘My dear boys, it is very wonderful that you have suffered so much trouble for me. Everyone likes to take care of his body as the first consideration, but you are so good and faithful to your guru that without caring for bodily comforts you have taken so much trouble for me. I am glad to see that bona fide students like you will undergo any kind of trouble for the satisfaction of the spiritual master. That is the way for a bona fide disciple to become free from his debt to the spiritual master. It is the duty of the disciple to dedicate his life to the service of the spiritual master. My dear best of the twice-born, I am greatly pleased by your acts, and I bless you: May all your desires and ambitions be fulfilled. May the understanding of the Vedas which you have learned from me always continue to remain within your memory, so that at every moment you can remember the teachings of the Vedas and quote their instructions without difficulty. Thus you will never be disappointed in this life or the next.’”

Krišna pokračoval: “Můj milý příteli, možná si vzpomínáš na mnoho takových událostí, které se přihodily, když jsme žili v ášramu našeho gurua. Oba víme, že bez požehnání duchovního učitele nemůže být nikdo šťastný. Milostí duchovního učitele a díky jeho požehnání může člověk dosáhnout spokojenosti a blahobytu a být schopen naplnit poslání lidského života.”

Kṛṣṇa continued, “My dear friend, you may remember that many such incidents occurred while we were in the āśrama of our spiritual master. Both of us can realize that without the blessings of the spiritual master no one can be happy. By the mercy of the spiritual master and by his blessings, one can achieve peace and prosperity and be able to fulfill the mission of human life.”

Když to učený bráhmana slyšel, odpověděl: “Můj milý Krišno, jsi Nejvyšší Pán a nejvyšší duchovní učitel každého, a jelikož jsem měl to štěstí, že jsem s Tebou mohl žít v domě našeho gurua, myslím, že už se nemusím zabývat předepsanými védskými povinnostmi. Můj milý Pane, védské hymny, rituální obřady, náboženské činnosti a vše ostatní, co je nezbytné k tomu, aby byl lidský život dokonalý, včetně ekonomického rozvoje, smyslového požitku a osvobození, to vše pochází z jednoho zdroje: z Tvojí svrchované osobnosti. Všechny různé životní procesy jsou v konečném smyslu určeny k pochopení Tvé osobnosti. Jsou to, jinými slovy, různé části Tvého transcendentálního těla. A přesto jsi hrál roli žáka a žil s námi v domě gurua. To znamená, že jsi všechny tyto zábavy prováděl jen pro Své potěšení; jinak nemáš zapotřebí hrát úlohu lidské bytosti.”

On hearing this, the learned brāhmaṇa replied, “My dear Kṛṣṇa, You are the Supreme Lord and the supreme spiritual master of everyone, and since I was fortunate enough to live with You in the house of our guru, I think I have nothing more to do in the matter of prescribed Vedic duties. My dear Lord, the Vedic hymns, ritualistic ceremonies, religious activities and all other necessities for the perfection of human life, including economic development, sense gratification and liberation, are all derived from one source: Your supreme personality. All the different processes of life are ultimately meant for understanding Your personality. In other words, they are the different parts of Your transcendental form. And yet You played the role of a student and lived with us in the house of the guru. This means that You adopted all these pastimes for Your pleasure only; otherwise there was no need for Your playing the role of a human being.”

Takto končí Bhaktivédántův výklad 80. kapitoly knihy Krišna, nazvané “Setkání Pána Krišny s bráhmanou Sudámou”.

Thus ends the Bhaktivedanta purport of the eightieth chapter of Kṛṣṇa, “The Meeting of Lord Kṛṣṇa with Sudāmā Brāhmaṇa.”