Skip to main content

63. KAPITOLA

SOIXANTE-TROISIÈME CHAPITRE

Pán Krišna bojuje s Bánásurou

Śrī Kṛṣṇa S’oppose à Bāṇāsura

Když uplynuly čtyři měsíce období dešťů a Aniruddha se stále nevracel domů, všichni členové jaduovského rodu velmi zneklidněli. Nechápali, jak se chlapec mohl ztratit. Naštěstí jednoho dne přišel velký mudrc Nárada a informoval rodinu o Aniruddhově zmizení z paláce. Vyprávěl, jak byl Aniruddha přenesen do Šónitapuru, hlavního města Bánásurovy říše, a jak ho Bánásura chytil pomocí nāga-pāśi, i když předtím Aniruddha porazil jeho vojáky. Nárada vše podrobně popsal, a tak vyšel celý příběh najevo. Členové jaduovské dynastie, kteří bez výjimky chovali ke Krišnovi velkou náklonnost, se pak připravili napadnout město Šónitapur. Prakticky všichni vůdci rodu, včetně Pradjumny, Sátjakiho, Gady, Sámby, Sárany, Nandy, Upanandy a Bhadry, se spojili a sestavili osmnáct vojenských jednotek akṣauhiṇī. Poté se všichni vydali k Šónitapuru a obklíčili ho vojáky, slony, koňmi a vozy.

Les quatre mois de la saison des pluies s’écoulèrent, et Aniruddha n’était toujours pas rentré. L’inquiétude grandissait dans la famille des Yadus. Son absence restait inexplicable. Mais par bonheur, le grand sage Nārada vint un jour les voir, et leur apprit ce qui s’était passé, depuis l’enlèvement d’Aniruddha dans la capitale de Bāṇāsura, jusqu’à la victoire du jeune homme sur les guerriers ennemis, et sa capture à l’aide d’un nāga-pāśa. Toute l’histoire fut révélée dans ses moindres détails. Alors, les membres de la dynastie Yadu, qui tous portaient à Kṛṣṇa une grande affection, se préparaient pour donner assaut à la ville de Śoṇitapura. Presque tous les chefs de la famille, y compris Pradyumna, Sātyaki, Gada, Sāmba, Sāraṇa, Nanda, Upananda et Bhadra, s’assemblèrent et réunirent en phalanges dix-huit divisions militaires akṣauhiṇīs. L’armée prit la route de Śoṇitapura, qui fut bientôt cernée de guerriers, d’éléphants, de chevaux et de chars.

Bánásura slyšel, že vojáci jaduovské dynastie napadli celé město a boří různé zdi, brány a blízké zahrady. Rozzuřil se a okamžitě nařídil svým neméně udatným vojákům, aby se s nimi střetli. Pán Šiva byl k Bánásurovi tak milostivý, že osobně nastoupil jako hlavní velitel vojenských sil, se svými hrdinnými syny Kártikéjou a Ganapatim po boku. Nandíšvara, Pán Šiva, sedící na svém oblíbeném býku, vedl bitvu proti Pánu Krišnovi a Balarámovi. Můžeme si jen představit, jak lítý to byl boj — Pán Šiva se svými udatnými syny na jedné straně a Pán Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, se svým starším bratrem Balarámadžím na straně druhé. Bitva byla tak nelítostná, že ti, kdo ji viděli, trnuli úžasem a ježily se jim chlupy na těle. Pán Šiva bojoval přímo s Pánem Krišnou, Pradjumna se bil s Kártikéjou a Pán Balaráma s Bánásurovým vrchním velitelem Kumbhándou, jemuž pomáhal Kúpakarna. Krišnův syn Sámba bojoval s Bánásurovým synem a Bánásura se Sátjakim, vrchním velitelem jaduovské dynastie. Tak probíhal boj.

Lorsque Bāṇāsura apprit que les soldats de la dynastie Yadu attaquaient sa ville, abattant de nombreux murs et portails, ravageant les jardins du voisinage, il entra dans une terrible colère et donna aussitôt l’ordre à ses troupes, égales en force à celles des Yadus, de les affronter. Si grande était la bienveillance de Śiva envers Bāṇāsura qu’il vint lui-même, assisté par ses fils héroïques, Kārttikeya et Gaṇapati, commander en chef ses armées. Assis sur son taureau favori, Nandīśvara, Śiva dirigea le combat contre Śrī Kṛṣṇa et Balarāma. On peut imaginer l’ardeur de la lutte : Śiva et ses fils d’un côté, de l’autre Śrī Kṛṣṇa, Dieu, la Personne Suprême, et Son Frère aîné Śrī Balarāmajī. Si féroce la bataille que ceux qui y assistèrent sentirent les poils se dresser sur leur corps ! Śiva luttait contre Śrī Kṛṣṇa, Pradyumna contre Kārttikeya, et Śrī Balarāma contre le général de Bāṇāsura, Kumbhāṇḍa, qu’assistait Kūpakarṇa. Sāmba, le fils de Kṛṣṇa, luttait contre le fils de Bāṇāsura, ce dernier affrontait Sātyaki, commandant en chef de la dynastie Yadu. Ainsi fut engagée la bataille.

Zpráva o bitvě se roznesla po celém vesmíru. Polobozi z vyšších planetárních soustav jako Pán Brahmá, společně s velkými mudrci a světci, Siddhové, Čáranové a Gandharvové si přáli zhlédnout bitvu mezi Pánem Šivou a Pánem Krišnou a vznášeli se ve svých letadlech nad bojištěm. Pánu Šivovi se říká Bhútanáth, jelikož mu pomáhají různí mocní duchové a obyvatelé pekla: Bhútové, Prétové, Pramathové, Guhjakové, Dákšiní, Pišáčové, Kušmándy, Vétálové, Vinájakové a Brahma-rákšasové. (Ze všech duchů jsou Brahma-rákšasové nejmocnější. Jsou to bráhmanové, kteří se po smrti stali duchy.)

La nouvelle s’en répandit partout dans l’univers. Les devas tel Brahmā, ainsi que des grands sages et saints, Siddhas, Cāraṇas, et Gandharvas, tous curieux d’assister à une bataille opposant Śiva, Śrī Kṛṣṇa et leurs lieutenants, étaient descendus des systèmes planétaires supérieurs pour planer au-dessus du champ de bataille à bord de leurs aéronefs. Śiva, appelé pour cette raison bhūta-nātha, se fit d’abord aider par toutes sortes de puissants esprits et habitants de l’enfer – bhūtas, pretas, pramathas, guhyakas, ḍākinīs, piśācas, kuṣmāṇḍas, vetālas, vināyakas et brahma-rākṣasas. (De tous les spectres, les brahma-rākṣasas sont les plus puissants. Il s’agit de brāhmaṇas transformés en fantômes).

Šrí Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, jednoduše odehnal všechny tyto duchy z bojiště šípy svého slavného luku, zvaného Šárnga-dhanur. Pán Šiva pak začal vysílat na Osobnost Božství své výjimečné zbraně. Pán Šrí Krišna je bez potíží odrazil zbraněmi s opačnými účinky. Brahmástru podobnou atomové bombě odrazil jinou brahmástrou a vzdušnou zbraň zneškodnil zbraní v podobě hory. Když Pán Šiva vypustil zbraň, která vyvolala na bojišti prudký hurikán, Pán Krišna přišel s protichůdným živlem — zbraní v podobě hory, která vichr na místě zastavila. Nebo když Pán Šiva vyslal zbraň s účinky ničícího ohně, Krišna ji zneškodnil proudy deště.

Dieu, la Personne Suprême, Śrī Kṛṣṇa, n’eut qu’à les battre du bois de son arc fameux, le Śārṅga-dhanu, pour chasser tous ces fantômes du champ de bataille. Alors, Śiva se mit à lancer sur le Seigneur les plus redoutables de ses armes. Mais Śrī Kṛṣṇa n’eut aucun mal à les neutraliser par d’autres armes. Un brahmāstra (arme comparable à la bombe atomique) se heurta à un autre brahmāstra ; une arme d’air à une arme-montagne ; à Śiva qui lançait l’arme d’air, provoquant un cyclone sur le champ de bataille, Śrī Kṛṣṇa opposa une arme-montagne qui arrêta l’ouragan. De même, lorsque Śiva lança un feu dévastateur, Kṛṣṇa lui opposa des torrents de pluie.

Nakonec Pán Šiva vystřelil svou osobní zbraň, která se nazývá pāśupata-astra, a Krišna ji okamžitě zneškodnil zbraní zvanou nārāyaṇa-astra. Pána Šivu doháněl boj s Pánem Krišnou k zuřivosti. Tehdy Krišna využil příležitosti a vyslal svou zbraň způsobující zívání. Vystřelení této zbraně způsobuje, že se protivník unaví, přestane bojovat a začne zívat. A tak i Pán Šiva natolik zmalátněl, že odmítal pokračovat v boji a jen zíval. Nyní mohl Krišna obrátit svou pozornost od útoku Pána Šivy na Bánásurovo snažení. Pomocí mečů a kyjů zabil jeho osobní stráže. Mezitím Krišnův syn Pradjumna bojoval nelítostně s Kártikéjou, vrchním velitelem polobohů. Kártikéja byl zraněn a silně krvácel; v tomto stavu opustil bitevní pole a bez dalšího boje odjel pryč na zádech svého páva. Pán Balaráma zase údery svého kyje rozdrtil Bánásurova vrchního velitele Kumbhándu. Stejným způsobem byl zraněn i Kúpakarna a oba padli na bojiště, přičemž Kumbhándovo zranění bylo smrtelné. Bánásurovi vojáci, nemající vedení, se rozprchli.

Enfin, Śiva lança son arme personnelle, le pāśupata-astra, qui fut arrêté par celle de Kṛṣṇa, le nārāyaṇa-astra. Śiva en fut exaspéré, et le Seigneur en prit parti pour lancer contre lui son « arme à bailler », sous l’effet de laquelle l’adversaire se sent las, se met à bailler, cesse de combattre. Śiva sentit l’envahir une lassitude si accablante qu’il refusa, en baillant, de poursuivre le combat ; ce qui permit à Kṛṣṇa de porter Son attention sur les attaques de Bāṇāsura : de Ses sabres et de Ses masses, Il fit périr les guerriers attachés à sa personne. Pendant ce temps, le fils de Kṛṣṇa, Pradyumna, luttait férocement contre Kārttikeya, le général des devas. Ce dernier était blessé ; de son corps coulaient des flots de sang : son état était tel qu’il cessa de combattre, et quitta le champ de bataille, sur le dos du paon qui le porte. Semblablement, Śrī Balarāma écrasait à coups de masse le commandant en chef de Bāṇāsura, Kumbhāṇḍa, et son assistant, Kūpakarṇa. Tous deux tombèrent sur le champ de bataille – Kumbhāṇḍa succombant à une blessure mortelle. Désormais privés de leur chef, les guerriers de Bāṇāsura s’éparpillèrent dans toutes les directions.

Když Bánásura viděl, že jeho vojáci i velitelé jsou poraženi, jen to zvětšilo jeho hněv. Přestal bojovat se Sátjakim, Krišnovým vrchním velitelem, a místo toho napadl přímo Pána Krišnu. Nyní měl příležitost použít svých tisíc paží a hnal se na Krišnu s pěti sty luky, na kterých měl nasazeno dva tisíce šípů. Takový hlupák nemohl nikdy změřit Krišnovu sílu. Krišna bez potíží okamžitě přeťal všechny Bánásurovy luky ve dví, a aby zastavil jeho další postup, povalil na zem koně zapřažené do jeho vozu, který se tak roztříštil na kusy. Potom Krišna zatroubil na svou lasturu Páňčadžanju.

La défaite de ses guerriers ne fit qu’augmenter la colère de Bāṇāsura. Il jugea plus sage de cesser le combat avec Sātyaki, commandant en chef des armées de Kṛṣṇa, pour s’attaquer au Seigneur Lui-même. C’était l’occasion de faire usage de ses mille mains ! Il se rua sur Kṛṣṇa, actionnant dans un même temps cinq cents arcs et deux mille flèches. Mais jamais l’insensé ne comprend la puissance de Kṛṣṇa. Sans le moindre effort, Il brisa en deux chacun des arcs de Bāṇāsura et, pour que ce dernier ne prenne pas la fuite, fit tomber au sol les chevaux attelés à son char, qui se brisa en morceaux. Puis, Śrī Kṛṣṇa souffla dans Sa conque, la Pāñcajanya.

Bánásura uctíval polobohyni, která se jmenovala Kótará, a jejich vztah byl jako vztah matky a syna. Matku Kótaru znepokojilo, že Bánásurův život byl v nebezpečí; proto se objevila před Pánem Krišnou nahá s rozpuštěnými vlasy. Šrí Krišna se nechtěl dívat na nahou ženu, a aby se vyhnul tomuto pohledu, odvrátil tvář. Bánásura využil příležitosti opustit bojiště před dalším Krišnovým útokem. Všechny tětivy jeho luků byly přetrhané, neměl ani vůz, ani vozataje, a tak mu nezbývalo, než se vrátit do města. Přišel v bitvě o všechno.

Bāṇāsura adorait une déesse du nom de Koṭarā ; entre eux s’échangeait une relation de mère et de fils. Mère Koṭarā, ulcérée de voir Bāṇāsura en danger de mort, apparut sur la scène, nue, les cheveux épars, debout devant Śrī Kṛṣṇa. Le Seigneur, n’aimant guère la vue de cette femme nue, détourna Son regard. L’asura saisit l’occasion pour s’enfuir du champ de bataille. Toutes les cordes de ses arcs tranchées, sans char et sans conducteur, il n’avait rien d’autre à faire que rentrer dans sa ville. Il avait tout perdu dans la bataille.

Všichni společníci Pána Šivy, duchové, Bhútové, Prétové i kšatrijové se stáhli z bojiště, sužováni Krišnovými šípy. Pán Šiva se pak uchýlil ke své poslední možnosti — vypustil svou nejmocnější smrtonosnou zbraň Šiva-džvaru, která ničí nesmírným teplem. Je řečeno, že na konci stvoření začne slunce vydávat dvanáctkrát větší žár než obvykle. Tato dvanáctinásobná teplota se nazývá Šiva-džvara. Když byla zosobněná Šiva-džvara vystřelena, měla tři hlavy a tři nohy, a jak se blížila ke Krišnovi, zdálo se, že spaluje všechno na popel. Byla tak mocná, že jejím vlivem se na všech stranách objevil planoucí oheň, a Krišna viděl, že směřuje přímo k Němu.

Harcelés par les flèches du Seigneur, tous les compagnons de Śiva, les esprits et les fantomatiques bhūtas, pretas et kṣatriyas quittèrent le champ de bataille. Alors Śiva eut recours à son arme ultime, la plus mortelle, le Śiva-jvara, qui détruit par une formidable élévation de température. Il est dit qu’à la fin de la création, le soleil brûle douze fois plus qu’à l’ordinaire. C’est cette température, douze fois la chaleur du soleil, que l’on appelle Śiva-jvara. Le Śiva-jvara, quand il fut lancé, avait trois têtes et trois jambes. Fonçant sur Kṛṣṇa, il sembla réduire tout en cendres sur son passage. Un feu ardent parut dans toutes les directions, mais Kṛṣṇa vit qu’il se dirigeait particulièrement vers Lui.

Podobně jako Šiva-džvara existuje také zbraň Nárájana-džvara, která způsobuje nesmírnou zimu. Je-li příliš velké teplo, je možné to nějak tolerovat, ale je-li nesmírná zima, všechno se zhroutí. To ve skutečnosti zažívá člověk v čase smrti; nejprve tělesná teplota stoupne na 41,5 stupňů Celsia a pak celé tělo zkolabuje, okamžitě vychladne a je studené jako led. Žhnoucí teplo Šiva-džvary může zneškodnit pouze jediná zbraň — Nárájana-džvara.

En face de l’arme Śiva-jvara, il existe également l’arme Nārāyaṇa-jvara. Elle a pour effet de produire un froid glacial. On peut, d’une façon ou d’une autre, supporter les hautes températures, mais le froid anéantit tout – comme on en fait l’expérience à l’instant de la mort (la température du corps commence par monter jusqu’à 42 degrés, puis le corps tout entier s’affaisse et se glace). Ainsi, pour réduire à rien la chaleur torride du Śiva-jvara, il n’existait pas d’autre parade que le Nārāyaṇa-jvara.

Když tedy Pán Krišna viděl, že Pán Šiva vypustil Šiva-džvaru, neměl jinou možnost, než vypustit Nárájana-džvaru. Pán Šrí Krišna je původní Nárájan a vládce zbraně Nárájana-džvary. Jakmile byla Nárájana-džvara vystřelena, nastala velká bitva mezi těmito dvěma zbraněmi. Když proti nesmírnému teplu působí krutá zima, teplota se přirozeně snižuje, a k tomu právě došlo v boji mezi Šiva-džvarou a Nárájana-džvarou. Teplota Šiva-džvary postupně klesala a zbraň volala svého pána o pomoc, ale v přítomnosti Nárájana-džvary pro ni Pán Šiva nemohl nic udělat. Když nezískala žádnou pomoc od Pána Šivy, pochopila, že nemá jinou možnost záchrany než odevzdat se Nárájanovi, samotnému Pánu Krišnovi. Pán Šiva, největší z polobohů, jí nemohl pomoci, o nižších polobozích ani nemluvě, a proto se Šiva-džvara nakonec odevzdala Krišnovi—poklonila se Mu a modlila se k Němu, aby Ho uspokojila a aby jí poskytl ochranu.

Lorsque Śrī Kṛṣṇa S’aperçut que Śiva avait lancé son arme ultime, Lui-même n’eut pas d’alternative, et ne put que lâcher le Nārāyaṇa-jvara. Śrī Kṛṣṇa est le Nārāyaṇa originel, et donc le Maître de l’arme Nārāyaṇa-jvara. Un combat gigantesque opposa les deux jvaras. Lorsqu’une chaleur excessive rencontre un froid extrême, elle diminue peu à peu : c’est ce qui arriva. La température du Śiva-jvara baissa peu à peu, et il se mit à crier en implorant l’aide de Śiva. Mais ce dernier se trouvait impuissant devant le Nārāyaṇa-jvara. Ainsi délaissé, le Śiva-jvara comprit qu’il ne lui restait plus qu’un choix : s’abandonner à Nārāyaṇa, Śrī Kṛṣṇa en Personne ; puisque Śiva, le plus grand d’entre les devas, ne lui était d’aucune aide, que dire des autres devas, inférieurs. Le Śiva-jvara finit par se prosterner devant Kṛṣṇa et Lui offrir une prière pour que, satisfait, Il le couvre de Sa protection.

Na této bitvě mezi nepřekonatelnými zbraněmi Pána Šivy a Pána Krišny je vidět, že když Krišna někoho ochraňuje, nikdo ho nemůže zabít, a když Krišna někoho nechrání, nikdo mu nemůže pomoci. Pánu Šivovi se říká Mahádéva, největší ze všech polobohů, ačkoliv někdy je za největšího z polobohů považován Pán Brahmá, protože ten umí tvořit. Pán Šiva však umí celé Brahmovo stvoření zničit. Jak Pán Brahmá, tak Pán Šiva ale mohou zastat pouze jednu úlohu; Pán Brahmá dokáže tvořit a Pán Šiva dokáže ničit. Ani jeden z nich nedokáže udržovat. Pán Višnu ovšem nejen udržuje, ale i tvoří a ničí. Stvoření ve skutečnosti není dílem Brahmy, protože i samotného Brahmu stvořil Pán Višnu. A Pán Šiva byl stvořen tak, že se narodil Brahmovi. Šiva-džvara tedy pochopila, že kromě Krišny neboli Nárájana jí nikdo nepomůže. Proto se právem odevzdala Krišnovi a se sepjatýma rukama se začala modlit.

Cet exemple montre bien que ne peut être mis à mort celui à qui Kṛṣṇa accorde Sa protection. Mais celui à qui Il la refuse, nul ne peut le sauver. Śiva porte le nom de Mahādeva, le plus grand d’entre les devas, bien que parfois on tienne pour tel Brahmā, parce qu’il a le pouvoir de créer ; mais Śiva peut anéantir les créations de Brahmā. Cependant, l’un et l’autre n’agissent que dans un seul sens. Brahmā crée, Śiva annihile, mais aucun d’eux ne peut maintenir l’existence, Or Śrī Viṣṇu, Lui, a la maîtrise de ces trois actes. Et en vérité, la création n’est pas l’œuvre de Brahmā, car lui-même est créé par Śrī Viṣṇu. Et Śiva est né de Brahmā. Śiva-jvara comprit donc que sans Kṛṣṇa, ou Nārāyaṇa, nul ne pouvait l’aider. Il se rendit à la raison, prit refuge aux pieds de Śrī Kṛṣṇa, et les mains jointes il se mit à prier :

“Můj milý Pane, s úctou se Ti klaním, neboť máš neomezené energie. Tvé energie nemůže nikdo překonat a jsi Pánem všech. Lidé obvykle považují Pána Šivu za nejmocnější osobnost v hmotném světě, ale Pán Šiva není všemocný. Ty jsi všemocný. To je skutečnost. Jsi původní vědomí a poznání. Bez poznání či vědomí nemůže být nic mocné. Hmotné věci mohou být velice mocné, ale bez dotyku vědomí nemohou jednat. Hmotný stroj může být obrovský a úžasný, ale bez dotyku vědomé osoby s poznáním je zcela nepoužitelný. Můj Pane, jsi úplné poznání a ve Tvé osobnosti není ani špetka hmotného znečištění. Pán Šiva je možná mocný polobůh vzhledem k jeho zvláštní schopnosti zničit celé stvoření a podobně i Pán Brahmá je možná velice mocný, jelikož dokáže stvořit celý vesmír, ale ani Brahmá, ani Pán Šiva nejsou ve skutečnosti původní příčinou tohoto vesmírného projevu. Ty jsi Absolutní Pravda, Nejvyšší Brahman, a Ty jsi původní příčina. Původní příčinou vesmírného projevu není neosobní záře Brahmanu. Tato neosobní záře Brahmanu spočívá na Tvé osobnosti.” Bhagavad-gītā potvrzuje, že příčinou neosobního Brahmanu je Pán Krišna. Tato záře Brahmanu je přirovnána ke slunečnímu světlu, které vychází z planety Slunce. Neosobní Brahman tedy není konečnou příčinou. Konečnou příčinou všeho je nejvyšší věčná podoba Krišny. Všechny hmotné akce a reakce probíhají v neosobním Brahmanu, ale v osobním Brahmanu, Krišnově věčné podobě, neexistují ani akce, ani reakce.

« Ô cher Seigneur, je T’offre mon hommage respectueux, à Toi dont les puissances sont sans limites. Nul ne pouvant les surpasser, Tu demeures le Seigneur universel. Souvent on tient Śiva pour l’être le plus puissant dans le monde matériel, mais il ne possède pas comme Toi la toute-puissance. Telle est la vérité. Tu es la Conscience, la Connaissance, originelles. Sans conscience ou connaissance, il n’existe pas de puissance. Un objet peut receler en lui une grande puissance, mais privé de connaissance ou de conscience, il ne peut agir. Une machine peut être énorme et merveilleuse, mais sans l’intervention d’un être conscient, et jouissant d’un certain savoir, elle perd toute utilité. Ô Seigneur, Tu es le Savoir parfait, et en Ta Personne ne se trouve aucune trace de souillure matérielle. Śiva est sans doute un puissant deva, puisqu’il peut anéantir la création tout entière ; sans doute Brahmā, capable de créer l’univers, jouit d’une grande puissance, mais en vérité, ni l’un ni l’autre ne sont la cause originelle de la manifestation cosmique. Tu es la Vérité Absolue, le Brahman Suprême, et la Cause originelle. La radiance du Brahman impersonnel, qui dépend de Toi, n’est pas la Cause originelle. Comme le confirme la Bhagavad-gītā, la cause du Brahman impersonnel, c’est Toi, Śrī Kṛṣṇa. Le brahmajyoti est pareil aux rayons qui émanent du globe solaire. Comment pourrait-il être la Cause ultime ? Non, la Cause ultime de toute chose est la Forme éternelle, suprême, de Ta Personne, Śrī Kṛṣṇa. Dans le Brahman impersonnel vivent encore tous les actes matériels, avec leurs conséquences. Dans le Brahman personnel, l’éternelle Forme de Kṛṣṇa, l’action qui engendre des conséquences n’existe pas. C’est pourquoi, ô Seigneur, Ton Corps se trouve totalement paisible, plein de félicité et libre de souillure matérielle.

Šiva-džvara pokračovala: “Proto je Tvé tělo naprosto klidné, můj Pane, zcela blažené a prosté hmotného znečištění. V hmotném těle probíhají akce a reakce tří kvalit hmotné přírody. Čas je nejdůležitějším prvkem, který předčí všechny ostatní, protože jeho působením se projevuje hmotný svět. Tak vznikají přírodní jevy a následně se objevují plodonosné činnosti. Podle nich živá bytost dostává svou podobu. Nabude určité povahy, zabalené v jemnohmotném a hrubohmotném těle, jež tvoří životní vzduch, ego, deset smyslových orgánů, mysl a pět hrubohmotných prvků. Tyto složky vytvářejí příslušný druh těla, které se později stane základní příčinou dalších těl, jež duše jedno po druhém získává během převtělování. Všechny tyto jevy jsou výsledkem kombinovaného působení Tvé hmotné energie. Ty jsi však příčinou této vnější energie, a proto Tě akce a reakce různých prvků nikdy neovlivňují. A jelikož jsi transcendentální vůči nátlakům hmotné energie, jsi svrchovaný klid. Jsi vrcholem osvobození od hmotných nečistot. Proto již nehledám útočiště nikde jinde než u Tvých lotosových nohou.

« Dans le corps matériel s’engendrent les actions et les réactions des trois guṇas. S’y ajoute le temps, d’une importance suprême puisqu’il met en action les éléments qui font que l’Univers matériel se manifeste. Ainsi vient à l’existence le monde phénoménal, engendrant aussitôt les actes intéressés. Ceux-ci déterminent la forme que prend l’être vivant, lequel acquiert une nature déterminée ; il s’enveloppe d’un corps subtil et d’un corps grossier, constitués de l’air vital, de l’ego, des dix organes des sens, du mental et des cinq éléments grossiers. Ces éléments se combinent pour créer un type de corps qui devient la racine, la cause, de nombreux autres, acquis successivement au cours des transmigrations de l’âme. Toutes ces manifestations phénoménales représentent les interactions de Ton énergie matérielle. Non affecté par les interactions des différents éléments, Tu es la Cause de cette énergie externe. Transcendant ces mouvements imposés par l’énergie matérielle, Tu demeures la Sérénité suprême. Parce que Tu représentes l’affranchissement total de la souillure matérielle, j’abandonne tout, et je choisis pour refuge Tes pieds pareils-au-lotus.

Můj milý Pane, Tvé zjevení jako syn Vasudévy v úloze lidské bytosti je jedna ze zábav Tvé úplné svobody. Zjevuješ se v mnoha inkarnacích, abys přinášel prospěch svým oddaným a potíral neoddané. Všechny Tvé inkarnace přicházejí proto, aby naplnily Tvůj slib z Bhagavad-gīty, že se zjevíš, jakmile je ohrožen systém pokrokového života. Jakmile nepravé zásady narušují pořádek, zjevuješ se, můj Pane, působením své vnitřní energie. Tvým hlavním zaměstnáním je chránit a opatrovat polobohy a osoby s duchovním zaměřením a udržovat úroveň hmotného zákona a řádu. S ohledem na Tvoje poslání uchovávat tento zákon a řád je Tvoje násilí vůči darebákům a démonům zcela namístě. Není to poprvé, kdy jsi sestoupil; již jsi to udělal mnohokrát předtím.

« Ô cher Seigneur, apparaître en tant que Fils de Vasudeva, dans le rôle d’un être humain, c’est l’un de Tes Divertissements, qui prouve Ta liberté absolue. Pour apporter tous bienfaits aux bhaktas et vaincre les abhaktas, Tu apparais sous forme de multiples avatāras, qui descendent en ce monde accomplir la promesse faite par Toi dans la Bhagavad-gītā : « Chaque fois que se dressent des obstacles sur la voie du progrès spirituel, alors J’apparais. » Chaque fois que des principes impies engendrent des troubles, ô Seigneur, Tu apparais par la force de Ton énergie interne. Ton premier souci est de protéger et de maintenir les devas et les hommes enclins à la spiritualité ; de maintenir, également, la loi et l’ordre matériels. C’est pourquoi Tu T’attaques aussi, justement et à bon droit, aux mécréants et aux asuras. Ce n’est pas la première fois que Tu descends en ce monde ; comprenons que Tu es venu maintes fois auparavant.

Můj milý Pane, musím říci, že jsem byla řádně vytrestána vypuštěním Tvé Nárájana-džvary, která chladí, ale zároveň je velice nebezpečná a nesnesitelná pro nás pro všechny. Můj milý Pane, dokud ten, kdo přijal hmotné tělo, žije v zapomnění na vědomí Krišny, vláčený hmotnými tužbami a nevědomý ohledně konečného útočiště u Tvých lotosových nohou, bude sužován trojím utrpením od hmotné přírody. Musí donekonečna trpět, jelikož se Ti neodevzdává.”

« Ô cher Seigneur, voici mon seul vœu : que Tu saches que j’ai été sévèrement châtié par Ton Nārāyaṇa-jvara qui, peut-être rafraichissant, est pour nous tous un grand danger, et intolérable. Ô Seigneur, aussi longtemps que l’être qui a accepté un corps matériel oublie la Conscience de Kṛṣṇa, il est conduit par l’emprise des désirs matériels, et ignorant le refuge ultime – Tes pieds pareils-au-lotus – se voit assailli par les trois sortes de souffrances imposées par la nature matérielle. Celui qui ne s’abandonne pas à Toi doit perpétuellement souffrir. »

Pán Krišna vyslechl Šiva-džvaru a odpověděl: “Ó trojhlavá, tvá slova Mě potěšila. Můžeš si být jistá, že ti od Nárájana-džvary již nehrozí žádné utrpení. Nejenže se teď ty nemusíš bát Nárájana-džvary, ale každý, kdo si v budoucnu jen připomene tento boj mezi vámi dvěma, se také zbaví všeho strachu.” Šiva- džvara se po vyslechnutí Nejvyššího Pána uctivě poklonila Jeho lotosovým nohám a odešla.

Śrī Kṛṣṇa répondit : « Ô toi, qui as trois têtes, tes paroles Me comblent. Sois sûr désormais que le Nārāyaṇa-jvara ne te causera plus de souffrance. Tu ne le craindras plus, et bien plus : quiconque gardera simplement le souvenir de ce combat entre le Śiva-jvara et le Nārāyaṇa-jvara se verra lui aussi libre de toute crainte. » Ayant ouï les paroles de Dieu, la Personne Suprême, Śivajvara offrit à Ses pieds pareils-au-lotus son hommage respectueux et prit congé de Lui.

Mezitím se Bánásura zotavil z porážky a s novou silou se vrátil, aby pokračoval v boji. Objevil se před Pánem Krišnou, sedícím na svém kočáře, s různými zbraněmi ve svých tisíci rukách. Vzteklý Bánásura zaplavil tělo Pána Krišny svými zbraněmi jako proudy deště. Když Pán Krišna viděl, že Bánásurovy zbraně se na Něho valí proudem jako voda z cedníku, vzal svůj ostrý disk Sudaršanu a jednu po druhé usekával démonových tisíc paží, jako když zahradník ostrými nůžkami zastřihává větvičky na stromech. Jakmile Pán Šiva viděl, že ani v jeho přítomnosti nemůže být jeho oddaný Bánásura zachráněn, přišel k rozumu, osobně předstoupil před Pána Krišnu a začal Ho uklidňovat následujícími modlitbami.

Cependant, Bāṇāsura s’était de façon ou d’autre remis de sa défaite, et armé d’une énergie nouvelle, il retournait au combat. Il apparut devant Śrī Kṛṣṇa, qui Se trouvait assis sur Son char, en brandissant diverses armes dans ses mille mains. Dans un état d’agitation extrême, il les lança l’une après l’autre sur le Corps de Śrī Kṛṣṇa : cela faisait comme des torrents de pluie. Lorsque le Seigneur vit les armes voler vers Lui comme des filets d’eau coulant avec force d’une passoire, Il saisit Son disque sudarśana, au fil tranchant, et commença à couper l’un après l’autre les mille bras de l’asura comme un jardinier émonde un arbre. Lorsque Śiva se rendit compte que même en sa présence, son dévot, Bāṇāsura, n’était pas épargné, il retrouva la raison et s’approcha de Śrī Kṛṣṇa pour L’apaiser par l’offrande de prières.

Pán Šiva řekl: “Můj milý Pane, Ty jsi ten, koho opěvují védské hymny. Člověk, který Tě nezná, považuje za konečnou Nejvyšší Absolutní Pravdu neosobní brahmajyoti, aniž ví, že existuješ ve svém věčném sídle za svou duchovní září. Proto se nazýváš Parabrahman, můj milý Pane. Vždyť právě slovy paraṁ brahman jsi popsán v Bhagavad-gītě. Svatí lidé, jež své srdce zcela zbavili hmotného znečištění, mohou realizovat Tvou transcendentální podobu, i když jsi všeprostupující jako nebe, neovlivněný čímkoliv hmotným. Pouze oddaní Tě mohou poznat, nikdo jiný. V impersonalistické koncepci Tvé svrchované existence představuje nebe Tvůj pupek, oheň jsou Tvá ústa a voda je Tvé semeno. Nebeské planety jsou Tvá hlava, světové strany jsou Tvé uši, planeta Země (Urví) jsou Tvé lotosové nohy, měsíc je Tvá mysl a slunce je Tvé oko. Pokud jde o mne, já jednám jako Tvoje ego. Oceán je Tvé břicho a král nebes Indra je Tvou paží. Stromy a rostliny jsou chlupy na Tvém těle, mraky jsou vlasy na Tvé hlavě a Pán Brahmá je Tvá inteligence. Všichni velcí praotci, známí jako Pradžápatiové, jsou symbolickými představiteli Tvých genitálií. A náboženství je Tvé srdce. Takové je pojetí neosobního aspektu Tvého svrchovaného těla, ale Ty jsi ve své podstatě Nejvyšší Osoba. Neosobní aspekt Tvého svrchovaného těla je jen malá expanze Tvojí energie. Jsi přirovnáván k původnímu ohni a Tvé expanze jsou jeho světlo a teplo.”

Śiva dit : « Ô cher Seigneur, c’est Toi qu’adorent les hymnes védiques. Qui ne Te connaît pas tient l’impersonnel brahmajyoti pour la Vérité Suprême, pour l’Ultime Absolu. Mais c’est qu’il ignore Ton existence en Ta Demeure éternelle, derrière Ta radiante spirituelle. Ô cher Seigneur, on T’appelle donc le Param Brahman, – ce mot Te désigne dans la Bhagavad-gītā. Les saints qui ont lavé leur cœur de toute souillure matérielle peuvent réaliser Ta Forme absolue. Bien que Tu sois partout présent comme le ciel, non affecté par la matière, nul autre que le bhakta ne peut Te réaliser. Selon la conception impersonnaliste de Ton existence suprême, le ciel est Ton nombril, le feu Ta bouche, et l’eau Ta semence. Les planètes édéniques sont Ta tête, toutes les directions Tes oreilles, la planète Urvī Tes pieds pareils-au-lotus, la lune Ton mental et le soleil Ton œil. Et moi, j’agis comme Ton ego. L’océan est Ton abdomen et le roi des planètes édéniques, Indra, Ton bras. Arbres et plantes sont sur Ton Corps les poils, les nuages sont Tes cheveux et Brahmā Ton intelligence. Tous les grands géniteurs, les Prajāpatis, sont Tes représentants symboliques, et la religion Ton cœur. Ainsi se conçoit l’aspect impersonnel de Ton Corps suprême, mais Tu restes, si l’on va au fond, la Personne Suprême : l’aspect impersonnel de Ton Corps souverain ne représente qu’une petite émanation de Ton énergie. On Te compare au feu originel, et Tes émanations sont Ta chaleur et Ta lumière. »

Pán Šiva pokračoval: “Můj milý Pane, jelikož jsi projevený všude, různé části vesmíru jsou různými částmi Tvého těla a díky své nepochopitelné moci můžeš být současně lokalizovaný i všudypřítomný. To nacházíme také v Brahma- saṁhitě — i když přebýváš stále ve svém sídle, na Gólóce Vrindávanu, jsi přítomný všude. Jak stojí v Bhagavad-gītě, zjevuješ se, abys chránil oddané, a Tvůj příchod proto znamená štěstí pro celý vesmír. Všichni polobozi řídí různé dění ve vesmíru jen díky Tvé milosti. Pouze Tvou milostí je udržováno sedm vyšších planetárních soustav. Na konci tohoto stvoření vstoupí všechny projevy Tvých energií — ať už v podobě polobohů, lidských bytostí, či nižších zvířat — do Tebe a všechny bezprostřední i vzdálené příčiny vesmírného projevu v Tobě spočinou bez rozlišujících znaků existence. Je vlastně nemožné rozlišovat mezi Tebou a jakoukoli věcí na Tvé úrovni nebo Tobě podřízenou. Jsi současně jak příčinou vesmírného projevu, tak i jeho složkami. Jsi Nejvyšší Celek, jenž nemá sobě rovného. Ve světě jevů existují tři stavy: stav plného vědomí, stav částečného vědomí během snění a stav bezvědomí. Ty jsi však, Pane, transcendentální vůči všem těmto hmotným stavům bytí. Existuješ ve čtvrtém rozměru a Tvé příchody a odchody nezávisí na ničem jiném než na Tobě. Jsi nejvyšší příčina všeho, ale sám nemáš příčinu. Jen Ty sám způsobuješ svůj příchod a odchod. Abys ukázal svých šest vznešených atributů a upozornil na své transcendentální vlastnosti, zjevil ses, můj Pane, svým osobním projevením, navzdory svému transcendentálnímu postavení, v různých inkarnacích — jako ryba, želva, kanec, Nrsimha, Kéšava a další; a prostřednictvím svých oddělených projevení ses zjevil jako různé živé bytosti. Působením své vnitřní energie se zjevuješ jako rozmanité inkarnace Višnua a působením své vnější energie se zjevuješ jako tento svět jevů.

« Ô cher Seigneur, poursuivit Śiva, bien que Tu Te manifestes de façon universelle, les différentes parties de l’univers représentent les diverses parties de Ton Corps ; par Ton énergie inconcevable, Tu es à la fois universel et localisé. La Brahma-saṁhitā précise sur ce point qu’habitant à jamais dans Ta Demeure, Goloka Vṛndāvana, Tu n’en est pas moins partout présent. Comme l’enseigne la Bhagavad-gītā, Tu apparais afin de protéger les bhaktas, et Ton Apparition est le signe d’un grand bonheur pour l’univers tout entier. Les devas qui dirigent différents domaines de l’univers le font seulement par l’effet de Ta grâce. C’est par Ta grâce que se trouvent maintenus les sept systèmes planétaires supérieurs. Quand vient la fin de cette création, toutes les manifestations de Tes énergies, qu’elles aient forme de devas, d’êtres humains ou d’animaux inférieurs, rentrent en Toi ; alors, toutes les causes directes ou indirectes de la manifestation cosmique reposent en Toi sans présenter d’aspect distinct. Enfin, on ne peut faire aucune différence entre Ta Personne et toute autre entité, égale ou inférieure à Toi. Car, Tu es en même temps la Cause et les matériaux de cette manifestation cosmique. Tu es le Tout Suprême, l’Un sans second. On distingue, dans le monde phénoménal, trois états : l’état de conscience, de semi-conscience (dans le rêve) et d’inconscience. Mais Ta Grâce transcende ces trois états de l’existence matérielle. Tu existes donc dans une quatrième dimension, et Ton Apparition, Ta Disparition, ne dépendent que de Toi-même. Tu es la Cause Suprême – car rien n’a d’origine qu’en Toi. C’est Toi-même qui causes Tes propres Apparitions et Disparitions. Bien que Tu transcendes la matière, Seigneur, afin de faire voir Tes six excellences et de déployer Tes Attributs absolus, Tu as multiplié Tes Apparitions sous forme de différents avatāras – l’avatāra-Poisson, l’avatāra-Tortue, l’avatāra-Sanglier, Nṛsiṁha, Keśava… – par Ta manifestation personnelle. Par Ta manifestation distincte, Tu es apparu comme différents êtres vivants. Par Ta puissance interne, Tu apparais comme les différents avatāras de l’ordre de Viṣṇu : par Ta puissance externe comme le monde phénoménal.

Když je pod mrakem, očím obyčejného člověka se slunce jeví zakryté. Skutečnost je však taková, že slunce nemůže být nikdy zakryté, ani když je celá obloha zamračená, jelikož sluneční záření vytváří mraky. Méně inteligentní lidé podobně prohlašují, že Bůh neexistuje, ale když je možné vidět projevy různých živých bytostí a jejich činností, osvícení lidé Tě vidí přítomného v každém atomu a v zastoupení Tvé vnější a okrajové energie. Nejosvícenější oddaní vnímají Tvé neomezeně mocné činnosti, ale ti, kdo jsou zmateni vlivem Tvé vnější energie, se ztotožňují s tímto hmotným světem a připoutávají se ke společnosti, přátelství a lásce. Tak si na sebe sami přivolávají trojí utrpení hmotné existence a podléhají dualitám bolesti a radosti; někdy se topí v oceánu připoutanosti a jindy jsou z něho vytaženi ven.

« Voyant un ciel nuageux, l’homme du commun dira que le soleil est couvert. Mais en vérité, c’est le soleil qui par ses rayons crée les nuages, et même s’ils emplissent le ciel tout entier, le soleil ne peut jamais être vraiment couvert. De même, les hommes à l’esprit obscurci prétendent qu’il n’existe pas de Dieu, car ils ne voient que les différents êtres vivants et leurs activités. Mais les hommes illuminés par la connaissance Te voient présent en chaque atome, présent à travers le médium de Tes énergies externe et marginale. Tes activités, à la puissance sans limite, sont perçues des bhaktas les plus éclairés, mais ceux qu’égare l’emprise de Ton énergie externe, s’identifiant à ce monde de matière, s’attachent à la société, à l’amitié, à l’amour qu’on y trouve. Ils boivent ainsi aux trois sources de souffrance propres à l’existence matérielle et se trouvent assujettis aux dualités des joies et des peines. Tantôt ils se noient dans l’océan de l’attachement, tantôt en émergent.

Můj milý Pane, jedině Tvou milostí může živá bytost získat lidské tělo, které jí dává možnost vyprostit se z bolestných podmínek hmotného bytí. Avšak toho, kdo vlastní lidské tělo, ale nedokáže ovládat své smysly, unášejí vlny smyslového požitku. Potom se nedokáže odevzdat Tvým lotosovým nohám a oddaně Ti sloužit. Jeho život je velice nešťastný a každý, kdo žije v takové temnotě, zajisté podvádí sám sebe, a tím pádem i ostatní. Lidská společnost bez vědomí Krišny je společností podvodníků a podvedených.

« Ô cher Seigneur, seule Ta grâce, Ta miséricorde, accorde à l’être vivant, avec la forme de vie humaine, l’occasion de sortir de la condition misérable propre à l’existence matérielle. Cependant, la vie humaine ne suffit pas – l’homme incapable de dompter ses sens se trouve emporté par les vagues du plaisir sensoriel. Il est empêché de prendre refuge à Tes pieds pareils-au-lotus et de s’engager ainsi dans Ton service de dévotion. Son existence se charge de mauvaise fortune : c’est une vie de ténèbres – où l’être se trompe certes lui-même et trompe autrui. Voilà pourquoi on qualifie la société humaine privée de conscience de Kṛṣṇa, de société de trompeurs et de trompés.

Můj Pane, ve skutečnosti jsi nejdražší Nadduše všech živých bytostí a nejvyšší vládce všeho. Lidská bytost, která je stále omámená iluzí, se bojí smrti. Člověk připoutaný ke smyslovému požitku dobrovolně přijímá strastiplnou hmotnou existenci a putuje za přeludem smyslové radosti. Takový člověk je největší hlupák, protože pije jed a nektar dává stranou. Můj milý Pane, všichni polobozi, včetně mne a Pána Brahmy, i velcí světci a mudrci, kteří očistili své srdce od hmotné připoutanosti, se Tvou milostí bezvýhradně odevzdávají Tvým lotosovým nohám. Všichni jsme se Ti odevzdali, protože jsme Tě přijali za Nejvyššího Pána a nejdražší duši nás všech. Jsi původní příčina tohoto vesmírného projevu, jsi jeho nejvyšší udržovatel a jsi i příčina jeho zániku. Jsi stejně nakloněný všem, nejklidnější svrchovaný přítel každé živé bytosti. Jsi nejvyšší cíl uctívání pro každého z nás. Můj milý Pane, dovol nám, abychom mohli být stále zaměstnaní transcendentální láskyplnou službou Tobě, a tak se mohli vysvobodit z hmotného zapletení.

« Ô Seigneur, Tu es en vérité l’Âme Suprême, l’Être le plus cher, et de tout le Maître souverain. L’homme en proie à l’illusion craint la mort ultime. Celui qui se trouve attaché aux plaisirs des sens accepte volontairement la misérable existence matérielle, et erre ainsi à la poursuite du feu follet des joies de la chair. C’est bien le plus sot des hommes, puisqu’il boit le poison et rejette le nectar. Mon cher Seigneur, tous les devas, y compris moi-même et Brahmā, tous les grands saints et sages qui ont lavé leurs cœurs de ces attaches matérielles, ont par Ta grâce et de tout leur être pris refuge à Tes pieds pareils-au-lotus. Tous, nous nous réfugions auprès de Toi, car nous T’avons accepté comme le Seigneur Suprême, notre vie, notre âme la plus chère. Tu es la Cause originelle de cette manifestation cosmique, le Souverain de ceux qui la maintiennent et aussi la Cause de son annihilation. Tu Te montres égal envers tous, l’Ami suprême, porteur de paix. Pour nous tous, Tu représentes l’Objet souverain d’adoration. Ô Seigneur, puissions-nous sans cesse nous absorber dans Ton service d’amour spirituel et absolu, pour nous défaire de cet empiègement dans la matière.

Nakonec bych Ti chtěl říci, můj Pane, že tento Bánásura je mi velice drahý. Prokázal mi cennou službu, a proto chci vždy vidět, že je šťastný. Potěšil mě, a já jsem mu zaručil bezpečí. Proto Tě prosím, můj Pane, abys mu dal svou milost, stejně jako jsi ji dal jeho předkům — králi Prahládovi a Balimu Mahárádžovi.”

« Enfin, mon Seigneur, je voudrais que Tu saches combien Bāṇāsura m’est cher. Il m’a rendu un précieux service, et mon désir est de le voir toujours heureux. Comme j’étais satisfait de lui, je lui ai assuré qu’il se trouverait auprès de moi en sécurité. Je Te prie, mon Seigneur, de Te montrer satisfait de lui comme Tu l’as été de ses ancêtres, le roi Prahlāda et Bali Mahārāja. »

Poté, co Pán Krišna vyslechl modlitbu Pána Šivy, odpověděl mu: “Můj milý Pane Šivo, přijímám, co říkáš, a splním i tvé přání týkající se Bánásury. Vím, že Bánásura je syn Baliho Mahárádže, a proto ho nemohu zabít, neboť takový je Můj slib. Dal jsem požehnání králi Prahládovi, že nikdy nezabiji démony, kteří se narodí v jeho rodině. Proto jsem Bánásuru nezabíjel, ale pouze jsem mu usekal ruce, abych ho zbavil nemístné pýchy. Velké množství vojáků, které si vydržoval, se stalo pro tuto Zemi přítěží a Já jsem je všechny zabil, abych toto břímě zmenšil. Nyní mu zbývají čtyři paže a zůstane nesmrtelný, neovlivněný hmotnými bolestmi a radostmi. Vím, že je jedním z tvých hlavních oddaných. Můžeš si být jistý, že odnynějška se nemá čeho bát.”

Après avoir écouté la prière de Śiva, Śrī Kṛṣṇa, en lui donnant à son tour le nom de seigneur, lui dit : « Seigneur Śiva, J’accepte ta requête et je fais Mien ton désir de bonheur pour Bāṇāsura. Je sais qu’il est le fils de Bali Mahārāja, et que Je ne peux le tuer, car J’en ai fait la promesse. Jadis, en effet, j’ai accordé au roi Prahlāda cette bénédiction que jamais Je ne mettrai à mort les asuras qui paraîtront dans sa famille. Voilà pourquoi, sans le tuer, J’ai simplement tranché les bras de Bāṇāsura, pour le soulager de son vain orgueil. Les guerriers qu’il entretenait en grand nombre étaient devenus un fardeau pour la Terre, que J’ai soulagée en les détruisant. Lui restent à présent quatre bras, et il demeurera immortel, non affecté par les joies et les peines de ce monde. Je ne suis pas sans savoir qu’il est l’un des plus grands dévots de ta grâce : sois donc maintenant sûr qu’il n’aura plus désormais à connaître la crainte. »

Když Bánásura dostal od Pána Krišny toto požehnání, předstoupil před Pána, poklonil se Mu a hlavou se dotknul země. Okamžitě nechal svou dceru Úšu s Aniruddhou usadit na pěkný kočár a přivezl je k Pánu Krišnovi. Pán Krišna se pak ujal Aniruddhy a Úši, kteří s požehnáním Pána Šivy nabyli velkého hmotného bohatství. V čele s divizí čítající jednu akṣauhiṇī vojáků se vydali do Dváraky. Dváračané se mezitím dozvěděli, že se Pán Krišna vrací s Aniruddhou a Úšou s velkým bohatstvím, a vyzdobili každé zákoutí města vlajkami, věnci a girlandami. Všechny důležité cesty a křižovatky byly pečlivě vyčištěny a pokropeny vodou smíchanou se santálovou pastou. Santál voněl všude. Všichni obyvatelé se s velkým jásotem vydali společně se svými přáteli a příbuznými Pána Krišnu okázale uvítat a Pána také bouřlivě zdravil zvuk lastur, bubnů a rohů. Takto vstoupil Šrí Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, do svého sídelního města Dváraky.

Ainsi béni par Kṛṣṇa, Bāṇāsura s’avança vers le Seigneur et se prosterna devant Lui, touchant la terre de son front. Il fit venir, assis sur un char somptueux, Aniruddha et sa fille Ūṣā, qu’il présenta à Śrī Kṛṣṇa. Puis, le Seigneur prit avec lui le jeune couple, qui jouissait désormais d’une grande opulence matérielle grâce aux bénédictions de Śiva. Ainsi, gardant au-devant une division akśauhiṇī de guerriers, Kṛṣṇa prit le départ pour Dvārakā. Et pendant ce temps, tous les habitants de la capitale, qui avaient appris le retour en grande pompe de Śrī Kṛṣṇa accompagné d’Aniruddha et d’Ūṣā, parèrent toute la ville d’étendards, de festons et de guirlandes. Grandes routes et carrefours furent lavés avec soin et aspergés d’un mélange d’eau et de pulpe de santal, dont partout se dégageait l’arôme.

Les habitants, accompagnés de leurs proches et de leurs amis, accueillirent tous Śrī Kṛṣṇa dans la joie, avec beaucoup de faste. En son honneur vibrèrent tumultueusement conques, tambours et bugles. C’est ainsi que Dieu, la Personne Suprême, Śrī Kṛṣṇa, pénétra dans Sa capitale, Dvārakā.

Šukadéva Gósvámí ujistil krále Paríkšita, že vyprávění o bitvě mezi Pánem Šivou a Pánem Krišnou není vůbec nepříznivé, jako je tomu u popisů obyčejných bitev. Právě naopak — vzpomíná-li někdo po ránu na tento boj Pána Krišny s Pánem Šivou a raduje-li se z Krišnova vítězství, pak nikdy nezakusí porážku ve svém životním zápase.

Śukadeva Gosvāmī assura le roi Parīkṣit que le récit du combat opposant Śiva et Kṛṣṇa n’avait pas le caractère défavorable qui s’attache à la glorification de batailles ordinaires. Bien au contraire, car celui qui se la remémore au matin et prend plaisir à la victoire de Śrī Kṛṣṇa s’assure de ne pas trouver d’échec dans sa lutte pour l’existence.

Příběh o tom, jak Bánásura bojoval s Krišnou a jak byl později zachráněn milostí Pána Šivy, potvrzuje prohlášení Bhagavad-gīty, že ti, kdo uctívají polobohy, nemohou získat žádné požehnání, dokud ho neschválí Nejvyšší Pán, Krišna. V tomto příběhu vidíme, že Bánásura byl sice velkým Šivovým oddaným, ale když měl zahynout Krišnovou rukou, ani Pán Šiva nebyl schopen ho zachránit. Šiva však prosil Krišnu, aby ušetřil jeho oddaného, a Pán svolil. Takové je Krišnovo postavení. Přesná slova užitá v této souvislosti v Bhagavad-gītě jsou mayaiva vihitān hi tān. To znamená, že bez svolení Nejvyššího Pána nemůže žádný polobůh udělit svému oddanému žádné požehnání.

Cet épisode, la lutte de Bāṇāsura avec Kṛṣṇa, et plus tard sa délivrance par la grâce de Śiva, confirme le verset de la Bhagavad-gītā enseignant que les adorateurs des devas ne peuvent en obtenir de bénédiction sans la sanction du Seigneur Suprême, Śrī Kṛṣṇa. Dans notre récit, il est visible que même un grand dévot de Śiva, Bāṇāsura, attaqué par Kṛṣṇa, ne dut la vie sauve qu’au fait que Śiva fit appel au Seigneur pour sauver son dévot. Telle est la position de Śrī Kṛṣṇa. Les mots exacts dont fait usage à ce propos la Bhagavad-gītā sont mayaiva vihitān hi tān : sans la sanction du Seigneur Suprême, nul deva ne peut accorder de bénédiction à son adorateur.

Takto končí Bhaktivédántův výklad 63. kapitoly knihy Krišna, nazvané “Pán Krišna bojuje s Bánásurou”.

Ainsi s’achèvent les enseignements de Bhaktivedanta pour le soixante-troisième chapitre du Livre de Kṛṣṇa, intitulé: « Śrī Kṛṣṇa S’oppose à Bāṇāsura ».