Skip to main content

6. KAPITOLA

Capítulo 6

Zabití Pútany

A Morte de Pūtanā

Při návratu domů Nanda Mahárádž uvažoval o Vasudévově varování, že v Gókule může docházet k nějakým nepokojům. Jeho rada byla určitě přátelsky míněná a nebyla bezdůvodná. Nanda si myslel: “Na tom musí být něco pravdy.” Ze strachu se proto začal obracet na Nejvyšší Osobnost Božství. Pro oddaného je naprosto přirozené, že v nebezpečí myslí na Krišnu, protože nemá jiné útočiště. Když je dítě v nebezpečí, hledá ochranu u matky nebo otce. Oddaný je podobně vždy pod ochranou Nejvyšší Osobnosti Božství, ale když vidí nějakou přímou hrozbu, velice rychle si vzpomene na Pána.

Enquanto voltava para casa, Nanda Mahārāja ponderou sobre o aviso de Vasudeva de que poderia haver alguma perturbação em Gokula. Com certeza, o aviso era de amigo e verdadeiro. Por essa razão, Nanda pensou: “Há alguma verdade nisso”. Por isso, devido ao medo, ele abrigou-se na Suprema Personalidade de Deus. É muito natural para um devoto em perigo pensar em Kṛṣṇa, porque ele não tem qualquer outra proteção. Quando uma criança está em perigo, ela busca a proteção de seu pai ou mãe. De modo semelhante, um devoto está sempre sob a proteção da Suprema Personalidade de Deus, mas, quando vê algum perigo específico, ele lembra-se rapidamente do Senhor.

Po poradě se svými démonskými ministry poručil Kansa čarodějnici Pútaně, která ovládala černé umění zabíjet hroznými hříšnými způsoby malé děti, aby usmrtila všechny děti ve městech, vesnicích a na pastvinách. Takové čarodějnice jsou schopné provádět své černé umění jen tam, kde se nezpívá nebo neposlouchá svaté jméno Krišny. Je řečeno, že kdekoliv, kde se Krišnovo svaté jméno zpívá, dokonce i nevědomě, všechny špatné vlivy — čarodějnice, duchové a nebezpečné pohromy — okamžitě zmizí. Určitě to platí o místě, kde se svaté jméno Krišny zpívá s upřímností — zvláště ve Vrindávanu, kde byl Nejvyšší Pán osobně přítomný. Pochyby Nandy Mahárádže tedy pramenily jen z jeho lásky ke Krišnovi. Ve skutečnosti od Pútany žádné nebezpečí nehrozilo, navzdory jejím schopnostem. Těmto čarodějnicím se říká khecarī, což znamená, že umějí létat po nebi. V odlehlých oblastech severozápadní Indie některé ženy tuto černou magii dodnes provozují; dokáží se přemisťovat z jednoho místa na druhé na větvi z vyvráceného stromu. I Pútaná ovládala toto čarodějnické umění, a proto je v Bhāgavatamu popsána jako khecarī.

Depois de consultar seus ministros demoníacos, Kaṁsa instruiu uma bruxa chamada Pūtanā a matar todas as crianças nas cidades, vilas e campos de pastagem. Pūtanā conhecia a magia negra de matar criancinhas por métodos horríveis e pecaminosos. Porém, estas bruxas só podem praticar sua magia negra onde não se canta nem se ouve o santo nome de Kṛṣṇa. Declara-se que onde quer que se cante o santo nome de Kṛṣṇa, mesmo com negligência, todos os maus elementos – bruxas, fantasmas e calamidades perigosas – desaparecem imediatamente. Com certeza isso acontece onde se canta o santo nome de Kṛṣṇa com seriedade – especialmente em Vṛndāvana na época em que o Senhor Supremo estava pessoalmente presente. Portanto, as dúvidas de Nanda Mahārāja baseavam-se em sua afeição por Kṛṣṇa, pois, de fato, não havia perigo nas atividades de Pūtanā, apesar de ela ser tão poderosa. Essas bruxas são chamadas khecarī, que significa que elas podem voar no céu. Esta magia negra da bruxaria ainda é praticada por algumas mulheres na região do extremo noroeste da Índia. Elas podem transferir-se de um lugar para outro montadas no galho de uma árvore arrancada. Pūtanā conhecia esta bruxaria, por isso é chamada no Bhāgavatam de khecarī.

Pútaná vstoupila do Gókuly, sídla Nandy Mahárádže, aniž by se kohokoliv ptala. Proměnila se v půvabnou ženu a vešla do domu matky Jašódy. Byla překrásná, měla vyvinuté boky, pěkná plná ňadra, náušnice a květy ve vlasech a její krásu zvláště zvýrazňoval útlý pas. Svými svůdnými pohledy a úsměvem okouzlila všechny obyvatele Vrindávanu. Nevinné pastevkyně si myslely, že se tam s lotosovým květem v ruce zjevila samotná bohyně štěstí. Připadalo jim, že přichází osobně navštívit Krišnu, svého manžela. Jelikož byla neobyčejně krásná, nikdo jí nebránil v pohybu, a proto nerušeně vstoupila do domu Nandy Mahárádže. Pútaná, vražednice mnoha dětí, našla děťátko Krišnu ležícího v postýlce a okamžitě poznala, že toto nemluvně skrývá své síly, které nemají obdoby a připomínají oheň přikrytý popelem. V duchu si řekla: “Toto dítě je tak mocné, že by mohlo okamžitě zničit celý vesmír.”

Pūtanā entrou sem permissão na área de Gokula, o local de residência de Nanda Mahārāja. Ela parecia muito bonita, com quadris erguidos, seios bem volumosos, brincos e flores no cabelo, e, vestindo-se como uma bela mulher, entrou na casa de mãe Yaśodā. Ela parecia especialmente bela devido à sua cintura fina. A todos lançava olhares muito atraentes e mostrava um rosto sorridente, e todos os habitantes de Vṛndāvana ficaram cativados. As inocentes vaqueiras pensaram que ela era a deusa da fortuna que aparecera em Vṛndāvana com uma flor de lótus na mão. Parecia-lhes que ela viera ver pessoalmente Kṛṣṇa, que é seu esposo. Por causa de sua extraordinária beleza, ninguém impediu seus movimentos e, por isso, ela entrou livremente na casa de Nanda Mahārāja. Pūtanā, a assassina de muitas e muitas crianças, encontrou o bebê Kṛṣṇa deitado em uma pequena cama e logo pôde perceber que o menino escondia seus incomparáveis poderes. Pūtanā pensou: “Este bebê é tão poderoso que pode destruir imediatamente todo o universo”.

Pútanino uvažování je významné. Nejvyšší Osobnost Božství, Krišna, sídlí v srdcích všech. V Bhagavad-gītě stojí, že Krišna dává potřebnou inteligenci a také způsobuje zapomenutí. Pútaná si byla okamžitě vědoma toho, že dítě, na které se dívá v domě Nandy Mahárádže, je samotný Nejvyšší Pán. Ležel tam jako malé dítě, ale to neznamená, že byl méně mocný. Materialistická teorie, že uctívání Boha je antropomorfní, je nesprávná. Žádná živá bytost se nemůže stát Bohem tak, že se podrobí askezi či meditaci. Bůh je Bohem vždy. Krišna je stejně úplný, ať má podobu děťátka, nebo dospělého mladíka. Májávádská teorie se zakládá na domněnce, že živá bytost byla původně Bůh, ale nyní je přemožena māyou. Proto māyāvādī říkají, že v současnosti živá bytost není Bůh, ale že se opět Bohem stane, jakmile bude vliv māyi odstraněn. Tuto teorii však na nepatrné živé bytosti nelze uplatnit. Živé bytosti jsou drobnými nedílnými částmi Nejvyšší Osobnosti Božství; jsou to nepatrné částečky neboli jiskry původního ohně. Tyto jiskry může vliv māyi zahalit, ale původní oheň, Krišnu, zahalit nemůže. Krišna je Nejvyšší Osobnost Božství již od samého počátku svého zjevení v domě Vasudévy a Dévakí.

É bastante significativo o que Pūtanā pensou. A Suprema Personalidade de Deus, Kṛṣṇa, situa-Se no coração de todas as pessoas. Afirma-se no Bhagavad-gītā que Ele dá às pessoas a inteligência necessária e também causa seu esquecimento. Pūtanā de imediato teve consciência de que a criança que ela observava na casa de Nanda Mahārāja era o próprio Deus, a Pessoa Suprema. Ele estava deitado ali como um bebezinho, mas isso não queria dizer que Ele fosse menos poderoso. A teoria materialista de que a adoração a Deus é antropomórfica não é correta. Nenhum ser vivo pode tornar-se Deus por se dedicar à meditação e à austeridade. Deus é sempre Deus. Kṛṣṇa como bebê é tão completo como Ele é quando jovem em pleno desenvolvimento. A teoria māyāvāda sustenta que a entidade viva antes era Deus, mas agora foi vencida pela influência de māyā. Por isso, dizem que agora ela não é Deus, mas que, quando for retirada a influência de māyā, ela voltará a ser Deus. Essa teoria não pode ser aplicada às minúsculas entidades vivas. As entidades vivas são partes integrantes diminutas da Suprema Personalidade de Deus; são partículas ou fagulhas diminutas do fogo supremo, mas não são o fogo original, ou Kṛṣṇa. Kṛṣṇa é a Suprema Personalidade de Deus, mesmo no momento de Seu nascimento na casa de Vasudeva e Devakī.

Krišna předvedl přirozenost malého dítěte a zavřel oči, jako by se chtěl vyhnout pohledu na Pútanin obličej. Oddaní si toto zavření očí vysvětlují různými způsoby. Někteří tvrdí, že Krišna zavřel oči, protože se nechtěl dívat Pútaně do tváře, neboť již zabila mnoho dětí a nyní přišla zabít i Jeho. Jiní říkají, že jí vnitřní hlas našeptával něco neobyčejného, a aby ji Krišna ujistil v jejím záměru a ona se nebála, zavřel oči. Další to vykládají takto: Krišna se zjevil, aby zabíjel démony a ochraňoval oddané, jak je řečeno v Bhagavad-gītě (paritrāṇāya sādhūnāṁ vināśāya ca duṣkṛtām). Prvním démonem, kterého měl zabít, byla žena. Védská pravidla přísně zakazují zabíjení žen, bráhmanů, krav a dětí. Krišna byl nucen zabít démonici Pútanu, ale vzhledem k zákazu ve védských śāstrách, nemohl jinak než zavřít oči. Další výklad uvádí, že Krišna zavřel oči, protože jednoduše považoval Pútanu za svou kojnou. Pútaná přišla, aby Ho nakojila, a Krišna je tak milostivý, že ji přijal jako svou chůvu či matku, i když věděl, že Ho přichází zabít.

Kṛṣṇa mostrou a natureza de um bebezinho e fechou os olhos, como se quisesse evitar o rosto de Pūtanā. Esse fechar de olhos é interpretado e estudado de diferentes maneiras pelos devotos. Alguns dizem que Kṛṣṇa fechou os olhos porque não queria ver o rosto de Pūtanā, que matara tantas crianças e agora viera matá-lO. Outros dizem que Pūtanā hesitou porque uma coisa extraordinária estava sendo ditada para ela interiormente, e, para lhe dar segurança, Kṛṣṇa fechou os olhos para que ela não se assustasse. E outros ainda interpretam desta maneira: Kṛṣṇa apareceu para matar os demônios e dar proteção aos devotos, como diz o Bhagavad-gītā, paritrāṇāya sādhūnām vināśāya ca duṣkṛtām. O primeiro demônio a ser morto foi uma mulher. De acordo com as regras védicas, é estritamente proibido matar uma mulher, um brāhmaṇa, vacas ou uma criança. Kṛṣṇa fora obrigado a matar a demônia Pūtanā e, porque matar uma mulher é proibido conforme o śāstra védico, Ele não pôde deixar de fechar os olhos. Outra interpretação é que Kṛṣṇa fechou os olhos porque achava que Pūtanā era Sua ama de leite. Pūtanā aproximou-se de Kṛṣṇa só para oferecer seu seio para que o Senhor o sugasse. Kṛṣṇa é tão misericordioso que, embora soubesse que Pūtanā estava ali para matá-lO, Ele a tomou por Sua ama de leite ou mãe.

Védy rozlišují sedm druhů matek: vlastní matku, ženu učitele nebo duchovního mistra, manželku krále, bráhmanovu ženu, krávu, chůvu a matku Zemi. Krišna přijal Pútanu jako jednu ze svých matek, protože si Ho posadila na klín a nabízela Mu své mateřské mléko. To je považováno za další důvod, proč zavřel oči — měl zabít kojnou, tedy jednu ze svých matek. Když ale Krišna zabije svou matku nebo kojnou, neliší se to od lásky, kterou prokazuje své pravé matce nebo své pěstounce Jašódě. Z jiných védských textů víme, že i Pútaně se dostalo stejného přijetí jako matce a byla odměněna stejně jako Jašódá. Stejně jako Jašódě jí bylo dáno vysvobození z hmotného světa. Když malý Krišna zavřel oči, Pútaná si Ho posadila na klín. Nevěděla, že drží v náručí zosobněnou smrt. Když člověk omylem považuje hada za provaz, zemře. Pútaná zabila před svým setkáním s Krišnou již mnoho dětí, ale nyní se ujímala hada, který měl brzy zabít ji.

Há sete espécies de mães segundo o preceito védico: a mãe verdadeira, a esposa de um professor ou do mestre espiritual, a esposa do rei, a esposa de um brāhmaṇa, a vaca, a ama e a mãe Terra. Pelo fato de Pūtanā ter vindo tomar Kṛṣṇa no colo e oferecer-Lhe o leite de seu seio para mamar, ela foi aceita por Kṛṣṇa como uma de Suas mães. Considera-se esta como outra razão de Kṛṣṇa ter fechado os olhos: Ele tinha de matar uma ama de leite ou mãe. Todavia, Sua ação de matar Sua mãe ou ama não era diferente de Seu amor por Sua mãe verdadeira ou por Sua mãe adotiva, Yaśodā. Através da informação védica, sabemos ainda que Pūtanā também foi tratada como mãe e recebeu a mesma facilidade que Yaśodā. Assim como Yaśodā recebeu a libertação do mundo material, Pūtanā também foi liberta. Quando o bebê Kṛṣṇa fechou os olhos, Pūtanā pegou-O no colo. Ela não sabia que estava segurando a morte personificada. Se alguém confunde uma cobra com uma corda, ela morre. Igualmente, Pūtanā matara muitas crianças antes de encontrar Kṛṣṇa, mas agora ela estava aceitando a cobra que em breve a mataria.

Když si Pútaná brala Krišnu do klína, Jašódá i Róhiní tam byly také, ale nebránily jí, protože vypadala krásně a projevovala vůči Krišnovi mateřské city. Nemohly vědět, že byla mečem v ozdobené pochvě. Pútaná měla ňadra potřená velice silným jedem, a jakmile si posadila Krišnu na klín, hned Mu vsunula svou prsní bradavku do úst. Doufala, že zemře, hned jak začne sát. Malý Krišna ale zlostně uchopil prs a společně s jedovatým mlékem vysál z démonice i její životní vzduch. Jinými slovy, Krišna sál mléko z jejího prsu a zároveň s ním z ní vysál i život, a tak ji zabil. Krišna je velice milostivý a splnil Pútanino přání — jelikož Ho přišla nakojit, přijal ji jako matku. Aby jí však zabránil v dalších ohavných činnostech, okamžitě ji usmrtil. A jelikož ji zabil osobně, získala osvobození. Když Krišna nelítostně mačkal její prs a sál z ní její dech, Pútaná padla na zem, rozhodila ruce a nohy a začala volat: “Pusť mě, dítě, nech mě!” Hlasitě křičela a celé tělo jí zvlhlo potem.

Quando Pūtanā pegou Kṛṣṇa no colo, Yaśodā e Rohiṇī estavam presentes, mas não a impediram porque Pūtanā estava muito bem vestida e mostrava afeição materna por Kṛṣṇa. Elas não puderam entender que Pūtanā era uma espada em um estojo enfeitado. Pūtanā passara um veneno muito poderoso em seus seios e, logo depois de pegar o bebê no colo, ela colocou o bico do peito na boca dEle. Ela esperava que, tão logo Ele sugasse seu peito, morreria. No entanto, o bebê Kṛṣṇa foi muito rápido e, pegando o bico com raiva, sugou o leite-veneno juntamente com o ar vital da demônia. Em outras palavras, Kṛṣṇa sugou ao mesmo tempo o leite do peito dela e matou-a sugando-lhe a vida. Kṛṣṇa é tão misericordioso que, pelo fato de a demônia Pūtanā ter vindo oferecer-Lhe o leite de seu peito, Ele satisfez o desejo dela e aceitou sua atividade como maternal. Para que ela não cometesse mais atividades perversas, entretanto, Ele a matou imediatamente. E por ter sido morta por Kṛṣṇa, a demônia alcançou a libertação. Quando Kṛṣṇa sugou seu ar vital, Pūtanā caiu ao chão, estendeu os braços e pernas e começou a gritar: “Ó criança, deixe-me, deixe-me!” Ela gritava bem alto, e suava tanto que todo o seu corpo ficou molhado.

Když s křikem umírala, strašlivé zvuky se ozývaly jak na zemi, tak na nebi, na vyšších i nižších planetách a na všech světových stranách. Lidé si mysleli, že létají blesky. A to byl konec hrůzného působení čarodějnice Pútany a ona teď znovu projevila svou skutečnou podobu velké démonice. Když spadla na zem s krutými ústy otevřenými dokořán, rozhozenýma rukama a nohama a rozcuchanými dlouhými vlasy, připomínala Vritrásuru zasaženého Indrovým bleskem. Její padlé tělo se zvětšilo do délky dvaceti kilometrů a rozdrtilo všechny stromy na kusy. Všichni byli pohledem na toto gigantické tělo ohromeni. Její zuby vypadaly jako pluhy a nosní dírky jako horské jeskyně. Její prsa byla jako malé kopce a vlasy jako bujné zrzavé křoví. Její oční důlky vypadaly jako prázdné studně a stehna jako dva říční břehy. Ruce připomínaly dva dobře stavěné mosty a břicho vyschlé jezero. Všichni pastevci a jejich ženy pocítili bázeň a úžas, když to viděli. Ohlušující pád jejího těla jimi otřásl a způsobil, že jim zalehlo v uších a rozbušila se jim srdce.

Ao morrer gritando, houve uma tremenda vibração na terra e no céu, nos planetas superiores e inferiores, e em todas as direções as pessoas pensaram que raios estavam caindo. Assim acabou o pesadelo da bruxa Pūtanā, que, naquele momento, assumiu sua verdadeira aparência de grande demônia. Abrindo sua boca feroz e estendendo seus braços e pernas por toda parte, Pūtanā caiu exatamente como Vṛtrāsura quando atingido pelo raio de Indra. Seus longos cabelos espalharam-se por todo o seu corpo, que, caído, estendia-se por quase vinte quilômetros, tendo despedaçado todas as árvores. Todos se admiraram ao ver aquele corpo gigantesco. Seus dentes pareciam caminhos arados, e suas narinas, cavernas de montanha. Seus seios pareciam pequenas colinas, e seu cabelo, um vasto matagal avermelhado. As órbitas de seus olhos eram como poços profundos, e suas duas coxas eram como as margens de um rio; suas mãos eram como duas pontes de sólida construção, e seu abdome parecia um lago seco. Todos os vaqueiros e as vaqueiras ficaram assustados e maravilhados ao verem aquilo. E o som tumultuoso de sua queda vibrou fortemente em seus cérebros e ouvidos e fez seus corações dispararem.

Když gópí spatřily malého Krišnu, jak si nebojácně hraje na Pútanině hrudi, rychle přiběhly a snesly Ho dolů. Matka Jašódá, Róhiní a jiné starší gópí okamžitě provedly ochranný obřad tak, že vzaly kravskou oháňku a ovívaly Ho. Celého Ho umyly a Jeho tělo poprášily prachem zvířeným kravskými kopyty. To vše jen proto, aby malého Krišnu ochránily před dalšími nehodami. Tato událost jasně ukazuje, jak je kráva důležitá pro rodinu, společnost a všechny živé bytosti. Krišnovo transcendentální tělo nevyžadovalo žádnou ochranu, ale pro naše ponaučení o důležitosti krav byl Pán pomazán kravským trusem, umyt kravskou močí a poprášen prachem, který zvířily pohybující se krávy.

Quando as gopīs viram o pequeno Kṛṣṇa brincando sem medo no colo da enorme Pūtanā, elas vieram correndo e O pegaram. Mãe Yaśodā, Rohiṇī e outras gopīs mais velhas executaram imediatamente os rituais auspiciosos tomando o rabo de uma vaca e circungirando o corpo dEle. A criança foi completamente lavada com urina de vaca e a poeira levantada pelos cascos das vacas foi jogada em todo o Seu corpo. Tudo isso foi só para salvar o pequeno Kṛṣṇa de futuros acidentes inauspiciosos. Esse incidente dá uma clara indicação de o quanto a vaca é importante para a família, a sociedade e os seres vivos em geral. O corpo transcendental de Kṛṣṇa não precisava de proteção, mas, para nos instruir sobre a importância da vaca, o Senhor foi untado com excremento de vaca, lavado com urina de vaca e borrifado com a poeira levantada pelo caminhar das vacas.

Po této očistě zpívaly gópí v čele s Jašódou a Róhiní jména Višnua, aby zaručily Krišnovu tělu plnou ochranu před všemi zlými vlivy. Omyly si ruce a nohy a třikrát usrkly vodu, jak je zvykem před pronášením mantry. Zpívaly takto: “Můj milý Krišno, nechť Pán známý pod jménem Adža chrání Tvoje nohy, nechť Pán Manimán chrání Tvá kolena, nechť Pán Jagja chrání Tvoje stehna a Pán Ačjuta horní část Tvého pasu. Nechť Pán Hajagríva chrání Tvoje břicho, Pán Kéšava Tvoje srdce, Pán Íša Tvoji hruď a Pán Súrja Tvoji šíji. Nechť Pán Višnu chrání Tvoje paže, Pán Urukrama Tvoji tvář a Pán Íšvara Tvoji hlavu. Nechť Tě Pán Čakradhara ochraňuje zepředu a Pán Gadádhara zezadu, Pán Madhusúdana, jenž drží v ruce luk, nechť ochraňuje Tvůj pravý bok a Pán Adžana Tvůj levý bok, nechť Tě Pán Urugája se svou lasturou chrání na všech stranách. Osobnost Božství Upéndra nechť Tě chrání zeshora, Pán Tárkšja na zemi, Pán Haladhara ze všech stran, Osobnost Božství jménem Hršíkéša nechť ochraňuje všechny Tvoje smysly a Pán Nárájan Tvé životní vzduchy. Nechť Pán Švétadvípu, Nárájan, chrání nitro Tvého srdce, Pán Jógéšvara Tvoji mysl, Pán Prišnigarbha Tvoji inteligenci a Nejvyšší Osobnost Božství Tvoji duši. Když si hraješ, nechť Tě chrání Pán Góvinda ze všech stran, nechť Tě Pán Mádhava chrání před veškerým nebezpečím když spíš, nechť Tě Pán Vaikunthy chrání před pádem když kráčíš, nechť Ti Pán Nárájan poskytuje naprostou ochranu když sedíš a nechť Ti Pán všech obětí poskytne veškerou ochranu, když jíš.”

Depois desse processo purificatório, as gopīs, chefiadas por mãe Yaśodā e Rohiṇī, cantaram doze nomes de Viṣṇu para dar ao corpo de Kṛṣṇa plena proteção contra todas as más influências. Elas lavaram as mãos e os pés três vezes e bebericaram água três vezes, como é costume antes de cantar um mantra. Elas cantaram assim: “Meu querido Kṛṣṇa, que o Senhor que é conhecido como Aja proteja Suas pernas; que o Senhor Maṇimān proteja Seus joelhos; que o Senhor Yajña proteja Suas coxas; que o Senhor Acyuta proteja Sua cintura superior; que o Senhor Hayagrīva proteja Seu abdome; que o Senhor Keśava proteja Seu coração; que o Senhor Īśa proteja Seu peito; que o Senhor Sūrya proteja Seu pescoço; que o Senhor Viṣṇu proteja Seus braços; que o Senhor Urukrama proteja Seu rosto; que o Senhor Īśvara proteja Sua cabeça; que o Senhor Cakradhara proteja Sua testa; que o Senhor Gadādhara proteja Suas costas; que o Senhor Madhusūdana, que traz um arco em Sua mão, proteja Seu lado direito; que o Senhor Ajana proteja Seu lado esquerdo; que o Senhor Urugāya, com Seu búzio, proteja-O por todos os lados; que a Personalidade de Deus Upendra O proteja do alto; que o Senhor Tārkṣya O proteja no chão; que o Senhor Haladhara O proteja de todos os lados; que a Personalidade de Deus, conhecido como Hṛṣīkeśa, proteja todos os Seus sentidos; que o Senhor Nārāyaṇa proteja Seu ar vital; que o Senhor de Śvetadvīpa, Nārāyaṇa, proteja o âmago de Seu coração; que o Senhor Yogeśvara proteja Sua mente; que o Senhor Pṛśnigarbha proteja Sua inteligência; e que a Suprema Personalidade de Deus proteja a Sua alma. Enquanto você brinca, que o Senhor Govinda O proteja de todos os lados e, enquanto dorme, que o Senhor Mādhava O proteja de todo o perigo; enquanto anda, que o Senhor de Vaikuṇṭha O proteja de cair; enquanto senta, que o Senhor Nārāyaṇa Lhe dê toda a proteção; e, enquanto come, que o Senhor de todos os sacrifícios Lhe dê toda a proteção”.

Takto zpívala matka Jašódá různá jména Višnua, aby ochránila různé části Krišnova těla. Byla pevně přesvědčená, že by měla své dítě ochránit před různými zlými duchy a čarodějnicemi, jako jsou Dákiní, Játudhání, Kušmándy, Jakšové, Rákšasové, Vinájakové, Kótary, Révatí, Džjéšthy, Pútany, Mátriky, Unmádové a další zlí duchové, kteří způsobují, že lidé zapomínají svou vlastní existenci, a sužují jejich životní vzduchy a smysly. Někdy se zjevují ve snech a způsobují velké rozrušení, jindy přicházejí jako stařeny a sají krev malých dětí, ale žádní zlí duchové nemohou zůstat tam, kde se zpívá svaté jméno Boha. Matka Jašódá pevně věřila védským pokynům o důležitosti krav a svatého jména Višnua, a proto veškerou ochranu pro své dítě Krišnu vyhledávala u krav a Višnuova jména. Recitovala všechna svatá jména Višnua, aby dítě zachránil. Védská kultura využívá chovu krav a zpívání svatého jména Višnua již od počátku dějin a lidé, kteří stále ještě žijí védským způsobem, zvláště hospodáři, chovají alespoň tucet krav a uctívají Božstvo Pána Višnua na oltáři ve svých domovech. Ti, kdo se věnují rozvoji vědomí Krišny, by se měli z této zábavy poučit a také mít krávy a svaté jméno Višnua ve středu svého zájmu.

Assim, mãe Yaśodā cantou diferentes nomes de Viṣṇu para proteger as diversas partes do corpo do menino Kṛṣṇa. Mãe Yaśodā estava firmemente convencida de que deveria proteger seu filho de diferentes espécies de maus espíritos e fantasmas – a saber, Ḍākīnīs, Yāthudhānīs, Kūṣmāṇḍās, Yakṣas, Rākṣasas, Vināyakas, Koṭarā, Revatīs, Jyeṣṭhās, Pūtanās, Mātṛkās, Unmādas e outros maus espíritos semelhantes, que fazem com que as pessoas esqueçam a própria existência e perturbam o ar vital e os sentidos. Às vezes, eles aparecem em sonhos e causam muita perturbação; outras vezes, aparecem como velhas e sugam o sangue das criancinhas. Em todo caso, todos esses fantasmas e maus espíritos são incapazes de permanecer onde se canta o santo nome de Deus. Mãe Yaśodā estava firmemente convencida do preceito védico sobre a importância das vacas e do santo nome de Viṣṇu. Por isso, ela buscou toda a proteção nas vacas e no nome de Viṣṇu só para proteger seu filho Kṛṣṇa. Ela recitou todos os santos nomes de Viṣṇu para que Ele salvasse a criança. A cultura védica tirou partido de cuidar das vacas e de cantar o santo nome de Viṣṇu desde o início da história, e pessoas que ainda seguem os caminhos védicos, especialmente os pais de família, mantêm algumas vacas e adoram a Deidade do Senhor Viṣṇu que está instalada em sua casa. Aqueles que querem avançar em consciência de Kṛṣṇa devem aprender deste passatempo e também se interessar em vacas e no santo nome de Viṣṇu.

Starší gópí z Vrindávanu byly tak pohroužené ve své lásce ke Krišnovi, že Ho chtěly chránit, i když to nebylo potřeba, protože se již ochránil sám. Nemohly pochopit, že Krišna je Nejvyšší Osobnost Božství hrající si jako dítě. Po vykonání obřadů určených na ochranu Krišny Ho matka Jašódá vzala do náruče a nakojila Ho. Jakmile bylo dítě pod ochranou viṣṇu-mantry, matka Jašódá cítila, že je v bezpečí. Mezitím se vrátili domů všichni pastevci, kteří odjeli do Mathury zaplatit daně, a byli velice překvapeni, když viděli obrovskou mrtvolu Pútany.

As gopīs mais velhas de Vṛndāvana estavam tão absortas em seu amor por Kṛṣṇa que queriam salvá-lO, embora não houvesse necessidade disso, pois Ele já Se protegia. Elas não podiam compreender que Kṛṣṇa é a Suprema Personalidade de Deus, que estava fazendo o papel de uma criança. Depois de realizar as formalidades para proteger a criança, mãe Yaśodā pegou Kṛṣṇa e deixou-O sugar seu próprio seio. Quando o menino estava protegido pelo viṣṇu-mantra, mãe Yaśodā sentiu que Ele estava a salvo. Nesse meio tempo, todos os vaqueiros que tinham ido a Mathurā pagar impostos voltaram para casa e ficaram assombrados ao verem o gigantesco cadáver de Pūtanā.

Nanda Mahárádž si vzpomněl na předpověď Vasudévy a považoval ho za velkého mudrce a mystického jógího. Jak jinak by dokázal předpovědět, co se odehraje ve Vrindávanu během jeho nepřítomnosti? Poté všichni vesničané z Vradži rozsekali obrovské Pútanino tělo na kousky a pokryli je dřívím, aby je spálili. Když hořelo, kouř, který z ohně vycházel, nesl příjemnou vůni aguru. To bylo tím, že ji zabil Krišna. To znamená, že démonice Pútaná byla očištěna od všech svých hříšných činností a získala nebeské tělo. Je to pěkný příklad toho, jak je Nejvyšší Pán všedobrý: Pútaná přišla Krišnu zabít, ale protože pil mléko z jejího prsu, byla okamžitě očištěna a její mrtvé tělo nabylo transcendentálních vlastností. Jediné, co dělala, bylo zabíjení malých dětí, bažila jen po krvi, ale navzdory tomu, že nenáviděla Krišnu, získala osvobození, protože Ho nakojila svým mlékem. Co potom říci o těch, kdo k Němu cítí náklonnost mateřského vztahu, kdo Krišnovi, Nejvyšší Osobnosti Božství a Nadduši všech živých bytostí, vždy slouží s láskou a náklonností?

Nanda Mahārāja lembrou-se da profecia de Vasudeva e considerou-o um grande sábio e yogī místico; senão, como poderia ele predizer um incidente que aconteceu durante sua ausência de Vṛndāvana? Depois disso, todos os moradores de Vraja cortaram em pedaços o corpo gigantesco de Pūtanā e o empilharam com madeira para queimar. Quando todos os membros do corpo de Pūtanā estavam queimando, a fumaça que emanava da fogueira criava o bom aroma do aguru. Esse aroma devia-se ao fato de ela ter sido morta por Kṛṣṇa. Isso significa que a demônia Pūtanā fora purificada de todas as suas atividades pecaminosas e alcançou um corpo celeste. Eis um exemplo de como a Suprema Personalidade de Deus é absolutamente bondade: Pūtanā veio para matar Kṛṣṇa, mas, porque Ele sugou seu leite, ela purificou-se imediatamente, e seu cadáver adquiriu uma qualidade transcendental. Seu único empenho era matar criancinhas; ela gostava muito de sangue. Porém, apesar de ter invejado Kṛṣṇa, ela alcançou a salvação porque deu seu leite para Ele beber. Então, o que se pode dizer de outras pessoas que prestam serviço a Kṛṣṇa com grande amor e devoção, que têm afeição maternal por Ele, apesar de Ele ser a Suprema Personalidade de Deus e a Superalma de todos os seres vivos?”

Proto je řečeno, že i trocha energie věnovaná službě Pánu přinese člověku nesmírný transcendentální zisk. To vysvětluje Bhagavad-gītā: sv-alpam apy asya dharmasya trāyate mahato bhayāt. Oddaná služba konaná s vědomím Krišny je tak vznešená, že i nepatrná služba Krišnovi, vědomá či nevědomá, poskytuje největší transcendentální prospěch. Když je Krišna uctíván květy z nějakého stromu, je to prospěšné i pro živou bytost, která je odsouzená žít v těle stromu. Obětujeme-li Krišnovi květy a ovoce, strom, který je nesl, tím nepřímo také velice získává. Arcana neboli uctívání je tedy prospěšné pro všechny. Velcí polobozi, jako je Brahmá a Pán Šiva, Krišnu uctívají a Pútaná měla to štěstí, že si stejný Krišna hrál na jejím klíně jako malé dítě. Krišnovy lotosové nohy, jež uctívají velcí mudrci a oddaní, se dotýkaly jejího těla. Lidé uctívají Krišnu a obětují Mu jídlo s velkou úctou a oddaností, ale On sám sál její mléko. Oddaní se proto modlí: “Kdo může změřit prospěch, který získáme uctíváním Krišny s láskou a oddaností, když Pútaná, která Mu něco nabídla jen jako nepřítel, získala tolik?” A proto by měli lidé uctívat jedině Krišnu, protože je čeká taková odměna.

Desta forma, conclui-se que até mesmo um pouco de energia gasta no serviço ao Senhor confere à pessoa um imenso lucro transcendental. Explica-se isso no Bhagavad-gītā: svalpam apy asya dharmasya. O serviço devocional em consciência de Kṛṣṇa é tão sublime que mesmo um pequeno serviço a Kṛṣṇa, estando consciente do fato ou não, propicia à pessoa o maior dos benefícios. O sistema de adorar Kṛṣṇa oferecendo flores de uma árvore também é benéfico para a entidade viva confinada à existência corporal daquela árvore. Quando se oferecem flores e frutas a Kṛṣṇa, a árvore que as produziu também recebe muito benefício indiretamente. O processo de arcana, ou processo de adoração, é benéfico para todos. Kṛṣṇa é digno da adoração de grandes semideuses, como Brahmā ou o senhor Śiva, e Pūtanā foi tão afortunada que Kṛṣṇa brincou em seu colo como uma criancinha. Os pés de lótus de Kṛṣṇa, que são adorados por grandes sábios e devotos, foram colocados sobre o corpo de Pūtanā. As pessoas adoram Kṛṣṇa e oferecem-Lhe comida, mas Kṛṣṇa automaticamente sugou o leite do corpo de Pūtanā. Os devotos, portanto, oram que, se Pūtanā recebeu tanto benefício pela simples oferenda de algo como inimiga, então, quem pode calcular o benefício de adorar Kṛṣṇa com amor e afeição? Assim, deve-se adorar Kṛṣṇa pela simples razão de que grandes benefícios aguardam o adorador.

Pútaná byla zlá čarodějnice, a přesto byla povýšena do postavení matky Nejvyšší Osobnosti Božství. Je zřejmé, že krávy a starší gópí, které dávaly Krišnovi mléko, byly také povýšeny na transcendentální úroveň. Krišna může dát komukoliv cokoliv — od osvobození po jakoukoliv hmotnou věc. Proto nemůže být pochyb o Pútanině osvobození, když Krišna tak dlouho sál její mléko. A jak by někdo mohl pochybovat o osvobození gópí, které Krišnu tolik milovaly? Všechny gópí, pasáčkové, krávy a všichni ostatní, kdo sloužili Krišnovi ve Vrindávanu s láskou a oddaností, byli nepochybně vysvobozeni ze strastiplných podmínek hmotné existence.

Embora Pūtanā fosse um espírito ruim, ela ganhou elevação exatamente como se fosse a mãe da Suprema Personalidade de Deus. É claro que as vacas e as gopīs mais velhas que ofereceram leite a Kṛṣṇa também foram elevadas à posição transcendental. Kṛṣṇa pode oferecer qualquer coisa a qualquer um, desde a libertação até qualquer coisa materialmente concebível. Portanto, não pode haver dúvida alguma sobre a salvação de Pūtanā, que teve o leite de seu corpo sugado por Kṛṣṇa durante tanto tempo. E como pode haver alguma dúvida sobre a salvação das gopīs que gostavam tanto de Kṛṣṇa? Por certo, todas as gopīs, os vaqueirinhos e as vacas que serviram Kṛṣṇa em Vṛndāvana com amor e afeição foram libertos da condição miserável da existência material.

Když obyvatelé Vrindávanu ucítili příjemnou vůni kouře vycházejícího z hořící Pútany, ptali se jeden druhého: “Odkud se tady ta vůně bere?” a po chvilce dohadování došli k závěru, že je to dým z hořícího Pútanina těla. Velice Krišnu milovali, a jakmile se dozvěděli, že to byl Krišna, kdo zabil démonici Pútanu, z náklonnosti Mu žehnali. Když Pútaná shořela, Nanda Mahárádž se vrátil domů, okamžitě vzal dítě do náruče a čichal k Jeho hlavě. Byl velice spokojený, že jeho děťátko bylo zachráněno před velkou pohromou. Šríla Šukadéva Gósvámí požehnal všem, kdo naslouchají vyprávění o tom, jak Krišna zabil Pútanu: Góvinda jim určitě projeví svou přízeň.

Quando todos os habitantes de Vṛndāvana sentiram o bom aroma da fumaça da queima de Pūtanā, eles se perguntaram: “De onde é que vem este aroma agradável?” E, enquanto conversavam, compreenderam que era a fumaça do fogo que queimava o corpo de Pūtanā. Eles gostavam muito de Kṛṣṇa e, logo que ouviram que a demônia Pūtanā fora morta por Kṛṣṇa, ofereceram bênçãos à criancinha devido à afeição que Lhe tinham. Depois que Pūtanā queimou, Nanda Mahārāja foi para casa e imediatamente pegou a criança no colo e começou a cheirar Sua cabeça. Dessa maneira, ele ficou bastante satisfeito por seu filho ter sido salvo dessa grande calamidade. Śrīla Śukadeva Gosvāmī abençoou que com certeza alcançarão o favor de Govinda todas as pessoas que ouvem a narração de como Pūtanā foi morta por Kṛṣṇa.

Takto končí Bhaktivédántův výklad 6. kapitoly knihy Krišna, nazvané “Zabití Pútany”.

Neste ponto, encerram-se os significados Bhaktivedanta do capítulo seis de Kṛṣṇa, intitulado “A morte de Pūtanā”.