Skip to main content

6. KAPITOLA

Chapter 6

Zabití Pútany

Pūtanā Killed

Při návratu domů Nanda Mahárádž uvažoval o Vasudévově varování, že v Gókule může docházet k nějakým nepokojům. Jeho rada byla určitě přátelsky míněná a nebyla bezdůvodná. Nanda si myslel: “Na tom musí být něco pravdy.” Ze strachu se proto začal obracet na Nejvyšší Osobnost Božství. Pro oddaného je naprosto přirozené, že v nebezpečí myslí na Krišnu, protože nemá jiné útočiště. Když je dítě v nebezpečí, hledá ochranu u matky nebo otce. Oddaný je podobně vždy pod ochranou Nejvyšší Osobnosti Božství, ale když vidí nějakou přímou hrozbu, velice rychle si vzpomene na Pána.

While Nanda Mahārāja was returning home, he considered Vasudeva’s warning that there might be some disturbance in Gokula. Certainly the advice was friendly and not false. So Nanda thought, “There is some truth in it.” Therefore, out of fear, he began to take shelter of the Supreme Personality of Godhead. It is quite natural for a devotee in danger to think of Kṛṣṇa, because he has no other shelter. When a child is in danger, he takes shelter of his mother or father. Similarly, a devotee is always under the shelter of the Supreme Personality of Godhead, but when he specifically sees some danger, he remembers the Lord very rapidly.

Po poradě se svými démonskými ministry poručil Kansa čarodějnici Pútaně, která ovládala černé umění zabíjet hroznými hříšnými způsoby malé děti, aby usmrtila všechny děti ve městech, vesnicích a na pastvinách. Takové čarodějnice jsou schopné provádět své černé umění jen tam, kde se nezpívá nebo neposlouchá svaté jméno Krišny. Je řečeno, že kdekoliv, kde se Krišnovo svaté jméno zpívá, dokonce i nevědomě, všechny špatné vlivy — čarodějnice, duchové a nebezpečné pohromy — okamžitě zmizí. Určitě to platí o místě, kde se svaté jméno Krišny zpívá s upřímností — zvláště ve Vrindávanu, kde byl Nejvyšší Pán osobně přítomný. Pochyby Nandy Mahárádže tedy pramenily jen z jeho lásky ke Krišnovi. Ve skutečnosti od Pútany žádné nebezpečí nehrozilo, navzdory jejím schopnostem. Těmto čarodějnicím se říká khecarī, což znamená, že umějí létat po nebi. V odlehlých oblastech severozápadní Indie některé ženy tuto černou magii dodnes provozují; dokáží se přemisťovat z jednoho místa na druhé na větvi z vyvráceného stromu. I Pútaná ovládala toto čarodějnické umění, a proto je v Bhāgavatamu popsána jako khecarī.

After consulting with his demoniac ministers, Kaṁsa instructed a witch named Pūtanā, who knew the black art of killing small children by ghastly sinful methods, to kill all kinds of children in the cities, villages and pasturing grounds. Such witches can play their black art only where there is no chanting or hearing of the holy name of Kṛṣṇa. It is said that wherever the chanting of the holy name of Kṛṣṇa is done, even negligently, all bad elements – witches, ghosts and dangerous calamities – immediately disappear. And this is certainly true of the place where the chanting of the holy name of Kṛṣṇa is done seriously – especially in Vṛndāvana when the Supreme Lord was personally present. Therefore, the doubts of Nanda Mahārāja were certainly based on affection for Kṛṣṇa. Actually there was no danger from the activities of Pūtanā, despite her powers. Such witches are called khecarī, which means they can fly in the sky. This black art of witchcraft is still practiced by some women in the remote northwestern side of India. They can transfer themselves from one place to another on the branch of an uprooted tree. Pūtanā knew this witchcraft, and therefore she is described in the Bhāgavatam as khecarī.

Pútaná vstoupila do Gókuly, sídla Nandy Mahárádže, aniž by se kohokoliv ptala. Proměnila se v půvabnou ženu a vešla do domu matky Jašódy. Byla překrásná, měla vyvinuté boky, pěkná plná ňadra, náušnice a květy ve vlasech a její krásu zvláště zvýrazňoval útlý pas. Svými svůdnými pohledy a úsměvem okouzlila všechny obyvatele Vrindávanu. Nevinné pastevkyně si myslely, že se tam s lotosovým květem v ruce zjevila samotná bohyně štěstí. Připadalo jim, že přichází osobně navštívit Krišnu, svého manžela. Jelikož byla neobyčejně krásná, nikdo jí nebránil v pohybu, a proto nerušeně vstoupila do domu Nandy Mahárádže. Pútaná, vražednice mnoha dětí, našla děťátko Krišnu ležícího v postýlce a okamžitě poznala, že toto nemluvně skrývá své síly, které nemají obdoby a připomínají oheň přikrytý popelem. V duchu si řekla: “Toto dítě je tak mocné, že by mohlo okamžitě zničit celý vesmír.”

Pūtanā entered the county of Gokula, the residential quarter of Nanda Mahārāja, without permission. Dressing herself just like a beautiful woman, she entered the house of Mother Yaśodā. She appeared very beautiful, with raised hips, nicely swollen breasts, earrings, and flowers in her hair. She looked especially beautiful on account of her thin waist. She was glancing at everyone with very attractive looks and smiling face, and all the residents of Vṛndāvana were captivated. The innocent cowherd women thought that she was the goddess of fortune appearing in Vṛndāvana with a lotus flower in her hand. It seemed to them that she had personally come to see Kṛṣṇa, who is her husband. Because of her exquisite beauty, no one checked her movement, and therefore she freely entered the house of Nanda Mahārāja. Pūtanā, the killer of many, many children, found baby Kṛṣṇa lying on a small bed, and she could at once perceive that the baby was hiding His unparalleled potencies, which resembled fire covered by ashes. Pūtanā thought, “This child is so powerful that He can destroy the whole universe immediately.”

Pútanino uvažování je významné. Nejvyšší Osobnost Božství, Krišna, sídlí v srdcích všech. V Bhagavad-gītě stojí, že Krišna dává potřebnou inteligenci a také způsobuje zapomenutí. Pútaná si byla okamžitě vědoma toho, že dítě, na které se dívá v domě Nandy Mahárádže, je samotný Nejvyšší Pán. Ležel tam jako malé dítě, ale to neznamená, že byl méně mocný. Materialistická teorie, že uctívání Boha je antropomorfní, je nesprávná. Žádná živá bytost se nemůže stát Bohem tak, že se podrobí askezi či meditaci. Bůh je Bohem vždy. Krišna je stejně úplný, ať má podobu děťátka, nebo dospělého mladíka. Májávádská teorie se zakládá na domněnce, že živá bytost byla původně Bůh, ale nyní je přemožena māyou. Proto māyāvādī říkají, že v současnosti živá bytost není Bůh, ale že se opět Bohem stane, jakmile bude vliv māyi odstraněn. Tuto teorii však na nepatrné živé bytosti nelze uplatnit. Živé bytosti jsou drobnými nedílnými částmi Nejvyšší Osobnosti Božství; jsou to nepatrné částečky neboli jiskry původního ohně. Tyto jiskry může vliv māyi zahalit, ale původní oheň, Krišnu, zahalit nemůže. Krišna je Nejvyšší Osobnost Božství již od samého počátku svého zjevení v domě Vasudévy a Dévakí.

Pūtanā’s understanding is very significant. The Supreme Personality of Godhead, Kṛṣṇa, is situated in everyone’s heart. It is stated in the Bhagavad-gītā that He gives one necessary intelligence, and He also causes one to forget. Pūtanā was immediately aware that the child whom she was observing in the house of Nanda Mahārāja was the Supreme Personality of Godhead Himself. He was lying there as a small baby, but that does not mean He was less powerful. The materialistic theory that God-worship is anthropomorphic is not correct. No living being can become God by undergoing meditation or austerities. God is always God. Kṛṣṇa as a baby is as complete as He is as a full-fledged youth. The Māyāvāda theory holds that the living entity was formerly God but has now become overwhelmed by the influence of māyā. Therefore the Māyāvādīs say that presently he is not God, but when the influence of māyā is taken away he will again become God. This theory cannot be applied to the minute living entities. The living entities are minute parts and parcels of the Supreme Personality of Godhead; they are minute particles or sparks of the original fire. So these sparks can be covered by the influence of māyā, but the original fire, Kṛṣṇa, cannot. Kṛṣṇa is the Supreme Personality of Godhead, even from the beginning of His appearance in the house of Vasudeva and Devakī.

Krišna předvedl přirozenost malého dítěte a zavřel oči, jako by se chtěl vyhnout pohledu na Pútanin obličej. Oddaní si toto zavření očí vysvětlují různými způsoby. Někteří tvrdí, že Krišna zavřel oči, protože se nechtěl dívat Pútaně do tváře, neboť již zabila mnoho dětí a nyní přišla zabít i Jeho. Jiní říkají, že jí vnitřní hlas našeptával něco neobyčejného, a aby ji Krišna ujistil v jejím záměru a ona se nebála, zavřel oči. Další to vykládají takto: Krišna se zjevil, aby zabíjel démony a ochraňoval oddané, jak je řečeno v Bhagavad-gītě (paritrāṇāya sādhūnāṁ vināśāya ca duṣkṛtām). Prvním démonem, kterého měl zabít, byla žena. Védská pravidla přísně zakazují zabíjení žen, bráhmanů, krav a dětí. Krišna byl nucen zabít démonici Pútanu, ale vzhledem k zákazu ve védských śāstrách, nemohl jinak než zavřít oči. Další výklad uvádí, že Krišna zavřel oči, protože jednoduše považoval Pútanu za svou kojnou. Pútaná přišla, aby Ho nakojila, a Krišna je tak milostivý, že ji přijal jako svou chůvu či matku, i když věděl, že Ho přichází zabít.

Kṛṣṇa showed the nature of a small baby and closed His eyes, as if to avoid the face of Pūtanā. This closing of the eyes is interpreted and studied in different ways by the devotees. Some say that Kṛṣṇa closed His eyes because He did not like to see the face of Pūtanā, who had killed so many children and who had now come to kill Him. Others say that Pūtanā hesitated to take the baby on her lap because something extraordinary was being dictated to her from within, and that in order to give her assurance, Kṛṣṇa closed His eyes so that she would not be frightened. And yet others interpret in this way: Kṛṣṇa appeared in order to kill the demons and give protection to the devotees, as stated in the Bhagavad-gītā: paritrāṇāya sādhūnāṁ vināśāya ca duṣkṛtām. The first demon to be killed was a woman. According to Vedic rules, the killing of a woman, a brāhmaṇa, cows or a child is strictly forbidden. Kṛṣṇa was obliged to kill the demon Pūtanā, and because the killing of a woman is forbidden according to Vedic śāstra, He could not help but close His eyes. Another interpretation is that Kṛṣṇa closed His eyes because He simply took Pūtanā to be His nurse. Pūtanā came to Kṛṣṇa just to offer her breast for the Lord to suck. Kṛṣṇa is so merciful that even though He knew Pūtanā was there to kill Him, He took her as His nurse or mother.

Védy rozlišují sedm druhů matek: vlastní matku, ženu učitele nebo duchovního mistra, manželku krále, bráhmanovu ženu, krávu, chůvu a matku Zemi. Krišna přijal Pútanu jako jednu ze svých matek, protože si Ho posadila na klín a nabízela Mu své mateřské mléko. To je považováno za další důvod, proč zavřel oči — měl zabít kojnou, tedy jednu ze svých matek. Když ale Krišna zabije svou matku nebo kojnou, neliší se to od lásky, kterou prokazuje své pravé matce nebo své pěstounce Jašódě. Z jiných védských textů víme, že i Pútaně se dostalo stejného přijetí jako matce a byla odměněna stejně jako Jašódá. Stejně jako Jašódě jí bylo dáno vysvobození z hmotného světa. Když malý Krišna zavřel oči, Pútaná si Ho posadila na klín. Nevěděla, že drží v náručí zosobněnou smrt. Když člověk omylem považuje hada za provaz, zemře. Pútaná zabila před svým setkáním s Krišnou již mnoho dětí, ale nyní se ujímala hada, který měl brzy zabít ji.

There are seven kinds of mothers, according to Vedic injunction: the real mother, the wife of a teacher or spiritual master, the wife of a king, the wife of a brāhmaṇa, the cow, the nurse and mother earth. Because Pūtanā came to take Kṛṣṇa on her lap and offer her breast milk to be sucked by Him, she was accepted by Kṛṣṇa as one of His mothers. That is considered to be another reason He closed His eyes: He had to kill a nurse or mother. But His killing of His mother or nurse was no different from His love for His real mother or His foster mother, Yaśodā. We further understand from Vedic information that Pūtanā was also treated as a mother and given the same facility as Yaśodā. As Yaśodā was given liberation from the material world, Pūtanā was also given liberation. When the baby Kṛṣṇa closed His eyes, Pūtanā took Him on her lap. She did not know that she was holding death personified. If a person mistakes a snake for a rope, he dies. Similarly, Pūtanā had killed so many babies before meeting Kṛṣṇa, and she mistook Him to be like them, but now she was accepting the snake that would kill her immediately.

Když si Pútaná brala Krišnu do klína, Jašódá i Róhiní tam byly také, ale nebránily jí, protože vypadala krásně a projevovala vůči Krišnovi mateřské city. Nemohly vědět, že byla mečem v ozdobené pochvě. Pútaná měla ňadra potřená velice silným jedem, a jakmile si posadila Krišnu na klín, hned Mu vsunula svou prsní bradavku do úst. Doufala, že zemře, hned jak začne sát. Malý Krišna ale zlostně uchopil prs a společně s jedovatým mlékem vysál z démonice i její životní vzduch. Jinými slovy, Krišna sál mléko z jejího prsu a zároveň s ním z ní vysál i život, a tak ji zabil. Krišna je velice milostivý a splnil Pútanino přání — jelikož Ho přišla nakojit, přijal ji jako matku. Aby jí však zabránil v dalších ohavných činnostech, okamžitě ji usmrtil. A jelikož ji zabil osobně, získala osvobození. Když Krišna nelítostně mačkal její prs a sál z ní její dech, Pútaná padla na zem, rozhodila ruce a nohy a začala volat: “Pusť mě, dítě, nech mě!” Hlasitě křičela a celé tělo jí zvlhlo potem.

When Pūtanā was taking baby Kṛṣṇa on her lap, both Yaśodā and Rohiṇī were present, but because she was so beautifully dressed and showed motherly affection toward Kṛṣṇa, they did not forbid her. They could not understand that she was a sword within a decorated case. Pūtanā had smeared a very powerful poison on her breasts, and immediately after taking the baby on her lap, she pushed her breastly nipple within His mouth. She was hoping that as soon as He would suck her breast, He would die. But baby Kṛṣṇa very quickly took the nipple in anger. He sucked the milk-poison along with the life air of the demon. In other words, Kṛṣṇa simultaneously sucked the milk from her breast and killed her by sucking out her life. Kṛṣṇa is so merciful that because the demon Pūtanā came to offer her breast milk to Him, He fulfilled her desire and accepted her activity as motherly. But to stop her from further nefarious activities, He immediately killed her. And because the demon was killed by Kṛṣṇa, she got liberation. As Kṛṣṇa pressed her breast extremely hard and sucked out her very breath, Pūtanā fell down on the ground, spread her arms and legs and began to cry, “Oh, child, leave me, leave me!” She was crying loudly and perspiring, and her whole body became wet.

Když s křikem umírala, strašlivé zvuky se ozývaly jak na zemi, tak na nebi, na vyšších i nižších planetách a na všech světových stranách. Lidé si mysleli, že létají blesky. A to byl konec hrůzného působení čarodějnice Pútany a ona teď znovu projevila svou skutečnou podobu velké démonice. Když spadla na zem s krutými ústy otevřenými dokořán, rozhozenýma rukama a nohama a rozcuchanými dlouhými vlasy, připomínala Vritrásuru zasaženého Indrovým bleskem. Její padlé tělo se zvětšilo do délky dvaceti kilometrů a rozdrtilo všechny stromy na kusy. Všichni byli pohledem na toto gigantické tělo ohromeni. Její zuby vypadaly jako pluhy a nosní dírky jako horské jeskyně. Její prsa byla jako malé kopce a vlasy jako bujné zrzavé křoví. Její oční důlky vypadaly jako prázdné studně a stehna jako dva říční břehy. Ruce připomínaly dva dobře stavěné mosty a břicho vyschlé jezero. Všichni pastevci a jejich ženy pocítili bázeň a úžas, když to viděli. Ohlušující pád jejího těla jimi otřásl a způsobil, že jim zalehlo v uších a rozbušila se jim srdce.

As she died screaming, there was a tremendous vibration on the earth and in the sky, on the upper and lower planets and in all directions, and people thought that thunderbolts were falling. Thus the nightmare of the Pūtanā witch was over, and she assumed her real feature as a great demon. She opened her fierce mouth and spread her arms and legs all over. She fell exactly as Vṛtrāsura did when struck by the thunderbolt of Indra. The long hair on her head was scattered all over her body. Her fallen body extended up to twelve miles and smashed all the trees to pieces, and everyone was struck with wonder upon seeing this gigantic body. Her teeth appeared just like plows, and her nostrils appeared just like mountain caves. Her breasts appeared like small hills, and her hair was a vast reddish bush. Her eye sockets appeared like blind wells, and her two thighs appeared like two banks of a river. Her two hands appeared like two strongly constructed bridges, and her abdomen seemed like a dried-up lake. All the cowherd men and women became struck with awe and wonder upon seeing this. And the tumultuous sound of her falling shocked their brains and ears and made their hearts beat strongly.

Když gópí spatřily malého Krišnu, jak si nebojácně hraje na Pútanině hrudi, rychle přiběhly a snesly Ho dolů. Matka Jašódá, Róhiní a jiné starší gópí okamžitě provedly ochranný obřad tak, že vzaly kravskou oháňku a ovívaly Ho. Celého Ho umyly a Jeho tělo poprášily prachem zvířeným kravskými kopyty. To vše jen proto, aby malého Krišnu ochránily před dalšími nehodami. Tato událost jasně ukazuje, jak je kráva důležitá pro rodinu, společnost a všechny živé bytosti. Krišnovo transcendentální tělo nevyžadovalo žádnou ochranu, ale pro naše ponaučení o důležitosti krav byl Pán pomazán kravským trusem, umyt kravskou močí a poprášen prachem, který zvířily pohybující se krávy.

When the gopīs saw little Kṛṣṇa fearlessly playing on Pūtanā’s lap, they very quickly came and picked Him up. Mother Yaśodā, Rohiṇī and other elder gopīs immediately performed the auspicious rituals by taking the tail of a cow and circumambulating His body. The child was completely washed with the urine of a cow, and the dust created by the hooves of the cows was thrown all over His body. This was all just to save little Kṛṣṇa from future inauspicious accidents. This incident gives us a clear indication of how important the cow is to the family, society and to living beings in general. The transcendental body of Kṛṣṇa did not require any protection, but to instruct us on the importance of the cow, the Lord was smeared over with cow dung, washed with the urine of a cow, and sprinkled with the dust upraised by the walking of the cows.

Po této očistě zpívaly gópí v čele s Jašódou a Róhiní jména Višnua, aby zaručily Krišnovu tělu plnou ochranu před všemi zlými vlivy. Omyly si ruce a nohy a třikrát usrkly vodu, jak je zvykem před pronášením mantry. Zpívaly takto: “Můj milý Krišno, nechť Pán známý pod jménem Adža chrání Tvoje nohy, nechť Pán Manimán chrání Tvá kolena, nechť Pán Jagja chrání Tvoje stehna a Pán Ačjuta horní část Tvého pasu. Nechť Pán Hajagríva chrání Tvoje břicho, Pán Kéšava Tvoje srdce, Pán Íša Tvoji hruď a Pán Súrja Tvoji šíji. Nechť Pán Višnu chrání Tvoje paže, Pán Urukrama Tvoji tvář a Pán Íšvara Tvoji hlavu. Nechť Tě Pán Čakradhara ochraňuje zepředu a Pán Gadádhara zezadu, Pán Madhusúdana, jenž drží v ruce luk, nechť ochraňuje Tvůj pravý bok a Pán Adžana Tvůj levý bok, nechť Tě Pán Urugája se svou lasturou chrání na všech stranách. Osobnost Božství Upéndra nechť Tě chrání zeshora, Pán Tárkšja na zemi, Pán Haladhara ze všech stran, Osobnost Božství jménem Hršíkéša nechť ochraňuje všechny Tvoje smysly a Pán Nárájan Tvé životní vzduchy. Nechť Pán Švétadvípu, Nárájan, chrání nitro Tvého srdce, Pán Jógéšvara Tvoji mysl, Pán Prišnigarbha Tvoji inteligenci a Nejvyšší Osobnost Božství Tvoji duši. Když si hraješ, nechť Tě chrání Pán Góvinda ze všech stran, nechť Tě Pán Mádhava chrání před veškerým nebezpečím když spíš, nechť Tě Pán Vaikunthy chrání před pádem když kráčíš, nechť Ti Pán Nárájan poskytuje naprostou ochranu když sedíš a nechť Ti Pán všech obětí poskytne veškerou ochranu, když jíš.”

After this purificatory process, the gopīs, headed by Mother Yaśodā and Rohiṇī, chanted the names of Viṣṇu to give Kṛṣṇa’s body full protection from all evil influences. They washed their hands and feet and sipped water three times, as is the custom before chanting mantra. They chanted as follows: “My dear Kṛṣṇa, may the Lord who is known as Aja protect Your legs; may Lord Maṇimān protect Your knees; may Lord Yajña protect Your thighs; may Lord Acyuta protect Your upper waist; may Lord Hayagrīva protect Your abdomen; may Lord Keśava protect Your heart; may Lord Īśa protect Your chest; may Lord Sūrya protect Your neck; may Lord Viṣṇu protect Your arms; may Lord Urukrama protect Your face; may Lord Īśvara protect Your head; may Lord Cakradhara protect Your front; may Lord Gadādhara protect Your back; may Lord Madhusūdana, who carries a bow in His hand, protect Your right side; may Lord Ajana protect Your left side; may Lord Urugāya with His conch shell protect You on all sides; may the Personality of Godhead Upendra protect You from above; may Lord Tārkṣya protect You on the ground; may Lord Haladhara protect You from all sides; may the Personality of Godhead known as Hṛṣīkeśa protect all Your senses; may Lord Nārāyaṇa protect Your life airs; may the Lord of Śvetadvīpa, Nārāyaṇa, protect the core of Your heart; may Lord Yogeśvara protect Your mind; may Lord Pṛśnigarbha protect Your intelligence; and may the Supreme Personality of Godhead protect Your soul. While You are playing, may Lord Govinda protect You from all sides, and when You are sleeping, may Lord Mādhava protect You from all danger; when You are walking, may the Lord of Vaikuṇṭha protect You from falling down; when You are sitting, may Lord Nārāyaṇa give You all protection; and while You are eating, may the Lord of all sacrifices give You all protection.”

Takto zpívala matka Jašódá různá jména Višnua, aby ochránila různé části Krišnova těla. Byla pevně přesvědčená, že by měla své dítě ochránit před různými zlými duchy a čarodějnicemi, jako jsou Dákiní, Játudhání, Kušmándy, Jakšové, Rákšasové, Vinájakové, Kótary, Révatí, Džjéšthy, Pútany, Mátriky, Unmádové a další zlí duchové, kteří způsobují, že lidé zapomínají svou vlastní existenci, a sužují jejich životní vzduchy a smysly. Někdy se zjevují ve snech a způsobují velké rozrušení, jindy přicházejí jako stařeny a sají krev malých dětí, ale žádní zlí duchové nemohou zůstat tam, kde se zpívá svaté jméno Boha. Matka Jašódá pevně věřila védským pokynům o důležitosti krav a svatého jména Višnua, a proto veškerou ochranu pro své dítě Krišnu vyhledávala u krav a Višnuova jména. Recitovala všechna svatá jména Višnua, aby dítě zachránil. Védská kultura využívá chovu krav a zpívání svatého jména Višnua již od počátku dějin a lidé, kteří stále ještě žijí védským způsobem, zvláště hospodáři, chovají alespoň tucet krav a uctívají Božstvo Pána Višnua na oltáři ve svých domovech. Ti, kdo se věnují rozvoji vědomí Krišny, by se měli z této zábavy poučit a také mít krávy a svaté jméno Višnua ve středu svého zájmu.

Thus Mother Yaśodā chanted different names of Viṣṇu to protect child Kṛṣṇa’s different bodily parts. Mother Yaśodā was firmly convinced that she should protect her child from different kinds of evil spirits and ghosts – namely Ḍākinīs, Yātudhānīs, Kuṣmāṇḍas, Yakṣas, Rākṣasas, Vināyakas, Koṭarās, Revatīs, Jyeṣṭhās, Pūtanās, Mātṛkās, Unmādas and similar other evil spirits, who cause persons to forget their own existence and give trouble to the life airs and the senses. Sometimes they appear in dreams and cause much perturbation; sometimes they appear as old women and suck the blood of small children. But no such ghosts and evil spirits can remain where there is chanting of the holy name of God. Mother Yaśodā was firmly convinced of the Vedic injunctions about the importance of cows and the holy name of Viṣṇu; therefore she took all shelter in the cows and the name of Viṣṇu just to protect her child Kṛṣṇa. She recited all the holy names of Viṣṇu so that He might save the child. Vedic culture has taken advantage of keeping cows and chanting the holy name of Viṣṇu since the beginning of history, and persons who are still following the Vedic ways, especially the householders, keep at least one dozen cows and worship the Deity of Lord Viṣṇu, who is installed in their house. Persons who are advancing in Kṛṣṇa consciousness should take instruction from this pastime and also be very interested in cows and the holy name of Viṣṇu.

Starší gópí z Vrindávanu byly tak pohroužené ve své lásce ke Krišnovi, že Ho chtěly chránit, i když to nebylo potřeba, protože se již ochránil sám. Nemohly pochopit, že Krišna je Nejvyšší Osobnost Božství hrající si jako dítě. Po vykonání obřadů určených na ochranu Krišny Ho matka Jašódá vzala do náruče a nakojila Ho. Jakmile bylo dítě pod ochranou viṣṇu-mantry, matka Jašódá cítila, že je v bezpečí. Mezitím se vrátili domů všichni pastevci, kteří odjeli do Mathury zaplatit daně, a byli velice překvapeni, když viděli obrovskou mrtvolu Pútany.

The elder gopīs of Vṛndāvana were so absorbed in affection for Kṛṣṇa that they wanted to save Him, although there was no need to, for He had already protected Himself. They could not understand that Kṛṣṇa was the Supreme Personality of Godhead playing as a child. After performing the formalities to protect the child, Mother Yaśodā took Kṛṣṇa and let Him suck her breast. When the child was protected by viṣṇu-mantra, Mother Yaśodā felt that He was safe. In the meantime, all the cowherd men who had gone to Mathurā to pay tax returned home and were struck with wonder at seeing the gigantic dead body of Pūtanā.

Nanda Mahárádž si vzpomněl na předpověď Vasudévy a považoval ho za velkého mudrce a mystického jógího. Jak jinak by dokázal předpovědět, co se odehraje ve Vrindávanu během jeho nepřítomnosti? Poté všichni vesničané z Vradži rozsekali obrovské Pútanino tělo na kousky a pokryli je dřívím, aby je spálili. Když hořelo, kouř, který z ohně vycházel, nesl příjemnou vůni aguru. To bylo tím, že ji zabil Krišna. To znamená, že démonice Pútaná byla očištěna od všech svých hříšných činností a získala nebeské tělo. Je to pěkný příklad toho, jak je Nejvyšší Pán všedobrý: Pútaná přišla Krišnu zabít, ale protože pil mléko z jejího prsu, byla okamžitě očištěna a její mrtvé tělo nabylo transcendentálních vlastností. Jediné, co dělala, bylo zabíjení malých dětí, bažila jen po krvi, ale navzdory tomu, že nenáviděla Krišnu, získala osvobození, protože Ho nakojila svým mlékem. Co potom říci o těch, kdo k Němu cítí náklonnost mateřského vztahu, kdo Krišnovi, Nejvyšší Osobnosti Božství a Nadduši všech živých bytostí, vždy slouží s láskou a náklonností?

Nanda Mahārāja recalled the prophecy of Vasudeva and considered him a great sage and mystic yogī; otherwise, how could he have foretold an incident that happened during his absence from Vṛndāvana? After this, all the residents of Vraja cut the gigantic body of Pūtanā into pieces and piled it up with wood for burning. When all the limbs of Pūtanā’s body were burning, the smoke emanating from the fire created a good aroma of aguru. This aroma was due to her being killed by Kṛṣṇa. This means that the demon Pūtanā was washed of all her sinful activities and attained a celestial body. Here is an example of how the Supreme Personality of Godhead is all-good: Pūtanā came to kill Kṛṣṇa, but because He sucked her milk, she was immediately purified, and her dead body attained a transcendental quality. Her only business was to kill small children; she was only fond of blood. But in spite of being envious of Kṛṣṇa, she attained salvation because she gave her milk to Him to drink. So what can be said of those who are affectionate to Kṛṣṇa in the relationship of mother, who with great love and affection always serve Him, the Supreme Personality of Godhead and the Supersoul of every living entity?

Proto je řečeno, že i trocha energie věnovaná službě Pánu přinese člověku nesmírný transcendentální zisk. To vysvětluje Bhagavad-gītā: sv-alpam apy asya dharmasya trāyate mahato bhayāt. Oddaná služba konaná s vědomím Krišny je tak vznešená, že i nepatrná služba Krišnovi, vědomá či nevědomá, poskytuje největší transcendentální prospěch. Když je Krišna uctíván květy z nějakého stromu, je to prospěšné i pro živou bytost, která je odsouzená žít v těle stromu. Obětujeme-li Krišnovi květy a ovoce, strom, který je nesl, tím nepřímo také velice získává. Arcana neboli uctívání je tedy prospěšné pro všechny. Velcí polobozi, jako je Brahmá a Pán Šiva, Krišnu uctívají a Pútaná měla to štěstí, že si stejný Krišna hrál na jejím klíně jako malé dítě. Krišnovy lotosové nohy, jež uctívají velcí mudrci a oddaní, se dotýkaly jejího těla. Lidé uctívají Krišnu a obětují Mu jídlo s velkou úctou a oddaností, ale On sám sál její mléko. Oddaní se proto modlí: “Kdo může změřit prospěch, který získáme uctíváním Krišny s láskou a oddaností, když Pútaná, která Mu něco nabídla jen jako nepřítel, získala tolik?” A proto by měli lidé uctívat jedině Krišnu, protože je čeká taková odměna.

It is concluded, therefore, that even a little energy expended in the service of the Lord gives one immense transcendental profit. This is explained in the Bhagavad-gītā: sv-alpam apy asya dharmasya trāyate mahato bhayāt. Devotional service in Kṛṣṇa consciousness is so sublime that even a little service rendered to Kṛṣṇa, knowingly or unknowingly, gives one the greatest transcendental benefit. The system of worshiping Kṛṣṇa by offering flowers from a tree is also beneficial for the living entity who is confined to the bodily existence of that tree. When flowers and fruits are offered to Kṛṣṇa, the tree that bore them also receives much benefit, indirectly. The arcanā process, or worshiping procedure, is therefore beneficial for everyone. Kṛṣṇa is worshipable by great demigods like Brahmā and Lord Śiva, and Pūtanā was so fortunate that the same Kṛṣṇa played in her lap as a little child. The lotus feet of Kṛṣṇa, which are worshiped by great sages and devotees, were placed on the body of Pūtanā. People worship Kṛṣṇa and offer Him food with great reverence and devotion, but automatically He sucked the milk from the body of Pūtanā. Devotees therefore pray that if simply by offering something as an enemy Pūtanā got so much benefit, then who can measure the benefit of worshiping Kṛṣṇa in love and affection? Therefore only Kṛṣṇa should be worshiped, for so much benefit awaits the worshiper.

Pútaná byla zlá čarodějnice, a přesto byla povýšena do postavení matky Nejvyšší Osobnosti Božství. Je zřejmé, že krávy a starší gópí, které dávaly Krišnovi mléko, byly také povýšeny na transcendentální úroveň. Krišna může dát komukoliv cokoliv — od osvobození po jakoukoliv hmotnou věc. Proto nemůže být pochyb o Pútanině osvobození, když Krišna tak dlouho sál její mléko. A jak by někdo mohl pochybovat o osvobození gópí, které Krišnu tolik milovaly? Všechny gópí, pasáčkové, krávy a všichni ostatní, kdo sloužili Krišnovi ve Vrindávanu s láskou a oddaností, byli nepochybně vysvobozeni ze strastiplných podmínek hmotné existence.

Although Pūtanā was an evil spirit, she gained elevation just like the mother of the Supreme Personality of Godhead. It is clear that the cows and the elder gopīs who offered milk to Kṛṣṇa were also elevated to the transcendental position. Kṛṣṇa can offer anyone anything, from liberation to anything materially conceivable. Therefore, there cannot be any doubt of the salvation of Pūtanā, whose bodily milk was sucked by Kṛṣṇa for such a long time. And how can there be any doubt about the salvation of the gopīs, who were so fond of Kṛṣṇa? Undoubtedly all the gopīs, cowherd boys, cows and everyone else who served Kṛṣṇa in Vṛndāvana with love and affection were liberated from the miserable condition of material existence.

Když obyvatelé Vrindávanu ucítili příjemnou vůni kouře vycházejícího z hořící Pútany, ptali se jeden druhého: “Odkud se tady ta vůně bere?” a po chvilce dohadování došli k závěru, že je to dým z hořícího Pútanina těla. Velice Krišnu milovali, a jakmile se dozvěděli, že to byl Krišna, kdo zabil démonici Pútanu, z náklonnosti Mu žehnali. Když Pútaná shořela, Nanda Mahárádž se vrátil domů, okamžitě vzal dítě do náruče a čichal k Jeho hlavě. Byl velice spokojený, že jeho děťátko bylo zachráněno před velkou pohromou. Šríla Šukadéva Gósvámí požehnal všem, kdo naslouchají vyprávění o tom, jak Krišna zabil Pútanu: Góvinda jim určitě projeví svou přízeň.

When all the inhabitants of Vṛndāvana smelled the good aroma from the smoke of the burning Pūtanā, they inquired from each other, “Where is this good fragrance coming from?” And while conversing, they came to understand that it was the fumes of the burning Pūtanā. They were very fond of Kṛṣṇa, and as soon as they heard that the demon Pūtanā had been killed by Kṛṣṇa, they offered blessings to the little child out of affection. After the burning of Pūtanā, Nanda Mahārāja came home and immediately took up the child on his lap and began to smell His head. In this way, he was quite satisfied that his little child was saved from this great calamity. Śrīla Śukadeva Gosvāmī has given a blessing to all persons who hear the narration of the killing of Pūtanā by Kṛṣṇa: they will surely attain the favor of Govinda.

Takto končí Bhaktivédántův výklad 6. kapitoly knihy Krišna, nazvané “Zabití Pútany”.

Thus ends the Bhaktivedanta purport of the sixth chapter of Kṛṣṇa, “Pūtanā Killed.”