Skip to main content

47. KAPITOLA

Capítulo 47

Předání Krišnova vzkazu gópím

Uddhava Entrega a Mensagem de Kṛṣṇa às Gopīs

Když gópí spatřily Uddhavu, všimly si, že jeho rysy se skoro přesně podobají Krišnovým, a poznaly, že je velkým oddaným Krišny. Měl dlouhé paže a oči jako okvětní lístky lotosu. Na sobě měl žluté šaty a kolem krku girlandu z lotosových květů. Jeho obličej byl překrásný. Uddhava vypadal skoro jako Krišna, neboť dosáhl osvobození sārūpya, a proto měl stejné tělesné rysy jako Pán. V Krišnově nepřítomnosti chodily gópí každé ráno svědomitě navštěvovat dům matky Jašódy. Věděly, že Nanda Mahárádž a matka Jašódá se velice rmoutí, a proto si stanovily za svou první povinnost je navštěvovat a vzdávat úctu těmto nejvznešenějším starším osobám ve Vrindávanu. Při pohledu na Krišnovy přítelkyně vzpomínali Nanda a Jašódá na samotného Krišnu a uklidnili se. Gópí zase těšilo, že mohou vidět Nandu a Jašódu.

Quando viram Uddhava, as gopīs observaram que as feições dele eram quase iguais às de Kṛṣṇa, e puderam entender que ele era um grande devoto de Kṛṣṇa. Suas mãos eram muito longas, e seus olhos eram como pétalas da flor de lótus. Ele vestia roupas amarelas e tinha uma guirlanda de flores de lótus. Seu rosto era muito bonito. Tendo obtido a libertação sārūpya, e assim tendo o mesmo aspecto corporal do Senhor, Uddhava parecia quase igual a Kṛṣṇa. Na ausência de Kṛṣṇa, as gopīs costumavam zelosamente visitar a casa de mãe Yaśodā de manhã cedo. Elas sabiam que Nanda Mahārāja e mãe Yaśodā estavam sempre pesarosos e elas tinham estabelecido como seu primeiro dever ir prestar seus respeitos às personalidades idosas mais elevadas de Vṛndāvana. Vendo as amigas de Kṛṣṇa, Nanda e Yaśodā se lembravam do próprio Kṛṣṇa e ficavam satisfeitos, e as gopīs também ficavam contentes em ver Nanda e Yaśodā.

Když viděly, že Uddhava dokonce i svými tělesnými rysy zastupuje Krišnu, myslely si, že je to jistě duše zcela odevzdaná Nejvyšší Osobnosti Božství. Uvažovaly: “Kdo je tento chlapec, který vypadá úplně stejně jako Krišna? Má stejné lotosové oči, stejně tvarovaný nos a krásný obličej a stejně se usmívá. Ve všech ohledech připomíná Krišnu, Šjámasundaru, toho krásného tmavého chlapce. Má dokonce stejný oděv jako Krišna. Odkud přijel? Která šťastná dívka ho dostala za manžela?” Tak se mezi sebou dohadovaly. Toužily Uddhavu poznat, a jelikož byly prosté vesničanky, shlukly se kolem něho.

Quando as gopīs viram que Uddhava representava Kṛṣṇa mesmo em seu aspecto corporal, elas pensaram que ele devia ser uma alma completamente rendida à Suprema Personalidade de Deus e começaram a imaginar: “Quem é este jovem que se parece exatamente com Kṛṣṇa? Ele tem os mesmos olhos semelhantes a pétalas de lótus, o mesmo nariz arrebitado e belo rosto, e está sorrindo da mesma maneira. Em todos os aspectos, ele se assemelha a Kṛṣṇa, Śyāmasundara, o belo menino negro. Ele até se veste exatamente como Kṛṣṇa. De onde veio este rapaz? Quem é a moça felizarda que o tem por marido?” Era com esse espírito que as gopīs falavam, pois estavam muito ansiosas por saber mais sobre Uddhava. Porque eram simples meninas de vila, sem sofisticação, elas o rodearam.

Jakmile se dozvěděly, že Uddhava pro ně má vzkaz od Krišny, velice se zaradovaly, odvedly si ho do ústraní a pohodlně ho usadily. Chtěly s ním mluvit velmi otevřeně a nechtěly, aby je cizí lidé uváděli do rozpaků. Zdvořile a pokorně ho přivítaly: “Víme, že jsi Krišnův důvěrný společník, a že tě proto poslal do Vrindávanu, abys uklidnil Jeho rodiče. Víme, že rodinné svazky jsou velice silné. Dokonce ani velcí mudrci, kteří vstoupili do životního stavu odříkání, se nedokáží zcela vzdát citových pout vůči členům své rodiny a někdy na ně vzpomínají. Proto tě Krišna poslal ke svým rodičům; jinak Ho již ve Vrindávanu nic nezajímá. Žije nyní ve městě. Proč by měl myslet na vrindávanskou vesnici nebo na krávy na pastvinách? Tyto věci už pro Krišnu ztratily cenu, protože se z Něho stal městský člověk.

Quando ficaram sabendo que Uddhava trazia uma mensagem de Kṛṣṇa, as gopīs ficaram muito felizes e o chamaram para um lugar isolado para se sentar. Elas queriam falar com ele muito francamente e não queriam ficar envergonhadas diante de pessoas desconhecidas. Elas, então, o acolheram com palavras corteses, em grande submissão. “Sabemos que você é um companheiro muito íntimo de Kṛṣṇa, e, por isso, Ele o mandou a Vṛndāvana para consolar o pai e a mãe dEle. Podemos entender que o afeto familiar é muito forte. Nem mesmo os grandes sábios que adotaram a ordem de vida renunciada podem abandonar os membros da família. Kṛṣṇa, portanto, o enviou a Seu pai e Sua mãe; aliás, Ele não tem mais nada a fazer em Vṛndāvana. Agora, Ele está na cidade. Que Lhe interessa saber sobre a vila de Vṛndāvana ou os pastos das vacas? Estas coisas não têm nenhuma utilidade para Kṛṣṇa porque agora Ele é um homem da cidade”.

Určitě už nemá co do činění s osobami, které nepatří do Jeho rodiny. Přátelství s lidmi mimo rodinný kruh trvá tak dlouho, dokud v něm přetrvává nějaký sobecký zájem. Proč by si jinak měl člověk dělat starosti s někým, kdo není jeho příbuzný? Zvláště manželky jiných mužů člověka zajímají jen tak dlouho, dokud je potřebuje pro svůj smyslový požitek, úplně stejně jako se čmeláci zajímají o květy, jen dokud z nich sají med. Z psychologického hlediska je úplně přirozené, že se prostitutka přestává starat o milence, který je bez peněz. Podobně občané opouštějí zemi, když zjistí, že jim vláda nedokáže poskytnout plnou ochranu. Jakmile žáci dokončí své vzdělání, ruší své vztahy se školou i učiteli. Kněz také po obdržení odměny opustí člověka, pro kterého konal oběť. Ptáci se již nezajímají o strom, když skončí období zralých plodů. Jakmile host dojí v domě hostitele, ukončí s ním svůj vztah. Po lesním požáru jeleni a ostatní zvířata opustí les, protože tam není dost zelené trávy. A stejně tak i muž opustí svou dívku poté, co si s ní užil.” Takto gópí různými příklady nepřímo obviňovaly Krišnu.

“Certamente, Ele não tem nada a ver com pessoas que não são membros de Sua família. As amizades com pessoas de fora da família continuam enquanto há algum interesse egoísta nelas; caso contrário, por que alguém se incomodaria com quem está fora da família? Em especial, quem se apega a esposas alheias só se interessa por elas enquanto houver necessidade de gozo dos sentidos, como os abelhões que têm interesse nas flores enquanto querem tirar o mel delas. É muito natural, de acordo com a psicologia, que uma prostituta não se preocupe mais com seu amante a partir do momento que ele não tiver mais dinheiro. Igualmente, quando os cidadãos descobrem que um governo é incapaz de lhes dar toda proteção, eles abandonam o país. Um estudante, depois de acabar os estudos, abandona sua relação com o professor e a escola. Um sacerdote abandona quem patrocina a adoração depois de receber a recompensa. Quando acaba a estação das frutas, as aves já não se interessam pela árvore. Logo depois de comer na casa do anfitrião, o hóspede abandona sua relação com ele. Depois de um incêndio na floresta, quando há escassez de capim verde, os veados e outros animais abandonam a floresta. E, da mesma forma, o homem, depois de desfrutar de sua namorada, abandona sua ligação com ela”. Dessa maneira, todas as gopīs acusavam Kṛṣṇa indiretamente, citando muitos casos similares.

Uddhava poznal, že všechny gópí z Vrindávanu byly jen pohroužené do myšlenek na Krišnu a Jeho dětské činnosti. Když se s Uddhavou bavily o Krišnovi, úplně zapomněly na své domácí povinnosti. Zapomněly i samy na sebe a jejich zájem o Krišnu rostl čím dál víc.

Uddhava entendeu que as gopīs de Vṛndāvana estavam todas absortas em pensar em Kṛṣṇa e nas atividades infantis dEle. Enquanto conversavam sobre Kṛṣṇa com Uddhava, elas esqueceram tudo sobre suas tarefas caseiras. Elas se esqueceram até delas mesmas, pois seu interesse por Kṛṣṇa aumentava cada vez mais.

Jedna z gópí, Šrímatí Rádhárání, měla s Krišnou zvláště blízké pouto. Myslela na Něho proto tak intenzivně, že oslovila čmeláka, který tam poletoval a snažil se dotknout Jejích lotosových nohou. Zatímco se ostatní gópí bavily s Krišnovým poslem Uddhavou, Šrímatí Rádhárání považovala za Krišnova posla čmeláka a začala s ním rozmlouvat: “Čmeláku, ty máš ve zvyku pít med z jednoho květu za druhým, a proto ti vyhovuje být poslem Krišny, který má stejnou povahu. Na tvém knírku vidím červený kunkumový prášek, který se otřel na Krišnovu květinovou girlandu, když byla přitisknutá k ňadrům nějaké jiné dívky, která je Mou sokyní. Jsi na to pyšný, že ses té girlandy dotýkal a tvůj knírek se zbarvil do červena. Přinášíš Mi sem vzkaz a snažíš se dotknout Mých nohou. Ale Můj milý čmeláku, Já tě varuji — nedotýkej se Mě! Netoužím po žádných vzkazech od tvého nespolehlivého pána. Jsi nespolehlivý služebník nespolehlivého pána.”

Uma das gopīs, de nome Śrīmatī Rādhārāṇī, estava tão absorta pensando em Kṛṣṇa por força de Seu contato pessoal com Ele que começou a conversar com um abelhão que estava voando ali tentando tocar Seus pés de lótus. Enquanto outra gopī conversava com Uddhava, que agia como mensageiro de Kṛṣṇa, Śrīmatī Rādhārāṇī tomou aquele abelhão como mensageiro de Kṛṣṇa e começou a conversar com ele assim: “Abelhão, você está acostumado a beber néctar das flores, em decorrência do que preferiu ser um mensageiro de Kṛṣṇa, que tem a mesma natureza que você. Posso ver em seus bigodes o pó vermelho do kuṅkuma que ficou na guirlanda de flores de Kṛṣṇa ao ser pressionada contra os seios de alguma outra moça que é Minha rival. Você sente muito orgulho por ter tocado aquela guirlanda, e seus bigodes ficaram avermelhados. Você veio aqui trazendo uma mensagem para Mim, ansioso por tocar em Meus pés. Todavia, Meu querido abelhão, deixe-Me avisá-lo – não Me toque! Não quero nenhuma mensagem de seu dono irresponsável. Você é o servo irresponsável de um senhor irresponsável”.

Je možné, že Šrímatí Rádhárání úmyslně oslovila čmeláka takovým sarkastickým způsobem proto, aby nepřímo odsoudila posla Uddhavu. Stejně jako ostatní gópí viděla, že se Uddhava svými rysy podobá Krišnovi, ale navíc ho viděla tak, že se Krišnovi vyrovná i jinak. Proto nepřímo naznačila, že je stejně nespolehlivý jako Krišna. Dále chtěla Šrímatí Rádhárání uvést konkrétní důvody, proč je s Krišnou a Jeho poslem nespokojená.

Pode ser que Śrīmatī Rādhārāṇī tenha Se dirigido com sarcasmo propositado àquele abelhão para criticar indiretamente o mensageiro Uddhava. Como as outras gopīs, Śrīmatī Rādhārāṇī viu que as feições corpóreas de Uddhava eram parecidas com as de Kṛṣṇa, e ela também viu que Uddhava era igual a Kṛṣṇa. Dessa forma, Ela indicou indiretamente que Uddhava era tão indigno de confiança como o próprio Kṛṣṇa. Śrīmatī Rādhārāṇī quis dar razões específicas de Sua insatisfação com Kṛṣṇa e Seu mensageiro.

Oslovila čmeláka: “Tvůj pán Krišna má úplně stejné vlastnosti jako ty. Přilétneš na květ, a jakmile ochutnáš trochu medu, hned letíš pryč, sedneš si na jiný květ a pochutnáváš si tam. Podobně Mi tvůj pán Krišna pouze jednou dovolil, abych ochutnala dotek Jeho rtů, a pak Mě docela opustil. Vím také, že bohyně štěstí Lakšmí, kterou vždy obklopují lotosové květy, neustále slouží Krišnovi. Nevím však, čím ji Krišna okouzlil a co ji k Němu tak poutá, přestože zná Jeho pravou povahu. Možná, že jí tak pletou hlavu Krišnova sladká slova, že ani není schopná chápat Jeho charakter. Co se Nás týče, My jsme chytřejší než bohyně štěstí. My už nikdy nedopustíme, aby Nás Krišna nebo Jeho poslové podvedli.”

Ela Se dirigiu ao abelhão: “Seu amo Kṛṣṇa tem exatamente o seu caráter. Você pousa em uma flor e, depois de tirar um pouco de mel, você imediatamente voa embora e pousa em outra flor. Você é tal qual o seu amo Kṛṣṇa. Ele Me deu apenas uma vez o gosto de tocar Seus lábios e, então, Me deixou completamente. Sei também que a deusa da fortuna, Lakṣmī, que está sempre no meio da flor de lótus, se ocupa constantemente no serviço a Kṛṣṇa, mas não sei como ela se deixou cativar tanto por Kṛṣṇa e por que está tão apegada a Kṛṣṇa, apesar de ela conhecer bem o verdadeiro caráter dEle. Quanto a nós, somos mais inteligentes que a deusa da fortuna. Não vamos mais ser enganadas nem por Kṛṣṇa nem por Seus mensageiros”.

Pokročilí znalci míní, že Lakšmí, bohyně štěstí, je podřízená expanze Šrímatí Rádhárání. Stejně jako má Krišna mnoho expanzí, zvaných viṣṇu-mūrti, tak i Jeho energie blaženosti, Rádhárání, má nesčetné expanze bohyní štěstí. Proto také bohyně štěstí Lakšmídží neustále touží dosáhnout postavení gópí.

Segundo uma opinião perita, Lakṣmī, a deusa da fortuna, é uma expansão subordinada de Śrīmatī Rādhārāṇī. Assim como Kṛṣṇa tem numerosas expansões de viṣṇu-mūrtis, Sua potência de prazer, Rādhārāṇī, também tem inúmeras expansões de deusas da fortuna. Por isso, a deusa da fortuna, Lakṣmījī, está sempre desejando se elevar à posição das gopīs.

Šrímatí Rádhárání pokračovala: “Pošetilý čmeláku, snažíš se Mě uspokojit a čekáš odměnu za to, že opěvuješ Krišnovu slávu, ale tvoje snaha je marná. My, gópí, jsme přišly o všechno svoje vlastnictví. Nemáme domovy ani rodiny. Víme velice dobře, co je Krišna zač. Víme toho dokonce ještě víc než ty. Takže cokoliv si o Něm vymyslíš, bude to pro nás starý příběh. Krišna teď žije ve městě a je spíše známý jako přítel Ardžuny. Má mnoho nových družek, které jsou nepochybně velice šťastné v Jeho společnosti. Jsou šťastné, protože Krišna uspokojuje roztoužení a palčivé pocity v jejich ňadrech. Když se vydáš opěvovat Krišnu tam, možná tě s radostí odmění. Snažíš se Mě uklidňovat svými lichotkami, a proto skláníš hlavu pod Mé nohy, ale Já znám tuto lest. Vím, že jsi posel ještě většího podvodníka, Krišny. Proto Mě prosím nech být.

Śrīmatī Rādhārāṇī continuou: “Seu abelhão tolo, você está tentando Me satisfazer e receber uma recompensa por cantar as glórias de Kṛṣṇa, mas é um esforço inútil. Estamos privadas de todos os nossos bens, longe de nossas casas e famílias. Estamos muito bem informadas sobre Kṛṣṇa. Sabemos até mais do que você. Então, tudo o que inventar sobre Ele não passará de velhas histórias para nós. Kṛṣṇa está agora na cidade e é mais conhecido como ‘o amigo de Arjuna’. Ele, agora, tem muitas namoradas novas, que, sem dúvida, estão muito felizes se associando com Ele. Por que a luxuriosa sensação ardente de seus peitos foi satisfeita por Kṛṣṇa, elas agora estão felizes. Se você for lá e glorificar Kṛṣṇa, elas terão prazer em recompensá-lo. Você está apenas tentando Me acalmar com seu comportamento bajulador, motivo pelo qual você pôs sua cabeça sob Meus pés. Porém, conheço o golpe que você está tentando aplicar. Sei que é um mensageiro que vem de um grande trapaceiro, Kṛṣṇa. Por isso, por favor, deixe-Me”.

Chápu, že jsi mistr v usmiřování dvou rozhádaných stran, ale zároveň musíš vědět, že nemohu v tebe ani tvého pána, Krišnu, vložit svou důvěru. Jen kvůli Němu jsme opustily své manžely, děti a příbuzné, a přesto se nám za to necítil nijak zavázán. Nakonec nám nechal jen oči pro pláč. Myslíš, že Mu ještě budeme důvěřovat? Víme, že Krišna nemůže zůstat dlouho bez společnosti mladých žen; taková je Jeho povaha. V Mathuře naráží na potíže, protože už není mezi nevinnými vesnickými pasačkami. Pohybuje se v aristokratické společnosti a jistě má těžkosti s navazováním vztahů s jinými mladými dívkami. Možná, že jsi nás přišel znovu pro Něho získat nebo nás tam odvést. Ale proč by si měl Krišna myslet, že tam půjdeme? Dokáže uvést v pokušení všechny dívky, nejen ve Vrindávanu či Mathuře, ale v celém vesmíru. Jeho úžasně okouzlující úsměv je tak přitažlivý a pohyby Jeho obočí jsou tak půvabné, že si může přilákat kteroukoliv ženu z nebeských, středních či pekelných planet. I Mahá-Lakšmí, největší ze všech bohyní štěstí, touží, aby Mu mohla nějak sloužit. Co jsme my ve srovnání se všemi těmito ženami ve vesmíru? Jsme úplně bezvýznamné.

“Posso entender que você é perito em reunir dois lados opostos, mas, ao mesmo tempo, saiba que não posso depositar minha confiança em você, nem em seu senhor, Kṛṣṇa. Deixamos nossos filhos, parentes, famílias e casas só por causa de Kṛṣṇa, mas Ele não Se sentiu em nada endividado conosco. Ele nos deixou perdidas. Você acha que podemos confiar nEle de novo? Sabemos que Kṛṣṇa não consegue ficar muito tempo sem a companhia de mulheres jovens. Essa é a natureza dEle. Ele está encontrando dificuldades em Mathurā porque não está mais na vila entre meninas inocentes. Ele está na sociedade aristocrática e deve estar tendo dificuldade em fazer amizade com as meninas. Talvez você tenha vindo aqui para fazer propaganda dEle de novo ou para nos levar até lá, mas por que Kṛṣṇa esperaria que fôssemos até lá? Ele é muito qualificado para seduzir todas as outras moças, não só em Vṛndāvana ou Mathurā, mas em todo o universo. Seu sorriso maravilhoso e encantador é muitíssimo atraente, e o movimento de Suas sobrancelhas, tão belo, que Ele pode chamar qualquer mulher dos planetas celestes, intermediários e plutônicos. Mahā-lakṣmī, a maior de todas as deusas da fortuna, também anseia prestar-Lhe algum serviço. Em comparação com todas essas mulheres do universo, o que somos nós? Somos muito insignificantes”.

Krišna sám o sobě prohlašuje, jak je ušlechtilý, a opěvují Ho velcí světci. Svoje přednosti by mohl dokonale použít, kdyby nám projevil jen trochu milosti, protože nám tak ubližuje a vůbec na nás nedbá. Ubohý poslíčku, ty jsi jen hloupý sluha. O Krišnovi toho mnoho nevíš — jak je nevděčný a nelítostný, a to nejen v tomto životě, ale byl takový i ve svých minulých životech. Všechno jsme to slyšely od své babičky Paurnamásí. Řekla nám, že Krišna se ve svém předešlém životě narodil jako kšatrija, známý pod jménem Rámačandra. Když chtěl zabít Válího, který byl nepřítelem jeho přítele, neudělal to kšatrijským způsobem, ale zabil ho jako lovec. Lovec se skryje na bezpečném místě a pak zabije zvíře, aniž by se mu postavil čelem. Pán Rámačandra měl jako kšatrija bojovat s Válím tváří v tvář, ale na popud svého přítele ho místo toho zabil zpoza stromu. Tím porušil náboženské zásady kšatrijů. Navíc Ho tolik okouzlovala krása Síty, že Šúrpanace, Rávanově sestře, usekl nos a uši, a proměnil ji tak v šeredu. Šúrpanakhá Mu dělala milostné návrhy a jako kšatrija ji měl uspokojit. Byl ale natolik pod pantoflem své manželky, že nemohl na Sítádéví zapomenout a Šúrpanakhu zohyzdil. Před tímto kšatrijským zrozením se narodil jako bráhmanský chlapec Vámanadéva a požádal Baliho Mahárádže o milodar. Bali Mahárádž byl tak šlechetný, že Mu dal všechno, co měl, ale Krišna jako Vámanadéva ho přesto bez špetky vděku spoutal jako vránu a poslal do pátálského království. O Krišnovi a jak je nevděčný víme vše. To je ale naše potíž: navzdory Jeho krutosti a necitelnosti je pro nás velice těžké o Něm přestat mluvit. A nejsme to jen my, kdo o Něm nedokáže nemluvit; i velcí mudrci a světci o Něm stále mluví. My gópí z Vrindávanu se už nechceme s tím tmavým chlapcem přátelit, ale nevíme, jak se nám podaří přestat na Něho vzpomínat a nemluvit o Jeho činnostech.”

“Kṛṣṇa faz propaganda de Si mesmo como magnânimo, e é louvado por grandes santos. Suas qualificações seriam utilizadas perfeitamente se Ele apenas mostrasse misericórdia para conosco, pois estamos humilhadas, tendo sido desprezadas por Ele. Você, pobre mensageiro, é apenas um servo menos inteligente. Você não sabe muito sobre Kṛṣṇa, como Ele tem sido ingrato e de coração duro, não só nesta vida, mas também em Suas vidas anteriores. Todas nós ouvimos isso de nossa avó Paurṇamāsī. Ela nos informou que Kṛṣṇa nasceu em uma família kṣatriya antes deste nascimento, e era conhecido como Rāmacandra. Naquele nascimento, em vez de matar Vālī, um inimigo de Seu amigo, à maneira de um kṣatriya, Ele o matou como um caçador. Um caçador se posiciona em um lugar seguro para se esconder e, então, mata o animal sem enfrentá-lo. O Senhor Rāmacandra, como kṣatriya, deveria ter lutado face a face com Vālī, mas, instigado por Seu amigo, Ele o matou detrás de uma árvore. Assim, Ele Se desviou dos princípios religiosos de um kṣatriya. Também, estava tão atraído pela beleza de Sītā que Ele transformou Śūrpaṇakhā, a irmã de Rāvaṇa, em uma mulher feia cortando seu nariz e suas orelhas. Śūrpaṇakhā propôs uma relação íntima com Ele, e, como kṣatriya, Ele devia tê-la satisfeito, mas Ele era tão dominado pela mulher que não pôde esquecer Sītā-devī e tranformou Śūrpaṇakhā em uma mulher feia. Antes daquele nascimento como kṣatriya, Ele nasceu como um menino brāhmaṇa chamado Vāmanadeva e pediu caridade a Bali Mahārāja. Bali Mahārāja era tão magnânimo que Lhe deu tudo o que tinha, mas Kṛṣṇa, como Vāmanadeva, ingratamente prendeu-o como um corvo e o empurrou para o reino de Pātāla. Sabemos tudo sobre Kṛṣṇa e como Ele é ingrato. Contudo, aqui está a dificuldade: apesar de Ele ser tão cruel e de coração duro, é muito difícil para nós parar de falar nEle. Não apenas nós somos incapazes de deixar de falar sobre Ele, mas grandes sábios e pessoas santas também se ocupam em falar sobre Ele. Nós gopīs de Vṛndāvana não queremos mais fazer amizade com esse menino negro, mas não sabemos como seremos capazes de deixar de nos lembrar e de falar de Suas atividades”.

Jelikož je Krišna absolutní, Jeho takzvaně bezcitné činnosti působí stejně příjemně jako laskavé. Proto se světci a velcí oddaní, jako jsou gópí, nemohou vzdát Krišny za žádných okolností. Pán Čaitanja se modlil: “Krišno, jsi úplně svobodný a nezávislý. Můžeš Mě buď obejmout, nebo rozdrtit svýma nohama—jak se Ti zlíbí. Můžeš Mi zlomit srdce tím, že Mi celý život nedovolíš, abych Tě spatřil, ale přesto zůstaneš jediným cílem Mojí lásky.”

Uma vez que Kṛṣṇa é absoluto, Suas assim chamadas atividades cruéis são tão aprazíveis quanto Suas atividades gentis. Pessoas santas e grandes devotos como as gopīs não podem desistir de Kṛṣṇa em nenhuma circunstância. O Senhor Caitanya, por isso, orou: “Kṛṣṇa, Você é livre e independente em todos os aspectos. Pode ou abraçar-Me ou esmagar-Me sob Seus pés – o que quiser. Você pode partir meu coração por não me deixar vê-lO durante toda a minha vida, mas, ainda assim, Você é o meu único objeto de amor”.

“Podle Mého názoru,” pokračovala Šrímatí Rádhárání, “by nikdo neměl o Krišnovi naslouchat, protože jakmile do ucha kápne kapka nektaru Jeho transcendentálních činností, člověk se okamžitě povznese nad protiklady zalíbení a odporu. Úplně se zbaví znečištění hmotnou připoutaností a vzdá se všech pout k hmotnému světu, i k rodině, domovu, manželce, dětem a všemu ostatnímu, co má každý člověk hmotným způsobem rád. Přijde o všechno hmotné, co kdy získal, a tak zarmoutí své příbuzné i sám sebe. Potom se vydá hledat Krišnu, buď jako lidská bytost, nebo v jiných formách života, dokonce i jako pták, a dobrovolně ze sebe udělá poustevníka. Je velice těžké skutečně pochopit Krišnu—Jeho jméno, vlastnosti, podobu, zábavy a všechno, co k Němu patří.”

“Em Minha opinião”, Śrīmatī Rādhārāṇī continuou, “não se deve ouvir falar de Kṛṣṇa, porque, logo que uma gota do néctar de Suas atividades transcendentais é derramada no ouvido, a pessoa se eleva imediatamente acima da dualidade de atração e rejeição. Estando completamente livre da contaminação do apego material, ela desiste do apego a este mundo material, família, lar, esposa, filhos e tudo o que lhe é materialmente querido. Sendo privada de todas as aquisições materiais, ela se torna infeliz e faz o mesmo com seus parentes. Então, ela vagueia em busca de Kṛṣṇa, quer como ser humano, quer em outra espécie de vida, mesmo como uma ave, e aceita voluntariamente a profissão de mendicante. É de fato muito difícil entender Kṛṣṇa, Seu nome, Sua qualidade, Sua forma, Seus passatempos, Sua parafernália e Seu séquito”.

Šrímatí Rádhárání dále sdělila Krišnovu černému poslíčkovi: “Prosím, už nic o Krišnovi neříkej. Bavme se raději o něčem jiném. Náš osud je stejně zpečetěn, jako osud laní s černými skvrnami v lese, které lovec přivábil sladkými tóny. Nás podobně okouzlila Krišnova sladká slova, a když znovu a znovu myslíme na záři vycházející z Jeho nehtů na prstech u nohou, víc a víc dychtíme po Jeho společnosti. Proto tě žádám, abys už o Krišnovi nemluvil.”

Śrīmatī Rādhārāṇī continuou a falar ao mensageiro negro de Kṛṣṇa: “Por favor, não fale mais sobre Kṛṣṇa. É melhor falar de algo diferente. Nós já estamos condenadas, como a corça de manchas negras na floresta que está encantada pela doce vibração musical do caçador. Da mesma maneira, fomos encantadas pelas doces palavras de Kṛṣṇa e, repetidas vezes, estamos pensando na refulgência das unhas dos dedos de Seus pés. Estamos ficando cada vez mais desejosas de Sua companhia, daí Eu pedir-lhe que não fale mais de Kṛṣṇa”.

Tento rozhovor Rádhárání se čmelákem, Její obviňování Krišny spojené s přiznáním, že o Něm nedokáže přestat mluvit, jsou známky nejvyšší transcendentální extáze, zvané mahā-bhāva. Tyto extatické projevy se mohou vyskytnout pouze u Rádhárání a Jejích společnic. Velcí áčárjové, jako je Šríla Rúpa Gósvámí a Višvanáth Čakravartí Thákur, analyzovali tuto mluvu Šrímatí Rádhárání ve stavu mahā-bhāvy a popsali Její různé nálady, jako zmatenost (udghūrṇā) a mluvení různými způsoby (jalpa-pratijalpa). To jsou příznaky ujjvala-rasy, nejzářivějšího drahokamu lásky k Bohu.

Essa conversa de Rādhārāṇī com o mensageiro abelhão, Sua acusação a Kṛṣṇa e, ao mesmo tempo, Sua impossibilidade de parar de falar sobre Ele, são sintomas do mais elevado êxtase transcendental, chamado mahā-bhāva. A manifestação extática de mahā-bhāva só é possível em pessoas como Rādhārāṇī e Suas companheiras. Grandes ācāryas, como Śrīla Rūpa Gosvāmī e Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura, analisaram estes discursos mahā-bhāva de Śrīmatī Rādhārāṇī e descreveram os diferentes sentimentos expressos, tais como udghūrṇā, ou “confusão”, e jalpa-pratijalpa, ou “falar de diferentes maneiras”. Em Rādhārāṇī, encontram-se os sinais de ujjvala, ou a joia mais brilhante do amor a Deus.

Zatímco Rádhárání promlouvala ke čmelákovi, poletoval sem a tam, a najednou Jí zmizel z dohledu. Nesmírně se rmoutila kvůli odloučení od Krišny, a když mohla mluvit se čmelákem, pociťovala extázi. Jakmile se však ztratil, téměř zešílela představou, že se možná tento poslíček vrátil ke Krišnovi zpravit Ho o tom, jak mluví proti Němu. “Krišnu bude určitě velice mrzet, když to uslyší,” myslela si. Takto Ji zaplavil jiný druh extáze.

Enquanto Rādhārāṇī falava com a abelha que voava de lá para cá, a abelha, de repente, desapareceu de Sua vista. Ela estava em total melancolia devido à separação de Kṛṣṇa e sentiu êxtase falando com a abelha. Entretanto, tão logo a abelha desapareceu, Ela ficou quase louca, pensando que a abelha mensageira poderia ter voltado a Kṛṣṇa para informar-Lhe tudo o que Ela falara contra Ele. “Kṛṣṇa deve ficar muito triste ao ouvir isso”, Ela pensou. Dessa maneira, Ela foi dominada por outro tipo de êxtase.

Mezitím se poletující čmelák objevil znovu před Ní. Myslela si: “Krišna je ke Mně pořád ještě laskavý. Přestože Mu poslíček přinesl takové pobuřující vzkazy, je tak laskavý, že znovu poslal čmeláka, aby Mě k Němu zavedl.” Tentokrát si Šrímatí Rádhárání dávala dobrý pozor, aby neřekla nic proti Krišnovi. “Vítám tě, Můj milý příteli. Krišna je tak laskavý, že tě poslal zpátky. Je ke Mně tak laskavý a milostivý, že tě naštěstí poslal zpátky, bez ohledu na Moje nelichotivé vzkazy, které jsi Mu přinesl. Sláva tobě, Můj milý příteli! Nyní Mě můžeš požádat o cokoliv chceš. Dám ti cokoliv, když jsi ke Mně tak laskavý. Přišel jsi, abys Mě zavedl ke Krišnovi, protože On sem nemůže přijít, obklopují Ho nové přítelkyně z Mathury. Ty jsi ale nepatrné stvoření — jak Mě tam můžeš vzít? Jak Mi můžeš pomoci setkat se s Krišnou, když tam odpočívá s bohyní štěstí a tiskne ji ke své hrudi? Nevadí, zapomeňme na Mou cestu tam nebo na tvoje poslání. Pověz Mi prosím, jak se Krišnovi daří v Mathuře. Řekni Mi, zda si ještě pamatuje na svého pěstouna Nandu Mahárádže, na svou milující matku Jašódu, na své přátele, se kterými pásl krávy, a na své nebohé přítelkyně gópí. Jsem si jistá, že o nás určitě někdy zpívá. Sloužily jsme Mu jako služky bez nároku na odměnu. Je nějaká možnost, že by se Krišna zase vrátil a položil svou ruku s vůní aguru na naše hlavy? Zeptej se prosím Krišny na všechny tyto věci.”

Entrementes, o abelhão, voando aqui e ali, apareceu de novo diante dEla. Ela pensou: “Kṛṣṇa ainda é bondoso coMigo. Apesar de o mensageiro ter levado mensagens perturbadoras, Ele é tão bondoso que reenviou o mensageiro para Me levar até Ele”. Śrīmatī Rādhārāṇī foi muito cuidadosa desta vez, para não dizer nada contra Kṛṣṇa. “Meu querido amigo, Eu lhe dou boas-vindas”, disse Ela. “Kṛṣṇa é tão bom que o enviou novamente. Kṛṣṇa é tão bondoso e afetuoso coMigo que, felizmente, Ele o enviou de novo, apesar de você ter transmitido a Ele Minha mensagem contra Ele. Meu querido amigo, pode pedir-Me o que quiser. Darei tudo porque você é muito bondoso para Mim. Você veio para levar-Me a Kṛṣṇa porque Ele não pode vir aqui. Ele está rodeado de novas namoradas em Mathurā. Todavia, você é uma criaturinha. Como pode levar-Me lá? Como poderá ajudar-Me a encontrar Kṛṣṇa enquanto Ele está repousando lá com a deusa da fortuna e abraçando-a contra Seu peito? Não importa. Esqueçamos todas essas coisas sobre Eu ir até lá ou enviá-lo. Por favor, deixe-Me saber como Kṛṣṇa está em Mathurā. Diga-Me se Ele ainda Se lembra de Seu pai adotivo, Nanda Mahārāja, de Sua mãe carinhosa, Yaśodā, de Seus amigos pastores e de Suas pobres amigas, como nós, as gopīs. Tenho certeza de que, às vezes, Ele deve falar sobre nós. Nós O servimos como criadas, sem nenhum pagamento. Há alguma possibilidade de Kṛṣṇa voltar e pôr Seus braços ao nosso redor? Seus membros estão sempre perfumados com o aroma do aguru. Por favor, faça todas essas perguntas a Kṛṣṇa”.

Uddhava stál poblíž a slyšel Rádhárání takto mluvit, jako kdyby se kvůli Krišnovi skoro pomátla. Nesmírně ho překvapilo, jak byly gópí zvyklé neustále na Krišnu myslet v nejvyšší extázi lásky zvané mahā-bhāva. Nesl s sebou od Krišny písemný vzkaz a nyní ho chtěl gópím přečíst, aby je uklidnil. Řekl: “Moje milé gópí, úspěšně jste naplnily poslání lidského života. Všechny jste obdivuhodnými oddanými Nejvyšší Osobnosti Božství; všichni lidé by vás proto měli uctívat. Měli by vás uctívat ve všech třech světech, protože vaše mysli jsou jedinečně pohroužené do myšlenek na Vásudévu, Krišnu, který je cílem všech zbožných činností a obřadních úkonů, jako rozdávání milodarů, přísného dodržování odříkavých slibů, podstupování strohé askeze a zapalování obětního ohně. To On je cílem recitování manter, čtení Véd, ovládání smyslů a soustředění mysli v meditaci. To jsou některé z mnoha způsobů seberealizace a dosažení životní dokonalosti. Ve skutečnosti jsou však určené pouze k poznání Krišny a zapojení se do transcendentální láskyplné služby Nejvyšší Osobnosti Božství.” Tak zní také závěrečný pokyn Bhagavad-gīty — i když jsou v ní popsány různé metody seberealizace, na konci Krišna doporučuje, aby člověk všeho zanechal a jenom se odevzdal Jemu. Všechny ostatní metody jen učí, jak se nakonec odevzdat lotosovým nohám Krišny. Bhagavad-gītā také říká, že tento proces odevzdání se dokončí upřímný člověk poté, co na základě moudrosti a askeze po mnoho životů různými metodami usiloval o seberealizaci.

Uddhava estava por perto e ouviu Rādhārāṇī falando dessa maneira, como se Ela tivesse quase enlouquecido por causa de Kṛṣṇa. Ele ficou demasiado surpreso ao ver como as gopīs estavam acostumadas a pensar constantemente em Kṛṣṇa neste êxtase mais alto de amor mahā-bhāva. Ele trouxera uma mensagem escrita de Kṛṣṇa e agora queria apresentá-la às gopīs, só para tranquilizá-las. Ele disse: “Minhas queridas gopīs, o propósito da vida humana de vocês agora alcançou o sucesso. Vocês todas são admiráveis devotas da Suprema Personalidade de Deus; por isso, merecem ser adoradas por todas as espécies de pessoas. Vocês são adoráveis em todos os três mundos porque suas mentes estão maravilhosamente absortas pensando em Vāsudeva, Kṛṣṇa. Ele é a meta de todas as atividades piedosas e práticas rituais, tais como dar caridade, seguir à risca a austeridade dos votos, submeter-se a severas penitências e acender o fogo do sacrifício. Ele é a finalidade por trás dos diferentes mantras, da leitura dos Vedas, do controle dos sentidos e da concentração da mente em meditação. Esses são alguns dos muitos diferentes processos para se alcançar a autorrealização e a perfeição da vida. Mas, de fato, eles só servem para que compreendamos Kṛṣṇa e nos encaixemos no transcendental serviço amoroso à Suprema Personalidade de Deus”. Essa é também a última instrução do Bhagavad-gītā; embora haja descrições dos diferentes processos de autorrealização, Kṛṣṇa, no final, recomendou que a pessoa abandonasse tudo e simplesmente se rendesse a Ele. Todos os outros processos servem para ensinar a pessoa a se render, finalmente, aos pés de lótus de Kṛṣṇa. O Bhagavad-gītā também diz que esse processo de rendição se completa com a pessoa sincera executando os processos de autorrealização em sabedoria e austeridade depois de muitos nascimentos.

V životech gópí byla plně projevená dokonalost takové askeze, a Uddhava byl tedy naprosto spokojený, když viděl jejich transcendentální postavení. Pokračoval: “Moje milé gópí, způsob, jakým myslíte na Krišnu, je téměř nedosažitelný i pro velké mudrce a světce. Dospěly jste na nejdokonalejší úroveň života. Dostalo se vám velkého požehnání, že jste upřely mysl na Krišnu a rozhodly se mít jenom Krišnu, a pro Nejvyšší Osobnost jste opustily rodiny, domovy, příbuzné, manžely i děti. Jelikož vaše mysl je teď plně pohroužená v Krišnovi, Nejvyšší Duši, automaticky se ve vás vyvinula univerzální láska. Považuji se za šťastného, že jsem vaší milostí měl možnost vás vidět v tomto rozpoložení.”

Visto que a perfeição de tal austeridade se manifestou completamente nas vidas das gopīs, Uddhava ficou plenamente satisfeito ao ver a posição transcendental delas. Ele continuou: “Minhas queridas gopīs, a mentalidade que vocês desenvolveram em relação a Kṛṣṇa é muitíssimo difícil de alcançar mesmo para grandes sábios e pessoas santas. Vocês atingiram o mais elevado nível de perfeição da vida. É uma grande bênção que vocês tenham fixado a mente em Kṛṣṇa e decidido ter Kṛṣṇa somente, abandonando suas famílias, lares, parentes, maridos e filhos por causa da Suprema Personalidade. Porque suas mentes agora estão completamente absortas em Kṛṣṇa, que é a Alma Suprema, o amor universal se desenvolveu automaticamente em vocês. Eu me considero muito afortunado por ter sido favorecido, pela misericórdia de vocês, a vê-las nessa situação”.

Když se Uddhava zmínil, že přinesl od Krišny vzkaz, gópí více zajímalo vyslechnout si tento vzkaz, než naslouchat o svém vznešeném postavení. Příliš se jim nelíbilo být takto opěvovány. Daly najevo, že chtějí slyšet vzkaz, který Uddhava přinášel od Krišny. Uddhava řekl: “Moje milé gópí, byl jsem vyslán zvláště proto, abych vám, velkým a ušlechtilým oddaným, přinesl tento vzkaz. Krišna mě za vámi poslal, protože jsem Jeho nejdůvěrnější služebník.”

Quando Uddhava disse que tinha uma mensagem de Kṛṣṇa, as gopīs ficaram mais interessadas em ouvir a mensagem do que em ouvir falar de sua elevada posição. Elas não gostaram muito de ser louvadas por causa de sua elevada posição e mostraram sua ansiedade por ouvir a mensagem que Uddhava trouxera de Kṛṣṇa. Uddhava disse: “Minhas queridas gopīs, estou especialmente encarregado de trazer esta mensagem para vocês, que são tão grandes e gentis devotas. Kṛṣṇa me enviou especificamente porque sou Seu servo mais confidencial”.

Uddhava psaný vzkaz od Krišny gópím nepředal, ale sám jim ho přečetl. Vzkaz byl napsaný velice rozvážně, aby nejen gópí, ale i empiričtí filosofové mohli pochopit, jak je láska k Bohu vnitřně spjatá se všemi energiemi Nejvyššího Pána. Z védských zdrojů je známé, že Nejvyšší Pán má mnoho různých energií: parāsya śaktir vividhaiva śrūyate. Navíc byly gópí tak důvěrnými přítelkyněmi Krišny, že Krišna byl při psaní vzkazu pro ně natolik dojatý, že nemohl psát čitelně. Uddhava oplýval jako žák Brihaspatiho bystrou inteligencí, a tak místo aby gópím dopis předal, považoval za rozumné jim ho osobně přečíst a vysvětlit.

Uddhava não entregou às gopīs a mensagem escrita trazida de Kṛṣṇa, mas leu-a pessoalmente para elas. A mensagem fora escrita com muita gravidade, de modo que não só as gopīs, mas todos os filósofos empíricos, pudessem entender como o puro amor de Deus está intrinsecamente integrado com todas as diferentes energias do Senhor Supremo. Entende-se da informação védica que o Senhor Supremo tem múltiplas energias: parāsya śaktir vividhaiva śrūyate. Também, as gopīs eram amigas pessoais tão íntimas de Kṛṣṇa que, enquanto Ele estava escrevendo a mensagem para elas, Ele Se comoveu e não pôde escrever nitidamente. Uddhava, como aluno de Bṛhaspati, tinha uma inteligência muito aguçada, então, em vez de entregar a mensagem escrita, ele achou prudente ler pessoalmente e lhes explicar a mensagem.

Uddhava pokračoval: “Toto jsou slova Osobnosti Božství: ,Moje milé gópí, Moje drahé přítelkyně, prosím vězte, že odloučení mezi námi není možné, nikdy, nikde a za žádných okolností, protože jsem všeprostupující.`”

Uddhava continuou: “Estas são as palavras da Personalidade de Deus. ‘Minhas queridas gopīs, Minhas queridas amigas, por favor, saibam que é impossível haver separação entre nós em qualquer tempo, em qualquer lugar ou sob quaisquer circunstâncias, porque Eu sou onipenetrante’”.

Tato všudypřítomnost Pána Krišny je vysvětlena v Bhagavad-gītě, jak v sedmé, tak v deváté kapitole. V deváté kapitole je popsáno, že Krišna je všudypřítomný ve svém neosobním aspektu; všechno spočívá v Něm, ale On osobně všude přítomný není. A v sedmé kapitole je uvedeno, že pět hrubohmotných prvků (země, voda, oheň, vzduch a nebe) a tři jemnohmotné prvky (mysl, inteligence a ego) jsou Jeho nižší energie. Existuje však ještě jiná, vyšší energie, která se nazývá živá bytost. Živé bytosti jsou také přímo nedílnou částí Krišny. Krišna je tedy materiální i operativní příčinou všeho. Vždy prostupuje vším jako příčina a následek. Nejen gópí, ale všechny živé bytosti jsou za všech okolností neoddělitelně spojené s Krišnou. Gópí si však tento vztah s Krišnou dokonale uvědomují, zatímco živé bytosti podléhající vlivu māyi, iluzorní energie, na Krišnu zapomínají a myslí si o sobě, že mají samostatnou totožnost, která s Ním nemá žádné spojení.

Este fato de Kṛṣṇa ser onipenetrante é explicado no Bhagavad-gītā, nos capítulos nove e sete. Kṛṣṇa é onipenetrante em Seu aspecto impessoal; tudo repousa nEle, mas Ele não está pessoalmente presente em toda parte. No capítulo sete, também se diz que os cinco elementos grosseiros (terra, água, fogo, ar e céu) e os três elementos sutis (mente, inteligência e ego) são todos Sua energia inferior, mas existe outra energia, superior, que é a entidade viva. As entidades vivas são também diretamente partes integrantes de Kṛṣṇa. Portanto, Kṛṣṇa é a fonte das duas energias, a material e a espiritual. Ele está sempre Se misturando em tudo como causa e efeito. Não somente as gopīs, mas todas as entidades vivas estão sempre inseparavelmente conectadas com Kṛṣṇa em todas as circunstâncias. As gopīs, porém, têm conhecimento perfeito e completo desta relação com Kṛṣṇa, ao passo que as entidades vivas sob o encanto de māyā estão esquecidas de Kṛṣṇa e se julgam identidades separadas, sem relação alguma com Ele.

Láska ke Krišnovi neboli vědomí Krišny je proto dokonalostí skutečného poznání, se kterým chápeme věci takové, jaké jsou. Naše mysl nemůže být nikdy prázdná. Mysl se neustále zaobírá nějakými myšlenkami a námět těchto myšlenek nemůže přesahovat osm prvků Krišnovy energie. Ten, kdo zná tento filosofický aspekt všech myšlenek, je skutečně moudrý člověk a odevzdá se Krišnovi. Gópí jsou ztělesněním této dokonalé úrovně poznání. Nejsou to pouhé mentální spekulantky. Jejich mysli jsou stále u Krišny. Mysl není nic jiného než Krišnova energie. Jakákoliv osoba, která myslí, cítí a má svá přání, ve skutečnosti nemůže být od Krišny oddělená. Avšak úroveň, na které chápe svůj věčný vztah s Krišnou, se nazývá vědomí Krišny. Chorobný stav, ve kterém svůj věčný vztah s Krišnou nechápe, je znečištěnou úrovní neboli māyou. Jelikož gópí jsou na úrovni čistého transcendentálního poznání, jejich mysli jsou vždy naplněné vědomím Krišny. Krišnu a živé bytosti nelze oddělit, stejně jako nelze oddělit například oheň a vzduch. Jakmile živé bytosti zapomenou na Krišnu, nejsou ve svém normálním stavu. Co se týče gópí, ty jsou na absolutní úrovni dokonalého poznání, protože neustále myslí na Krišnu. Takzvaní empiričtí filosofové si někdy myslí, že cesta bhakti je určená pro méně inteligentní lidi, ale dokud tito takzvaní znalci nedospějí k bhakti, jejich poznání bude nutně nečisté a nedokonalé. Odloučením je ve skutečnosti stav zapomnění na náš věčný vztah s Krišnou. I to je však iluzorní, protože k žádnému odloučení nemůže dojít. Gópí nežily v takovém iluzorním stavu, takže ani z filosofického hlediska pro ně odloučení neexistovalo.

O amor a Kṛṣṇa, ou a consciência de Kṛṣṇa, é, portanto, a perfeição do verdadeiro conhecimento ao entender as coisas como elas são. Nossa mente nunca pode estar vazia. A mente está sempre ocupada com alguma espécie de pensamento, e o assunto desse pensamento não pode estar fora dos oito elementos da energia de Kṛṣṇa. Quem conhece este aspecto filosófico de todos os pensamentos é de fato um homem sábio e se rende a Kṛṣṇa. As gopīs são o exemplo típico dessa fase de perfeição de conhecimento. Elas não são simples especuladoras mentais. A mente delas está sempre em Kṛṣṇa. A mente nada mais é do que a energia de Kṛṣṇa. De fato, qualquer pessoa que possa pensar, sentir, agir e querer não pode estar separada de Kṛṣṇa. A fase em que se pode entender sua relação eterna chama-se consciência de Kṛṣṇa, ao passo que o estado doentio em que não se pode mais entender sua relação eterna com Kṛṣṇa é a fase contaminada, ou māyā. Como as gopīs estão na plataforma de puro conhecimento transcendental, a mente delas está sempre cheia de consciência de Kṛṣṇa. Por exemplo, assim como não há separação entre o fogo e o ar, também não há separação entre Kṛṣṇa e as entidades vivas. Quando as entidades vivas esquecem Kṛṣṇa, elas não estão em seu estado normal. Quanto às gopīs, por estarem sempre pensando em Kṛṣṇa, elas estão na fase absoluta de perfeição de conhecimento. Algumas vezes, os assim chamados filósofos empíricos pensam que o caminho de bhakti se destina aos menos inteligentes, mas, a não ser que o dito homem de conhecimento chegue à plataforma de bhakti, seu conhecimento é, com certeza, impuro e imperfeito. De fato, a fase de aperfeiçoamento da relação eterna com Kṛṣṇa é o amor em separação, mas isso também é ilusório porque não há separação. As gopīs não se situavam nessa condição ilusória de vida. Então, mesmo do ponto de vista filosófico, não havia separação para elas.

Uddhava pokračoval ve čtení Krišnova vzkazu: “Nic není ode Mne oddělené; celý vesmírný projev spočívá na Mně a není ode Mne odloučený. Já jsem existoval před stvořením.” To je potvrzeno ve védských textech: eko nārāyaṇa āsīn na brahmā na īśānaḥ. “Před stvořením existoval pouze Nárájan. Nebyl tu ani Brahmá, ani Šiva.” Celým vesmírným projevem hýbou tři kvality hmotné přírody. Je řečeno, že Brahmá, inkarnace kvality vášně, stvořil tento vesmír, ale Brahmá je druhotný stvořitel; původním stvořitelem je Nárájan. To potvrdil i Šankaráčárja: nārāyaṇaḥ paro 'vyaktāt. “Nárájan je transcendentální, je nad tímto vesmírným projevem.” Nic v tomto vesmírném projevu tedy není od Krišny odloučené, i když Krišnovu původní podobu není možné ve všem vidět.

Uddhava continuou lendo a mensagem de Kṛṣṇa: “‘Nada é separado de Mim; toda a manifestação cósmica repousa em Mim e não é separada de Mim. Antes da criação, eu existia.’” Isso é confirmado na literatura védica: eko vai nārāyaṇa āsīn na brahmā neśānaḥ. “Antes da criação, havia apenas Nārāyaṇa. Não havia nem Brahmā nem Śiva.” Toda a manifestação cósmica é manipulada pelos três modos da natureza material. É dito que Brahmā, a encarnação da qualidade da paixão, criou este universo. Contudo, Brahmā é o criador secundário: o criador original é Nārāyaṇa. Śaṅkarācārya confirma isso: nārāyaṇaḥ paro ’vyaktāt. “Nārāyaṇa é transcendental, além desta manifestação cósmica.” Desta maneira, nada dentro desta manifestação cósmica é separado de Kṛṣṇa, embora a forma original de Kṛṣṇa não seja visível em tudo.

Krišna tvoří, udržuje a ničí celý vesmírný projev tak, že se expanduje v různých inkarnacích. Všechno je Krišna a všechno závisí na Krišnovi, ale nelze Ho vnímat v hmotné energii, která se proto nazývá māyā neboli iluze. V duchovní energii však můžeme vnímat Krišnu na každém kroku, za každých okolností. Takové dokonalé pochopení představují gópí. Tak jako Krišna stojí vždy stranou vesmírného projevu, který na Něm přesto zcela závisí, tak je i živá bytost naprosto nezúčastněná na svém hmotném, podmíněném životě, přestože se hmotné tělo vyvinulo na základě této duchovní existence. V Bhagavad-gītě je celý vesmírný projev prohlášen za matku živých bytostí a Krišna za otce. Tak jako otec oplodní matku vstříknutím živé bytosti do jejího lůna, Krišna přivádí všechny živé bytosti do lůna hmotné přírody. Vycházejí z něho pak v různých tělech podle svých různých plodonosných činností. Živá bytost se však za žádných okolností tohoto hmotného, podmíněného života neúčastní.

Kṛṣṇa cria, mantém e aniquila toda a manifestação cósmica expandindo-Se em diferentes encarnações. Tudo é Kṛṣṇa e tudo depende de Kṛṣṇa, mas Ele não é percebido na energia material chamada māyā, ou ilusão. Na energia espiritual, porém, Kṛṣṇa é percebido a cada passo, em todas as circunstâncias. Essa fase de perfeição de entendimento é representada pelas gopīs. Assim como Kṛṣṇa está sempre afastado da manifestação cósmica apesar de ela ser completamente dependente dEle, a entidade viva também é completamente afastada de sua vida material condicionada, embora o corpo material se tenha desenvolvido com base na existência espiritual. No Bhagavad-gītā, toda a manifestação cósmica é aceita como a mãe das entidades vivas, e Kṛṣṇa é o pai. Assim como o pai fecunda a mãe injetando em seu ventre a entidade viva, Kṛṣṇa injeta todas as entidades vivas no ventre da natureza material. Elas entram em diferentes corpos de acordo com suas diferentes atividades fruitivas, mas, em todas as circunstâncias, a entidade viva está separada desta vida material condicionada.

Když se jen podíváme na svá vlastní těla, můžeme pochopit, jak je živá bytost odlišná od tělesného uvěznění. Všechny tělesné činnosti probíhají díky vzájemnému působení tří kvalit hmotné přírody. Každým okamžikem můžeme v našem těle pozorovat mnoho změn, ale duše zůstává nad těmito změnami. Duše nemůže ani tvořit, ani ničit nebo zasahovat do činností hmotné přírody. Živá bytost je tedy polapená hmotným tělem a je podmíněná ve třech stádiích — v bdělém stavu, ve spánku a v bezvědomí. Mysl je ve všech třech životních stádiích činná; živá bytost během spánku či snění vidí něco jako skutečné, a když se probudí, vidí stejnou věc jako neskutečnou. Závěr tedy je, že to, co je za jistých okolností považováno za skutečné, se za jiných okolností prohlašuje za neskutečné. Těmito otázkami se zabývají empiričtí filosofové či sánkhja-jógí. Podrobují se přísné askezi, ovládání smyslů a odříkání, aby došli ke správným závěrům.

Se simplesmente estudarmos nosso próprio corpo, poderemos entender como uma entidade viva está sempre afastada deste engaiolamento corporal. Cada ação do corpo ocorre pela interação dos três modos da natureza material. Podemos ver, a cada momento, muitas mudanças ocorrendo em nosso corpo, mas a alma espiritual está afastada de todas as mudanças. Não é possível criar, nem aniquilar, nem interferir nas ações da natureza material. A entidade viva está, portanto, presa na armadilha do corpo material e condicionada em três fases, a saber, enquanto está acordada, dormindo ou inconsciente. A mente age em todas as três condições de vida; a entidade viva em seu estado de sono ou sonho vê algo como real e, quando acordada, vê a mesma coisa como irreal. Conclui-se, portanto, que, sob certas circunstâncias, ela aceita algo como real e, sob outras circunstâncias, aceita a mesmíssima coisa como irreal. Esses assuntos são a matéria de estudo do filósofo empírico, ou sāṅkhya-yogī. Para chegar à conclusão certa, os sāṅkhya-yogīs se submetem a severas austeridades e penitências. Eles praticam o controle dos sentidos e a renúncia.

Všechny tyto metody určování konečného cíle života se přirovnávají k řekám a Krišna je oceán. Všechny pokusy o poznání směřují ke Krišnovi, tak jako řeky plynou k moři. Po mnoha životech úsilí dospěje člověk na dokonalou úroveň, když dojde ke Krišnovi. Krišna říká v Bhagavad-gītě: kleśo 'dhikataras teṣām avyaktāsakta-cetasām — “Všichni se snaží Mne poznat, ale ti, kdo se vydali na cestu bez bhakti, zjistí, že jejich úsilí provází mnoho potíží.” Nikdo nemůže pochopit Krišnu, dokud nedospěje k bhakti.

Todas essas diferentes maneiras de determinar a meta final da vida se comparam a rios. Kṛṣṇa é o oceano. Assim como os rios fluem para o oceano, todas as tentativas de conhecimento fluem para Kṛṣṇa. Depois de muitíssimas existências de esforço, quando a pessoa de fato chega a Kṛṣṇa, ela atinge a fase da perfeição. Kṛṣṇa diz no Bhagavad-gītā: “Todos estão buscando o caminho para Me compreender, mas aqueles que adotaram caminhos destituídos de qualquer bhakti acham seu processo muito difícil e problemático”. Kleśo ’dhikataras teṣām: Kṛṣṇa não pode ser compreendido a menos que a pessoa chegue ao ponto de bhakti.

V Bhagavad-gītě jsou popsány tři cesty: karma-yoga, jñāna-yoga a bhakti-yoga. Lidem, kteří příliš lpí na plodonosných činnostech, se doporučuje provádět takové činy, které je přivedou k bhakti. Lidem, kteří se nemohou obejít bez empirické filosofie, se rovněž doporučuje jednat tak, aby poznali bhakti. Karma-yoga se tedy liší od obyčejné karmy a jñāna-yoga se liší od obyčejné jñāny. Závěrem Pán v Bhagavad-gītě prohlašuje: bhaktyā mām abhijānāti — jedině vykonáváním oddané služby je možné poznat Krišnu. Gópí dosáhly dokonalého stádia oddané služby, protože se nezajímaly o nic jiného než o Krišnu. To je potvrzeno ve Védách: kasmin bhagavo vijñāte sarvam idaṁ vijñātaṁ bhavati. Pouhým poznáním Krišny člověk automaticky získá všechno ostatní poznání.

Três caminhos são enunciados no Gītā: karma-yoga, jñāna-yoga e bhakti-yoga. Aqueles que estão muito presos às atividades fruitivas são aconselhados a realizar ações que os conduzam a bhakti. Aqueles que são afeitos à frustração da filosofia empírica também são aconselhados a agir de tal maneira que cheguem a compreender bhakti. O karma-yoga é diferente do karma comum, e o jñana-yoga é diferente do jñāna comum. Por fim, como o Senhor afirma no Bhagavad-gītā, bhaktyā māṁ abhijānāti: só pela execução do serviço devocional é possível entender Kṛṣṇa. A fase de perfeição do serviço devocional foi conseguida pelas gopīs porque elas não queriam conhecer nada além de Kṛṣṇa. Confirma-se nos Vedas: yasnmin eva vijñāte sarvam eva vijñātaṁ bhavati. Isso quer dizer que, simplesmente por conhecer Kṛṣṇa, a pessoa adquire automaticamente todo o conhecimento.

Uddhava pokračoval ve čtení vzkazu od Krišny: “Pro vás již není nutné transcendentální poznání Absolutní Pravdy. Vy jste navyklé Mne milovat od samého počátku svého života.” Poznání Absolutní Pravdy zvláště potřebují ti, kdo se chtějí vysvobodit z hmotné existence. Ale ten, kdo dosáhl lásky ke Krišnovi, již je na úrovni osvobození. V Bhagavad-gītě také stojí, že ten, kdo vykonává čistou oddanou službu, se nachází na transcendentální úrovni osvobození. Gópí ve skutečnosti necítily bolesti hmotné existence, ale cítily odloučení od Krišny. Proto Krišna řekl: “Moje milé gópí, úmyslně jsem se od vás odloučil, abyste o Mně mohly neustále meditovat, a abych tak ještě prohloubil vaši neobyčejnou lásku ke Mně.”

Uddhava continuou lendo a mensagem de Kṛṣṇa: “‘O conhecimento transcendental do Absoluto não é mais necessário para vocês. Vocês se acostumaram a Me amar desde o começo de suas vidas.’” O conhecimento da Verdade Absoluta é especificamente necessário para pessoas que desejam se libertar da existência material. Porém, quem obteve amor por Kṛṣṇa já está na plataforma da liberação. Como se declara na Bhagavad-gītā, qualquer um dedicado ao serviço devocional imaculado deve ser considerado como estando situado na plataforma transcendental de liberação. As gopīs, na verdade, não sentiam nenhuma dor da existência material, mas sentiam saudade de Kṛṣṇa. Kṛṣṇa, portanto, disse: “Minhas caras gopīs, para ampliar seu excelentíssimo amor por Mim, Eu propositadamente Me separei de vocês, a fim de que ficassem em constante meditação em Mim.”

Gópí jsou na dokonalé úrovni meditace. Jógím se většinou meditování líbí víc než vykonávání oddané služby Pánu, ale oni nevědí, že dokonalostí jógy je dospět k oddanosti. Bhagavad-gītā potvrzuje, že neustálá meditace o Krišnovi, jaké se věnovaly gópí, je nejvyšší formou jógy. Krišna znal velice dobře psychologii žen. Žena myslí na svého milence víc, když je pryč, než když je s ní. Na příkladu gópí chtěl Krišna ukázat, že ten, kdo je v neustálém tranzu jako ony, určitě dospěje k Jeho lotosovým nohám.

As gopīs estão na fase de perfeição da meditação. Os yogīs gostam mais de meditar do que de prestar serviço devocional ao Senhor, mas eles não sabem que a perfeição do sistema de yoga é alcançar a devoção. Essa meditação constante em Kṛṣṇa por parte das gopīs se confirma no Bhagavad-gītā como sendo o yoga mais elevado. Kṛṣṇa conhecia muito bem a psicologia das mulheres. Quando o amado de uma mulher está longe, ela pensa nele mais em meditação do que quando ele está presente diante dela. Kṛṣṇa quis ensinar pelo comportamento das gopīs que alguém que está constantemente em transe, como as gopīs, com certeza alcança os pés de lótus de Kṛṣṇa.

Pán Čaitanja učil všechny lidi metodu zvanou vipralambha-sevā, která spočívá v poskytování služby Nejvyšší Osobnosti Božství s pocity odloučení. Také šest Gósvámích učilo uctívat Krišnu s pocity, které měly gópí ve stavu odloučení. To velice jasně vysvětlují modlitby, které o Gósvámích napsal Šrínivásáčárja. Říká v nich, že Gósvámí byli vždy pohroužení v oceánu transcendentálních pocitů v náladě gópí. Když žili ve Vrindávanu, pátrali všude po Krišnovi a naříkali: “Kde jsi, Krišno? Kde jste, ó gópí? Kde jsi, Šrímatí Rádhárání?” Nikdy neříkali: “Právě jsme viděli Rádhu a Krišnu. Naše poslání je splněné.” Jejich poslání zůstalo vždy nesplněné — nikdy se s Rádhou a Krišnou nesetkali.

O Senhor Caitanya ensinou às pessoas em geral o método de vipralambha-sevā, que é o método de prestar serviço à Suprema Personalidade de Deus no sentimento de separação. Os Seis Gosvāmīs também ensinaram a adorar Kṛṣṇa no sentimento das gopīs em separação. As orações de Śrīnivāsācārya sobre os Gosvāmīs explicam com muita clareza esse assunto. Śrīnivāsācārya disse que os Gosvāmīs estavam sempre absortos no oceano de sentimentos transcendentais no estado de espírito das gopīs. Quando moravam em Vṛndāvana, eles procuravam Kṛṣṇa gritando: “Onde está Kṛṣṇa? Onde estão as gopīs? Onde Você está, Śrīmatī Rādhārāṇī?” Eles nunca diziam: “Vimos agora Rādhā e Kṛṣṇa, e, por isso, nossa missão está cumprida”. A missão deles estava sempre por cumprir; eles nunca encontravam Rādhā e Kṛṣṇa.

Krišna připomněl gópím, že ty gópí, které se k Němu nemohly připojit v době tance rāsa, opustily tělo jen tím, jak na Něho myslely. Pohroužit se do vědomí Krišny s pocity odloučení je tedy nejrychlejší metodou, jak dosáhnout Krišnových lotosových nohou. Krišnovo osobní prohlášení přesvědčilo gópí o síle pocitů odloučení. Gópí skutečně prožívaly nadpřirozený způsob uctívání Krišny a velice jim pomohlo, když pochopily, že Krišna od nich nebyl daleko, ale byl vždy s nimi.

Kṛṣṇa lembrou às gopīs que, no momento da dança da rāsa, as gopīs que não puderam se juntar a Ele para a rāsa-līlā abandonaram o corpo simplesmente por pensarem nEle. Absorver-se em consciência de Kṛṣṇa pelo sentimento de saudade é, portanto, o método mais rápido para se alcançar os pés de lótus de Kṛṣṇa. Pela declaração pessoal de Kṛṣṇa, as gopīs se convenceram da força dos sentimentos de saudade. Elas estavam, de fato, experimentando o método sobrenatural de adoração a Kṛṣṇa, e, deste modo, ficaram aliviadas ao entenderem que Kṛṣṇa não estava distante delas, mas sempre com elas.

Gópí tedy radostně přijaly Uddhavu a promluvily následovně: “Slyšely jsme, že král Kansa, který byl pro jaduovskou dynastii neustálým zdrojem těžkostí, byl nyní zabit. To je pro nás dobrá zpráva. Doufáme, že jsou teď členové jaduovské dynastie šťastní ve společnosti Krišny, jenž dokáže plnit všechny touhy svých oddaných. Milý Uddhavo, řekni nám, zdali na nás Krišna někdy myslí, když Ho obklopují osvícené dívky z vysoké společnosti v Mathuře. Víme, že mathurské ženy a dívky nejsou žádné vesničanky. Jsou osvícené a krásné. Krišnu jistě velice těší jejich stydlivé usměvavé pohledy a jiné ženské rysy. Dobře víme, že se Krišnovi vždy líbí chování krásných žen. Nejspíš Ho mathurské ženy lapily do svých sítí. Náš milý Uddhavo, řekni nám laskavě, vzpomene si Krišna někdy na nás, když je uprostřed jiných žen?”

As gopīs, então, receberam Uddhava com muita felicidade e começaram a falar como segue: “Ouvimos que o rei Kaṁsa, que foi sempre uma fonte de problemas para a dinastia Yadu, agora está morto. Essa é uma boa notícia para nós. Esperamos, portanto, que os membros da dinastia Yadu estejam muito felizes na companhia de Kṛṣṇa, que pode satisfazer todos os desejos de Seus devotos. Meu querido Uddhava, por favor, informe-nos se Kṛṣṇa, às vezes, pensa em nós enquanto está entre as muito bem esclarecidas moças da sociedade de Mathurā. Sabemos que as mulheres e moças de Mathurā não são meninas de vila, mas, sim, instruídas e belas. Seus olhares tímidos e sorridentes, e outras características femininas, devem ser muito agradáveis a Kṛṣṇa. Sabemos muito bem que Kṛṣṇa está sempre interessado no comportamento das mulheres bonitas. Parece, portanto, que Ele foi preso pela armadilha das mulheres de Mathurā. Meu querido Uddhava, você pode fazer a bondade de nos informar se Kṛṣṇa, às vezes, Se lembra de nós enquanto está no meio de outras mulheres?”

Jiná gópí se zeptala: “Pamatuje se na tu noc, kterou jsme strávili mezi květy kumuda při měsíčním světle, kdy byl Vrindávan neobyčejně krásný? Krišna s námi tančil a vzduchem se neslo cinkání nákotníčků. Vzpomíná si na tu noc? My na ni vzpomínáme a cítíme odloučení. Odloučení od Krišny nás rozrušuje, jako kdybychom měly v těle oheň. Chystá se Krišna vrátit do Vrindávanu, aby ten oheň uhasil, tak jako se na nebi objevuje mrak, aby deštěm uhasil lesní požár?”

Outra gopī perguntou: “Ele Se lembra daquela noite enluarada, no meio das flores kumuda, quando Vṛndāvana se tornou excessivamente bela? Kṛṣṇa dançava conosco, e a atmosfera estava sobrecarregada com o som dos sinos de tornozelos. Trocamos conversas agradáveis, então. Ele Se lembra daquela noite especial? Lembramo-nos daquela noite e sentimos saudade. A separação de Kṛṣṇa nos deixa agitadas, como se houvesse fogo em nosso corpo. Ele Se propõe a voltar a Vṛndāvana para apagar este fogo, assim como uma nuvem aparece no céu para extinguir um incêndio na floresta com sua chuva?”

Další gópí řekla: “Krišna zabil svého nepřítele a vítězně získal Kansovo království. Možná, že se již oženil s dcerou nějakého krále a spokojeně žije mezi svými příbuznými a přáteli. Proč by potom chodil do naší vesnice Vrindávanu?”

Outra gopī disse: “Kṛṣṇa matou Seu inimigo e vitoriosamente conseguiu o reino de Kaṁsa. Talvez agora Ele esteja casado com uma filha de rei e esteja vivendo feliz entre Seus parentes e amigos. Portanto, por que haveria Ele de vir a esta vila de Vṛndāvana?”

Jiná gópí řekla: “Krišna je Nejvyšší Osobnost Božství, manžel bohyně štěstí, a je soběstačný. Nemá co do činění ani s námi, dívkami z vrindávanského lesa, ani s městskými dívkami v Mathuře. Je vznešenou Nadduší a nepotřebuje žádnou z nás, ani tady, ani tam.”

Outra gopī disse: “Kṛṣṇa é a Suprema Personalidade de Deus, o esposo da deusa da fortuna, e é autossuficiente. Ele nada tem a ver conosco, as moças da floresta de Vṛndāvana, nem com as moças da cidade de Mathurā. Ele é a grande Superalma; Ele não tem nada a ver com nenhuma de nós, quer aqui, quer lá”.

Další gópí řekla: “Je od nás nerozumné doufat, že se Krišna vrátí do Vrindávanu. Měly bychom se místo toho snažit být šťastné ve svém zklamání. I slavná prostitutka Pingalá prohlásila, že zklamání je ten největší požitek. Všechny tyto věci víme, ale je pro nás velice těžké přestat očekávat, že Krišna přijede zpátky. Kdo by mohl zapomenout na to, jak se v ústraní bavil s Krišnou, na jehož hrudi stále přebývá bohyně štěstí, i přesto, že po ní Krišna netouží? Můj milý Uddhavo, Vrindávan je země plná řek, lesů a krav. Tady se rozléhaly tóny Krišnovy flétny a tady se společně se svým starším bratrem, Šrí Balarámou, radoval z naší společnosti. Vrindávanské prostředí nám tedy neustále připomíná Krišnu a Balarámu. Na zemi ve Vrindávanu zůstaly otisky Jeho chodidel, které jsou sídlem bohyně štěstí, a kvůli těmto znakům nemůžeme na Krišnu zapomenout.”

Outra gopī disse: “Não é razoável esperar que Kṛṣṇa volte para Vṛndāvana. Devemos, em vez disso, tentar ser felizes no desapontamento. Até mesmo Piṅgalā, a grande prostituta, disse que o desapontamento é o maior prazer. Todas nós conhecemos essas coisas, mas é muito difícil para nós desistir de esperar que Kṛṣṇa volte. Quem pode esquecer uma conversa solitária com Kṛṣṇa, em cujo peito a deusa da fortuna sempre permanece, apesar de Kṛṣṇa não a desejar? Meu querido Uddhava, Vṛndāvana é a terra de rios, florestas e vacas. Aqui foi ouvida a vibração da flauta, e Kṛṣṇa, com Seu irmão mais velho, Śrī Balarāma, gozou a atmosfera em nossa companhia. Assim, o ambiente de Vṛndāvana nos lembra constantemente de Kṛṣṇa e Balarāma. A impressão de Suas pegadas ainda está na terra de Vṛndāvana, que é a residência da deusa da fortuna, e, por causa destes sinais, não podemos esquecer Kṛṣṇa”.

Gópí dále vyjádřily, že Vrindávan byl stále ještě plný bohatství a štěstí; co se týkalo hmotného zajištění, nic ve Vrindávanu nescházelo. Navzdory všemu bohatství však nemohly zapomenout na Krišnu a Balarámu.

As gopīs ainda expressaram que Vṛndāvana estava cheia de toda opulência e boa fortuna; não havia escassez nem falta em Vṛndāvana quanto às necessidades materiais, mas, a despeito de tal opulência, elas não conseguiam esquecer Kṛṣṇa e Balarāma.

“Neustále vzpomínáme na Krišnovy okouzlující rysy — na Jeho chůzi, Jeho úsměvy a Jeho škádlivá slova. Jeho jednání nás úplně očarovalo a není možné, abychom na Něho zapomněly. Stále se k Němu modlíme: ,Drahý Pane, drahý manželi bohyně štěstí, drahý Pane Vrindávanu a zachránce soužených oddaných! Topíme se teď v oceánu utrpení, a proto Tě prosíme, vrať se do Vrindávanu a vysvoboď nás z této žalostné situace.`”

“Lembramos constantemente as várias características atraentes do belo Kṛṣṇa: Seu andar, Seu sorriso e Suas palavras brincalhonas. Todas ficamos perdidas com as ações de Kṛṣṇa, e nos é impossível esquecê-lO. Sempre rezamos a Ele, exclamando: ‘Querido Senhor, querido esposo da deusa da fortuna, querido senhor de Vṛndāvana e salvador dos devotos aflitos! Estamos agora caídas e mergulhadas em um oceano de sofrimento. Por favor, volte para Vṛndāvana e nos livre desta situação lamentável’”.

Uddhava pozorně sledoval neobyčejné transcendentální postavení gópí v odloučení od Krišny a považoval za vhodné znovu a znovu hovořit o všech zábavách, které gópí s Krišnou prožily. Materialisté vždy hoří v planoucím ohni hmotného utrpení. Gópí hořely v transcendentálním planoucím ohni kvůli odloučení od Krišny. Oheň, který sužoval gópí, se však liší od ohně hmotného světa. Gópí neustále toužily po Krišnově společnosti, kdežto materialisté stále touží po hmotném pohodlí.

Uddhava estudou minuciosamente a situação anormal e transcendental das gopīs em sua separação de Kṛṣṇa e julgou prudente repetir todos os passatempos de Śrī Kṛṣṇa muitas e muitas vezes. As pessoas materialistas estão sempre se queimando em um fogo abrasador de misérias materiais. As gopīs estavam queimando em um fogo abrasador transcendental por causa da separação de Kṛṣṇa. O fogo abrasador que exasperava as gopīs é diferente do fogo do mundo material. As gopīs querem constantemente a associação com Kṛṣṇa, ao passo que a pessoa materialista quer a vantagem dos confortos materiais.

Višvanáth Čakravartí Thákur uvedl, že Krišna zachránil pasáčky před lesním požárem ve vteřině, kdy měli zavřené oči. Uddhava podobně doporučil gópím, že je z ohně odloučení může zachránit, když zavřou oči a budou meditovat o Krišnových činnostech od té chvíle, kdy se s Ním poprvé setkaly. Zvenčí si mohly vyvolávat v duchu obraz všech Krišnových zábav tak, že naslouchaly Uddhavovým popisům, a zevnitř mohly na tyto zábavy vzpomínat. Z Uddhavových pokynů gópí chápaly, že Krišna od nich nebyl odloučený. Stejně jako ony stále myslely na Něho, Krišna v Mathuře stále myslel na ně.

Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura disse que Kṛṣṇa salvou em um segundo os vaqueirinhos de um incêndio abrasador na floresta, enquanto seus olhos estavam fechados. De modo semelhante, Uddhava disse às gopīs que elas poderiam ser salvas do fogo da separação fechando os olhos e meditando nas atividades de Kṛṣṇa desde o início de sua associação com Ele. Externamente, as gopīs podiam visualizar todos os passatempos de Kṛṣṇa ouvindo as descrições de Uddhava e, internamente, elas podiam lembrar essas atividade. Com as instruções de Uddhava, as gopīs puderam entender que Kṛṣṇa não estava separado delas. Como elas estavam pensando constantemente em Kṛṣṇa, Kṛṣṇa também estava constantemente pensando nelas em Mathurā.

Uddhavův vzkaz a pokyny zachránily gópí před hrozící smrtí a gópí mu byly vděčné za jeho laskavost. Uddhava v podstatě jednal jako duchovní učitel gópí, které ho na oplátku uctívaly tak, jak by uctívaly Krišnu. Autoritativní písma doporučují, že duchovní učitel má být uctíván na stejné úrovni jako Nejvyšší Pán, protože je Jeho velice důvěrným služebníkem, a velké autority uznávají duchovního učitele za vnější projevení Krišny. Poznání gópí, že Krišna byl s nimi, snížilo jejich transcendentální trýzeň. Uvnitř vzpomínaly na Jeho společnost ve svých srdcích a zvenčí jim Uddhava pomáhal být s Krišnou svými přesvědčivými pokyny.

As mensagens e as instruções de Uddhava salvaram as gopīs da morte imediata, e as gopīs reconheceram a bênção de Uddhava. Uddhava praticamente agiu como mestre espiritual preceptor das gopīs, e elas, em troca, adoraram-no como adorariam Kṛṣṇa. Recomenda-se nas escrituras autorizadas que se adore o mestre espiritual no mesmo nível da Suprema Personalidade de Deus por ele ser Seu servo muito confidencial, e é aceito por grandes autoridades que o mestre espiritual é a manifestação externa de Kṛṣṇa. As gopīs ficaram aliviadas de seu ardente estado transcendental por entenderem que Kṛṣṇa estava com elas. Internamente, elas lembravam a associação com Ele em seus corações, e, externamente, Uddhava as ajudava a apreciar Kṛṣṇa por meio de instruções conclusivas.

Písma popisují Nejvyššího Pána označením adhokṣaja jako osobu mimo dosah vnímání všech hmotných smyslů. Přestože Ho hmotné smysly nemohou postihnout, je přítomný v srdcích všech. Zároveň je přítomný všude prostřednictvím svého všeprostupujícího aspektu, zvaného Brahman. Pouhým studováním stavu gópí, když se setkaly s Uddhavou, podle popisu obsaženého ve Śrīmad-Bhāgavatamu, je možné poznat všechny tři transcendentální aspekty Absolutní Pravdy: Bhagavána, Osobnost Božství; Paramátmu, lokalizovanou Nadduši, a všeprostupující Brahman.

As escrituras descrevem a Suprema Personalidade de Deus como adhokṣaja, o que indica que Ele está além da percepção de todos os sentidos materiais. Não obstante além dos sentidos materiais, Ele está presente no coração de todos. Ao mesmo tempo, Ele está presente em toda parte por Sua característica onipenetrante de Brahman. Podem-se compreender todas as três características transcendentais da Verdade Absoluta (Bhagavān, a Personalidade de Deus; Paramātmā, a Superalma localizada, e o Brahman onipenetrante) pelo simples estudo da condição das gopīs em seu encontro com Uddhava, como se descreve no Śrīmad-Bhāgavatam.

Šrínivásáčárja říkal, že šest Gósvámích bylo vždy pohrouženo v myšlenkách na činnosti gópí. Čaitanja Maháprabhu také chválil způsob, jakým gópí uctívaly Nejvyšší Osobnost Božství, a prohlásil ho za nejvznešenější. Šríla Šukadéva Gósvámí rovněž učil, že každý, kdo naslouchá o jednání gópí s Krišnou z pravého zdroje a kdo následuje pokyny předchozích áčárjů, dospěje na nejvyšší úroveň oddané služby a dokáže se vzdát chtíče po hmotném požitku.

Śrīnivāsācārya disse que os Seis Gosvāmīs estavam sempre absortos pensando nas atividades das gopīs. Caitanya Mahāprabhu também recomendou o método das gopīs de adoração à Suprema Personalidade de Deus como sobreexcelente. Śrīla Śukadeva Gosvāmī também declarou que qualquer pessoa que ouvir da fonte certa sobre as atividades das gopīs com Kṛṣṇa e que seguir as instruções será elevada à posição mais alta do serviço devocional e será capaz de abandonar o desejo de gozo material.

Uddhava svými pokyny utěšil všechny gópí, a ty ho požádaly, aby zůstal ve Vrindávanu ještě několik dní. Souhlasil a zůstal s nimi nejen několik dní, ale několik měsíců. Neustále jim připomínal Krišnův transcendentální vzkaz a Jeho zábavy a gópí se cítily, jako by měly přímou společnost Krišny. Dokud Uddhava pobýval ve Vrindávanu, obyvatelé se těšili z jeho přítomnosti. Během rozhovorů o Krišnových činnostech dny ubíhaly jako voda. Přirozená atmosféra Vrindávanu s řekou Jamunou, pěknými sady s ovocnými stromy, kopcem Góvardhanem, jeskyněmi a kvetoucími květinami — to vše dohromady inspirovalo Uddhavu k vyprávění o Krišnových zábavách. Obyvatelé se těšili z Uddhavovy společnosti stejně, jako se těšili ze společnosti Krišny.

Todas as gopīs ficaram consoladas com as instruções de Uddhava e pediram-lhe que ficasse em Vṛndāvana por mais alguns dias. Uddhava concordou com a proposta e ficou não apenas mais alguns dias, mas ficou por mais alguns meses. Ele sempre as mantinha ocupadas pensando na mensagem transcendental de Kṛṣṇa e em Seus passatempos, e as gopīs sentiam como se estivessem experimentando a associação direta de Kṛṣṇa. Enquanto Uddhava permaneceu em Vṛndāvana, os habitantes desfrutaram sua associação. Enquanto discutiam as atividades de Kṛṣṇa, os dias passavam como momentos. A atmosfera natural de Vṛndāvana, com a presença do rio Yamunā, seus belos pomares de árvores decoradas com várias frutas, a colina Govardhana, grutas, flores desabrochando – tudo combinava para inspirar Uddhava a narrar os passatempos de Kṛṣṇa. Os habitantes desfrutaram a companhia de Uddhava da mesma maneira como desfrutavam a companhia de Kṛṣṇa.

Uddhavu přitahoval postoj gópí, protože byly dokonale připoutané ke Krišnovi, a byl nadšený z toho, jak po Krišnovi toužily. S úctou se jim klaněl a skládal písně opěvující jejich transcendentální vlastnosti: “Mezi všemi živými bytostmi, jež přijaly lidskou podobu, jsou gópí nejúspěšnější ve vykonávání svého poslání. Jejich myšlenky jsou věčně spjaté s lotosovými nohami Krišny. Velcí mudrci i my sami se snažíme soustředit svou meditaci na Krišnovy lotosové nohy, ale gópí tak činí automaticky a nezávisí na žádných jógových cvičeních, neboť přijaly Pána s láskou. Z toho vyplývá, že ten, kdo dosáhl rozpoložení gópí, se nemusí narodit jako Pán Brahmá nebo v bráhmanské rodině, ani nemusí dostat bráhmanské zasvěcení.”

Uddhava estava atraído pela atitude das gopīs porque elas eram completamente apegadas a Kṛṣṇa, e se sentiu inspirado pela ansiedade das gopīs por Kṛṣṇa. Ele começou a lhes oferecer suas respeitosas reverências e compôs canções em louvor às suas qualidades transcendentais como segue: “Entre todas as entidades vivas que aceitaram a forma de vida humana, as gopīs alcançam o maior sucesso em sua missão. O pensamento delas está eternamente absorto nos pés de lótus de Kṛṣṇa. Grandes sábios e pessoas santas também tentam absorver-se em meditação nos pés de lótus de Kṛṣṇa, que é o prórprio Mukunda, aquele que dá a libertação, mas as gopīs, tendo aceitado amorosamente o Senhor, estão automaticamente acostumadas a isso e não dependem de nenhuma prática de yoga. A conclusão é que quem alcançou o estado de vida das gopīs não precisa nascer como o senhor Brahmā ou nascer em uma família de brāhmaṇas ou ser iniciado como brāhmaṇa”.

Šrí Uddhava potvrdil výrok Pána Krišny v Bhagavad-gītě, že ten, kdo se Mu odevzdá za správným účelem, dojde k nejvyššímu cíli života, ať už je šúdrou, ženou, nebo členem nízko postavené rodiny. Gópí udávají standard oddanosti pro celý svět. Každý, kdo kráčí v jejich stopách a neustále myslí na Krišnu, může dosáhnout nejvyšší dokonalosti duchovního života. Gópí nepocházely z žádných vzdělaných rodin. Byly dcerami pastevců, a přesto vyvinuly nejvyšší lásku ke Krišnovi, který je Nadduše, Nejvyšší Osobnost Božství a Nejvyšší Brahman. K seberealizaci či realizaci Boha není třeba se narodit ve vznešené rodině. Jediné, co je nutné, je vyvinout extatickou lásku k Bohu. Aby člověk mohl dosáhnout dokonalosti ve vědomí Krišny, nemusí splňovat žádný předpoklad kromě toho, že bude neustále pohroužený v láskyplné službě Krišnovi, nejvyšším nektaru, zdroji veškeré radosti. Přijetí vědomí Krišny má stejné účinky jako pití nektaru: působí, ať jsme si toho vědomi, nebo ne. Účinnost vědomí Krišny se ukáže rovnocenně všude; bez ohledu na to, jak a kde se člověk narodil. Krišna dá bezpochyby svá požehnání každému, kdo začne rozvíjet vědomí Krišny.

Śrī Uddhava confirmou o que o Senhor Kṛṣṇa disse no Bhagavad-gītā, que quem se abriga nEle pelo motivo certo, seja ele śūdra ou inferior, alcançará a meta mais elevada da vida. As gopīs estabeleceram o padrão de devoção para o mundo todo. Seguindo os passos das gopīs pelo constante pensar em Kṛṣṇa, pode-se alcançar o nível da mais alta perfeição da vida espiritual. As gopīs não nasceram em famílias de muita cultura, mas em famílias de pastores, e, mesmo assim, desenvolveram o mais elevado amor por Kṛṣṇa. Para a autorrealização ou para a compreensão de Deus, não é necessário nascer em família elevada. A única coisa necessária é o desenvolvimento extático do amor a Deus. Para alguém conseguir a perfeição em consciência de Kṛṣṇa, não se exige outra qualificação além de estar constantemente ocupado no serviço amoroso a Kṛṣṇa, o supremo néctar, o reservatório de todo o prazer. O efeito da adoção da consciência de Kṛṣṇa é exatamente como o de beber néctar; com ou sem o conhecimento da pessoa, ele agirá. O princípio ativo da consciência de Kṛṣṇa se manifestará igualmente em toda parte, independente de como e onde alguém tenha nascido. Kṛṣṇa dará Sua bênção a qualquer um que adotar a consciência de Kṛṣṇa, sem dúvida alguma.

Uddhava pokračoval: “Nejvyšší požehnání, jež gópí získaly navzdory svému původu v rodinách pastevců, nikdy nezískala ani samotná bohyně štěstí, natož pak obyvatelé nebes, přestože těla tamních žen voní jako lotosy. Gópí mají takové štěstí, že během rāsa-līly je Krišna osobně objímal svými pažemi a líbal je na tváře. Toho nemůže dosáhnout žádná jiná žena ve třech světech.

Uddhava continuou: “A bênção suprema alcançada pelas gopīs, apesar de elas terem nascido em famílias de pastores, jamais foi alcançada nem mesmo pela própria deusa da fortuna, e certamente não foi alcançada pelos habitantes do céu, embora o cheiro do corpo das mulheres de lá seja exatamente igual ao perfume do lótus. As gopīs são tão afortunadas que, durante a rasa-līlā, Kṛṣṇa as abraçou pessoalmente com Seus braços. Kṛṣṇa beijou-as face a face. Com certeza, não é possível que nenhuma mulher nos três mundos consiga isso, exceto as gopīs.

Proto se toužím narodit jako jedna z rostlin ve Vrindávanu, které mají to štěstí, že po nich gópí šlapou. S jakou láskou sloužily gópí Krišnovi, samotnému Mukundovi, jenž dává osvobození a k němuž se chtějí dobrat velcí mudrci a světci! Kvůli Němu opustily všechno — své rodiny, děti, přátele, domovy a všechny světské vztahy.”

“Portanto, desejo nascer como uma das plantas ou trepadeiras em Vṛndāvana, as quais são tão afortunadas que as gopīs pisam sobre elas. As gopīs servem muito amorosamente Kṛṣṇa, o próprio Mukunda, aquele que dá a liberação, que é buscado pelos grandes sábios e santos. Por Ele, deixaram tudo para trás – suas famílias, seus filhos, seus amigos, seus lares e todas as conexões mundanas.”

Uddhava si cenil vznešeného postavení gópí a chtěl padnout na zem a vzít si na hlavu prach z jejich nohou. Neodvážil se však o něj požádat; gópí by nejspíš nesouhlasily. Proto si přál stát se bezvýznamným trsem trávy na vrindávanské zemi, aby mohl mít hlavu potřenou prachem z nohou gópí bez jejich vědomí.

Uddhava apreciava a posição elevada das gopīs e desejava prostrar-se e colocar a poeira dos pés delas em sua cabeça. Contudo, ele não ousava pedir às gopīs que lhe oferecessem a poeira de seus pés; talvez elas não concordassem. Portanto, para ter sua cabeça borrifada com a poeira dos pés das gopīs sem o conhecimento delas, ele desejou tornar-se apenas uma touceira insignificante de capim ou de grama da terra de Vṛndāvana.

Krišna přitahoval gópí do takové míry, že když zaslechly tóny Jeho flétny, okamžitě opustily domovy, rodiny a děti, zapomněly na svou čest a ženskou stydlivost a utíkaly k místu, kde stál. Nestaraly se, zda utíkají po cestě nebo džunglí. Prach z jejich nohou zůstával na nízké trávě a bylinkách Vrindávanu, aniž by si toho všimly. Uddhava se neodvažoval brát si prach z jejich nohou na svou hlavu v tomto životě, a proto se ucházel o příští zrození ve Vrindávanu jako trs trávy nebo nějaká bylina. Potom by mohl obdržet prach z nohou gópí.

As gopīs estavam tão atraídas por Kṛṣṇa que, quando ouviam a vibração de Sua flauta, elas abandonavam no mesmo instante seus lares, filhos, honra e timidez feminina e corriam para o lugar onde Kṛṣṇa estava. Elas não consideravam se estavam passando pela estrada ou pelas selvas. Imperceptivelmente, a poeira dos pés delas era concedida às pequenas gramas e ervas de Vṛndāvana. Não ousando colocar a poeira dos pés das gopīs em sua cabeça nesta vida, Uddhava aspirava a um nascimento futuro na posição de moita de capim ou grama. Então, ele conseguiria ter a poeira dos pés das gopīs.

Uddhava vysoko hodnotil neobyčejné štěstí gópí, které se zbavily všech hmotných bolestí a starostí tak, že na svá krásná pevná ňadra položily Krišnovy lotosové nohy, jež uctívá nejen bohyně štěstí, ale i vznešení polobozi, jako Brahmá a Pán Šiva, a o nichž velcí jógí meditují ve svých srdcích. Proto se Uddhava modlil, aby mohl být neustále požehnán prachem z lotosových nohou gópí, jejichž zpívání o transcendentálních zábavách Pána Krišny se oslavuje ve všech třech světech.

Uddhava apreciava a fortuna extraordinária das gopīs, que se livraram de toda a contaminação material colocando em seus altos e belos seios os pés de lótus de Kṛṣṇa, que são adorados, não só pela deusa da fortuna, mas por semideuses tão elevados como Brahmā e o senhor Śiva, e nos quais grandes yogīs meditam em seus corações. Assim, Uddhava orou para que fosse constantemente honrado com a poeira dos pés de lótus das gopīs, cujo cantar dos passatempos transcendentais do Senhor Kṛṣṇa ficou famoso em todos os três mundos.

Po určité době života ve Vrindávanu Uddhava zatoužil vrátit se ke Krišnovi a požádal Nandu Mahárádže a Jašódu o svolení, aby mohl odejít. Sešel se také na rozloučenou s gópími, vyžádal si i jejich svolení, a pak nasedl na kočár a rozjel se do Mathury.

Depois de ficar por um tempo em Vṛndāvana, Uddhava desejou voltar para Kṛṣṇa e pediu permissão a Nanda Mahārāja e a Yaśodā para partir. Ele teve uma reunião de despedida com as gopīs e, pedindo permissão a elas também, ele montou em sua quadriga para partir para Mathurā.

Všichni obyvatelé Vrindávanu v čele s Mahárádžem Nandou a Jašódou se s ním před odjezdem přišli rozloučit a darovali mu různé cennosti, které se daly ve Vrindávanu obstarat. Z nesmírné připoutanosti ke Krišnovi se jim nahrnuly slzy do očí, vyjadřující jejich pocity. Všichni si přáli, aby jim Uddhava požehnal. Přáli si neustále vzpomínat na Krišnovy slavné činnosti a mít mysl vždy upnutou na Jeho lotosové nohy, svými slovy si přáli stále oslavovat Krišnu a svými těly se stále klanět v nepřetržitých vzpomínkách na Něho. Tato modlitba obyvatel Vrindávanu je jedinečným vzorem seberealizace. Metoda je velice jednoduchá: upírat mysl vždy na lotosové nohy Krišny, neustále mluvit jen o Krišnovi a neodbíhat k jiným tématům a tělo zaměstnávat stále jen službou Krišnovi. Zvláště v tomto lidském těle by měl každý zapojit svůj život, prostředky, slova a inteligenci do služby Pánu. Jedině takové činnosti mohou lidskou bytost povznést na nejvyšší úroveň dokonalosti. To je konečné mínění všech odborníků.

Quando Uddhava estava para partir, todos os habitantes de Vṛndāvana, encabeçados por Nanda Mahārāja e Yaśodā, vieram para lhe dar adeus e presentearam-no com várias espécies de bens valiosos produzidos em Vṛndāvana. Eles expressaram seus sentimentos com lágrimas nos olhos devido ao intenso apego por Kṛṣṇa. Todos eles desejavam uma bênção de Uddhava. Eles desejavam lembrar sempre as gloriosas atividades de Kṛṣṇa e queriam que suas mentes estivessem sempre fixas nos pés de lótus dEle, suas palavras sempre ocupadas em glorificar Kṛṣṇa, e seus corpos sempre ocupados em se prostrar enquanto se lembravam dEle constantemente. Essa prece dos habitantes de Vṛndāvana é o tipo sobreexcelente de autorrealização. O método é muito simples: fixar a mente sempre nos pés de lótus de Kṛṣṇa, falar sempre de Kṛṣṇa sem passar para outro assunto, e ocupar o corpo constantemente a serviço de Kṛṣṇa. Especificamente nesta forma de vida humana, a pessoa deve ocupar sua vida, recursos, palavras e inteligência para o serviço do Senhor. Somente tais atividades podem elevar um ser humano ao nível mais alto da perfeição. Esse é o veredito de todas as autoridades.

Vrindávanští obyvatelé řekli: “Vůlí svrchované autority a podle výsledků našich činností se můžeme narodit kdekoliv. Nezáleží na tom, kde se narodíme; naší jedinou modlitbou je, abychom nikdy nežili bez vědomí Krišny.” Čistý oddaný Pána Krišny netouží po dosažení nebeských planet, dokonce ani Vaikunthy nebo Gólóky Vrindávanu, protože mu nejde o jeho osobní uspokojení. Pro čistého oddaného je nebe a peklo na stejné úrovni. Bez Krišny je nebe peklem a s Krišnou je peklo nebem.

Os habitantes de Vṛndāvana disseram: “Pela vontade da autoridade suprema, e de acordo com os resultados de nosso próprio trabalho, podemos nascer em qualquer parte. Independente de onde nasçamos, nossa única prece é que simplesmente nos ocupemos em consciência de Kṛṣṇa”. Um devoto puro do Senhor Kṛṣṇa nunca deseja ser promovido aos planetas celestes, ou mesmo a Vaikuṇṭha ou Goloka Vṛndāvana, porque ele não deseja sua própria satisfação pessoal. Um devoto puro considera o céu e o inferno como estando no mesmo nível. Sem Kṛṣṇa, o céu é como o inferno, e, com Kṛṣṇa, o inferno é como o céu.

Poté, co čistí oddaní z Vrindávanu Uddhavu patřičně uctili, vrátil se do Mathury ke svému pánu, Krišnovi. Poklonil se Pánu Krišnovi a Balarámovi na výraz úcty a pak popsal úžasný oddaný život vrindávanských obyvatel. Poté předal Vasudévovi a Ugrasénovi, Krišnovu otci a dědovi, všechny dary, které od vrindávanských obyvatel dostal.

Quando Uddhava havia honrado suficientemente a adoração dos devotos puros de Vṛndāvana, ele regressou a Mathurā e a seu Senhor, Kṛṣṇa. Depois de oferecer respeitos prostrando-se diante do Senhor Kṛṣṇa e Balarāma, ele descreveu a admirável vida de devoção dos habitantes de Vṛndāvana. Ele entregou todos os presentes dados pelos habitantes de Vṛndāvana a Vasudeva, o pai de Kṛṣṇa, e a Ugrasena, avô de Kṛṣṇa.

Takto končí Bhaktivédántův výklad 47. kapitoly knihy Krišna, nazvané “Předání Krišnova vzkazu gópím”.

Neste ponto, encerram-se os significados Bhaktivedanta do capítulo quarenta e sete de Kṛṣṇa, intitulado “Uddhava Entrega a Mensagem de Kṛṣṇa às Gopīs”.