Poté, co se Krišna a Balaráma vykoupali a dokončili své ranní povinnosti, uslyšeli zvuky kotlů ze zápasiště. Okamžitě se vydali za zábavou. Když došli ke vstupní bráně zápasnické arény, uviděli velkého slona Kuvalajápídu ovládaného poháněčem, který mu seděl za hlavou. Poháněč Jim záměrně blokoval vstup tak, že postavil slona před vstupní bránu. Krišna pochopil jeho záměr, utáhl si oděv a připravil se na potyčku se slonem. Oslovil poháněče vážným hlasem, zvučným jako hrom: “Uhni z cesty, darebáku, a nech Mě projít branou. Budeš- li Mi stát v cestě, pošlu tě i s tvým slonem do domu zosobněné smrti.”

Pro poháněče to byla urážka. Velice se na Krišnu rozzlobil a vyprovokoval slona k útoku, jak bylo předem naplánováno. Slon se blížil ke Krišnovi jako nevyhnutelná smrt. Hnal se na Něho a pokusil se Ho chytit chobotem, ale Krišna obratně skočil za slona. Jelikož slon dohlédl pouze na špičku svého chobotu, nemohl vidět Krišnu, jenž se skrýval za jeho nohama, ale snažil se Ho polapit chobotem. Krišna opět rychle unikl, odskočil stranou a chytil slona zezadu za ocas. Nesmírnou silou ho táhl za ocas nejméně dvacet pět metrů, jako když Garuda táhne obyčejného hada. Krišna tahal slona ze strany na stranu, zprava doleva, stejně jako v dětství tahal za ocas telátka. Potom si před něho stoupl, silně ho uhodil dlaní a opět zmizel z jeho dohledu a zaběhl za něho. Krišna si potom lehl těsně před slonem na zem a slon zakopl a spadl. Krišna okamžitě vstal, ale slon si myslel, že stále ještě leží, a snažil se Ho probodnout svými kly tak, že jimi mocně píchal do hlíny. Ačkoliv slon běsnil, poháněč jedoucí na jeho hlavě se ho snažil vyprovokovat k ještě větší zuřivosti. Rozlícený slon se rozběhl proti Krišnovi. Jakmile se přiblížil na dosah, Krišna ho chytil za chobot a strhl ho dolů. Když slon i poháněč spadli na zem, Krišna vyskočil na slona, ulomil mu jeden kel a s ním zabil nejprve jeho a pak poháněče. Poté si položil ulomený kel na rameno. Krišna, ozdobený kapičkami potu a poskvrněný sloní krví, vypadal velice krásně a takto se vydal k zápasišti. Pán Balaráma si vzal na rameno druhý kel. Doprovázeni svými přáteli pasáčky vstoupili do arény.

Krišna se jevil různým lidem různě podle vztahů (ras), které s Ním měli. Krišna je zdrojem veškeré radosti a veškerých vztahů, pozitivních i negativních. Zápasníkům se jevil jako blesk, běžným lidem jako nejkrásnější osobnost a ženy v Něm viděly nejpřitažlivějšího muže, zosobněného Amora, což zvětšovalo jejich chtivé touhy. Přítomní pastevci se na Krišnu dívali jako na svého příbuzného, který pocházel ze stejné vesnice, Vrindávanu. Bezbožní kšatrijští králové v aréně Ho viděli jako nejmocnějšího panovníka, který je přichází potrestat. Svým rodičům, Nandovi a Jašódě, se jevil jako nejmilovanější dítě. Kansovi, králi bhódžské dynastie, připadal jako zosobněná smrt. Hloupým lidem se jevil jako neschopný člověk, přítomným jógím jako Nadduše a členům vrišniovské dynastie jako nejslavnější potomek. Takto se na Krišnu dívali různí lidé, kteří se zúčastnili slavnosti. Krišna vstoupil do zápasnické arény s Balarámou a svými přáteli pasáčky. Jakmile se Kansa doslechl, že Krišna již zabil slona Kuvalajápídu, věděl, že Krišnu nelze podceňovat. Dostal z Něho obrovský strach. Krišna a Balaráma měli dlouhé paže, byli pěkně oblečení a všem přítomným lidem se líbili. Byli nazdobení, jako kdyby měli vystupovat v divadle, a přitahovali pozornost všech.

Obyvatelé města Mathury, kteří viděli Krišnu, Nejvyšší Osobnost Božství, byli nesmírně šťastní a nenasytnými zraky se dívali na Jeho obličej, jako by pili nebeský nektar. Pohled na Krišnu jim skýtal takový požitek, až se zdálo, že nejenom pijí nektar pohledu na Jeho tvář, ale čichají vůni Jeho těla, lížou jeho chuť a Jeho i Balarámu objímají ve svém náručí. Rozmlouvali mezi sebou o těchto dvou transcendentálních bratrech. Již dlouho slýchali o kráse a činnostech Krišny a Balarámy, ale nyní Je osobně viděli tváří v tvář. Říkali si, že Krišna a Balaráma jsou dvě úplné inkarnace Nejvyšší Osobnosti Božství Nárájana, které se zjevily ve Vrindávanu.

Obyvatelé Mathury se začali bavit o Krišnových zábavách — jak se narodil jako syn Vasudévy, jak byl předán do péče Nandy Mahárádže a jeho ženy v Gókule a jaké události vedly k tomu, že je přijel do Mathury obdařit svou přízní. Mluvili o tom, jak zabil démonici Pútanu a jak zabil Trinávartu, který Ho napadl v podobě větrného víru. Vzpomínali i na vysvobození dvou bratrů z jamala-ardžunových stromů. Obyvatelé Mathury si navzájem říkali: “Krišna a Balaráma zabili ve Vrindávanu Šankhačúdu, Kéšího, Dhénukásuru a mnoho dalších démonů. Krišna také zachránil všechny vrindávanské pastevce před ničivým požárem. Ztrestal hada Káliju ve vodách Jamuny a zkrotil falešnou pýchu nebeského krále Indry. Sedm dní bez přestání držel v jedné ruce velký kopec Góvardhan a zachránil všechny lidi z Gókuly před vytrvalým deštěm, hurikánem a krupobitím.” Dále vzpomínali na jiné povzbudivé činnosti: “Dívky z Vrindávanu tak těšil pohled na Krišnovu krásu a účast v Jeho zábavách, že zapomněly na útrapy hmotné existence. Díky tomu, že se dívaly na Krišnu a myslely na Něho, zapomínaly na všechno vyčerpání.” Když se Mathuřané bavili o jaduovské dynastii, řekli, že jelikož se Krišna zjevil v jejich rodu, zůstanou Jaduovci nejslavnějším rodem v celém vesmíru. Potom se začali bavit o Balarámovi. Mluvili o Jeho krásných lotosových očích a připomínali si: “Tento chlapec zabil démona Pralambu a také mnoho dalších.” Zatímco takto rozmlouvali o činnostech Krišny a Balarámy, uslyšeli hudbu různých skupin hudebníků oznamující zápas.

Slavný zápasník Čánúra oslovil Krišnu a Balarámu: “Moji drazí Krišno a Balarámo, slyšeli jsme o Vašich činnostech. Jste velcí hrdinové, a proto si Vás král nechal zavolat. Slyšeli jsme, že máte velice silné paže. Král a zde přítomní lidé touží zhlédnout ukázku Vašich zápasnických schopností. Občan by měl být poslušný a měl by těšit mysl svého vladaře. Jedná-li tak, přinese mu to štěstí všeho druhu, ale ti, kteří jsou neposlušní, budou nešťastní, protože neuniknou královu hněvu. Vy jste pasáčkové a slyšeli jsme, že spolu často zápasíte, když pasete v lese krávy. Přejeme si proto, abyste s námi zápasili a potěšili zde přítomné lidi včetně krále.”

Krišna okamžitě pochopil, kam Čánúra míří, a připravil se na zápas, ale s ohledem na dobu a okolnosti promluvil takto: “Jsi poddaným bhódžského krále a žiješ v džungli. My jsme také nepřímo jeho podřízení a pokusíme se ho co nejvíce potěšit. Touto výzvou k zápasu Nám prokazuje velké dobrodiní, ale skutečností je, že jsme pouze chlapci. Ve vrindávanském lese si hrajeme s přáteli stejného věku. Myslíme si, že soupeřit s osobami stejného věku a síly je správné, ale lidem se nebude líbit, když se utkáme s takovými velkými zápasníky. Odporuje to náboženským zásadám.” Krišna naznačil, že slavní a silní zápasníci by neměli vyzývat Krišnu a Balarámu k boji.

Čánúra na to odpověděl: “Můj milý Krišno, my dobře víme, že nejsi ani dítě, ani mladík. Jsi transcendentální vůči všem a stejně tak i Tvůj velký bratr Balaráma. Již jsi zabil slona Kuvalajápídu, který dokázal bojovat s tisíci dalších slonů. Zabil jsi ho úžasným způsobem. Jelikož jsi tak silný, hodí se, abys bojoval s nejsilnějšími z našich zápasníků. Proto si s Tebou přeji zápasit já a Tvůj starší bratr Balaráma bude zápasit s Muštikou.”