Gópí z Vrindávanu byly ke Krišnovi tak připoutané, že se nespokojily jenom s tancem rāsa v noci. Chtěly s Ním být a těšit se z Jeho společnosti i ve dne. Když Krišna odešel se svými přáteli pasáčky a krávami do lesa, gópí se nezúčastnily fyzicky, ale jejich srdce šla s Ním. Tak se mohly těšit z Jeho společnosti prostřednictvím silných pocitů odloučení. Získat tento silný pocit odloučení je učení Pána Čaitanji a Jeho přímé učednické posloupnosti Gósvámích. Když nejsme ve fyzickém styku s Krišnou, můžeme se s Ním stýkat jako gópí — prostřednictvím pocitů odloučení. Krišnova transcendentální podoba, vlastnosti, zábavy i doprovod jsou s Ním totožné. Existuje devět způsobů oddané služby. Oddaná služba Krišnovi s pocity odloučení povyšuje oddaného na nejvyšší úroveň dokonalosti, na úroveň gópí.

Šrínivásáčárja říká v modlitbě k šesti Gósvámím, že se vzdali hmotného bohatství vládní služby a života princů a odešli do Vrindávanu, kde žili jako obyčejní mniši, kteří chodili žebrat od domu k domu. Byli ale tak naplněni pocity odloučení gópí, že každým okamžikem prožívali transcendentální blaženost. Podobně Pán Čaitanja, když pobýval v Džagannáth Purí, byl v rozpoložení Rádhárání odloučené od Krišny. Ti, kdo patří do učednické posloupnosti Mádhva-gaudíja-sampradáji, by měli vždy cítit odloučení od Krišny, uctívat Jeho transcendentální podobu a rozmlouvat o Jeho transcendentálním učení, Jeho zábavách, Jeho vlastnostech a Jeho doprovodu. To je povznese na nejvyšší úroveň oddané dokonalosti. Cítit neustálé odloučení při vykonávání služby Pánu je dokonalost vědomí Krišny.

Gópí se mezi sebou bavily o Krišnovi následujícím způsobem. “Mé milé přítelkyně,” řekla jedna gópí, “víte, že když Krišna leží na zemi, opírá se o levý loket a hlavu si drží na levé dlani? Pohybuje svým přitažlivým obočím, jemnými prsty hraje na flétnu a tóny, které vyluzuje, vytvářejí tak pěknou atmosféru, že polobozi z nebeských planet, kteří cestují prostorem s manželkami a milenkami, zastavují svá letadla, ohromeni zvuky Jeho flétny. Ženy polobohů sedící v letadlech se tehdy stydí za svůj zpěv a hudební nadání. Nejen to, ale také zatouží po milostné lásce a jejich vlasy a utažené oděvy se hned uvolní.”

Jiná gópí řekla: “Moje milé přítelkyně, Krišna je tak nádherný, že bohyně štěstí vždy spočívá na Jeho hrudi. Stále Ho zdobí zlatý náhrdelník. Krásný Krišna hraje na flétnu proto, aby těšil srdce mnoha oddaných. Je jediným přítelem trpících živých bytostí. Když se krávy a jiná zvířata z Vrindávanu pasou a Krišna začne hrát, přestanou žvýkat, stojí s plnou tlamou, a v ohromení vztyčí uši. Vypadají, jako kdyby nebyla živá, ale namalovaná. Krišnova hra na flétnu je tak přitažlivá, že okouzluje i zvířata. Co potom říci o nás?”

Další gópí promluvila: “Moje milé přítelkyně, nejen živá zvířata, ale i neživé věci, jako řeky a jezera, jsou ohromené, když kolem nich přejde Krišna s pavím perem zastrčeným ve vlasech a tělem potřeným vrindávanskými hlinkami. Jelikož má tělo ozdobené lístky a květy, vypadá jako nějaký hrdina. Když hraje na flétnu a s Balarámou svolává krávy, řeka Jamuná přestává téci a čeká, až k ní vánek donese prach z Jeho lotosových nohou. Je stejně nešťastná jako my; ani ona nedostává Krišnovu milost. Jen zůstává strnulá a zastavuje svoje vlny, jako i my přestáváme plakat pro Krišnu, když nás naplňuje očekávání.”

V Krišnově nepřítomnosti gópí neustále plakaly, ale někdy přestaly naříkat, když čekaly, že se vrátí. Jakmile však zjistily, že Krišna nepřichází, znovu propadly pocitu marnosti a nářku. Krišna je původní Osobnost Božství, původ všech Višnuových podob, a všichni pasáčkové jsou polobozi. Pána Višnua vždy obklopují a uctívají různí polobozi, jako je Pán Šiva, Pán Brahmá, Indra, Čandra a jiní. Když Krišna putoval vrindávanským lesem nebo kráčel po kopci Góvardhanu, doprovázeli Ho pasáčkové krav. Cestou hrál na flétnu, a tak svolával svoje krávy. V Jeho přítomnosti se stromy, rostliny a ostatní vegetace v lese okamžitě staly vědomými si Krišny. Člověk vědomý si Krišny obětuje všechno Krišnovi. Stromy a rostliny nemají příliš vyvinuté vědomí, ale stykem s Krišnou a Jeho přáteli se také stávaly vědomými si Krišny. Pak chtěly dát všechno—vše, co měly — své plody, květy a med, který jim nepřetržitě stékal z větví.

Když Krišna procházel podél břehu Jamuny, čelo Mu zdobil pěkný tilak, kolem krku Mu visela girlanda z různých lesních květů a tělo měl potřené pastou ze santálového dřeva a pokryté lístky tulasí. Čmeláci šíleli po sladké vůni naplňující ovzduší. Krišna, potěšený bzučením včel, hrál na flétnu a tyto zvuky byly společně tak příjemné na poslech, že vodní ptáci, jako jeřábi, labutě a kachny, byli okouzleni. Místo aby plavali nebo létali, zkameněli. Zavřeli oči a pohroužili se do meditačního transu, kterým uctívali Krišnu.

Jedna gópí řekla: “Mé milé přítelkyně, Krišna a Balaráma jsou krásně ozdobeni náušnicemi a perlovými náhrdelníky. Vesele se baví na kopci Góvardhanu, a když Krišna hraje na flétnu, okouzluje celé stvoření a všechno se utápí v transcendentální blaženosti. Mraky při Jeho hře ve strachu z Něho přestanou vydávat hlasité hřmění. Aby nerušily tóny Jeho flétny, jen odpovídají mírným duněním, kterým Krišnovi, svému příteli, blahopřejí.”

Krišna je považován za přítele mraku, protože jak On, tak mrak uklidňují lidi, když jsou rozrušení. Když lidi spaluje příliš velké horko, mrak je utěší deštěm. A když lidi žijící materialistickým životem rozrušuje planoucí oheň hmotných bolestí, vědomí Krišny jim poskytne podobnou úlevu. Mrak i Krišna mají také stejnou barvu, a proto jsou považováni za přátele. S touhou poblahopřát svému významnému příteli mrak nespouštěl na zem vodu, ale déšť malých květů, a aby Krišnu ochránil před prudkými slunečními paprsky, zastínil Mu hlavu jako slunečník.

Jedna z gópí řekla matce Jašódě: “Moje milá maminko, tvůj syn vyniká mezi všemi pasáčky. Ovládá všechna různá umění, jak ohlídat krávy a jak hrát na flétnu. Skládá vlastní písně a pak přiloží flétnu k ústům, aby je hrál. Když hraje, ať už ráno, nebo večer, všichni polobozi včetně Pána Šivy, Brahmy, Indry a Čandry sklánějí hlavy a s napjatou pozorností poslouchají. I když jsou to velcí učenci a mistři, nechápou, jaká hudba z Krišnovy flétny vychází. Pozorně poslouchají a snaží se ji pochopit, ale jsou jen zmatení a nic víc.”

Jiná gópí řekla: “Moje milé přítelkyně, když se Krišna vrací s krávami domů, otisky Jeho chodidel — s praporkem, bleskem, trojzubcem a lotosovým květem—zmírňují bolest, kterou země cítí, když po ní dupou krávy. Kráčí způsobem, který je tak přitažlivý, a nese si svou flétnu. Když na Něho jen pohlédneme, zmocní se nás chtivá touha užívat si v Jeho společnosti. V tom okamžiku nejsme schopny pohybu. Stojíme nehybně jako stromy a ani nevíme o tom, že se nám uvolňují vlasy a šaty.”

Krišna měl mnoho tisíc krav, rozdělených do skupin podle barev, podle kterých se také různě jmenovaly. Když se chystal k návratu z pastvin, sehnal všechny krávy dohromady. Tak jako vaišnavové počítají na růženci se 108 korálky, které zastupují 108 gópí, Krišna počítal na 108 korálcích různá stáda krav.

“Když se Krišna vrací domů, má na krku girlandu z lístků tulasí,” popisovala Krišnu jedna gópí své přítelkyni. “Položí ruku na rameno některého z pasáčků a začne hrát na svou transcendentální flétnu. Její tóny připomínají zvuky víny, a když je slyší družky černého jelínka, jsou unesené. Přicházejí ke Krišnovi a jsou tak očarované, že bez hnutí stojí a zapomínají na své domovy a manžely. Stejně jako my jsme okouzlené oceánem Krišnových transcendentálních vlastností, jsou laňky okouzlené tóny Jeho flétny.”

Jiná gópí řekla matce Jašódě: “Moje milá matko, když se tvůj syn vrací domů, ozdobí se poupaty jasmínu, a aby potěšil a rozradostnil své přátele, hraje na flétnu. Jižní větřík vytváří příjemnou atmosféru, protože je voňavý a chladivý. Nižší polobozi, jako jsou Gandharvové a Siddhové, využívají této atmosféry k tomu, aby se k tvému synovi modlili hrou na trubky a bubny. Krišna je velice laskavý k obyvatelům Vradžabhúmi, Vrindávanu, a když se vrací s krávami a přáteli domů, všichni na Něho vzpomínají jako na toho, kdo zvedl kopec Góvardhan. Nejvýše postavení polobozi, jako je Pán Brahmá a Pán Šiva, při této příležitosti sestupují, aby přednesli své večerní modlitby, a společně s pasáčky opěvují Krišnovy vlastnosti.

Krišna je přirovnáván k měsíci, který vyšel z oceánu, jímž bylo lůno Dévakí. Když večer přichází zpátky domů, vypadá unaveně, ale přesto se snaží potěšit obyvatele Vrindávanu svou přítomností, která nosí štěstí. Je ověnčený květy, když se vrací, a Jeho obličej, ozdobený zlatými náušnicemi, vypadá překrásně. Vchází do Vrindávanu důstojným krokem slona a pomalu jde do svého domu. Muži, ženy i krávy ve Vrindávanu při Jeho návratu okamžitě zapomínají na spalující žár dne.”

Na takové popisy Krišnových transcendentálních zábav a činností vzpomínaly gópí, když nebyl ve Vrindávanu. Z toho si můžeme udělat představu, jak je Krišna přitažlivý, nejen pro lidské bytosti, ale pro všechno živé i neživé. Ve Vrindávanu jsou všichni a všechno přitahováno ke Krišnovi, včetně stromů, rostlin, vody i zvířata, jako jsou laně a krávy. To je dokonalý popis Krišnovy všezahrnující přitažlivosti. Příklad gópí je velice poučný pro lidi, kteří se snaží pohroužit se do vědomí Krišny. Můžeme se s Krišnou velice jednoduše sdružovat pouhým vzpomínáním na Jeho transcendentální zábavy. Všichni máme sklon někoho milovat. Ústředním bodem vědomí Krišny je, že cílem naší lásky by měl být Krišna. Když budeme neustále zpívat Hare Krišna mantru a vzpomínat na Krišnovy transcendentální zábavy, můžeme si být plně vědomi Krišny, a tak bude náš život vznešený a úspěšný.