Skip to main content

17. KAPITOLA

Capítulo 17

Uhašení lesního požáru

Kṛṣṇa Extingue o Incêndio na Floresta

Poté, co král Paríkšit vyslechl příběh o potrestání Káliji, zeptal se Šukadévy Gósvámího, proč Kálija opustil svůj pěkný ostrov a proč se k němu Garuda choval tak nepřátelsky. Šukadéva Gósvámí sdělil králi, že na ostrově zvaném Nágálaja bydleli hadi a Kálija byl jedním z jejich vůdců. Garuda, jemuž jsou hadi potravou, tento ostrov navštěvoval a mnoho hadů tam zabíjel. Některé z nich skutečně snědl, ale jiní umírali zbytečně. Hadí společnost byla tak zneklidněná, že jejich vůdce Vásuki se dožadoval ochrany u Pána Brahmy. Pán Brahmá vyjednal, že Garuda nebude hadí společnost znepokojovat, obětují-li mu jednoho hada vždy v polovině dorůstajícího nebo ubývajícího měsíce. Měl být pro něho připravený pod stromem jako obětní dar. Garuda se spokojil s touto obětí a nechal ostatní hady na pokoji.

O rei Parīkṣit, depois de ouvir falar do castigo de Kāliya, perguntou a Śukadeva Gosvāmī por que Kāliya havia deixado sua bela terra, e por que Garuḍa tinha sido tão agressivo com ele. Śukadeva Gosvāmī informou ao rei que a ilha conhecida como Nāgālaya era habitada por serpentes, e que Kāliya era uma das principais serpentes de lá. Estando acostumado a comer cobras, Garuḍa costumava ir a essa ilha e matar muitas serpentes à vontade. Algumas delas ele comia, mas outras eram mortas sem necessidade. A sociedade dos répteis ficou tão perturbada que seu líder, Vāsuki, apelou ao senhor Brahmā pedindo proteção. O senhor Brahmā fez um arranjo pelo qual Garuḍa não criaria mais perturbações: a cada quinze dias, a comunidade dos répteis ofereceria uma serpente a Garuḍa em sacrifício, que deveria ser mantida debaixo de uma árvore. Garuḍa ficava satisfeito com este oferecimento e, por isso, não perturbava nenhuma outra serpente.

Později však Kálija této situace zneužil. Byl nemístně pyšný na množství svého jedu a na svou hmotnou sílu a myslel si: “Proč by měl Garuda dostávat takovou oběť?” Ukončil obětování a sám sežral dar určený Garudovi. Když Garuda, velký oddaný a přepravce Višnua, zjistil, že Kálija žere jeho obětní dary, velice se rozzlobil a pospíchal na ostrov, aby opovážlivého hada zabil. Kálija se pokusil s Garudou bojovat — obrátil se proti němu svými mnoha hlavami a ostrými jedovými zuby se ho snažil uštknout. Garuda, Tárkšjův syn, s velkou zlostí a silou hodnou Višnuova přepravce Káliju udeřil svými zářícími zlatými křídly. Kálija, který je také známý jako Kadrusúta neboli syn Kadrú, okamžitě uprchl do jezera zvaného Kálija-hrada v řece Jamuně, kam Garuda nemohl.

Aos poucos, entretanto, Kāliya se aproveitou dessa situação. Estando desnecessariamente arrogante por causa do volume de veneno que havia acumulado, e também por causa de seu poder material, ele pensou: “Por que se deve oferecer este sacrifício a Garuḍa?” Então, deixou de oferecer o sacrifício, e, em vez disso, ele mesmo comia a oferenda feita a Garuḍa. Quando Garuḍa, o grande devoto-transportador de Viṣṇu, entendeu que Kāliya estava comendo as oferendas, ficou muito irado e correu logo para a ilha a fim de matar a serpente ofensora. Kāliya tentou lutar com Garuḍa e enfrentou-o com seus muitos capelos e afiados dentes venenosos. Kāliya tentou picá-lo, e Garuḍa, o filho de Tārkṣya, com muita ira e com a grande força digna do transportador de Viṣṇu, atacou o corpo de Kāliya com suas refulgentes asas douradas. Kāliya, que também é conhecido como Kadrūsuta, o filho de Kadrū, fugiu logo para o lago conhecido como Kāliyadāha, que fica no rio Yamunā, do qual Garuḍa não podia se aproximar.

Kálija vyhledal úkryt ve vodách Jamuny z následujícího důvodu. Garuda navštěvoval nejen Kálijův ostrov, ale létal také k Jamuně, kde si chytal ryby k jídlu. Tam však přebýval mocný jógí Saubhari Muni, který meditoval ve vodě a měl s rybami soucit. Požádal Garudu, aby tam nechodil a ryby neznepokojoval. Přestože Garuda jako Višnuův přepravce nebyl nucen poslouchat něčí příkazy, žádosti velkého jógího vyhověl. Místo aby zůstal a snědl mnoho ryb, odnesl si jednu velkou rybu, která byla jejich vůdcem. Mudrce Saubhariho mrzelo, že Garuda unesl jednu z vůdčích ryb, a ve snaze je ochránit proklel Garudu následovně: “Jestliže sem Garuda ještě někdy přijde lovit ryby, okamžitě zahyne. Vkládám do svých slov veškerou sílu.”

Kāliya se refugiou dentro da água do Yamunā pela seguinte razão. Da mesma forma como Garuḍa costumava ir à ilha da serpente Kāliya, ele também costumava ir ao rio Yamunā para comer peixe. Ali, havia, porém, um grande yogī chamado Saubhari Muni, que costumava meditar dentro da água, e que tinha compaixão dos peixes. Ele pediu a Garuḍa que não fosse lá perturbar os peixes. Embora Garuḍa não estivesse sob as ordens de ninguém, sendo o transportador do Senhor Viṣṇu, ele não desobedeceu à ordem do grande yogī. Em vez de ficar e comer muitos peixes, ele levou embora um grande peixe, que era o líder deles. Saubhari Muni lamentou que um dos líderes dos peixes tivesse sido levado embora por Garuḍa e, pensando em protegê-los, amaldiçoou Garuḍa com as seguintes palavras: “De hoje em diante, se Garuḍa vier pegar peixes aqui, então – digo isto com toda a minha força – ele será morto imediatamente”.

Pouze Kálija věděl o tomto prokletí. Měl tedy jistotu, že tam Garuda nepřiletí, a proto považoval za moudré uchýlit se do jezera v Jamuně. Vyhledání záštity u mudrce Saubhariho však Káliju nezachránilo, neboť z Jamuny ho vyhnal Krišna, Garudův pán. Za povšimnutí stojí, že Garuda má přímý vztah s Nejvyšší Osobností Božství a je tak mocný, že nepodléhá ničímu nařízení či prokletí. Saubhari Muni se ve skutečnosti dopustil prohřešku, když proklel Garudu, jemuž je ve Śrīmad-Bhāgavatamu připisován stejný význam jako Nejvyšší Osobnosti Božství, Bhagavánovi. I když se Garuda nepokoušel o odvetu, Muni trestu za svůj přestupek vůči velké vaišnavské osobnosti neunikl. Kvůli tomuto přestupku poklesl ze svého postavení jógího, oženil se a začal si užívat hmotného světa. Poklesnutí mudrce Saubhariho, o němž se předpokládalo, že byl pohroužen v meditaci a duchovní blaženosti, je ponaučením pro ty, kdo se dopouštějí prohřešků proti vaišnavům.

Somente Kāliya tinha conhecimento desta maldição. Kāliya, portanto, estava confiante de que Garuḍa não poderia ir até lá e, assim, achou prudente refugiar-se no lago que havia no Yamunā. Porém, Kāliya não foi bem-sucedido em se refugiar em Saubhari Muni; ele foi expulso do Yamunā por Kṛṣṇa, o senhor de Garuḍa. Pode-se notar que Garuḍa se relaciona diretamente com a Suprema Personalidade de Deus e é tão poderoso que jamais está sujeito à ordem e à maldição de quem quer que seja. De fato, a maldição a Garuḍa – que no Śrīmad-Bhāgavatam se diz que é da estatura da Suprema Personalidade de Deus, Bhagavān – foi uma ofensa da parte de Saubhari Muni. Embora Garuḍa não tenha tentado retaliar, o Muni não foi salvo de seu ato ofensivo contra uma grande personalidade vaiṣṇava. Devido a essa ofensa, Saubhari caiu de sua posição ióguica e, depois, se tornou um pai de família, um desfrutador dos sentidos no mundo material. A queda de Saubhari Muni, que se supunha absorto em bem-aventurança espiritual pela meditação, é uma instrução para quem ofende os vaiṣṇavas.

Když Krišna konečně vyšel z Kálijova jezera, uviděli Ho všichni přátelé a příbuzní na břehu Jamuny. Objevil se před nimi krásně oblečený, potřený čandanovou pastou, ozdobený cennými šperky a drahokamy a téměř celý pokrytý zlatem. Obyvatelé Vrindávanu — pasáčkové a pastevci, gópí, matka Jašódá, Mahárádž Nanda a všechny krávy a telátka — viděli, jak Krišna vychází z Jamuny, a zdálo se jim, jako by se jim vrátil vlastní život. Když se člověk probere z bezvědomí, přirozeně se začne radovat a těšit ze života. Jeden po druhém si tiskli Krišnu k hrudi a cítili velikou úlevu. Matka Jašódá, Róhiní, Mahárádž Nanda a pastevci měli tak nesmírnou radost, že když Krišnu objímali, mysleli si, že dosáhli konečného cíle svých životů.

Todos os amigos e parentes de Kṛṣṇa, que estavam às margens do Yamunā, por fim puderam vê-lO quando Ele saiu do lago de Kāliya. Kṛṣṇa apareceu diante deles belamente decorado, todo ungido de polpa de candana, enfeitado com joias e pedras preciosas e quase completamente coberto de ouro. Os habitantes de Vṛndāvana, os vaqueiros meninos e homens, mãe Yaśodā, Nanda Mahārāja e todas as vacas e bezerros viram Kṛṣṇa saindo do Yamunā, e foi como se eles tivessem recuperado sua própria vida. Quando se recupera a vida, naturalmente há muito prazer e alegria. Cada um por vez, todos apertaram Kṛṣṇa ao peito, e assim sentiram um grande alívio. Mãe Yaśodā, Rohiṇī, Mahārāja Nanda e os vaqueiros ficaram tão felizes que abraçaram Kṛṣṇa e pensaram ter alcançado a meta final de suas vidas.

Balaráma také objal Krišnu, ale smál se, protože zatímco všichni ostatní trnuli hrůzou, On věděl, co se s Krišnou stane. Všechny stromy na břehu Jamuny, všechny krávy, býci i telátka se radovali, že je Krišna s nimi. Vrindávanští bráhmanové okamžitě přišli se svými manželkami, aby Krišnovi a členům Jeho rodiny blahopřáli. A jelikož jsou bráhmanové považováni za duchovní učitele společnosti, dávali Krišnovi a Jeho rodině požehnání, když se vyprostil z takového nebezpečí. Také požádali Mahárádže Nandu, aby jim u této příležitosti něco daroval. Mahárádž Nanda měl velikou radost, že se Krišna vrátil, a podaroval bráhmany spoustou krav a zlata. Matka Jašódá mezitím Krišnu objala, posadila si Ho na klín a bez ustání ronila slzy.

Balarāma também abraçou Kṛṣṇa, mas estava rindo porque, enquanto todos os demais estavam cheios de ansiedade, Ele sabia o que estava acontecendo. Todas as árvores da margem do Yamunā, todas as vacas, touros e bezerros sentiam enorme prazer por Kṛṣṇa estar lá. Os brāhmaṇas que moravam em Vṛndāvana logo foram com suas esposas para dar os parabéns a Kṛṣṇa e aos membros de Sua família. E porque os brāhmaṇas são considerados os mestres espirituais da sociedade, eles ofereceram suas bênçãos a Kṛṣṇa e a Sua família por causa da libertação de Kṛṣṇa. Também pediram que Mahārāja Nanda lhes desse alguma caridade naquela ocasião. Estando muito satisfeito com o regresso de Kṛṣṇa, Mahārāja Nanda começou a dar muitas vacas e muito ouro em caridade aos brāhmaṇas. Enquanto Nanda Mahārāja estava ocupado desta maneira, mãe Yaśodā simplesmente abraçou Kṛṣṇa e sentou-O em seu colo enquanto derramava lágrimas sem parar.

Jelikož byl již pozdní večer a všichni vrindávanští obyvatelé, včetně krav a telátek, byli velice unaveni, rozhodli se ulehnout k odpočinku na břehu řeky. Uprostřed noci, když spali, náhle vypukl velký lesní požár a brzy to vypadalo, že všechny obyvatele Vrindávanu pohltí. Jakmile ucítili žár ohně, okamžitě vyhledali útočiště u Krišny, Nejvyšší Osobnosti Božství, přestože si hrál jako jejich dítě. Říkali: “Náš milý Krišno! Ó Nejvyšší Osobnosti Božství! Náš milý Balarámo, zdroji veškeré síly! Prosíme, pokuste se nás zachránit před tímto mocným ničivým ohněm. Jste naše jediné útočiště. Tento pustošivý oheň nás všechny pohltí!” Takto se modlili ke Krišnovi — říkali, že nemohou nalézt jiné útočiště než u Jeho lotosových nohou. Pán Krišna měl soucit s lidmi ze svého města; okamžitě celý lesní požár spolkl, a tak je zachránil. Pro Krišnu na tom není nic nemožného, protože je neomezený. Má neomezenou moc a může udělat, cokoliv se Mu zlíbí.

Como já era quase noite, e todos os habitantes de Vṛndāvana, incluindo as vacas e bezerros, estavam muito cansados, eles decidiram descansar à margem do rio. No meio da noite, enquanto descansavam, aconteceu de repente um grande incêndio na floresta, e logo pareceu que o incêndio devoraria sem demora todos os habitantes de Vṛndāvana. Assim que sentiram o calor do fogo, se refugiaram em Kṛṣṇa, a Suprema Personalidade de Deus, embora Ele estivesse fazendo o papel de filho deles. Começaram a dizer: “Nosso querido Kṛṣṇa, ó Suprema Personalidade de Deus! Ó nosso querido Balarāma, o reservatório de toda a força! Por favor, tentem salvar-nos deste fogo devastador que a tudo devora. Não temos outro abrigo além de Vocês. Este fogo devastador nos engolirá a todos!” Assim, eles oraram a Kṛṣṇa, dizendo que não podiam se abrigar senão em Seus pés de lótus. O Senhor Kṛṣṇa, sendo compassivo para com seus concidadãos, engoliu imediatamente todo o incêndio da floresta e os salvou. Isso não era impossível para Kṛṣṇa, porque Ele é ilimitado. Ele tem poder ilimitado para fazer tudo o que desejar.

Takto končí Bhaktivédántův výklad 17. kapitoly knihy Krišna, nazvané “Uhašení lesního požáru”.

Neste ponto, encerram-se os significados Bhaktivedanta do capítulo dezessete de Kṛṣṇa, intitulado “Kṛṣṇa Extingue o Incêndio na Floresta”.