10. KAPITOLA
DIXIÈME CHAPITRE
Vysvobození Nalakúvary a Manigrívy
La libération de Nalakūvara et Maṇigrīva
Zde bude popsán příběh o prokletí Nalakúvary a Manigrívy a o tom, jak je Krišna podle milostivého přání velkého mudrce Nárady vysvobodil.
The story of the cursing of Nalakūvara and Maṇigrīva and their deliverance by Kṛṣṇa, under the all-blissful desire of the great sage Nārada, is here described.
Dva velcí polobozi Nalakúvara a Manigríva byli syny strážce nebeských pokladů Kuvéry, který byl velkým oddaným Pána Šivy. Milostí Pána Šivy nemělo Kuvérovo hmotné bohatství konce. Synové bohatých otců často propadají vínu a ženám, a právě to se stalo těmto dvěma synům Kuvéry. Jednou tito bratři zatoužili po požitku a vstoupili do zahrady Pána Šivy v oblasti Kailásu, na břehu Mandákiní Gangy. Tam hodně pili a naslouchali zpěvu krásných dívek, které je do této zahrady plné voňavých květů doprovázely. Oba polobozi pak opilí vstoupili do Gangy, v níž rostlo mnoho lotosů, a tam začali ve společnosti mladých dívek dovádět, stejně jako ve vodě dovádějí sloni se slonicemi.
Les grands devas Nalakūvara et Maṇigrīva étaient les fils de Kuvera, trésorier des devas et grand dévot de Śiva. L’opulence de Kuvera, par la grâce de Śiva, ne connaissait pas de limite. Et, comme on le voit souvent chez les fils d’hommes riches, les deux garçons s’adonnaient au vin et aux femmes. Un jour, poussés par le désir de jouissance, ces deux devas pénétrèrent dans le jardin de Śiva, sur les rives de la Mandākinī dans la province de Kailāsa. Là, ils burent et burent encore, prêtant une oreille complaisante aux doux chants des nymphes merveilleuses qui les avaient accompagnés. Les fleurs dans ce jardin exhalaient par effluves leur fragrance. Ivres, tous deux se baignèrent dans les eaux de la Mandākinī, riche en lotus ; ils y savourèrent la compagnie des jeunes femmes comme dans l’eau l’éléphant de ses compagnes.
Zatímco si užívali ve vodě, procházel tamtudy najednou velký mudrc Nárada. Bylo mu jasné, že polobozi Nalakúvara a Manigríva jsou příliš opilí na to, aby si všimli jeho příchodu. Dívky však nebyly tolik opilé jako oni; ihned se zastyděly, že jsou před velkým mudrcem Náradou nahé, a začaly se co nejrychleji oblékat. Oba synové Kuvéry však byli tak opilí, že Náradovu přítomnost nedokázali vzít na vědomí, a proto se ani nesnažili zahalit svá těla. Když Nárada viděl polobohy, jak jsou pitím zbaveni veškeré důstojnosti, projevil jim svoji bezpříčinnou milost a pro jejich dobro je proklel.
Comme ils sont plongés dans ces délices, voilà qu’inopinément vient à passer Nārada, le grand sage. Il comprend vite que les devas Nalakūvara et Maṇigrīva sont trop ivres pour s’apercevoir de sa présence. Les jeunes femmes, cependant, moins grisées, se sentent toutes honteuses d’être nues devant le grand Nārada et s’empressent de se couvrir. Les deux devas, fils de Kuvera, étaient tellement pris de boisson qu’ils n’apprécièrent même pas la présence favorable du sage Nārada et restèrent complètement nus. Les voyant ainsi dégradés, Nārada voulut leur bien et leur montra sa miséricorde immotivée en les maudissant.
Velký mudrc s nimi měl soucit, a proto chtěl ukončit jejich iluzorní požitek z pití a společnosti mladých dívek a chtěl, aby se setkali s Pánem Krišnou tváří v tvář. Proto formuloval jejich prokletí následovně. Řekl, že pouto k hmotnému požitku vzniká kvůli nárůstu kvality vášně. Je-li člověk v hmotném světě obdařen hmotným bohatstvím, propadne obvykle třem neřestem: omamným látkám, sexu a hazardování. Hmotně bohatí lidé jsou pyšní na to, jaký nahromadili majetek, a stávají se tak nemilosrdnými, že se dají na zabíjení zvířat a otevírají jatka. Myslí si, že sami nikdy nezemřou. Takoví hlupáci zapomínají na přírodní zákony a nadměrně se zamilují do svého těla. Zapomínají, že i vysoce civilizované hmotné tělo, až po úroveň polobohů, se nakonec promění ve výkaly či popel. A po dobu života, ať už je vnější postavení těla jakékoliv, jsou v něm jen výkaly, moč a různí červi. Materialisté, ponoření v zášti a páchající násilí na jiných tělech, tak nemohou znát konečný cíl života, a jelikož ho neznají, v příštím životě obvykle poklesnou do pekelných podmínek. Takoví hlupáci se dopustí jakékoliv hříšné činnosti pro uspokojení pomíjivého těla a nejsou schopni se ani zamyslet, zda jim to tělo skutečně patří. Běžně se říká, že tělo patří tomu, kdo ho živí. Můžeme tedy zvážit, zda toto tělo patří nám osobně, nebo pánu, kterému sloužíme. Otrokář si nárokuje vlastnické právo na těla otroků, protože jim dává jídlo. Můžeme se také ptát, zda tělo nenáleží otci, který je jeho pánem, protože dal semeno, z něhož vzniklo, nebo matce, která tělo dítěte vyvinula ve svém lůně.
Plein de compassion pour eux, le grand sage désira qu’ils mettent un terme à leurs plaisirs illusoires, l’ivresse et les jeunes femmes ; il souhaita qu’ils puissent voir Śrī Kṛṣṇa face à face.
L’attrait pour les plaisirs matériels se développe à la mesure des influences de la Passion. Ceux qui, en ce monde, se voient favorisés par l’opulence, la richesse, se vouent le plus souvent à trois choses : la vie sexuelle, l’intoxication et le jeu. Ces riches, que l’opulence a bouffi d’orgueil, perdent leur compassion au point de s’adonner à l’abattage des animaux, à l’ouverture et au maintien d’abattoirs. Ils s’imaginent, ils se pensent eux-mêmes immortels. Par sottise, par oubli des lois de la nature, ils tirent vanité de leur corps, oubliant que même très évolué, comme celui des devas, il devra finir réduit en cendres. Et même vivant, quel que soit le charme de son aspect extérieur, à l’intérieur, il n’est qu’excréments, urine et vers de toutes sortes. Rongés par l’envie, portant violence au corps d’autrui, les matérialistes ne peuvent comprendre le but ultime de l’existence, et choient donc le plus souvent dans des conditions infernales lors de leur vie suivante. Ils aggravent leurs actes coupables pour l’amour du corps éphémère, et sont incapables même de se demander si le corps leur appartient véritablement. On dit généralement que le corps appartient à ceux qui le nourrissent. Ainsi, notre corps appartient-il à notre propre personne ou au maître que nous servons ? Un maître d’esclaves réclame sur leur corps tous les droits, puisqu’il les nourrit. On se demandera ensuite si le corps appartient au père, lequel en est le maître qui donne la semence, ou à la mère, laquelle, en son sein, permet qu’il se développe.
Hlupáci se dopouštějí všech možných hříchů kvůli tomuto špatnému pochopení, se kterým hmotné tělo považují za vlastní já. Měli bychom však být natolik inteligentní, abychom chápali, komu toto tělo náleží. Hlupák zabíjí zvířata, aby udržel tělo při životě, ale nezamýšlí se nad tím, zda toto tělo patří jemu, nebo jeho otci či matce či prarodičům. Někdy otec provdá svou dceru s nadějí, že obdrží syna v podobě dceřina dítěte. Tělo může také patřit někomu silnějšímu, který ho nutí, aby pro něj pracoval. Těla otroků se někdy prodávají a ode dne koupě patří jejich tělo novému pánovi. Na konci života patří tělo ohni, protože jemu je dáno, aby ho spálil na popel, nebo je vyhozeno na ulici, kde ho sežerou supi či psi.
Identifiant l’âme au corps matériel, les hommes insensés, poussés par cette idée fausse qu’ils ont d’eux-mêmes, commettent toutes sortes d’actes pécheurs. Chacun, cependant, se doit de montrer suffisamment d’intelligence pour comprendre à qui le corps appartient. Le sot s’adonne, pour nourrir et maintenir en vie son propre corps, à l’abattage d’autres animaux, sans jamais, toutefois, considérer si le corps lui appartient ou s’il est la propriété de son père, de sa mère ou de ses ancêtres. Il arrive qu’un père offre sa fille à un homme, sous la condition que le premier fils qui naîtra de leur union lui revienne de droit. Le corps matériel peut également appartenir à une personne de puissance supérieure qui le force à travailler pour elle. Le corps de l’esclave est vendu au maître, et le marché implique, bien entendu, que ce corps lui appartiendra désormais. Et lorsque prend fin son existence, le corps appartient au feu, car il lui est offert, et par lui réduit en cendres. Ou encore, il est jeté dans les rues pour devenir la nourriture des chiens et des vautours.
Než se pro zachování těla budeme dopouštět všemožných hříchů, měli bychom vědět, komu patří. Konečným závěrem je, že tělo je výtvorem hmotné přírody a nakonec s hmotnou přírodou splyne; proto bychom měli usoudit, že patří hmotné přírodě. Nikdo by se neměl mylně domnívat, že tělo patří jemu. Proč bychom se měli oddávat zabíjení, abychom si udrželi něco, co ve skutečnosti ani nevlastníme? Proč bychom měli pro udržování těla zabíjet nevinná zvířata?
Avant de commettre tant d’actes coupables à seule fin de maintenir le corps, l’homme doit comprendre à qui ce corps appartient. Il faut conclure qu’en dernier lieu, le corps est un produit de la nature matérielle, où il se fondra à nouveau après la mort, et donc la propriété de cette nature matérielle. Nul ne doit faire l’erreur de croire que le corps lui appartient. Dès lors, pourquoi tuer, si cela ne sert qu’à maintenir une possession illusoire ? Pourquoi abattre d’innocents animaux simplement pour maintenir le corps ?
Když je člověk omámený pýchou na své bohatství, nedbá na žádné morální zásady, ale holduje vínu, ženám a zabíjení zvířat. Za těchto okolností je na tom chudý člověk často lépe, neboť o sobě uvažuje ve vztahu k jiným tělům. Chudák často nechce jiným tělům ubližovat, protože sám dobře ví, co znamená bolest. Velký mudrc Nárada proto uvažoval, že by polobozi Nalakúvara a Manigríva, kteří byli tak opojení falešnou slávou, měli být uvedeni do životních podmínek, ve kterých nebudou mít žádné bohatství.
Mais l’homme empli de l’orgueil de son opulence ne prêtera d’attention à aucun enseignement moral quel qu’il soit ; il continuera de s’adonner au vin, aux femmes et à l’abattage des animaux. Si l’on considère cela, on peut bien dire que la condition du pauvre est souvent plus enviable, car il voit sa propre personne liée au corps d’autrui. Un indigent ne désire pas, en général, faire souffrir d’autres corps, car il lui est plus facile de connaître la douleur. Voilà pourquoi le grand sage Nārada estima qu’en raison de leur orgueil, les devas Nalakūvara et Maṇigrīva devraient être jetés dans des conditions d’existence vides d’opulence.
Ten, kdo se píchl trnem, nepřeje druhým, aby se také píchli. Ohleduplný člověk, který žije chudě, nepřeje druhým, aby se také dostali do podobné situace. Je běžné, že ten, kdo se z chudoby dopracoval k bohatství, na konci života založí nějaké dobročinné zařízení ve prospěch jiných chudých lidí. Jinými slovy, chudý soucitný člověk se dokáže vcítit do strastí a radostí druhých. Je zřídka nafoukaný a může být oproštěný od jakéhokoliv zaslepení. Dokáže se spokojit s čímkoliv, co pro svoji obživu dostane milostí Pána.
Un homme qui connaît les désagréments de la piqûre d’une aiguille ne les souhaite à personne ; de même, le sage compatissant, s’il se trouve dans le besoin, ne souhaite pas qu’autrui connaisse son indigence. On voit souvent un pauvre devenu riche fonder vers la fin de sa vie quelque institution charitable pour le bénéfice de ceux qui sont restés pauvres. Bref, le plus souvent, l’indigent partagera volontiers joies et peines d’autrui. Il est rare de voir un pauvre bouffi d’orgueil ; ainsi reste-t-il ouvert à l’affranchissement de toute vanité. Il pourra se sentir pleinement satisfait de ce que lui accorde pour sa subsistance la grâce du Seigneur.
Žít v chudobných podmínkách je určitým druhem askeze. Pro bráhmany ve védské kultuře je běžnou praxí žít chudě, aby se ochránili před pýchou na hmotné bohatství. Pýcha vznikající z rozvoje hmotného blahobytu je velkou překážkou na cestě duchovního osvobození. Chudý člověk nemůže nepřirozeně ztloustnout ze zbytečného přejídání. A jelikož nemůže jíst víc, než kolik potřebuje, jeho smysly jsou umírněné, a následkem toho nemá násilné sklony.
Demeurer pauvre est une forme d’austérité. Aussi, selon la culture védique, les brāhmaṇas, pour se protéger de l’orgueil qu’engendre l’opulence matérielle, gardent pour eux-mêmes un état de dénuement. L’orgueil qu’engendre en ce monde la prospérité représente un grand obstacle à la libération spirituelle. Un nécessiteux ne peut s’engraisser outre mesure, se gaver davantage chaque jour, et parce qu’il ne peut abuser de nourriture, ses sens ne sont pas très agités. Et les sens calmés, un homme ne peut se montrer violent.
Další výhodou chudoby je, že do domu chudáka mohou snadno přijít světci, a on tak může využít jejich společnosti. Boháči nechtějí do svých domů nikoho pustit, a proto je světci nemohou navštívit. Védský systém je takový, že světci přijímají úlohu potulných mnichů, aby pod záminkou žebrání mohli vstupovat do domů hospodářů. Pro hospodáře, který obvykle pro samé starosti o rodinu zapomněl na vše, co se týká duchovního pokroku, je jejich společnost velice prospěšná. Chudý člověk má díky společnosti světců velkou možnost získat osvobození. K čemu jsou dobří lidé, kteří jsou nafoukaní kvůli hmotnému bohatství a slávě, když jsou připraveni o společnost světců a oddaných Nejvyšší Osobnosti Božství?
Un autre privilège du pauvre est qu’il peut laisser sa porte ouverte aux sages. L’homme cousu d’or ne laisse entrer personne dans sa demeure, pas même les personnes saintes. Le système védique veut que les sādhus adoptent l’état de mendiant afin, sous le prétexte d’aumône, de pénétrer chez les familles. L’homme marié, qui ordinairement oublie tout de la réalisation spirituelle, absorbé qu’il est dans les soucis domestiques, peut alors connaître les bienfaits de la compagnie d’un sādhu. L’indigent a de grandes chances d’obtenir la libération par le contact d’un saint homme. N’est-il pas vain, par conséquent, de jouir de l’abondance matérielle et du prestige qu’elle entraîne si l’on doit en tirer orgueil et se voir privé de la compagnie des saints, des dévots du Seigneur ?
Velký mudrc Nárada tedy považoval za svou povinnost uvést tyto polobohy do situace, ve které se nebudou moci pyšnit svým hmotným bohatstvím a slávou. Měl s nimi soucit a chtěl je zachránit z jejich pokleslého stavu. Byli pod vlivem kvality nevědomosti, a proto nedokázali ovládat své smysly a nezřízeně holdovali pohlavnímu životu. Povinností světce, jako je Nárada, bylo zachránit je z takového nízkého postavení. Zvířata nemohou pochopit, že jsou nahá. Ale Kuvéra byl pokladník polobohů, velice zodpovědná osoba, a Nalakúvara a Manigríva byli jeho synové. Přesto se z nich stali tak zvířecí, nepříčetní jedinci, že v opilosti nechápali, že jsou nazí. Zahalovat si spodní část těla je zásadou civilizované lidské společnosti, a když muži či ženy na tuto zásadu zapomínají, nejsou o nic lepší než zvířata. Nárada proto usoudil, že nejlepším trestem pro ně bude přeměnit je v nehybné živé bytosti — stromy. Stromy se podle přírodních zákonů nemohou hýbat. A přestože jsou zahaleny kvalitou nevědomosti, nemohou nikomu ubližovat. Velký mudrc Nárada dále považoval za vhodné, aby si i poté, co budou potrestáni, oba bratři jeho milostí pamatovali, za co takový trest dostali. Živá bytost po změně těla obvykle zapomene na svůj předešlý život, ale ve zvláštních případech — jako tomu bylo v případě Nalakúvary a Manigrívy — si milostí Pána může paměť zachovat.
Ainsi, le grand sage Nārada pensa qu’il était de son devoir de jeter ces deux devas dans une condition où ils ne pourraient tirer vanité ni de leur opulence matérielle ni de leur prestige. Nārada éprouvait envers eux un sentiment de grande compassion et désirait les arracher à leur existence déchue. Ils baignaient dans les ténèbres de l’Ignorance et se trouvaient par là même incapables de maîtriser leurs sens ; ils s’adonnaient sans frein à la vie sexuelle. C’était le devoir d’un saint homme comme Nārada de les affranchir de leur terrible condition. Les animaux ne peuvent comprendre leur nudité, mais Nalakūvara et Maṇigrīva, eux, étaient les fils de Kuvera, trésorier des devas et homme de pleine maturité. Leurs tendances, cependant, devinrent si insoucieusement animales, qu’ils ne purent comprendre, sous l’effet de l’ivresse, qu’ils étaient nus. Toujours garder couverte la partie inférieure du corps est un principe inhérent à la civilisation humaine : l’homme ou la femme qui le néglige se dégrade. Nārada pensa donc que le meilleur châtiment pour les deux frères serait de revêtir des corps d’arbres. Les arbres, par volonté des lois naturelles, sont des êtres immobiles ; et bien que recouverts par l’Ignorance, ils ne peuvent causer aucun mal. Le grand sage Nārada crut bon cependant que les deux frères, bien que forcés par sa grâce de devenir des arbres, puissent garder la mémoire, et ainsi demeurer conscients de leur faute passée, qui avait causé leur châtiment. D’ordinaire, une fois revêtu le corps nouveau, l’être vivant oublie tout de son existence passée ; mais il arrive, en des cas isolés, tel celui de Nalakūvara et Maṇigrīva, que le Seigneur, par Sa grâce, en accorde le souvenir.
Mudrc Nárada dále plánoval, že by oba polobozi měli zůstat v podobě stromů po dobu sta nebeských let a že pak budou požehnáni možností vidět Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, Jeho milostí tváří v tvář. Tak budou znovu povýšeni na úroveň polobohů a stanou se Pánovými velkými oddanými.
Ainsi, le sage Nārada décida que les deux fils de Kuvera seraient confinés dans cette forme d’arbre pendant cent années des devas, et qu’ensuite ils auraient la bonne fortune de voir face à face, par Sa miséricorde immotivée, Dieu, la Personne Suprême. Alors, ils retourneraient à la vie des devas et deviendraient de grands dévots du Seigneur.
Poté se velký mudrc Nárada vrátil do svého sídla, zvaného Nárájanášram, a oba polobozi se proměnili ve stromy, známé jako ardžunové stromy. Ze své bezpříčinné milosti daroval Nárada polobohům možnost růst na Nandově dvoře a setkat se s Pánem Krišnou tváří v tvář.
Après avoir ainsi à la fois maudit et béni les deux frères, le grand sage Nārada repartit pour sa demeure, Nārāyaṇāśrama, et les devas se changèrent en deux arbres jumeaux du nom d’arjunas. Favorisés par la grâce immotivée de Nārada, c’est dans la cour du roi Nanda qu’ils poussèrent ; c’est ainsi que leur fut accordé la bonne fortune de voir face à face Śrī Kṛṣṇa.
I když byl malý Krišna přivázán k dřevěnému hmoždíři, vydal se ke dvěma stromům, aby splnil předpověď svého velkého oddaného Nárady. Pán Krišna věděl, že Nárada je Jeho velký oddaný a že ardžunové stromy, které před Ním stojí, jsou ve skutečnosti Kuvérovi synové. “Nyní musím vyplnit slova Mého velkého oddaného Nárady,” myslel si. Pak se pokusil projít mezerou mezi oběma stromy. Sám sice prošel, ale velký dřevěný hmoždíř se vzpříčil mezi kmeny. Pán Krišna toho využil a začal mocně tahat za provaz, kterým byl k hmoždíři přivázaný. Jakmile zatáhl, oba stromy se všemi listy a větvemi se s rachotem zřítily k zemi a ze spadlých, polámaných stromů vystoupily dvě velké osobnosti, zářící jako oheň. Celé okolí osvítily svou krásnou přítomností. Oba polobozi v očištěných tělech okamžitě předstoupili před děťátko Krišnu, poklonili se Mu na projev úcty a modlili se následovně:
L’enfant Kṛṣṇa était attaché au mortier de bois, mais pour que s’accomplisse la prophétie de Son grand dévot Nārada, Il entreprit de S’avancer vers les deux arbres. Śrī Kṛṣṇa savait Nārada fort dévoué à Sa Personne et connaissait l’identité véritable des deux arbres dressés devant Lui. Il estima venu le temps que s’accomplisse la prophétie de Son grand dévot Nārada. Il Se dirigea donc vers le passage qui séparait les deux arjunas. Lui-même franchit aisément l’intervalle, mais le grand mortier de bois qu’Il traînait se bloqua horizontalement entre les troncs. Alors Śrī Kṛṣṇa tira avec grande force sur la corde qui L’attachait au mortier. Aussitôt, les deux arbres, avec leurs branches et leur feuillage, s’abattirent au sol de toute leur masse, dans un immense fracas. Et des deux arbres abattus, brisés, sortirent deux grands personnages, irradiants comme le feu ardent. Tout, autour d’eux, s’illumina et prit des teintes et un aspect merveilleux. Les deux corps purifiés s’avancèrent aussitôt pour se prosterner devant l’enfant Kṛṣṇa et Lui offrirent en ces termes leurs prières et leurs respects :
“Milý Pane Krišno, jsi původní Osobnost Božství, Pán všech mystických sil. Učení bráhmanové dobře vědí, že tento vesmírný projev je expanzí Tvých energií, které jsou někdy projevené a někdy ne. Jsi původním dárcem života, těla a smyslů všech živých bytostí. Jsi věčný Bůh, Pán Višnu, všudypřítomný a nikdy neslábnoucí vládce všeho, a jsi věčný čas. Jsi původní zdroj vesmírného projevu, který funguje pod vlivem tří kvalit hmotné přírody — dobra, vášně a nevědomosti. Žiješ jako Nadduše ve všech tělech živých bytostí a dobře víš, co se odehrává v jejich tělech a myslích. Jsi proto svrchovanou osobou řídící všechny jejich činnosti. Avšak i když jsi uprostřed všeho, co ovlivňují hmotné kvality přírody, jejich znečišťující vliv na Tebe nepůsobí. Nikdo z těch, kdo podléhají hmotným kvalitám, nemůže rozumět Tvým transcendentálním vlastnostem, jež existovaly i před stvořením; proto jsi nazýván Nejvyšší Transcendence. Skládáme uctivé poklony lotosovým nohám Tebe, Pane Vásudévo, Nejvyšší Brahmane, jehož neustále opěvují Tvé osobní vnitřní energie.
« Ô Śrī Kṛṣṇa, Tu es la Personne Suprême et Originelle, Maître de tous pouvoirs surnaturels. Les brāhmaṇas érudits savent bien que la manifestation cosmique émane de Tes puissances, lesquelles sont tantôt manifestées, tantôt non. C’est Toi qui originellement donnes la vie, le corps et les sens à tous les êtres vivants. Tu es Dieu, l’Éternel Śrī Viṣṇu, l’Omniprésent, le Maître souverain. Tu es la Source première de l’Univers matériel, lequel agit sous l’emprise des trois guṇas, la Vertu, la Passion et l’Ignorance. En tant que l’Âme Suprême, Tu vis dans le cœur des êtres d’espèces multiples, et possèdes la connaissance parfaite de tous leurs actes, physiques et mentaux. C’est donc Toi qui en souverain les diriges. Mais bien que Tu baignes en tout ce que souillent et dominent les trois guṇas, ils ne T’affectent point. Nul être conditionné par eux ne peut comprendre Tes Attributs spirituels et absolus, qui existaient avant même la création ; on Te reconnaît donc comme le Brahman Suprême, toujours glorifié par Ses propres puissances internes.
V tomto hmotném světě se necháváš poznat pouze prostřednictvím svých různých inkarnací. I když přijímáš různé druhy těl, tato těla nejsou částí hmotného stvoření. Jsou vždy plná transcendentálních energií — neomezeného bohatství, síly, krásy, slávy, moudrosti a odříkání. V hmotném světě je rozdíl mezi tělem a majitelem těla, ale Tebe se takový rozdíl netýká, protože se zjevuješ ve svém původním duchovním těle. Když se zjevíš, Tvoje neobyčejné činnosti ukazují, že jsi Nejvyšší Osobnost Božství. Takové činnosti nemůže provádět nikdo v hmotném těle. Ty, Nejvyšší Osobnost Božství, způsobuješ zrození a smrt i osvobození živých bytostí. Máš v sobě všechny své úplné expanze. Můžeš každému poskytnout veškerá požehnání. Ó Pane! Ó zdroji štěstí a dobra, s úctou se Ti klaníme. Jsi všeprostupující Nejvyšší Osobnost Božství, svrchovaný zdroj klidu a míru a nejslavnější potomek dynastie krále Jadua. Ó Pane, náš božský otec Kuvéra je Tvůj služebník. Také velký mudrc Nárada je Tvým služebníkem, a pouze jejich milostí jsme se s Tebou mohli osobně setkat. Modlíme se proto, abychom mohli být vždy zapojeni do transcendentální láskyplné služby Tobě tak, že budeme mluvit jen o Tvé slávě a naslouchat o Tvých transcendentálních činnostech. Nechť jsou naše ruce a ostatní části těla zaměstnané službou Tobě, naše mysli nechť se neustále soustředí na Tvoje lotosové nohy a naše hlavy nechť se vždy klaní před Tvou všeprostupující vesmírnou podobou.”
Ce monde ne Te connaît qu’à travers les différents avatāras. Tu descends dans l’Univers matériel en différents corps, mais ceux-ci ne sauraient appartenir à la création matérielle. Ils sont tous chargés de puissance spirituelle, sans mesure : beauté, richesse, puissance, renommée, sagesse et renoncement. On doit, dans l’existence matérielle, distinguer le corps et son possesseur, mais non pour Toi, qui apparais dans Ton Corps originel, spirituel. Lorsque Tu apparais, Tes Actes hors du commun indiquent bien que Tu es Dieu, la Personne Suprême. Il n’est donné à nul autre que Toi d’accomplir de tels actes. Tu es Dieu, la Personne Suprême, et Tu apparais, à présent, accompagné de toutes Tes émanations plénières, pour que les êtres demeurent dans le cycle des morts et des renaissances ou obtiennent la libération. Tu peux accorder à tous toutes sortes de bénédictions. Ô Seigneur ! Ô Source de toute bonne fortune et de toute vertu, nous T’offrons notre hommage respectueux. Tu es Dieu, la Personne Souveraine et Omniprésente, Source de paix pour la dynastie du roi Yadu, Toi son Membre suprême. Ô Seigneur, le deva Kuvera, notre père, est Ton serviteur, de même que le grand sage Nārada ; c’est par leur seule grâce que nous avons pu Te voir en Personne. Notre requête sera donc d’être toujours absorbés en Ton service d’amour sublime, de ne parler que de Tes gloires, de n’écouter que Tes Divertissements sublimes. Puissent nos mains et nos bras, et tous nos membres, toujours être engagés à Ton service, notre mental toujours concentré sur Tes pieds pareils-au-lotus et nos têtes toujours inclinées devant Ta forme universelle, qui tout pénètre. »
Poté, co polobozi Nalakúvara a Manigríva dokončili své modlitby, dítě Šrí Krišna, Pán a majitel Gókuly, jenž byl provazy matky Jašódy připoután k dřevěnému hmoždíři, se usmál a řekl: “Již dávno jsem věděl, že vám Můj velký oddaný Nárada Muni projevil bezpříčinnou milost a zachránil vás před ohavnou pýchou, která vás ovládla jakožto neobyčejně krásné a bohaté členy rodiny polobohů. Zachránil vás před poklesnutím do nejnižších podmínek pekelného života. To vše jsem již věděl. Máte velké štěstí, že vás nejen proklel, ale že jste měli i možnost ho vidět. Podaří-li se někomu náhodou se setkat s velkým světcem, jako je Nárada, který je vždy vyrovnaný a milostivý ke všem, pak je tato podmíněná duše okamžitě vysvobozena. Je to stejné, jako když se stojí na přímém slunečním světle — nic nebrání očím, aby viděly. Vaše životy, ó Nalakúvaro a Manigrívo, jsou nyní úspěšně naplněné, protože jste ke Mně vyvinuli extatickou lásku. Toto je vaše poslední zrození v hmotném světě. Nyní se můžete vrátit do sídla svého otce na nebeských planetách, a díky tomu, že si uchováte postoj oddané služby, budete osvobození i během tohoto života.”
Lorsque les devas Nalakūvara et Maṇigrīva eurent achevé leurs prières, l’Enfant, Śrī Kṛṣṇa, Maître et Possesseur de Gokula, retenu au mortier de bois par les cordes de Yaśodā, sourit et dit : « Je n’ignorais pas que Mon grand dévot, le sage Nārada, vous avait bénis, de sa miséricorde immotivée, en vous arrachant à l’orgueil abominable que vous tiriez de votre beauté extraordinaire, de votre opulence au sein de la famille des devas. Il vous a sauvés d’une chute dans les conditions les plus atroces de l’existence infernale. Tout cela, Je le savais déjà. Grande est votre bonne fortune, non seulement pour avoir été maudits par Nārada, mais aussi pour avoir eu l’heureuse occasion de le voir. Si une âme conditionnée a la chance de voir face à face un grand saint tel Nārada, toujours resplendissant de sérénité, toujours prodigue de sa miséricorde universelle, cette âme heureuse obtient aussitôt la libération. Voir ainsi un homme saint, c’est comme arriver en plein soleil. Rien alors ne s’oppose à une vision parfaite. Ainsi, ô Nalakūvara et Maṇigrīva, ayant développé pour Moi un amour extatique, votre existence se trouve à présent couronnée de succès. Cette vie est pour vous la dernière dans l’univers matériel. Vous pouvez maintenant retourner à la demeure de votre père sur les planètes édéniques, et en gardant votre attitude dévotionnelle, vous connaîtrez en cette vie même la libération. »
Poté polobozi Pána uctivě obešli a s opakovanými poklonami se vzdálili. Krišna zůstal přivázaný provazy k hmoždíři.
À ces paroles du Seigneur, les devas entreprirent, en signe de respect, une longue marche circulaire autour de Lui, se prosternèrent encore et encore à Ses pieds, puis quittèrent les lieux. Et le Seigneur resta lié au mortier.
Takto končí Bhaktivédántův výklad 10. kapitoly knihy Krišna, nazvané “Vysvobození Nalakúvary a Manigrívy”.
Ainsi s’achèvent les enseignements de Bhaktivedanta pour le dixième chapitre du Livre de Kṛṣṇa, intitulé : « La libération de Nalakūvara et Maṇigrīva ».