Skip to main content

Úvod

Sissejuhatus (Vedade Õpetused)

“Učení Véd”

“Teachings of the Vedas

Tato přednáška byla původně přednesena Jeho Božskou Milostí A.Č. Bhaktivédantou Swami Prabhupádou 6. října 1969 v Conway Hall v Londýně.

[Tema Jumaliku Kõrguse, A. C. Bhaktivedanta Swami Prabhupāda loeng 6. okt. 1969 a. Conway saalis, Londonis, Inglismaal.]

Dámy a pánové, tématem dnešní přednášky je učení Véd. Co jsou to Védy? Kořen sanskrtského slova veda je možno vykládat různě, ale význam je stejný. Veda znamená “poznání”. Jakékoliv poznání získáme je veda, protože učení Véd je původním poznáním. V podmíněném stavu je naše poznání ovlivněno mnoha nedostatky. Podmíněná duše se od vysvobozené liší tím, že má čtyři nedostatky. Prvním nedostatkem je, že se nutně dopouští omylů. Například v naší zemi byl Mahátma Gándhí považován za velkou osobnost, ale i on se dopustil mnoha omylů. Na konci života ho jeho pomocník varoval: “Mahátmo Gándhí, nechoď na shromáždění do New Dillí, moji přátelé říkají, že je to nebezpečné.” Neposlechl. Trval na svém a byl zabit. Chybují dokonce i velké osobnosti jako Mahátma Gándhí, prezident Kennedy a tolik dalších. Chybovat je lidské. To je prvním z nedostatků podmíněné duše.

Mu daamid ja härrad, tänase loengu teemaks on Vedade õpetused. Mis on Vedad? Veda sanskritikeelset verbitüve võib tõlkida mitmeti, kuid põhitähendus on tal üks: veda tähendab teadmist. Igasugune teadmine, mille te omandate, on veda, kuid Vedade õpetus on algtarkus. Tingitud olekus on meie teadmistel palju puudusi. Vahe tingimustest sõltuva ja mitte sõltuva hinge vahel seisneb selles, et esimesele on omased nelja liiki puudused. Esiteks on sõltuv hing määratud vigu tegema. Näiteks peetakse Mahatma Gandhit meie maal väljapaistvaks isikuks, kuid ka tema tegi vigu. Tema elu viimasel päeval hoiatas tema abi teda New Delhi kohtumisel varitseva ohu eest. Ta ei võtnud seda hoiatust kuulda ja ta tapeti. Niisiis teevad ka suured isiksused nagu Gandhi, Kennedy ja paljud teised, vigu. Eksimine on inimlik. See on tingimustest sõltuva hinge üks puudus.

Dalším nedostatkem je sklon propadat iluzím. Iluze znamená přijímat něco, co není: māyā. Májá znamená “to, co není”. Každý pokládá své tělo za sebe sama. Zeptám-li se vás, kdo jste, odpovíte: “Jsem pan John, jsem bohatý muž, jsem to či ono.” To všechno je ztotožňování se s tělem. Vy však nejste toto tělo. To je iluze.

Teiseks puuduseks on illusioonid. Illusioon on millegi tõeks pidamine, mida tegelikult ei ole olemas: māyā. Māyā tähendab seda, mida ei ole olemas. Igaüks peab oma keha iseendaks. Kui ma küsin, kes te olete, vastate teie: "Ma olen hr. John, ma olen rikas mees, ma olen see ja teine". Kõik need on kehalised liigitused. Kuid te ei ole keha. See on illusioon.

Třetím nedostatkem je sklon k podvádění. Každý člověk má sklon k tomu, aby podváděl ostatní. I hlupák se vydává za velice inteligentního. Ačkoliv již bylo podotčeno, že chybuje a podléhá iluzím, nepřestává teoretizovat: “Já myslím, že je to tak a tak.” Přitom nezná ani své vlastní postavení. Píše filozofické knihy, ačkoliv je nedokonalý. To je jeho nemoc. To je podvádění.

Kolmandaks puuduseks on kalduvus petta. Kalduvus teisi petta on meis kõigis olemas. Ehkki isik võib olla esmaklassiline "loll", pakub ta end välja väga intelligentsena. Ning ehkki on talle ta vigu näidatud, arutleb ta edasi: "Ma arvan, et see on see ja too on too". Kuid ta ei saa asjast aru. Ta kirjutab raamatuid filosoofiast, kuigi on ise kaugel täiusest. See on haigus. See on petmine.

A konečně—naše smysly jsou nedokonalé. Jsme velmi pyšní na své oči. Často se stává, že se lidé vyzývavě ptají: “Můžete mi ukázat Boha?” Jsou však jejich oči schopny uzřít Boha? Nikdy Ho nespatříme, jestliže k tomu nemáme uzpůsobené oči. Nastane-li v místnosti náhle tma, neuvidíme ani své ruce. Jaká je tedy naše schopnost vidět? Nemůžeme tudíž očekávat, že se těmito nedokonalými smysly dobereme poznání. V podmíněném stavu se všemi jeho nedostatky nemůžeme nikomu poskytnout dokonalé poznání. Ani my sami nejsme dokonalí. Proto přijímáme Védy takové, jaké jsou.

Neljandaks, meie meeled on ebatäiuslikud. Me oleme uhked oma nägemise üle. Tihti küsitakse väljakutsuvalt: "Kas te võite mulle näidata Jumalat?" Kuid kas teie silmad suudavad näha Jumalat? Kui ruum läheb äkki pimedaks, siis ei näe te isegi oma käsi. Mida siis niisugune nägemisvõime teil väärt on? Selliste ebatäiuslike meelte juures ei saa me omada teadmisi (vedad). Kõigi nende puuduste juures ei saa me anda kellelegi täiuslikke teadmisi. Ka oleme me ise kaugel täiusest. Seetõttu võtame me Vedad omaks sellistena, nagu nad on.

Možná si myslíte, že Védy jsou hinduistické spisy. Hindu je však cizí název. Nejsme Hindové. Naše skutečná identita je varṇāśrama. Varṇāśrama označuje následovníky Véd, kteří dodržují rozdělení lidské společnosti na čtyři varny a čtyři ášramy. Společnost se dělí na čtyři třídy a na čtyři skupiny v duchovním životě. Říká se tomu varṇāśrama. V Bhagavad-gítě se praví: “Tyto skupiny existují všude, protože je stvořil Bůh.” Společenské třídy jsou: bráhmani, kšatrijové, vaišjové a šúdrové. Bráhmani jsou velice inteligentní skupina lidí, ti, kteří vědí, co je Brahman. Druhou nejinteligentnější skupinou jsou kšatrijové, kteří organizují společnost a potom vaišjové, obchodníci. Toto přirozené rozdělení najdeme všude. Je to védská zásada a my ji přijímáme. Védské zásady přijímáme jako axiomata, neboť jsou naprosto bezchybné. Takto se mají přijímat. Kravské lejno se například v Indii považuje za čisté, třebaže je to zvířecí výkal. Ve Védách je na jednom místě napsáno, že dotkne-li se člověk výkalu, musí se ihned vykoupat. Na jiném místě se zase praví, že kravské lejno je čisté. Rozetřete-li po nečistém místě kravské lejno, očistí se. Prostý rozum nám říká, že si tato tvrzení odporují. Zdánlivě tomu tak opravdu je, ale ve skutečnosti nejsou tato tvrzení mylná. Jsou naprosto správná. Jeden vynikající vědec a lékař v Kalkatě analyzoval kravské lejno a zjistil, že má všechny antiseptické vlastnosti.

Te võite Vedasid nimetada hindude pühakirjaks, kuid "hindu" on võõras nimi. Me ei ole hindud. Meie tegelikuks määratluseks on varṇāśrama — Vedade järgijad. Me võtame inimeste ühiskonda varṇa ja āśrama järgi kaheksaks jaotatuna. Selles on neli jaotust inimühiskonna jaoks ja neli, mis kehtivad vaimses elus. "Bhagavad-gītās" (4.13) on kirjas: "Need jaotused kehtivad kõikjal, sest nad on loodud Jumala poolt". Ühiskond jaotatakse: brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya, śūdra. Brāhmaṇid on tõeliselt intelligentsed inimesed, need, kes teavad mis on Brahman. Kṣatriya — administraatorite grupp, on intelligentsilt järgmiste inimeste klass. Vaiśya on kaupmeeste klass. Niisugused loomulikud klassijaotused on olemas kõikjal. See on Vedalik põhimõte, mida me võtame omaks, aktsepteerime. Vedalikud põhimõtted võetakse omaks absoluutse tõena, kuna vedades ei saa olla vigu. See on tingimusteta vastuvõtmine. Näiteks Indias on lehma sõnnik tunnistatud puhtaks, ehkki lehma väljaheited on looma väljaheited. Ühes kohas leiate te vedaliku käsu — puutudes kokku looma väljaheidetega, peate end koheselt pesema. Teises kohas aga on öeldud, et lehma sõnnik on puhas ja kui te määrite sellega ebapuhast kohta, saab see puhtaks. Argimõtlemise seisukohalt võime väita, et siin on vastuolu. Tegelikult on see vastuokslik tavaarusaamade järgi, kuid see ei ole vale. See on fakt. Calcuttas uuris keegi silmapaistev teadlane, arst, lehma sõnnikut ja leidis, et sellel on antiseptilised omadused.

Když v Indii někomu řekneme: “Musíš udělat to a to,” může dotyčný namítnout: “Co tím myslíš? Přikazují mi to Védy, abych tě bez námitek uposlechl?” Védská přikázání nelze překrucovat. Budeme-li však pečlivě zkoumat jejich význam, pak zjistíme, že jsou správná.

Kui Indias üks isik ütleb teisele: "Sa pead seda tegema", võib too vastata: "Mida sa silmas pead? Kas see on Vedalik käsk, et ma pean sulle vastuvaidlematult alluma?" Vedalikke käske ei saa tõlgendada. Kuid, kui te tähelepanelikult uurite, miks need käsud on olemas, siis leiate, et nad on õiged.

Védy nejsou sbírkou vědomostí lidských. Védské poznání přichází z duchovního světa, od Šrí Kršny. Védám se také říká śruti. Śruti označuje poznání získané sluchem. Není to poznání experimentální. Śruti můžeme přirovnat k matce. Od matky získáváme mnoho vědomostí. Chceme-li se například dovědět, kdo je naším otcem, kdo nám může odpovědět? Naše matka. Když nám matka řekne: “Tohle je tvůj otec,” musíme to akceptovat. Pomocí pokusů není možné zjistit, kdo je naším otcem. A podobně když chceme dojít k poznání něčeho, co je mimo naši zkušenost, mimo experimentální znalosti, mimo činnost smyslů, musíme přijmout Védy. Není třeba ověřovat si je pomocí pokusů. Pokusy již byly provedeny. Vše je již ověřeno. Matčina slova musíme přijímat za správná. Jiné cesty není.

Vedad ei ole inimteadmiste kogum. Vedade tarkus tuleb vaimsest maailmast, Jumal Kṛṣṇalt. Vedadel on ka teine nimetus — śruti. Śruti viitab teadmistele, mis on omandatud kuulmise teel. Need on teadmised, mida ei saa katseliselt kontrollida. Śrutit tuleb võtta kui ema. Me saame nii palju teadmisi oma emalt. Näiteks, kui te tahate teada, kes on teie isa, siis kes võiks teile vastata? Teie ema. Kui ema ütleb: "Siin on su isa!" — peate te seda tunnistama. Ei ole võimalik läbi proovida, kas ta on teie isa. Niisamuti, kui te tahate teada saada midagi, mida te pole läbi elanud, mis on väljaspool teie läbiproovitud teadmisi, väljaspool teie meelte tegevust, peate te usaldama Vedasid. Läbiproovimine ei tule kõne allagi. See on juba läbiproovitud, kindlaks määratud. Ema väidet tuleb võtta tõena. Teist teed ei ole.

Védy se považují za matku a Brahmá za děda, prapředka, neboť byl jako první zasvěcen do védského poznání. Brahmá je první stvořenou živou bytostí. Obdržel védské učení a předal je Náradovi a ostatním žákům a synům, kteří je dále rozšířili mezi svými učedníky. Védské poznání k nám přichází touto učednickou posloupností. Také Bhagavad-gítá potvrzuje, že védské poznání je třeba pochopit touto metodou. Dlouhé bádání a pokusy by nás přivedly ke stejným závěrům. Proč tedy zbytečně ztrácet čas? Chceme-li se dovědět, kdo je naším otcem, a uznáváme-li naši matku za autoritu, můžeme přijmout bez výhrad vše, co nám řekne. Ve Védách jsou popsány tři druhy důkazů: pratyakṣa, anumāna a śabda. Pratyakṣa znamená přímý, bezprostřední. Bezprostřední důkaz není tak dobrý, protože naše smysly nejsou dokonalé. Slunce, které vidíme denně, nám připadá jako malý kotouč. Ve skutečnosti je daleko větší než jiné planety. Jakou cenu má toto pozorování? Chceme-li získat o Slunci nějaké vědomosti, musíme si přečíst příslušné knihy. Přímá zkušenost je tudíž nedokonalá. Potom existuje indukční poznání, založené na hypotézách: “Mohlo by to být takto. Možná je to tak.” Například Darwinova teorie říká: “Mohlo by to být tak a tak.” To ovšem není věda. Je to pouze domněnka, a ani ta není dokonalá. Avšak vědomosti, které získáme z autoritativních zdrojů, jsou dokonalé. Přečteme-li si v novinách, co bude rozhlas vysílat, nepochybujeme o jejich pravdivosti. Nepopíráme jejich oznámení a nepotřebujeme si je pokusně ověřovat, neboť jsme je obdrželi z autoritativního zdroje.

Vedasid peetakse emaks ja Brahmāt nimetatakse vanaisaks, esiisaks, sest tema oli esimene, kes sai kuulda Vedade õpetust. Kõige esimene elusolend oli Brahmā. Ta omandas Vedade tarkuse ja andis selle edasi Nāradale ning oma teistele õpilastele ja poegadele, kes andsid selle omakorda edasi oma õpilastele. Selliselt päritakse Vedade õpetust. Ka "Bhagavad- gītā" (4.2), kinnitab, et Vedade tarkusest tuleb aru saada nii nagu on eespool kirjeldatud. Kui te püüate seda katseliselt kindlaks teha, jõuate samale järeldusele, kuid aja kokkuhoiu mõttes võiksite seda tunnistada. Kui te tahate teada kes on teie isa ja te peate oma ema autoriteediks, tuleb ema väiteid uskuda, mida ta ka ei ütleks. Tõendusi on kolme liiki: pratyaksa, anumāna, ja śabda. Pratyakṣa tähendab otsest. Otsene tõendus ei ole kõige parem, kuna meie meeled on ebatäiuslikud. Me näeme iga päev Päikest, mis näib meile väikese kettana. Tegelikult on ta aga palju suurem, suurem paljudest planeetidest. Mida on väärt niisugune nägemine? Järelikult tuleb meil lugeda raamatuid, alles siis võime mõista Päikest. Niisiis otsene kogemus ei ole täiuslik. On olemas veel induktiivne teadmine, hüpotees — "see võib nii olla... ". Näiteks ütleb Darwini teooria, et see võib olla nii ja too võib olla naa, aga see ei ole teadus. See on oletus, mis samuti ei ole täiuslik. Kui te omandate aga teadmise autoriteetsest allikast, on see täiuslik. Kui te kuulate raadiost saatekavateadet, siis võtate selle omaks, püüdmata katseliselt kindlaks teha, sest antud teadmine tuleb teie jaoks autoriteetsest allikast.

Védské poznání se nazývá śabda-pramāṇa. Další název je śruti. Označuje poznání, k němuž se dojde pomocí sluchu. Védy nás vyzývají, abychom naslouchali autoritě, chceme-li porozumět transcendentálnímu poznání. Transcendentální poznání je poznání, které k nám přichází z oblastí za hranicemi vesmíru. V tomto vesmíru je poznání materiální, zatímco poznání za hranicemi vesmíru, je transcendentální. Nedokážeme se dostat ani na konec tohoto vesmíru, jak bychom se tedy mohli dostat do duchovního světa? Tímto způsobem tedy úplného poznání nemůžeme dosáhnout.

Vedalikku tarkust nimetatakse śabda-pramāṇaks. Tema teine nimetus on śruti. Śruti tähendab teadmist, mis on saadud otseselt kuulmise teel. Veda õpetab, et transtsendentaalsete tarkuste mõistmiseks peame kuulama autoriteeti. Transtsendentaalne tarkus on tarkus, mis pärineb väljastpoolt seda universumit. Siin maailmas on materiaalne tarkus ning väljaspool seda — transtsendentaalne. Me ei suuda jõuda isegi selle universumi piirini, kuidas võiksime minna siis vaimsesse maailma? Seetõttu on täiusliku tarkuse omandamine võimatu.

Existuje svět duchovní povahy rozprostírající se nade vším projeveným i neprojeveným. Jak však můžeme vědět, že existuje svět jehož planety a obyvatelé jsou věční? To vše existuje, ale nelze se k tomu dobrat pomocí pokusů. Proto si musíme vzít na pomoc védské spisy. To je védské poznání. V našem hnutí pro vědomí Kršny přijímáme poznání od nejvyšší autority, Kršny. Kršna je uznáván za nejvyšší autoritu všemi třídami lidí. Uvedu nejdříve dva druhy transcendentalistů. První jsou impersonalisté, májávádíni. Obvykle se jim říká védántisté a jejich vůdcem je Šankaráčárja. Druzí jsou vaišnavové. K nim patří například Rámánudžáčárja, Madhváčárja a Višnusvámí. Jak Šankarova sampradája, tak vaišnavské sampradáji uznaly Kršnu za Nejvyšší Osobnost Božství. Šankaráčárja je považován za impersonalistu, za hlasatele neosobní filozofie o neosobním Brahmanu, ale ve skutečnosti je skrytým personalistou. Ve svém komentáři k Bhagavad-gítě píše: “Nárájana, Nejvyšší Osobnost Božství, existuje nad tímto vesmírným projevem.” “Nejvyšší Osobnost Božství, Nárájana, je Kršna. Přišel jako syn Vasudévy a Dévakí.” Zvlášť uvádí jméno Jeho otce a matky. Kršna je tedy uznáván všemi transcendentalisty za Nejvyšší Osobnost Božství. O tom není pochyb. Zdrojem poznání našeho hnutí pro vědomí Kršny je Kršna samotný—Jeho Bhagavad-gítá. Vydali jsme Bhagavad-gítu—takovou, jaká je, neboť přijímáme Kršnu a Jeho slova tak, jak jsou, aniž bychom se pokoušeli o jakoukoliv interpretaci. To je zásada védského poznání. Védské poznání je vědecké a čisté, proto je přijímáme. Akceptujeme vše, co Kršna říká. To je vědomí Kršny. Ušetří nám to spoustu času. Jestliže přijmeme správnou autoritu nebo správný zdroj poznání, ušetříme si mnoho času. V hmotném světě existují dvě cesty k poznání: induktivní a deduktivní. Deduktivní metodou se došlo k závěru, že člověk je smrtelný. Otec nám říká, že člověk je smrtelný, sestra nám říká, že člověk je smrtelný, každý říká, že člověk je smrtelný, ale výzkumy neprovádíme. To, že člověk je smrtelný, přijímáme jako fakt. Kdybychom chtěli výzkumy zjistit, zda je člověk smrtelný, museli bychom studovat každého jednotlivce a tu by nás mohlo napadnout, že snad někde existuje člověk, který neumírá, jenže my jsme se s ním nesetkali. Takto se naše výzkumy nikdy nedoberou konce. Tomuto postupu se v sanskrtu říká āroha, vzestupný postup. Chceme-li dosáhnout poznání vlastním úsilím, prostřednictvím našich nedokonalých smyslů, nikdy nedojdeme ke správným závěrům. To není možné.

Eksisteerib vaimne taevas. Eksisteerib teine loodus, mis asetseb väljaspool avaldumist ja mitteavaldumist. Kuidas võiksite aga teada saada taevast, kus planeedid ja nende elanikud on igavesed? Kogu see tarkus on seal. Kuidas võiksite seda katseliselt kindlaks teha? See ei ole võimalik. Järelikult peate te appi võtma Vedad. Seda nimetatakse vedalikuks teadmiseks. Kṛṣṇa teadvuse liikumises võtame me teadmised omaks kõrgeimalt autoriteedilt, Kṛṣṇalt. Kṛṣṇa on tunnistatud kõrgeimaks autoriteediks kõikidesse klassidesse kuuluvate inimeste poolt. Ma räägin eelkõige transtsendentalistide kahest klassist, ühte neist nimetatakse ebaisikuliseks, māyāvādī. Neid tuntakse vedantistidena, keda juhib Śaṅkarācārya. Peale selle on olemas teine transtsendentalistide klass, kelle üldnimetus on vaiṣṇavad, mille alla kuuluvad Rāmānujācārya, Madhvācārya, Viṣṇusvāmī. Nii Śaṅkara-sampradāyas, kui ka Vaiṣṇava-sampradāyas on tunnistanud Kṛṣṇa Jumala Kõrgeimaks Isiksuseks. Śaṅkarācāryat peetakse impersonalistiks, kes kuulutab ebaisikulisust, impersonaalset Brahmani, kuid tegelikult on ta varjatud personalist. Oma kommentaaris "Bhagavad-gītāle" kirjutas ta: "Nārāyaṇa, Jumala Kõrgeim Isiksus, eksisteerib väljaspool seda kosmilist avaldumist". Ja samas kinnitab: "See Jumala Kõrgeim Isiksus, Nārāyaṇa, ongi Kṛṣṇa. Ta on tulnud Devakī ja Vasudeva pojana".

Śaṅkarācārya on märkinud ära Tema ema ja isa nimed. Seega on Kṛṣṇa tunnistatud Kõrgemaks Jumal Isikuks kõigi transtsendentalistide poolt. Kṛṣṇa Teadvuse teadmise allikaks on otseselt Kṛṣṇa ja "Bhagavad-gītā". Me oleme kirjastanud "Bhagavad-gītā nagu ta on", sest me võtame kõik, mida Kṛṣṇa räägib omaks ilma moonutusteta. See on Vedalik tarkus. Kuna vedalik tarkus on puhas, võtame me ta omaks. Ükskõik, mida Kṛṣṇa ütleb, me tunnistame seda. See on Kṛṣṇa teadvus. Kui te tunnistate õiget autoriteeti või õiget teadmiste allikat, säästate palju aega. Näiteks materiaalses maailmas on olemas kaks teadmiste süsteemi: induktiivne ja deduktiivne. Deduktiivse meetodi põhjal tunnistate te, et inimene on surelik; teie isa ütleb, et inimene on surelik, teie õde ütleb, et inimene on surelik, igaüks ütleb, et inimene on surelik, aga te ei proovi seda tõestada, te võtate seda kui fakti. Kui te tahaksite uurimise teel kindlaks teha, kas inimene on surelik või mitte, peaksite uurima igat inimest ning kõigest hoolimata võiksite mõelda, et kusagil on inimene, kes ei sure, ainult te pole teda veel kohanud. Nii ei lõpeks selline otsimine iial. Sanskritis nimetatakse taolist protsessi ārohaks, tõusvaks protsessiks. Kui te tahate saavutada teadmisi isiklike kogemuste omandamise abil, kasutades oma ebatäiuslikke meeli, ei jõua te iialgi õigete järeldusteni. See ei ole võimalik.

V Brahma-sanhitě se říká: Představme si, že letíme letadlem rychlejším než myšlenka. Naše hmotná letadla dokážou letět rychlostí 2 000 km za hodinu, ale co to je v porovnání s rychlostí myšlenky? Když sedíme doma a myslíme na Indii vzdálenou 10 000 km, octneme se tam v myšlenkách okamžitě. Tak rychlá je myšlenka. Přesto se říká, že kdyby člověk letěl po milióny let letadlem rychlém jako myšlenka, zjistil by, že duchovní svět je neomezený. Není možno se k němu ani přiblížit. Proto nám Védy přikazují, abychom se obrátili na duchovního mistra, pravého gurua. V této souvislosti bylo také použito slova povinně. Jaké kvalifikace má mít duchovní mistr? Vyslechl a přijal védské poselství z pravého zdroje, jinak není pravý. Kromě toho musí být skutečně pohroužen v Brahmanu. To jsou dvě kvalifikace.

"Brahma-saṁhitās" on järgmine ütlemine: "Lenda lennukiga, mille kiirus võrdub mõtlemise kiirusega". Meie materiaalsed lennukid võivad lennata 3000 kilomeetri tunnis. Kuid kui suur on mõtte kiirus? Te istute kodus ja mõtlete Indiast, mis on ütleme umbes 16 000 kilomeetri kaugusel ning otsekohe on ta teil kodus. Teie vaim on käinud seal. Mõtte kiirus on ülisuur. Seetõttu on öeldud: Kui te reisite selle kiirusega miljon aastat, siis leiate, et vaimne taevas on piiritu. Selleni polegi võimalik jõuda. Seetõttu on olemas Vedalik käsk (on kasutatud sõna "kohustuslik"), et peab leidma tõelise vaimse õpetaja, guru. Mis määrab vaimse õpetaja kvalifikatsiooni? Ta on kuulnud Vedalikku teadet õigest allikast. Teisiti ei ole ta täiuslik. Ta peab olema kohale määratud Brahmanis. Need on kaks vajalikku tingimust.

Hnutí pro vědomí Kršny je autorizováno védskými zásadami. V Bhagavad-gítě sám Kršna říká: “Skutečným cílem studia Véd je poznání Kršny”. V Brahma-sanhitě také stojí: “Kršna, Góvinda má bezpočet tvarů, podob, avšak všechny jsou jedno. Nejsou nedokonalé jako naše. Jeho podoba je věčná. Má podoba má počátek, ale Jeho podoba je bez počátku, je ananta. Jeho podoby—má tolik rozmanitých podob—nemají konce. Má podoba je nyní zde, není v mém bytě, a vy teď také sedíte zde a nejste doma, ale Kršna může být všude současně. Může být v Gólóce Vrndávaně a současně může být všude a ve všem přítomný. Je původní a nejstarší, ale kdykoliv se podíváme na nějaký obraz Kršny, uvidíme tam mladého chlapce mezi patnácti a dvaceti lety. Nikdy nevypadá jako stařec. Možná jste viděli obrázky Kršny jako vozataje v Bhagavad-gítě. V té době už Mu bylo přes sto let. Měl už pravnuky, ale vypadal úplně jako chlapec. Bůh, Kršna, nikdy nestárne. To je jeden z projevů Jeho nejvyšší moci. Kdyby se někdo pokusil poznat Kršnu pouze studiem védské literatury, byl by zmaten. Mohlo by se mu to podařit, ale je to velice těžké. Kršnu je však možné velice snadno poznat prostřednictvím Jeho oddaných. Jeho oddaní vám Ho mohou předat—“Zde je, vezmi Ho.” To je v moci těch, kteří jsou Mu oddáni.

Kṛṣṇa teadvuse liikumine on täielikus kooskõlas vedalike põhimõtetega. "Bhagavad-gītās" ütleb Kṛṣṇa: "Vedalike uuringute tõeline siht on leida Kṛṣṇa". "Brahma-saṁhitās" on samuti öeldud: "Kṛṣṇa, Govinda, omab lõputu arvu kujusid, kuid need on kõik üks". Need ei ole nagu meie ekslikud kujud. Tema kuju on eksimatu. Minu kujul on olemas algus, kuid tema kujul algust ei ole. See on ananta. Ning tema kujul, mis sisaldab endas loendamatu hulga eri vorme, ei ole lõppu. Minu kuju istub siin ja mitte mujal. Kuid Kṛṣṇa võib olla kõikjal samaaegselt. Ta võib istuda Goloka Vṛndāvanas ja samal ajal on Ta kõikjal, kõikeläbiv. Ta on algupärane, Ta on vanim, kuid ükskõik millal te ka ei vaataks Kṛṣṇa pilti, leiate ta ikka noore poisina, kes on 15-20 aastane. Te ei leia kusagil vana meest. "Bhagavad-gītās" olete te näinud pilte Kṛṣṇast, kui vankrijuhist. Sel ajal oli ta vähemalt saja aastane. Tal olid lapselapselapsed, kuid ta nägi välja nagu poiss. Kṛṣṇa, Jumal, ei vanane iial. See on Tema ülim jõud. Ning kui te uurite Vedade kirjutisi, püüdes leida Kṛṣṇat, te hämmeldute. Teda on võimalik leida, kuid see on väga raske. Tema kohta võite aga kergesti teadmisi saada Kṛṣṇale pühendunult. Temale pühendunu võib Ta sulle edasi anda: "Ta on siin, võta Ta!" See on Kṛṣṇale pühendunute võimuses.

Původně existovala pouze jedna Véda a nebylo nutné ji číst. Lidé byli tak inteligentní a měli tak vynikající paměť, že jim stačilo vyslechnout si ji jednou z úst duchovního mistra, aby jí rozuměli. Hned pochopili celý její smysl. Před 5 000 lety však Vjásadéva zapsal Védu pro lidi tohoto věku, Kali-jugy. Věděl totiž, že lidé budou mít jen krátký život, špatnou paměť a nepříliš bystrý intelekt. “Proto budu učit zapsaným védským vědomostem.” Rozdělil Védu na čtyři: Rg, Sáma, Atharva a Jadžur. Pak je svěřil svým učedníkům. Dále přemýšlel o méně inteligentní lidské třídě: strī, śūdra a dvija-bandhu. Strī označuje třídu žen a šúdrové jsou pracovníci. Dvija-bandhu je skupina lidí, kteří se narodili ve vznešených rodinách, ale nemají příslušné kvalifikace. Člověk, který se narodil v bráhmanské rodině, ale nemá kvalifikace bráhmana, se nazývá dvija-bandhu. Pro tyto lidi sepsal Mahábháratu, nazývanou dějinami Indie a osmnáct Purán. To jsou všechno védská písma: Purány, Mahábhárata, čtyři Védy a Upanišady. Upanišady jsou součástí Véd. Potom shrnul pro učence a filozofy veškeré védské učení ve spisu zvaném Védánta-sútra. To je konečné slovo Véd.

Algselt oli olemas vaid üks Veda ning selle lugemine ei olnud vajalik. Inimestel oli sedavõrd hea mälu, et aitas ühest korrast vaimse õpetaja kuulamisest ning nad mõistsid kõike. Nad taipasid kogu tähendust korrapealt. 5000 aastat tagasi lasi Vyāsadeva Vedad oma aja rahvale, kali-yuga ajastule üles kirjutada. Ta teadis, et inimeste eluiga muutub lõpmatult lühikeseks, nende mälu jääb vaeseks ja nende intelligentsus langeb "Seetõttu lase mul Vedalikke teadmisi õpetada kirjasõnas." Ta jaotas Vedad neljaks: "Ṛg", "Sāma", "Atharva" ja "Yajur". Ta andis need Vedad üle oma jüngritele. Siis mõtles ta väiksema intelligentsiga inimeste klassidele: strī, śūdra ja dvija-bandhu klassile. Strī on naiste klass, śūdra — tööliste ja dvija-bandhu viitab neile, kes on sündinud kõrges klassis, kuid ei oma piisavat ettevalmistust. Meest kes on sündinud brahmani perekonnas, kuid kelle tase ei vasta brahmanile, nimetatakse dvija-bandhuks. Nende inimeste tarbeks koostas ta, India ajalooks nimetatud "Mahābhārata" ja kaheksateist Purāṇat. Need kõik on Vedalik kirjandus: Purāṇad, "Mahābhārata", neli Vedat ja Upaniṣadid. Upaniṣadid on osa Vedadest. Seejärel võttis Vyāsadeva kokku kogu Vedalike tarkuse teadlastele ja filosoofidele teoses, mille nimi on "Vedānta-sūtra". See on Vedade viimane sõna.

Védánta-sútru napsal osobně pod vedením Nárady, svého guru-mahárádži, duchovního mistra, ale přesto nebyl spokojen. O tom je dlouhý příběh, popsaný ve Šrímad-Bhágavatamu. Vjásadéva však nebyl nikterak spokojen ani po sestavení mnoha Purán, Upanišad, ani Védánta-sútry. Jeho duchovní mistr Nárada mu pak nařídil: “Vysvětli Védántu!” Védánta znamená “konečné poznání” a konečným poznáním je Kršna. On sám říká, že všechny védské spisy mají vést k poznání Kršny. Vedānta-kṛd veda-vid eva cāham. Kršna říká: “Složil jsem Védántu a jsem znalcem Véd.” Proto je Kršna konečným cílem. Je to vysvětleno ve všech vaišnavských komentářích k védántské filozofii. Jako gaudíja-vaišnavové máme svůj komentář k védántské filozofii, nazývaný Góvinda-bhášja, od Baladévy Vidjábhúšany. Také Rámánudžáčárja a Madhváčárja napsali své komentáře. Šankarův výklad není jediným komentářem. K Védántě existuje mnoho komentářů, ale protože vaišnavové nepředložili první komentář, lidé se mylně domnívají, že Šankaráčárjův komentář je jediný. Kromě toho samotný Vjásadéva napsal dokonalý komentář k Védántě, tzv. Šrímad-Bhágavatam. Šrímad- Bhágavatam začíná slovy Védánta-sútry: janmādy asya yataḥ. Janmādy asya yataḥ je plně vysvětleno ve Šrímad-Bhágavatamu. Védánta-sútra pouze naznačuje, co je Brahman, Absolutní Pravda: “Absolutní Pravdou je ten, ze kterého vše emanuje.” To je pouze stručné shrnutí, ale ve Šrímad-Bhágavatamu je to vysvětleno podrobně. Jestliže vše emanuje z Absolutní Pravdy, jaké je povahy Absolutní Pravda? To je vysvětleno ve Šrímad-Bhágavatamu. Absolutní Pravda musí mít vědomí. Je samovyzařující (sva-rāṭ). Své vědomí a vědomosti rozvíjíme tím, že přijímáme poznání od jiných, avšak o Něm je řečeno, že je samovyzařující. Shrnutí celého védského poznání najdeme ve Védánta-sútře, kterou samotný autor vysvětlil ve Šrímad-Bhágavatamu. Nakonec bychom chtěli vybídnout všechny, kdo mají skutečný zájem o védské poznání, aby se pokusili porozumět výkladu veškerého védského poznání ze Šrímad-Bhágavatamu a Bhagavad-gíty.

Vyāsadeva kirjutas "Vedānta-sūtra" Nārada, oma guru-mahārāja, hingelise õpetaja, näpunäidete järgi, kuid ei jäänud siiski rahule. See on pikk lugu, mida on kirjeldatud "Śrīmad-Bhāgavatamis". Vyāsadeva ei jäänud rahule ka mitme Purāṇa, Upaniṣadide ja isegi mitte peale "Vedānta-sūtra" koostamist. Siis õpetas teda tema vaimne õpetaja Nārada: "Sa selgita "Vedāntat". "Vedānta" tähendab äärmist teadmust ja äärmine teadmus on Kṛṣṇa. Kṛṣṇa ütleb, et Kṛṣṇat peab mõistma läbi kogu Vedade. Vedānta-kṛd veda-vid eva cāham. Kṛṣṇa ütleb: "Mina olen "Vedānta" koostaja, Mina olen Vedade tundja" (Bg. 15.15). Seetõttu on Kṛṣṇa Äärmine Objektiivsus. Seda kõike on selgitatud Vaiṣṇava kommentaarides "Vedānta" filosoofiale. Meil, Gauḍīya Vaiṣṇavadel, on olemas kommentaar Vedānta filosoofiale — "Govinda-bhāṣya", kirja pandud Baladeva Vidyābhūṣaṇa poolt. Samuti on olemas Rāmānujācārya kommentaar ja Madhvācārya oma. Śaṅkarācārya versioon ei ole ainus. On olemas palju Vedānta kommentaare, kuid kuna Vaiṣṇavad ei esitanud esimest Vedānta kommentaari, siis on inimestele jäänud vale ettekujutus, et Śaṅkarācārya oma on ainus. Lisaks sellele kirjutas ka Vyāsadeva ise täiusliku "Vedānta" kommentaari, "Śrīmad-Bhāgavatami". "Śrīmad-Bhāgavatam" algab samuti "Vedānta-sūtra" esimeste sõnadega: janmādy asya yataḥ. Neid sõnu on "Śrīmad-Bhāgavatamis" selgitatud. "Vedānta-sūtra" viitab lihtsalt sellele, mis on Brahman, Absoluutne Tõde: "Absoluutne Tõde on see, kellest kõik tuleneb". See on kokkuvõtte, mida "Śrīmad-Bhāgavatamis" täpsemalt selgitatakse. Absoluutne Tõde peab olema teadlik. Ta on isevalgustuv (sva-rāṭ). Meie arendame oma teadvust ja mõtlemist, võttes vastu teadmisi teistelt, kuid Tema kohta on öeldud, et Ta on Isevalgustuv. "Vedānta-sūtra" on kogu Vedaliku teadmise kokkuvõte, mida autor ise on selgitatud "Śrīmad-Bhāgavatamis". Me soovitame neile, kes tahavad saavutada Vedalikku tarkust, proovida aru saada kogu Vedaliku tarkuse selgitusest "Śrīmad-Bhāgavatamis" ja "Bhagavad-gītās".