Úvod
Въведение
“Učení Véd”
„Ученията на Ведите“
Tato přednáška byla původně přednesena Jeho Božskou Milostí A.Č. Bhaktivédantou Swami Prabhupádou 6. října 1969 v Conway Hall v Londýně.
Лекция от Негова Божествена Милост А.Ч. Бхактиведанта Свами Прабхупа̄да, изнесена на 6 октомври 1969 г. в Конуей Хол, Лондон, Англия.
Dámy a pánové, tématem dnešní přednášky je učení Véd. Co jsou to Védy? Kořen sanskrtského slova veda je možno vykládat různě, ale význam je stejný. Veda znamená “poznání”. Jakékoliv poznání získáme je veda, protože učení Véd je původním poznáním. V podmíněném stavu je naše poznání ovlivněno mnoha nedostatky. Podmíněná duše se od vysvobozené liší tím, že má čtyři nedostatky. Prvním nedostatkem je, že se nutně dopouští omylů. Například v naší zemi byl Mahátma Gándhí považován za velkou osobnost, ale i on se dopustil mnoha omylů. Na konci života ho jeho pomocník varoval: “Mahátmo Gándhí, nechoď na shromáždění do New Dillí, moji přátelé říkají, že je to nebezpečné.” Neposlechl. Trval na svém a byl zabit. Chybují dokonce i velké osobnosti jako Mahátma Gándhí, prezident Kennedy a tolik dalších. Chybovat je lidské. To je prvním z nedostatků podmíněné duše.
Дами и господа, тема на днешната лекция е учението на Ведите. Какво представляват Ведите? Коренът на санскритската дума веда може да се тълкува по най-различни начини, но значението му в крайна сметка винаги остава едно и също. Веда означава знание. Всяко знание е веда, защото учението на Ведите е изначалното знание. В обусловеното ни състояние нашето знание е крайно несъвършено. Обусловената душа, за разлика от освободената, се характеризира с четири недостатъка. Първият ѝ недостатък е, че обречена да греши. Например в моята страна Махатма Ганди бе смятан за велик човек, но и той допусна множество грешки. Малко преди да бъде убит, секретарят му го предупредил: „Не отивайте на събранието в Ню Делхи. Имам приятели там и научих, че е опасно.“ Но той не го послушал. Настоял да отиде и бил убит. Грешат дори велики хора като Махатма Ганди и президента Кенеди. Да се греши е човешко. Това е един от недостатъците на обусловената душа.
Dalším nedostatkem je sklon propadat iluzím. Iluze znamená přijímat něco, co není: māyā. Májá znamená “to, co není”. Každý pokládá své tělo za sebe sama. Zeptám-li se vás, kdo jste, odpovíte: “Jsem pan John, jsem bohatý muž, jsem to či ono.” To všechno je ztotožňování se s tělem. Vy však nejste toto tělo. To je iluze.
Друг неин недостатък: съществуването в илюзия. Илюзия е да се приема нещо, което не съществува – ма̄я̄. Ма̄я̄ означава „това, което не е“. Всеки смята тялото си за своето „аз“. Ако ви попитам кой сте вие, ще ни отговорите: „Аз съм мистър Джон, аз съм богат, аз съм такъв, аз съм онакъв…“ Тоест телесни отъждествявания. Но вие не сте това тяло. Това е илюзия.
Třetím nedostatkem je sklon k podvádění. Každý člověk má sklon k tomu, aby podváděl ostatní. I hlupák se vydává za velice inteligentního. Ačkoliv již bylo podotčeno, že chybuje a podléhá iluzím, nepřestává teoretizovat: “Já myslím, že je to tak a tak.” Přitom nezná ani své vlastní postavení. Píše filozofické knihy, ačkoliv je nedokonalý. To je jeho nemoc. To je podvádění.
Третият недостатък е склонността към измама. Всеки притежава тази склонност – да мами другите. Дори да е голям глупак, човек се представя за много интелигентен. Макар да му се обяснява, че е в илюзия и допуска грешки, той пак ще философства: „според него това е така, онова е иначе…“ А всъщност не е наясно дори със собственото си положение. И въпреки недостатъците си пише философски трудове. Това е болестно състояние. Това е измама.
A konečně—naše smysly jsou nedokonalé. Jsme velmi pyšní na své oči. Často se stává, že se lidé vyzývavě ptají: “Můžete mi ukázat Boha?” Jsou však jejich oči schopny uzřít Boha? Nikdy Ho nespatříme, jestliže k tomu nemáme uzpůsobené oči. Nastane-li v místnosti náhle tma, neuvidíme ani své ruce. Jaká je tedy naše schopnost vidět? Nemůžeme tudíž očekávat, že se těmito nedokonalými smysly dobereme poznání. V podmíněném stavu se všemi jeho nedostatky nemůžeme nikomu poskytnout dokonalé poznání. Ani my sami nejsme dokonalí. Proto přijímáme Védy takové, jaké jsou.
И накрая, сетивата ни са несъвършени. Ние сме много горди с очите си. Често се случва да ме предизвикат: „Можете ли да ми покажете Бога?“ – А вие имате ли очите, за да видите Бога? Без очи никога няма да видите нищо. Ако внезапно в стаята стане тъмно, не може да видите дори ръцете си. Тогава каква е силата на зрението ви? Ето защо не можем да очакваме знание (веда) от тези несъвършени сетива. И с всичките недостатъци на обусловения си живот, не можем да дадем съвършено знание никому. Нито пък самите ние сме съвършени. Затова приемаме Ведите такива, каквито са.
Možná si myslíte, že Védy jsou hinduistické spisy. Hindu je však cizí název. Nejsme Hindové. Naše skutečná identita je varṇāśrama. Varṇāśrama označuje následovníky Véd, kteří dodržují rozdělení lidské společnosti na čtyři varny a čtyři ášramy. Společnost se dělí na čtyři třídy a na čtyři skupiny v duchovním životě. Říká se tomu varṇāśrama. V Bhagavad-gítě se praví: “Tyto skupiny existují všude, protože je stvořil Bůh.” Společenské třídy jsou: bráhmani, kšatrijové, vaišjové a šúdrové. Bráhmani jsou velice inteligentní skupina lidí, ti, kteří vědí, co je Brahman. Druhou nejinteligentnější skupinou jsou kšatrijové, kteří organizují společnost a potom vaišjové, obchodníci. Toto přirozené rozdělení najdeme všude. Je to védská zásada a my ji přijímáme. Védské zásady přijímáme jako axiomata, neboť jsou naprosto bezchybné. Takto se mají přijímat. Kravské lejno se například v Indii považuje za čisté, třebaže je to zvířecí výkal. Ve Védách je na jednom místě napsáno, že dotkne-li se člověk výkalu, musí se ihned vykoupat. Na jiném místě se zase praví, že kravské lejno je čisté. Rozetřete-li po nečistém místě kravské lejno, očistí se. Prostý rozum nám říká, že si tato tvrzení odporují. Zdánlivě tomu tak opravdu je, ale ve skutečnosti nejsou tato tvrzení mylná. Jsou naprosto správná. Jeden vynikající vědec a lékař v Kalkatě analyzoval kravské lejno a zjistil, že má všechny antiseptické vlastnosti.
Можете да наричате Ведите индуистки, но това е чуждо наименование. Ние не сме индуси. Истинското ни обозначение е варн̣а̄шрама. С името варн̣а̄шрама се назовават последователите на Ведите, които приемат човешкото общество с осемте му подразделения на варн̣и и а̄шрами. Има четири обществени подразделения и четири подразделения в духовния живот. Това се нарича варн̣а̄шрама. В Бхагавад-гӣта̄ (4.13) се казва: „Тези подразделения съществуват навсякъде, защото са създадени от Бога.“ Обществото се дели на бра̄хман̣и, кш̣атрии, вайши и шӯдри. Бра̄хман̣и се наричат много интелигентните хора, които знаят какво е Брахман. Близо до тях по интелигентност стоят кш̣атриите, групата на управниците. После следват вайшите, търговското съсловие. Това естествено деление можем да открием навсякъде. То е ведически принцип, който ние приемаме. Ведическите принципи са приети за аксиоматична истина, защото в тях не е възможно да има грешки. Това означава приемане. В Индия например кравешката тор се смята за нещо чисто, макар да е животинско изпражнение. Според едно ведическо предписание човек трябва веднага да се изкъпе, ако се докосне до изпражнение. Но на друго място във Ведите се казва, че кравешките изпражнения са чисти – ако намажете някое мръсно място с кравешка тор, то става чисто. От гледна точка на здравия разум има противоречие. Но всъщност не е така, този факт е самата истина. Един от видните учени и лекари на Калкута изследва кравешката тор и откри, че тя притежава всички антисептични свойства.
Když v Indii někomu řekneme: “Musíš udělat to a to,” může dotyčný namítnout: “Co tím myslíš? Přikazují mi to Védy, abych tě bez námitek uposlechl?” Védská přikázání nelze překrucovat. Budeme-li však pečlivě zkoumat jejich význam, pak zjistíme, že jsou správná.
Ако в Индия един човек каже на друг: „Трябва да направиш това“, другият може да му отговори: „Какво имаш предвид? Това да не е ведическо предписание, че искаш да го следвам безпрекословно?“ Ведическите предписания не подлежат на тълкувание. Но ако внимателно изследвате защо са точно такива, в крайна сметка ще откриете, че са напълно верни.
Védy nejsou sbírkou vědomostí lidských. Védské poznání přichází z duchovního světa, od Šrí Kršny. Védám se také říká śruti. Śruti označuje poznání získané sluchem. Není to poznání experimentální. Śruti můžeme přirovnat k matce. Od matky získáváme mnoho vědomostí. Chceme-li se například dovědět, kdo je naším otcem, kdo nám může odpovědět? Naše matka. Když nám matka řekne: “Tohle je tvůj otec,” musíme to akceptovat. Pomocí pokusů není možné zjistit, kdo je naším otcem. A podobně když chceme dojít k poznání něčeho, co je mimo naši zkušenost, mimo experimentální znalosti, mimo činnost smyslů, musíme přijmout Védy. Není třeba ověřovat si je pomocí pokusů. Pokusy již byly provedeny. Vše je již ověřeno. Matčina slova musíme přijímat za správná. Jiné cesty není.
Ведите не са продукт на човешки опит и знание. Ведическото знание идва от духовния свят, от Бог Кр̣ш̣н̣а. Ведите имат и друго име – шрути. Шрути означава знание, което се придобива чрез слушане. Това знание не е експериментално. Шрути може да бъде сравнено с майката. Толкова много неща научаваме от майка си. Ако поискате например да узнаете кой е баща ви, кой може да отговори? – Майка ви. Тя казва: „Това е баща ти“ – и вие трябва да приемете. Не бихте могли да установите по експериментален път дали точно това е баща ви. По подобен начин ако искате да узнаете нещо, намиращо се отвъд вашия опит, отвъд експерименталното знание, отвъд дейностите на сетивата, трябва да приемете Ведите. Безсмислено е да експериментирате. Ведите вече са експериментирани, знанието вече е установено. Думите на майката трябва да се приемат за истина. Няма друг път.
Védy se považují za matku a Brahmá za děda, prapředka, neboť byl jako první zasvěcen do védského poznání. Brahmá je první stvořenou živou bytostí. Obdržel védské učení a předal je Náradovi a ostatním žákům a synům, kteří je dále rozšířili mezi svými učedníky. Védské poznání k nám přichází touto učednickou posloupností. Také Bhagavad-gítá potvrzuje, že védské poznání je třeba pochopit touto metodou. Dlouhé bádání a pokusy by nás přivedly ke stejným závěrům. Proč tedy zbytečně ztrácet čas? Chceme-li se dovědět, kdo je naším otcem, a uznáváme-li naši matku za autoritu, můžeme přijmout bez výhrad vše, co nám řekne. Ve Védách jsou popsány tři druhy důkazů: pratyakṣa, anumāna a śabda. Pratyakṣa znamená přímý, bezprostřední. Bezprostřední důkaz není tak dobrý, protože naše smysly nejsou dokonalé. Slunce, které vidíme denně, nám připadá jako malý kotouč. Ve skutečnosti je daleko větší než jiné planety. Jakou cenu má toto pozorování? Chceme-li získat o Slunci nějaké vědomosti, musíme si přečíst příslušné knihy. Přímá zkušenost je tudíž nedokonalá. Potom existuje indukční poznání, založené na hypotézách: “Mohlo by to být takto. Možná je to tak.” Například Darwinova teorie říká: “Mohlo by to být tak a tak.” To ovšem není věda. Je to pouze domněnka, a ani ta není dokonalá. Avšak vědomosti, které získáme z autoritativních zdrojů, jsou dokonalé. Přečteme-li si v novinách, co bude rozhlas vysílat, nepochybujeme o jejich pravdivosti. Nepopíráme jejich oznámení a nepotřebujeme si je pokusně ověřovat, neboť jsme je obdrželi z autoritativního zdroje.
Ведите са като майката, а Брахма̄ е дядото, прародителят, защото пръв е получил наставления върху ведическото знание. В началото първото живо същество било Брахма̄. След като получил ведическото знание, той го предал на На̄рада и на останалите си ученици и синове, а те на свой ред го предали на своите ученици. Така по ученическата приемственост ведическото знание се предава надолу. В Бхагавад-гӣта̄ се потвърждава, че това е пътят към ведическото знание. Ако положите усилия и проверите експериментално, ще стигнете до същото заключение, но просто за да спестите време, би трябвало да приемете. Ако искате да знаете кой е баща ви и приемате майка си за авторитет, тогава без възражения може да се съгласите с всичко, казано от нея. Има три вида доказателства: пратякш̣а, анума̄н̣а и шабда. Пратякш̣а означава пряко, непосредствено доказателство. Преките доказателства не са много надеждни, защото сетивата ни са несъвършени. Всеки ден виждаме слънцето и то ни изглежда като малък диск, а всъщност е много, много по-голямо от други планети. Каква е стойността на такова зрение? Затова трябва да четем книги; така ще научим какво представлява слънцето. Тоест непосредственият опит не е съвършен. След това идва анума̄н̣а, индуктивното знание, хипотезите: „Може би това е така.“ Например според Дарвиновата теория е било еди-как си, а може би е било и иначе – това обаче не е наука. Това са предположения; те също са несъвършени. Съвършено е знанието, получено от авторитетни източници. Ако се снабдите с програмата на радиото от самата радиостанция, ще я приемете. Няма да се съмнявате в нея. Не е нужно да я проверявате, защото сте я получили от авторитетен източник.
Védské poznání se nazývá śabda-pramāṇa. Další název je śruti. Označuje poznání, k němuž se dojde pomocí sluchu. Védy nás vyzývají, abychom naslouchali autoritě, chceme-li porozumět transcendentálnímu poznání. Transcendentální poznání je poznání, které k nám přichází z oblastí za hranicemi vesmíru. V tomto vesmíru je poznání materiální, zatímco poznání za hranicemi vesmíru, je transcendentální. Nedokážeme se dostat ani na konec tohoto vesmíru, jak bychom se tedy mohli dostat do duchovního světa? Tímto způsobem tedy úplného poznání nemůžeme dosáhnout.
Ведическото знание се нарича шабда прама̄н̣а. Наричат го и шрути. Шрути означава, че то трябва да се възприема просто като се слуша. Ведите ни учат да разбираме трансценденталното знание, като слушаме авторитети. Трансценденталното знание е знание отвъд тази Вселена. В тази Вселена е материалното знание, а отвъд нея е трансценденталното знание. Ние не можем да отидем дори до края на Вселената, така че как бихме достигнали духовния свят? Пълното знание не може да се постигне по такъв начин.
Existuje svět duchovní povahy rozprostírající se nade vším projeveným i neprojeveným. Jak však můžeme vědět, že existuje svět jehož planety a obyvatelé jsou věční? To vše existuje, ale nelze se k tomu dobrat pomocí pokusů. Proto si musíme vzít na pomoc védské spisy. To je védské poznání. V našem hnutí pro vědomí Kršny přijímáme poznání od nejvyšší autority, Kršny. Kršna je uznáván za nejvyšší autoritu všemi třídami lidí. Uvedu nejdříve dva druhy transcendentalistů. První jsou impersonalisté, májávádíni. Obvykle se jim říká védántisté a jejich vůdcem je Šankaráčárja. Druzí jsou vaišnavové. K nim patří například Rámánudžáčárja, Madhváčárja a Višnusvámí. Jak Šankarova sampradája, tak vaišnavské sampradáji uznaly Kršnu za Nejvyšší Osobnost Božství. Šankaráčárja je považován za impersonalistu, za hlasatele neosobní filozofie o neosobním Brahmanu, ale ve skutečnosti je skrytým personalistou. Ve svém komentáři k Bhagavad-gítě píše: “Nárájana, Nejvyšší Osobnost Božství, existuje nad tímto vesmírným projevem.” “Nejvyšší Osobnost Božství, Nárájana, je Kršna. Přišel jako syn Vasudévy a Dévakí.” Zvlášť uvádí jméno Jeho otce a matky. Kršna je tedy uznáván všemi transcendentalisty za Nejvyšší Osobnost Božství. O tom není pochyb. Zdrojem poznání našeho hnutí pro vědomí Kršny je Kršna samotný—Jeho Bhagavad-gítá. Vydali jsme Bhagavad-gítu—takovou, jaká je, neboť přijímáme Kršnu a Jeho slova tak, jak jsou, aniž bychom se pokoušeli o jakoukoliv interpretaci. To je zásada védského poznání. Védské poznání je vědecké a čisté, proto je přijímáme. Akceptujeme vše, co Kršna říká. To je vědomí Kršny. Ušetří nám to spoustu času. Jestliže přijmeme správnou autoritu nebo správný zdroj poznání, ušetříme si mnoho času. V hmotném světě existují dvě cesty k poznání: induktivní a deduktivní. Deduktivní metodou se došlo k závěru, že člověk je smrtelný. Otec nám říká, že člověk je smrtelný, sestra nám říká, že člověk je smrtelný, každý říká, že člověk je smrtelný, ale výzkumy neprovádíme. To, že člověk je smrtelný, přijímáme jako fakt. Kdybychom chtěli výzkumy zjistit, zda je člověk smrtelný, museli bychom studovat každého jednotlivce a tu by nás mohlo napadnout, že snad někde existuje člověk, který neumírá, jenže my jsme se s ním nesetkali. Takto se naše výzkumy nikdy nedoberou konce. Tomuto postupu se v sanskrtu říká āroha, vzestupný postup. Chceme-li dosáhnout poznání vlastním úsilím, prostřednictvím našich nedokonalých smyslů, nikdy nedojdeme ke správným závěrům. To není možné.
Духовният свят съществува. Отвъд проявеното и непроявеното съществува друга природа. Но как бихте узнали, че има друг свят, чиито планети и обитателите им са вечни? Знанието е достъпно, но как ще го проверите по експериментален път? Не е възможно. Затова трябва да прибегнете до помощта на Ведите. Това е ведическото знание. В Обществото за Кр̣ш̣н̣а съзнание ние получаваме знание от най-висшия авторитет – Кр̣ш̣н̣а. Всички хора признават Кр̣ш̣н̣а за авторитет. Ще говоря най-напред за двата вида трансценденталисти. Едните се наричат имперсоналисти, ма̄я̄ва̄дӣ. Известни са обикновено като веда̄нтисти от школата на Шан̇кара̄ча̄ря. Има и друг вид трансценденталисти, наречени ваиш̣н̣ави, сред които са Ра̄ма̄нуджа̄ча̄ря, Мадхва̄ча̄ря, Виш̣н̣усва̄мӣ. Както Шан̇кара сампрада̄я, така и Ваиш̣н̣ава сампрада̄я приемат, че Кр̣ш̣н̣а е Върховната Божествена Личност. Предполага се, че Шан̇кара̄ча̄ря е имперсоналист, проповядващ имперсонализъм и постигане на безличностния Брахман, но всъщност той е прикрит персоналист. В коментара си върху Бхагавад-гӣта̄ той пише: „На̄ра̄ян̣а, Върховната Божествена Личност, е отвъд това космическо проявление.“ След това потвърждава: „Тази Върховна Божествена Личност, На̄ра̄ян̣а, е Кр̣ш̣н̣а. Той дошъл като син на Девакӣ и Васудева.“ Шан̇кара̄ча̄ря споменава имената на бащата и майката на Кр̣ш̣н̣а. Тоест всички трансценденталисти приемат, че Кр̣ш̣н̣а е Върховната Божествена Личност. Това не подлежи на съмнение. В Кр̣ш̣н̣а съзнание нашият източник на знание идва непосредствено от Кр̣ш̣н̣а – това е Бхагавад-гӣта̄. Ние издадохме Бхагавад-гӣта̄ със заглавие Бхагавад-гӣта̄ такава, каквато е, защото приемаме думите на Кр̣ш̣н̣а, без да ги променяме или тълкуваме. Това е ведическо знание. Ние го приемаме, защото е чисто. Ние приемаме всичко, което Кр̣ш̣н̣а казва. Това е Кр̣ш̣н̣а съзнание. По този начин се спестява много време. Ако приемете истински авторитет, т.е. истински източник на знание, ще спестите време. Например в материалния свят има два пътя за придобиване на знание: индуктивен и дедуктивен. По дедуктивен път вие приемате, че хората са смъртни. Баща ви казва, че човек е смъртен, сестра ви казва, че е смъртен, всички останали потвърждават това и вие не го проверявате. Вие приемате факта – човек е смъртен. Ако поискате да направите изследвания, за да откриете дали наистина хората са смъртни, ще трябва да проучите всеки човек поотделно. И пак може да си мислите, че сигурно съществува и някой, който няма да умре, но просто все още не сте попаднали на него. По този начин изследванията ви никога няма да приключат. На санскритски този процес се нарича а̄роха, възходящ процес. Ако искате да постигнете знание чрез собствени усилия, доверявайки се на несъвършените си сетива, никога няма да стигнете до правилни заключения. Това не е възможно.
V Brahma-sanhitě se říká: Představme si, že letíme letadlem rychlejším než myšlenka. Naše hmotná letadla dokážou letět rychlostí 2 000 km za hodinu, ale co to je v porovnání s rychlostí myšlenky? Když sedíme doma a myslíme na Indii vzdálenou 10 000 km, octneme se tam v myšlenkách okamžitě. Tak rychlá je myšlenka. Přesto se říká, že kdyby člověk letěl po milióny let letadlem rychlém jako myšlenka, zjistil by, že duchovní svět je neomezený. Není možno se k němu ani přiblížit. Proto nám Védy přikazují, abychom se obrátili na duchovního mistra, pravého gurua. V této souvislosti bylo také použito slova povinně. Jaké kvalifikace má mít duchovní mistr? Vyslechl a přijal védské poselství z pravého zdroje, jinak není pravý. Kromě toho musí být skutečně pohroužen v Brahmanu. To jsou dvě kvalifikace.
В Брахма сам̇хита̄ има един стих: „Качете се на самолета, който се движи със скоростта на ума“. Материалните ни самолети летят с 2000 мили в час, но какво представлява скоростта на ума? Седите си у дома и си помисляте за Индия, която е например на 10 000 мили, и тя изведнъж идва във вашия дом. Умът ви е отишъл там. Скоростта на ума е огромна. Ето защо се казва: „Ако пътувате с тази скорост милиони години, ще откриете, че духовното небе е безкрайно.“ То не може да бъде дори достигнато. Затова Ведите утвърждават, че човек трябва – употребена е думата „задължително“, – човек е длъжен да се обърне към истински духовен учител, към гуру. А какви са качествата на един духовен учител? Той правилно е чул ведическото послание от авторитетен източник. И трябва да е твърдо установен в Брахман. Това са двете необходими качества. Без тях той не е истински духовен учител. Движението за Кр̣ш̣н̣а съзнание се основава на автентични ведически принципи. Кр̣ш̣н̣а казва в Бхагавад-гӣта̄:
Hnutí pro vědomí Kršny je autorizováno védskými zásadami. V Bhagavad-gítě sám Kršna říká: “Skutečným cílem studia Véd je poznání Kršny”. V Brahma-sanhitě také stojí: “Kršna, Góvinda má bezpočet tvarů, podob, avšak všechny jsou jedno. Nejsou nedokonalé jako naše. Jeho podoba je věčná. Má podoba má počátek, ale Jeho podoba je bez počátku, je ananta. Jeho podoby—má tolik rozmanitých podob—nemají konce. Má podoba je nyní zde, není v mém bytě, a vy teď také sedíte zde a nejste doma, ale Kršna může být všude současně. Může být v Gólóce Vrndávaně a současně může být všude a ve všem přítomný. Je původní a nejstarší, ale kdykoliv se podíváme na nějaký obraz Kršny, uvidíme tam mladého chlapce mezi patnácti a dvaceti lety. Nikdy nevypadá jako stařec. Možná jste viděli obrázky Kršny jako vozataje v Bhagavad-gítě. V té době už Mu bylo přes sto let. Měl už pravnuky, ale vypadal úplně jako chlapec. Bůh, Kršna, nikdy nestárne. To je jeden z projevů Jeho nejvyšší moci. Kdyby se někdo pokusil poznat Kršnu pouze studiem védské literatury, byl by zmaten. Mohlo by se mu to podařit, ale je to velice těžké. Kršnu je však možné velice snadno poznat prostřednictvím Jeho oddaných. Jeho oddaní vám Ho mohou předat—“Zde je, vezmi Ho.” To je v moci těch, kteří jsou Mu oddáni.
„Истинската цел на изучаването на Ведите е да бъде разбран Кр̣ш̣н̣а.“ В Брахма сам̇хита̄ също е казано: „Кр̣ш̣н̣а, Говинда, притежава безброй форми, но всички те са едно.“ Те не са подвластни на грешки и недостатъци като нашите форми. Формата на Кр̣ш̣н̣а е непогрешима. Моята форма има начало, но неговата няма. Тя е ананта. Неговата форма – толкова многообразна – няма и край. Сега моята форма се намира тук, а не в апартамента ми. Вие също седите тук, а не в апартаментите си. Но Кр̣ш̣н̣а може да бъде едновременно навсякъде. Той се намира в Голока Вр̣нда̄вана и в същото време е навсякъде, защото е всепроникващ. Той е изначалният и най-старият, но когато погледнете негово изображение, ще го видите като младеж на 15–20 години. Никога няма да видите старец. В Бхагавад-гӣта̄ сте виждали изображения на Кр̣ш̣н̣а като колесничар. По това време Той е бил на не по-малко от сто години. Имал е правнуци, но е изглеждал съвсем млад. Кр̣ш̣н̣а, Богът, никога не остарява. Такова е върховното му могъщество. И ако искате да откриете Кр̣ш̣н̣а, изучавайки ведическата литература, ще се объркате. Макар да е възможно, това е много трудно. Но лесно може да го опознаете, ако слушате за него от преданите. Те могат да ви го дадат: „Ето, вземи го.“ Такава е силата на преданите на Кр̣ш̣н̣а.
Původně existovala pouze jedna Véda a nebylo nutné ji číst. Lidé byli tak inteligentní a měli tak vynikající paměť, že jim stačilo vyslechnout si ji jednou z úst duchovního mistra, aby jí rozuměli. Hned pochopili celý její smysl. Před 5 000 lety však Vjásadéva zapsal Védu pro lidi tohoto věku, Kali-jugy. Věděl totiž, že lidé budou mít jen krátký život, špatnou paměť a nepříliš bystrý intelekt. “Proto budu učit zapsaným védským vědomostem.” Rozdělil Védu na čtyři: Rg, Sáma, Atharva a Jadžur. Pak je svěřil svým učedníkům. Dále přemýšlel o méně inteligentní lidské třídě: strī, śūdra a dvija-bandhu. Strī označuje třídu žen a šúdrové jsou pracovníci. Dvija-bandhu je skupina lidí, kteří se narodili ve vznešených rodinách, ale nemají příslušné kvalifikace. Člověk, který se narodil v bráhmanské rodině, ale nemá kvalifikace bráhmana, se nazývá dvija-bandhu. Pro tyto lidi sepsal Mahábháratu, nazývanou dějinami Indie a osmnáct Purán. To jsou všechno védská písma: Purány, Mahábhárata, čtyři Védy a Upanišady. Upanišady jsou součástí Véd. Potom shrnul pro učence a filozofy veškeré védské učení ve spisu zvaném Védánta-sútra. To je konečné slovo Véd.
Първоначално съществувала само една Веда и не било необходимо тя да се чете. Хората били толкова интелигентни и имали такава силна памет, че щом веднъж чуели знанието от устата на духовния учител, те го разбирали. Веднага осъзнавали целия му смисъл. Преди пет хиляди години Вясадева записал Ведите за хората от сегашната епоха, Кали-юга. Той знаел, че тогава животът им ще бъде кратък, а паметта и интелигентността им ще отслабнат. „Затова, нека да изложа това ведическо знание в писмена форма“. Той разделил Ведите на четири: Р̣г, Са̄ма, Атхарва и Яджур. След това поверил тези Веди на различни свои ученици. После помислил и за по-ниско интелигентните: стрӣ, шӯдра и двиджа-бандху. Той взел предвид качествата на жените, шӯдрите (работниците) и двиджа-бандху. Двиджа-бандху са родените във високопоставени семейства, но без съответните качества. Човек, роден в семейство на бра̄хман̣а, но непритежаващ качествата на бра̄хман̣а, се нарича двиджа-бандху. За тези хора Вясадева съставил Маха̄бха̄рата, наричана още история на Индия, и осемнайсетте Пура̄н̣и. Пура̄н̣ите, Маха̄бха̄рата, четирите Веди и Упаниш̣адите са ведически писания. Упаниш̣адите са част от Ведите. След това за учените и философите Вясадева обобщил цялото ведическо знание във Веда̄нта сӯтра – последната дума на Ведите.
Védánta-sútru napsal osobně pod vedením Nárady, svého guru-mahárádži, duchovního mistra, ale přesto nebyl spokojen. O tom je dlouhý příběh, popsaný ve Šrímad-Bhágavatamu. Vjásadéva však nebyl nikterak spokojen ani po sestavení mnoha Purán, Upanišad, ani Védánta-sútry. Jeho duchovní mistr Nárada mu pak nařídil: “Vysvětli Védántu!” Védánta znamená “konečné poznání” a konečným poznáním je Kršna. On sám říká, že všechny védské spisy mají vést k poznání Kršny. Vedānta-kṛd veda-vid eva cāham. Kršna říká: “Složil jsem Védántu a jsem znalcem Véd.” Proto je Kršna konečným cílem. Je to vysvětleno ve všech vaišnavských komentářích k védántské filozofii. Jako gaudíja-vaišnavové máme svůj komentář k védántské filozofii, nazývaný Góvinda-bhášja, od Baladévy Vidjábhúšany. Také Rámánudžáčárja a Madhváčárja napsali své komentáře. Šankarův výklad není jediným komentářem. K Védántě existuje mnoho komentářů, ale protože vaišnavové nepředložili první komentář, lidé se mylně domnívají, že Šankaráčárjův komentář je jediný. Kromě toho samotný Vjásadéva napsal dokonalý komentář k Védántě, tzv. Šrímad-Bhágavatam. Šrímad- Bhágavatam začíná slovy Védánta-sútry: janmādy asya yataḥ. Janmādy asya yataḥ je plně vysvětleno ve Šrímad-Bhágavatamu. Védánta-sútra pouze naznačuje, co je Brahman, Absolutní Pravda: “Absolutní Pravdou je ten, ze kterého vše emanuje.” To je pouze stručné shrnutí, ale ve Šrímad-Bhágavatamu je to vysvětleno podrobně. Jestliže vše emanuje z Absolutní Pravdy, jaké je povahy Absolutní Pravda? To je vysvětleno ve Šrímad-Bhágavatamu. Absolutní Pravda musí mít vědomí. Je samovyzařující (sva-rāṭ). Své vědomí a vědomosti rozvíjíme tím, že přijímáme poznání od jiných, avšak o Něm je řečeno, že je samovyzařující. Shrnutí celého védského poznání najdeme ve Védánta-sútře, kterou samotný autor vysvětlil ve Šrímad-Bhágavatamu. Nakonec bychom chtěli vybídnout všechny, kdo mají skutečný zájem o védské poznání, aby se pokusili porozumět výkladu veškerého védského poznání ze Šrímad-Bhágavatamu a Bhagavad-gíty.
Вясадева написал Веда̄нта сӯтра по лична заръка на На̄рада, своя гуру-маха̄ра̄джа (духовен учител), но не бил удовлетворен. Това е дълга история, описана в Шрӣмад Бха̄гаватам. Ведавяса не бил удовлетворен (въпреки че съставил множество Пура̄н̣и и Упаниш̣ади) и дори след като написал Веда̄нта сӯтра. Тогава духовният му учител На̄рада му дал следното наставление: „Трябва да обясниш Веда̄нта.“ Веда̄нта означава върховното знание, а върховното знание е Кр̣ш̣н̣а. Кр̣ш̣н̣а казва, че целта на всички Веди е човек да го разбере. Веда̄нта-кр̣д веда-вид ева ча̄хам. Кр̣ш̣н̣а казва: „Аз съм съставителят на Веда̄нта и познавачът на Ведите“ (Бхагавад-гӣта̄ 15.15). Следователно Кр̣ш̣н̣а е крайната цел. Това се обяснява във всички ваиш̣н̣ава коментари върху философията Веда̄нта. Ние, Гауд̣ӣя ваиш̣н̣авите, имаме свой коментар върху тази философия, Говинда бха̄ш̣я, написан от Баладева Видябхӯш̣ан̣а. Има коментари и от Ра̄ма̄нуджа̄ча̄ря и Мадхва̄ча̄ря. Текстът на Шан̇кара̄ча̄ря не е единствен. Върху Веда̄нта има различни обяснения, но понеже коментарът на ваиш̣н̣авите не е първи, хората остават с погрешно впечатление, че коментарът на Шан̇кара̄ча̄ря е единственият. Самият Вясадева е написал съвършен коментар върху Веда̄нта – Шрӣмад Бха̄гаватам. Шрӣмад Бха̄гаватам започва с първите думи на Веда̄нта сӯтра: джанма̄дй ася ятах̣. Там изчерпателно се разяснява значението на джанма̄дй ася ятах̣. Веда̄нта сӯтра само загатва какво е Брахман, Абсолютната Истина: „Абсолютната Истина е това, от което произлиза всичко.“ Това обобщение е обяснено задълбочено в Шрӣмад Бха̄гаватам. Щом всичко произлиза от Абсолютната Истина, тогава каква е природата на Абсолютната Истина? Именно това се обяснява в Шрӣмад Бха̄гаватам. Абсолютната Истина трябва да притежава съзнание. Тя е самоозаряваща се (сва-ра̄т̣). Ние се озаряваме и развиваме познанието си, като получаваме знание от другите, а за нея се казва, че е самоозаряваща се. Веда̄нта сӯтра представлява обобщение на цялото ведическо знание и нейният автор я обяснява в Шрӣмад Бха̄гаватам. Накрая бихме помолили тези, които наистина се стремят към ведическото знание, да се опитат да разберат обяснението му, изложено в Шрӣмад Бха̄гаватам и Бхагавад-гӣта̄.