Mantra osmá

Mantra Oito

Verš

Texto

sa paryagāc chukram akāyam avraṇam
asnāviraḿ śuddham apāpa-viddham
kavir manīṣī paribhūḥ svayambhūr
yāthātathyato ’rthān vyadadhāc chāśvatībhyaḥ samābhyaḥ

Synonyma

Sinônimos

saḥ — ta osoba; paryagāt — musí skutečně znát; śukram — všemohoucí; akāyam — nevtělený; avraṇam — bezúhonný; asnāviram — bez žil; śuddham — antiseptický; apāpa-viddham — profylaktický; kaviḥ — vševědoucí; manīṣī — filozof; paribhūḥ — největší ze všech; svayambhūḥ — soběstačný; yāthātathyataḥ — jen podle; arthān — přání; vyadadhāt — uděluje; śāśvatībhyaḥ — pradávný; samābhyaḥ — čas.

saḥ — essa pessoa; paryagāt — deve conhecer de fato; śukram — onipotente; akāyam — não corporificado; avraṇam — irrepreensível; asnāviram — sem veias; śuddham — antisséptico; apāpa-viddham — profilático; kaviḥ — onisciente; manīṣī — filósofo; paribhūḥ — maior de todos; svayambhūḥ — autossuficiente; yāthāta thyataḥ — apenas em prosseguimento a; arthān — coisas desejáveis; vyadadhāt — concede; śāśvatībhyaḥ — imemorial; samābhyaḥ — tempo.

Překlad

Tradução

Taková osoba musí skutečně znát toho, kdo je největší ze všech, nevtělený, vševědoucí, bezúhonný, bez žil, čistý a neposkvrněný, soběstačný filozof, jenž od nepaměti splňuje přání všech.

Essa pessoa deve realmente conhecer o maior de todos, que é não corporificado, é onisciente, irrepreensível, sem veias, puro e não contaminado, o filósofo autossuficiente que desde tempos imemoriais satisfaz o desejo de todos.

Význam

Comentário

Tento popis transcendentální a věčné podoby Absolutní Osobnosti Božství dává na srozuměnou, že Nejvyšší Pán není beztvarý. Má svou vlastní transcendentální podobu, zcela odlišnou od podob a tvarů tohoto světa. Živé bytosti se vtělily do podoby hmotné přírody a fungují jako všechny ostatní hmotné stroje. Anatomie hmotného těla vtělené živé bytosti musí mít mechanickou stavbu s žílami a podobně, zatímco transcendentální tělo Nejvyššího Pána neobsahuje nic takového jako žíly. Zcela jasně se zde praví, že je nevtělený, což znamená, že mezi Jeho tělem a duší není rozdílu, a že nepřijímá tělo podle přírodních zákonů, jako to činíme my. V hmotném pojetí tělesného života je duše oddělena od hrubého těla a jemné mysli. Nejvyšší Pán však stojí mimo takovéto dělení. Mezi Jeho tělem a myslí není rozdílu. Je Úplným Celkem a Jeho mysl, Jeho tělo a On sám jsou jedno a totéž.

Esta é uma descrição da forma transcendental e eterna da Absoluta Personalidade de Deus. O Senhor Supremo não é desprovido de forma. Ele tem Sua própria forma transcendental, que não se parece nem um pouco com as formas encontradas no mundo material. Neste mundo, as entidades vivas assumem corpos de natureza material, que funcionam como qualquer máquina material. A anatomia de um corpo material precisa de uma constituição mecânica com veias e assim por diante, mas o corpo transcendental do Senhor Supremo não possui nada parecido com veias. Aqui, afirma-se claramente que Ele não é corporificado, o que significa que não há diferença entre Seu corpo e Sua alma. E, diferentemente de nós, Ele não é forçado a aceitar um corpo imposto pelas leis da natureza. Na vida materialmente condicionada, a alma é diferente da forma corpórea grosseira e da mente sutil. Entretanto, ao Senhor Supremo nunca se aplica essa diferença entre Ele e Seu corpo e Sua mente. Ele é o Todo Completo, e Sua mente, corpo e Ele próprio são a mesma coisa.

V Brahma-sanhitě je podobný popis Nejvyššího Pána. Je tam popsán slovy sac-cid-ānanda-vigraha, což znamená, že je věčnou podobou plně představující transcendentální existenci, poznání a blaženost. Védská literatura jasně uvádí, že má naprosto odlišný druh těla a někdy je tudíž popisován jako beztvarý. Tato beztvarost znamená, že má jinou podobu než my nebo že my Jeho podobu nejsme schopni vnímat. V Brahma-sanhitě se dále praví, že Pán může dělat cokoliv, kteroukoliv částí svého těla. Stojí tam, že každou částí svého těla může vykonávat úkony jiných smyslů. Tím se míní, že Pán může chodit po rukou, přijímat věci nohama, vidět rukama a chodidly, jíst očima atd. Ve šruti-mantrách se také praví, že ačkoliv Pán nemá takové ruce a nohy jako my, má jiný druh rukou a nohou, kterými může přijímat vše, co Mu obětujeme, a pomocí kterých může chodit rychleji než kdokoliv jiný. To vše potvrzuje tato mantra Šrí Íšópanišady užitím slov jako “všemohoucí”.

Na Brahma-saṁhitā (5.1), o Senhor Supremo recebe uma descrição semelhante. Lá, Ele é descrito como sac-cid-ānanda-vigraha, o que significa que Ele é a forma eterna que representa eternamente a existência, o conhecimento e a bem-aventurança transcendentais. Nesse caso, Ele não precisa de um corpo ou mente separados, como precisamos na existência material. A literatura védica afirma com toda a clareza que o corpo transcendental do Senhor é completamente diferente do nosso; logo, às vezes descreve-se que Ele não tem forma. Isso significa que Sua forma não é como a nossa e não podemos percebê-la. Continuando, a Brahma-saṁhitā (5.32) afirma que, com cada parte de Seu corpo, Ele pode executar as funções próprias dos outros sentidos. Isso quer dizer que o Senhor pode caminhar com as mãos, aceitar oferendas com as pernas, ver com as mãos e os pés, comer com os olhos, etc. Nos śruti-mantras, também se afirma que, embora não tenha mãos e pernas como as nossas, o Senhor tem um tipo diferente de mãos e pernas, com as quais pode aceitar tudo o que Lhe oferecemos e correr mais rápido que qualquer pessoa. Com o uso de palavras como śukram (onipotente), este oitavo mantra confirma esses pontos.

Pánova uctívaná podoba arcā-vigraha, zasvěcená v chrámech pravými áčárji, kteří realizovali Pána v pojmech sedmé mantry, se také neliší od původní podoby Pána. Původní podoba Pána je Šrí Kršna, a Šrí Kršna expanduje do neomezeného počtu podob jako například Baladéva, Ráma, Nrsinha, Varáha atd. Všechny tyto podoby jsou jednou a touže Osobností Božství. Stejně tak i arcā-vigraha, uctívaná v chrámech, je expanzí Pánovy podoby. Uctíváním podoby arcā-vigraha se člověk může okamžitě přiblížit k Pánu, který přijímá službu oddaných svou všemohoucí silou. Tato vigraha Pána sestupuje na žádost áčárjů, svatých učitelů, a díky všemohoucí síle Pána působí přesně týmž způsobem jako On sám. Pošetilci, kteří nejsou poučeni Šrí Íšópanišadou nebo ostatními šruti-mantrami, pokládají podobu arcā-vigraha, uctívanou ryzími oddanými, za něco, co je zhotovené z hmotných prvků. Tato podoba se může nedokonalým očím pošetilců nebo oddaných na úrovni kaniṣṭha-adhikārī jevit jako hmotná, ale tito lidé nevědí, že Pán může podle libosti proměňovat hmotu v ducha a ducha v hmotu, neboť je všemohoucí a vševědoucí.

A forma adorável do Senhor (arcā-vigraha), instalada no templo por ācāryas autorizados, não é diferente da forma original do Senhor. Esses grandes mestres compreenderam o Senhor em consonância com o mantra sete. Śrī Kṛṣṇa, a forma original do Senhor, expande-Se num ilimitado número de formas, tais como Baladeva, Rāma, Nṛsiṁha e Varāha. Todas essas formas são a mesmíssima Personalidade de Deus. De modo semelhante, o Senhor também Se expande na arcā-vigraha adorada nos templos. Adorando a arcā-vigraha, a pessoa pode imediatamente se aproximar do Senhor, que, com Sua energia onipotente, aceita o serviço prestado pelo devoto. A arcā-vigraha do Senhor vem a este mundo a pedido dos ācāryas, os preceptores santos, e, em virtude da onipotência do Senhor, tem a mesma atuação originalmente empreendida pelo Senhor. Os tolos que não conhecem o Śrī Īśopaniṣad ou algum outro śruti-mantra consideram que a arcā-vigraha adorada por devotos puros é feita de elementos materiais. Essa forma pode parecer material aos olhos imperfeitos dos kaniṣṭha-adhikārīs, ou pessoas tolas, mas eles não sabem que o Senhor, sendo onipotente e onisciente, pode, de acordo com Seus desejos, transformar matéria em espírito e espírito em matéria.

V Bhagavad-gítě (9.11-12) vyslovuje Pán lítost nad nízkým postavením lidí s malými vědomostmi, kteří považují tělo Pána za hmotné jen proto, že Pán sestupuje na tento svět v lidské podobě. Tito lidé nevědí o všemohoucnosti Pána. Pán se tedy nezjevuje ve své úplnosti lidem, kteří se oddávají mentálním spekulacím. Může být pochopen jen do té míry, do jaké se mu člověk odevzdá. Pokleslé postavení živých bytostí bylo způsobeno tím, že zapomněly na svůj vztah k Bohu.

Na Bhagavad-gītā (9.11-12), o Senhor Se compadece da condição caída dos homens que, tendo pouco conhecimento, zombam dEle porque Ele faz Seu advento neste mundo numa forma humana. Essas pessoas pouco informadas desconhecem a onipotência do Senhor. Logo, aos especuladores mentais o Senhor não Se manifesta por completo. A pessoa só pode apreciá-lO num grau proporcional à sua rendição a Ele. As entidades vivas estão numa condição caída só porque se esqueceram de sua relação com Deus.

V této mantře, stejně tak jako v mnoha jiných mantrách Véd, je jasně řečeno, že Pán od nepaměti zaopatřuje živé bytosti. Živá bytost si něco přeje a Pán zaopatří předmět žádosti v poměru ke kvalifikaci té které bytosti. Jestliže se někdo chce stát soudcem, musí získat nejen příslušnou kvalifikaci, ale též souhlas autority, která uděluje soudcovské tituly. Kvalifikace sama o sobě nepostačuje k tomu, aby se člověk stal soudcem. Post soudce mu musí být přidělen vyšší autoritou. Podobně uděluje Pán živým bytostem požitky a statky v poměru k jejich kvalifikaci—jinými slovy podle zákona karmy. Kvalifikace sama o sobě k odměně nepostačuje. Je třeba také milosti Pána.

Neste mantra, bem como em muito outros mantras védicos, afirma-se claramente que, desde tempos imemoriais, o Senhor fornece às entidades vivas diferentes classes de artigos. O ser vivo deseja algo e, proporcionalmente à qualificação da pessoa, o Senhor fornece o objeto desse desejo. O homem que quer ser juiz do Supremo Tribunal não precisa apenas adquirir as qualificações necessárias, mas também o consentimento da autoridade que possa lhe conceder o título de juiz do Supremo Tribunal. As qualificações em si não são suficientes para que ele ocupe o posto: é preciso que isso seja concedido por alguma autoridade superior. Do mesmo modo, proporcionalmente às suas qualificações, o Senhor recompensa as entidades vivas deixando que elas sintam determinado prazer, mas, em si, as boas qualificações não são suficientes para capacitar alguém a receber recompensas. Também é necessária a misericórdia do Senhor.

Živá bytost obyčejně neví, oč má Pána žádat, ani o jaké místo se ucházet. Jakmile však živá bytost pozná své pravé postavení, žádá o přijetí do transcendentální společnosti Pána, aby Mu mohla prokazovat transcendentální láskyplné služby. Živé bytosti, které jsou pod vlivem hmotné přírody, bohužel žádají o mnoho úplně jiných věcí a jejich mentalita je v Bhagavad-gítě (2.41) popsána jako rozdvojená neboli rozvětvená inteligence. Duchovní inteligence je jednolitá, zatímco inteligence světská je rozvětvená. Ve Šrímad-Bhágavatamu stojí psáno, že ti, kdo jsou okouzleni dočasnou krásou vnější energie, zapomínají na pravý cíl života: návrat k Bohu. Zapomínaje na tento cíl, pokouší se člověk organizovat věci pomocí různých plánů a programů, což je ovšem totéž, jako kdyby žvýkal to, co již jednou bylo přežvýkáno. Nicméně Pán je tak laskavý, že v tom dovoluje živým bytostem pokračovat a nebrání jim v jejich činnostech. Jestliže si živá bytost přeje přijít do pekla, nechá ji tam Pán bez překážek jít, a jestliže si přeje navrátit se domů, k Bohu, Pán jí pomůže.

De um modo geral, o ser vivo não sabe o que pedir ao Senhor, nem a posição que deve assumir. Entretanto, ao passar a conhecer sua posição constitucional, o ser vivo pede que seja aceito na associação transcendental do Senhor para lhe prestar transcendental serviço amoroso. Infelizmente, os seres vivos, sob a influência da natureza material, fazem muitos outros tipos de pedido, e a Bhagavad-gītā (2.41) descreve que essa conduta condiz com alguém cuja inteligência é reduzida e dispersa. A inteligência espiritual é única, mas a inteligência mundana é diversificada. O Śrīmad-Bhāgavatam (7.5.30-31) afirma que aqueles que se deixam cativar pelas belezas temporárias da energia externa se esquecem do verdadeiro objetivo da vida, que consiste em voltar ao Supremo. Esquecendo-se disso, a pessoa recorre a vários planos e programas para que tudo dê certo, mas isso é o mesmo que mastigar o que já foi mastigado. Entretanto, o Senhor é tão bondoso que permite que a entidade viva que está sofrendo desse esquecimento não tenha nenhuma interferência em continuar em seu processo. Assim, este mantra do Śrī Īśopaniṣad usa a palavra yāthātathyataḥ, que serve para indicar que o Senhor recompensa as entidades vivas exatamente de acordo com o que elas desejam. Se o ser vivo quer ir para o inferno, o Senhor lhe concede o desejo, e não interfere em Sua atitude. Se alguém quer voltar ao lar, voltar ao Supremo, o Senhor o ajuda.

Bůh je zde vylíčen jako paribhūḥ, největší ze všech. Nikdo není větší nebo Jemu rovný. Ostatní živé bytosti jsou tu vylíčeny jako žebráci, kteří Pána žádají a On jim dává vytoužené věci. Kdyby se moc živé bytosti rovnala moci Pánově, kdyby živá bytost byla všemohoucí a vševědoucí, nepřicházelo by v úvahu žádné žebronění, a to ani o takzvané vysvobození. Pravým osvobozením je návrat k Bohu. Osvobození, jak je chápou impersonalisté, je mýtus a žebronění o smyslové požitky musí pokračovat věčně, dokud žebronící člověk nepřijde k rozumu a nerealizuje své skutečné postavení.

Aqui, Deus é descrito como paribhūḥ, o maior de todos. Ninguém é superior ou igual a Ele. Outros seres vivos são aqueles tidos como mendigos que pedem que o Senhor lhes dê tudo o que eles necessitam. O Senhor supre o que é desejado pelas entidades vivas. Se as entidades vivas tivessem a mesma potência do Senhor — se fossem onipotentes e oniscientes —, ficaria fora de cogitação elas pedirem algo ao Senhor, mesmo que fosse a suposta liberação. Verdadeira liberação significa voltar ao Supremo. A liberação conseguida pelos impersonalistas é um mito, e, por isso, enquanto não se munir de sentidos espirituais e perceber sua posição constitucional, a pessoa sempre continuará buscando o gozo dos sentidos.

Nejvyšší Pán je soběstačný. Když se Šrí Kršna před 5 000 lety zjevil na Zemi, projevil v plné míře činnosti Boha. Ve svém dětství zabil mnoho mocných démonů a nepřichází vůbec v úvahu, že by musel nějak usilovat o to, aby tuto sílu obdržel. Zvedl kopec Góvardhana, aniž by se cvičil ve vzpírání. Tančil s gópími bez výčitek a bez společenských restrikcí. Třebaže gópí k Němu přistupovaly s pocity milostné lásky, ctil vztah mezi gópími a Kršnou i Šrí Čaitanja, přísný sannjásí, který nesmlouvavě dodržoval disciplinární pravidla. Šrí Íšópanišad říká, že Pán je také “antiseptický” a “profylaktický”, neboli čistý a neposkvrněný. Je antiseptický v tom smyslu, že i nečistá věc se může dotykem s Ním očistit. Slovo profylaktický se vztahuje na sílu Jeho společnosti. Bhagavad-gítá (9.30-31) připomíná, že oddaný se zpočátku třeba může jevit jako sudurācāra, tj. ten, kdo se nechová správně, avšak přesto se má považovat za čistého, neboť je na správné cestě. Je tomu tak díky profylaktickým vlastnostem Pána. Pán je též apāpa-viddham, poněvadž se Ho nemůže dotknout hřích. Také tehdy, kdy se může zdát, že jedná hříšně, jsou všechny jeho činy dobré, neboť nepřichází v úvahu, že by na Něho hřích mohl mít nějaký vliv. Protože je Pán za všech okolností śuddham, nejčistší, bývá často přirovnáván ke slunci. Slunce absorbuje vlhkost z mnoha nedotknutelných míst na zemi, a přesto zůstává čisté. Slunce očišťuje nečisté věci svou sterilizační silou. Může-li být slunce, jež je hmotnou věcí, tak mocné, jen stěží si lze představit čistotu a sílu všemocného Pána.

Apenas o Senhor Supremo é autossuficiente. Ao aparecer na terra há cinco mil anos, o Senhor Kṛṣṇa, através de Suas várias atividades, apresentou Suas manifestações plenas como a Personalidade de Deus. Em Sua infância, Ele matou muitos demônios poderosos, tais como Aghāsura, Bakāsura e Śakaṭāsura, e não foi preciso que Ele adquirisse esse poder através de algum empenho extra. Ele ergueu a colina Govardhana sem jamais praticar halterofilismo; dançou com as gopīs sem Se restringir a alguma convenção social ou sujeitar-Se a alguma censura. Embora as gopīs se aproximassem dEle demonstrando sintomas de amor extraconjugal, o relacionamento entre as gopīs e o Senhor Kṛṣṇa é adorado até mesmo pelo Senhor Caitanya, que era um sannyāsī estrito e um rígido seguidor das regulações disciplinares. Para confirmar que o Senhor é sempre puro e não contaminado, o Śrī Īśopaniṣad descreve-O como śuddham (antisséptico) e apāpa-viddham (profilático). Ele é antisséptico no sentido de que até mesmo uma substância impura pode purificar-se pelo simples fato de entrar em contato com Ele. A palavra “profilático” refere-se ao poder da associação com Ele. Como menciona a Bhagavad-gītā (9.30-31), um devoto talvez pareça su-durācāra, mal comportado no começo, mas é considerado puro, pois está no caminho correto. Isso se deve à natureza profilática da associação com o Senhor. O Senhor também é apāpa-viddham porque o pecado não pode tocá-lO. Mesmo que atue de uma maneira aparentemente pecaminosa, Suas ações são inteiramente puras, pois não há nenhuma possibilidade de que Ele seja afetado pelo pecado. Porque em todas as circunstâncias é śuddham, puríssimo, Ele é frequentemente comparado ao sol. O sol retira a umidade de muitos lugares impuros da Terra; no entanto, permanece puro. De fato, graças a seus poderes esterilizantes, ele purifica coisas repulsivas. Se o sol, que é um objeto material, é tão poderoso, então mal podemos imaginar a força purificatória do Senhor Todo-Poderoso.