Skip to main content

Mantra osmá

Aštunta mantra

Verš

Tekstas

sa paryagāc chukram akāyam avraṇam
asnāviraḿ śuddham apāpa-viddham
kavir manīṣī paribhūḥ svayambhūr
yāthātathyato ’rthān vyadadhāc chāśvatībhyaḥ samābhyaḥ
sa paryagāc chukram akāyam avraṇam
asnāviraḿ śuddham apāpa-viddham
kavir manīṣī paribhūḥ svayambhūr
yāthātathyato ’rthān vyadadhāc chāśvatībhyaḥ samābhyaḥ

Synonyma

Synonyms

saḥ — ta osoba; paryagāt — musí skutečně znát; śukram — všemohoucí; akāyam — nevtělený; avraṇam — bezúhonný; asnāviram — bez žil; śuddham — antiseptický; apāpa-viddham — profylaktický; kaviḥ — vševědoucí; manīṣī — filozof; paribhūḥ — největší ze všech; svayambhūḥ — soběstačný; yāthātathyataḥ — jen podle; arthān — přání; vyadadhāt — uděluje; śāśvatībhyaḥ — pradávný; samābhyaḥ — čas.

saḥ — tas asmuo; paryagāt — turi iš tikrųjų pažinti; śukram — visagalį; akāyam — neįkūnytą; avraṇam — be priekaištų; asnāviram — be venų; śuddham — antiseptinį; apāpa-viddham — profilaktinį; kaviḥ — visa žinantis; manīṣī — filosofas; paribhūḥ — didžiausias iš visų; svayambhūḥ — sau pakankamas; yāthātathyataḥ — tiesiog vykdydamas; arthān — norimus dalykus; vyadadhāt — dovanoja; śāśvatībhyaḥ — nuo neatmenamų; samābhyaḥ — laikų.

Překlad

Translation

Taková osoba musí skutečně znát toho, kdo je největší ze všech, nevtělený, vševědoucí, bezúhonný, bez žil, čistý a neposkvrněný, soběstačný filozof, jenž od nepaměti splňuje přání všech.

Toks žmogus turi iš tikrųjų pažinti visų didžiausiąjį – Dievo Asmenį, kuris yra neįkūnytas, visa žinantis, nepriekaištingas, be venų, tyras ir nesuteptas, pats sau pakankamas filosofas, nuo neatmenamų laikų patenkinantis kiekvieno troškimus.

Význam

Purport

Tento popis transcendentální a věčné podoby Absolutní Osobnosti Božství dává na srozuměnou, že Nejvyšší Pán není beztvarý. Má svou vlastní transcendentální podobu, zcela odlišnou od podob a tvarů tohoto světa. Živé bytosti se vtělily do podoby hmotné přírody a fungují jako všechny ostatní hmotné stroje. Anatomie hmotného těla vtělené živé bytosti musí mít mechanickou stavbu s žílami a podobně, zatímco transcendentální tělo Nejvyššího Pána neobsahuje nic takového jako žíly. Zcela jasně se zde praví, že je nevtělený, což znamená, že mezi Jeho tělem a duší není rozdílu, a že nepřijímá tělo podle přírodních zákonů, jako to činíme my. V hmotném pojetí tělesného života je duše oddělena od hrubého těla a jemné mysli. Nejvyšší Pán však stojí mimo takovéto dělení. Mezi Jeho tělem a myslí není rozdílu. Je Úplným Celkem a Jeho mysl, Jeho tělo a On sám jsou jedno a totéž.

Šis posmas aprašo transcendentinį ir amžiną Absoliučiojo Dievo Asmens pavidalą. Aukščiausiasis Viešpats nėra impersonalus, Jis turi transcendentinį pavidalą, kuris nė kiek nepanašus į materialaus pasaulio pavidalus. Šiame pasaulyje gyvų esybių pavidalus, t. y. kūnus, sukuria materialioji gamta, ir jie funkcionuoja kaip bet kuris kitas materialus mechanizmas. Anatomijos požiūriu, materialus kūnas yra mechaninė struktūra su venomis ir kitkuo, tuo tarpu transcendentinis Aukščiausiojo Viešpaties kūnas neturi nieko panašaus į venas. Šioje mantroje aiškiai pasakyta, kad Jis – neįkūnytas, o tai reiškia, kad Jo kūnas nesiskiria nuo sielos. Priešingai negu mes, Jis nepriverstas gauti kūną, nes gamtos dėsniai Jam negalioja. Materijos nelaisvėje esanti siela skiriasi nuo kūno ir proto – grubaus ir subtilaus savo apvalkalų. Tačiau Aukščiausiajam Viešpačiui skirtumai tarp Jo Paties, Jo kūno ir proto neegzistuoja. Jis – tobula visuma. Jo protas, kūnas ir Jis Pats sudaro vienovę.

V Brahma-sanhitě je podobný popis Nejvyššího Pána. Je tam popsán slovy sac-cid-ānanda-vigraha, což znamená, že je věčnou podobou plně představující transcendentální existenci, poznání a blaženost. Védská literatura jasně uvádí, že má naprosto odlišný druh těla a někdy je tudíž popisován jako beztvarý. Tato beztvarost znamená, že má jinou podobu než my nebo že my Jeho podobu nejsme schopni vnímat. V Brahma-sanhitě se dále praví, že Pán může dělat cokoliv, kteroukoliv částí svého těla. Stojí tam, že každou částí svého těla může vykonávat úkony jiných smyslů. Tím se míní, že Pán může chodit po rukou, přijímat věci nohama, vidět rukama a chodidly, jíst očima atd. Ve šruti-mantrách se také praví, že ačkoliv Pán nemá takové ruce a nohy jako my, má jiný druh rukou a nohou, kterými může přijímat vše, co Mu obětujeme, a pomocí kterých může chodit rychleji než kdokoliv jiný. To vše potvrzuje tato mantra Šrí Íšópanišady užitím slov jako “všemohoucí”.

Lygiai taip pat Aukščiausiasis Viešpats aprašomas ir „Brahma- saṁhitoje“ (5.1). Čia Jis apibūdinamas kaip sac-cid-ānanda-vigraha. Tai reiškia, kad Jis yra amžinas ir Savo Asmenyje visiškai įkūnija transcendentinę būtį, žinias ir palaimą. Todėl Jam nereikia turėti atskirus kūną ir protą, kaip kad mums materialiame pasaulyje. Vedų raštai aiškiai nurodo, kad transcendentinis Viešpaties kūnas ir mūsų kūnai yra visiškai nepanašūs vienas į kitą, todėl kartais Jis apibūdinamas kaip neturintis pavidalo. Čia turima galvoje, kad Jo pavidalas ne toks, kaip mūsų, ir kad Jo pavidalo mes negalime suvokti. Toliau „Brahma-saṁhitoje“ (5.32) sakoma, kad visi Jo organai gali pakeisti vienas kitą. Tai reiškia, kad Viešpats gali vaikščioti rankomis, imti daiktus kojomis, matyti delnais ir pėdomis, valgyti akimis ir pan. Śruti-mantrose taip pat pasakyta, kad nors Viešpaties rankos ir kojos ne tokios, kaip mūsų, Jis vis dėlto turi rankas ir kojas, kuriomis priima mūsų aukas ir bėga greičiau už visus. Šie teiginiai patvirtinami šioje, aštuntoje mantroje žodžiu śukram (visagalis).

Pánova uctívaná podoba arcā-vigraha, zasvěcená v chrámech pravými áčárji, kteří realizovali Pána v pojmech sedmé mantry, se také neliší od původní podoby Pána. Původní podoba Pána je Šrí Kršna, a Šrí Kršna expanduje do neomezeného počtu podob jako například Baladéva, Ráma, Nrsinha, Varáha atd. Všechny tyto podoby jsou jednou a touže Osobností Božství. Stejně tak i arcā-vigraha, uctívaná v chrámech, je expanzí Pánovy podoby. Uctíváním podoby arcā-vigraha se člověk může okamžitě přiblížit k Pánu, který přijímá službu oddaných svou všemohoucí silou. Tato vigraha Pána sestupuje na žádost áčárjů, svatých učitelů, a díky všemohoucí síle Pána působí přesně týmž způsobem jako On sám. Pošetilci, kteří nejsou poučeni Šrí Íšópanišadou nebo ostatními šruti-mantrami, pokládají podobu arcā-vigraha, uctívanou ryzími oddanými, za něco, co je zhotovené z hmotných prvků. Tato podoba se může nedokonalým očím pošetilců nebo oddaných na úrovni kaniṣṭha-adhikārī jevit jako hmotná, ale tito lidé nevědí, že Pán může podle libosti proměňovat hmotu v ducha a ducha v hmotu, neboť je všemohoucí a vševědoucí.

Garbinti skirtas Viešpaties pavidalas (arcā-vigraha), kurį šventyklose instaliuoja autoritetingi Viešpatį patyrę ācāryai, taip pat nesiskiria nuo pirminio Viešpaties pavidalo. Apie tai kalba septintoji mantra. Pirminis Viešpaties pavidalas yra Śrī Kṛṣṇa. Śrī Kṛṣṇa išsiplečia į begalinę daugybę pavidalų – tokių, kaip Baladeva, Rāma, Nṛsiṁha, Varāha ir kt. Visi šie pavidalai – vienas ir tas pats Dievo Asmuo. Šventyklose garbinama arcā-vigraha irgi yra Viešpaties ekspansija. Garbinant arcā-vigrahą, Viešpats akimoju tampa pasiekiamas ir Savo visagalės energijos dėka priima bhakto tarnystę. Viešpaties arcā-vigraha apsireiškia prašant ācāryams, šventiems mokytojams, ir, padedant visagalei Viešpaties energijai, ji visu kuo atstoja Patį Viešpatį. Kvaili žmonės, nesusipažinę su „Śrī Īśopaniṣada“ arba kitų śruti-mantrų mokymu, mano, kad tyrų bhaktų garbinama arcā-vigraha yra sudaryta iš materijos elementų. Kvailiems žmonėms ar kaniṣṭha-adhikāriams, neturintiems tobulo matymo, šis pavidalas atrodo materialus, tačiau jie nežino, kad visagaliui ir visa žinančiam Viešpačiui nieko nereiškia panorėjus materiją paversti dvasia, o dvasią – materija.

V Bhagavad-gítě (9.11-12) vyslovuje Pán lítost nad nízkým postavením lidí s malými vědomostmi, kteří považují tělo Pána za hmotné jen proto, že Pán sestupuje na tento svět v lidské podobě. Tito lidé nevědí o všemohoucnosti Pána. Pán se tedy nezjevuje ve své úplnosti lidem, kteří se oddávají mentálním spekulacím. Může být pochopen jen do té míry, do jaké se mu člověk odevzdá. Pokleslé postavení živých bytostí bylo způsobeno tím, že zapomněly na svůj vztah k Bohu.

„Bhagavad-gītoje“ (9.11–12) Viešpats apgailestauja, kad žmonės yra taip degradavę ir jų žinios tokios menkos, jog laiko Viešpaties kūną materialiu vien dėl to, kad Viešpats nužengia į šį pasaulį žmogaus pavidalu. Tokie menkai išprusę žmonės nieko nežino apie Viešpaties visagalybę. Todėl spekuliatyviesiems mąstytojams Viešpats iki galo neatsiskleidžia. Pažinti Viešpatį žmogus gali tik tiek, kiek Jam atsiduoda. O nupuola gyvosios esybės todėl, kad užmiršo savo ryšį su Dievu.

V této mantře, stejně tak jako v mnoha jiných mantrách Véd, je jasně řečeno, že Pán od nepaměti zaopatřuje živé bytosti. Živá bytost si něco přeje a Pán zaopatří předmět žádosti v poměru ke kvalifikaci té které bytosti. Jestliže se někdo chce stát soudcem, musí získat nejen příslušnou kvalifikaci, ale též souhlas autority, která uděluje soudcovské tituly. Kvalifikace sama o sobě nepostačuje k tomu, aby se člověk stal soudcem. Post soudce mu musí být přidělen vyšší autoritou. Podobně uděluje Pán živým bytostem požitky a statky v poměru k jejich kvalifikaci—jinými slovy podle zákona karmy. Kvalifikace sama o sobě k odměně nepostačuje. Je třeba také milosti Pána.

Šioje bei kitose Vedų mantrose aiškiai pasakyta, kad Viešpats nuo neatmenamų laikų teikia gyvajai esybei visas gėrybes. Kai gyva būtybė ko nors nori, Viešpats, atsižvelgdamas į tai, kiek ji to verta, suteikia jai trokštamą dalyką. Jeigu žmogus nori būti teisėjas aukščiausiajame teisme, jam reikalinga ne tik kvalifikacija, bet ir tam tikrų instancijų, suteikiančių aukščiausiojo teismo teisėjo titulą, sutikimas. Norint užimti postą, vien kvalifikacijos nepakanka – į jį būtinai turi paskirti tam tikros aukštesnės instancijos. Panašiai ir Viešpats dovanoja gyvosioms esybėms laimės tiek, kiek jos vertos, tačiau kad būtum apdovanotas, vien dorybių nepakanka – reikalinga dar Viešpaties malonė.

Živá bytost obyčejně neví, oč má Pána žádat, ani o jaké místo se ucházet. Jakmile však živá bytost pozná své pravé postavení, žádá o přijetí do transcendentální společnosti Pána, aby Mu mohla prokazovat transcendentální láskyplné služby. Živé bytosti, které jsou pod vlivem hmotné přírody, bohužel žádají o mnoho úplně jiných věcí a jejich mentalita je v Bhagavad-gítě (2.41) popsána jako rozdvojená neboli rozvětvená inteligence. Duchovní inteligence je jednolitá, zatímco inteligence světská je rozvětvená. Ve Šrímad-Bhágavatamu stojí psáno, že ti, kdo jsou okouzleni dočasnou krásou vnější energie, zapomínají na pravý cíl života: návrat k Bohu. Zapomínaje na tento cíl, pokouší se člověk organizovat věci pomocí různých plánů a programů, což je ovšem totéž, jako kdyby žvýkal to, co již jednou bylo přežvýkáno. Nicméně Pán je tak laskavý, že v tom dovoluje živým bytostem pokračovat a nebrání jim v jejich činnostech. Jestliže si živá bytost přeje přijít do pekla, nechá ji tam Pán bez překážek jít, a jestliže si přeje navrátit se domů, k Bohu, Pán jí pomůže.

Gyvoji būtybė paprastai nežino, ko prašyti Viešpaties ir kokios padėties siekti. Tačiau kai gyva būtybė suvokia savo prigimtinę padėtį, ji ima prašyti, kad jai būtų suteikta galimybė transcendentiškai bendrauti su Viešpačiu ir tarnauti Jam su transcendentine meile. Deja, veikiamos materialios gamtos, gyvosios būtybės prašo daugelio kitų dalykų. „Bhagavad-gītā“ (2.41) jų galvoseną vadina išsišakojusiu ar išsklaidytu intelektu. Dvasinis intelektas yra vientisas, o pasaulietiškas – daugialypis. „Śrīmad-Bhāgavatam“ pasakyta, kad tie, kurie susižavėjo laikinomis išorinės energijos grožybėmis, užmiršta apie tikrąjį gyvenimo tikslą – grįžimą atgal pas Dievą. Užmiršęs apie tai, žmogus kuria įvairius planus bei projektus ir taip mėgina išspręsti savo problemas, bet tai yra tas pat, kaip kramtyti tai, kas jau buvo sukramtyta. Tačiau Viešpats gailestingas: Jis nekliudo užsimiršusiai gyvai esybei ir leidžia jai eiti savo keliu. Šioje „Śrī Īśopaniṣados“ mantroje vartojamas labai taiklus žodis yāthātathyataḥ, nurodantis, kad Viešpats atlygina gyvai esybei pagal jos norus. Jeigu gyva būtybė nori patekti į pragarą, Viešpats jai netrukdo, o jeigu ji nori sugrįžti atgal pas Dievą, Jis jai padeda.

Bůh je zde vylíčen jako paribhūḥ, největší ze všech. Nikdo není větší nebo Jemu rovný. Ostatní živé bytosti jsou tu vylíčeny jako žebráci, kteří Pána žádají a On jim dává vytoužené věci. Kdyby se moc živé bytosti rovnala moci Pánově, kdyby živá bytost byla všemohoucí a vševědoucí, nepřicházelo by v úvahu žádné žebronění, a to ani o takzvané vysvobození. Pravým osvobozením je návrat k Bohu. Osvobození, jak je chápou impersonalisté, je mýtus a žebronění o smyslové požitky musí pokračovat věčně, dokud žebronící člověk nepřijde k rozumu a nerealizuje své skutečné postavení.

Dievas šioje mantroje aprašomas kaip paribhūḥ, visų didžiausias. Niekas Jam neprilygsta ir Jo nepranoksta. Kitos gyvos būtybės čia vadinamos elgetomis, prašinėjančiais Viešpaties įvairių gėrybių. Viešpats duoda gyvosioms esybėms to, ko jos trokšta. Jei gyvos esybės prilygtų Viešpačiui savo galybe, t. y. būtų visa žinančios arba visagalės, jos neprašytų iš Viešpaties nieko, netgi vadinamojo išsivadavimo. Tikrasis išsivadavimas – tai sugrįžimas atgal pas Dievą. Impersonalistų įsivaizduojamas išsivadavimas yra mitas, ir kol elgeta neatgaus dvasinio proto ir nesuvoks savo prigimtinės padėties, tol jis per amžius prašys išmaldos savo jausmams patenkinti.

Nejvyšší Pán je soběstačný. Když se Šrí Kršna před 5 000 lety zjevil na Zemi, projevil v plné míře činnosti Boha. Ve svém dětství zabil mnoho mocných démonů a nepřichází vůbec v úvahu, že by musel nějak usilovat o to, aby tuto sílu obdržel. Zvedl kopec Góvardhana, aniž by se cvičil ve vzpírání. Tančil s gópími bez výčitek a bez společenských restrikcí. Třebaže gópí k Němu přistupovaly s pocity milostné lásky, ctil vztah mezi gópími a Kršnou i Šrí Čaitanja, přísný sannjásí, který nesmlouvavě dodržoval disciplinární pravidla. Šrí Íšópanišad říká, že Pán je také “antiseptický” a “profylaktický”, neboli čistý a neposkvrněný. Je antiseptický v tom smyslu, že i nečistá věc se může dotykem s Ním očistit. Slovo profylaktický se vztahuje na sílu Jeho společnosti. Bhagavad-gítá (9.30-31) připomíná, že oddaný se zpočátku třeba může jevit jako sudurācāra, tj. ten, kdo se nechová správně, avšak přesto se má považovat za čistého, neboť je na správné cestě. Je tomu tak díky profylaktickým vlastnostem Pána. Pán je též apāpa-viddham, poněvadž se Ho nemůže dotknout hřích. Také tehdy, kdy se může zdát, že jedná hříšně, jsou všechny jeho činy dobré, neboť nepřichází v úvahu, že by na Něho hřích mohl mít nějaký vliv. Protože je Pán za všech okolností śuddham, nejčistší, bývá často přirovnáván ke slunci. Slunce absorbuje vlhkost z mnoha nedotknutelných míst na zemi, a přesto zůstává čisté. Slunce očišťuje nečisté věci svou sterilizační silou. Může-li být slunce, jež je hmotnou věcí, tak mocné, jen stěží si lze představit čistotu a sílu všemocného Pána.

Tik Aukščiausias Viešpats yra Pats Sau pakankamas. Kai prieš 5 000 metų Viešpats Kṛṣṇa nužengė į žemę, visi Jo darbai bylojo, kad Jis yra Dievo Asmuo. Vaikystėje Jis nukovė daugybę galingų demonų, tokių, kaip Aghāsura, Bakāsura ir Śakaṭāsura, ir negalėtume teigti, kad šią galią Jis įgijo didžiulėmis pastangomis. Viešpats pakėlė Govardhano kalną, nors niekad nesitreniravo kilnoti sunkumus. Jis šoko su gopėmis, nekreipdamas dėmesio į socialinius susitarimus, ir nesulaukė jokių priekaištų. Nors gopės mylėjo Kṛṣṇą kaip aistringos meilužės, jų ir Kṛṣṇos savitarpio santykius šlovino net Viešpats Caitanya, kuris buvo reiklus sannyāsis ir griežtai laikėsi disciplinos reikalavimų. „Śrī Īśopaniṣada“ dar vadina Viešpatį śuddham (antiseptiniu) ir apāpa-viddham (profilaktiniu), arba tyru ir nesutepamu. Jis antiseptinis ta prasme, kad Jam prisilietus prie užteršto daikto, daiktas tampa švarus. Žodis „profilaktinis“ nurodo bendravimo su Juo galią. „Bhagavad- gītoje“ (9.30–31) pasakyta, kad iš pradžių bhaktas gali atrodyti sudurācāra – nederamai besielgiančiu žmogumi, tačiau jį reikia laikyti tyru, nes jis eina teisingu keliu. Toks yra bendravimo su Viešpačiu „profilaktinis“ poveikis. Viešpats taip pat yra apāpa- viddham. Tai reiškia, kad Jo negali sutepti nuodėmė. Kitąsyk gali atrodyti, kad Jis nusideda, tačiau visi Jo veiksmai yra grynas gėris, nes Jis negali užsitraukti nuodėmės. Bet kokiomis aplinkybėmis Jis lieka tyriausiasis, śuddham, todėl dažnai yra lyginamas su saule. Saulė išgarina drėgmę daugelyje vietų, kur žemė užteršta, bet pati lieka švari. Iš tikrųjų ji turi sterilizuojančių ypatybių ir išvalo didžiausius nešvarumus. Jeigu net saulė, kuri yra materialus objektas, tokia galinga, tai galime įsivaizduoti, kokia stipri visagalio Viešpaties apvalomoji jėga.