Mantra osmá

Mantra Huit

Verš

Texte

sa paryagāc chukram akāyam avraṇam
asnāviraḿ śuddham apāpa-viddham
kavir manīṣī paribhūḥ svayambhūr
yāthātathyato ’rthān vyadadhāc chāśvatībhyaḥ samābhyaḥ

Synonyma

Synonyms

saḥ — ta osoba; paryagāt — musí skutečně znát; śukram — všemohoucí; akāyam — nevtělený; avraṇam — bezúhonný; asnāviram — bez žil; śuddham — antiseptický; apāpa-viddham — profylaktický; kaviḥ — vševědoucí; manīṣī — filozof; paribhūḥ — největší ze všech; svayambhūḥ — soběstačný; yāthātathyataḥ — jen podle; arthān — přání; vyadadhāt — uděluje; śāśvatībhyaḥ — pradávný; samābhyaḥ — čas.

saḥ : cette personne ; paryagāt : doit vraiment connaître ; śukram : l’omnipotent ; akāyam : non incarné ; avraṇam : sans reproche ; asnāviram : sans veines ; śuddham : antiseptique ; apāpa-viddham : prophylactique ; kaviḥ : omniscient ; manīṣī : le philosophe ; paribhūḥ : le plus grand de tous ; svayambhūḥ : qui Se suffit à Lui-même ; yāthātathyataḥ : selon ; arthān : les choses désirables ; vyadadhāt : accorde ; śāśvatībhyaḥ :immémoriaux ; samābhyaḥ : les temps.

Překlad

Translation

Taková osoba musí skutečně znát toho, kdo je největší ze všech, nevtělený, vševědoucí, bezúhonný, bez žil, čistý a neposkvrněný, soběstačný filozof, jenž od nepaměti splňuje přání všech.

Celui-là connaît dans toute Sa vérité Dieu, l’Être Suprême non incarné, omnipotent, irréprochable et omniscient, le philosophe qui Se suffit à Lui-même et satisfait les désirs de tous depuis des temps immémoriaux ; nulle veine n’irrigue Son corps et rien ne souille Sa pureté.

Význam

Purport

Tento popis transcendentální a věčné podoby Absolutní Osobnosti Božství dává na srozuměnou, že Nejvyšší Pán není beztvarý. Má svou vlastní transcendentální podobu, zcela odlišnou od podob a tvarů tohoto světa. Živé bytosti se vtělily do podoby hmotné přírody a fungují jako všechny ostatní hmotné stroje. Anatomie hmotného těla vtělené živé bytosti musí mít mechanickou stavbu s žílami a podobně, zatímco transcendentální tělo Nejvyššího Pána neobsahuje nic takového jako žíly. Zcela jasně se zde praví, že je nevtělený, což znamená, že mezi Jeho tělem a duší není rozdílu, a že nepřijímá tělo podle přírodních zákonů, jako to činíme my. V hmotném pojetí tělesného života je duše oddělena od hrubého těla a jemné mysli. Nejvyšší Pán však stojí mimo takovéto dělení. Mezi Jeho tělem a myslí není rozdílu. Je Úplným Celkem a Jeho mysl, Jeho tělo a On sám jsou jedno a totéž.

Ce mantra décrit la forme éternelle et transcendantale de Dieu, la Personne Absolue. En effet, le Seigneur Suprême n’est pas dénué de forme. Il possède un corps transcendantal qui n’est en rien comparable à ceux de l’univers matériel. Le corps des êtres ici-bas est formé de matière et fonctionne comme n’importe quelle machine ; sa structure anatomique repose sur un ensemble de mécanismes : fonctions respiratoires, digestives, sanguines… Mais le corps du Seigneur est transcendantal et, comme l’indique ce mantra, ne dépend d’aucun système veineux. Et s’il est clairement dit que Dieu est non incarné, c’est qu’aucune différence n’existe entre Son corps et Son âme, et qu’Il n’est pas, comme nous, forcé par les lois de la nature à revêtir un corps matériel. Dans notre situation, l’âme est différente du corps physique et du mental subtil, alors qu’une telle distinction n’existe pas en Dieu. Il est le Tout Complet et Absolu, aussi Son corps, Son mental et Lui-même ne font-ils qu’un.

V Brahma-sanhitě je podobný popis Nejvyššího Pána. Je tam popsán slovy sac-cid-ānanda-vigraha, což znamená, že je věčnou podobou plně představující transcendentální existenci, poznání a blaženost. Védská literatura jasně uvádí, že má naprosto odlišný druh těla a někdy je tudíž popisován jako beztvarý. Tato beztvarost znamená, že má jinou podobu než my nebo že my Jeho podobu nejsme schopni vnímat. V Brahma-sanhitě se dále praví, že Pán může dělat cokoliv, kteroukoliv částí svého těla. Stojí tam, že každou částí svého těla může vykonávat úkony jiných smyslů. Tím se míní, že Pán může chodit po rukou, přijímat věci nohama, vidět rukama a chodidly, jíst očima atd. Ve šruti-mantrách se také praví, že ačkoliv Pán nemá takové ruce a nohy jako my, má jiný druh rukou a nohou, kterými může přijímat vše, co Mu obětujeme, a pomocí kterých může chodit rychleji než kdokoliv jiný. To vše potvrzuje tato mantra Šrí Íšópanišady užitím slov jako “všemohoucí”.

La nature du Seigneur Suprême est pareillement décrite dans la Brahma-saṁhitā (5.1) par les mots sac-cid-ānanda-vigraha — « Sa forme est éternelle, elle est la quintessence de l’existence, de la connaissance et de la félicité absolues. » Les Écritures védiques parlent sans équivoque du corps transcendantal de Dieu comme étant totalement différent du nôtre ; c’est la raison pour laquelle on Le dit parfois sans forme. Cela veut dire que Sa forme n’est pas matérielle comme la nôtre et qu’Il ne possède pas de forme concevable par l’homme. La Brahma-saṁhitā (5.32) explique en outre que les différentes parties de Son corps peuvent chacune occuper les fonctions des autres. Le Seigneur peut ainsi entendre avec Sa bouche, voir avec Ses mains, accepter des offrandes de nourriture avec Ses yeux, etc. Selon les śruti-mantras, Ses bras et Ses jambes, bien que différents des nôtres, Lui permettent de prendre ce que nous Lui offrons et de Se déplacer plus rapidement que quiconque. Ce que ce huitième mantra corrobore avec des qualificatifs comme śukram, « omnipotent ».

Pánova uctívaná podoba arcā-vigraha, zasvěcená v chrámech pravými áčárji, kteří realizovali Pána v pojmech sedmé mantry, se také neliší od původní podoby Pána. Původní podoba Pána je Šrí Kršna, a Šrí Kršna expanduje do neomezeného počtu podob jako například Baladéva, Ráma, Nrsinha, Varáha atd. Všechny tyto podoby jsou jednou a touže Osobností Božství. Stejně tak i arcā-vigraha, uctívaná v chrámech, je expanzí Pánovy podoby. Uctíváním podoby arcā-vigraha se člověk může okamžitě přiblížit k Pánu, který přijímá službu oddaných svou všemohoucí silou. Tato vigraha Pána sestupuje na žádost áčárjů, svatých učitelů, a díky všemohoucí síle Pána působí přesně týmž způsobem jako On sám. Pošetilci, kteří nejsou poučeni Šrí Íšópanišadou nebo ostatními šruti-mantrami, pokládají podobu arcā-vigraha, uctívanou ryzími oddanými, za něco, co je zhotovené z hmotných prvků. Tato podoba se může nedokonalým očím pošetilců nebo oddaných na úrovni kaniṣṭha-adhikārī jevit jako hmotná, ale tito lidé nevědí, že Pán může podle libosti proměňovat hmotu v ducha a ducha v hmotu, neboť je všemohoucí a vševědoucí.

La forme arcā-vigraha, intronisée dans le temple par un maître spirituel authentique (réalisé en terme du mantra sept) afin d’y être adorée, n’est pas différente de la forme originelle du Seigneur, Śrī Kṛṣṇa. Celui-ci Se multiplie en effet en un nombre incalculable de formes, tels Baladeva, Rāma, Nṛsiṁha, Varāha, etc., qui toutes sont le même et unique Dieu. L’arcā-vigraha adorée dans le temple est, au même titre, une émanation du Seigneur. On peut immédiatement entrer en contact avec Dieu par le culte rendu à Son arcā-vigraha qui, grâce à Son omnipotence, accepte le service de Son dévot. L’arcā-vigraha « descend » à la requête des ācāryas, les saints maîtres, et en vertu de la toute-puissance du Seigneur possède exactement les mêmes pouvoirs d’action que Lui.

Certains, ignorant ces mantras de la Śrī Īśopaniṣad et les autres śruti-mantras, croient sottement que les bhaktas rendent un culte à des éléments matériels. À leurs yeux imparfaits, comme à ceux des kaniṣṭha-adhikārīs,l’arcā-vigraha n’est que matière. Ils sont incapables de comprendre que le Seigneur peut, du fait de Son omniscience et de Son omnipotence, transformer à Son gré la matière en esprit et l’esprit en matière.

V Bhagavad-gítě (9.11-12) vyslovuje Pán lítost nad nízkým postavením lidí s malými vědomostmi, kteří považují tělo Pána za hmotné jen proto, že Pán sestupuje na tento svět v lidské podobě. Tito lidé nevědí o všemohoucnosti Pána. Pán se tedy nezjevuje ve své úplnosti lidem, kteří se oddávají mentálním spekulacím. Může být pochopen jen do té míry, do jaké se mu člověk odevzdá. Pokleslé postavení živých bytostí bylo způsobeno tím, že zapomněly na svůj vztah k Bohu.

Dans la Bhagavad-gītā (9.11–12), le Seigneur déplore la déchéance de ces ignorants qui, ne sachant rien de Son pouvoir, Le rabaissent à l’état d’homme ordinaire lorsqu’Il descend sur terre. Il ne Se manifeste jamais pleinement à ces ergoteurs, car on ne Le connaît qu’en proportion de notre abandon à Lui. La dégradation de tous ceux qui vivent en ce monde est entièrement due à leur oubli de la relation les unissant à Dieu.

V této mantře, stejně tak jako v mnoha jiných mantrách Véd, je jasně řečeno, že Pán od nepaměti zaopatřuje živé bytosti. Živá bytost si něco přeje a Pán zaopatří předmět žádosti v poměru ke kvalifikaci té které bytosti. Jestliže se někdo chce stát soudcem, musí získat nejen příslušnou kvalifikaci, ale též souhlas autority, která uděluje soudcovské tituly. Kvalifikace sama o sobě nepostačuje k tomu, aby se člověk stal soudcem. Post soudce mu musí být přidělen vyšší autoritou. Podobně uděluje Pán živým bytostem požitky a statky v poměru k jejich kvalifikaci—jinými slovy podle zákona karmy. Kvalifikace sama o sobě k odměně nepostačuje. Je třeba také milosti Pána.

Ce mantra, comme bien d’autres mantras védiques, dit très clairement que c’est le Seigneur qui, depuis des temps immémoriaux, subvient aux besoins de tous les êtres. L’être connaît diverses aspirations que le Seigneur satisfait selon le mérite de chacun. Celui qui veut devenir magistrat doit non seulement posséder les qualifications requises, mais aussi recevoir sa nomination de l’autorité judiciaire en place. Il ne suffit pas d’avoir les diplômes nécessaires pour occuper un poste, il faut encore qu’un supérieur accorde au candidat sa nomination. De même, à un autre niveau, le Seigneur récompense chaque être selon ses mérites, mais ces mérites en eux-mêmes ne sont pas suffisants ; il doit s’y ajouter la sanction du Seigneur.

Živá bytost obyčejně neví, oč má Pána žádat, ani o jaké místo se ucházet. Jakmile však živá bytost pozná své pravé postavení, žádá o přijetí do transcendentální společnosti Pána, aby Mu mohla prokazovat transcendentální láskyplné služby. Živé bytosti, které jsou pod vlivem hmotné přírody, bohužel žádají o mnoho úplně jiných věcí a jejich mentalita je v Bhagavad-gítě (2.41) popsána jako rozdvojená neboli rozvětvená inteligence. Duchovní inteligence je jednolitá, zatímco inteligence světská je rozvětvená. Ve Šrímad-Bhágavatamu stojí psáno, že ti, kdo jsou okouzleni dočasnou krásou vnější energie, zapomínají na pravý cíl života: návrat k Bohu. Zapomínaje na tento cíl, pokouší se člověk organizovat věci pomocí různých plánů a programů, což je ovšem totéž, jako kdyby žvýkal to, co již jednou bylo přežvýkáno. Nicméně Pán je tak laskavý, že v tom dovoluje živým bytostem pokračovat a nebrání jim v jejich činnostech. Jestliže si živá bytost přeje přijít do pekla, nechá ji tam Pán bez překážek jít, a jestliže si přeje navrátit se domů, k Bohu, Pán jí pomůže.

Les êtres ne savent généralement pas quoi demander au Seigneur ni quelle position réclamer. Mais quand ils viennent à connaître leur nature intrinsèque, leur position originelle, ils demandent au Seigneur de vivre en Sa compagnie transcendantale afin de Le servir avec amour et dévotion. Malheureusement, ceux qui subissent l’emprise de la matière Lui adressent des requêtes d’un tout autre ordre. La Bhagavad-gītā (2.41) dit de l’intelligence matérielle de ces gens qu’elle est dispersée, poursuivant des fins multiples, au contraire de l’intelligence spirituelle, qui tend vers un but unique. Le Śrīmad-Bhāgavatam (7.5.30–31) ajoute que ceux qui sont captivés par l’éphémère beauté de l’énergie externe oublient le véritable but de l’existence, qui est de retourner à Dieu. S’efforçant alors seulement d’améliorer leurs conditions de vie, ils élaborent toutes sortes de projets et de plans, mais cela revient à mâcher sans cesse ce qui a déjà été mâché. L’indulgence du Seigneur à leur égard est telle cependant, qu’Il leur permet de faire ce qu’ils désirent, sans jamais contrarier leurs desseins. Ce mantra utilise pour cela un mot très approprié, yāthātathyataḥ, qui signifie que le Seigneur récompense l’être exactement selon son désir. À qui veut trouver une vie infernale, le Seigneur le permet, comme Il aide celui qui le souhaite à retourner à Lui, dans le monde spirituel.

Bůh je zde vylíčen jako paribhūḥ, největší ze všech. Nikdo není větší nebo Jemu rovný. Ostatní živé bytosti jsou tu vylíčeny jako žebráci, kteří Pána žádají a On jim dává vytoužené věci. Kdyby se moc živé bytosti rovnala moci Pánově, kdyby živá bytost byla všemohoucí a vševědoucí, nepřicházelo by v úvahu žádné žebronění, a to ani o takzvané vysvobození. Pravým osvobozením je návrat k Bohu. Osvobození, jak je chápou impersonalisté, je mýtus a žebronění o smyslové požitky musí pokračovat věčně, dokud žebronící člověk nepřijde k rozumu a nerealizuje své skutečné postavení.

Le Seigneur est ici nommé paribhūḥ, « l’Être Suprême ». Nul ne L’égale, nul ne Lui est supérieur. Les autres êtres sont, selon ce mantra, des mendiants en quête de bienfaits que le Seigneur accorde. Si notre puissance égalait celle du Seigneur, si nous étions, comme Lui, omnipotents et omniscients, nous n’aurions nul besoin de mendier auprès de Lui, ni même de Le prier pour une prétendue libération de la matière. La vraie libération consiste à retourner à Dieu ; celle des impersonnalistes n’est qu’un mythe. L’être continuera de mendier ainsi perpétuellement pour son plaisir égoïste jusqu’à ce qu’il retrouve sa raison spirituelle et prenne conscience de sa nature intrinsèque.

Nejvyšší Pán je soběstačný. Když se Šrí Kršna před 5 000 lety zjevil na Zemi, projevil v plné míře činnosti Boha. Ve svém dětství zabil mnoho mocných démonů a nepřichází vůbec v úvahu, že by musel nějak usilovat o to, aby tuto sílu obdržel. Zvedl kopec Góvardhana, aniž by se cvičil ve vzpírání. Tančil s gópími bez výčitek a bez společenských restrikcí. Třebaže gópí k Němu přistupovaly s pocity milostné lásky, ctil vztah mezi gópími a Kršnou i Šrí Čaitanja, přísný sannjásí, který nesmlouvavě dodržoval disciplinární pravidla. Šrí Íšópanišad říká, že Pán je také “antiseptický” a “profylaktický”, neboli čistý a neposkvrněný. Je antiseptický v tom smyslu, že i nečistá věc se může dotykem s Ním očistit. Slovo profylaktický se vztahuje na sílu Jeho společnosti. Bhagavad-gítá (9.30-31) připomíná, že oddaný se zpočátku třeba může jevit jako sudurācāra, tj. ten, kdo se nechová správně, avšak přesto se má považovat za čistého, neboť je na správné cestě. Je tomu tak díky profylaktickým vlastnostem Pána. Pán je též apāpa-viddham, poněvadž se Ho nemůže dotknout hřích. Také tehdy, kdy se může zdát, že jedná hříšně, jsou všechny jeho činy dobré, neboť nepřichází v úvahu, že by na Něho hřích mohl mít nějaký vliv. Protože je Pán za všech okolností śuddham, nejčistší, bývá často přirovnáván ke slunci. Slunce absorbuje vlhkost z mnoha nedotknutelných míst na zemi, a přesto zůstává čisté. Slunce očišťuje nečisté věci svou sterilizační silou. Může-li být slunce, jež je hmotnou věcí, tak mocné, jen stěží si lze představit čistotu a sílu všemocného Pána.

Le Seigneur seul Se suffit entièrement à Lui-même. Lorsque Śrī Kṛṣṇa apparut sur terre il y a 5 000 ans, Il fit voir par Ses activités surnaturelles qu’Il était Dieu, la Personne Suprême. Dans Son enfance, Il extermina nombre d’êtres démoniaques et de monstres puissants, tels Aghāsura, Bakāsura et Śakatāsura, alors qu’à un âge encore si tendre, il était impossible qu’Il eût acquis une telle puissance par aucune pratique que ce soit. Il fut capable, par exemple, de soulever la colline Govardhana et n’eut pas besoin pour cela de s’exercer à l’haltérophilie. Il dansa avec les gopīs sans souci des convenances, et pourtant sans qu’aucune faute puisse Lui être imputée. En fait, si les relations amoureuses de Kṛṣṇa et des gopīs avaient été le fruit de la luxure et n’avaient pas transcendé l’amour matériel, jamais Śrī Caitanya, qui suivait strictement toutes les règles du sannyāsa, ne les aurait exaltées.

La Śrī Īśopaniṣad confirme ici, avec les termes śuddham et apāpa-viddham, que le Seigneur est pur et qu’Il ne peut être contaminé. Il est śuddham (littéralement « antiseptique ») dans le sens où une chose impure est purifiée à Son seul contact, et apāpa-viddham (littéralement « prophylactique »), dans la mesure où Il protège de toute souillure ceux qui entrent en contact avec Lui. La Bhagavad-gītā (9.30–31) explique qu’à ses débuts un bhaktapeut sembler faire de constants écarts (su-durācāra), mais on doit le considérer comme pur car il est engagé sur la voie juste. Telle est l’une des manifestations de la nature « prophylactique » du Seigneur. Un autre aspect de cette qualité est que Dieu ne peut être touché par le péché ; chacun de Ses gestes est vertueux, même s’ils peuvent parfois sembler immoraux. Parce qu’Il est śuddham, « antiseptique », c’est-à-dire qu’Il demeure pur en toutes circonstances et purifie tout objet impur, on compare le Seigneur au soleil, lequel reste pur tout en asséchant les pires endroits et en stérilisant les choses les plus immondes. Or, si le soleil, simple corps matériel, possède ce pouvoir, nous pouvons à peine imaginer combien grand est le pouvoir de purification du Seigneur tout-puissant.