Skip to main content

Mantra sedmá

Mantra Sept

Verš

Texte

yasmin sarvāṇi bhūtāny
ātmaivābhūd vijānataḥ
tatra ko mohaḥ kaḥ śoka
ekatvam anupaśyataḥ
yasmin sarvāṇi bhūtāny
ātmaivābhūd vijānataḥ
tatra ko mohaḥ kaḥ śoka
ekatvam anupaśyataḥ

Synonyma

Synonyms

yasmin — v této situaci; sarvāṇi — všechny; bhūtāni — živé bytosti; ātmā — duchovní jiskra; eva — pouze; abhūt — existuje jako; vijānataḥ — ten, kdo ví; tatra — v tom; kaḥ — co; mohaḥ — iluze; kaḥ — co; śokaḥ — úzkost; ekatvam — téže kvality; anupaśyataḥ — ten, kdo se na vše dívá prostřednictvím autority, nebo kdo stále takto vidí.

yasmin : dans cette situation ; sarvāṇi : tous ; bhūtāni : les êtres vivants ; ātmā : l’étincelle spirituelle ou cit-kaṇa ; eva : seulement ; abhūt : existe en tant que ; vijānataḥ : pour celui qui sait ; tatra : en cela ; kaḥ : quelle ; mohaḥ :illusion ; kaḥ : quelle ; śokaḥ : angoisse ; ekatvam : un en qualité ; anupaśyataḥ : pour celui qui voit à travers l’autorité en la matière, ou celui qui voit toujours ainsi.

Překlad

Translation

Kdo stále vidí všechny živé bytosti jako duchovní jiskry téže kvality jako Pán, stane se opravdovým znalcem věcí. Co pak pro něho může znamenat úzkost, co klam?

Celui qui constamment voit en chaque être l’étincelle spirituelle, en qualité identique à Dieu, connaît la vraie nature des choses. Comment l’illusion ou l’angoisse pourraient-elles s’emparer de lui ?

Význam

Purport

Kromě dvou druhů pokročilých oddaných, o nichž byla řeč v předešlé mantře, nemůže nikdo správně rozumět duchovní pozici živé bytosti. Živé bytosti jsou téže kvality jako Nejvyšší Pán, tak jako jiskry ohně jsou téže kvality jako oheň. Kvantitativně však jiskry přesto nejsou ohněm, neboť kvantita žáru a světla obsažená v jiskrách se nerovná kvantitě obsažené v ohni. Mahā-bhāgavata, velký oddaný, chápe jednotu v tom smyslu, že ve všem vidí energii Nejvyššího Pána. Protože mezi energií a zdrojem této energie není rozdílu, existuje tu jednota. Bez žáru a světla by oheň neměl smysl, a přesto se žár a světlo z analytického pohledu od ohně liší. Synteticky však jsou žár, světlo a oheň jedno a totéž.

Nul autre que le madhyama-adhikārī et l’uttama-adhikārī, dont nous parlions dans le mantra précédent, ne peut connaître avec justesse la nature spirituelle de l’être vivant. De même que le feu et les étincelles qui en jaillissent ne font qu’un en qualité, le Seigneur Suprême et les êtres vivants participent de la même nature. Pourtant, malgré une nature identique, le feu et l’étincelle ne sont pas égaux, car ils ne produisent pas la même intensité de chaleur et de lumière. Le mahā-bhāgavata, celui qui s’est entièrement voué à Dieu, voit donc l’unicité dans le sens où il comprend que tout est l’énergie du Seigneur. Il y a unicité, car il n’y a pas de différence entre l’énergie et sa source. Même si, d’un point de vue analytique, la chaleur et la lumière sont distinctes du feu, ce dernier n’existe pas séparé d’elles. Aussi peut-on dire, en faisant la synthèse, que la chaleur, la lumière et le feu ne sont qu’une seule et même chose.

Sanskrtská slova ekatvam anupaśyataḥ nám říkají, abychom viděli jednotnost všech živých bytostí z hlediska zjevených spisů. Každá jednotlivá jiskra nejvyššího celku má téměř osmdesát procent známých vlastností celku, avšak Nejvyššímu Pánu se nemůže rovnat. Tyto vlastnosti mají v nepatrném množství, neboť živá bytost je pouze nepatrnou částečkou Nejvyššího Celku. Můžeme použít také jiného přirovnání: množství soli obsažené v jedné kapce se nikdy nerovná množství soli, obsaženém v celém oceánu. Pokud však jde o kvalitu, je sůl obsažená v jedné kapce přesto stejná jako všechna sůl obsažená v oceánu. Kdyby individuální lidská bytost byla jak kvalitativně, tak kvantitativně rovna Nejvyššímu Pánu, bylo by vyloučeno, aby podléhala vlivům hmotné energie. V předcházejících mantrách již bylo řečeno, že žádná živá bytost, ani mocné polobohy nevyjímaje, nemůže v žádném ohledu předčít Nejvyššího Pána; ekatvam tedy neznamená, že živá bytost se ve všech směrech rovná Nejvyššímu Pánu. Znamená to, že je zde jednotnost zájmu, stejně jako v rodině je zájem všech jejích členů stejný anebo stejně tak existuje stejný národní zájem, přestože národ tvoří mnoho různých jednotlivých občanů. Všechny živé bytosti jsou součástmi téže nejvyšší rodiny a zájem Nejvyššího Pána a Jeho částí je stejný. Každá živá bytost je synem Nejvyšší Bytosti. V Bhagavad-gítě (14.3-4) stojí, že všechna živá stvoření vesmíru—ptáci, plazi, mravenci, vodní živočichové, stromy a ostatní bytosti po celém vesmíru—jsou emanacemi okrajové energie Nejvyššího Pána. Proto všichni patří do rodiny Nejvyšší Bytosti. V duchovním životě se zájmy nestřetávají.

Les mots ekatvam anupaśyataḥ utilisés dans ce mantra signifient « réaliser l’unicité de tous les êtres à partir de l’enseignement des Écritures révélées ». L’être vivant est une étincelle du Tout, c’est-à-dire de Dieu, et il possède presque 80% des attributs du Tout, mais en infime quantité puisqu’il n’en est qu’une infime partie. Pour user d’une autre analogie, le rapport entre Dieu et les êtres vivants ressemble à celui qui existe entre l’océan et la goutte d’eau. Bien que le sel qu’ils contiennent soit de même composition chimique, la quantité en diffère considérablement. Si l’être distinct était en tout l’égal de Dieu, en quantité comme en qualité, jamais il n’aurait subi l’influence de l’énergie matérielle. On a vu dans les mantras précédents, qu’aucun être — pas même les puissants devas — ne peut égaler l’Être Suprême, à quelque égard que ce soit. Le terme sanskrit ekatvam, dans ce verset, ne suggère donc pas l’égalité totale du Seigneur et de l’être, mais signifie, dans un sens plus large, que leurs intérêts sont communs, comme ceux qui unissent les membres d’une même famille ou les citoyens d’une même nation, malgré la multiplicité des individus. Les intérêts de l’être distinct et ceux de l’Être Suprême sont donc identiques, puisque Dieu et Ses parties intégrantes composent une même famille suprême ; chaque être est le fils de Dieu. La Bhagavad-gītā (7.5) enseigne que toutes les créatures de l’univers — non seulement les humains, mais aussi les mammifères, les oiseaux, les reptiles, les poissons, les arbres, etc. — émanent de l’énergie marginale du Seigneur Suprême. On peut donc dire qu’elles appartiennent toutes à la famille du Seigneur, et nulle mésentente ou incompatibilité n’est possible entre elles.

Duchovní bytosti jsou určeny k radosti. Každá živá bytost—Nejvyšší Pán i Jeho částečky—je svou podstatou určena k věčné radosti. Živé bytosti uvězněné v hmotné schráně nepřetržitě hledají radost, avšak hledají ji na chybné rovině. Nezávisle na tomto hmotném světě existuje duchovní rovina, kde se Nejvyšší Bytost raduje spolu se svými nesčetnými společníky. Není tam ani stopy po hmotných kvalitách, a proto se této úrovni říká nirguṇa. Na této úrovni nedochází ke konfliktům při požitku. V hmotném světě se zájmy rozličných individuálních bytostí neustále střetávají, neboť jim uniklo vlastní středisko radosti. Pravým centrem radosti je Nejvyšší Pán, jenž je středem vznešeného duchovního tance zvaného rāsa. My všichni jsme určeni k tomu, abychom se k Němu připojili a užívali života zaměřeni k jednomu transcendentálnímu cíli a bez konfliktů. To je vysoká úroveň duchovního zájmu, a jakmile člověk uskuteční tuto dokonalou jednotu, nepřichází v úvahu ani iluze, ani nářek.

Tout être spirituel est destiné au bonheur, dit le Vedānta-sūtra (1.1.12) : ānanda-mayo ’bhyāsāt. De par leur nature et leur constitution, tous les êtres — le Seigneur Suprême aussi bien que tout être émanant de Lui — sont faits pour le bonheur éternel. Tous les êtres emprisonnés dans la matière recherchent constamment le bonheur, mais ils le cherchent au mauvais endroit. Au-delà de la dimension matérielle se trouve la dimension spirituelle, dénuée de tout attribut matériel (nirguṇa) et libre des conflits d’intérêts, où l’Être Suprême et Ses innombrables compagnons jouissent d’une félicité éternelle. Dans le monde matériel, les divers individus sont toujours en lutte, car ils ignorent où se trouve le bonheur. Le véritable centre du bonheur est le Seigneur Suprême, cœur de la sublime danse rāsa. Nous sommes tous destinés à Le rejoindre et à jouir avec Lui d’une vie libre de tout conflit, axée sur un commun intérêt transcendantal. Quiconque peut comprendre cette harmonie parfaite ne connaîtra plus l’illusion (moha) ni la lamentation (soka).

Májá, iluze, přináší bezbožnou civilizaci a jejím důsledkem je nářek. Bezbožná civilizace, kterou podporují moderní politikové, přináší mnoho úzkosti. To je zákon přírody. Jak stojí psáno v Bhagavad-gítě (7.14), tyto tvrdé zákony přírody nikdo nepřekoná. Mohou se nad ně povznést pouze ti, kdo se odevzdají lotosovým nohám Nejvyššího Pána. Z toho vyplývá, že chceme- li se osvobodit od iluze a úzkosti a sjednotit všechny různorodé zájmy, musí se stát středem veškerých našich činností Bůh.

L’illusion engendre une civilisation athée, promise à la lamentation. En raison des lois de la nature, la civilisation que nous offrent les politiciens modernes ne sera jamais qu’un foyer d’angoisse, car elle peut s’effondrer à tout moment. Comme le dit la Bhagavad-gītā (7.14), seuls ceux qui s’abandonnent aux pieds pareils-au-lotus du Seigneur Suprême peuvent se soustraire aux dures lois de la nature. Si nous voulons échapper à l’illusion et à l’angoisse, et unifier les désirs de chacun, nous devons centrer toutes nos activités sur Dieu.

Výsledky našich činností se musí využít tak, aby sloužily zájmům Pána a k žádným jiným účelům, protože pouze pak můžeme vnímat zájem ātma-bhūta, o němž se zmiňuje Šrí Íšópanišad. Zájem ātma-bhūta, o němž byla řeč v této mantře, a brahma- bhūta, o němž je řeč v Bhagavad-gítě (18.54), jsou totožné. Nejvyšší ātmā neboli duše je Pán a drobná ātmā je živá bytost. Nejvyšší ātmā neboli Paramátmá udržuje všechny jednotlivé drobné bytosti, neboť Nejvyšší Pán se chce těšit z jejich láskyplné oddanosti. Otec se expanduje ve svých dětech a poskytuje jim obživu, poněvadž z nich má radost. Jestliže jsou poslušny otcovy vůle, probíhají rodinné záležitosti hladce, zájem všech je totožný a atmosféra příjemná. Táž situace je transcendentálně vytvořena v Brahmanu, v absolutní rodině Parabrahmanu, Nejvyššího Ducha.

Il faut dédier au service du Seigneur les fruits de nos efforts et ne les destiner qu’à cette fin si nous voulons connaître l’ātma-bhūta dont parle la Śrī Īśopaniṣad. La satisfaction de l’âme, l’ātma-bhūta de ce verset, est identique au brahma-bhūta de la Bhagavad-gītā (18.54). L’ātmā suprême est le Seigneur Lui-même, tandis que l’ātmā infinitésimal est l’être vivant. L’ātmā suprême, le Paramātmā, subvient aux besoins de tous les êtres distincts infimes pour connaître la joie de leur amour, comme un père se multiplie à travers ses enfants et prend soin d’eux pour jouir du plaisir de leur compagnie. Qu’ils soient obéissants, et les rapports familiaux seront très harmonieux, l’atmosphère de la maison agréable, les aspirations communes. Il en est de même au niveau transcendantal de la famille absolue du Parabrahman, l’Être spirituel suprême.

Parabrahman je právě tak osobou jako jednotlivé bytosti. Ani Pán, ani živé bytosti nejsou neosobní. Takové transcendentální osobnosti jsou plny transcendentální blaženosti, poznání a věčného života. To je pravá duchovní existence, a jakmile si člověk plně uvědomí tuto transcendentální pozici, ihned se odevzdá lotosovým nohám Nejvyšší Bytosti, Šrí Kršny. Takováto velká duše, mahātmā, je však velmi vzácná, neboť transcendentální realizace lze dosáhnout pouze po mnoha, mnoha zrozeních (Bg. 7.19). Jakmile jí však jednou živá bytost dosáhne, přestává existovat iluze i bolest, útrapy materiální existence i rození a umírání, jemuž jsme vystaveni v současnosti. To je poučení, jež nám dává tato mantra Šrí Íšópanišady.

Le Parabrahman est une personne au même titre que les êtres distincts ; aucun d’eux n’est impersonnel. Au niveau spirituel, toute personne jouit de la connaissance, de l’éternité et de la félicité absolues. Voilà donc les caractères de l’existence spirituelle, et ceux qui retrouvent la pleine conscience de cette dimension transcendantale s’abandonnent aussitôt aux pieds pareils-au-lotus de l’Être Suprême, Śrī Kṛṣṇa. Mais ces mahātmās, ces grandes âmes, sont très rares, car ce n’est qu’après de nombreuses vies que l’on peut atteindre à cette réalisation qui marque la fin de l’illusion, de la détresse, des souffrances issues de l’existence matérielle, et du cycle des morts et des renaissances. Voilà donc ce que nous apprend ce mantra de la Śrī Īśopaniṣad.