Skip to main content

Mantra třetí

Mantra Trois

Verš

Texte

asuryā nāma te lokā
andhena tamasāvṛtāḥ
tāḿs te pretyābhigacchanti
ye ke cātma-hano janāḥ
asuryā nāma te lokā
andhena tamasāvṛtāḥ
tāḿs te pretyābhigacchanti
ye ke cātma-hano janāḥ

Synonyma

Synonyms

asuryāḥ — určeno asurům; nāma — známi pod jménem; te — ti; lokāḥ — planety; andhena — nevědomosti; tamasā — temnotou; āvṛtāḥ — pokryté; tān — tyto planety; te — tyto; pretya — po smrti; abhigacchanti — vstoupit; ye — kdokoliv; ke — každý; ca — a; ātma-hanaḥ — kdo zabíjí duši; janāḥ — osoby.

asuryāḥ : destinées aux asuras ; nāma : connues du nom de ; te : ces ; lokāḥ : planètes ; andhena : l’ignorance ; tamasā : l’obscurité ; āvṛtāḥ : voilées par ; tān : là ; te : ils ; pretya : après la mort ; abhigacchanti : vont sur ; ye :quiconque ; ke : tous ; ca : et ; ātma-hanaḥ : ceux qui tuent l’âme ; janāḥ : les personnes.

Překlad

Translation

Kdokoliv zabíjí duši, musí vstoupit na planety známé jako světy bezvěrců, plné temna a nevědomosti.

Celui qui « tue » l’âme, quel qu’il soit, ira sur ces planètes dites mondes des infidèles, où règnent l’ignorance et les ténèbres.

Význam

Purport

Lidský život se od života zvířecího liší tím, že jej provází velká odpovědnost. Ti, kdo jsou si této odpovědnosti vědomi a jednají podle toho, se nazývají surové (zbožní lidé), zatímco ti, kdo jí nedbají nebo ji neznají, jsou asurové (démoni). V celém vesmíru existují pouze tyto dva druhy živých bytostí. V Rg Védě stojí, že cílem surů jsou vždy lotosové nohy Nejvyššího Pána Višnua, a podle toho také jednají. Jejich cesty jsou jasné jako dráha Slunce.

La vie humaine se distingue de celle des animaux par de plus lourdes responsabilités. On appelle suras (personnes saintes) ceux qui prennent conscience de ces responsabilités et les assument, et asuras(mécréants), ceux qui les négligent ou même les ignorent. Tout être humain se classe dans l’une ou l’autre catégorie. Le Ṛg Veda déclare que les suras ont pour unique but d’atteindre les pieds pareils-au-lotus de Viṣṇu, le Seigneur Suprême, et la voie qu’ils suivent est aussi lumineuse que la voie du soleil.

Inteligentní lidské bytosti musí mít neustále na paměti, že tuto specifickou tělesnou podobu jsme dostali po vývoji trvajícím mnoho miliónů let a po dlouhém převtělování duše. Tento hmotný svět bývá někdy přirovnáván k oceánu a naše lidské tělo k dobré lodi, určené k plavbě přes tento oceán. Védské spisy a áčárjové neboli svatí učitelé se přirovnávají ke zkušeným lodivodům a přednosti lidského těla k příznivým větrům, pomáhajícím lodi plout hladce k vytouženému cíli. Člověk, který přes všechny tyto výhody nevyužije plně lidského života k seberealizaci, musí být považován za ātma-hā, toho, kdo zabíjí duši. Šrí Íšópanišad nás jasně upozorňuje a varuje, že tomu, kdo zabíjí duši, je souzeno vstoupit do nejtemnějších končin nevědomosti, kde bude vystaven věčnému utrpení.

L’homme intelligent doit toujours se rappeler que la forme humaine ne s’obtient qu’après d’innombrables transmigrations de l’âme sur une période de plusieurs millions d’années. On compare parfois l’univers matériel à un océan, et le corps à un solide vaisseau conçu pour le traverser. Les Écritures védiques et les ācāryas jouent le rôle de capitaines expérimentés, et les avantages qu’offre la forme humaine sont les vents favorables qui aident le navire à voguer paisiblement vers sa destination. Celui qui, malgré de tels atouts, ne profite pas pleinement de la forme humaine pour réaliser son moi spirituel, est un ātma-hana, un « assassin de l’âme ». Son destin, nous dit l’Īśopaniṣad, est de s’enfoncer dans les régions les plus ténébreuses de l’ignorance pour y souffrir interminablement.

Ekonomické problémy vepřů, psů, velbloudů a oslů jsou stejně závažné jako naše. Problémy těchto zvířat jsou vyřešeny za odporných podmínek, ale člověku poskytly přírodní zákony veškeré možnosti k pohodlnému životu, neboť lidská forma života je důležitější a cennější než život zvířete. Proč byl člověku dán lepší život než vepři a ostatním zvířatům? Proč má pracovník zastávající vedoucí postavení více výhod než obyčejný úředník? Odpověď zní, že povinnosti vysokého úředníka jsou vyšší povahy. Stejně tak životní povinnosti člověka jsou vyšší povahy než povinnosti zvířat, jež se neustále zaměstnávají naplňováním svých žaludků. Dnešní moderní civilizace, ničitelka duší, jen zvětšila problémy prázdného žaludku. Přiblížíme-li se k uhlazenému zvířeti, civilizovanému člověku, řekne nám, že prostě chce pracovat, aby uspokojil svůj žaludek, a že žádnou seberealizaci nepotřebuje. Zákony přírody jsou však tak kruté, že přes jeho horlivou snahu pracovat tvrdě pro svůj žaludek mu stále hrozí nezaměstnanost.

Les besoins vitaux du porc, du chien, du chameau, de l’âne et autres animaux ont autant d’importance pour eux que pour nous les nôtres, mais ils doivent être satisfaits dans les conditions les plus déplaisantes ; l’être humain, au contraire, se voit offrir par la nature toutes facilités pour vivre de façon agréable, tout simplement parce que la vie humaine est plus importante que la vie animale. Pourquoi l’homme aurait-il une existence plus plaisante que les animaux ? Pourquoi un agent haut placé du gouvernement jouit-il de plus grands privilèges qu’un simple employé ? Pour la simple raison qu’occupant un poste plus élevé, il a des devoirs plus importants à remplir, tout comme l’homme a des responsabilités plus lourdes que celles de l’animal, lequel n’a d’autre souci que de remplir un estomac vide.

Et pourtant si l’on propose à l’homme moderne, dit « civilisé », de s’intéresser à la vie spirituelle, il répondra qu’il travaille uniquement à remplir son estomac et qu’un affamé n’a nul besoin de réaliser son identité spirituelle. Il n’est rien d’autre, en fait, qu’un animal raffiné. La civilisation qu’il a créée, non seulement « tue » l’âme, mais n’a fait qu’accroître les problèmes de la faim ; les lois de la nature sont si intransigeantes que malgré son désir de travailler dur pour les besoins de l’estomac, il y a constamment au-dessus de sa tête la menace du chômage.

Tuto lidskou životní podobu jsme nedostali proto, abychom dřeli jako osli, vepři a psi, nýbrž proto, abychom dosáhli nejvyšší životní dokonalosti. Jestliže nedbáme o seberealizaci, přírodní zákony nás donutí velmi tvrdě pracovat, i když si to nepřejeme. Lidé tohoto věku jsou nuceni pracovat stejně tvrdě jako osli a býci zapřaženi do vozu. Tento verš Šrí Íšópanišady se zmiňuje o několika oblastech, kam jsou asurové posíláni pracovat. Osoba, které se nepodaří dostát svým povinnostem člověka, se musí převtělovat na planety asurů do některé z degradovaných forem života a tvrdě pracovat v nevědomosti a temnotě.

Cette forme humaine ne nous est pas donnée pour peiner comme l’âne ou le chameau, mais bien pour nous permettre d’atteindre la plus haute perfection. Si nous ne nous préoccupons pas de réalisation spirituelle, la nature nous forcera bon gré mal gré à travailler très dur. À l’époque où nous vivons, l’homme se voit contraint de peiner comme une bête de somme. La Śrī Īśopaniṣad nous révèle en quels endroits les asuras sont envoyés pour souffrir : si l’homme ne remplit pas les devoirs que lui confère sa forme humaine, il devra transmigrer sur des planètes dites asurya, où tous les êtres, sous des formes dégénérées, luttent pour survivre dans l’ignorance et les ténèbres.

V Bhagavad-gítě (6.41-43) stojí, že člověku, který započal svou pouť za seberealizací, ale nedokončil ji, ačkoliv se opravdově snažil—člověku, který se snažil o realizaci svého vztahu k Bohu—je dána možnost narodit se v rodině śuci nebo śrīmat. Slovo śuci označuje duchovně vyspělého bráhmana, a śrīmat označuje vaišju, příslušníka obchodnické společenské třídy. Znamená to, že osoba, jíž se nepodaří realizovat svůj vztah k Bohu, dostane na základě svého vážného pokusu v předešlém životě lepší možnosti pro seberealizaci. Jestliže dokonce i neúspěšnému uchazeči je poskytnuta možnost narodit se v ušlechtilé rodině, nelze si ani představit postavení toho, kdo dosáhl úspěchu. Již pouhá snaha poznat Boha zaručuje zrození v bohaté nebo aristokratické rodině. Ten však, kdo se o to ani nepokusí, kdo chce být pohroužen do iluzí, kdo je příliš materialistický a lpí na hmotných požitcích, se musí odebrat do nejtemnějších končin pekla, jak to také potvrzují všechny védské spisy. Takoví materialističtí asurové se někdy vydávají za velice zbožné, avšak jejich konečným cílem je hmotný blahobyt. Bhagavad-gítá (16.17-18) takové lidi kárá, neboť jsou velcí jen silou svého podvodu a drží se u moci pouze pomocí hlasů nevědomců a svého hmotného bohatství. Tito asurové nezajímající se o seberealizaci a pojetí īśāvāsya, o Pána, se zajisté dostanou do nejtemnějších končin.

Par contre, la Bhagavad-gītā (6.41–43) nous apprend que tous ceux qui, malgré un effort sincère pour réaliser leur relation avec Dieu, ne poursuivent pas leur chemin jusqu’au bout, obtiendront de renaître dans une famille de śuci (brāhmaṇa spirituellement élevé) ou śrīmat (vaiśya adonné au négoce). Ainsi, si celui qui n’est pas parvenu à la réalisation spirituelle se voit attribuer une meilleure chance encore dans sa vie suivante, en raison de ses efforts sincères, que dire du résultat obtenu par celui qui y est arrivé. Mais ceux qui ne se donnent pas même la peine de faire cet effort et désirent demeurer dans l’illusion, qui sont trop matérialistes et trop attachés aux plaisirs de ce monde, ceux-là, comme le confirment les Écritures védiques, doivent descendre dans les régions infernales. Ces asuras font parfois montre de religion, mais leur but ultime est la prospérité matérielle. La Bhagavad-gītā (16.17–18) dénonce ces hommes en les qualifiant d’ātma-sambhāvitas, grands seulement par la force de leurs mystifications, de leurs richesses et des votes des ignorants. Ces asuras n’ont aucune réalisation spirituelle et aucune connaissance de l’īśāvāsya, le titre de propriété universelle du Seigneur ; ils sont assurés de sombrer dans les régions du monde les plus obscures.

Závěrem tedy je, že jakožto lidé nejsme určeni jen k tomu, abychom v nejistém postavení řešili ekonomické problémy, ale k tomu, abychom řešili problémy hmotného života, jež před nás staví přírodní zákony.

Nous pouvons conclure de tout cela que le but de la forme humaine n’est pas simplement de résoudre sur des bases instables ses problèmes économiques, mais d’apporter une solution définitive à tous les problèmes de l’existence matérielle que nous imposent les lois de la nature.