Skip to main content

Mantra druhá

Mantra Deux

Verš

Texte

kurvann eveha karmāṇi
jijīviṣec chataḿ samāḥ
evaṁ tvayi nānyatheto ’sti
na karma lipyate nare
kurvann eveha karmāṇi
jijīviṣec chataḿ samāḥ
evaṁ tvayi nānyatheto ’sti
na karma lipyate nare

Synonyma

Synonyms

kurvan — nepřetržitě jednat; eva — tak; iha — během tohoto života; karmāṇi — práce; jijīviṣet — člověk si má přát žít; śatam — sto; samāḥ — let; evam — žít tak; tvayi — pro tebe; na — ne; anyathā — alternativa; itaḥ — z této cesty; asti — existuje; na — ne; karma — práce; lipyate — může být poután; nare — pro člověka.

kurvan : en faisant continuellement ; eva : ainsi ; iha : au cours de cette vie ; karmāṇi : l’action ; jijīviṣet : on peut désirer vivre ; śatam : cent ; samāḥ : années ; evam : en vivant ainsi ; tvayi : à toi ; na : aucune ; anyathā :alternative ; itaḥ : de cette voie ; asti : il y a ; na : ne pas ; karma : l’action ; lipyate : peut être lié ; nare : pour l’homme.

Překlad

Translation

Jestliže člověk nepřetržitě jedná v tomto duchu, může usilovat o to, aby žil stovky let, neboť tento druh práce ho nepřipoutává k zákonům karmy. Jiné cesty pro člověka není.

L’homme peut espérer vivre plusieurs centaines d’années s’il agit continuellement selon ce principe, car de tels actes ne l’enchaîneront pas à la loi du karma. Il n’existe pour lui aucune autre alternative.

Význam

Purport

Nikomu se nechce zemřít a každý chce žít co nejdéle. Tato tendence se projevuje nejen u jednotlivců, nýbrž i kolektivně ve společnosti a národě. Každá živá bytost tvrdě zápasí o život, a podle védských spisů je to zcela přirozené. Živá bytost je svou podstatou věčná, ale následkem svého zajetí v hmotné existenci musí znovu a znovu měnit své tělo. Tento proces se nazývá převtělování duší a někdy se mu také říká karma-bandhana, připoutanost k práci. Živý tvor musí pracovat pro svou obživu, neboť to je zákon hmotné přírody, a jestliže nejedná v souladu s uloženými povinnostmi, porušuje zákony přírody a uvazuje se stále více ke koloběhu rození a umírání.

Personne ne veut mourir ; chacun désire au contraire vivre le plus longtemps possible. On trouve cette tendance chez l’individu, mais aussi à l’échelle de la famille, de la société et de la nation. Toutes les espèces vivantes doivent mener un dur combat pour leur survie, et les Vedas considèrent cela comme tout à fait naturel. Par nature, l’être vivant est éternel, mais son emprisonnement dans la matière le force à passer d’un corps à un autre ; cette transmigration de l’âme est due au karma-bandhana, « l’enchaînement à ses propres actions ». En raison des lois de la nature, l’homme doit travailler pour vivre, mais s’il le fait sans tenir compte des devoirs inhérents à la forme humaine, il transgresse ces lois, avec pour effet de s’enliser encore plus profondément dans le cycle des morts et des renaissances à travers les multiples espèces.

Ostatní životní formy jsou podřízeny koloběhu rození a umírání, ale jakmile živá bytost dosáhne lidského života, je jí dána možnost vymanit se ze zákonů karmy. Karma, akarma a vikarma jsou velmi srozumitelně popsány v Bhagavad-gítě. Činy vykonané v souladu s uloženými povinnostmi, o nichž se píše ve zjevených spisech, se nazývají karma. Činy, jež člověka vysvobozují z koloběhu rození a umírání, se nazývají akarma. A konečně činy, při nichž člověk zneužil své svobody a jež vedou k nižší životní formě, se nazývají vikarma. Mezi těmito třemi druhy činností dá inteligentní člověk přednost těm, které ho osvobozují ze zajetí karmy. Obyčejní lidé si přejí vykonávat dobrou práci, aby došli uznání, a aby na tomto světě nebo v nebi získali vyšší postavení, avšak vyspělejší lidé se chtějí zcela oprostit od akcí a reakcí práce. Inteligentní lidé dobře vědí, že jak dobré, tak špatné činy připoutávají člověka k materiálním útrapám. Proto usilují jednat způsobem, který vede k osvobození od účinků dobré i špatné práce.

Toutes les espèces vivantes sont soumises à ces morts et à ces naissances répétées, mais lorsque l’être obtient une forme humaine, il a la possibilité d’échapper aux chaînes du karma. La Bhagavad-gītā nous explique de façon claire ce qu’il faut entendre par les mots karma, vikarma et akarmaKarma désigne les actes accomplis en accord avec les devoirs que nous prescrivent les Écritures. Vikarma désigne les actes qui résultent d’un mauvais usage de notre libre arbitre et nous orientent vers des formes de vie inférieures. Et akarma désigne les actes qui nous libèrent de l’engrenage des morts et des renaissances.

De ces trois façons d’agir, l’homme intelligent choisira celle qui lui permet de se défaire des liens du karma. Le commun des hommes désire accomplir des actes méritoires afin que sa vertu reconnue lui donne d’être élevé en ce monde ou dans les planètes édéniques. Mais l’homme plus évolué, l’homme d’intelligence, cherche à agir de façon à s’affranchir des conséquences de tout acte, car il sait très bien que bonnes ou mauvaises, ses actions l’enchaînent également à la souffrance matérielle. La Śrī Īśopaniṣad lui enseigne donc ici le mode d’action libérateur qui le sauvera des répercussions de tout acte, bon ou mauvais.

Pokyny obsažené ve Šrí Íšópanišadě jsou podrobněji vysvětleny v Bhagavad-gítě, tresti všech Upanišad, někdy též zvané Gítópanišad. V Bhagavad-gítě říká Osobnost Božství, že člověk nemůže dosáhnout stavu naiṣkarma nebo akarma, dokud nesplní předepsané povinnosti, o nichž se zmiňují védské spisy (Bg. 3.9-16). Védy mohou usměrnit pracovní energii člověka tak, aby si postupně mohl uvědomit autoritu Nejvyšší Bytosti. Když si člověk uvědomí autoritu Osobnosti Božství, rozumí se, že dosáhl pozitivního poznání. V tomto stádiu čistoty nemohou již kvality hmotné přírody: dobro, vášeň a nevědomost, ovlivňovat člověka, který je nyní schopen konat práci, která ho neváže ke koloběhu rození a umírání (naiṣkarma).

Les enseignements de la Śrī Īśopaniṣad se trouvent développés dans la Bhagavad-gītā, qu’on appelle également la Gītopaniṣad, c’est-à-dire la quintessence de toutes les Upaniṣads. Dans la Bhagavad-gītā (3.9–16), Dieu, la Personne Suprême, déclare qu’il est impossible d’atteindre le stade du naiṣkarma, ou akarma, sans remplir les devoirs que nous assignent les Textes védiques. Ces Écritures peuvent régler les activités de chacun de manière à lui faire réaliser progressivement la souveraineté de l’Être Suprême, Kṛṣṇa ; la connaissance parfaite, positive, est la réalisation de cette suprématie. Dans un tel état de pureté, les trois guṇas (la Vertu, la Passion et l’Ignorance) n’affecteront plus l’homme, qui pourra désormais situer ses actes au niveau du naiṣkarma, où nul ne s’enchaîne plus au cycle des morts et des renaissances.

Ve skutečnosti nemusí nikdo dělat nic jiného než oddaně sloužit Pánu. Na nižších životních stupních ovšem není možné začít neprodleně vykonávat oddanou službu Bohu. Stejně tak není možné úplně skoncovat s prací, která přináší následky. Podmíněná duše je zvyklá pracovat pro smyslový požitek, ve svém vlastním sobeckém zájmu, ať již bezprostředním nebo rozšířeném. Obyčejný člověk pracuje pro svůj vlastní smyslový požitek, a když se toto pojetí smyslového požitku rozšíří na jeho společnost, národ nebo celé lidstvo, bere na sebe různé přitažlivé názvy jako altruismus, socialismus, komunismus, nacionalismus, humanismus atd. Tyto “ismy” jsou velice přitažlivými formami činností, které připoutávají (karma-bandhana), ale védský pokyn Šrí Íšópanišady zní: Chce-li někdo žít pro některý ze jmenovaných “ismů”, nechť umístí Boha do středu. Mít rodinu nebo být altruistou, socialistou, komunistou, patriotem nebo humanistou není nic špatného, pokud člověk vykonává tuto činnost v duchu īśāvāsya, tj. pojetí s Bohem ve středu.

En fait, l’homme n’a pas d’autre devoir que de servir le Seigneur avec amour et dévotion. Cependant, à un niveau de conscience inférieur, on ne peut, dès l’abord, se consacrer aux activités dévotionnelles et cesser complètement d’agir pour soi-même. L’âme conditionnée a l’habitude d’agir toujours pour son plaisir et son propre intérêt, que ce soit au niveau égoïstement personnel, ou étendu à la famille et à la nation. Quand le principe de la jouissance matérielle dépasse l’individu pour s’étendre à la société, à la nation ou à l’humanité entière, il prend différents noms flatteurs tels qu’altruisme, socialisme, communisme, nationalisme, humanitarisme, etc. Ces « ismes » sont certainement des formes très attirantes de karma-bandhana (enchaînement karmique), mais la Śrī Īśopaniṣad enseigne que si l’on tient à servir leur cause, on doit le faire en plaçant Dieu au centre. Il n’y a pas de mal à être chef de famille, ou à être altruiste, socialiste, communiste, patriote ou philanthrope, pourvu que ces rôles soient remplis selon le principe de l’īśāvāsya, en faisant de Dieu, l’īśa, le centre de toute action.

Činnosti soustředěné k Bohu jsou v Bhagavad-gítě (2.40) tak oceňovány, že již několik málo jich stačí k tomu, aby člověka zachránily před největším nebezpečím. Největším nebezpečím života je znovu sklouznout do vývojového cyklu rození a umírání. Za nejnešťastnějšího člověka se musí pokládat ten, kdo si nějakým způsobem nechá ujít duchovní možnost, kterou mu poskytuje jeho lidská forma života a sklouzne znovu do vývojového cyklu, třebaže si to v důsledku svých nedokonalých smyslů neuvědomuje. Proto nám Šrí Íšópanišad doporučuje, abychom používali svých sil v duchu īśāvāsya, a takto si pak můžeme přát žít dlouhá léta. V opačném případě není dlouhý život o nic lepší než život stromu, což je také živá bytost, která může žít stovky nebo tisíce let. Nemá žádný smysl žít dlouho jako strom nebo dýchat jako měchy, plodit děti jako prasata a psi nebo jíst jako velbloud. Pokorný život soustředěný k Bohu je cennější než velkolepý humbuk, jímž je život zasvěcený bohaprázdnému altruismu nebo socialismu.

La Bhagavad-gītā (2.40) dit que les actes centrés sur Dieu ont tant de prix que le moindre d’entre eux protège du pire des dangers, celui de replonger dans le tourbillon des morts et des renaissances, en évoluant parmi les 8 400 000 espèces. Si, d’une façon ou d’une autre, l’homme laisse échapper l’occasion que lui donne sa forme humaine de réaliser Dieu et retombe dans le cycle d’évolution des espèces, il subit la plus grande des infortunes, même si ses sens imparfaits l’empêchent de s’en rendre compte. La Śrī Īśopaniṣad nous conseille donc d’utiliser nos énergies selon le principe de l’īśāvāsya. On peut entretenir ainsi l’espoir de vivre de longues années tandis que sans cet état d’esprit, une longue vie n’a aucune valeur. Les arbres jouissent d’une grande longévité, mais quel intérêt y a-t-il à vivre aussi longtemps que les arbres, à respirer aussi fort qu’un soufflet de cheminée, à procréer comme un chien ou à manger comme un chameau ? Une vie humble et centrée sur Dieu vaut bien mieux que la colossale imposture que représente une existence dédiée à un altruisme ou un socialisme athées.

Jestliže se například altruistická činnost provádí v duchu Šrí Íšópanišady, stává se formou karma-jógy, jak je doporučeno v Bhagavad-gítě (18.5-9). Tomu, kdo ji vykonává, poskytuje ochranu před evolučním cyklem rození a smrti. I když takováto činnost soustředěná k Bohu zůstane neukončená, je člověku prospěšná, neboť mu v jeho příštím životě zaručuje lidskou životní podobu. Tak dostane novou příležitost zlepšit si své postavení na cestě k vysvobození.

Mais les activités altruistes accomplies dans l’esprit īśāvāsya de la Īśopaniṣad constituent une forme du karma-yoga préconisé dans la Bhagavad-gītā (18.5–9), car elles protègent leur auteur du danger que représente le cycle d’évolution des espèces au cours de morts et de renaissances successives. Les actes centrés sur Dieu, même s’ils ne sont pas menés à terme, sont tout de même profitables, car ils assurent à celui qui les accomplit une forme humaine dans sa prochaine existence, lui donnant une nouvelle chance de progresser sur le sentier de la libération spirituelle.

How one can execute God-centered activities is elaborately explained in the Bhakti-rasāmṛta-sindhu, by Śrīla Rūpa Gosvāmī. We have rendered this book into English as The Nectar of Devotion. We recommend this valuable book to all who are interested in performing their activities in the spirit of Śrī Īśopaniṣad.

Le Bhakti-rasāmṛta-sindhu de Śrīla Rūpa Gosvāmī, que nous avons publié sous le nom de « Nectar de la Dévotion », traite en détail des actes centrés sur Dieu. Nous le recommandons à tous ceux qui désirent agir dans l’esprit de la Śrī Īśopaniṣad.